Po pondělním Memoriálu Luboše Tomíčka o uplynulém víkendu termínový kalendář doslova zešílel. Během dvou dnů bylo na pěti stadiónech v Čechách a na Slovensku naplánováno pět různých akcí. Déšť naštěstí zmařil jen svitavské stopětadvacítky doprovázející mistrovský flat track, které byly posunuty na nadcházející sobotu. V zahraničí to však bylo s účastí našich závodníků slabší pochopitelně s čestnou výjimkou SGP v Toruni. Navíc Michal Dudek a Zdeněk Holub zůstali místo cesty do Míšně doma, protože pětačtyřicátý ročník tradičního mítinku o Stříbrnou botu spláchnul déšť.
A tak se za hranicemi v uplynulých sedmi dnech objevili jen Slováci, jejichž bodový zisk jako jediný zvýšil skóre družstva Arenamoto Hungary ve druhém odloženém kole maďarské týmové soutěže v Debrecenu v sobotu.
Lepší byl sedmibodový Patrik Búri (0 1 1 1 4* 0), na jehož bedra byl dokonce vložen žolík. Ján Mihálik (0 1 0 1 0) přispěl dvěma body. Jednoznačně triumfoval Nagyhalasz s Jakubem Jamrogem, Viktorem Trofimovem, Stanislavem Mělničukem a Andrejem Kobrinem v sestavě.
Slaný – 8. října
Druhý ročník tréninkových kempů pro začínající plochodrážní závodníky na slánské malé dráze je pro letošní sezonu v cíli. Nedělní ráno nedávalo při pohledu z okna příliš optimismu, že by se ve Slaném uskutečnil poslední díl místní Speedway Academy. Noční déšť zničil snahu Rudolfa Belana a Antonína Vildeho, kteří v sobotu odpoledne si dali dostaveníčko na stadiónu a připravili malý ovál, aby bylo vše nachystáno na poslední tréninkové jízdy. Určitou porci práce jim ušetřil i Martin Šťastný, který se zde realizoval již v pátek.
Pohled na stav dráhy byl ale v neděli žalostný, naštěstí se našlo pár zapálených a ochotných rukou, které za pomoci Václava Buřiče, jenž osedlal traktor a smykem vyhnal velkou část vody mimo ovál, vzaly tradiční košťata, aby dokončili úpravy. Desítka nedočkavých adeptů plochodrážního sportu mohla nastartovat své stroje a otestovat nejen své schopnosti.
Postupné oťukávání dráhy za asistence trenéra Miroslava Rosůlka, který se tentokrát musel obejít bez Luboše Tomíčka, jehož ale ochotně zastoupil Karel Průša, si jezdci na stav oválu zvykli a zvládali své tréninkové jízdy, byť si někteří po pádech zamazali svoje kombinézy.
Cestu do Slaného na závěrečný kemp si našly opět naděje Motosportclubu Meissen, které přijely v osvědčené sestavě Michelle Rau, Magnus Rau, Manuel Rau, Bruno Thomas, Frieda Thomas. Snažili se jim konkurovat domácí Bruno Belan, Vojtěch Zamazal, Tony Katra a Karel Průša. Z Divišova přijel tradičně Vojtěch Šachl.
Ostatní pravděpodobně nevěřili, že by se tréninkový kemp uskutečnil. Kromě plzeňského Michaela Hádka, který se ráno zajímal o daný stav věcí, si budou muset počkat na lepší počasí.
Druhý ročník Slaný Speedway Academy byl zakončen malým pohoštěním všech dnešních aktérů. Poděkování si za zdárný průběh celého ročníku zaslouží ti, kteří přispěli k jeho realizaci při sedmi jeho tréninkových kempech. Původně jich bylo plánováno osm, ale ve dnech 22. – 23. září sloužil plochodrážní stadion k jiným účelům a tak jedna tréninková jednotka odpadla.
Přesto trenéři Miroslav Rosůlek a Luboš Tomíček měli svým svěřencům co říci a ti snad si potřebné rady vezmou k srdci a v budoucnu třeba zaznamenají takový výsledek jako Václav Milík při poslední Grand Prix v Toruni.
Žarnovica – 8. října
Na nabídku Tomáše Topinky o uspořádání soustředění reagoval SC Žarnovica zorganizováním volného závodu o Pohár města Žarnovica. Stal se kořistí Ondřeje Smetany, který pouze v rozjížďce s číslem čtrnáct podlehl Patriku Búrimu. Nebýt ovšem pádu v šesté jízdě, jeho čtrnácti bodům se rovnal také výkon Petra Chlupáče. Za těchto okolností si poháru odvezli Patrik Mikel, který si bilanci samých trojek pokazil pádem, a David Pacalaj, jenž se dočkal prvního individuálního pódia své kariéry.
Kopřivnice – 8. října
Neuběhlo ani čtyřiadvacet hodin od jeho korunovace za mistra republiky jednotlivců a Josef Franc se v Kopřivnici stal také šampiónem na dlouhé dráze. Přitom ráno visel osud mistrovského podniku na vážkách. Naštěstí přestalo pršet a pořadatelé za pomoci letitého grejdru upravili trať do stavu, který umožňoval závodění. Základní část opanoval Hynek Štichauer, který v rozjížďce s číslem deset díky skvělému startu odvedl i Josefa France. Nicméně právě jemu se ve finále podařilo odstartovat nejlépe a znovu se vrátit na dlouhodrážní trůn. Po závodech se pochopitelně dušoval, že na tento víkend nezapomene, co bude živ. Hynek Štichauer byl na metě druhý, třetí příčku na Michalu Škurlovi vybojoval Martin Málek.
Stařičký grejdr zachránil závod
Josef Franc rozhodně nebyl první, kdo při přeboru před čtvrt rokem, po kopřivnickém ovál proháněl motocykl pro dlouhou dráhu. „Nejezdil jsem s tak krátkým převodem,“ usmíval se Jaromír Lach při vzpomínce na dlouhodrážní část své motocyklové kariéry a tréninky se svým vlastním strojem. „Už jak jsem začínal trávu, jsem zjistil, jak je to pomalé.“
Do jedné odpolední scházelo nějakých deset minut a již bylo jasné, že se dlouhodrážní šampionát v Kopřivnici určitě bude konat. Ovšem ještě dopoledne visel osud závodu na vlásku. Naštěstí přestalo pršet, nicméně dráha vzbuzovala v přítomných závodnících všechny možné emoce kromě pozitivních. V té chvíli však nastoupili organizátoři se svým prastarým grejdrem. S jeho pomocí dali ovál do stavu, který nevylučoval regulérní závodění.
Richard Dufek současně se začátkem tréninku:
„Pánbůh zaplať za ten starej‘ grejdr, co mu máme! Bez něho by bylo vymalovaný. Minulej‘ tejden jsme chtěli závodivou dráhu, nechtěli jsme beton. Tak jsme to zorali a teď by se to bez toho grejdru nedalo dohromady.“
„Hlavně ta první zatáčka bude rozhodující,“ přemítal Michal Dudek, sotva odtrénoval v sedle bývalého motocyklu Karla Kadlece, v jehož sedle se objevil již při světovém šampionátu družstev v Rodenu. Slánský závodník dorazil do Kopřivnice sám bez mechanika a pomáhali mu Holanďané, jejichž závodníci měli dnes v boxech ze zahraničních závodníků převahu.
Z ostatních cizinců totiž dorazil již jen Němec Danny Maassen. Jeho finanční požadavky sice organizátory poněkud zaskočily, takže ještě včera byla jeho devítka v oficiálně zveřejněné startovní listině prázdná. Přitom se však už závodník vydal na cestu, ale naštěstí se všechno vysvětlilo a především v dobré obrátilo.
Nástup se oproti svému plánovanému začátku ve třináct hodin opozdil jen o dvacet minut. A pak se šlo konečně na věc! Rozjížďka s číslem jedna potvrdila, že k dnešnímu úspěchu budou třeba dva elementy. A sice za prvé start a průjezd první zatáčkou, a ad dvě také fyzické síly. Nejlepší start předvedl Sjoerd Rozenberg nicméně ještě před prahem úvodní zatáčky se do čela dostal Josef Franc.
Zatímco Pražan od té chvíle zvyšoval náskok, který postupně narostl na tři čtvrtiny dlouhatánské kopřivnické rovinky, v cíli třetího kola Holanďana přeskočil Martin Málek. „Dvě kola stačí, nemohl jsem to už udržet,“ přiznával Sjoerd Rozenberg.
Oba klíčové atributy měl také Hynek Štichauer. V rozjížďce s číslem dvě odvedl Michala Škurlu, zatímco jedinou změnou za celá čtyři kola bylo, když se Jarno de Vries na konci třetího okruhu dostal před Romana Tomanyho. Mariánskolázeňský čahoun se však musel se závodem loučit předčasně.
V rozjížďce s číslem čtyři odstartoval hned za Josefem Francem. Jenže než v prvním oblouku utrhnul slídu, klesnul na poslední místo. Mnohem horší však bylo, že na ve druhé zatáčce druhého okruhu spadl. „Bouchnul jsem se do hlavy,“ vysvětloval, proč se nechystá na start páté jízdy.
Romana Tomanyho jsme nakonec neviděli až do konce závodu. Mezitím Josef Franc s přehledem vyhrál repete čtvrté jízdy, v níž Michal Dudek nakonec v prvním výjezdu udolala Anne Spaana, který se před ním na chvíli mihnul. Pád nedovolil dokončit závod ani Dannymu Maassenovi. V rozjížďce s číslem jedenáct mu prasknul řetěz a on upadl ještě v úvodním kole v nájezdu do druhé zatáčky. Na nohy se mu nechtělo moc zvedat, nicméně odešel po svých a s překvapením v očích reagoval na mohutný potlesk, jehož se mu dostalo od bratru osmisethlavého publika.
Profesor dlouhodrážních startů poráží třetího muže světa
Josef Franc byl po čtyřech rozjížďkách s šesti body na nejlepší cestě do finále. V otázce neporazitelnosti mu mohl konkurovat pouze Hynek Štichauer. Rozjížďku s číslem tři vyhrál stylem start – cíl, zatímco Martin Málek ve druhém kole předjel Dannyho Maassena a smrad spálené spojky Jarno de Vriese byl cítit až do ochozů.
Jak se závod odvíjel, stávalo se stále méně pravděpodobným, že by Josef Franc a Hynek Štichauer mohli na své cestě do finále ztratit nějaký bod. Josef Franc opanoval šestou, Hynek Štichauer vzápětí sedmou jízdu. Až přišla rozjížďka s číslem deset a v ní oba suverénní borci stanuli proti sobě.
Josef Franc pozitivně kvituje stav dráhy po osmi rozjížďkách:
„Do půlky závodu to bylo těžký, pak se ale dráha provětrala, teď mi to sedí a užívám si to s chutí. Musím pochválit pořadatele, před tím to bylo hrozný.“
S vylétnutím pásky vystřelil dopředu Hynek Štichauer. „Hynek je profesor na starty na dlouhý dráze a nebylo jednoduchý tam vlítnout,“ vyprávěl Josef Franc později, kterak o svůj první bod přišel. Nicméně mistr republiky neměl vzniknout z prostého součtu bodových zisků, nýbrž musel projet cílem jako vítěz finálové jízdy.
Její podoba se rýsovala od počátku druhé třetiny úvodní série. V rozjížďce s číslem pět Michal Škurla odvedl Martina Málka. Březolupský závodník vedoucího Pražana atakoval. Ve druhé zatáčce třetího kola se málem dostal dopředu. Ale potom zvolnil a mohl hovořit o štěstí, že třetí Sjoerd Rozenberg měl už přece jenom větší odstup.
„Neumím počítat, myslel jsem, že to bylo už poslední kolo,“ vysvětloval Martin Málek, který včas přidal plyn a dojel do cíle pro dva body. V osmé jízdě odvedl Pražanovi porážku i s úroky. Po vylétnutí pásky byl vpředu Michal Škurla, ale převodovka mu místo dvojky zařadila neutrál.
Vmžiku se v prvním nájezdu prali o vedení Martin Málek s Michalem Dudkem. Březolupský závodník byl rychlejší a zaknihoval své první dnešní vítězství. Slaňák se přiblížil Michalu Škurlovi na jediný bod, ovšem jeho ambicemi na postup do finále otřásla hned rozjížďka s číslem devět. V ní měl Michal Škurla další blesku rychlý start, který jej vynesl do vedení. A Michal Dudek mohl jen útočit, v čemž se činil stejně vytrvale jako marně.
Lišák dlouhých oválů vrací předchozí prohru
Posledních pět rozjížděk základní části finálovou čtveřici jen potvrdila. Martin Málek úřadoval v rozjížďce s číslem jedenáct úřadoval již od startu. A po zmiňovaném pádu Dannyho Maassena, znovu odvedl Sjoerda Rozenberga.
Ve dvanácté jízdě kraloval Hynek Štichauer, kterého do čela vynesl další z jeho úchvatných startů. Michal Škurla jistil druhou příčku, zatímco Michal Škurla jistil druhou příčku. Michal Dudek ke všemu trčel vzadu. Až ve třetím kole se mu ve druhé zatáčce povedlo objet Anne Spaana.
Josef Franc v sedmnácté jízdě vyhrál před Martinem Málkem, jemuž naložil ztrátu celé rovinky. Březolupský závodník ukončil základní část se čtrnácti body a jistotou účasti ve finále. v rozjížďce s číslem jedenáct se blýsknul Sjoerd Rozenberg.
Vypálil dopředu současně s letem pásky ke kopřivnickému nebi, jež se už nějakou chvíli začínalo kabonit příchodem šedivých mraků. Holanďan přitom zavřel Michala Škurlu, který až do cíle zůstal, dokud Pavel Matula neodmávnul jízdu šachovnicovou vlajkou. V prvním zatáčce se venkem přes oba kohouty propracoval Josef Franc, jenž už svými myšlenkami dlel u finále.
V něm měl místo na startovním roštu jisté i Michal Škurla, který se dopočítal dvanácti bodů. Na stejnou hranici se sice mohl dostat také jeho jmenovec Dudek. To by ovšem musel v závěrečné patnácté jízdě vyhrát nad Hynkem Štichauerem.
Nic takového se ale nestalo. Pardubičan zakončil osmnáctibodové maximum dalším velkým sólem a slánský borec se nedokázal prosadit před Jarno de Vriese. Finálová vrata se mu zabouchla před nosem, nicméně on nebral svou pátou pozici nikterak tragicky.
Martin Málek vypráví o finálové jízdě:
„Start nebyl špatný. Pak se ale nahrnuli k mantinelu a nabrali rychlost. Pepa je hodně rozjetý.“
Josef Franc si vybíral postavení na startovním roštu jako druhý po Hynku Štichauerovi. Rozhodl se postavit se na červenou dráhu rovnou po Pardubičanově levici. Největší vyhlídky na titul dával mistrovsky zvládnutý start. A v tomto ohledu pomohl i osud. Zrak Hynka Štichauera jakoby mimoděk zabloudil na zelené světlo. Jenže jeho funkci dnes suploval Milan Špinka, který zrovna v tu chvíli mávnul zeleným praporkem.
Páska letěla nahoru a Josef Franc dopředu. Hynek Štichauer za ním, avšak pražské eso bylo stejně rychlé jako on. A navíc během čtyř kol nepřipustilo žádnou chybičku a po roční pauze se vrátilo na domácí dlouhodrážní trůn. V prvních metrech na tom byl výtečně i Michal Škurla.
Jenže jak se oba pretendenti mistrovského titulu hnali dopředu, nebrali si žádné servítky a Pražan inkasoval pořádnou cejchu. „Moc jsem zatáh‘ za strhovačku a utrh‘ si ji,“ krčil Michal Škurla rameny. „A oni zatím byli pryč.“
Ve střehu byl i Martin Málek, který svého otce Pavla v depu požádal o zub těžší převod. V první zatáčce podjel nešťastného Michala Škurlu a pak se mohl hnát za svou historicky první medailí v mistrovství republiky na dlouhé dráze.
Hlasy z depa
„Finálovku většinou zkazím, ale vyšlo to,“ rozhovořil se Josef Franc. „Nebylo to jednoduchý vlítnout tam v tý jízdě, jak Hynek vyhrál. Věděl jsem, že si budu vybírat dráhu až jako druhej‘. Zkusil jsem druhou šanci a vyšlo to. Tohle je víkend, co si budu pamatovat do smrti. Mám velkou radost, Hynek je profesor na starty, i když dnes to nedokázal převést do výsledku jako v Rodenu. Na mě si i věří, já musel doufat, že když nevyhraju všechny jízdy, ale finále ano.“
„Včera v Březolupech na hovno, dneska taky na hovno,“ vraštil čelo Hynek Štichauer. „Jsem demotivovanej‘, od tý doby, co se stalo ve Francii, mám problém se nahecovat. Dneska jsem se nahecoval, ale mistr nejsem. To je asi mentální převaha, Pepa to jede už nějakej‘ pátek. Včera se stal mistrem, já na sebe nabíral stres a posral jsem to jako vždycky.“
„Na víc to dneska nebylo,“ uznával Martin Málek. „Koleno mě bolí, byla dlouhá přestávka, už toho bylo dost. Asi dva měsíce mám kýlu, před čtrnácti dny jsem přemýšlel o operaci. Celé závody jsem se trápil se starty, pak jsem přehodil jedničku, dal jsem ji kratší. Zlepšilo se to, ale Hynek a Pepa jsou prostě v lepší kondici. Jsem rád, že jsem se dostal do finále po tom včerejšku v Březolupech, co jsem se trápil. Dobré bylo, že jsem na té motorce dokázal čtyři kola sedět.“
„Super závody,“ rozplýval se Michal Škurla. „Od startu ve finále jsem tam byl s nima. Ocejchovali mě, moc jsem zatáh‘ za slídu, strh‘ si ji a zatím byli pryč. Jsem spokojenej‘, bylo to zajímavý. Na to, jak to vypadalo před závodem, to bych řek‘, že se budu trápit, ale dopadlo to neskutečně. Ani chvíli nebyla dráha nebezpečná.“
„Paráda,“ bilancoval Michal Dudek. „Motorka jela suprově, akorát mně chyběla síla. Kdybych kolikrát podržel na venku, budu rychlej‘. Ale super na to, jak to vypadalo na začátku. Dráha se otočila a byly to hezký závody. Je pravda, že jsem počítal vejš‘, ale je to o fyzičce. Techniku už na to mám.“
Toruň – 7. října
Před předposlední letošní velkou cenou v Toruni se nejvíce řešila otázka, zda Jason Doyle opět nasadí svůj bodový kombajn a korunuje se za mistra světa již tři týdny před závěrem u protinožců. Nicméně hlavním hrdinou včerejšího večera se stal Patryk Dudek, který ve finále přivedl za sebou do cíle Tai Woffindena, Bartosze Zmarzlika a Mateje Žagara, aby se vůbec poprvé postavil na nejvyšší stupínek pódia SGP. Jason Doyle se nedostal ze semifinále a jeho náskok na hrotu průběžné klasifikace se zmenšil z dvaadvaceti na čtrnáct bodů. Skvělý závod zajel Václav Milík, který veze páté místo. Naproti tomu Martin Vaculík byl třináctý a klíčová osmá pozice se mu vzdálila na osm bodů.
1. Patryk Dudek, PL
1 3 2 3 3 3 3
18
2. Tai Woffinden, GB
1 2 3 1 3 3 2
15
3. Bartosz Zmarzlik, PL
3 2 2 2 2 2 1
14
4. Matej Žagar, SLO
2 0 3 2 2 2 0
11
5. Václav Milík, CZ
3 3 1 2 2 E
11
6. Piotr Pawlicki, PL
2 3 0 2 3 0
10
7. Jason Doyle, AUS
3 1 0 3 2 1
10
8. Pawel Przedpelski, PL
3 2 2 1 1 1
10
9. Peter Kildemand, DK
0 2 2 1 3
8
10. Emil Sajfutdinov, RUS
1 3 3 0 0
7
11. Chris Holder, AUS
2 1 3 0 1
7
12. Maciej Janowski, PL
1 0 0 3 1
5
13. Martin Vaculík, SK
X 0 1 3 1
5
14. Max Fricke, AUS
2 1 1 X –
4
15. Martin Smolinski, D
0 1 0 1 0
2
16. Antonio Lindbäck, S
0 0 1 0 0
1
17. Bartosz Smektala, PL (res)
0
0
18. Igor Kopec-Sobczynski, PL (res)
DNR
Průběžné pořadí seriálu:
1. Jason Doyle 142, 2. Patryk Dudek 128, 3. Tai Woffinden 115, 4. Maciej Janowski 113, 5. Emil Sajfutdinov 109, 6. Bartosz Zmarzlik 108, 7. Fredrik Lindgren 107, 8. Matej Žagar 97, 9. Martin Vaculík 90, 10. Chris Holder 82, 11. Piotr Pawlicki 79, 12. Antonio Lindbäck 73, 13. Peter Kildemand 54, 14. Greg Hancock 45, 15. Niels-Kristian Iversen 44, 16. Václav Milík 31, 17. Martin Smolinski 19, 18. Max Fricke 11, 19. Pawel Przedpelski 10, 20. Nicki Pedersen 8, 21. Michael Jepsen Jensen 8, 22. Maksim Bogdanovs 8, 23. Kenneth Bjerre 7, 24. Krzysztof Kasprzak 6, 25. Kai Huckenbeck 4, 26. Jacob Thorssell 4, 27. Przemyslaw Pawlicki 3, 28. Craig Cook 2, 29. Linus Sundström 2, 30. Kim Nilsson 2, 31. Josh Bates 2, 32. Nick Škorja 1.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Březolupy – 7. října
Nervozita před rozhodujícím finálovým podnikem šampionátu republiky byla o poznání větší než při jiných mítincích. Dokonce i Zdeněk Simota dorazil s dostatečným předstihem. A Patrik Mikel se zase pohroužil v boxu do svých myšlenek, až málem zmeškal vláček, který závodníky odvážel před hlavní tribunu. Při absenci Václava Milíka začal boj o titul lépe Josef Franc, který po dvou sériích vedl se šesti body, jimiž se mohl chlubit již jen Matěj Kůs. Motocykl Eduarda Krčmáře totiž v rozjížďce s číslem dvě ztratil kompresi a dovezl svého majitele do cíle až za Zdeňkem Simotou a jeho vítězným jmenovcem Holubem. Slánský závodník se však ale nevzdal. Už si nenechal sebrat jediný bod a neomylně zamířil do čela také v klíčové deváté jízdě. Jenže Josef Franc se v její předposlední zatáčce náhle ocitnul před Matějem Kůsem. Upravil svůj náskok v pořadí šampionátu před Eduardem Krčmářem na dva body, což zbytek závodu zakonzervoval, jelikož žádný z obou pretendentů trůnu již neprohrál. Josef Franc tím pádem slaví první titul, nebudeme-li počítat jeho vítězství v konkurenčním šampionátu ČSMS před pěti lety. Eduard Krčmář, jenž se shodou okolností narodil v roce, kdy Pražan začal závodit, je vicemistrem, když bronz potvrdil Zdeněk Simota. Ten přitom ve vyrovnaném a dramatickém klání skončil až šestý. Z nejnižšího stupínku pódia mával nakonec Matěj Kůs, který ovšem musel předtím porazit nevídaně jedoucího Michala Škurlu v rozjezdu.
Sen Matěje Kůse se plní
Pozvánka Václava Milíka na velkou cenu do polské Toruně dala mistrovství republiky zcela nový rozměr. Pardubický kapitán přišel o titul a ryze teoreticky jej mohlo předstihnout celých šest jeho pronásledovatelů v průběžné klasifikaci, na jejímž čele se vzhledem ke svému pětibodovému náskoku na Josefa France mohl hřát ještě v půlce druhé série dnešního závodu.
Avšak přistaňme raději na pevné zemi. Jako faktický leader vystupoval ze silničního vláčku, který šestnáctku závodníků dovezl na slavnostní nástup, vystoupil Josef Franc. Za normálních okolností jej mohl ohrozit jedině Eduard Krčmář ztrácející pouhopouhý bod. Zdeněk Simota hovořil, že se bude soustředit zejména na uhlídání bronzové pozice. Vedle odstupu čtyř bodů od leadera jej k mírně sklíčenému postoji vedl i lepší motocykl vystrčený po tréninku z boxu a bezmocně stojící u plotu depa.
Zdeněk Simota vysvětluje svůj smutek po tréninku:
„Neujel jsem ani dvě kola. Novej‘ válec, novej‘ píst, nová ojnice. A teď šly ven špony.“
Každopádně nás neměl čekat nudný závod. Už jen proto, že vedle aspirantů na medaile v celkovém pořadí se dnes chtěl blýsknout každý z přítomných. Prim pochopitelně hrál Matěj Kůs, který už na druhé finále dostal od VV SPD divokou kartu. Od roku 2008 chyběl mezi nejlepší trojicí jen před čtyřmi lety, kdy jej při test matchi na Markétě sestřelil Adrian Miedzinski. Letošní rok ale psal podobný příběh a Pražan věděl, že i kdyby nakrásně inkasoval patnáct bodů, teoreticky by mohl přeskočit kohokoliv vyjma Václava Milíka.
Přesto však neskrýval své přání dnes vyhrát. A ono se mu to začalo dařit. Rozjížďku s číslem jedna sice zastavil jeho letmý start. Repete jej však zastihlo již od prvních metrů opět v postavení leadera, které pevně hájil před Hynkem Štichauerem. Rovněž pro své druhé vítězství musel Matěj Kůs startovat dvakrát.
Zdeněk Simota sice o zub zrychlil svůj převod, přesto se ale už od vylétnutí pásky musel dívat na Pražanova záda. Jenže ve výjezdu z druhé zatáčky zavadil Filip Hájek o zadní kolo Jaroslava Petráka a poroučel se k zemi. Než bys řekl švec, opět blikala červená světla a mávalo se vlajkami téže barvy.
Zdeňka Simotu čekala v depu horečná práce. Z odstaveného motocyklu přehazoval zadní kolo. S rozetou mu pomáhal i Jiří Georgiev a z boxu Josefa France přišel na pomoc i Jakub Fencl, který plzeňskému Jihočechovi alespoň otřel materiál z předního kola.
Avšak marnost nad marnost. Matěj Kůs se i v opakované páté jízdě znovu usadil pevně ve vedení a po průjezdu pod šachovnicovou vlajkou byl se šesti body na nejlepší cestě za splněním dnešního snu. Naproti tomu Zdeněk Simota za sebou nechal jen Jaroslava Petráka a se čtyřmi body u svého jména měl pro zbytek závodu, o čem přemýšlet.
Eduard Krčmář se činí seč může
Se šesti body se Matěji Kůsovi po dvou sériích mohl rovnat pouze Josef Franc. Ten do závodu vstoupil v rozjížďce s číslem tři, do jejíhož čela proniknul Michal Škurla. Jeho starší klubový kolega však v první zatáčce nasadil vnitřní stopu. Dostal se na úroveň protivníkova žlutého motocyklu a na konci protilehlé rovinky převzal vedení.
Takřka současně s ním se však před Michala Škurlu dostal také Jaroslav Petrák. Zatímco Josef Franc jim naměřil půl rovinky, za jeho zády se rozhořel urputný souboj o druhé místo. Michal Škurla v něm uspěl až ve třetím kole. „Mermomocí jsem ty dva body chtěl,“ říkal mu Jaroslav Petrák s teatrálními gesty o chvilku později v boxech.
Druhý triumf přidal Josef Franc v sedmé jízdě. V ní ujel všem již po startu, navíc Patrik Mikel musel odrážet vytrvalého Zdeňka Holuba, který se s třetím místem smiřoval o tom hůře, když prve projížděl cílem rozjížďky s číslem dvě jako vítěz. A dokonce se skalpem Eduarda Krčmáře!
Slánský pretendent mistrovského titulu neodstartoval nejlépe.Před ním upaloval Zdeněk Simota, který to ovšem neměl nikterak jednoduché se Zdeňkem Holubem. Pražský borec permanentně útočil, až byl v první zatáčce čtvrtého okruhu rychlejší než Zdeněk Simota. Eduard Krčmář sice zaknihoval jediný bod, avšak snu o zlaté medaili se nepustil. A co víc, usilovně se snažil, aby se stal realitou.
Eduard Krčmář vysvětluje své patálie v rozjížďce s číslem dvě:
„Měl jsem problémy s motorkou, ztratila kompresi.“
Přitom jeho start nebyl ukázkový ani v šesté jízdě. Nicméně v prvním výjezdu podjel Hynka Štichauera, aby hned v dalším oblouku uhodil na vedoucího Michala Škurlu. Neuspěl zvenčí, ani když za zlomem zatáčky zlomil motocykl dovnitř. Avšak i nadále četl v Pražanovi jako v otevřené knize.
Ve třetím okruhu jej podjel ve druhé zatáčce. Sotva vjížděl do depa, měl na kontě čtyři body stejně jako Zdeněk Simota, Zdeněk Holub a Michal Škurla. Mezi nimi a dvojkou vedoucích Pražanů byl ještě Patrik Mikel. A po porážce Martina Málka v rozjížďce s číslem osm také Ondřej Smetana. Jenže boj o titul ještě nebyl u konce. Pádné slovo v něm měla říct devátá jízda se soubojem dvojice neporažených Pražanů s Eduardem Krčmářem.
Josef Franc, stojící na čtvrté dráze, si opřel zadní kolo o mantinel, což bedlivému oku Pavla Kubeše uniklo. Avšak dopředu vypálil Eduard Krčmář s červeným povlakem na přilbě. Josef Franc byl až třetí a nemohl se dostat ani před Matěje Kůse, i když jeho útok ve druhé zatáčce byl vskutku grandiózní.
Užuž se zdálo, že výsledek deváté jízdy pošle stav šampionátu na úroveň, v níž byl ještě po skončení nástupu. Ale vtom se ve třetím kole Josef Franc spodní stranou první zatáčky přece jen zničehonic objevil před Matějem Kůsem. Eduarda Krčmáře nedohonil, ale svůj náskok na čele klasifikace šampionátu zvýšil na dva body. Dvě série před koncem mistrovství neměl ještě stoprocentní jistotu, ale hodnota jeho akcií se přece jen markantně zvýšila.
K bronzové medaili vystřelil Zdeněk Simota. „Teď to bylo lepší,“ komentoval svůj triumf v rozjížďce s číslem deset. Dosáhl jej stylem start – cíl, když s vylétnutím pásky odvedl Patrika Mikela. Hynek Štichauer zůstal za nimi, Martin Málek ještě dále, aby nakonec neviděl cíl, protože jej začalo zlobit koleno načaté při svitavském přeboru.
Josef Franc neuznává kompromisy
Hynek Štichauer však měl šampionát ještě zkomplikovat. V rozjížďce s číslem čtrnáct odstartoval na Josefa France. Vodil jej za sebou celý okruh, dokud Pražan v úvodním oblouku toho dalšího nebyl zvenčí přece jen rychlejší. Eduard Krčmář se v šestnácté jízdě vypořádal s neustále útočícím Zdeňkem Simotou.
Nůž, jímž by z náskoku Josefa France ukrojil další kus, už neměl ve svých rukou. A tak se početné publikum v závěru mohlo soustředit na dramatické vyvrcholení závodu. Zatleskalo Martinu Gavendovi, jenž se blýsknul alespoň velkým sólem v rozjížďce s číslem jedenáct. Triumf domácího borce však už nemohl ovlivnit pořadí třech nejlepších.
O něco podobného ovšem usiloval Michal Škurla. Ve dvanácté jízdě nejlépe odstartoval, a když jej v úvodním výjezdu podjel Zdeněk Holub, reagoval silnou ofenzívou. Po několika marných pokusech se vrátil do čela na sklonku druhého kola. Jako vítěz se přiřítil k šachovnicové vlajce také v rozjížďce s číslem patnáct, kde nedal sebemenší náznak šance Zdeňku Simotovi, který přitom bojovností doslova překypoval.
Do poslední série vstupoval Michal Škurla s deseti body stejně jako Eduard Krčmář. O bod před nimi byl jen Josef Franc. O bod za nimi Zdeněk Simota, Patrik Mikel, Zdeněk Holub a také Matěj Kůs. Kapitán pražské Markéty se totiž ve třinácté jízdě dočkal své druhé dnešní prohry. Uštědřil mu ji Zdeněk Holub, jenž byl rychlejší už v prvních metrech.
Martin Málek popisuje trable se svým kolenem:
„Načal jsem to ve Svitavách. V Praze jsem zakopnul, spadnul přes koleno a nějako to zlobí. Včera jsem byl u doktora, řekl, že to mám nějaké pohmožděné.“
Nicméně Matěj Kůs vzal osud pevně do svých rukou. Ze sedmnácté jízdy byl nejprve diskvalifikován Martin Gavenda za najetí do pásky a bez přítomnosti náhradníka se musel opakovat jen ve třech. Při repete úřadoval Matěj Kůs naplno a dotáhl Michala Škurlu a Patrika Mikela za sebou do cíle jako husa na provázku.
Tím pádem se Patrik Mikel nemohl dostat na pódium, zatímco Michal Škurla se mohl chystat na rozjezd. Podobné ambice živil také Zdeněk Holub, jenže v osmnácté jízdě mu zatrhnul tipec Hynek Štichauer. Pardubičan se s letošním šampionátem rozloučil vítězstvím, ale na stupně vítězů měl daleko. A nyní nenechal Zdeňka Holuba, aby se zapojil do rozjezdu. A Ondřej Smetana si tady třetím místem vypil do dna svůj kalich hořkosti, který pro něho byl o to odpornější, že se po druhé pětině závodu počítal mezi adepty na pódium.
Závěrečné dvě rozjížďky vyřešily otázku prvních dvou v dnešním finále a stejně tak v závěrečné klasifikaci celého šampionátu. V obou případech šlo pochopitelně o dvě stejná jména. Eduard Krčmář nemohl pro svůj úspěch udělat víc. Po bleskovém startu se usadil v čele a vyhrál počtvrté v řadě. A o tom, jak za jeho zády Martin Málek v cíli druhého okruhu předjel Davida Pacalaje, si mohl nechat jen vyprávět.
V depu mu potom nezbylo než čekat, kterak si Josef Franc povede v rozjížďce s číslem dvacet. Aby se vyhnul rozjezdu se slánským bojovníkem o vítězství v závodě, potřeboval vyhrát. Pro to samé v případě mistrovského titulu mu stačilo skončit druhý. Jenže Pražan se nespokojil s vůbec žádným kompromisem.
Na pohyb pásky reagoval nejrychleji Zdeněk Simota. Jenže Josef Franc jel hned za ním, aby se už vnějškem první zatáčky prosadil do čela. Od té doby jen zvyšoval svůj náskok. A první ze svých mistrovských titulů, nepočítáme-li ovšem vítězství v konkurenčním podniku pod jurisdikcí ČSMS, dosáhl s plnou patnáctibodovou parádou.
Hlasy z depa
„Tohle se zapíše do historie jako můj první a možná i poslední titul,“ svěřoval se Josef Franc. „Teď můžu odejít do důchodu, dvaadvacet let jsem plochou dráhu nesnášel. Chtěl jsem aspoň jednou bejt‘ mistr. Podařilo se, mám radost. Kluci mechanici si to zasloužej‘, rodina taky, v mým věku to už se mnou není jednoduchý.“
„Měl jsem problém v první jízdě s motorkou,“ komentoval Eduard Krčmář své jediné dnešní ztracené body. „Ztratila kompresi. Pak jsem už neprohrál. Jsou to závody, kluci pražský si trošku pomohli… Škoda, že není titul, jedu dál. Příští rok…“
„V dnešním závodu mně o moc nešlo vzhledem k absenci v prvním kole,“ vyprávěl Matěj Kůs. „Poslední závody sezóny, jsem rád, že byly ve zdraví. Tajně jsem si přál dnes vyhrát, když Venca dostal další šanci v Grand Prix. Nepodařilo se, ale ostudu jsem snad neudělal.“
„Dneska super,“ radoval se Michal Škurla. „Startovalo to, předjíždělo to, jelo to. Fakt mám radost. Škoda rozjezdu, Matěj tam byl rychlejc, dopadlo to tak.“
„Šlo mi o bronz, chtěl jsem dneska hlavně sbírat body a udržet to,“ popisoval Zdeněk Simota svůj dnešní cíl. „Kdybych v závodě skončil na bedně, byl by to jen takovej‘ bonus navíc. Při tréninku mi nejezdila motorka, vypustili jsme olej, byly v něm špony. Tu motorku jsem támhle postavil a radši na ní nejel. Na tu dnešní bídu jsem spokojenej‘ a třetí místo v mistráku je pěkný.“
„Čtyři z pěti startů byly peckové,“ pochvaloval si Patrik Mikel. „Akorát ten poslední jsem promydlil. Závody suprové, věčně jsem tady byl na tlamě nebo v sanitce. Letos se mi dařilo, jsem o bod za Hynkem v mistráku su spokojený.“
„Dneska dobrý,“ bilancoval Zdeněk Holub. „Nedá se svítit, nejel jsem první závod, hodně se ztratilo. Dneska ale byly hezký závody, všechno vyšlo, paráda.“
„Špatný,“ protáhnul Ondřej Smetana obličej. „Od začátku závodu jsem se trápil se sebou i motorkou. Holt každej‘ den není posvícení. Letos jsem se někam závodnicky posunul, ale v mistráku jsem pořád sedmej‘. Chtěl jsem bejt‘ pátej‘, uteklo to o dva, tři body.“