Praha – 17. dubna
Loni jeho první sezóna mezi seniory nebyla nikterak špatná. Obhájil osmou příčku v šampionátu jednotlivců, řádil v přeborech, Tomáš Topinka se na něho mohl spolehnout v extralize a z ostatních výsledků rozhodně stojí za zmínku kupříkladu pátá příčka ze Zlaté přilby SNP. Letos zajel slušný výkon při Prague Open, ale už v Žarnovici při slovenském mistrovství jakoby někdo mávnul čarovným proutkem. A nakonec spolu s Michalem Škurlou začal letošní extraligový seriál otevíráním vrat výjezdu z depa. Ondřej Smetana se magazínu speedwayA-Z svěřil, že ale ve vyšší divizi nechce dělat vrátného, byť se kvůli rekonstrukci stadiónu na Markétě už extraliga nevrátí.
Smůla i skvělé výsledky
„Loňskej‘ rok byl celej‘ mistrák smolnej‘,“ netají se Ondřej Smetana, že cílil přece jenom výše než na post osmého nejlepšího plochodrážního Čecha. „Na Markétě myslím, že jsem píchnul, v Divišově mi praskly dva nový přední řetězy a v Březolupech se mi vůbec nedařilo. V Březolupech jsem byl úplně mimo. Osmý místo není špatný, ale letos bych chtěl bejt‘ lepší. Jde i o reprezentaci a to je hodně důležitý.“
Pakliže osmá příčka z individuálního šampionátu, není dle nejlepšího gusta pražského závodníka, co potom nešťastný pád z pódia v mistrovství republiky dvojic? „V cíli mě o metr předjel Zdenda Simota,“ vzpomíná Ondřej Smetana na plzeňský závod. „To mě hodně mrzelo a nejen kvůli Pepovi Francovi, ale i kvůli všem.“
S čím však může být spokojený, je extraliga, protože vozil slušné bodové dávky i v období, kdy se pražská Markéta potýkala se zraněními. „Pro mě osobně i pro Markétu byla povedená,“ komentuje Ondřej Smetana loňskou extraligovou soutěž. „Závody se mi vcelku dařily až na jeden ve Slaném a v Pardubicích, kde jsem nedostal důvěru. Ale porážel jsem závodníky typu Adriana Galy či Tomasze Jedrzejaka, tak doufám, že v tom budu pokračovat.“
Sám se zapsal i do kuriozitních rekordů, když byl jako první plochodrážník celé naší historie vyloučen za ztrátu předního blatníku. „Blatník se mi zlomil,“ vrací se Ondřej Smetana k červnové žarnovické extralize. „Jak jsem v nájezdu zatočil, byla tam díra a já jsem do něj kopnul kolenem, asi se zlomil. Nevím, jak by to mohlo bejt‘ jinak, musel jsem si do něj kopnout. Ale ten blatník už byl naprasklej‘.“
Dvě povedené Přilby a málo šancí v Polsku
Nicméně incident nakonec neměl na pořadí extraligové soutěže pražádný vliv a Ondřej Smetana nedá na Žarnovicu dopustit. „Loni jsem jel spousta volnejch‘ závodů a jako jeden z nejpovedenějších bych bral Zlatou přilbu SNP,“ říká. „Porazil jsem tam spousta závodníků a bejt‘ pátej‘ není vůbec špatný. Ve finále byla dráha už rozbitá, sotva jsem to držel, ale to asi už každej‘.“
Krásně vzpomíná i na Zlatou přilbu města Pardubice, kde si před lety v ochozech jako malý kluk hledal svou cestičku ke sportu levých zatáček. „Přilba nebyla úplně špatná,“ vybaví si okamžitě své loňské účinkování v závodě všech závodů. „Dal jsem si za cíl postoupit do čtvrtfinále. Po loňsku vím, že to jde, chce to ale lehce pokračovat dál do semifinále.“
Jako každý rok křižoval Evropy od západu na východ, od severu na jih, ale Opole mu nedalo moc šancí v polské lize. „Jarní tréninky byly dobrý,“ neskrývá Ondřej Smetana. „Dobře jsem se rozjezdil, ale nejsilnější dva cizinci byli Kevin Wölbert s Denisem Gizatulinem. Byli bezkonkurenční, až když Gizatulin nedostal víza, oslovili mě. K mý smůle to ale bylo v Lublinu, kterej‘ doma neprohrává. Ale zkušenost to byla dobrá.“
Špatné a ještě horší
Druhý den po březolupském finále vyhrál Pohár města Žarnovica, ale to už podzim inzeroval zimní přestávku. „Makal jsem hodně, co to šlo,“ přibližuje Ondřej Smetana svůj program. „Hodně jsem běhal. Ani nevím, kolik kilometrů to bylo, dělal jsem třicet kiláků tejdně. Do toho tři, čtyři kruháče a dvě stabilizace. Fyzioterapie ve Stromovce, chodil jsem s pražským Olympem do posilovny a na regenerace.“
Zima byla mírná, ale nakonec se nechtěla pustit otěží své vlády a pražský výjezd do Goričanu se odkládal a odkládal. „Zachránil mě Zdeněk Schneiderwind,“ vypráví Ondřej Smetana. „Neměl jsem s kým jet a tak jsem jel sním. Byla tam hrozně rozbitá dráha, ale na svezení to bylo dobrý.“
A po návratu šel Ondřej Smetana konečně do ostré akce. „Na jaře se ta dva závody nepovedly,“ povzdechne si. „Při Prague Open mi chyběl bod do finále. Byl bych tam, kdybych porazil Hynka nebo Matěje. Ale na kdyby se v plochý dráze nehraje. Vůbec jsem nestartoval. Motorka jela dobře, ale nestartoval jsem. Ani jsem to tam neposílal, chce to bejt‘ razantnější.“
Kenneth Hansen odřekl svůj start ve slovenském šampionátu a Ondřej Smetana neřekl nabídce SC Žarnovica, aby Dána zastoupil, ne. „Slovenskej‘ mistrák byl úplně nepovedenej‘,“ nedělá si vůbec žádné iluze. „Jel jsem na svý nejlepší motorce, ale vůbec nejela. Druhou jsem vzal až na poslední dvě jízdy a to už bylo pozdě. Až teď v Polsku jsme zjistili, že odešlo zapalování.“
Z postu vrátného na Evropu
Po návratu ze Žarnovice se Ondřej Smetana doma příliš neohřál. „Vrátili jsme se a v úterý jsme trénovali na Markétě,“ líčí. „A ve čtvrtek a v pátek jsem už byl v Bydhošti. To bylo super. Povedlo se mi to. Do sestavy jsem se nedostal, ale myslím, že to bylo dobrý.“
A pak přišla ledová sprcha, jelikož Tomáš Topinka plánuje odjet letošní extraligu s dvojicí juniorů. Ondřej Smetana se do sestavy obhájců titulu nevešel, navíc na jeho nabídku hostování nereflektoval ani Milan Mach či Lubomír Vozár, ani Ján Daniel.
„Praha ve mně neměla důvěru a ostatní týmy byly plný,“ konstatuje Ondřej Smetana. „Nezbejvá nic jinýho, než se na závody koukat a připravit se na cestu do Balakova. A jak se na to dívám? Zdendovi se poved‘ Prague Open i mistrák na Slovensku, má právo jet. To je v pořádku. A že máme týmovou taktiku dva juniory, to chápu, ale já chci jezdit! Extraliga s mistrovstvím republiky je dohromady jedenáct závodů, co jsou na úrovni. A bez nich nemá cenu plochou dráhu vůbec dělat.“
Mohli bychom argumentovat o další nevýhodě odklonu extraligy od systému dvojutkání, ale raději se soustřeďme na nejbližší budoucnost. V ní má Ondřej Smetana šanci přesvědčit Tomáše Topinku, že udělal obrovskou chybu, když jej v úterý nechal dělat pouze vrátného u vrat depa. Dnešní přebor v Březolupech musí vynechat, protože již ve čtvrtek naskočí do evropského semifinále v ruském Balakovu.
„Jedu tam autem,“ přibližuje Ondřej Smetana svůj cestovní plán. „Budeme řídit já, táta a Milan Mihule. „Kůsák poletí rovnou z Anglie, Zdenda z Prahy. Vyjíždíme v neděli ráno a ve čtvrtek jsou závody. Je to tři tisíce kiláků, můžeme zůstat na hranici, proto možná budeme muset ujet patnáct set za den. Ale myslím, že to bude v pohodě.“
Chotíkov – 20. dubna
Od svého debutu v českých devatenáctkách na plzeňských Borech koncem srpna 2005 se s ním na českých oválech muselo počítat. Rychle se etabloval mezi juniorskou špičkou, i když jako šampión jednadvacetiletých českých plochodrážníků létal v Liberci až o šest let později. I mezi seniory si nepočínal špatně a podle vzoru tatínka Bořivoje se vrhnul i na dlouhé ovály. Nakonec však ukončil kariéru, avšak rok 2016 přinesl nejen jeho comeback, ale viděl také, kterak znovu věší kombinézu na hřebík. Nyní se však o dva roky starší a o dvanáct kilogramů lehčí znovu zítra v Březolupech vrací na ovály. Michael Hádek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že za tím vězí celý soubor důvodů.
„Starosti a nervy,“ odtuší odpověď na otázku, proč se již podruhé vrací za řidítka plochodrážního motocyklu. „Kam čert nemůže, nastrčí ženskou. A na motorce na všechno zapomínám. Chci si zablbnout, vyčistit si hlavu a něco vydělat k hypotéce. Taky Matěj Frýza pojede stopětadvacítky, budu mu pomáhat.“
Zlí jazykové ovšem tvrdí, že si Michael Hádek musel se svým comebackem počkat, dokud si neodloží svůj čelní airbag… „Ty jsi vůl,“ řehtá se v odpovědi na podobné otázky. „Přestal jsem chlastat a žrát, do toho stres a dvanáct kilo je dole. Už se zase vejdu do kombinézy. „Z devadesáti dvou jsem šel na osmdesát, ještě by to chtělo nějaký kilo dolů.“
Proč už ovšem plzeňský závodník nečistil hlavu od dívčího náručí již ve středu v Pardubicích, kde přebor startoval? „Po extralize v Praze jsem pospíchal na noční,“ reaguje. „A ve středu jsem měl další, proto jsem nejel Pardubice. Ale na Březolupy se docela těším, nečekám výsledek, nečekám bednu, ale jdu se odreagovat a jen si zablbnout.“
Foto: laskavostí Michaela Hádka, Mirek Horáček a Antonín Škach
Praha – 17. dubna
Dvě hodiny před startem extraligy byl spíše studentem, který se usilovně chystá na nadcházející maturitu. Ještě než se v hospůdce přes ulici od Markéty napil z krásně natočené desítky, zapnul si svůj notebook, aby pracoval na tématu renesance a reformace, což mu pravačka v ortéze přece jen poněkud komplikovala. Patrik Mikel se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že by přesně za týden chtěl být v pražských boxech jako účastník prvního dílu české juniorky.
„Letos je pro mě důležitá sezóna,“ přemítá Patrik Mikel. „Mám poslední dva roky jako junior. To už není dlouhá doba. Letos jsem si už vybral smůlu, ale už to bude dobré. Snad…“
Vskutku první víkend po Velikonocích byl pro Patrika Mikela smolný. Po sobotním Prague Open vraštil čelo, ovšem nedělní pád během slovenského šampionátu odskákal zraněním pravé ruky. Aby toho nebylo málo, v žarnovickém depu zjistili, že jejich dodávka má píchlou levou přední pneumatiku a vzhledem ke stavu pardubického juniora jim s výměnou za rezervu museli pomáhat místní lidé.
„Prdnulo mi kloubní pouzdro,“ popisuje Patrik Mikel svůj zdravotní stav. „To je chrupavka, ale je tam ještě otok a spálenina, mám na to prášky. Spáleninu mi ozařují a chladí, postupně se s tím pracuje. Až spálenina zmizí, nastoupí laserová léčba, jinak by to začalo hnisat. Kvůli tomu je to chlazení a biolampa, aby to zasychalo.“
Německý církevní reformátor Martin Luther šel stranou při připomínce, že v úterý začíná na pražské Markétě juniorský šampionát, v němž by Patrik Mikel rád uzurpoval trůn uvolněný rekordmanem Eduardem Krčmářem. „V úterý bych chtěl jet,“ říká na rovinu. „Jestli je to předčasné, nevím, netuším, co bude s tou rukou zítra. Ale po tom úterku bych ji chtěl začít laserovat.“
Dalším závodem, který by Patrik Mikel nerad zmeškal, je evropské semifinále v Pardubicích. Ve startovní listině má osmnáctku druhého náhradníka. Ve čtvrtek by v Balakovu mohl nastoupit rovnou v hlavní šestnáctce, nicméně příprava na maturitu stála za rozhodnutím nechat se raději nominovat na východ Čech než na samotný východ Evropy.
„Pardubky, když někdo nevypadne, pojedu jen jako náhradník,“ uvědomuje si Patrik Mikel. „Chtěl bych si srovnat síly s elitou v závodě. Ten pád v Žarnovici to ale zastavil. Jak mám vždycky dobrý začátek sezóny, letos je to naopak.“
Březolupy – 19. dubna
Přestože do začátku druhého přeborového závodu v Březolupech zbývají takřka celé dva dny, závod je zajímavý již nyní. Jeho startovní listina byla vydána již před dnešní třináctou hodinou a mezitím se dodatečně přihlásili Milan Dobiáš a Michal Baštecký, kteří budou sedlat dvěstěpadesátky. Dvacet borců ve startovní listině donutilo sportovní komisi změnit rozpis, takže diváci spatří pětadvacet jízd. Milan Dobiáš se zároveň odhlásil z doprovodného klání stopětadvacítek, kde tím pádem zůstává startovní číslo jedna neobsazeno.
Březolupy – 19. dubna
Uzoulinký srpeček Měsíce jakoby včera na večerní obloze hodlal svou ostrou špičkou propíchnout jasnou Venuši, nicméně lidé vracející se z prvního přeboru v Pardubicích spíše rozebírali události dramatického mítinku a jen málokdo zvedl své zraky vzhůru. Seriál však pokračuje hned v sobotu odpoledne v Březolupech, kdy se udělá tlustá čára pod nejlepší sedmičkou, která doplní elitní osmičku z loňského šampionátu jednotlivců v prvním finále v prvomájové Praze. Zájem závodníků je opět značný, takže klasický rozpis na dvacet jízd opět nemá šanci obstát, což ostatně svým způsobem platí rovněž pro stopětadvacítky, jež přebor opět doplní druhým dílem svého klasického mistrovství republiky.
Tipujte:
Loading ...
Domácí barvy bude hájit jen Martin Gavenda, protože Martin Málek cestuje na semifinále evropského šampionátu na travnaté dráze do britského Swingfieldu. A Patrik Mikel, který je navzdory svému přestupu do Pardubic přece jen Moravanem, ze všech sil rehabilituje zraněnou pravačku, aby byl fit na úterní juniorku v Praze.
Reprezentace nepustila na start ani Patrika Búriho, ani Ondřeje Smetanu. Oba se již ve čtvrtek potkají v ruském Balakovu v evropském semifinále. Tam má namířeno i Zdeněk Holub, který však do Ruska poletí, takže využívá příležitost, aby posílil své šance kvalifikovat se mezi nejlepší šestnáctku v mistrovství republiky. V tomto ohledu je však již bez šancí Michal Škurla, který bude rovněž startovat ve Swingfieldu.
Letos poprvé bychom měli vidět Pavla Čermáka. Početný kontingent žarnovických závodníků se zvýší o Jána Mihálika a také Michala Tomku, který se vrací na oválu po roční přestávce zaviněné úrazem. A pozor o další comeback se postaral Michael Hádek.
Scházet nebudou ani Hynek Štichauer a Zdeněk Simota, jejichž duel v rozjezdu se stal skvělou tečkou za pěkným závodem v Pardubicích. Spolu s dalšími se dozajista postarají o pěknou podívanou také na návsi úhledné moravské obce. V plánu je třiadvacet rozjížděk, takže se pochopitelně nepotká každý s každým. Avšak oba aktéři dodatkové jízdy o včerejší vítězství změří své síly hned dvakrát, a sice v rozjížďkách s čísly dvanáct a třiadvacet.
Hlavní závod bude proložen stopětadvacítkami. Daniel Klíma by měl protentokrát nastoupit jen v pětistovkách, ale ostatní hlavní aktéři pardubického klání budou i v Březolupech. Novinkou je závodní debut plzeňského Matěje Frýzy.
Pardubice – 18. dubna
Po včerejší extralize nebyl Hynek Štichauer v ideálním rozpoložení. Přemítal nad svými starty, poprvé se letos ocitnul na zemi a jednociferné skóre mu také na optimismu nepřidalo. Při dnešní ouvertuře českého přeboru se však všechno otočilo. Prohrál sice s Martinem Málkem v desáté a se Zdeňkem Simotou v patnácté jízdě. Jenže březolupský závodník dokonale pokazil svůj závěrečný start a nevešel se na pódium vůbec. Jihočech s plzeňskou vestou zase zaváhal v rozjížďce s číslem dvanáct, kde jej vedle vítězného Ondřeje Smetany podruhé během dvou dnů porazil také Jan Kvěch. Pak už vítězil jen do chvíle, kdy s ním v rozjezdu o první příčku skvělým způsobem vypořádal Hynek Štichauer. Ještě předtím v dodatkové jízdě o třetí příčku porazil Ronny Weis, který na poslední chvíli i s Richardem Geyerem doplnil startovní listinu, Zdeňka Holuba. První mistrovské klání stopětadvacítek naprosto ovládl Jaroslav Vaníček.
Nikdo není neporaženým prorokem
Přebor začal jako správný přebor. Startovní listina byla pestrá a vedle zkušeného Jaroslava Petráka v ní nechyběl ani o tři desítky let mladší Pavel Kuchař, jenž se v sedle dvěstěpadesátky pustil vstříc své premiéře v závodě pětistovek. Ještě ráno chybělo číslo dvacet, o které si však rychle řekl Richard Geyer. A protože se kvůli přípravě na maturitu omluvil Pavel Čermák, ke slovu se dostal rovněž Ronny Weis.
Prvním vítězem se stal Hynek Štichauer. Zatímco při včerejší extralize v Praze poněkud vraštil čelo, dnes v rozjížďce s číslem jedna triumfoval stylem start – cíl před Filipem Hájkem, jenž udržel na uzdě Ronnyho Weise. Vzápětí poslala porucha spojky do pásky Sindy Weber. Proto se závodníci museli u pásky seřadit ještě jednou, samozřejmě bez diskvalifikované německé dívčiny. Sólo hrál Jaroslav Petrák, o překvapení se ale postaral Jan Kvěch. Ve čtvrtém okruhu za svá záda odeslal Ondřeje Smetanu.
V rozjížďce s číslem tři se Zdeněk Holub v první zatáčce dostal před Martina Málka, zatímco Michal Škurla stačil jejich duelu pouze přihlížet. Čtvrtá jízda se stala osudnou Richardu Geyerovi. V úvodním oblouku přeskočil před Zdeňka Simotu, avšak než se stačil zařadit za záda vedoucího Martina Gavendy, ve výjezdu upadl.
Pavel Kuchař komentuje svůj debut v pětistovkách:
„Snažím se, ale dvěstěpadesátka nestíhá, je to tady dlouhý!“
Z opakování byl diskvalifikován, avšak mnohem horším problémem pro německého závodníka se staly natažené vazy v noze. Vynechal ale jen jedinou rozjížďku, jenže kulhal nejen po depu, ale jeho handicap byl citelně poznat i na dráze. Restart čtvrté jízdy zvládl nejlépe Zdeněk Simota, který tentokrát vyzrál na Martina Gavendu, a jenž byl také prvním závodníkům, jenž svůj triumf z první série obhájil také po přestávce.
I pátá jízda se opakovala, tentokrát kvůli neférovému startu. Martin Málek měl před restartem poněkud honičku se svým motocyklem, ovšem dvouminutový limit neprošvihnul. Ve druhém kole za sebe poslal Ronnyho Weise, jenž nejlépe odstartoval. Jenže již od první zatáčky, jíž střihnul velkým obloukem, udával tempo právě Zdeněk Simota.
Hynek Štichauer kraloval šesté, Zdeněk Holub zase osmé jízdě, v níž první body ztratil Jaroslav Petrák. Na něho v první zatáčce vytrapoval Jakub Valkovič, ovšem domácí matador se na druhou pozici vrátil už spodní stranou druhé zatáčky. Zatímco po dvou sériích zůstala trojice neporažených, o další čtyři rozjížďky později se čistým kontem nemohl chlubit vůbec nikdo.
Rozhodnout musí dvojice rozjezdů
Jako první z neporazitelného tria přišli na řadu Hynek Štichauer se Zdeňkem Holubem. V rozjížďce s číslem deset nejlépe odstartoval Martin Málek a pardubický vousáč v prvním oblouku stihnul jen Zdeňka Holuba. Dvanáctá jízda posléze viděla brilantní triumf Ondřeje Smetany, jehož v prvním oblouku nestačil předčit Zdeněk Simota.
Plzeňský borec nyní svůj experiment s nastavením poněkud přehnal a stejně jako při včerejší extralize mu bod sebral i Jan Kvěch. „Odjel jsem od startu a on už mě nedojel,“ líčil pražský junior v depu. „Jsem rád, že jsem s takovým závodníkem dokázal závodit.“
Každopádně ve třech pětinách závodu vedl Hynek Štichauer s jedenácti body, zatímco Zdeněk Holub, Martin Málek a Zdeněk Simota byli za ním pozadu o pouhopouhý bod. Situace se však zamotávala ještě víc. Ronny Weis měl u svého jména osmičku, kterou však v rozjížďce s číslem třináct zhodnotil o dalších padesát procent.
Zatímco po výtečném startu pádil dopředu pro hladký triumf, Zdeněk Holub za jeho zády musel odrážet Jana Kvěcha. A ten stejně jako prve slavil úspěch, když v posledním oblouku zaútočil spodní stranou a na cílové rovině byl rychlejší.
Ve čtrnácté jízdě Zdeněk Simota odvedl Hynka Štichauera, Martin Málek zase neměl konkurenta v rozjížďce s číslem šestnáct. Martin Mejtský na něho sice dorážel, ale vinou prasklého sekundárního řetězu v závěrečném oblouku mohl být rád, když mu body sebral pouze Martin Gavenda. „Tak na tu poslední jízdu dáme lepší hranu,“ nesl Martin Mejtský svůj pech statečně.
O vedoucí příčku se před závěrečnou sérií dělili čtrnáctibodoví Hynek Štichauer, Martin Málek a Zdeněk Simota. Po dvanácti měli Ronny Weis a Zdeněk Holub, o další bod méně Jan Kvěch a Jaroslav Petrák. V rozjížďce s číslem sedmnáct však vodu kalil Jakub Valkovič, jehož hodně mrzela diskvalifikace za najetí do pásky v deváté jízdě.
Slovenský junior nyní odstartoval skvěle a Ronnyho Weise za sebou vodil až do druhého okruhu. Nakonec neprojel cílem ani jako druhý, jelikož jej v první zatáčce závěrečného kola podjel ještě Martina Gavendu. Březolupského borce strašila nula z desáté jízdy, jež ho v konečném důsledku stála pódium.
Hned vzápětí Hynek Štichauer triumfoval stylem start – cíl, když si útočný Jan Kvěch nyní vylámal zuby na Ondřeji Smetanovi. Martin Málek nepočítal se suchým roštem a po vylétnutí pásky trčel beznadějně až na čtvrtém místě. V rozjížďce s číslem devatenáct srovnal suverénní Zdeněk Simota svůj bodový krok s Pardubičanem. Zdeněk Holub, neméně brilantní ve dvacáté jízdě, si zase řekl o rozjezd s Ronny Weisem o třetí příčku.
Ronny Weis líčí svůj vítězný rozjezd se Zdeňkem Holubem:
„Měl jsem dobrý start a dráha byla dobrá. Pardubice jsou vlastně tak rychlý jako Míšeň.“
Dodatková jízda o třetí místo se stala jednoznačnou kořistí Ronnyho Weise a Zdeněk Holub musel čelit dalším narážkám na podobné situace ze saské šroubkařské série Drift-On-Ice. A pak už hlavní program večera uzavřela klíčová jízda o vítězství. Hynek Štichauer v ní odrazil nájezd Zdeňka Simoty a mohl se jít letos poprvé postavit na nejvyšší stupínek pódia.
Bez rozjezdu se neobešly ani stopětadvacítky
Doprovodný program přeboru zajistil první díl klasického šampionátu stopětadvacítek, jichž se ve Svítkově sešlo dvanáct. Hned v první jízdě si Filip Šifalda neuvědomil, že mu otec Ladislav do spojky namontoval silnější péra. Vzepjatý motocykl zvládnul sice na jedničku bez pádu, nicméně než ho zkrotil, soupeři byli fuč.
Z prvního vítězství se mohl radovat Jaroslav Vaníček, jenž kromě chabařovického závodníka porazil rovněž Jana Jeníčka a Vojtěcha Šachla. Triumfem stylem start – cíl rozehrál závod také Daniel Klíma, který kromě stopětadvacítek absolvoval i přebor. A do třetice se vítězem v první sérii stal Bruno Belan, když ve druhém kole na protilehlé rovince dostihnul Milana Dobiáše, aby mu hned v následující zatáčce sebral vedení.
Bruno Belan zůstal neporaženým rovněž po první přestávce, když Daniel Klíma dokončil pátou jízdu nejen za ním, ale také za Vojtěchem Šachlem. Po souboji s Jakubem Exlerem a Michalem Bašteckým se jako vítěz z páté jízdy vracel také Jaroslav Vaníček. V rozjížďce s číslem šest se z jednoznačného triumfu radoval také Filip Šifalda.
V rozjížďce s číslem sedm se potkali oba doposud neporažení závodníci. Svou triumfální sérii prodloužil Jaroslav Vaníček, zatímco Bruno Belan se v první zatáčce dokázal probít jen na druhou příčku. Vzápětí Daniel Klíma přes sebe nepustil Jana Jeníčka, aby v deváté jízdě slavil jednoznačný triumf rovněž Filip Šifalda.
Překvapivý výsledek s vítězstvím Štěpána Jurčy měla desátá jízda, nicméně obsazení na pódiu se řešilo až v úplně poslední sérii. Bruno Belan nezaváhal, triumfoval stylem start – cíl v jedenácté jízdě a s jedenácti body na kontě mohl pouze čekat na výsledek rozjížďky s číslem dvanáct.
V ní si ale Jaroslav Vaníček nenechal sebrat triumf v celém závodě. Filip Šifalda však za něho zády ohlídal Daniela Klímu. Skončil s osmi body a vynutil si rozjezd s Danielem Klímou a Janem Jeníčkem o třetí pozici. V něm nezaváhal a po skvělém startu si mohl po skončení přeboru přijít stoupnout na nejnižší stupínek pódia stopětadvacítek.
Hlasy z depa
„Já netipuju,“ smál se Hynek Štichauer narážce, zda si v anketě magazínu speedwayA-Z zaškrtnul svoje jméno mezi závodníky, které dnes neminou stupně vítězů. „Ale po extralize v Praze jsem si spravil chuť. Škoda, že jsme tenhle motor neměli už včera. Nevím, jestli lidi šiděj‘ oleje nebo výrobci díly, ale nevydrží to tolik jako loni. Vítězství mě ale těší, ale samozřejmě v mistráku by to bylo lepší.“
„Letos dali odměny, proto jsem jel rozjezd,“ vysvětloval Zdeněk Simota se smíchem, proč změnil svůj loňský zvyk nenastupovat do dodatkových jízd. „Čaplo se mi to tam, hledal jsem matroš. Viděl jsem, jak tam Hynek vjel a málem mu skočil na záda. Dobrý závody, akorát jednu jízdu jsem zkoušel nějakou blbost. Jiný nastavení, nikoho tu nemám, něco vyzkouším a pak se trápím v rozjezdu.“
„Na Ronnyho mám smůlu,“ říkal Zdeněk Holub. „Vybral jsem si smůlu i technikou. Defekty… Zničil jsem motor, spálil spojku a ještě něco upadlo…“
„Daleko lepší než včera na extralize v Praze,“ odpověděl Martin Málek na klasickou otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Škoda poslední jízdy, to už bylo suché. Myslel jsem, že to pokropí. Nepovedl se mi start a blbě se předjíždělo. Ale každopádně jsem si spravil chuť a můžu odjet na trávu do Anglie.“
„Začátek dobrej‘, ale konec průměr,“ uvažoval Jaroslav Petrák. „Každou jízdu byla dráha jiná. Neměl jsem na tom začátku problém, ale pak to nechtělo jet. Na to, že mám letos za sebou jeden trénink a jeden závod, tak dobrý. Jsem spokojenej‘. Na to, kolik mně je, můžu topit pod kotlem. Ale myslel jsem si, že to bude ještě lepší.“
„V pohodě,“ komentoval mítink Ondřej Smetana. „Hlavně jsem zkoušel motorky kvůli Balakovu, zjistili jsme, že je všechno pořád stejný, ale neříkám, že to dnes nemělo smysl. Víme, co jsme neudělali, špatný to nebylo. Podle výsledků se z toho neblázním, co se dá dělat?!“
„Dneska to celkem jelo,“ vyprávěl Jan Kvěch. „Zkoušeli jsme ještě další věci. Se Simoťákem se mi to povedlo, měl jsem dobrej‘ start. Odjel jsem a už mě nedojel. Jsem rád, že jsem dokázal závodit s takovým závodníkem. Dobrý, dařilo se mně. Jelo se mi dobře, pěkný závody.“
„Slabota,“ odtušil David Pacalaj. „Zkoušeli jsme nový motor, nejel ani venek, ani lajna. Až v poslední jízdě to bylo dobré. Jedenáct bodů není špatných, ale nejsem spokojený po motorické stránce. Starty byly dobré, pak to nejelo.“
„Konečně lepší závod,“ rozjasnil tvář Martin Mejtský. „Ale smůla se mě držela. Ale konečně jsem nebyl poslední.“
„Šlo to stíhat,“ reagoval Daniel Klíma na dotaz, jak těžké bylo absolvovat oba dnešní závody naráz. „Jen jednou jsem zapomněl vyměnit si vestu. Nebylo to špatný, ale bylo to přece jen dost namáhavý…“
1. Hynek Štichauer, Pardubice
4 4 3 3 4
18+4
2. Zdeněk Simota, Plzeň
4 4 2 4 4
18+3
3. Ronny Weis, D
2 2 4 4 4
16+4
4. Zdeněk Holub, Praha
4 4 2 2 4
16+3
5. Martin Málek, Březolupy
4 4 2 4 1
15
6. Martin Gavenda, Březolupy
3 4 0 3 3
13
7. Ondřej Smetana, Praha
2 3 4 1 3
13
8. Jaroslav Petrák, Pardubice
4 3 2 2 2
13
9. Jan Kvěch, Praha
3 2 3 3 2
13
10. David Pacalaj, SK – Žarnovica
1 3 2 2 3
11
11. Filip Hájek, Praha
3 1 1 3 2
10
12. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
1 2 T 4 2
9
13. Petr Chlupáč, Praha
2 1 3 0 3
9
14. Martin Mejtský, Pardubice
1 2 3 2 1
9
15. Michal Škurla, Praha
2 0 4 1 1
8
16. Pavel Kuchař, Praha (250 ccm)
0 1 0 1 1
3
17. Daniel Klíma, Praha
1 1 1 0 –
3
18. František Klier, Divišov
0 0 1 0 0
1
19. Richard Geyer, D
X – 1 0 0
1
20. Sindy Weber, D – Liberec (ACCR)
T 0 E 1 0
1
Poznámka: Ronny Weis žlutá karta v rozjížďce s číslem pět
Průběžné pořadí seriálu:
PCE
TOT
18.4.
1. Hynek Štichauer, Pardubice*
25
25
2. Zdeněk Simota, Plzeň *
22
22
3. Zdeněk Holub, Praha
20
20
4. Martin Málek, Březolupy
18
18
5. Martin Gavenda, Březolupy
16
16
6. Ondřej Smetana, Praha*
14
14
7. Jaroslav Petrák, Pardubice
12
12
8. Jan Kvěch, Praha
10
10
9. David Pacalaj, SK – Žarnovica
8
8
10. Filip Hájek, Praha
7
7
11. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
6
6
12. Petr Chlupáč, Praha
5
5
13. Martin Mejtský, Pardubice
4
4
14. Michal Škurla, Praha
3
3
15. Pavel Kuchař, Praha (250 ccm)
2
2
16. Daniel Klíma, Praha
1
1
17. František Klier, Divišov
0
0
18. Sindy Weber, D – Liberec (ACCR)
0
0
mimo klasifikaci:
Ronny Weis, D
NC
–
Richard Geyer, D
NC
–
Poznámka: již kvalifikovaní finalisté úvodního závodu v Praze jsou označeni hvězdičkou *