Slaný – 8. října
Druhý ročník tréninkových kempů pro začínající plochodrážní závodníky na slánské malé dráze je pro letošní sezonu v cíli. Nedělní ráno nedávalo při pohledu z okna příliš optimismu, že by se ve Slaném uskutečnil poslední díl místní Speedway Academy. Noční déšť zničil snahu Rudolfa Belana a Antonína Vildeho, kteří v sobotu odpoledne si dali dostaveníčko na stadiónu a připravili malý ovál, aby bylo vše nachystáno na poslední tréninkové jízdy. Určitou porci práce jim ušetřil i Martin Šťastný, který se zde realizoval již v pátek.
Pohled na stav dráhy byl ale v neděli žalostný, naštěstí se našlo pár zapálených a ochotných rukou, které za pomoci Václava Buřiče, jenž osedlal traktor a smykem vyhnal velkou část vody mimo ovál, vzaly tradiční košťata, aby dokončili úpravy. Desítka nedočkavých adeptů plochodrážního sportu mohla nastartovat své stroje a otestovat nejen své schopnosti.
Postupné oťukávání dráhy za asistence trenéra Miroslava Rosůlka, který se tentokrát musel obejít bez Luboše Tomíčka, jehož ale ochotně zastoupil Karel Průša, si jezdci na stav oválu zvykli a zvládali své tréninkové jízdy, byť si někteří po pádech zamazali svoje kombinézy.
Cestu do Slaného na závěrečný kemp si našly opět naděje Motosportclubu Meissen, které přijely v osvědčené sestavě Michelle Rau, Magnus Rau, Manuel Rau, Bruno Thomas, Frieda Thomas. Snažili se jim konkurovat domácí Bruno Belan, Vojtěch Zamazal, Tony Katra a Karel Průša. Z Divišova přijel tradičně Vojtěch Šachl.
Ostatní pravděpodobně nevěřili, že by se tréninkový kemp uskutečnil. Kromě plzeňského Michaela Hádka, který se ráno zajímal o daný stav věcí, si budou muset počkat na lepší počasí.
Druhý ročník Slaný Speedway Academy byl zakončen malým pohoštěním všech dnešních aktérů. Poděkování si za zdárný průběh celého ročníku zaslouží ti, kteří přispěli k jeho realizaci při sedmi jeho tréninkových kempech. Původně jich bylo plánováno osm, ale ve dnech 22. – 23. září sloužil plochodrážní stadion k jiným účelům a tak jedna tréninková jednotka odpadla.
Přesto trenéři Miroslav Rosůlek a Luboš Tomíček měli svým svěřencům co říci a ti snad si potřebné rady vezmou k srdci a v budoucnu třeba zaznamenají takový výsledek jako Václav Milík při poslední Grand Prix v Toruni.
Žarnovica – 8. října
Na nabídku Tomáše Topinky o uspořádání soustředění reagoval SC Žarnovica zorganizováním volného závodu o Pohár města Žarnovica. Stal se kořistí Ondřeje Smetany, který pouze v rozjížďce s číslem čtrnáct podlehl Patriku Búrimu. Nebýt ovšem pádu v šesté jízdě, jeho čtrnácti bodům se rovnal také výkon Petra Chlupáče. Za těchto okolností si poháru odvezli Patrik Mikel, který si bilanci samých trojek pokazil pádem, a David Pacalaj, jenž se dočkal prvního individuálního pódia své kariéry.
Kopřivnice – 8. října
Neuběhlo ani čtyřiadvacet hodin od jeho korunovace za mistra republiky jednotlivců a Josef Franc se v Kopřivnici stal také šampiónem na dlouhé dráze. Přitom ráno visel osud mistrovského podniku na vážkách. Naštěstí přestalo pršet a pořadatelé za pomoci letitého grejdru upravili trať do stavu, který umožňoval závodění. Základní část opanoval Hynek Štichauer, který v rozjížďce s číslem deset díky skvělému startu odvedl i Josefa France. Nicméně právě jemu se ve finále podařilo odstartovat nejlépe a znovu se vrátit na dlouhodrážní trůn. Po závodech se pochopitelně dušoval, že na tento víkend nezapomene, co bude živ. Hynek Štichauer byl na metě druhý, třetí příčku na Michalu Škurlovi vybojoval Martin Málek.
Stařičký grejdr zachránil závod
Josef Franc rozhodně nebyl první, kdo při přeboru před čtvrt rokem, po kopřivnickém ovál proháněl motocykl pro dlouhou dráhu. „Nejezdil jsem s tak krátkým převodem,“ usmíval se Jaromír Lach při vzpomínce na dlouhodrážní část své motocyklové kariéry a tréninky se svým vlastním strojem. „Už jak jsem začínal trávu, jsem zjistil, jak je to pomalé.“
Do jedné odpolední scházelo nějakých deset minut a již bylo jasné, že se dlouhodrážní šampionát v Kopřivnici určitě bude konat. Ovšem ještě dopoledne visel osud závodu na vlásku. Naštěstí přestalo pršet, nicméně dráha vzbuzovala v přítomných závodnících všechny možné emoce kromě pozitivních. V té chvíli však nastoupili organizátoři se svým prastarým grejdrem. S jeho pomocí dali ovál do stavu, který nevylučoval regulérní závodění.
Richard Dufek současně se začátkem tréninku:
„Pánbůh zaplať za ten starej‘ grejdr, co mu máme! Bez něho by bylo vymalovaný. Minulej‘ tejden jsme chtěli závodivou dráhu, nechtěli jsme beton. Tak jsme to zorali a teď by se to bez toho grejdru nedalo dohromady.“
„Hlavně ta první zatáčka bude rozhodující,“ přemítal Michal Dudek, sotva odtrénoval v sedle bývalého motocyklu Karla Kadlece, v jehož sedle se objevil již při světovém šampionátu družstev v Rodenu. Slánský závodník dorazil do Kopřivnice sám bez mechanika a pomáhali mu Holanďané, jejichž závodníci měli dnes v boxech ze zahraničních závodníků převahu.
Z ostatních cizinců totiž dorazil již jen Němec Danny Maassen. Jeho finanční požadavky sice organizátory poněkud zaskočily, takže ještě včera byla jeho devítka v oficiálně zveřejněné startovní listině prázdná. Přitom se však už závodník vydal na cestu, ale naštěstí se všechno vysvětlilo a především v dobré obrátilo.
Nástup se oproti svému plánovanému začátku ve třináct hodin opozdil jen o dvacet minut. A pak se šlo konečně na věc! Rozjížďka s číslem jedna potvrdila, že k dnešnímu úspěchu budou třeba dva elementy. A sice za prvé start a průjezd první zatáčkou, a ad dvě také fyzické síly. Nejlepší start předvedl Sjoerd Rozenberg nicméně ještě před prahem úvodní zatáčky se do čela dostal Josef Franc.
Zatímco Pražan od té chvíle zvyšoval náskok, který postupně narostl na tři čtvrtiny dlouhatánské kopřivnické rovinky, v cíli třetího kola Holanďana přeskočil Martin Málek. „Dvě kola stačí, nemohl jsem to už udržet,“ přiznával Sjoerd Rozenberg.
Oba klíčové atributy měl také Hynek Štichauer. V rozjížďce s číslem dvě odvedl Michala Škurlu, zatímco jedinou změnou za celá čtyři kola bylo, když se Jarno de Vries na konci třetího okruhu dostal před Romana Tomanyho. Mariánskolázeňský čahoun se však musel se závodem loučit předčasně.
V rozjížďce s číslem čtyři odstartoval hned za Josefem Francem. Jenže než v prvním oblouku utrhnul slídu, klesnul na poslední místo. Mnohem horší však bylo, že na ve druhé zatáčce druhého okruhu spadl. „Bouchnul jsem se do hlavy,“ vysvětloval, proč se nechystá na start páté jízdy.
Romana Tomanyho jsme nakonec neviděli až do konce závodu. Mezitím Josef Franc s přehledem vyhrál repete čtvrté jízdy, v níž Michal Dudek nakonec v prvním výjezdu udolala Anne Spaana, který se před ním na chvíli mihnul. Pád nedovolil dokončit závod ani Dannymu Maassenovi. V rozjížďce s číslem jedenáct mu prasknul řetěz a on upadl ještě v úvodním kole v nájezdu do druhé zatáčky. Na nohy se mu nechtělo moc zvedat, nicméně odešel po svých a s překvapením v očích reagoval na mohutný potlesk, jehož se mu dostalo od bratru osmisethlavého publika.
Profesor dlouhodrážních startů poráží třetího muže světa
Josef Franc byl po čtyřech rozjížďkách s šesti body na nejlepší cestě do finále. V otázce neporazitelnosti mu mohl konkurovat pouze Hynek Štichauer. Rozjížďku s číslem tři vyhrál stylem start – cíl, zatímco Martin Málek ve druhém kole předjel Dannyho Maassena a smrad spálené spojky Jarno de Vriese byl cítit až do ochozů.
Jak se závod odvíjel, stávalo se stále méně pravděpodobným, že by Josef Franc a Hynek Štichauer mohli na své cestě do finále ztratit nějaký bod. Josef Franc opanoval šestou, Hynek Štichauer vzápětí sedmou jízdu. Až přišla rozjížďka s číslem deset a v ní oba suverénní borci stanuli proti sobě.
Josef Franc pozitivně kvituje stav dráhy po osmi rozjížďkách:
„Do půlky závodu to bylo těžký, pak se ale dráha provětrala, teď mi to sedí a užívám si to s chutí. Musím pochválit pořadatele, před tím to bylo hrozný.“
S vylétnutím pásky vystřelil dopředu Hynek Štichauer. „Hynek je profesor na starty na dlouhý dráze a nebylo jednoduchý tam vlítnout,“ vyprávěl Josef Franc později, kterak o svůj první bod přišel. Nicméně mistr republiky neměl vzniknout z prostého součtu bodových zisků, nýbrž musel projet cílem jako vítěz finálové jízdy.
Její podoba se rýsovala od počátku druhé třetiny úvodní série. V rozjížďce s číslem pět Michal Škurla odvedl Martina Málka. Březolupský závodník vedoucího Pražana atakoval. Ve druhé zatáčce třetího kola se málem dostal dopředu. Ale potom zvolnil a mohl hovořit o štěstí, že třetí Sjoerd Rozenberg měl už přece jenom větší odstup.
„Neumím počítat, myslel jsem, že to bylo už poslední kolo,“ vysvětloval Martin Málek, který včas přidal plyn a dojel do cíle pro dva body. V osmé jízdě odvedl Pražanovi porážku i s úroky. Po vylétnutí pásky byl vpředu Michal Škurla, ale převodovka mu místo dvojky zařadila neutrál.
Vmžiku se v prvním nájezdu prali o vedení Martin Málek s Michalem Dudkem. Březolupský závodník byl rychlejší a zaknihoval své první dnešní vítězství. Slaňák se přiblížil Michalu Škurlovi na jediný bod, ovšem jeho ambicemi na postup do finále otřásla hned rozjížďka s číslem devět. V ní měl Michal Škurla další blesku rychlý start, který jej vynesl do vedení. A Michal Dudek mohl jen útočit, v čemž se činil stejně vytrvale jako marně.
Lišák dlouhých oválů vrací předchozí prohru
Posledních pět rozjížděk základní části finálovou čtveřici jen potvrdila. Martin Málek úřadoval v rozjížďce s číslem jedenáct úřadoval již od startu. A po zmiňovaném pádu Dannyho Maassena, znovu odvedl Sjoerda Rozenberga.
Ve dvanácté jízdě kraloval Hynek Štichauer, kterého do čela vynesl další z jeho úchvatných startů. Michal Škurla jistil druhou příčku, zatímco Michal Škurla jistil druhou příčku. Michal Dudek ke všemu trčel vzadu. Až ve třetím kole se mu ve druhé zatáčce povedlo objet Anne Spaana.
Josef Franc v sedmnácté jízdě vyhrál před Martinem Málkem, jemuž naložil ztrátu celé rovinky. Březolupský závodník ukončil základní část se čtrnácti body a jistotou účasti ve finále. v rozjížďce s číslem jedenáct se blýsknul Sjoerd Rozenberg.
Vypálil dopředu současně s letem pásky ke kopřivnickému nebi, jež se už nějakou chvíli začínalo kabonit příchodem šedivých mraků. Holanďan přitom zavřel Michala Škurlu, který až do cíle zůstal, dokud Pavel Matula neodmávnul jízdu šachovnicovou vlajkou. V prvním zatáčce se venkem přes oba kohouty propracoval Josef Franc, jenž už svými myšlenkami dlel u finále.
V něm měl místo na startovním roštu jisté i Michal Škurla, který se dopočítal dvanácti bodů. Na stejnou hranici se sice mohl dostat také jeho jmenovec Dudek. To by ovšem musel v závěrečné patnácté jízdě vyhrát nad Hynkem Štichauerem.
Nic takového se ale nestalo. Pardubičan zakončil osmnáctibodové maximum dalším velkým sólem a slánský borec se nedokázal prosadit před Jarno de Vriese. Finálová vrata se mu zabouchla před nosem, nicméně on nebral svou pátou pozici nikterak tragicky.
Martin Málek vypráví o finálové jízdě:
„Start nebyl špatný. Pak se ale nahrnuli k mantinelu a nabrali rychlost. Pepa je hodně rozjetý.“
Josef Franc si vybíral postavení na startovním roštu jako druhý po Hynku Štichauerovi. Rozhodl se postavit se na červenou dráhu rovnou po Pardubičanově levici. Největší vyhlídky na titul dával mistrovsky zvládnutý start. A v tomto ohledu pomohl i osud. Zrak Hynka Štichauera jakoby mimoděk zabloudil na zelené světlo. Jenže jeho funkci dnes suploval Milan Špinka, který zrovna v tu chvíli mávnul zeleným praporkem.
Páska letěla nahoru a Josef Franc dopředu. Hynek Štichauer za ním, avšak pražské eso bylo stejně rychlé jako on. A navíc během čtyř kol nepřipustilo žádnou chybičku a po roční pauze se vrátilo na domácí dlouhodrážní trůn. V prvních metrech na tom byl výtečně i Michal Škurla.
Jenže jak se oba pretendenti mistrovského titulu hnali dopředu, nebrali si žádné servítky a Pražan inkasoval pořádnou cejchu. „Moc jsem zatáh‘ za strhovačku a utrh‘ si ji,“ krčil Michal Škurla rameny. „A oni zatím byli pryč.“
Ve střehu byl i Martin Málek, který svého otce Pavla v depu požádal o zub těžší převod. V první zatáčce podjel nešťastného Michala Škurlu a pak se mohl hnát za svou historicky první medailí v mistrovství republiky na dlouhé dráze.
Hlasy z depa
„Finálovku většinou zkazím, ale vyšlo to,“ rozhovořil se Josef Franc. „Nebylo to jednoduchý vlítnout tam v tý jízdě, jak Hynek vyhrál. Věděl jsem, že si budu vybírat dráhu až jako druhej‘. Zkusil jsem druhou šanci a vyšlo to. Tohle je víkend, co si budu pamatovat do smrti. Mám velkou radost, Hynek je profesor na starty, i když dnes to nedokázal převést do výsledku jako v Rodenu. Na mě si i věří, já musel doufat, že když nevyhraju všechny jízdy, ale finále ano.“
„Včera v Březolupech na hovno, dneska taky na hovno,“ vraštil čelo Hynek Štichauer. „Jsem demotivovanej‘, od tý doby, co se stalo ve Francii, mám problém se nahecovat. Dneska jsem se nahecoval, ale mistr nejsem. To je asi mentální převaha, Pepa to jede už nějakej‘ pátek. Včera se stal mistrem, já na sebe nabíral stres a posral jsem to jako vždycky.“
„Na víc to dneska nebylo,“ uznával Martin Málek. „Koleno mě bolí, byla dlouhá přestávka, už toho bylo dost. Asi dva měsíce mám kýlu, před čtrnácti dny jsem přemýšlel o operaci. Celé závody jsem se trápil se starty, pak jsem přehodil jedničku, dal jsem ji kratší. Zlepšilo se to, ale Hynek a Pepa jsou prostě v lepší kondici. Jsem rád, že jsem se dostal do finále po tom včerejšku v Březolupech, co jsem se trápil. Dobré bylo, že jsem na té motorce dokázal čtyři kola sedět.“
„Super závody,“ rozplýval se Michal Škurla. „Od startu ve finále jsem tam byl s nima. Ocejchovali mě, moc jsem zatáh‘ za slídu, strh‘ si ji a zatím byli pryč. Jsem spokojenej‘, bylo to zajímavý. Na to, jak to vypadalo před závodem, to bych řek‘, že se budu trápit, ale dopadlo to neskutečně. Ani chvíli nebyla dráha nebezpečná.“
„Paráda,“ bilancoval Michal Dudek. „Motorka jela suprově, akorát mně chyběla síla. Kdybych kolikrát podržel na venku, budu rychlej‘. Ale super na to, jak to vypadalo na začátku. Dráha se otočila a byly to hezký závody. Je pravda, že jsem počítal vejš‘, ale je to o fyzičce. Techniku už na to mám.“
Toruň – 7. října
Před předposlední letošní velkou cenou v Toruni se nejvíce řešila otázka, zda Jason Doyle opět nasadí svůj bodový kombajn a korunuje se za mistra světa již tři týdny před závěrem u protinožců. Nicméně hlavním hrdinou včerejšího večera se stal Patryk Dudek, který ve finále přivedl za sebou do cíle Tai Woffindena, Bartosze Zmarzlika a Mateje Žagara, aby se vůbec poprvé postavil na nejvyšší stupínek pódia SGP. Jason Doyle se nedostal ze semifinále a jeho náskok na hrotu průběžné klasifikace se zmenšil z dvaadvaceti na čtrnáct bodů. Skvělý závod zajel Václav Milík, který veze páté místo. Naproti tomu Martin Vaculík byl třináctý a klíčová osmá pozice se mu vzdálila na osm bodů.
1. Patryk Dudek, PL
1 3 2 3 3 3 3
18
2. Tai Woffinden, GB
1 2 3 1 3 3 2
15
3. Bartosz Zmarzlik, PL
3 2 2 2 2 2 1
14
4. Matej Žagar, SLO
2 0 3 2 2 2 0
11
5. Václav Milík, CZ
3 3 1 2 2 E
11
6. Piotr Pawlicki, PL
2 3 0 2 3 0
10
7. Jason Doyle, AUS
3 1 0 3 2 1
10
8. Pawel Przedpelski, PL
3 2 2 1 1 1
10
9. Peter Kildemand, DK
0 2 2 1 3
8
10. Emil Sajfutdinov, RUS
1 3 3 0 0
7
11. Chris Holder, AUS
2 1 3 0 1
7
12. Maciej Janowski, PL
1 0 0 3 1
5
13. Martin Vaculík, SK
X 0 1 3 1
5
14. Max Fricke, AUS
2 1 1 X –
4
15. Martin Smolinski, D
0 1 0 1 0
2
16. Antonio Lindbäck, S
0 0 1 0 0
1
17. Bartosz Smektala, PL (res)
0
0
18. Igor Kopec-Sobczynski, PL (res)
DNR
Průběžné pořadí seriálu:
1. Jason Doyle 142, 2. Patryk Dudek 128, 3. Tai Woffinden 115, 4. Maciej Janowski 113, 5. Emil Sajfutdinov 109, 6. Bartosz Zmarzlik 108, 7. Fredrik Lindgren 107, 8. Matej Žagar 97, 9. Martin Vaculík 90, 10. Chris Holder 82, 11. Piotr Pawlicki 79, 12. Antonio Lindbäck 73, 13. Peter Kildemand 54, 14. Greg Hancock 45, 15. Niels-Kristian Iversen 44, 16. Václav Milík 31, 17. Martin Smolinski 19, 18. Max Fricke 11, 19. Pawel Przedpelski 10, 20. Nicki Pedersen 8, 21. Michael Jepsen Jensen 8, 22. Maksim Bogdanovs 8, 23. Kenneth Bjerre 7, 24. Krzysztof Kasprzak 6, 25. Kai Huckenbeck 4, 26. Jacob Thorssell 4, 27. Przemyslaw Pawlicki 3, 28. Craig Cook 2, 29. Linus Sundström 2, 30. Kim Nilsson 2, 31. Josh Bates 2, 32. Nick Škorja 1.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)