Kolín – 24. února
Dvě desítky let čekal, aby se zapsal do seznamu mistrů republiky. Jeho loňská sezóna byla o to excelentnější, že se vrátil na mistrovský trůn naší dlouhé dráhy, a ačkoliv papírové předpoklady byly proti, do portfolia svých úspěchů přidal ještě extraligové zlato s pražskou Markétou. Nadto jej babí léto zastihlo v excelentní formě i v mistrovství světa na dlouhé dráze, na níž získal svou již třetí bronzovou medaili. Josef Franc však nespí na vavřínech a má za sebou usilovnou zimní přípravu. Ke spokojenosti mu ale chybí jen dvě stě padesát metrů, což je jen jedno z témat, o němž český šampión hovoří v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

 

speedwayA-Z: „Loni jsi absolvoval svůj jubilejní, dvacátý ročník mistrovství republiky jednotlivců a podevatenácté jsi jel finále. Po závodech v Praze a v Divišově ale všechno nasvědčovalo, že k titulu míří opět Václav Milík a ty budeš již posedmé vicemistrem. Jak jsi to prožíval?“

Josef Franc: „Jak to tak cejtím, když nebudu brát ohled, jak sezóna probíhala, můj výsledek v závodech v Divišově mě zklamal. Nedokázal jsem tomu Vencovi konkurovat a spíš naopak jsem ani nezískal žádný bodový odstup od toho třetího závodníka. To bylo velký zklamání. I přes velký úsilí, který jsme podstoupili tomu závodu a výsledku v mistrovství republiky. V Divišově mi to nešlo, nesedělo mi to vůbec. Za sebe bych řek‘, že je to nastavením, i když Zdeněk Schneiderwind tvrdí, že to bylo někde jinde, ale mně to tak prostě nepřišlo. To období Divišov až Tomíček bylo takový nejtemnější v sezóně 2017. Rozjezd s Matějem byl na krev, ale byl čistej‘. To bylo teprve už trošku závodní, i když významnou důležitost to nemělo. Puzzle v Divišově bylo špatně složený.“

 

speedwayA-Z: „Jenže londýnská BSI povolala Václava Milíka do seriálu SGP a on místo třetího finále v Březolupech jel velkou cenu v Toruni. Rázem ses ocitnul v postavení leadera s náskokem jediného bodu na Eduarda Krčmáře. Jak jsi svůj souboj s ním prožíval? Vždyť on se narodil roku, kdy tys začal závodit na ploché dráze.“

Josef Franc: „Tohle mě vůbec nenapadlo. Nechci to a ani nemůžu řešit, když chci závodit. Hlavně velký podkování patří Vencovi, že zbytku plochodrážníků v Český republice umožnil bojovat o titul mistra. Co jsem v březolupským depu sledoval, situace byla hodně vypjatá. Neformálně, když řeknu od chování v depu před závodem, až po poslední jízdu všem decentně brnkalo na nervy a šlo jen o to, kdo to ustojí líp. Finále bylo vyhrocený od začátku až do konce, nebyla tam žádná extra vyčnívající hvězda, bylo to vyrovnaný. Už jak jsme dávali věci do depa, cejtil jsi ten závodní náboj. Jiskřilo to, bylo to strašný. Hlavně já jsem se vrátil zpátky do normálních výsledků, kde jsem chtěl bejt‘ už v Divišově. Z čeho jsem měl největší obavy, bylo, jestli něco nepokazím, což se nestalo. A hlavně před poslední jízdou, aby nenastaly technický potíže. A poděkování patří rozhodčímu, že žádný nekalosti ani nevznikly, ani neproběhly. Jedna nebo dvě situace v mým podání byly krizovější, ale otočil jsem to. Důležitý bylo lacině neprohrávat, když někdo něco chce, pokazí se to. A důležitý je naučit se vyhrávat i prohrávat. Po psychický stránce, ať je někdo hvězda veliká, jak chce, musí se naučit prohrávat, ať chce nebo nechce. Titul byla velká radost nejen pro mě, ale i kluky, co mi pomáhaj‘, a rodinu i fanoušky. Všichni si zaslouží poděkování. První věc, co jsem udělal v Březolupech, bylo, že jsem s radostí napsal Vencovi, že jsem vyhrál i pro něj.“

 

speedwayA-Z: „Po dlouhém čekání ses stal mistrem republiky, pochopitelně nepočítáme-li tvé vítězství v šampionátu ČSMS v sezóně 2012. Vzpomněl sis při vyhlašování v Březolupech na všechna léta, kdy jsi užuž třímal zlato ve svých rukou a na poslední chvíli ti ho někdo sebral?“

Josef Franc: „Bylo to splnění snu. Hodně z těch neúspěchů v mistrovství republiky jsem si zavinil sám a v rozhodujících chvílích jsem to nedokázal přeměnit na zlato. Byla to vždycky škoda a velký zklamání ještě i pro mýho tátu. Nepovedlo se to. Ne, že bych přestával věřit, ale nebyl jsem schopnej‘ jít tak tvrdě za svým cílem a snem. V roce 2012 ten závod byl nápad Markéty, po rozhádání s AČR chtěli jít s vidinou lepší cesty. Vypadalo to nadějně a ty závody byly stejně náročný jako šampionát AČR. Nebyli jsme v situaci, kdy jsme mohli říkat, co následující sezónu bude nebo nebude. Nadšení pana Ondrašíka s panem Abrahámem starším vyšumělo do ztracena, to je věc jiná a za to závodníci nemůžou. A od Markéty zní rozkaz vždy jasně.“

 

speedwayA-Z: „První říjnový víkend byl pro tebe o to nezapomenutelnější, protože jsi druhý den po Březolupech vyhrál mistrovství republiky na dlouhé dráze v Kopřivnici. Jak na tento závod vzpomínáš?“

Josef Franc: „Bylo to hezký. A co se za týhle situace mohlo dělat?! Nabídnul se organizátor závodu mistrovství republiky na dlouhý, myslím si, že se to chytilo za správnej‘ konec. Spousta lidí měla z toho obavy, ale co jsem slyšel, hodně divákům se závod moc líbil. Byla to taky velká brnkačka na nervy. Když se dávala startovka dohromady, ten Němčour tam přišel za hodně peněz. A pak předved‘, co předved‘, to jediný bylo vůči českejm‘ závodníkům nefér. To byla jediná věc, která byla zklamáním. Byl to nádhernej‘ závod, potřeboval jsi pevný nervy a velký koule. Nervozita samozřejmě byla. Všichni si jsou vědomí, že Hynek je velice schopnej‘ závodník a jeden z nejlepších startérů, takže šlo o to odstartovat a snažit se ho porazit. Já měl z dráhy dobrej‘ pocit, je to tím, že v podobných podmínkách mám najeto. Musím se přiznat, že na tý dráze to byl velkej‘ šmrnc. Na jedno kolo jede motorka na dlouhou o tři vteřiny rychlejc‘. Kopřivnice je technická a na fyzičku náročná dráha. Pupek (přezdívka Richarda Dufka, místopředsedy klubu – pozn. redakce) to pěkně zvoral (smích).“

 

speedwayA-Z: „Ani v Kopřivnici jsi to ovšem neměl jednoduché. Musel ses ve finálové jízdě vypořádat s Hynkem Štichauerem. Na užší dráze se nedalo tolik předjíždět, hodně záleželo na startu. A ty sám jsi Pardubičana označil na profesora dlouhodrážních startů…“

Josef Franc: „To je pravda. Je to tak, Hynek bych řek‘, že na krátký není tak suverénní a není si tak jistej‘ jak na dlouhý. A co v sezóně sedmnáct na dlouhodrážní scéně předved‘, asi ukázal hodně lidem, že je možný všechno navzdory jedný slabší chvilce v Rodenu. Existujou i temný stránky, co dokážou zavařit v hlavě. Hynkovi to dalo zabrat a možná ho to poznamenalo a v Kopřivnici nahrávalo v můj prospěch. Fandím mu, ale bylo by dobrý, aby svůj potenciál využil. Třeba v mistrovství Evropy na trávě jsem viděl, že měl na to bejt‘ mistr Evropy. Je to škoda, ale takový věci se stávaj‘, závodění není jednobarevný, překvapil nás všechny. V základní části jsem v Kopřivnici Hynka neporazil, ale měl jsem v záloze něco, co jsem nechtěl z bezpečnostních důvodů před finále předvádět. Kdybych neodstartoval, měl jsem možnost zabojovat a dát tomu závodu top ovoce. Hynek byl pro mě v mistráku jedinej‘ možnej‘ konkurent, kterej‘ moh‘ vyhrát jako já. Jediná šance, kdyby na něj člověk ve finále neodstartoval, byla tvrdě nasadit a jít do toho na sto deset procent. Finále má čtyři kola a já si věřil, že po fyzický stránce bych měl nad ním mít navrch. Musel bych toho využít. Chtěl bych vyhrát závod i z toho druhýho místa.“

 

speedwayA-Z: „K překvapení loňské sezóny je nutno bezesporu počítat také pražský extraligový titul. Hlavně zkraje sezóny jste totiž nebyli v optimální personální konstelaci, a přesto jste změřili pardubické papírové favority. Čím to?“

Josef Franc: „Bylo to tím, že jsme fungovali jako tým. Za největší hvězdu, i když nebyl z českejch‘ řad, byl Seba Ulamek. Konkrétně každej‘ závodník měl svou roli, kterou splnil na devadesát devět procent, co jsem viděl v závodech, kde jsem se zúčastnil. Na začátku sezóny nám při neúčasti soustružníka Zdeňka, kapitána Matěje a Škurliče chybělo půl soupisky. Tím jsme měli sestavu, jaká byla možná. Základ byl Seba, který si odjel svoje. Já se mu snažil sekundovat a jako tým jsme dokázali ty závody vyhrávat. Hodnocení výsledků v extralize ale musím nechat na kapitánovi mužstva. Pro mě to bylo nádherný, jeli jsme, jak jsme měli jet. Čekal jsem na to, s čím vyrukuje konkurence. Čekal jsem zákulisní boje, ale zaplaťpánbůh se nic nestalo. Mně se nepovedla jen jedna extraliga ve Slaným, kde jsem neměl moc bodů, ale jinak to byla skvělá týmová práce.“

 

speedwayA-Z: „Do koncepce tvé mistrovské zlaté sezóny by se náramně hodil také titul z plzeňských dvojic. Jenže tady se smáli Václav Milík s Tomášem Suchánkem a ty jsi spolu s Ondřejem Smetanou protahoval obličej.“

Josef Franc: „Sestavování dvojic do mistrovství republiky je v plný kompetence vedení klubu. Bez jakékoliv možnosti rozhodování byli nominováni Franc a Smetana. Kromě jednoho zaváhání jsme odjeli solidní závod, za kterej‘ se já osobně nemusím stydět. Tak to je, závody se jedou na sto procent až do cílový pásky a to rozhodlo, že jsme nevyužili možnosti bejt‘ aspoň třetí.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství světa na dlouhé dráze pro tebe začalo neslaně, nemastně. V Herxheimu ti lepší výsledek zkazil defekt v semifinále. Pak přišlo La Reole a kdyby Zdeněk Schneiderwind byl stále kudrnáčem, tady by asi přišel o všechny své vlasy. Věřil jsi v obrat k lepšímu?“

Josef Franc: „Když o tom zpětně přemítám, jedinej‘ opravdu pokaženej‘ závod byl La Reole ve Francii, kdy jsem nebyl schopnej‘ udělat body. Je to velká škoda, je to jedna z mejch‘ nejoblíbenějších drah. A byl to jedinej‘ výsledek v sezóně s hodně velkým otazníkem. Byla to veliká shoda náhod v jednom závodě, kdy se mi nedařilo dobře startovat a nebyl jsem schopnej‘ úvod dobře rozjet. Po dvou neúspěšnejch‘ jízdách jsem ztratil naději na dobře odjetej‘ závod. Je to spousta negativních věcí a výsledek tomu odpovídá. To jsou závody, člověk nemůže předvídat, co se může stát. V Herxheimu jsem závodil jako za mlada, ale v semifinále mně z druhýho místa ve druhým kole přestala jet motorka. To bylo jediný zklamání, jinak se závodilo tělo na tělo, třeba s Härtelem jsme si nedali nic zadarmo, ale tečkou nebyla bedna. Co si vzpomínám, úvod finálový série se mi nikdy nepoved‘. Chtěl jsem věřit, aby se to v dobrý obrátilo a povedlo se to.“

 

speedwayA-Z: „Obrat skutečně přišel. V Mühldorfu jsi ťukal na pódium, v Eenrumu a v Morizes jsi skončil druhý a celkově bronzový. Bylo to loni těžší než o pět let dříve?“

Josef Franc: „Mühldorf byl třetí závod a to už šňůra úspěšnejch‘ závodů navazovala, body se sbíraly. Bod zlomu přišel v Eenrumu. Suverénně jsem prošel základní částí závodu. Snažil jsem se dělat maximum bodů. A dá se říct, že v hodně náročnejch‘ podmínkách jsem je nasbíral. Eenrum byl tradičně na hranici pořádání závodu. Byl to ale zlom a možnost zase bojovat o suprový umístění. Podpořil mě v tom i challenge v Berghauptenu a nádherná tečička přišla v Morizes. Dokázal jsem to otočit z nějakýho sedmýho místa jsem se vmáčknul na čtvrtý, pátý. Společně s Jamesem jsem nastupoval v Morizes a do poslední jízdy bojoval o maximum bodů. Já se zbytečně nestresoval, naopak jsem předvedl konkurenci, že se mnou musej‘ počítat i v následující sezóně. Reálný šance jsou, předved‘ jsem to bronzovou medailí a budeme se snažit dál. Před pěti lety se jelo poslední finále ve Vechtě a to bylo podobný. Nedělal jsem ale chyby, jenže ztráta byla veliká. Díky pokaženýmu La Reole ty první dva byli daleko, že nebylo reálný je dotáhnout. V Morizes byla suprová atmosféra, co předvěděli kluci ve stopětadvacítkách před námi, klobouk dolů. Banda nadšenců z Český republiky udělá takovej‘ výsledek! Na vlastní oči jsem viděl, že až do poslední zatáčky u cíle byl mistrem světa Pavlík Kuchařů. Česká výprava ten víkend vybojovala skvělý výsledky, byla to hodně velká euforie.“

 

speedwayA-Z: „S národním týmem se ale obhajoba bronzu z Mariánských Lázní nevydařila. Do Rodenu jsi odjížděl rovnou z Divišova. Bylo to na knop nebo to zapadalo to tvé někdejší filozofie uspěchaného závodního stylu?“

Josef Franc: „Asi je nejlepší, že v takovejch‘ situacích se nemá cenu tím zabejvat‘ a trápit si tím hlavu, když už to někdo takhle špičkově vymyslí. My jsme na to připravený a zvyklý, někdy to není ani na škodu, ale musíme se s tím poprat. Mně to nijak neublížilo, jsem na to zvyklej‘, možná to mám i rád, když nemám moc času o tom přemejšlet. Spíš jsem měl čas během cesty do Rodenu vstřebat ten neúspěch z Divišova. Závod byl hodně vyrovnanej‘ kromě Němců, co tam předvedli, bylo neskutečný. Ale před koncem byla spousta reálnejch‘ kombinací, ale zase suverénně jít do závodu s tím, že obhájíme bronz, nebylo na místě. Po závodní stránce jsme se všichni rvali na maximum, co bylo možný předvést. Neřeším, jestli moh‘ někdo mít o pět bodů víc nebo míň, až na konci se koukám na výsledek. Je škoda, že jsme z potenciálních možností nevybojovali maximum. Mohli jsme třeba bejt‘ třetí, ale v tý naší kategorii jsme jen banda nadšenců, co to dělá z lásky ke sportu. A dostat to do vyššího levelu taky není jen na nás závodnících. Mně z Rodenu může mrzet jen jízda s Němcema, že jsem jim nezavařil víc.“

 

speedwayA-Z: „Za sezónou se sedmnáctkou na konci letopočtu se ti ohlíží pěkně, nicméně na světlo světa se klube její o rok mladší sestřička. Jak se chystáš a jak letošní plochodrážní kampaň v tvém podání bude vypadat?“

Josef Franc: „Dá se říct, že jako za posledních dvacet let se chystám vyjímečně tradičně jako vždycky (smích). Jediný, co bylo jako bonus, přibylo velký odmítání sponzorů, jejich loga už není, kam dávat. Olymp mi na sezónu 2017 pořídil jednu z nejlepších motorek, která se může na dlouhou dráhu vůbec sehnat. Toho si hodně vážím a po motorový stránce se o to stará ladič BVE z Holandska, co pro mě dělá maximum. Sezóna 2018 se ponese ve stejným duchu jako sezóna 2017. Jediným zbývajícím cílem letošní přípravy je pokusit se ve dvanácti minutách uběhnout tři kilometry. Už se to blíží, protože mi chybí jen asi dvě stě padesát metrů.“

 

---

Josef Franc děkuje:

„Poděkujeme hezky česky. Poděkování od amatérskýho nadšence náleží především rodině za její stoprocentní podporu v neúspěšných i úspěšných obdobích. A jedno z nejdůležitějších poděkování patří Zdeňkovi Schneiderwindovi, srdcaři a plodiči budoucího plochodrážního potěru, který se mně snaží na základě vlastních zkušeností vést a navádět tou nejpřímější a pro mě důležitou cestou k úspěchu. Po podzimním slibu, že mu ten titul mistra světa zkusím vybojovat, se o to chci opravdu pokusit. Dále děkuji významným partnerům v loňské sezóně: Bulhar a Rozruch, Olymp, AČR, AK Markéta Praha, Zdeněk Schneiderwind, pan Matuna, Michal Stárek, Alan Zubr, pan Beránek, Jiří Krejčí, Jitka Kern, Polymer a P+P.“

---

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Jiří Georgiev