Březolupy – 6. října
V posledních třech ročnících mistrovství republiky jednotlivců se stalo zvykem, že Václav Milík nechával svým soupeřům prakticky jen drobky ze svých opulentních bodových hostin. Nicméně v souvislosti se svým odvoláním na velkou cenu do Toruně nechal pro zítřejší rozhodující finále ring volný. A tak v podvečer odjede z Březolup jako šampión republiky závodník, které této mety ve své kariéry doposud nedosáhl. Jediným individuálním exmistrem naší země ve startovní listině je totiž Matěj Kůs. Pražan ale nestartoval v prvním finále na Markétě vzhledem ke svému zranění. Takže byť by zítra nakrásně vyhrál všech pět svých rozjížděk a ostatní favorité jen paběrkovali, nepřekoná třicet bodů Václava Milíka, který by potom vyhrál svůj pátý titul v nepřítomnosti. Nicméně pravděpodobnost takového vývoje je přece jenom stejná jako, že zítra v březolupském zámeckém parku přistane létající talíř se zelenými Marťany.

 

Tipujte:

Na čele o bod

Coby faktický leader průběžné klasifikace dorazí na Moravu Josef Franc. Jeho postavení však nebude nikterak pevné. O pouhý bod za ním totiž číhá Eduard Krčmář, jehož začátek podzimu zastihnul v excelentní formě. V Divišově zlepšil druhým místem své doposud nejlepší umístění v šampionátu a vedle Václava Milíka byl největším hrdinou.

Nicméně Josef Franc, který shodou okolností začal závodit ve stejném roce, kdy se Eduard Krčmář narodil, rozhodně není snadno k poražení. Šanci na zlato má rovněž Zdeněk Simota, nicméně on již ztrácí na pražského leadera hned čtyři body. Přitom bude muset hájit i případný bronz, jelikož s odstupem třech, resp. čtyř bodů na jeho zaváhání budou číhat Hynek Štichauer a Ondřej Smetana.

Muziku budou chtít dozajista kalit také ostatní na čele s Matějem Kůsem. Závod, jenž se koná zároveň jako čtrnáctý ročník Slováckého oválu, tím pádem slibuje úžasnou a vyrovnanou podívanou.

 

Mistr republiky se nejčastěji vrací z Březolup

Mistrovství republiky jednotlivců s letopočtem vzniku 1949 je nejstarší motoristický šampionát naší země vůbec. Během let jeho podoba oscilovala mezi seriálem od dvou do osmi závodů a jedním finálovým podnikem. Za tu dobu vrcholil na čtyřiadvaceti různých stadiónech, přičemž dvanáct z nich již z české a slovenské ploché dráhy zmizelo nadobro. Nejčastěji se tak stalo právě u nás v Březolupech, odkud dnes odjede novopečený šampión již posedmnácté. V průběhu let se však mnohdy pořadí zamotalo, jak nám připomene několik příkladů.

2. srpna 1970

Necelé čtyři měsíce před oslavou svých jednadvacátých narozenin se Jiří Štancl stal v Březolupech doposud nejmladším mistrem republiky vůbec. Šampionát zakončil stylově. Na dráze, kde byl stále ještě asfaltový povrch, neprohrál jedinou rozjížďku. Dle vlastních vzpomínek mu větší problémy nastaly po vyhlášení vítězů. Slavnostní udílení cen doprovázela taneční zábava a on, ačkoliv na parketu nikdy příliš nevynikal, musel do kola hned s celou řadou místních dívek. Nejúspěšnější československý plochodrážník všech dob se z březolupského stadiónu vracel jako šampión ještě sedmkrát. A právě tady jej roku 1982 po deseti zlatých medailích v řadě dokázal z trůnu sesadit Aleš Dryml.

11. srpna 1974

A ještě jednou Jiří Štancl, který coby nejúspěšnější československý plochodrážník všech dob zanechal za sebou v historii pochopitelně hlubokou stopu. Ze svých dvanácti individuálních titulů se nejvíce nadřel na ten v sezóně 1974. Zprvu měl vrch Milan Špinka. Tehdy se do průběžné klasifikace nepočítaly body z jízd, nýbrž mistrovské body jako kupříkladu v silničních závodech či v motokrosu.

Tři nejhorší výsledky se škrtaly. A novopečený ledařský mistr světa ve čtyřech posledních závodech osmidílného seriálu potřeboval k titulu už pouze skončit aspoň jednou na pódiu. Naproti tomu Jiří Štancl musel pokaždé vyhrát. Tento scénář se stal záhy realitou.

Jiří Štancl postupně během jednoho týdne mával z nejvyššího stupínku pódia v Čakovicích, Kopřivnici a nakonec i v závěrečném klání v Březolupech.

Milan Špinka přitom končil bez vavřínového věnce. Na zdejší dráze jakoby se proti němu spikli také soupeři, nicméně on si vydřel možnost bojovat o bronz v rozjezdu s Janem Vernerem. Dostal se do čela, dlouho vedl, ale nakonec jej jeho klubový kolega dokázal předjet. Osud tomu chtěl, že se Milan Špinka nikdy československým šampiónem nestal.

17. července 1988

Zdeněk Schneiderwind byl v osmaosmdesátém na nejlepší cestě stát se mistrem republiky jednotlivců. Den před březolupským závěrem stál na stupních vítězů v Kopřivnici, když v rozjezdu o třetí místo porazil Stanislava Urbana.

Na místní stadión Zdeněk Schneiderwind dorazil jako leader aktuální klasifikace. Jenže stovky diváků v ochozech a další tisícovky u přímého televizního přenosu spatřily jeho nehoráznou smůlu, kdy jej třikrát nechal na holičkách motocykl. Zatímco Roman Matoušek slavil zlato jízdou v sedle historického vysokého velocipedu, Zdeněk Schneiderwind měl jen bronz, který nikdy už nevylepšil.

8. září 1991

Razantní společenské změny zkraje devadesátých let se nevyhnuly ani ploché dráze. A v šampionátu jednotlivců se místo dlouhodobého seriálu o mistru rozhodovalo v jediném finále. Druhé v pořadí bylo přiděleno právě do Březolup.

Václav Milík se nemohl počítat mezi nejžhavější favority, nicméně výtah jeho kariéry se právě v jednadevadesátém sunul do stále vyšších pater. V Březolupech vyhrál všech pět svých rozjížděk a svůj jediný titul v životě ozdobil patnáctibodovým maximem.

28. září 2006

O mistru republiky jednotlivců se na březolupském stadiónu rozhodovalo patnáct let po triumfu Václava Milíka. Šampionát sice dva roky koketoval se seriálovou podobou, aby se roku 2002 vrátil ke stylu jediného finále. O výsledcích čtveřice nejlepších pak nakonec rozhodovala jen jedna jediná finálová jízda.

Do jejího čela vystřelil Josef Franc. Nicméně Adrian Rymel, jehož prve v základní části nikdo neporazil, prahnul po odvetě stejnou měrou. Na konci druhého okruhu se vskutku dostal do čela, aby poprvé a naposledy usednul na mistrovský trůn. A Josef Franc nemohl tušit, že jeho stříbro je druhé z celkem šesti, jež ve své prozatím marné snaze o zlato získal.

11. října 2014

Václav Milík mladší získal svůj první titul, když ve Mšeně v říjnu 2012 porazil Lukáše Drymla v dodatkové jízdě. Napřesrok v Plzni ve stejné situaci podlehl jeho staršímu bratru Alešovi. Ke druhému finálovému kolu šampionátu, který se v sezóně 2008 opět skládal z více závodů, dorazil s tříbodovým náskokem z prvního dílu v Praze.

Většina z vás má ještě v živé paměti, kterak chtěl svoji třetí vítěznou jízdu oslavit triumfální jízdou po zadním kole. Ocitnul se však na zemi, aby v další sérii pykal za sražení Martina Gavendy. Nicméně jeho anděl strážný jej nenechal ve štychu, ačkoliv si při vybírání bodové vývrtky svého chráněnce pořádně odřel křídla.

Václav Milík se psychicky srovnal. Okolnosti tomu chtěly, že o zlato musel být vypsán rozjezd s Josefem Francem a Matějem Kůsem. Dvakrát sice svítila červená světla, aby se nakonec vítězně cílem prohnal pardubický závodník, jehož tím pádem dnes vidíme jako čtyřnásobného šampióna republiky.

 

Přehled stadiónů dle počtu uspořádaných závěrečných závodů mistrovství republiky jednotlivců:

počet:	stadión:
17	Březolupy
10	Mšeno
5	Plzeň (Bory)
4	Kopřivnice, Polepy a Slaný
3	Praha (Markéta)
2	Žatec a Žarnovica
1	Bratislava, Plzeň (Pod Výstavištěm), Chrudim, Kyjov, Banská Bystrica, Krupka, Partizánske, Olomouc, Zohor, Čakovice, Chabařovice, Divišov, Pardubice, Liberec a Svitavy

Poznámka: pořadatelem finále roku 1990 byla Žarnovica, avšak kvůli počasí byl závod přeložen na pražskou Markétu; roku 2015 mělo finále vrcholit v Plzni, jenže mítink byl zrušen vinou deště

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, archív Jiřího Štancla a archív autora

Pardubice – 5. října
Dnes odpoledne bylo oficiálně potvrzeno, že Václav Milík nemůže nastoupit k sobotnímu třetímu podniku šampionátu republiky jednotlivců v Březolupech, jelikož byl coby stálý náhradník povolán pro velkou cenu v Toruni. Na startovním čísle tři jej zastoupí David Pacalaj a pakliže nezasáhne vyšší moc, na mistrovském trůnu jej po třech po sobě jdoucích triumfech vystřídá někdo jiný.

 

Jelikož se v Toruni jedná o podnik ranku mistrovství světa, VV SPD Václava Milíka z březolupského závodu pochopitelně omluvil. To je však asi jediné, co v této záležitostí může řídící orgán české ploché dráhy dělat.

„VV SPD musí akceptovat nominaci vyššího orgánu, nemá de facto právo změnit soutěžní řád šampionátu, který je rozjetý,“ utíná Petr Moravec rázně všechny spekulace operující s dodatečnou implementací reglementu škrtající jeden nejhorší výsledek, díky němuž by Václav Milík letošní šampionát již vyhrál.

Dva dny před závodem není možné březolupský závod odložit už jen proto, že pořadatelé odvedli kus práce na poli jeho propagace. Jedinou nadějí, že by se Václav Milík stal českým šampiónem i letos, přinesl déšť. Jenže takový scénář by si rozhodně nepřál vůbec nikdo.

Přitom loni se Václav Milík ocitnul ve stejné situaci a raději upřednostnil český šampionát. Jenže po roce je fenomenální Pardubičan o notný kus dále ve své kariéře. Na pražské Markétě zamával divákům z pódia. A jeho zájmem je vyjít BSI ve všem možném vstříc, aby na něho britský promotér myslel, až bude rozhodovat o stálých divokých kartách.

Podobná situace, kdy žhavý kandidát na titul mistra republiky přišel kvůli světovému finále o vyvrcholení domácího mistrovství. Jenže v roce 1964 by se Jaroslav Volf mladší po pátečním večeru ve švédském Göteborgu do srdce Hané dostal, kdyby se vedoucímu výpravy nechtělo zůstat za železnou oponou až do pondělí, kdy měly otevřeny všechny obchody se zbožím, jež bylo v Československu nedostatkové.

Ostatně o tom jste si již mohli přečíst v článku v historické rubrice magazínu speedwayA-Z. Každopádně příští bude VV SPD muset zohlednit při sestavování českého kalendáře rovněž termíny velkých cen, aby zachoval nejstaršímu motoristickému šampionátu země duch fair play.

Zatím však musel řešit prozaickou otázku, kdo vlastně Václava Milíka pozítří v Březolupech nahradí. Východiskem je pochopitelně konečné pořadí přeboru. Jenže Radek Podhadský nechce po svém libereckém pádu startovat. Nepřijedou ani Sindy Weber, ani bratři Kvěchovi, takže přišla řada na Davida Pacalaje.

Foto: Mirek Horáček a Karel Herman