Praha – 22. února
Vloni byl Václav Milík přítomen, ale nevyhrál, minulý čtvrtek nebyl přítomen, avšak pro změnu vyhrál. S triumfem prvního plochodrážníka vůbec v anketě Zlatá řidítka to nebylo vůbec jednoduché. Každopádně krásná trofej na pardubického kapitána stále čeká, nicméně může si ji prohlédnout alespoň na snímcích magazínu speedwayA-Z, jemuž se podařilo k ní proniknout skrze zamčené dveře.
Slavnostní vyhlašování začalo ve čtvrtek úderem devatenácté hodiny. Ve svých kategoriích si zlaté volanty převzali Adam Lacko, Jan Kopecký, Petr Nikodém, Tomáš Vavřinec a Patrik Hájek. Barbora Holická dostala Cenu Elišky Junkové, Jan Stárek vyhrál portrétem Vale fotografickou soutěž Zlaté oko.
Příznivce motocyklového sportu pochopitelně nejvíce zajímala soutěž Zlatá řidítka, kde hlasoval také magazín speedwayA-Z. Trojicí finalistů se stali freestylista Libor Podmol, silničář Karel Abraham a plochodrážník Václav Milík.
K němu se pozvánka dostala až v pátek před slavnostním večer v letňanském areálu PVA EXPO. Pořadatelská agentura mírně podcenila program pardubického plochodrážníka. Ten je od středy až do soboty vázán v polské Wroclawi, kde piluje fyzickou kondici. Z tréninku jej může uvolnit pouze žádost AČR, kterou musí schválit předseda polského klubu a jeho trenér Rafal Dobrucki. Pokud by se závodník vzdálil svévolně, hrozí mu od klubu mastná pokuta. Nicméně na jiné akce nebyl problém, aby Wroclaw Václava Milíka uvolnila.
V Letňanech však chyběl, což byla nesmírná škoda. Zatímco v minulosti odborná porota dávala nejvíce hlasů silničářům a to dost možná vlastně jen z podstaty jejich účinkování v silničním mistrovství světa, letos zohlednila výsledky pražské SGP i Zlaté přilby města Pardubic. A Václav Milík o šest bodů předčil Libora Podmola a o dvanáct Karla Abrahama.
Krásnou trofej si pardubický závodník přebere na některém plochodrážním závodě zkraje sezóny. V průběhu večera zůstává zamčen za dveřmi, od kterých ses ztratily klíče. Ale podařilo se mi je sehnat a pohár vyfotit. A nakonec jsem zase hledal pět minut člověka, jemuž jsem měl klíče vrátit.
Pardubice – 26. února
Mrazy k nám přišly sice pozdě, ale přece. A tak se na přetřes dne opět dostává otázka pořádání ledové ploché dráhy. A vskutku, již v neděli měla startovat družstva na rybníku Hluboký v autokempu v Holicích v Čechách. Chyběl jen souhlas rybářů, kteří ovšem nakonec ledařský závod skáceli. Pro nadcházející víkend se zatím nepodařilo najít jinou lokalitu, avšak na příští týden byly potvrzeny Opatovice nad Labem a Kopřivnice. V tomto ohledu však ledy mohou prohrát závod s časem, jelikož meteorologové slibují oteplení.
Ještě dnes dopoledne se zdálo, že nedělnímu závodu v Holicích nestojí nic v cestě. Chyběl jen souhlas rybářů, jimž rybník v místním autokempu patří. Na podzim do něho nasadili spoustu nových ryb, a přestože se zdálo, že jejich ano plochodrážnímu závodu je pouhopouhou formalitou, opak se bohužel ukázal pravdou.
Obava, že hluk závodních motorů probudí ryby, které se zvednou ode dna, přimrznou zespodu k ledovému příkrovu, je stará jako samotné české ledy. Již ve třicátých letech se s ní potýkal pražský Jawa Club, který nakonec v Jevanech uspořádal první ledovou plochou dráhu v naší zemi. Nicméně za dalších osmdesátých let se nikdy nic takového nestalo.
Každopádně s holickým závodem je tak či onak amen. Přitom okolnosti mu byly příznivě nakloněny, protože se ve startovní listině mohli objevit holandští závodníci, kteří budou ve čtvrtek v Berlíně bojovat o německý titul.
„Tento víkend se zatím hledají lokality a možnosti,“ nechce Petr Moravec, předseda plochodrážní sportovní komise hodit ručník do ringu. „Předpověď na další týden není dobrá…“
Jenže Radek Hutla a spol. se z ruského turné vrátí zřejmě až někdy ve středu, takže na přípravu závodu by mu zbyl setsakramentsky krátký čas. V sobotu 10. března však chce pořádat mistrovský závod v Opatovicích nad Labem. Druhý den si termín pro ledařský mítink vyhradila Kopřivnice.
Protože mistrovství světa má volný víkend, mohl by se obou závodů zúčastnit také Jan Klatovský. Zatímco není jasné, zda by se v Opatovicích konal šampionát jednotlivců či družstev, na severu Moravy by každopádně proběhl individuální šampionát.
Pardubice – 26. února
Sezóna klasických drah odstartovala o víkendu francouzskou ligou, ale aktuální mrazivý ráz počasí vzbuzuje u fanoušků chutě především na ledy. Nicméně pět přítomných ze sedmi členů sportovní komise na své schůzi v budově AČR minulé úterý řešily otázky spojené s letní sezónou. Na přetřes se pochopitelně dostaly i soupisky, které byly po schválení včera uvolněny pro zveřejnění.
Kondrac, Chrastná a Pardubice – 26. února
Mrazivé dny a noci lámou teplotní rekordy, což pochopitelně nemůže nechat ledaře v klidu. David Lizák a Adam Nejezchleba jezdili na rybníku v Kondraci, v Chrastné zase Lukáš Volejník připravil tréninkové kolečko pro Jiřího Wildta. Spekuluje se rovněž o závodech o víkendu, ale Petr Moravec zatím slíbil detailnější informace nejpozději na zítřek.
„O něčem jednám,“ reaguje šéf plochodrážní sportovní komise na otázku, zda shání lokalitu pro možné víkendové závody, ale nezastírá, že se vynořil problém se světovým finále. „Ale kluci chtějí jet do Berlína. Rozhodne se v úterý.“
Uplynulý víkend byl z hlediska startů českých a slovenských plochodrážníků nesmírně bohatý. Kromě pětice reprezentantů v evropském šampionátu ve Vjatských Poljanech, startoval Lukáš Hromádka v Opole, zatímco Zdeněk Holub a Patrik Búri absolvovali dva mítinky saské série Drift-On-Ice.
Referáty z Vjatských Poljan, Opole a Drážďan jste si již na stránkách magazínu speedwayA-Z přečetli. A tak na dnešním díle pravidelné pondělní kompilace magazínu speedwayA-Z zůstává sobotní mítink Drift-on-Ice v Chemnitz.
Tady cílem velkého finále proburácel jako první Richard Geyer (8 bodů v základní části) před Sergejem Malyševem (7) a Ronny Weisem (7). Malé finále přineslo pořadí Jacob Bukhave (4), Zdeněk Holub (4) a Patrik Búri (3). Vyřazeni byli Kevin Pedersen (3), Buddy Prijs (0) a Marco Langer (0).
„Dva starty se mi vydařily a udělal jsem po bodu,“ komentoval Patrik Búri svůj první postup do malého finále. „V poslední jízdě jsem odstartoval na Pedersena, udržel jsem ho a dokonce jsem se už po něm na rovince otáčel.“
Poslední věta slovenského závodníka je pochopitelně narážkou na pád v Jonsdorfu, kde jej vyděsil hluk znásobený uzavřeným prostorem haly. „V malém finále jsem šel zvenku,“ pokračuje Patrik Búri. „Ale předtím se mi odtamtud podařilo na Pedersena odstartovat. Ale Zdeněk odletěl dobře a ten Dán také, takže jsem už neměl šanci.“
Opole – 24. února
Lukáš Hromádka se v sobotu skvělým způsobem vrátil za řidítka plochodrážního motocyklu. Tradiční opolské halové šroubky nabídly opět skvělou show završenou šroubkařským závodem, v němž moravský borec skončil druhý.
Pestrá show
Závodníků se místo osmi nakonec sešlo pouze šest. Nedorazili hobík Wojciech Konczylo a Ukrajinec Stanislav Mělničuk. Stadión své brány otevřel návštěvníkům úderem páté hodiny odpolední. V chodbách stály rozestavěné obchody s plochodrážním sortimentem. Fanouškům byl k dispozici rovněž Patryk Dudek. S fotkami, plakáty a propiskou byl ochotný každému zapózovat, což zejména pro malé děti byl neskutečný zážitek.
Doprovodný program v hale obstaral moderní zpěvák, za kterým se kroutily dvě holky tanečnice za doprovodu klávesisty, který měl ale v tom nástroji celý orchestr, jak je dneska běžné. Dva moderátoři v bundách v národních barvách pak uvedli krasobruslařku, pro kterou se v minulosti tahle charitativní akce taky pořádala, ona je už zdravá a dnes je snad třetí nejlepší v polské juniorce a nyní předvedla svoji krátkou jízdu, či co.
Ona i ta letošní akce měla charitativní smysl. Výtěžek jde na něj postiženého hocha a byl to už čtrnáctý ročník. Po krasobruslařce nastoupili čtyři kluci na bruslích, taková pohybová akce, show, moc pěkná podívaná. Všelijak se přeskakovali a podjížděli. Byla ještě jedna krasobruslařka, dvě motokáry, dvě čtyřkolky, malé naděje na plochodrážkách, soutěžní auta.
Ti všichni se představili na ledě v akci před představením jezdců. Každý z nich házel do hlediště nějaký míček divákům. Lukáš Hromádka byl jediným cizincem, a četl něco do mikrofonu poděkování svým sponzorům.
Během k pódiu
Pak se už šlo na plochodrážní věc. Rozhodili pár kuželů. Nedělali žádné cavyky, po dvou odjetých jízdách je zase sbalili, aby kužely neomezovaly na ledě auta a zase je pak rozhodili, takže ta trať nebyla vytyčená nijak pečlivě, někdy byla jaksi do vingle, ale pro všechny stejná. Startmaršál se postavil ke středu a bylo. Pásku držel na jedné straně on, a pouštěl ji směrem k časoměřičům.
V první jízdě měl startovat Lukáš Hromádka, ale nenaskočil mu motocykl. Protože bylo ale místo i v jízdě další, jel teda až v druhé rozjížďce za Stanislava Mělničuka. Po odjetí dvou jízd se na ovále střídaly motokáry, plochodrážní naděje a soutěžní auta. Jízd hlavního závodu se odjelo celkem šest. Hodně se to natahovalo.
Najednou na plochu napochodovali čtyři jezdci už s povlaky na helmách, ale bez motocyklů. Volit dráhu ale nešli. Ti čtyři najednou zaklekli v prostoru startu a vyrazili na kolečko po ledě! Po svých, s vlastním pohonem, běželi! A to bylo finále!
Vyhrál Marcin Sekula před Lukášem Hromádkou, Wojciech Lisiecki byl třetí a jeho táta Romuald čtvrtý. On měl i v jízdách dobrý starty, ale pak to asi nevydržel na fyzičku. Je přece jen o dost starší. Byla to exhibice se vším všudy. A jak to bylo dlouhý, tribuny se hodně ke konci vyprazdňovaly. Došlo na vyhlášení výsledků, poháry byly obří.
Dva nikdy nedělají totéž
Pokud mám porovnat akci se saskými šroubky, které ve stejném termínu vrcholily v Chemnitzu a v Drážďanech, v Opole to hodně jiné. Ronny Weis má Drift-On-Ice vymakaný do nejmenšího detailu, ovšem je to především jeho show.
V Opole byla srovnatelná maximálně ta světla, technik střídal barvy, červenou a modrou, občas tam dal kužel. Jinak všechno probíhalo hodně za tmy, světla málo. Žádný pultík pro startmaršála, ten držel jen startovní pásku a zvedal ze země vlaječky. S tím se v Opole nijak nemazali. Ale taky jim to klapalo.
Saské šroubky mají blíže k režimu běžného závodu. V Opole pohoda, nikdo neměl žádná privilegia, Lukáši Hromádkovi nenaskočil motor, pohoda, pojede v další jízdě. Dawid Wiwatowski jel navíc v páté jízdě, kam nepatřil, a pak ještě ve své šesté jízdě. Nakonec jej ale diskvalifikovali.
Ale lidi, tedy množství diváků, to je snad jediné, co by v Sasku mohli závidět, byl skutečně plný dům
Hlasy z depa
„Fantastické,“ bilancoval svůj úspěch Lukáš Hromádka. „Bral jsem do Opole starou Jawu 894 po Emilu Ondrašíkovi, na šroubky je stoják lepší. Před závodem jsem koupil kola a kryty po Míše Krupičkové, zadní kola jsme dostali všichni stejná. Trénink byl v pátek dopoledne, pomáhal mi kamarád Martin Bajgar. Svezl jsem se dvakrát, jelo to, na druhý den jsme prodloužili řetěz, dali větší rozetu a změnili nastavení. Přijel i Pavel Matula, pomáhal mi, takže jsem měl dva mechoše. Nechtěl jsem udělat ostudu, abych nebyl poslední. Ze čtyř jízd se nakonec jely jen tři a pak se běželo ve finále. Vedl jsem, ale jeden Polák do mě žďuchnul, zakopl jsem a byl druhý. Bylo to pěkné, hala vyprodaná a na příští rok mě zase pozvali.“