Pardubice – 16. ledna
Očekávaná zpráva, že se o nadcházejícím víkendu nepojedou české ledy ani dle termínového kalendáře, ani dle náhradního scénáře dorazila od plochodrážní sportovní komise včera večer po deváté hodině. V žádné lokalitě, kde je možné pořádat závody, není v tuto chvíli dostatečná síla ledu. A ke všemu meteorologické předpovědi neskýtají dostatečné záruky, že by se situace měla do soboty či neděle změnit. Tím pádem lze jedině doufat, že se ráz počasí změní na přelomu ledna a února.
Kdeže loňské ledy jsou – do stavu v půli ledna 2017 má opatoviský písník v těchto dnech hodně daleko
Mies – 15. ledna Během víkendu spatřila světlo světa další část kalendáře plochodrážního mistrovství světa. Nyní jsou kompletně známé obě juniorské soutěže a také dvěstěpadesátky, které FIM nazývá mistrovstvím světa mládeže. Polský promotér One Sport, jenž má pod palcem pořádání finálové série jednadvacítek a dvěstěpadesátek, se nenechal zahanbit a doplnil termíny kompletní čtyřkou vyvrcholení mistrovství Evopry juniorů. Problém světového poháru zatím nebyl oficiálně komentován.
V Liberci se mistrovství světa juniorů pojede až v sobotu 16. června
Zveřejněná tisková informace FIM má jednu chybičku. Po pořadatelské rošádě totiž Liberci uvádí pardubický termín. Faktem však zůstává, že mistrovství světa se do Pavlovic vrací až v sobotu 16. června.
Juniorského mistra světa vyhlásí opět v Pardubicích v rámci supervíkendu
Mezinárodní motocyklová federace dle všeho stále nenašla společnou řeč s BSI ohledně světového poháru družstev. Z kuloárů zaznívá, že je stále pravděpodobnější, že se letos místo SWC uskuteční náhradní alternativa s rozpisem dvojic na některém z polských stadiónů, z nichž se v současné době nejčastěji skloňuje Wroclaw.
Špatnou zprávou pro český nároďák je skutečnost, že by šlo o jediný finálový mítink, kam by se postupovalo na základě loňských výsledků. Tím pádem by naše družstvo vůbec poprvé v celé historii mistrovství světa družstev chybělo.
Pardubice – 15. ledna
Včera večer se k nám letos poprvé podíval mráz. Jenže byť se rtuť drží pár dílků pod nulou i dnes během dne, stačily zamrznout prakticky jen mělké kaluže, které zbyly po minulých deštích. Příznivci ledové ploché dráhy tak mohou stále jen zůstávat v naději na pořádání závodů. Dnes je stoprocentní, že se nepojedou Opatovice nad Labem, a že led nemají ani v Růžené na České Sibiři. Z Kopřivnice prozatím na zvídavý e-mail Petra Moravce, předsedy SK PD, nedorazila odpověď. Nicméně rozměry Větřkovické přehrady nedávají velkou naději na to, aby její hladina do víkendu stačila ztuhnout dostatečnou vrstvou ledu. O víkendu se tím pádem s největší pravděpodobností ledová plochá dráha uskuteční pouze ve Weissenbachu, jelikož další pouťák ve St. Johann im Pongau byl během včerejška odvolán, protože dešťové přeháňky ruku v ruce s oblevou fatálně poškodily závodní trať.
Gumový člun a záchranný kruh by dnes na Větřkovicé přehradě obstály lépe než ohřebovaný ledařský speciál
Praha – 15. ledna
Po úspěšné sobotní kvalifikaci ve finském Ylitornio se Jan Klatovský vrátil do Švédska. Jeho otec Antonín společně s mechanikem Luďkem Šturcem přestoupili do dodávky Andreje Diviše, zatímco on sám do Prahy přeletěl letadlem. V Čechách zůstane jen krátce, přičemž chce řešit logistickou stránku cesty do Astany, protože už v sobotu pokračuje švédská liga v Hallstaviku, kde se český šampión ještě stačil včera před odletem zastavit.
Jan Klatovský měl včera společenské povinnosti v Hallstaviku
Jako nejlepší závodník Rospiggarny v prvních třech kolech Isracingserien jej čekaly společenské povinnosti. Poobědval se šéfem klubu a zástupcem hlavního sponzora. A pochopitelně si prohlédl stadión, který bude v sobotu hostit čtvrté kolo švédské soutěže.
„Super, přistupují k tomu jako na krátké dráze,“ byl Jan Klatovský nadšený z přístupu svého švédského klubu. „Na ledech jsem to zažil poprvý. Na příští rok chtěj‘ do týmu i mýho bráchu.“
Po přistání na pražské Ruzyni Janu Klatovskému nezůstává mnoho času. „Zpátky do Švédska se vracím v pátek a poletí se mnou i táta. V pondělí chci jednat v Praze, jak to bude s finále v Astaně. FIM nás to toho hodil stylem ‚dělejte si, co chcete‘. Pro mě je to šest tisíc kilometrů, jet to sám autem, je nemyslitelná věc. Uvidíme, jak to bude, nechtěl bych přijít o první finále. Ale…“
V Hallstaviku pokračuje švédská Isracingserien již tuto sobotu
Praha – 6. ledna
Znělo by to jako hloupý fór, kdyby ovšem nešlo o syrovou realitu. Zatímco se loňská sezóna rozbíhala, on ležel na operačním sále s ramenem, které se navzdory původní předpokladům po zimní fyzické zátěži bez chirurgického zásahu neobešlo. Rekonvalescence se protáhla, a když už byla u konce, narazila na specifikum českého kalendáře s jeho srpnovým vzduchoprázdnem. Michal Škurla si rozhodně nepředstavoval, že se jeho poslední rok mezi juniory smrskne na pouhopouhé dva měsíce, jak prozradil v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.
speedwayA-Z: „Sezóna 2016 se ti musela bilancovat skvěle. Na krku se ti houpala bronzová medaile z mistrovství světa družstev, se Zdeňkem Holubem jsi vyhrál domácí titul v juniorských družstvech, o medaili v české juniorce tě připravila pouze rozbrušovačka. Byl jsi spokojený?“
Michal Škurla poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor
Michal Škurla: „Jo, byl. Byla to pěkná sezóna. V Mariánkách to dopadlo suprově, i nad očekávání všech, i když jsem neměl šanci k tomu přispět. V juniorech se nám se Zdendou povedlo vyhrát družstva. Vybojovali jsme si to, i když nás postavili jako papírově slabší tým, ale dokázali jsme to. Akorát ta juniorka, to bylo smolný. Jely se jen dva závody a já si na první rozříz‘ ruku. Nechal jsem si to zašít a nastoupil do závodu, ale stehy se roztrhly, tak jsem musel odstoupit. To byla škoda. Nešlo to fakt dojet, byla to strašná bolest, jak ty stehy praskaly, a rána se zvětšovala.“
speedwayA-Z: „Přes zimu ses připravoval na novou sezónu. Jenže loňský závodní rok v tvém podání začal vskutku netradičně, a sice zprávou, že tě zkraje dubna čeká operace ramene a po ní dlouhá rekonvalescence. Nešlo ji načasovat už na podzim, abys byl zjara fit?“
Michal Škurla v akci
Michal Škurla: „Nešlo. Připravoval jsem se na sezónu, cvičil a cvičil a rameno začalo víc bolet. Na jaře jsem ani nezved‘ ruku. Zkoušel jsem to oddálit nějakejma vopichama. Ale to nepomáhalo a musel jsem na operaci. Kvůli vopichům jsem se vynechal soustředění v Goričanu, měl jsem to mít tejden v klidu, aby se zjistilo, jestli to zabere. Nezabralo, tak jsem zkusil najít co nejbližší termín na operaci. Měl jsem ji zkraje dubna a pak přišla hrozně dlouhá rehabilitace. Ta taky nešla urychlit, bolelo to, neměl jsem t tomu sílu. Nebyly to jen vazy, bylo tam toho víc… Táhlo se to až do července, pak jsem hodně trénoval na Markétě, ale byla dlouhá závodní pauza. Až pak jsem začal závodit. Šlo to v pohodě, žádný problémy nebyly, rameno bylo v pohodě. Akorát byl už podzim.“
speedwayA-Z: „Musel jsi toho odepsat hodně, nicméně jsi přišel především o poslední rok své juniorské kariéry. S výjimkou juniorských družstev jsi nebyl domácím šampiónem, medailová umístění jsi získal v devatenáctkách, ale v jednadvacítkách nikdy. Na druhou stranu ses dvakrát vracel s nároďákem s evropským bronzem. Jak toto období své kariéry hodnotíš?“
Se Zdeňkem Holubem se dvakrát stal mistrem juniorských družstev
Michal Škurla: „Juniorskej‘ věk proběh‘ střídavě oblačno, chvíli se dařilo, chvíli ne. Pár úspěchů se udělalo, škoda, že nebyl domácí mistra. Neudělá se s tím už nic, aspoň jsme se Zdendou loni vyhráli zase dvojice. S Prahou jsme byli mistři extraligy, i když jsem k tomu moc nepřispěl, jen dva závody a v jednom jsem se ani neumazal. Je mi to líto, snažil jsem se na ten svůj poslední juniorskej‘ rok co nejlíp připravit a nakonec to dopadlo špatně. V seniorce to už bude těžší, ale snad se něco dokáže. Chtělo by to juniorskej‘ věk zopakovat, pár let posunout…“
speedwayA-Z: „V létě ses konečně uzdravil, ovšem svůj comeback sis načasoval na špatné období. Kdybys začal závodit v červenci, skočil bys přímo do rozjetého kolotoče přeborových závodů. Jenže ty ses vrátil rovnou doprostřed srpnového závodního vakua…“
Jeden z prvních sprnových tréninků na pražské Markétě
Michal Škurla: „Aspoň byl nějakej‘ čas se rozjezdit, než jsem začal závodit. Když jsem se vrátil, bylo to zrovna takhle, pořád jsem trénoval. Radši bych závodil, ale tady na Markétě jsme trénovali na pásku, takže to bylo dobrý. Motorky byly připravený už dávno, to bylo v pohodě. Nic už mě nebolelo, ani jsem neměl žádný obavy, rameno bylo uzdravený. Jen ten kalendář byl postavenej‘ nějak divně, jestli chtěj‘ mít všichni pořadatelé prázdniny?! Nikdo nechce v létě dělat závody, je to horší, že se nezávodí, takže musíš trénovat. Bez tréninku to nejde, ale stojí to stejně jako závody, ale na tréninku nevyděláš.“
speedwayA-Z: „Do toho přišel třetí loňský kostěnický Srandamač a ty ses nenechal dvakrát přemlouvat k účasti, protože tvůj táta Tomáš volal již někdy zkraje týdne, aby si ujasnil cestu. Jak se ti prostředí takového podniku líbilo, a jak sis užil obě vítězství?“
Kostěnický Srandamač se mu náramně hodil do noty
Michal Škurla: „Já jsem v Kostěnicích nikdy nebyla a chtěl jsem se tam podívat. A rozjet se. Bylo to hezký, připravený prostředí. Je vidět, že to dělaj‘ lidi, co se jim plochá dráha líbí. I s málem peněz jde udělat závod, aby se líbil. Jde tam jezdit, mohlo by to bejt‘ trošku větší, ale nejsou tam mantinely, tak to nevadí. Jezdí tam spousta hobby jezdců, jen vyjedou ven a nic se jim nestane. Když bude čas, možná bych tam přijel zase. Hlavně podle času.“
speedwayA-Z: „Za dva měsíce, které zbývaly do konce sezóny 2017, jsi toho nemohl stihnout hodně. Nicméně první místo v domácím šampionátu juniorských družstev jste se Zdeňkem Holubem obhájili. Přitom to ve Slaném zpočátku vypadalo na pardubickou korunovaci. Co ti blesklo hlavou, když jsi přímo před svýma očima viděl leteckou vložku Roberta Chmiela a Patrika Mikela?“
Dramatická koncovka letošních juniorských družstev – Michal Škurla má za sebou Zdeňka Holuba útočícího na Patrika Mikela
Michal Škurla: „Hlavně jsem se mu snažil vyhnout! Pomohlo nám to, nebudu říkat, že ne. Nevím, jestli by Zdenda Patrika předjel, abychom měli šanci na repete v rozjezdu. Pak se jízda opakovat, oba jsme odstartovali a dojeli si pro vítězství. Obhájili jsme, je to dobrej‘ pocit. A to jsme ani jednou jsme nebyli vyložený favoriti, vždy nás odsouvali na druhý místo!“
speedwayA-Z: „Přebory v Plzni, Slaném a Svitavách pro tebe byly o to důležitější, že jsi rovněž bojoval o postup do finálových podniků mistrovství republiky jednotlivců v Divišově a Březolupech. Ani jednou jsi nechyběl na pódiu, takže se to povedlo. Jak se ti líbí nový systém elastické kvalifikace místo jarního semifinále?“
Přeborový duel se Zdeňkem Simotou
Michal Škurla: „Je víc času a větší šance, když se něco přihodí. Kdyby se někdo kvalifikoval na jaře, je to pro něho horší, ale takhle se to víc míchá a člověk není hnedka ztracenej‘, kdyby vypad‘ na jaře v semifinále. Za mě se mi to líbí, zrovna mně to loni pomohlo hodně. Byly to dobrý závody, přebor jelo dost lidí, takže hezký závody. Akorát je škoda těch rozpisů, že se někdo s někým nepotká vůbec a s jiným zase třikrát. Třeba konkrétně ve Slaným jsem ani jednou nejel se Zdendou a s jinejma víckrát.“
speedwayA-Z: „V Divišově jsi byl možná v roli pasažéra, který právě naskočil do rozjetého vlaku, nicméně v Březolupech ti historicky první pódium v nejstarším motoristickém šampionátu naší země sebral Matěj Kůs až v rozjezdu. Celkově jsi byl devátý jen o pět bodů za Ondřejem Smetanou. O to větší škoda jarní absence, že?“
V Březolupech se rozjížděl s Matějem Kůsem o pódiové umístění
Michal Škurla: „To je, ale na to, že jsem vynechal jeden závod, to dopadlo dobře. Kdybych trochu víc bodů posbíral v Divišově, dostal bych se třeba od osmičky na příští rok. Tam to nevyšlo, nevím, čím bych to odůvodnil. Neměl jsem moc najeto, mohlo to bejt‘ i tím. Březolupy byly super, tam to šlo hezky. Pěkná dráha, povedlo se nastavit motorku a všechno fungovalo, jak mělo. Rozjezdu byla škoda, v něm to prostě nevyšlo. Mít pokaždý dvanáct bodů, to by se mi líbilo.“
speedwayA-Z: „Co ti však šlo do noty, bylo posunutí mistrovství republiky na dlouhé dráze. Nemám na mysli přeložení z Mariánských Lázní do Kopřivnice jako spíše termín druhého říjnového víkendu, protože na konci června bys nemohl startovat. Jak se ti závod líbil, a jak jsi spokojený se čtvrtým místem?“
Klíčový duel s Hynkem Štichauerem ve finálové jízdě v Kopřivnici
Michal Škurla: „Jsem s ním spokojenej‘, ale škoda že nebyla bedna. Ve finále bylo všechno o startu. Odjel jsem dobře, ale Pepa s Hynkem jeli pode mnou. Podjeli mě a to rozhodlo, dráha byla úzká. Jak mě vyvezli, předjel mě i Mates. Ale Kopřivnice je hezký místo pro plochou dráhu. Před závodem se říkalo, že to zruší, ale nakonec to bylo super. Dráha je užší, ale pro všechny stejná. A nebejt‘ Kopřivnice, ten závod se neodjede vůbec.“
speedwayA-Z: „Čas letí rychle a záhy se opět rozburácí motory plochodrážních motocyklů. Začneš sezónu 2018 opět nějakou dubnovou operací?“
Michal Škurla: „Určitě v březnu nejdu na operaci (smích). Budu bojovat, co to půjde na dlouhý, na krátký. Uvidí se. Probíhá zimní příprava, v pondělí odjíždíme na běžky do Špindlu. Do toho příprava motorek. Zahraniční angažmá není, akorát Německo, bundesliga za Stralsund.“
Michal Škurla děkuje:
„Děkuju hlavně tátovi a mechanikovi Lukášovi. Trenérům z Markéty, Odboru sportu Ministerstva vnitra, všem svejm‘ sponzorům a lidem, co mi pomáhaj‘.“
Ylitornio a Örnsköldsvik – 13. ledna
Dvěma kvalifikačními koly odstartovalo mistrovství světa ledařů anno domini a ve své podstatě také první motocyklový šampioná planety. Lepší zprávy dorazily z finského Ylitornio,kde se Jan Klatovský po pádu v rozjížďce s číslem deset dokázal srovnat natolik, že dvěma závěrečnými triumfy odmítl scénář spojený s postupovými rozjezdy. Ve švédském Örnsköldsviku bohužel zůstali vyřazeni jak Andrej Diviš na třináctém, tak Lukáš Hutla na čtrnáctém místě.
Překousnutá řidítka ve Finsku
První ze dvou dnešních kvalifikací startovala ve finském Ylitorniu, protože polární noc ji posunula na dopoledne, takže výsledky dorazily již krátce po třinácté hodině našeho středoevropského času. „Začínali jsme už o půl jedenáctý dopoledne a oproti České republice je tam hodinovej‘ posun,“ vypráví Jan Klatovský. „V zimě tam maj‘ málo světla, rychle se stmívá. Dráha byla dobrá, mrazu bylo trošku víc, tak mínus patnáct, sedmnáct.“
Antonín Klatovský, Luděk Šturc a Jan Klatovský při triumfálním návratu z Finska
V boji o šest postupových míst do finále si nejlépe počínal Sergej Karačincev. Spolu s ním se na pódium vypravili jeho krajan Dinar Valejev a Ove Ledström. Do bojů o mistra světa jde i trojka jedenáctibodových, která se poskládala v pořadí Martin Haarahiltunen, Jan Klatovský a Harald Simon. Přitom český šampión byl jediný, kdo dnes získal skalp obou Rusů. Ostatně v rozjížďce s číslem dvacet mu ani nic jiného nezbylo.
„Jsem rozbitej‘ jako cikánský hračky,“ hlásil do světa po závodě. „Bolí mě prdel, záda, chodím ale normálně a nemám nic zlomenýho.“
Na vině byl pád v desáté jízdě, po němž jeho bodové konto zamrzlo na pěti bodech, takže v závěru nemohl taktizovat žádnými kompromisy. „V poslední jízdě jsem musel odvést Rusy,“ vyprávěl o strhujícím závěru. „Překousnul jsem řidítka a opravdu je porazil. Jsem zase ve finále, je to dobrý!“
Po úspěšném kvalifikačním procesu si Jan Klatovský dopřeje jen doslova pár hodin klidu. „Teď se přesunujeme do Hallstaviku,“ říkal dnes v podvečer. „Předám tátu a mechanika Luďka Andrejovi. Já poletím domů na čtyři dny, ale pak se vracím do Švédska na ligu v sobotu a v neděli. Mám vizi, že bych na finálový závody v Kazachstánu a v Rusku odjel s Martinem Haarahiltunenem jedním autem.“
Chirurgická ambulance ve Švédsku
Také ve švédském Örnsköldsviku nechyběli na dvou nejvyšších stupíncích Rusové. S tím rozdílem, že Dmitrije Chomiceviče neporazil vůbec nikdo a Danil Ivanov prohrál pouze s vítězem. Připočteme-li dva ruské závodníky postupující z finské skupiny a Dmitrije Koltakova nasazeného jako obhájce loňského zlata, není o finálových favoritech sebemenšího sporu. Neřku-li pakliže by se komise CCP FIM nebála překročit svůj stín a ve stylu SGP přiděla divokou kartu Igoru Kononovovi a to nejen za minulé zásluhy, ale především pech v ruském šampionátu…
V Örnsköldsviku musel rozhodovat o postupujících rozjezd
Ale zpátky na pevnou zem. Z örnsköldsvikského pódia mával ještě Franz Zorn a svůj postup si nenechali zpochybnit ani Niclas Svensson a Johan Weber. Na poslední volné místečko si dělali čáku rovnou tři borci. Z rozjezdu nejprve odstoupil Günther Weber, který později na svém facebookovém profilu zveřejnil snímky své nohy. Dostala se mu pod zadní kolo a chirurgové mu ji museli vyspravit osmadvaceti stehy.
Podobné fotografie publikoval také Jimmy Olsen s tím rozdílem, že jeho koleno v uvozovkách zdobilo pouze sedmnáct chirurgických mašliček. Švéd však mluví o štěstí, protože Pavel Váňa za viníka rozjezdové kolize stanovil Stefana Svenssona. Ledařský veterán byl diskvalifikován a na cestu na východní ouverturu světového šampionátu se může chystat jeho mladší krajan.
Ledařský bank se ještě nerozebral
V Örnsköldsviku se rtuť teploměru choulila okolo dvaceti záporných dílků stupnice pana Celsia. Na dráhu se zprvu nedalo stěžovat, nicméně postupem doby se led štípal a ovál se rozbíjel. Dva české reprezentanty přece jen limitoval menší počet jízdních zkušeností v aktuální sezóně. Konec konců, dnes by vám v Čechách nedalo zase tolik práce najít kvetoucí sedmikrásky nebo na jižní Moravě dokonce i kvetoucí stromy.
Lukáš Hutla nepokládá sezónu za uzavřenou
„Kvalifikace je pro mě zakletá,“ posteskl si Lukáš Hutla prostřednictvím svého profilu na facebooku. „První jízda skoro držka alá superman, druhá jízda nic moc, pátá jízda držka z druhého fleku alá nebe zem nebe zem nebe zem.“
Andrej Diviš se prozatím zdržel komentářů. Dal dohromady čtyřikrát po jednom bodu, když jeden sebral i Lukáši Hutlovi. Stalo se tak v rozjížďce s číslem šest, z níž se přeloučský ledař vracel do boxů po svých.
„Trošku se nám nedařilo,“ protáhl obličej Radek Hutla. „V první jízdě Lukáše kopla díra, až mu to urvalo chránič z boty. Ve druhý závada na elektrice. Pak seto rozjelo, ale v poslední rozjížďce šel na držku.“
Lukáš Hutla svůj facebookový komentář uzavírá optimisticky ve stylu, že sezóna teprve začíná a stále je, o co bojovat. A vskutku za týden se objeví při rakouských pouťácích ve St. Johann im Pongau a ve Weissenbachu, kde by měl závodit Andrej Diviš. A kdo ví, co si paní Zima v dalších dnech zamane.
Zatímco Lukáš Hutla cestou do přístavu na trajekt do Německa spal spánkem spravedlivých, otázka českých ledů přišla na přetřes. Radek Hutla, Robert Růžička a Luboš Pytloun si vybavili šest let starý zážitek, kdy s sebou z Ruska na tažné kouli přivezli tuhý mráz, který sevřel české a moravské země jako barokní feudál svými robotními dávkami…
Ylitornio:
1. Sergej Karačincev, RUS
3 3 3 3 2
14
2. Dinar Valejev, RUS
3 3 3 3 1
13
3. Ove Ledström, S
2 2 2 3 3
12
4. Martin Haarahiltunen, FIN
3 3 F 2 3
11
5. Jan Klatovský, CZ
2 3 X 3 3
11
6. Harald Simon, A
3 2 3 1 2
11
7. Jasper Iwema, NL
2 2 1 1 3
9
8. Stefan Pletschacher, D
2 2 2 2 1
9
9. Max Niedermaier, D
1 1 1 2 2
7
10. Tobias Busch, D
1 1 3 E 1
6
11. Matti Isoaho, FIN
E 0 2 1 2
5
12. Bert Schaap, NL
1 1 1 2 0
5
13. Timo Kankkunen, FIN
0 1 2 1 0
4
14. Jo Saertre, N
1 0 0 0 1
2
15. Mikko Mäkinen, FIN (res)
1
1
16. Claude Gadeyne, F (FMB)
0 0 0 0 –
0
17. Andy Barrett, AUS
T E T 0 0
0
18. Rami Systä, FIN (res)
0 0
0
Örnsköldsvik:
1. Dmitrij Chomicevič, RUS
3 3 3 3 3
15
2. Danil Ivanov, RUS
3 3 3 3 2
14
3. Franz Zorn, A
3 2 2 3 3
13
4. Niclas Svensson, S
1 1 3 3 3
11
5. Johann Weber, D
2 3 1 2 3
11
6. Jimmy Olsen, S
3 2 2 2 0
9+3
7. Stefan Svensson, S
1 2 2 2 2
9+X
8. Günther Bauer, D
2 3 1 1 2
9+R
9. Charly S. Ebner, D
2 0 3 X 1
6
10. Josef Kreuzberger, A
0 2 2 1 1
6
11. Simon Reitsma, NL
2 1 1 0 0
4
12. Jussi Nyrönen, FIN
0 1 0 1 2
4
13. Andrej Diviš, CZ
1 1 1 0 1
4
14. Lukáš Hutla, CZ
1 E 0 2 X
3
15. Luca Bauer, D
0 0 0 1 1
2
16. Tomi Kirilov, FIN
0 0 0 0 0
0
17. Mikael Flodin, S
DNR
18. Jonas Andersson, D
DNR
Foto: Jan Klatovský, tým Lukáše Hutly a Andrej Diviš
