Praha – 15. března
Společně s bráškou dvojčetem jej tatínek vozil v sajdkáře své jawky, když byl ještě malé miminko. Záhy se celá rodina objevila v ochozech pražské Grand Prix. A když si na výstavě Rychlá kola 2015 sednul do sedla stopětadvacítky Pavla Kuchaře, bylo o kariéře nového plochodrážníka rozhodnuto. Jaroslav Vaníček tvrdě makal a již loni se zabydlel na stupních vítězů, a protože by letos chtěl ještě výše, zítra v Goričanu vyloží z dodávky druhý motocykl.
Ta motorka nemá brzdu!
„Jako malí jsme byli na Markétě na plochý,“ vybaví si Jaroslav Vaníček, kterak ho s bratrem vzal tatínek na velkou cenu. „Pak asi za čtyři roky mi táta nabíd‘, jestli bych to nechtěl jezdit. Jeli jsme na výstavu do Lysý, sednul jsem si tam do sedla motorky Pavla Kuchaře.“
Závodnický drápek se zachytil dobře, protože Jaroslav Vaníček rozšířil řady kolibříků pražské Markéty. „Chodili jsme do tělocvičny,“ vzpomíná na své začátky. „Pak přišlo jaro a pan Schneiderwind nám půjčil motorku a začal jsem jezdit.“
V Praze zjara nikdy se začátkem závodní sezóny nikdy příliš neotálí. Jaro se na kalendáři roku 2016 nestačilo ani pořádně rozkoukat a na malé Markétě startoval Speedway Mini Cup. Zatímco Petr Chlupáč hrabal jednu trojku za druhou, Jaroslav Vaníček prošel svých debutem. Po úvodním pádu končíval třetí a ve finále E jel sám, takže pochopitelně vyhrál.
„Přišel první závod,“ vypráví o necelé dva roky později. „Bylo to dobrý, ale vůbec jsem nevěděl, že na motorce není brzda. Dostal jsem ji až na ten první závod. Měl jsem pořád plnej‘ plyn, málem jsem vrazil do mantinelu.“
Poctivá práce nese ovoce
V depech zprvu budil pozornost již po příjezdu, protože jeho tatínek je náramně podobný Jasonu Crumpovi. Nicméně mladý pražský závodník si rychle sjednával pozornost i poté, co vešlo ve známost, že Austrálii zná jen ze zeměpisných atlasů.
„Hrozně mě to začalo bavit, byl jsem nadšenej‘,“ vyznává se z nakažení plochodrážním bacilem, který jej napadl už po premiérovém klání na malé Markétě. Bylo to ono, ten správnej‘ sport!“
Sezóna 2016 se valila a Jaroslav Vaníček se stával inventářem malých oválů. „Učil jsem se,“ připouští. „Moc těžký to ale nebylo, už jsem uměl motorku dávat do driftu. Chytlo mě to a byl jsem rád, že mně táta plochou dráhu nabídnul.“
V celkovém pořadí mistrovství republiky na malých drahách figuroval na desáté příčce, v PRO-TEC Speedway Mini Cupu na tom byl ještě o stupínek lepší. Po závodním debutu většího z divišovských minioválů zkraje listopadu, přišlo už jen slavnostní vyhlášení a zimní přestávka.
„Přes zimu jsem makal,“ vzpomíná Jaroslav Vaníček. „Hodně jsem jezdil na pitbiku, vymetal jsem polňačky a lítal na něm po zahradě. A první závod jsem byl třetí.“
Vskutku rok po svém debutu se Jaroslav Vaníček dočkal svého prvního pódia. Pohár stopětadvacítek začínal opět na Markétě, on se probil do finále A a při vyhlašování se spolu s Lukášem Vinterem a vítězným Pavlem Kuchařem mohl drápat na sudy od oleje nahrazující tradiční stupně vítězů. Sezóna 2017 však teprve startovala.
Sezóna se hodnotí jako povedená
Loni Jaroslav Vaníček debutoval v klasickém šampionátu stopětadvacítek, pro něhož dvouventilový motor Shupa pro malé ovály střídal čtyřventilovým agregátem stejné provenience. „Velký dráhy jsem jel poprvý až loni,“ říká. „Trenér mi říkal, že nemá cenu je jezdit, když to neumím.“
Již čtvrtý mítink v Liberci, kde kolibříky stihl poněkud krutý úděl vysoušet dráhu pro velké hochy, proměnil v pódium. Rozjezd o třetí post se vlastně nekonal, protože Bruno Belan skočil předčasně do pásky.
„Dostal jsem věnec za třetí místo,“ usmívá se Jaroslav Vaníček. „Už jsem se to naučil jezdit, ale malá dráha je lehčí. Když se rozjezdeš, nemáš rychlost, na velký dráze se rozjedeš. To je v pohodě, máš čas, ale v zatáčce to musíš urvat rukama. Nesmíš se bát rychlosti.“
Třetí v podniku klasického šampionátu skončil i ve Slaném a v Divišově, ovšem mezitím pokazil Chabařovice. I díky tomu je v konečném pořadí na pátém místě…
„Měl jsem tam velkou rozetu,“ povzdechne při připomínce závodu na ústeckém předměstí. „Ale poslední dvě jízdy se to spravilo. Porazil jsem Dana Klímu, ale poslední jízdu jsem jel s Milánkem a dojel druhej‘.“
Na malých oválech byla jeho žeň ještě úspěšnější. V květnu vyhrál mistrovský Divišov, druhý den pohárový Divišov. Jeho účast ve finále A byla rozhodně pravidlem, nikoliv výjimkou rovněž v dalších kláních. Vítězství se dočkal až při závěrečné Ceně vydavatele speedwayA-Z, kde po smolném semifinálovém vyřazení Pavla Kuchaře a Daniela Klímy srdnatě podjel Milana Dobiáše.
„Výborný,“ komentuje Jaroslav Vaníček svá celková druhá místa na malých tratích jak v mistrovství republiky, tak Speedway Mini Cupu. „Minulá sezóna se mi, musím říct, povedla. Byl jsem rád, ty výsledky byly vidět.“
Příští týden se zeptá na zimní přípravu
„Hodně jsem jezdil na motorce, to mi dost dalo, že jsem byl tak dobrej‘,“ přemítá nad svým vzestupem. „Skoro každej‘ den jsme jezdili do Divišova trénovat. Hodně jsem posiloval. A sezónu jsme odstartovali už v Goričanu.“
jenže zima se rychle pustí otěží své vlády, byť se té potvoře příliš nechce. Příští čtvrtek je na programu první díl letošní série PRO-TEC Speedway Mini Cup v Praze. V takovém aranžmá Jaroslav Vaníček předloni debutoval, loni šel poprvé na stupně vítězů a tak se pro letošní rok nabízí lákavá myšlenka, jak by story pražského závodníka měla pokračovat.
„Letošní zimu jsem zase makal,“ přibližuje, že svou přípravu vzal prakticky za stejný konec jako loni. „Úterý a čtvrtky chodíme do tělocvičny na Markétě. Cvičím s činkama. Zase jedeme do Goričanu, kde si zajezdíme.“
Jaroslav Vaníček nemohl zapomenout ani na technickou stránku věci. „Asi měsíc mám druhou motorku,“ pochlubí se. Pojedu oba mistráky, mám velkou motorku, motor je novej‘, a na něm budu jezdit dlouhou. Ta druhý motorka zůstane na malý dráhy. V Chorvatsku budu motorky zajíždět, ještě jsem na nich neseděl. Pak začíná Mini Cup, doufám, že budu první. Budu se snažit se dostat do mistrovství světa a Evropy, neměl by to bejt‘ problém.“
Zatímco loni jej charakterizovaly modrobílé barvy, letos si soupeři budou muset zvykat na černočervenou kombinaci. „Dečky mám od Pepy France, kombinézu od Edy Krčmáře,“ říká Jaroslav Vaníček. „Další kombinézy od Pepy je v dílně. Budu potřebovat kevlarovou kombinézu, aby byla červenočerná.“
Jaroslav Vaníček děkuje:
„AK Markéta, Zdeňku Schneiderwindovi, ten pro mě udělá cokoliv a má mě rád, a Shupě. Mechanikovi Lukáš Háskovi, Kolbenovi a DP Praha. Chtěl bych poděkovat všem, co mně držej‘ palce. Kdybych měl sponzory, děkoval bych i jim.“
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer a Eva Palánová
