Praha – 15. prosince
Rekonstrukce stadiónu na Markétě bude určovat podobu pražské sezóny v příštím roce. Detaily budou doladěny na zítřejší kalendářní poradě v Pardubicích, nicméně vedle české velké ceny je další známou konstantou termín jubilejního Memoriálu Luboše Tomíčka. Padesátý ročník slavného závodu byl stanoven na pondělí po pardubické Zlaté přilbě, tedy 1. října.
Déšť zkomplikoval Tomíčkův memoriál již podruhé v řadě
Letos Jurica Pavlic pražským pořadatelům v žertu doporučoval, aby nad svým stadiónem postavili střechu, protože při Tomíčkově memoriálu pořád prší. Faktem ovšem je, že nevlídné počasí bylo jedním z důvodů, proč se pražský závod před osmi lety termínově trhnul od Zlaté přilby města Pardubice.
Jurica Pavlic v říjnu vtipkoval na téma stavby střechy nad Markétou
„Loni byl Memoriál devatenáctýho září a pršelo,“ povzdechne si Pavel Ondrašík, sportovní ředitel Markéty. „Letos druhý října a pršelo. Takže spíš je asi záruka deště, kdykoliv se Memoriál Luboše Tomíčka pojede.“
Rovněž stavební práce na Markétě jsou limitujícím faktorem. „Čeká nás rekonstrukce na stadiónu,“ přibližuje Pavel Ondrašík. „Tak moc volných temínů není, takže padesátý Tomíčkův memoriál bude den po Zlatý přilbě.“
První liga spolu s českou velkou cenou, extraliga v Kopřivnici:
Po sedmnácti letech se v Kopřivnici půjde na extraligu
Úvodním závodem sezóny 2018 by mělo být tradičně Prague Open, které přináší již tradiční nominační kritérium pro českou velkou cenu. Druhý pražský extraligový závod bude už kvůli zmiňované závodní výluce uspořádán v Kopřivnici.
O termínu se pochopitelně rozhodne zítra. Jistý však je den první ligy, kterou v Praze plánují v neděli po své Speedway Grand Prix.
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Miroslav Klimsza
Vlašim – 14. prosince
Na plochodrážní stopětadvacítku se posadil poprvé letos v dubnu před svým prvním závodem na malé Markétě. O čtrnáct dnů později již stál na pódiu Speedway Mini Cupu v Chabařovicích. Uběhly dva měsíce a vracel se se stříbrnou evropskou medailí z polské Toruně. Do konce sezóny stihnul přivést ještě světový bronz z dlouhé dráhy v Morizes a stát se regulérním soupeřem Pavla Kuchaře v domácích seriálech. Daniel Klíma měl vskutku tak impozantní vstup na ovály jako málokdo.
Rozhodlo první kolo
Daniel Klíma si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Tak celkově k motorovému sportu mě přivedl táta stejně tak i k ploché dráze,“ začíná Daniel Klíma své vyprávění, aby potvrdil svou předchozí kariéru motokrosového závodníka. „Ano, jezdil jsem motokros a mé úspěchy byly, že jsem se stal mistrem republiky.“
Nicméně terénní motocykly jsou již minulostí. „Protože jsem s motokrosem přestal, a jelikož se plochá dráha už hodně dlouho líbí tátovi, tak mi řekl, jestli ji nechci vyzkoušet,“ odpovídá na otázku, co jej přivedlo ke sportu levých zatáček. „Na plochodrážce jsem seděl poprvé v dubnu. Na začátku jsem se trochu bál, ale jakmile jsem objel první kolo, tak se mi to strašně zalíbilo. A řekl jsem si, že do toho jdu.“
Daniel Klíma v akci
Pražská Markéta se chystala na Prague Open, které zkraje dubna mělo rozhodnout o majiteli startovního čísla sedmnáct pro pražskou zastávku seriálu Speedway Grand Prix. Již dopoledne na vedlejším miniovále startovalo mistrovství republiky stopětadvacítek na krátkých drahách. Jen málokdo věnoval pozornost nováčkovi v hnědé kombinéze po Josefu Francovi.
„Měl jsem z toho zvláštní pocit,“ vzpomíná Daniel Klíma na svůj debut. „Bál jsem se, ale na to, že jsem na plochodrážní motorce seděl asi tak potřetí, tak to nebylo špatný.“
Okamžitě do nejužší špičky
První pódium v dubnu v Chabařovicích
Tři body v základní části svého prvního plochodrážního závodu Daniel Klíma zdvojnásobil, když k finále D nastupoval sám. Posledním, desátým místem žádnou velkou díru do světa neudělal. Je však pravdou, že od svého prvního závodu začal překvapovat. A kdyby se uděloval titul pro objev rok, stěží by měl konkurenta. Už za čtrnáct dnů totiž stál v Chabařovicích na nejnižším stupínku pódia druhého závodu PRO TEC Speedway Mini Cupu!
„Každým závodem ty výsledky byly lepší,“ otáčí se zpátky k letošnímu jaru, aby zavzpomínal na svůj chabařovický úspěch. „Byl to pro mě šok, že jsem byl takhle brzo na bedně, bylo to vážně super.“
Jeho souboje s Pavlem Kuchařem patřily k tomu nejlepšímu v letošní sezóně
Jak si však vysvětluje, že se tak rychle sžil s plochodrážním motocyklem, že se zařadil do užší špičky stopětadvacítek? „Úplně nevím,“ krčí rameny. „Ale tento sport mě velice baví a chtěl jsem se, a stále chci se zlepšovat.“
Ať tak či onak, Pavel Kuchař v průběhu sezóny dostal konečně konkurenta, který je mohl nejen čas od času porazit, ale porážet ho pravidelně a brát mu i vítězství v závodech. „Souboje se mi velice líbily,“ netají se Daniel Klíma. „A rád s ním soupeřím.“
Evropské stříbro za čtvrt roku, světový bronz za necelých pět měsíců
S Filipem Šifaldou na evropském pódiu v Toruni
Stále se lepšícího Daniela Klímu nemohli opomenout ani stavitelé reprezentace a on se jim za důvěru odvděčil více než velkoryse. Z evropského poháru v polské Toruni se vracel s druhým místem. Přitom od jeho debutu na ploché dráze v té době neuběhlo ani čtvrt roku!
„Tak zezačátku jsem tomu nemohl uvěřit,“ vzpomíná Daniel Klíma na závod, v němž před ním skončil jen Filip Šifalda. „Je to pro mě úžasný zážitek a chtěl bych se tam podívat znovu.“
A co třetí místo ve světovém poháru v Morizes? „Dlouhou plochou dráhu jsem jel poprvé,“ komentuje další ze svých excelentních výsledků. „Měl jsem nervy, ale když jsem se svezl, tak ze mě spadla nervozita a řekl jsem si, že prostě musím udělat co nejlepší výkon.“
V souboji s Mateuszem Lopuskim (červená)
Mistrovství republiky na krátké dráze se odbývalo hlavně zjara, tedy ještě před tím, než se Daniel Klíma vypracoval do skvělé formy. Proto lépe skončil na klasických oválech a třetí místo odsud zopakoval i v pohárovém seriálu, i když i tady ho od stříbra dělil jen malinkatý kousíček.
„Mistrovství republiky by mohlo být lepší a jinak jsem celkem spokojený,“ konstatuje a hned spřádá plány na rok 2018. „Svezl jsem se jak na pětistovce, tak i dvěstěpadesátce. A ještě úplně nevím, na čem budu jezdit.“
Daniel Klíma děkuje:
„Tak chtěl bych poděkovat hlavně rodině za podporu. Taky Mírovi Rosůlkovi a Zdeňkovi Schneiderwindovi za veškeré rady a pomoc.“
Daniel Klíma v akci
Foto: Karel Herman, Jiřina Šifaldová a Eva Palánová
Ljusnedal – 15. prosince
Dnes v pátek čeká šestici českých ledařů poslední tréninkový den ve švédském Ljusnedalu. Včerejší den už probíhal v závodním tempu a obešel se bez pádu českých jezdců. Franz Zorn jako hostitel rozdělil všechny jezdce do skupin po čtyřech a startovalo se na pásku. Jeho otec ve funkci startmaršála a údržbáře dráhy udržoval celý den svižné tempo tréninku a jednotlivé rozjížďky probíhaly v rychlém sledu jedna za druhou.
Robert Růžička, Radek Hutla a Jiří Wildt diskutují před výjezdem na led
Jezdci si nedarovali ani metr volného prostoru a jejich pořadí v rozjížďkách se neustále měnilo. Samozřejmě výjimkou byl Franz Zorn, který prokazoval své nesporné mistrovské jezdecké kvality a nikdy neopustil neúmyslně vedoucí pozici. Všichni členové české výpravy včera měli techniku naladěnu podle svých představ a mohli se věnovat čistě jen tréninku.
Franz Zorn organizuje trénink
Dráhy ovšem byly celý týden velice náročné. Velký mráz způsoboval křehký a přemrzlý led, který se tříštil na kusy a vytvářely se hluboké a tvrdé koleje. Jízda za takových podmínek nebyla nic jednoduchého a i mistr Zorn říkal, že kdo zvládne jízdu na tomto ledu, toho již nic na ledových oválech nemůže překvapit.
Lukáš Hutla a Jiří Wildt vyrážejí do akce
Všichni jezdci hodnotí soustředění, které domluvil Antonín Klatovský senior, jako velmi přínosné a důležité před nadcházející sezonou na českých ledech. Mimo českých jezdů jako Jan Klauz, Robert Růžička, Radek a Lukáš Hutlovi, David Lizák a Jiří Wildt se soustředění zúčastnili i jezdci zahraniční, jmenovitě Franz Zorn (A), Erwin Schuster (A), Hans Weber (D), Jo Saetre (N), Jasper Iwema (NL) a Pierre Hallén (S).
Dnes po tréninku opustí čeští jezdci švédský Ljusnedal a čeká je dvoudenní cesta domů do Čech.
