Milevsko – 6. února
Během dneška se stalo stoprocentní, že vedle Andreje Diviše na mistrovství světa družstev o víkendu v Šadrinsku nepojede ani Jan Klatovský. Vzhledem k vytíženosti pardubického primáře Tomáše Brože jeho plánovaná kontrola přesunula na zítřek. Nicméně byť by český ledařský šampión nakrásně dostal souhlas ke startu, dostat se po ose za Ural nezvládne časově. Už jen proto, že náhradní nároďák, který vyrazil na Sibiř včera, trčí na ruské hranici.
„Kontrola bude až zejtra, doktor Brož dneska operuje,“ svěřoval se Jan Klatovský magazínu speedwayA-Z dnes okolo třetí hodiny odpolední. „Týmy už nestíhám, kluci stojí už dvanáct hodin na hranicích a nechtějí je pustit do Ruska.“
Milan Špinka v roli kouče proto v Šadrinsku přivede na nástup trojici ve složení Lukáš Hutla, Radek Hutla a náhradník Vladimír Višváder. „Je to blbý,“ lituje Jan Klatovský své absence. „Ale směřuju to, že bych v neděli odjížděl do Togliatti. Věřím, že to dopadne. Už dlouho stojím, samotnýho mě to štve.“
Pomsta za Olympiádu?
Minulý týden se česká média rozplývala nad zabezpečením českých olympioniků, které do Jižní Koreje budou dokonce doprovázet dva čeští pekaři. Plochodrážníkům se o takovém servisu může jenom zdát.
V ledařských kuloárech se skloňuje, že se ruští celníci mstí západním sportovcům za vyřazení z olympijských her. Ať tak či onak problém na západní hranici měli všichni závodníci už při cestě do Astany. Příčinou zdržení je zbrusu nový formulář, který se tváří jako celní deklarace, přičemž ovšem ledaři do Ruska žádné zboží neimportují.
Zůstali zde stát až půldruhého dne a při dojezdu do kazašské metropole měli prakticky rovnou z dodávky přesednout na závodní motocykl, což nemělo pozitivní vliv na rovnováhu jejich psychiky. Výkony Jaspera Iwemy, Johanna Webera a zejména Franze Zorna hovoří za vše.
Situaci nejlépe logisticky zvládli Švédové, kteří během přesunu nepustili závodníky za volant a nechali je pořádně spát v autě. Až na Stefana Svenssona, který notný kus řídil a v aktuální klasifikaci šampionátu má zatím pouhých šest bodů.
Osečná – 5. února
Předloni se vydal z výpravou svých ledařských kolegů do Ruska jako mechanik, který věřil, že se pro najde nějaká tréninková příležitost, aby po ledě protáhnul svůj motocykl, protože vývoj počasí nedával naději na další závody u nás. A na stadiónu v Ufě mu řekli, že může jet mistrovství Evropy. Letos pevně věří, že by se historie mohla opakovat. Martin Běhal se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že mu soudnost velela odmítnout místo v národním týmu, jemuž okolnosti přejí stále méně a méně.
„Beru s sebou motorku od Pecky,“ popisuje Martin Běhal nejcennější zavazadlo, které bude dnes dopoledne nakládat v Přelouči do dodávky Radka Hutly. „V osm ráno vyrážím odsud z Osečný. Třeba bych se moh‘ svýzt mistrovství Evropy, kdybych byl zase miláček štěstěny jako předloni.“
Martin Běhal usedne do jednoho vozu s Radkem a Lukášem Hutlovými a Vladimírem Višváderem, aby se po ose vydali až za Ural. „Bude to tým snů,“ komentuje osečenský ledař pravděpodobnou sestavu národního týmu. „Buď já nebo Vlado jsme měli bejt‘ náhradníkem, ale já řek‘, že na to nemám výkonnost. Jde o nároďák a to je odpovědnost! Vlado na to skočil, půjčím mu motorku.“
Celá česká výprava zůstane v Rusku až do mistrovství Evropy, které se koná ve Vjatských Poljanách poslední únorový víkend. „Jedeme ze Šadrinsku do Ufy,“ popisuje Martin Běhal plán cesty. „Nevím, jestli nás nechaj‘ sklouznout, navíc chtěj‘ sedmdesát pět éček za trénink a to je rána. Jestli budou nějaký rámcový závody nebo guláš, nevím, ale pochybuji…“
Černý ledařský čtvrtek:
První únorový den má na národní tým českých ledařů evidentně podobně ničivý dopad jako černý pátek na newyorské burze. Na svět se začaly valit nepříliš optimální zprávy. Andrej Diviš nemůže do Ruska vyrazit kvůli pracovním problémům. A údajně by mělo být stále více pravděpodobné, že lékaři zítra odpoví Janu Klatovskému ne na otázku, zda bude moct vyrazit směr Šadrinsk.
Ostatní závodníci nemají víza. Co je horšího čas pracuje proti nim a to se mimochodem postavilo i proti operativnímu povolání Lukáše Volejníka. A tak pakliže se naplní černý scénář i v případě Jana Klatovského, o obsazení českého nároďáku se o víkendu v Šadrinsku postarají Lukáš Hutla, Radek Hutla a Vladimír Višváder.
Astana – 4. února
Zatímco včera se Dmitrij Koltakov skláněl před Dmitrijem Chomicevičem a Sergejem Karačincevem, ve druhém finále v Astaně přemožitele nenašel vůbec. Vzhledem k časovému posunu začínal závod již o půl deváté středoevropského času, takže před naším obědem bylo jasné, že obhájce loňského zlata přespříští víkend dorazí do Togliatti s náskokem čtyř bodů na Sergeje Karačinceva a plných deseti na Danila Ivanova.
Martin Haarahiltunen také dnes kalil vodu. Sice vzhledem k pádu v rozjížďce s číslem třináct přišel o dva body, nicméně ani tentokrát nechyběl ve finále. Skvělé výkony podali zase Ove Ledström a Harald Simon, který se zbavil bolestí břicha, jež jej trápily v sobotu. Nicméně po semifinálovém pádu s Martinem Haarahiltunenem skončil na vyšetření v nemocnici.
Rovněž Jimmy Olsen mohl být spokojen a tak Andrej Šišegov, divoká karta kazašského finále mohl na semifinále zapomenout. Z úlohy smolaře nevypadl Johann Weber. V rozjížďce s číslem čtyři za sebou nechal mj. Dmitrije Chomiceviče, avšak po pádu v další sérii ze závodu předčasně odstoupil.
1. Dmitrij Koltakov, RUS
3 3 3 3 3 3 3
21
2. Sergej Karačincev, RUS
2 3 3 3 3 3 2
19
3. Danil Ivanov, RUS
3 2 2 3 3 2 1
16
4. Martin Haarahiltunen, S
3 1 3 X 3 2 0
12
5. Dmitrij Chomicevič, RUS
2 0 3 3 2 1
11
6. Ove Ledström, S
1 3 1 2 2 1
10
7. Harald Simon, A
2 2 2 2 2 X
10
8. Jimmy Olsen, S
2 3 0 2 0 0
7
9. Andrej Šišegov, RUS
1 0 2 2 1
6
10. Vladimir Čeblokov, KAZ (res)
2 1 2
5
11. Charly S. Ebner, A
1 2 1 1 0
5
12. Franz Zorn, A
0 0 2 1 1
4
13. Niclas Svensson, S
1 F 1 1 1
4
14. Johann Weber, D
3 X – – –
3
15. Günther Bauer, D
E 1 1 0 1
3
16. Stefan Svensson, S
0 1 0 0 0
1
17. Pavel Někrasov, KAZ (res)
0 0
0
18. Jasper Iwema, NL
X – 0 X –
0
Průběžné pořadí seriálu:
1.Dimitrij Koltakov 40; 2. Sergey Karačincev 36; 3. Danil Ivanov 30; 4. Martin Haarahiltunen 29; 5. Dimitrj Chomicevič 26; 6. Harald Simon 17; 7. Andrej Šišegov 17,8. Ove Ledström 16; 9. Jimmy Olsen 11; 10.Charly S. Ebner 10; 11. Franz Zorn 9; 12. Niclas Svensson 8; 13. Vladimir Čeblokov 7; 14. Johann Weber 6; 15. Stefan Svensson 6; 16. Günther Bauer 4; 17. Jasper Iwema 2; 18. Pavel Někrasov 0.
Jonsdorf – 3. února
Únor se navzdory povzbuzování zimně naladěných meteorologů nechal dnes zapírat prakticky po celých Čechách. Až na úpatí Lužických hor teplota začala klesat a na německé straně mrzlo, byť Jonsdorf měl do idylky lázní zasypaných bělostným sněhem přece jen daleko. Nicméně druhý díl šroubkařské série Drift-On-Ice se stejně konal na umělém ledu pod střechou místního zimního stadiónu. Ronny Weis a Richard Geyer na sebe v základním rozpise nenarazili a s osmibodovými maximy si před výběrem pozic startovního roštu velkého finále museli hodit mincí. Štěstí přálo Richardu Geyerovi, jenž se však vzápětí po startu musel k vítězství probít před Ronnyho Weise. Na stupně vítězů je doprovodil Sergej Malyšev, jenž předtím odvedl v repete dodatkové jízdy Wojciecha Lisieckeho. Zdeněk Holub želel startu v rozjížďce s číslem dvanáct, kdy by se už stejně nemohl probít do velkého finále. V tom malém perfektně odstartoval navzdory své pozici až u mantinelu, ovšem v první zatáčce jej z ideální stopy nevybíravě odstrčil Jacob Bukhave. Dán přitom klíčový bod na postup do malého finále získal již v první jízdě na úkor Patrika Búriho. Slovenský závodník jezdil s přehledem před ním, jenomže hala násobí zvuk a on si myslel, že má Dána těsně za sebou. Ve snaze mu ujel ale upadl, aby mu v závěrečné klasifikaci patřila sedmá pozice.
Světla a stíny na zimním stadiónu
Po šestnácté hodině se sluníčko sklánělo za lesnatý svah a lázně Jonsdorf se pomalu nořily do tmy nadcházejícího soumraku. Zimní stadión Sparkassen Arena, který je umístěn v dolíku mimo dosah signálu šech německých operátorů, se rozzářil svými světly. Jeho vstup očekával slušný nápor lidí. Nepřišli na veřejné bruslení, hokejový zápas či večerní ledovou diskotéku. Obvyklý sobotní program totiž vystřídal druhý díl saské šroubkařské série Drift-On-Ice.
Patrik Búri se kvůli své účasti musel omluvit z víkendového soustředění svého klubu, nicméně včerejší test z angličtiny jej neminul. Jeho první tréninkový výjezd na ovál skončil pádem. To ještě měl na motocyklu svoje vlastní zadní kolo, přičemž na závody měl pochopitelně fasovat kolo od pořadatele. Zdeněk Holub zase řešil trable zcela jiného rázu.
Vylil si totiž horké kafíčko rovnou do klína, ale protože už byl převlečený do kombinézy, žádné újmy nedostál. Sergej Malyšev se opozdil na společné fotografování pro novináře, ale pak už organizace začala fungovat jako dokonale namazané soukolí. Přesně úderem osmnácté hodiny hala potemněla kvůli okázalému nástupu se světelnými efekty, který nemá nikde jinde v plochodrážním světě obdoby. Sotva se světla zase rozzářila, šlo se na věc.
Start rozjížďky s číslem jedna vynesl do vedení Ronnyho Weise. Patrik Búri se za svou reakci na pohyb gumičky nemusel také stydět. Němec sice na čele kráčel neochvějně za dvěma body, avšak slovenský závodník se dostal před Jacoba Bukhaveho. Dán útočil, jenže Patrik Búri mu ujížděl. Až do posledního z trojice okruhů, v jehož první zatáčce upadl.
Patrik Búri vysvětluje svůj úvodní pád:
„Zbytečně jsem to přehnal. Neohlídnul jsem se, v hale motorky hodně hučí, myslel jsem, že je hned za mnou, ale on byl hodně daleko.“
Bod byl rázem ten tam. Přitom díky rozpisu může každá sebemenší ztráta citelně bolet v závěrečné klasifikaci. Navíc startovní pole bylo poměrně vyrovnané, pochopitelně až na pořadatelské duo. K nim se opět přidal Sergej Malyšev. V Německu žijící Rus reagoval ve druhé jízdě na let startovací gumičky jako blesk a už v prvním nájezdu byl před Zdeňkem Holubem.
Ve druhém kole však upadl Marco Langer. Naštěstí vyvázl bez následků. V další sérii jej nahradil Romuald Lisiecki z pozice náhradníka, avšak německý závodník posléze závod dokončil. Z repete druhé jízdy byl ale vyloučen a Sergej Malyšev opět odvedl Zdeňka Holuba.
Do třetice se do role suveréna stylizoval Richard Geyer. V rozjížďce s číslem tři rychle zmizel z dohledu Wojciecha Lisieckeho, jehož otec figuroval ve startovní listině jako náhradník, a Kevinu Pedersenovi. Právě polský závodník byl první, který rozbil hegemonii vedoucího tria.
Sergej Malyšev se sice po startu páté jízdy dral tvrdě dopředu. Jenže Wojciech Lisiecki se v první zatáčce držel vnitřní stopy jako klíště. Na protilehlou rovinku vyjel jako první a dva body mu nedokázal sebrat už nikdo. Ani Sergej Malyšev. Ronny Weis předtím opanoval čtvrtou jízdu před Zdeňkem Holubem a Kevinem Pedersenem. V rozjížďce s číslem šest stylem start – cíl triumfoval Richard Geyer, když Patrik Búri inkasoval bod na úkor Romualda Lisieckeho.
Richard Geyer srovnává účet s Ronny Weisem
Sergej Malyšev se s Wojciechem Lisieckim podruhé setkal na startovním roštu rozjížďky s číslem sedm. Tentokrát nezaváhal a Polákovi vrátil předchozí porážku. V diskusi o velké finále měl rázem o bod navíc. Oba domácí borci ani jednou neuhnuli z vítězné cesty. Ronny Weis předvedl fantastický start v osmé, Richard Geyer zase v deváté jízdě.
Za sebou měl Kevina Pedersena, který se v v první zatáčce ohlédnul za sebe, aby spatřil předjíždějícího Zdeňka Holuba. Dán v následujícím oblouku přejel vnitřní čáru a nakonec ve druhém kole upadl. Startovalo se znovu bez něho a Richard Geyer opět těžil z excelentního startu.
Podobně si počínal rovněž v rozjížďce s číslem deset, kdy Patrik Búri zastínil Marco Langera. Žarnovický závodník mohl jen litovat svého úvodního pádu. Nebýt jeho, chystal se na malé finále. Nicméně i takhle nebyly Slovákovy akci bezcenné. Jacob Bukhave totiž měl před sebou nesmírně složitou rozjížďku s číslem dvanáct.
Jenže dánský závodník šel tvrdě za svým cílem. Více než celé kolo za sebou vodil Wojciecha Lisieckeho, zatímco Zdeněk Holub po katastrofálním startu nemohl z třetí příčky vůbec nic. Na protilehlé rovince druhého okruhu převzal Wojciech Lisiecki vedení. Tím pádem vyrovnal skóre se Sergejem Malyševem, který prve v jedenácté jízdě neohrozil fenomenálního Ronnyho Weise.
Díky tomu šli na start dnes již potřetí, aby změřili své síly o finále A, zatímco Jacob Bukhave o bod předčil Patrika Búriho a zabouchl mu vrata pro malé finále rovnou před nosem.
Při saských šroubcích se postavení na startovním roštu, které není určeno vytištěným programem, losuje rovnou na ledové ploše. Wojciech Lisiecki vybral červenou a sotva mu startovací gumička zmizela z dohledu, ujal se vedení. Avšak Sergej Malyšev se nerozjel a gestikuloval směrem k rozhodčímu. A vskutku zablikala oranžová světla. Jízda byla zastavena a při restartu již úřadoval Sergej Malyšev.
Wojciech Lisiecki zůstal v malém finále, kde si mohl volit postavení jako první. Dlouho neváhal a připravil o deštník navaděčku v červené barvě ještě před tím, než jej spíkr vyzval, ať si jde vybírat. Jacob Bukhave šel stejně jednoznačně po modré, zatímco na Zdeňka Holuba zbyl vnějšek. Při výběru pro velké finále si neporažení Ronny Weis a Richard Geyer museli hodit mincí o právo první volby.
Kousíček cenného kovu ještě vibroval po svém dopadu na led a Richard Geyer už v rukách svíral červený deštník. Ronny Weis se přece jen trošku zamyslel, než sáhnul po modré a tím odsoudil Sergeje Malyševa na venek. To už však dovnitř haly z venkovního depa vjížděli účastníci malého finále.
Zdeněk Holub po malém finále:
„Tohle udělat já, budu třikrát vyloučenej‘…“
Zdeněk Holub si objel kolečko v protisměru, aby studoval první metry za startovací rovinkou. Zkusil si ještě start, což se mu dokonale vyplatilo. Po startu se ujal vedení, jenže Jacob Bukhave jej v první zatáčce podjel a nemilosrdně vytlačil ven z oválu. Pražan klesl na poslední místo a nakonec vzdal, zatímco Dán uhájil vítězství před dotírajícím Wojciechem Lisieckim.
V té chvíli už padesátky měly svůj závod za sebou, ale čtyřkolky ještě jednou rozduněly halu hlukem svého vlastního finále. Naplněné ochozy pobavil Ilja Mademann, který po dojezdu vrazil do mantinelu pod čtrnáctimetrovou lezeckou stěnu. Přitom utrhnul reklamu, kterou vláčel za svým strojem.
Jenže to už se o slovo hlásilo velké finále. Ronny Weis dal najevo, že prve při losování pozic nepřemýšlel o nesmrtelnosti chrousta. Start byl jeho, takže se ujal vedení. Richard Geyer se však nehodlal smířit s prohrou. Udeřil po spodní straně úvodní zatáčky. Vskutku začínal nabývat vrchu, nicméně až od druhého okruhu si mohl být skálopevně jistý svým vedením. A pak už chybělo jen jediné kolo, aby Ronnymu Weisovi i s úroky odvedl porážku z listopadového Freitalu.
Hlasy z depa
„Nepovedlo se, nic se nepovedlo,“ krčil Zdeněk Holub rameny. „Nebylo štěstí, to je taky potřeba k závodění. Škoda startu v poslední jízdě. Ale nejsou to závody, je to hlavně show. Ve finále jsem měl trošku konflikt, pak už to nešlo. Byl jsem nervózní, věděl jsem, že už s tím nic neudělám.“
„Lepší jak ve Freitalu,“ našel Patrik Búri důvod k optimismu. „Proti Freitalu jsem zlepšil starty. Dotrénuju jízdu a v Chemnitzu a ve Freitalu to bude ještě lepší.“
Astana – 3. února
Čtyři tisícovky diváků v kazašské metropoli Astaně viděly dnes první finále světového šampionátu ledařů s šokujícím výsledkem. Na nejvyšším stupínku stanul Dmitrij Koltakov, který se na cestě za obhajobou loňského zlata usadil před zítřejším pokračováním na čele aktuální klasifikace s dvoubodovým náskokem. Jenže Martin Haarahiltunen se postaral o senzační debut, když za sebou nechal dva Dmitrije Chomiceviče a Sergeje Karačinceva.
Danil Ivanov se dokonce mezi finálovou čtyřku ani nedostal, když zůstal viset ve druhém semifinále. Martin Haarahiltunen byl jediným závodníkem, který dnes dokázal narušit hegemonii ruských závodníků.
Ti však mezi sebe nikoho dalšího nepustili, Harald Simon skončil sedmý, Ove Ledström za ním. Ten doplatil především na diskvalifikaci za pád v osmnácté jízdě, když se dostal do kontaktu se Stefanem Svenssonem.
Obrovský pech prožil Johann Weber. Kvůli problémům s doklady se jeho cesta do Astana protáhla o šestatřicet hodin. Na místě raději vynechal trénink, aby odpočinkem nabral síly. Při pádu v šestnácté jízdě si však poranil kotník.
Praha – 3. února
Letos v dubnu uplyne deset let od prvního pohárového závodu stopětadvacítek na malé dráze. Speedway Mini Cup pochopitelně bude pokračovat i v této sezóně. Zdeněk Schneiderwind zatím jedná, zda PRO TEC zůstane titulárním sponzorem série. Jeho syn, který se svého času zapsal i do jejich výsledků, se mezitím prezentoval svým promo videem Speedway Mini Cupu.