Česká Třebová – 23. března
Již od roku 2005 patří titulní strana publikace Česká plochodrážní ročenka vedle logům inzerentů, jimž za jejich laskavou pomoc lze děkovat znovu a znovu, již pouze úřadujícímu mistru republiky. Tím je Josef Franc, který dostal doposud nevídanou možnost ovlivnit podobu knížečky, která zjara přichází do prodeje již počtrnácté. Pražský závodník si zvolil snímek z březolupského finále stejně jako styl podkladu, jež Adrian Rymel užívá na části jeho kombinéz. Grafik Václav Novák pracující pro ústeckoorlické vydavatelství OFTIS vtiskl jeho představě finální podobu. V současné době práce na vydání Česká plochodrážní ročenka 2018 finišují, a pakliže všechno klapne dle plánu, první zájemci si ji zakoupí na Markétě při Prague Open v sobotu 7. dubna.
Praha – 23. března
Ovály na pražské Markétě stojí na samém počátku české sezóny s osmnáctkou na konci letopočtu. Příští čtvrtek by měl na malé dráze odstartovat letošní PRO-TEC Speedway Mini Cup, jenž je ovšem ohrožován zimou, jíž se letos z Čech evidentně nechce. Pětistovky mají svůj úvodní letošní podnik na pořadu přespříští sobotu v rámci Prague Open, jež však s pohárem kolibříků spojuje Goričan.
Jaký je Váš názor na cizince ve startovní listině Prague Open?
Loading ...
Osud čtvrtečního poháru stopětadvacítek bude nejistý minimálně do pondělí
„Mini Cup?“ povzdechne si Pavel Ondrašík při otázce na osud čtvrtečního poháru stopětadvacítek. „Je určitě nejistý, sotva nám na dráze roztál sníh. Finální rozhodnutí budeme dělat v pondělí nebo v úterý se Zdeňkem Schneiderwindem, až se vrátí z Goričanu.“
Počátek příštího týdne se bude v kancelářích pražské Markéty dozajista pilně pracovat i v souvislosti s Prague Open. O jeho konání není třeba pochybovat, nicméně závod s termínem 7. dubna bude dostávat konkrétní personální obrysy.
Prague Open je tradičním jarním střetnutím české elity
„České závodníky řeší Tomáš Topinka tenhle víkend v Goričanu,“ zmiňuje Pavel Ondrašík opět jméno stadiónu, na němž pražští závodníci a část reprezentace trénuje ode dneška do neděle. „Potom budeme teprve oslovovat a doplňovat zahraniční jezdce.“
Duel Václava Milíka (žlutá) a Josefa France patřil k ozdobám loňského Prague Open
Praha – 15. března
Společně s bráškou dvojčetem jej tatínek vozil v sajdkáře své jawky, když byl ještě malé miminko. Záhy se celá rodina objevila v ochozech pražské Grand Prix. A když si na výstavě Rychlá kola 2015 sednul do sedla stopětadvacítky Pavla Kuchaře, bylo o kariéře nového plochodrážníka rozhodnuto. Jaroslav Vaníček tvrdě makal a již loni se zabydlel na stupních vítězů, a protože by letos chtěl ještě výše, zítra v Goričanu vyloží z dodávky druhý motocykl.
Ta motorka nemá brzdu!
Jaroslav Vaníček si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Jako malí jsme byli na Markétě na plochý,“ vybaví si Jaroslav Vaníček, kterak ho s bratrem vzal tatínek na velkou cenu. „Pak asi za čtyři roky mi táta nabíd‘, jestli bych to nechtěl jezdit. Jeli jsme na výstavu do Lysý, sednul jsem si tam do sedla motorky Pavla Kuchaře.“
Závodnický drápek se zachytil dobře, protože Jaroslav Vaníček rozšířil řady kolibříků pražské Markéty. „Chodili jsme do tělocvičny,“ vzpomíná na své začátky. „Pak přišlo jaro a pan Schneiderwind nám půjčil motorku a začal jsem jezdit.“
V Praze zjara nikdy se začátkem závodní sezóny nikdy příliš neotálí. Jaro se na kalendáři roku 2016 nestačilo ani pořádně rozkoukat a na malé Markétě startoval Speedway Mini Cup. Zatímco Petr Chlupáč hrabal jednu trojku za druhou, Jaroslav Vaníček prošel svých debutem. Po úvodním pádu končíval třetí a ve finále E jel sám, takže pochopitelně vyhrál.
Jaroslav Vaníček při prvním závodě své kariéry jede před Michalem Bašteckým
„Přišel první závod,“ vypráví o necelé dva roky později. „Bylo to dobrý, ale vůbec jsem nevěděl, že na motorce není brzda. Dostal jsem ji až na ten první závod. Měl jsem pořád plnej‘ plyn, málem jsem vrazil do mantinelu.“
Poctivá práce nese ovoce
Jaroslav Vaníček stál při svém prvním závodě v Praze při vyhlašování výsledků úplně vlevo
V depech zprvu budil pozornost již po příjezdu, protože jeho tatínek je náramně podobný Jasonu Crumpovi. Nicméně mladý pražský závodník si rychle sjednával pozornost i poté, co vešlo ve známost, že Austrálii zná jen ze zeměpisných atlasů.
„Hrozně mě to začalo bavit, byl jsem nadšenej‘,“ vyznává se z nakažení plochodrážním bacilem, který jej napadl už po premiérovém klání na malé Markétě. Bylo to ono, ten správnej‘ sport!“
Sezóna 2016 se valila a Jaroslav Vaníček se stával inventářem malých oválů. „Učil jsem se,“ připouští. „Moc těžký to ale nebylo, už jsem uměl motorku dávat do driftu. Chytlo mě to a byl jsem rád, že mně táta plochou dráhu nabídnul.“
O rok později stál Jaroslav Vaníček již na nejmenším sudu spolu s Lukášem Vinterem a Pavlem Kuchařem
V celkovém pořadí mistrovství republiky na malých drahách figuroval na desáté příčce, v PRO-TEC Speedway Mini Cupu na tom byl ještě o stupínek lepší. Po závodním debutu většího z divišovských minioválů zkraje listopadu, přišlo už jen slavnostní vyhlášení a zimní přestávka.
„Přes zimu jsem makal,“ vzpomíná Jaroslav Vaníček. „Hodně jsem jezdil na pitbiku, vymetal jsem polňačky a lítal na něm po zahradě. A první závod jsem byl třetí.“
Vskutku rok po svém debutu se Jaroslav Vaníček dočkal svého prvního pódia. Pohár stopětadvacítek začínal opět na Markétě, on se probil do finále A a při vyhlašování se spolu s Lukášem Vinterem a vítězným Pavlem Kuchařem mohl drápat na sudy od oleje nahrazující tradiční stupně vítězů. Sezóna 2017 však teprve startovala.
Sezóna se hodnotí jako povedená
Na klasických oválech se začal objevovat loni
Loni Jaroslav Vaníček debutoval v klasickém šampionátu stopětadvacítek, pro něhož dvouventilový motor Shupa pro malé ovály střídal čtyřventilovým agregátem stejné provenience. „Velký dráhy jsem jel poprvý až loni,“ říká. „Trenér mi říkal, že nemá cenu je jezdit, když to neumím.“
Již čtvrtý mítink v Liberci, kde kolibříky stihl poněkud krutý úděl vysoušet dráhu pro velké hochy, proměnil v pódium. Rozjezd o třetí post se vlastně nekonal, protože Bruno Belan skočil předčasně do pásky.
Loni mu pobyt na stupních vítězů už rozhodně nebyl cizí – na snímku ve Slaném spolu s Danielem Klímou a Pavlem Kuchařem
„Dostal jsem věnec za třetí místo,“ usmívá se Jaroslav Vaníček. „Už jsem se to naučil jezdit, ale malá dráha je lehčí. Když se rozjezdeš, nemáš rychlost, na velký dráze se rozjedeš. To je v pohodě, máš čas, ale v zatáčce to musíš urvat rukama. Nesmíš se bát rychlosti.“
Třetí v podniku klasického šampionátu skončil i ve Slaném a v Divišově, ovšem mezitím pokazil Chabařovice. I díky tomu je v konečném pořadí na pátém místě…
„Měl jsem tam velkou rozetu,“ povzdechne při připomínce závodu na ústeckém předměstí. „Ale poslední dvě jízdy se to spravilo. Porazil jsem Dana Klímu, ale poslední jízdu jsem jel s Milánkem a dojel druhej‘.“
Jaroslav Vaníček v akci
Na malých oválech byla jeho žeň ještě úspěšnější. V květnu vyhrál mistrovský Divišov, druhý den pohárový Divišov. Jeho účast ve finále A byla rozhodně pravidlem, nikoliv výjimkou rovněž v dalších kláních. Vítězství se dočkal až při závěrečné Ceně vydavatele speedwayA-Z, kde po smolném semifinálovém vyřazení Pavla Kuchaře a Daniela Klímy srdnatě podjel Milana Dobiáše.
„Výborný,“ komentuje Jaroslav Vaníček svá celková druhá místa na malých tratích jak v mistrovství republiky, tak Speedway Mini Cupu. „Minulá sezóna se mi, musím říct, povedla. Byl jsem rád, ty výsledky byly vidět.“
Příští týden se zeptá na zimní přípravu
Jaroslav Vaníček v plném tempu v Chabařovicích
„Hodně jsem jezdil na motorce, to mi dost dalo, že jsem byl tak dobrej‘,“ přemítá nad svým vzestupem. „Skoro každej‘ den jsme jezdili do Divišova trénovat. Hodně jsem posiloval. A sezónu jsme odstartovali už v Goričanu.“
jenže zima se rychle pustí otěží své vlády, byť se té potvoře příliš nechce. Příští čtvrtek je na programu první díl letošní série PRO-TEC Speedway Mini Cup v Praze. V takovém aranžmá Jaroslav Vaníček předloni debutoval, loni šel poprvé na stupně vítězů a tak se pro letošní rok nabízí lákavá myšlenka, jak by story pražského závodníka měla pokračovat.
Sezónu zakončil triumfem při říjnové Ceně vydavatele speedwayA-Z
„Letošní zimu jsem zase makal,“ přibližuje, že svou přípravu vzal prakticky za stejný konec jako loni. „Úterý a čtvrtky chodíme do tělocvičny na Markétě. Cvičím s činkama. Zase jedeme do Goričanu, kde si zajezdíme.“
Jaroslav Vaníček nemohl zapomenout ani na technickou stránku věci. „Asi měsíc mám druhou motorku,“ pochlubí se. Pojedu oba mistráky, mám velkou motorku, motor je novej‘, a na něm budu jezdit dlouhou. Ta druhý motorka zůstane na malý dráhy. V Chorvatsku budu motorky zajíždět, ještě jsem na nich neseděl. Pak začíná Mini Cup, doufám, že budu první. Budu se snažit se dostat do mistrovství světa a Evropy, neměl by to bejt‘ problém.“
Tímto způsobem se nacpal pod Milana Dobiáše, aby si vydělal první tisícovku své kariéry při Ceně vydvatele speedwayA-Z
Zatímco loni jej charakterizovaly modrobílé barvy, letos si soupeři budou muset zvykat na černočervenou kombinaci. „Dečky mám od Pepy France, kombinézu od Edy Krčmáře,“ říká Jaroslav Vaníček. „Další kombinézy od Pepy je v dílně. Budu potřebovat kevlarovou kombinézu, aby byla červenočerná.“
Jaroslav Vaníček děkuje:
„AK Markéta, Zdeňku Schneiderwindovi, ten pro mě udělá cokoliv a má mě rád, a Shupě. Mechanikovi Lukáš Háskovi, Kolbenovi a DP Praha. Chtěl bych poděkovat všem, co mně držej‘ palce. Kdybych měl sponzory, děkoval bych i jim.“
Jaroslav Vaníček v akci
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer a Eva Palánová
Praha – 22. března
Dnes se pražští závodníci společně s reprezentanty hlavně juniorského věku konečně vydávají na soustředění do chorvatského Goričanu. Jedním z důvodů je pochopitelně prozatím nepřipravenost domácích oválů vinou prodloužené zimy. I díky tomu začnou pětistovky v Čechách závodit až přespříští víkend v rámci Prague Open, navíc uvažovaný test match s Wroclawí stejně jako loni vyšuměl do ztracena.
Josef Franc bude při Prague Open obhajovat své loňské vítězství
Tréninkový závod společného týmu Prahy a Pardubic proti Wroclawi byl zvažován na poslední březnové úterý, resp. středu. „Někdy loni jsme o tom uvažovali,“ svěřoval se Pavel Ondrašík na sklonku minulého pracovního týdne. „Kolem prosince už to mělo mouchy a při současném počasí určitě nic 27. března nebude. Máme rozdělanou rekonstrukci mantinelů a budeme rádi, když to do konce března stihneme.“
Přesto však Praha přitahuje plochodrážní pozornost i nadále. Příští čtvrtek odpoledne mají kolibříci plánovaný start svého poháru na malé Markétě, kam se další sobotu vrátí kvůli ouvertuře mistrovství republiky stopětadvacítek na malých drahách. Odpoledne je na vedlejším velkém ovále na programu jeden z jarních vrcholů, a sice tradiční Prague Open.
Václav Milík měl loni pech se zavřeným přívodem paliva
„Stejně jako v minulosti dostane vítěz minimálně startovní číslo sedmnáct pro velkou cenu,“ popisuje Pavel Ondrašík. „Bude to náš první závod. Plán je kompletní česká reprezentace plus doplnění o zhruba čtyři cizince. Nabídky nějaké máme, ale ještě nejsme domluveni s nikým.“
Praha přespříští víkend otevírá českou sezónu pětistovek
Pardubice – 10. března
Bylo by příliš jednoduché napsat, že jeho sezóna byla jako dva letopočty oddělená na dvě půlky tlustou čárou, jíž namaloval pád při světovém dlouhodrážním finále v La Reole v červnu. Závodní kariéra totiž není nikdy černobílá jako šachovnicová vlajka na konci čtvrtého okruhu. A on předtím i potom dosahoval skvělých výsledků, ale i takových, kdy se mu vůbec nechtělo pouštět si pusu na špacír. V březnu však myšlenky každého závodníka dlí zejména u startu nové závodní kampaně. Hynek Štichauer nebyl zrovna zdrženlivý, když pánbůh rozdával plochodrážní talent, avšak přitom se nerozpakoval si ještě párkrát vystát frontu na zdravý rozum a tak se z loňska poučil, aby opět po výkonnostním žebříčku stoupal nahoru.
speedwayA-Z: „Loňská sezóna v tvém podání začínala excelentně. Stál jsi na pódiu Prague Open, takže se o tobě mohlo spekulovat jako o kandidátu na divokou kartu velké ceny, a třetí jsi byl také v úvodním finále mistrovství republiky jednotlivců. Něco takového nemělo chybu, že?“
Hynek Štichauer: „Ten začátek byl hodně povedenej‘. V Prague Open jsem si o divokou kartu řek‘, v mistrovství republiky to pouze potvrdil. Pak druhýho náhradníka dostal Matěj jako pomoc od svého mateřského klubu, když se vracel po zranění. Beru to, Prague Open se jelo o prvního náhradníka, pražský rozhodnutí respektuju, ale trochu líto mi to bylo, to nezapírám. Ty dva závody mi vyšly, ze začátku sezóny jsem v Praze měl hodně natrénováno. A nejel jsem sem s vidinou, že pojedu Grand Prix, chtěl jsem jen zajet dobrý závody. Stejně jako jakýkoliv jiný závody. A na to, že ještě v půlce února jsem byl na berličkách, byl začátek sezóny super. Šly mi starty a motorky fungovaly výborně.“
speedwayA-Z: „Jaro přineslo také debut tvého týmu Speedway Pro v mistrovství republiky družstev. Skončilo to stříbrem, z něhož se radoval nejen Zdeněk Holub vracející se na ovály po zranění oka, ale pochopitelně také ty. Nicméně nebylo by působivější angažovat Václava Milíka a vyhrát?“
V souboji s Václavem Milíkem při šampionátu dvojic v Plzni
Hynek Štichauer: „Václav mě po prvním mistráku oslovil, jestli s ním nechci jet za Zlatou přilbu. Já mu na to odpověděl, jestli nechce jet on se mnou za Speedway Pro. Nemohl bych mu dát to co Pardubice a za druhé jsem byl domluvenej‘ se Zdendou. My jsme to se Zdendou jeli s minimálním rozpočtem, jedinej‘ sponzor byl HT Kovo, co mi pomáhá už třináct let. V zimě jsme se Zdendou bydleli na Stromovce a trávili spolu hodně času. Bylo to logický řešení jet spolu. Nepopírám, že jsme měli kliku jako svině. Ale na to se historie neptá. Jeli jsme dvojice poprvý a jako privátní tým bez manažera a bez zázemí, proto si myslím, že máme bejt na co pyšný. Tomek ve velkým finále krásně odstartoval z lajny, já měl Vaška za sebou asi kolo a půl. Pak mě předjel, kvalita prvního týmu byla někde jinde, ale já si myslím, že z toho hovna, s kterým jsme začali, jsme uvařili hodně dobrej‘ výsledek. Prozatím jsme přihlášený i letos, ale v současnosti zvažuju, zda pojedu za Zlatou přilbu nebo budu dělat tým Speedway Pro. Byl to loni pro mě dobrej‘ výsledek, ale na jaře jsem si toho ukous‘ moc. Kombinace krátká a dlouhá, starat se ještě o dvojice. Do toho chodím ještě do práce když je potřeba, a staral jsem se o mládež v Pardubicích. Proto je otázka, jestli Speedway Pro pojede nebo ne.“
speedwayA-Z: „Ve světovém šampionátu na dlouhé dráze jsi figuroval původně jako náhradník, ale nakonec jsi byl ve startovní listině už při prvním finále v Herxheimu. Jenže pak přišlo La Reole a osud šlápnul na brzdu tvé slibně rozjeté sezóny…“
Hynek Štichauer v akci
Hynek Štichauer: „K finále jsem přišel jako slepej‘ k houslím. Challenge v roce 2016 se jelo taky v La Reole a já nepostoupil. Investice byly neskutečný. Šestý místo v Herxheimu bylo úžasné, ale postupem času jsem nějak ztrácel chuť. Vyčerpávala mě práce na dlouhodrážních motorkách, musel jsem se hodně učit, jak se co dělá. S tím mi dost pomohl pan Dryml. Do toho přišly osobní problémy, netěšil jsem se na závody a dopadlo to, jak to dopadlo. Lidi, co ten pád v La Reole viděli, můžou potvrdit, že byl jeden z těch těžších. Zezačátku nevypadalo, že je to něco hroznýho, ale spálenina se projeví až později. Po La Reole jsem si prošel asi nejtěžším obdobím ve svým životě. Všechno se určitě děje z nějakýho důvodu, tomu věřím.“
speedwayA-Z: „Vrátil ses poměrně rychle. Při prvoligovém mítinku v Pardubicích jsi měl za úkol přesvědčit Milana Špinku, aby tě neškrtal ze sestavy nároďáku. To se ti povedlo a tak jsi debutoval ve světovém poháru družstev. Jaké to bylo?“
Při první lize v Pardubicích přesvědčil Milana Špinku, aby jej neškrtal ze sestavy národního týmu
Hynek Štichauer: „Byl to můj první World Cup v kariéře. Mrzí mě, že jsem nemoh‘ přijet připravenej‘ na sto dvacet procent. A dopadlo to, jak to dopadlo, slízli jsme za to kritiku, všichni závodníci. Spíš bychom se ale měli zamyslet, proč se to tak stalo. To nebyl žádnej‘ black out pro náš nároďák, ale celkovej‘ obraz český plochý dráhy. Je to i takový varování. V současný době je Venca střelec a všichni si berou ty jeho úspěchy za svoje. Ale je vidět, že česká plochá dráha není jenom Václav Milík. King’s Lynn možná některejm‘ lidem otevřel oči. Možná by to chtělo začít dělat něco rukama a dělat to pro mladý. Školení a porady jsou fajn, ale podle mě by mělo jít vždy v první řadě o sport. Jo, je to těžký, já si to vyzkoušel na vlastní kůži v Speedway Pro. Ale zkoušet se to musí. U nás je Praha jediná, kdo dlouhodobě a profesionálně pracuje s mládeží. Pak není nic. V Divišově se snažej’, v Chabařovicích asi taky, ale to nestačí. Jedinou spásou pro celé Česko by mohla být Kopřivnice, protože tam jdou dopředu mílovými kroky, zatímco ostatní stojí a bojí se, aby nebylo hůř. Plochá dráha už dávno není nejlevnější motocyklový sport, pokud děti nemají zázemí jak v klubu, tak v rodině, je prakticky nemožné, aby se někam dostaly. Buďto má klub na to, aby podporoval svoje závodníky, a když nemá, měl by dělat všechno proto, aby na stadion přivedl takové lidi, co na to mají prostředky.“
speedwayA-Z: „Po příjezdu z King’s Lynn se po tobě jakoby slehla zem. Nezávodil jsi a jen párkrát ses mihnul plochodrážními kuloáry. Tato letní dovolenka ti evidentně pomohla, soudě dle tvých podzimních výsledků. Anebo ne?“
Poprvé v sestavě pro světový pohár družstev
Hynek Štichauer: „Dovolená snad ani ne, chodil jsem do práce. Ruku jsem měl zlomenou jen jednu (smích). Ještě jsem nepotkal sportovce, kterému by pomohlo zranění. S tou spáleninou jsem se nemohl jezdit koupat, ani sportovat ani nic. Jen snad chodit do té práce. Bylo o takový celý na prd. S panem doktorem Holekou jsme ale zvolili správný postup, a já mohl za pět tejdnů opět sedět na motorce. Padly návrhy na plastické operace a titanové destičky do prstu, ale já se tentokrát rozhodl správně. Ve svým věku už do sebe nenechám řezat, když to není nezbytně nutné. Bylo to dobrý, že jsem se rozhod‘ takhle. Kdybych šel na operaci, asi bych se loni už nevrátil.“
speedwayA-Z: „Každopádně jsi při evropském finále na trávě byl ve skvělé fazóně a dokonce i Josef Franc se přiznal, že v Hertingenu věřil, že můžeš být šampiónem starého kontinentu. Divokou kartu v challenge v Berghauptenu jsi přetavil v náhradnický post pro letošní sezónu. V Eenrumu a Morizes jsi uzavřel loňské finále, v němž jsi byl celkově dvanáctý. Jak tohle všechno hodnotíš?“
Hynek Štichauer v dlouhodrážní akci
Hynek Štichauer: „Hertingen byl takovej‘ závod ‚když to jde, jde to samo‘. Jel jsem tam a ještě si musel přelepovat podpaždí. Díra už zarostla, ale nechtěl se tam udělat strup. Na motorce jsem měl jeden trénink v Praze, druhej‘ se v Pardubicích netrénovalo kvůli kropičce, jo a párkrát jsem se svezl na krosce. Sedlo mi to ten den, ztratil jsem snad jen dva body a postoupil jsem rovnou do finále z druhýho místa‘. Tam jsem hrozně chtěl, ale docházely mi kapánek síly. Odstartoval jsem dobře, z prvního výjezdu jsem byl třetí, ale to už nebylo, odkud brát. Během kola a půl jsem se propad na šestý místo a v cíli mě museli sundávat z motorky. Zdeněk Schneiderwind sice říkal, že je to v hlavě, ale není, tady už nebylo, z čeho brát síly. Je to škoda, pro mě to byl nejlepší výsledek v sezóně. Šestý místo nezní moc vábně, ale kdo tam byl, viděl, jak mi to jelo. Je to příjemný, že mě chválí Pepek, on je pořád u nás dlouhodrážní ikona. I když já doufám, že třeba za pár let už nebude… (smích). Berghaupten, další super závod pro mě, i když neskončil postupem. Věděli jsme, kdo má šanci se udržet v osmičce, a že by šestý místo mělo na postup stačit. První jízda špatný, chtěl jsem po tréninku měnit převod, s klukama jsme se shodli, že to nechám. Pak jsme dali zub dolů a byla z toho raketa, vodil jsem i Pepu. Jenže jsem píchnul gumu a na konci měl problém s fyzičkou. Je to velká tráva a tu závodní nálož na dlouhý bych srovnal se třema krátkejma. Trénink, základní rozpis a pak semifinále a finále a ta jízda tam netrvá minutu. Na fyzičce jsem přes zimu zapracoval v rámci možností a uvidí se. Na Eenrum hrozně zachcalo. Byl jsem z toho nervní, byla tam kosa, myslel jsem, že se nepojede. Nechal jsem tam blbou jedničku a hned první jízdu si to hodil za ucho. Morizes už byl konec sezóny. To byly dráhy, kde jsem byl poprvý v životě. To není výmluva, Berghaupten a Hertingen jsem byl taky poprvý a šlo to, ale na těch vyprášenejch‘ francouzskejch‘ travách jsem se nesrovnal. Asi je to tím, že když se zapráší tak prostě nejedu.“
speedwayA-Z: „Mistrovství světa dlouhodrážních družstev následovalo prakticky rovnou po druhém finále českého šampionátu jednotlivců v Divišově. Oproti předloňským Mariánským Lázním necinkla medaile, protože brambory necinkají. Jak vnímáš čtvrté místo?“
V divišovském finále šampionátu republiky zatím tahá za delší konec v souboji s Matějem Kůsem
Hynek Štichauer: „Zklamání. Pepovi to šlo výborně a já byl jako tradičně tou dobou v prdeli. Jel jsem se jen zúčastnit, o tréninku jsem ještě závodil a pak jsem se moh‘ rovnou svlíknout. Z Divišova do Pardubic, tam to nekonečný sraní s motorkama a přehazování beden z krátký na dlouhou. Začátek od sedmi od rána a do sedmi do večera. Hotovej‘, vyřízenej‘, řek‘ bych, že taky bez motivace. Mohli jsme určitě bejt‘ třetí, ale po třech jízdách jsem říkal Milanovi, jestli tam nechce místo mě dát Michala Dudka, protože já jsem ten den nechtěl závodit. Dát ho tam asi měl, alespoň by pak starej‘ Dudek v depu nepíčoval.“
speedwayA-Z: „Ani v Divišově, ani v Březolupech jsi nenavázal na svůj výkon z dubnové Prahy a v celkovém pořadí šampionátu republiky ti patří pátá příčka. Vyrovnal jsi svůj výkon z roku 2016, ale nyní nebylo bodově daleko k první trojce.“
Společný sníkem v Březolupech
Hynek Štichauer: „Nebylo, ale to byl odraz, jak jsem ve v druhý půlce sezóny cejtil. Byl jsem nesoustředěnej‘, unavenej‘, bez motivace. Vrtal jsem se před závody v motorkách, ale nebylo to už ono. Můžu bejt‘ vůbec rád, že jsem byl pátej‘, protože ta momentální forma prostě nebyla. Měl jsem pár světlejch‘ chvilek, ale rozhodně jsem na ty závody nejezdil vyhrávat.“
speedwayA-Z: „Po dvou letech extraligové dominance se z titulu radovala pražská Markéta, zatímco vy jste skončili druzí. Jak je možné, že jste odložili své první housle a nedokázali celku z hlavního města čelit?“
V extraligovém duelu se Stanislawem Burzou a Filipem Hájkem za zády
Hynek Štichauer: „Protože byla Markéta lepší. Neříká se mi to dobře, jsem Pardubák, jsem rád, když vyhráváme. Ale nedá se svítit. Praha začala se třema zraněnejma závodníkama, jenže my se v průběhu zranili taky všichni tři. Nejdřív Vacek, pak já a nakonec Tomek. V průběhu celý sezóny nám někdo chyběl. A v každý fázi sezóny byl u nás někdo, komu to nešlo. Já měl na hovno extraligu v Pardubicích, Suchoš zajel blbě ve Slaným, Vašek taky na to, že jel šest jízd s žolíkem, to taky nebyla žádná hitparáda. Pražáci holt loni vyhráli, co na to říct? Musíme doufat, že to zase bylo na nějakou delší dobu naposled.“
speedwayA-Z: „Mistrovství republiky na dlouhé dráze se v říjnu vůbec poprvé konalo jinde než v Mariánských Lázních. V jeho základní části jsi předčil Josefa France, jenže ten měl ve finálové jízdě zase pré. Jak je možné, že profesor dlouhodrážních startů nenašel na Pražana podruhé nějaký fígl?“
V základní části kopřivnického šampionátu na dlouhé dráze Josefa France porazil
Hynek Štichauer: „Pan profesor byl trošku nervózní, pan profesor si to pokazil sám. Pepa to zvládnul líp. Já si ve finále vybíral první. V základu jsem nic neřešil, ale teď jsem si říkal, že s maximem bych měl vyhrát. Nefungovalo tam zelený světlo a zvyk je železná košile. Podíval jsem se na něj a najednou se divím, že všichni maj‘ naloženo a jedou. Pepa to chytil za pačesy a je dvojnásobnej‘ mistr. Ke konci sezóny mi to už bylo jedno, ani mi to není líto. Pepovi to přeju.“
speedwayA-Z: „Mrazy se z území České republiky již vytratily a vzaly s sebou i ledové tréninkové ovály na Pohránovském rybníku a Mělickém písníku. Jaké jsou tvé nejbližší tréninkové plány a jak probíhala zimní příprava?“
Start nové sezóny komplikuje špatné počasí
Hynek Štichauer: „Na Mělkách jsem se sklouznul dvakrát. V pátek jsem se dozvěděl, že se jede Martin Mejtský svýzt. Jezdil jsem s ním na jeho motorce, ale roztrhla se nám guma. Udělal jsem si svou motorku, ale první jízdu hned zadřel. Spěchal jsem do dílny, na pláži jsme to s Jirkou Havlíčkem vyměnili a jezdili až do večera. Už mě ti i bavilo, namohl a otlačil jsem si ty správná místa, co si musí každé jaro zvyknout. Teď je Goričan odloženej‘ na devatenáctýho. Opatrně zkouším krosku. Letos jsem neabsolvoval přípravu s Olympem, ale opět v ISST, hodně času jsem strávil s motokrosařem Michalem Votroubkem. Sedlo nám to, stali se z nás dobrý kámoši a uvidíme, jak to zúročíme v našich disciplínách.“
Hynek Štichauer děkuje:
„Tuffbuilt Products EU, to je firma, díky který jsem mohl jet finále mistrovství světa na dlouhý, koupili mi celý vybavení. HT Kovo, to je, když se řekne Hynek Štichauer Racing, každému fandovi se musí vybavit HT Kovo jako Lauda a Ferrari. Další díky patří Broker Team a.s., VPS, Realitní kancelář JORK a Olympu CSMV. Chci také poděkovat všem mechanikům, co se u mě vloni protočili, ale v první řadě Jirkovi Havlíčkovi a Láďovi Kaldovi.“
Hynek Štichauer v akci
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer a Jiří Georgiev
Se Zdeňkem Holubem po úspěchu v plzeňských dvojicích
Praha – 20. března
Ještě minulý týden bylo Chorvatsko plochodrážní zemí zaslíbenou. Jenže o víkendu se i do Goričanu vrátil mráz a vzal s sebou také sníh. Výprava AK Markéta spolu s reprezentanty proto v pondělí nikam neodjela. Třetí termín cesty na soustředění je proto stanoven na čtvrtek, nicméně možná se pojede až v pátek. Anebo dokonce na svatého Dyndy.
Do Goričanu se po skvělém počasí minulého týdne vrátila zima
„Možná ve čtvrtek nebo v pátek,“ krčí rameny Tomáš Topinka po otázce, kdy se čeští závodníci vypraví do Goričanu. „Pokud nebude sníh, tak se pojede. Dráha musí bejt‘ sjízdná.“
Ani Milan Špinka není přehnaným optimistou. „Moc tomu nevěřím,“ povzdechne si, když se jej zeptáte na goričanský trénink. „Koukal jsem na předpověď a je tam pořád mínus.“
Dle skutečného odjezdu by Češi měli v Goričanu trénovat buď v režimu pátek – sobota – neděle nebo pouze sobota – neděle.
Problém plochodrážní Evropy:
Zda za týden ve čtvrtek odstartuje v Praze pohárový seriál stopětadvacítek, není zatím stoprocentně jisté
V Evropě zatím odstartovala prakticky jen francouzská liga, přeloženy byly závody v Anglii a Francii. Nepřízeň počasí u nás se podepsala rovněž pod zrušení prvního dílu Slaný Speedway Academy tuto sobotu.
Otazník zatím visí i nad příštím čtvrtkem s ouverturou PRO-TEC Speedway Mini Cupu na malé Markétě. Šance, že bude ovál připravený, jsou prozatím padesát na padesát, jak odhadl Tomáš Topinka.
Podobně dlouhá zima komplikovala start plochodrážní sezóny naposledy před pěti lety, kdy se koncem března sypaly z oblohy záplavy sněhu.
Ilustrační foto: laskavostí Matěje Kůse a Eva Palánová
Loading ...
