Poslední slovo řekl Martin Málek

Svitavy – 28. září
Slunečné počasí provázel dnešní derniéru přeboru ve svitavské Cihelně. Startovní listina čítala deset závodníků, takže pochopitelně nebylo možné zachovat klasický plochodrážní úzus, aby se každý závodník utkal s každým ze svých protivníků v proporcionálně rozvržených jízdách. Proto když se Martin Málek vracel po šesté jízdě do depa, měl na svém kontě již třetí vítězství, zatímco většina jeho soupeřů byla na trati dvakrát a někteří jen jednou. Březolupský borec přitom již uštědřil porážku Zdeňku Simotovi i Michalu Škurlovi. Jenže vzápětí musel dvakrát startovat až od mantinelu. Jihočech v plzeňské vestě mu to odvedl v osmé, pražský junior v jedenácté jízdě. V rozjížďce s číslem třináct byl ovšem Martin Málek v cíli znovu před Michalem Škurlou. Když posléze Zdeněk Simota stylem start – cíl vyhrál patnáctou jízdu, celá trojice skončila na šestnácti bodech. Zdeněk Simota opět vycouval z rozjezdu. V něm se tím pádem objevili jen Martin Málek a Michal Škurla, kteří na sebe dnes narazili již počtvrté. Pražan si starostlivě připravil kolej na startovním roštu, nicméně březolupský plochodrážník na něho vyzrál pohotovějším startem, což bylo dnes alfou a omegou úspěchu.

Michal Škurla, Martin Málek a Zdeněk Simota na stupních vítězů
Michal Škurla, Martin Málek a Zdeněk Simota na stupních vítězů

Martin Málek úřaduje

Sindy Weber měla pech již o tréninku

Svátek všech Václavů se letošnímu podzimu náramně vyvedl. Slunce svítilo z nebeské báně jako zběsilé a jeho paprsky malovaly úchvatným štětcem přes barevné listí a popadané kaštany v tmavě zelené trávě. Vyvrcholení českého přeboru nemohlo mít lepší aranžmá.

Nicméně ono už vlastně v soutěži o nic nešlo. Zdeněk Holub si spočítal, že než se prát se soupeři, nejlepším způsobem pro potvrzení svého titulu při škrtání nejhorších výsledků bude, když se dnes nezúčastní. Motivaci neměl ani Ondřej Smetana a konec konců ani Filip Hájek, jenž si v sobotu v Divišově pojistil místo v přímo nasazené osmičce březolupského finále.

Martin Málek (bílá) se dostává do čela rozjížďky s číslem jedna před Zdeňka Simotu (modrá) a Jaroslava Petráka (žlutá)

Raději se soustředil na závody v Pardubicích. Supervíkend se Zlatou přilbou sice do svitavské Cihelny přilákal diváky navíc v podobě Poláků a Angličanů, kteří před závodem všech závodů mohli spatřit další plochodrážní mítink navíc. Paradoxně však odlákal ze startovní listiny samotné závodníky, jichž se v depu nakonec objevilo pouze deset.

Martin Gavenda (bílá) podjíždí Martina Mejtského

Zdeněk Simota se ještě v průběhu dopoledne telefonicky informoval, zda má cenu na takové závody jezdit. Byl však ubezpečen, že se rozhodně nemusí obávat klasického rozpisu na dvacet jízd s dírami jakoby od šikovného čarostřelce. VV SPD totiž klasicky dostál přeborové filozofii, že se závod pojede s jakýmkoliv počtem přihlášených účastníků. A že na straně řídícího orgánu české ploché dráhy je přizpůsobit danému stavu formuli závodu.

Zdeněk Simota vzpomíná, kdy ve Svitavách závodil naposledy:

„V roce 2005 jsem tady vyhrál semifinále, pak jsem sem jel na jeden závod a zrušili ho kvůli dešti.“

Martin Málek (modrá) jde do vedení podruhé – tentokrát před Martina Gavendu (žluá), Josefa Nováka (bílá) a Michala Škurlu (červená)

Proto se dnes chystalo patnáct jízd, přičemž každého závodníka čekalo šest výjezdů na ovál. Pochopitelně nešlo zajistit proporcionální série. A tak, když se Martin Málek podruhé vracel do depa, Petr Chlupáč se na oválu proháněl pouze při tréninku.

Dlužno podotknout, že si březolupský borec hned zkraje počínal ve velkém stylu. V rozjížďce s číslem jedna měl rychlejší reakci na let pásky Zdeněk Simota. Jenže Martin Málek převzal vedení již v prvním oblouku, v němž se prosadil po vnější straně. Ve třetí jízdě prakticky to samé provedl také Michalu Škurlovi, který s červeným povlakem na přilbě stál hned po jeho levici.

Petr Chlupáč (červená) ukazuje záda Jaroslavu Petrákovi

Martin Gavenda prve triumfoval ve druhé jízdě, když nepovolil tlaku Martina Mejtského. Jenže zatímco Michal Škurla zkoušel ve třetí jízdě atakovat Martina Málka, on trčel vzadu. A vidina, že by se rovnou kvalifikoval do březolupského finále, se mu začala vzdalovat.

První zatáčka byla alfou i omegou úspěchu. V rozjížďce s číslem čtyři o tom přesvědčil Zdeněk Simota. I když nejrychlejší se zprvu ukázal Petr Chlupáč, jihočeský závodník v plzeňské vestě udával tempo od první zatáčky. Po jejím venku se dostal do čela a pak již pouze zvyšoval svůj náskok. Martin Málek reagoval střelhbitě. V páté jízdě odvedl Martina Mejtského, aby do depa přijel s devíti body.

Martin Málek míří k třetímu vítězství před zraky Martina Mejtského a Radka Podhadského

Nicméně i na jeho kosu se měl záhy najít kámen! V osmé jízdě byl nejpohotovější Martin Gavenda. Zdeněk Simota jej ale objel v první zatáčce. Stejný kousek se Martinu Málkovi povedl až ve druhém oblouku. Ale to si už Zdeněk Simota vypracoval nepřekonatelný náskok.

„Držel si rychlou stopu,“ popisoval Martin Málek, proč se mu jej nepodařilo eliminovat. „Bylo těžké něco vymyslet. Dalo se jen jet a čekat na chybu.“ V té chvíli Martin Málek s jedenácti body stále vedl. Zdeněk Simota měl osm bodů, ale o jízdu méně. Přesně stejnou bilancí se mohl pochlubit i Michal Škurla.

 

Tříčlenný rozjezd se jede jen ve dvou

Michal Škurla vede před Radkem Podhadským, Josefem Novákem a Sindy Weber

O prohře Michala Škurly se Zdeňkem Simotou již tady byla řeč. Pražan se ale záhy obrátil na vítěznou dráhu. V šesté jízdě odstartoval na Jaroslava Petráka, jenž se v první jízdě musel orientovat spíše na odvrácení útoku Martina Gavendy. Hned vzápětí Michal Škurla opět profitoval ze svého skvělého startu. Rychle si vypracoval náskok zvící rovinky před Radkem Podhadským, který spíše řešil otázky spojené s útočícím Josefem Novákem.

Sindy Weber naštěstí vyvázla ze svého pádu běz vážnější újmy

Devátá jízda přinesla konečnou pro Sindy Weber. Německá dívčina upadla v předposledním kole. Sice se chtěla do závodu vrátit, nicméně nakonec moudře usoudila, že po ráně do hlavy bude přece jen lepší říci adié.

A pak už přišla velká chvíle Michala Škurly. S modrým povlakem přilby odstartoval do rozjížďky s číslem deset nejrychleji. Proto si mohl dovolit v první zatáčce zavírat Zdeňka Simotu k vnitřní čáře. Pražan přidal další cenný skalp hned vzápětí. Startoval opět z druhé dráhy, takže k prvnímu nájezdu měl blíže než Martin Málek stojící až u bariéry.

Michal Škurla za sebou vodí Zdeňka Simotu

„Myslel jsem, že to vyjde v cílové rovince, ale Michal byl rychlejší,“ musel Martin Málek uznat, že jeho permanentní útoky na vedoucí příčku nepřinesly pražádný efekt. Po pěti startech na tom navíc byl Michal Škurla o jeden bodík lépe než on. Zdeněk Simota posléze vyhrál dvanáctou jízdu a dostal se na stejnou úroveň jako Martin Málek.

Plzeňský závodník si rychle vypracoval klíčový náskok, zato boj o druhou příčku zuřil až do poslední chvíle. Martin Málek se jí mohl zmocnit již v první zatáčce, kdyby se ale nedostal až příliš daleko k mantinelu. Proto se před něho dostal Petr Chlupáč, zatímco Pardubičan byl hodně rád za proniknutí před Josefa Nováka. Přitom Petr Chlupáč měl hodně kalit svitavské vody ještě jednou.

Souboj Michala ŠKurly (žlutá) a Martina Málka ve třinácté jízdě

V rozjížďce s číslem patnáct projel pod šachovnicovou vlajkou v rukou Zdeňka Peši prakticky stejně jako druhý Martin Gavenda, jehož celá čtyři proháněl. Rozhodčí František Kalina si dával s verdiktem moudře načas, dopřál sluchu i obsluze startu, aby nakonec dva body přiřknul Moravanovi.

Ale pojďme nazpět k boji o vítězství. Ve třinácté jízdě si Michal Škurla, ostatně jako vždy při dnešním závodě, pospíšil ke startovnímu roštu, aby si připravil ideální kolej. Jenže stál na čtvrté dráze. V úvodním nájezdu sice stačil odrazit Jaroslava Petráka, ale Martin Málek v modrém povlaku už jezdil první.

Martin Mejtský byl nakonec celkově čtvrtý

„Zvenku jsem Matese nestih‘, bylo to daleko,“ krčil Michal Škurla rameny ve svém boxu. Martin Mejtský vzápětí odstartoval na Jaroslava Petráka, což jej v konečném důsledku katapultovalo na konečné čtvrté místo. A že se v rozjížďce s číslem patnáct naháněli Martin Gavenda s Petrem Chlupáčem, již víme. Vpředu však úřadoval Zdeněk Simota, jenž srovnal krok s tandemem Martin Málek – Michal Škurla.

Michal Škurla vypráví o dodatkové jízdě:

„Mates jezdil tak u prken, že to nad něj už nešlo.“

Souboj Petra Chlupáče (červená) a Martina Gavendy zvednul diváky ze sedadel

Zdeněk Simota nakonec na svou účast v rozjezdu rezignoval. Michal Škurla opět dorazil k pásce hnedka jak to šlo. Důkladně zkoumal terén, nicméně o důležitosti startovního manévru pochopitelně věděl také Martin Málek. A byl to právě on, kdo vypálil dopředu, nedal svému soupeři šanci a mohl si přijít vyskočit na nejvyšší stupínek vítězů.

 

Hlasy z depa

Martin Málek se nakonec smál nejlépe

„Trošku náročnější,“ bilancoval dnešní závod Martin Málek. „Dvakrát jsem startoval ze čtyřky a nevyšel mi start. Zdeněk si držel rychlou stopu, bylo to těžké něco vymyslet, dalo se jen jet a čekat na chybu. S Michalem to vypadalo líp, myslel jsem, že to v cíli vyjde, ale byl rychlejší. Dráha byla super a on si to pohlídal. A rozjezd byl o startu. Je tady lepší jet vpředu, špatně se předjíždí. Trošku jsem si rozbolavěl koleno, jak tu skákaly nájezdy, snad to nebude nic vážného…“

Michal Škurla vodí Martina Málka

„Dneska super,“ radoval se Michal Škurla. „Dráha byla hezká. Když jsem šel z lajny, Matese jsem stih‘ hezky. Zvenku jsem ho nestih‘, i když jsme tam byli stejně. Bylo to daleko. Byly to dobrý závody. Na to, jak na Svitavy všichni nadávaj‘, to bylo super.“

Zdeněk Simota závodil ve Svitavách po dvanácti letech

„Dobrý, ale zase mi chyběla jedna jízda, abych nemusel jet rozjezd,“ říkal Zdeněk Simota. „Rád si něco vyzkouším, ale jet rozjezd o nic nemá smysl. Náhoda je blbec, kdyby se něco stalo… Ten můj krk není nejlepší. Kdyby šlo o něco důležitějšího než přebor, pojedu to.“

„Nebylo to špatný,“ odtušil Martin Mejtský. „Ale mohlo to bejt‘ ještě o chlup lepší. Nevadí, uvidíme příště…“

Petr Chlupáč mohl být spokojen

„Škoda Gávoše,“ litoval Petr Chlupáč těsného dojezdu patnácté jízdy. „Došlo mi to až v předposledním kole, že mně to jede hezky. Závody byly moc pěkný, jak Sindy spadla, museli jsme rozebrat spojku. Byla od oleje a blbla. Na to, jaký jsme měli problémy i s gumama, to bylo pěkný.“

Martin Málek si nenechal vítěztví sebrat
Martin Málek si nenechal vítěztví sebrat
1. Martin Málek, Březolupy 3 3 3 2 2 3 16+3
2. Michal Škurla, Praha 2 3 3 3 3 2 16+2
3. Zdeněk Simota, Plzeň 2 3 3 2 3 3 16+-
4. Martin Mejtský, Pardubice 2 2 1 3 1 3 12
5. Petr Chlupáč, Praha 2 1 0 2 2 1 8
6. Jaroslav Petrák, Pardubice 1 1 2 1 1 2 8
7. Martin Gavenda, Březolupy 3 1 R 1 R 2 7
8. Radek Podhadský, Plzeň 0 0 1 2 1 1 5
9. Josef Novák, Pardubice 1 0 1 0 0 0 2
10. Sindy Weber, D – Liberec (ACCR) 0 0 0 X – – 0
Zdeněk Simota (modrá) - na snímku v souboji s Martinem Málkem - potvrdil druhé místo v přeboru
Zdeněk Simota (modrá) – na snímku v souboji s Martinem Málkem – potvrdil druhé místo v přeboru

Konečné pořadí seriálu:

PCE CHA KOP PLZ LIB BŘE PLZ SLA SVI TOT
5.4. 11.6. 25.6. 8.7. 15.7. 22.7. 9.9. 16.9. 28.9.
1. Zdeněk Holub 22 25 25 20 25 25+ 142
2. Zdeněk Simota 18 22 18 22 20 (18+) 20 120 (138)
3. Ondřej Smetana * 25 22 22 25 22 116
4. Filip Hájek * 16 (8) 16 14 18 14 12+ 90 (98)
5. Martin Mejtský 12 16 10 16 10+ 18 82
6. Martin Málek * 20 20 16 25 81
7. Petr Chlupáč 12 (2) 7 14 10 14+ 16 73 (75)
8. Jaroslav Petrák * 18 6 12 18 + 14 68
9. Michal Škurla 22 20 22 64
10. Josef Novák 18 7 12 8 8 (7+) 8 61 (68)
11. Martin Gavenda * 14 3 16 12 45
12. Radek Podhadský 14 4 NC 6 3+ 10 37
13. Sindy Weber * 7 5 (0) 5 5 7 (2+) 7 36 (38)
14. Václav Kvěch 4 6 10 8 4 4+ 36
15. Jan Kvěch * 10 12 4 10 + 36
16. David Pacalaj * 10 1 0 7 12 30
17. Josef Franc 25 25
18. Michal Dudek * 16 NC 8+ 24
19. Jakub Valkovič * 7 8 6 21
20. Patrik Mikel * 20 20
21. Hynek Štichauer * 20 20
22. Pavel Čermák * 6 4 3 6 + 19
23. František Klier 5 6 1 3 0 15
24. Anne Spaan 14 14
25. Daniel Šilhán 5 2 1+ 8
26. Filip Šifalda 8 8
27. Ján Mihálik 5 5
28. Milan Dobiáš 5 5
29. Krzyzstof Nowacki 3 3
30. Martin Švestka 0 0
NC Piotr Dziatkowiak *
NC Michal Tomka *
NC Karel Kadlec *
NC Václav Milík *
mimo soutěž:
Alessandro Borgia, B NC
Norbert Magosi, H NC
Milen Manev, BG NC
Denis Fazekas, H NC
Andrei Popa, RUM NC NC

Poznámka: * účastník závodu v Pardubicích zrušeného bez náhrady; + ve startovní listině slánského závodu v jeho původním červencovém termínu; Radek Podhadský dorazil na závod do Březolup až po jeho začátku, Michal Dudek odstoupil ze zářijového závodu v Plzni před tréninkem; dle řádů se počínaje čtvrtým závodem do průběžného pořadí každému jezdci počítá 75 procent závodů zaokrouhlených nahoru, což představuje šest závodů

Petr Chlupáč (červená) a Martin Gavenda předvedli jeden z nejúžasnějších soubojů dnešního odpoledne
Petr Chlupáč (červená) a Martin Gavenda předvedli jeden z nejúžasnějších soubojů dnešního odpoledne

Foto: Mirek Horáček a Eva Palánová

Sindy Weber naštěstí přestála svůj pád v deváté jízdě bez úhony
Sindy Weber naštěstí přestála svůj pád v deváté jízdě bez úhony

Před 30 lety: dva roky po svém debutu byl Gašpar Forgáč šestým nejlepším juniorem Evropy

Zielona Gora – 11. července 1987
O první titul juniorského mistra Evropy se bojovalo v dánském Vojensu v červenci 1977. Závod předčasně ukončený kvůli slejváku vyhrál domácí Alf Busk a jediný československý zástupce Jiří Svoboda byl třináctý. Napřesrok v Lonigu jeho výkon vylepšili Josef Jůza a Pavel Karnas, šestý a sedmý v listině závěrečných výsledků. V prolitém Slaném v jednaosmdesátém cinkly medaile Antonína Kaspera a Jiřího Hnidáka a další rok se Antonín Kasper z bavorského Pockingu vracel coby šampión. Po dvou letech útlumu, kdy se do finále probojoval jen Jiří Brož v roli náhradníka, byl Roman Matoušek v pětaosmdesátém v Abensbergu sedmý a Bohumil Brhel další rok v Rovně čtvrtý. V červenci 1987 čekalo juniorské mistrovství povýšení na světový šampionát a na jeho finále do Zielonej Gory cestoval hned trojlístek československých reprezentantů. Nejlépe skončil Gašpar Forgáč, který dnes slaví padesáté narozeniny, a který spolu s magazínem speedwayA-Z na svůj úspěch z před třiceti let zavzpomínal.

 

Domov na stadiónu

Bratři Miroslav (vlevo) a Gašpar Forgáčovi před závodem ve Svitavách roku 1987
Bratři Miroslav (vlevo) a Gašpar Forgáčovi před závodem ve Svitavách roku 1987

Povídáte-li si s žarnovickými plochodrážníky, jejich vyprávění začíná prakticky stejnou větou. „Odmalička jsem v Žarnovici chodil na plochou dráhu,“ není v tomto ohledu žádnou výjimkou ani Gašpar Forgáč, který to se svým mladším sourozencem Miroslavem neměl do ochozů rozhodně daleko. „Bydleli jsme pod depem na stadiónu, jak byly šatny pro fotbalisty.“

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let by Jiřího Bendu ani ve snu nenapadlo, že jednoho dne začne vyrábět plochodrážní stopětadvacítky. „Motorky byly odmalička,“ dokládá Gašpar Forgáč, že tehdejší chlapci si uměli cestu za řidítka najít i víceméně nelegálně. „Jezdili jsme na pionýrech, to měl v ulici každý.“

Pochopitelně se soupeřilo, nicméně ostrý start oficiální závodní kariéry byl možný až mnohem později než dnes. „Na plochou dráhu se muselo čekat, až měl člověk papíry na velkou motorku,“ objasňuje hrdina našeho vyprávění. „Brácha začal dřív, je sice mladší, ale začal dřív.“

Se štědrou podporou patronátní Preglejky se žarnovická plochá dráha dostala v polovině osmdesátých let na svůj vrchol. „Jano Daniel už nezávodil, dělal trenéra a učil nás,“ říká Gašpar Forgáč, že AMK Žarnovica nezapomínal ani na dorost. „V té partě jsem byl já, brácha a Jano Mesiarik. Člověk se musel vyvíjet. Trénink od tréninku to bylo lepší a lepší. Začínal jsem v sedmnácti a to už člověk musel myslet na vojnu, aby se dostal do Pardubic nebo do Rudé hvězdy, aby dva roky nestál.“

 

Směr středisko vrcholového sportu

I když už oslavil sedmnáctiny, zkraje října 1984 při předkvalifikaci juniorského šampionátu v Pardubicích chyběl. K prvnímu závodu své kariéry proto nastoupil až napřesrok. Komunistický režim slavil nabubřele po svém vlastním způsobu čtyřicáté výročí konce druhé světové války a Svazarm přispěl rovněž svým dílem. Plochodrážníkům šla k duhu nová soutěž, která byla k této příležitosti. Nesla název Pohár osvobození a v podstatě šlo o malou ligu. Osm celků bylo rozděleno do skupin A a B, první dva celky postupovaly do finále, zbylé dva do seriálu o páté až osmé místo.

Pardubické SVS kariéru Gašpara Forgáče mohutně urychlilo
Pardubické SVS kariéru Gašpara Forgáče mohutně urychlilo

Na kalendáři byla středa 22. května 1985, kdy Žarnovica přijela do Březolup i s Gašparem Forgáčem ve své sestavě. „Už jsem měl papíry,“ vybaví si okamžitě. „Nejdřív jsem jel pro ně a hnedle se vyrazilo na závody do Březolup. Udělal jsem tam jeden bod na Jašovi.“

V tomto případě však Gašparu Forgáčovi slouží paměť dobře pouze částečně. Vskutku skóroval jedním bodem a to rovnou v rozjížďce s číslem jedna. Jenže jej inkasoval na úkor svého klubového kolegy Dušana Morávka, protože domácí tandem Stanislav Kučera – Vlastimil Červenka jim naměřil 5:1. Závod musel být vskutku zajímavý. Moravané těsně zvítězili nad Slováky 46:44, což bylo pikantnější o to, že Žarnovicu čekala první sezóna v extralize.

Gašpar Forgáč absolvoval prakticky kompletní extraligu anno domini coby junior celku. Na konci sezóny Žarnovica zase spadla zpátky do první ligy, které v šestaosmdesátém dominovaly RH Praha B a Chabařovice. Skončil třetí v mistrovství Slovenska, takže zasáhl do kvalifikačního procesu o mistrovství republiky. A den před svými devatenáctými narozeninami se v pardubické předkvalifikaci kvalifikoval do mistrovství republiky juniorů. Záhy věci nabraly pořádný obrat.

„V prosinci přijel pan Laštovka do Žarnovice,“ přibližuje Gašpar Forgáč zájem, který o něho a neméně talentovaného mladšího bratra byl na východě Čech. „Sešli jsme se v Preglejce a u ředitele jsem mu podepsal smlouvu do vrcholu. A 3. ledna 1987 jsme s bráchou nastoupili do Pardubic na stadión.“

 

První Slovák na pódiu FIM

V Pardubicích se Gašparu Forgáčovi naskytly skvělé zázemí a nevídané možnosti. „Podmínky ve vrcholu byly,“ kvituje s uznáním i po letech. „Dostali jsme novou motorku a člověk měl hnedka dvě, protože ze Žarnovice měl ještě jednu. Byly tu tréninkové fáze. Na začátku sezóny se dávaly výkonnostní cíle a já měl být do třetího místa na Slovensku. A začalo se to vyvíjet úplně jinak. Jel se juniorskej‘ mistrák, byly dvě skupiny a podle výsledků bylo nasazení na mistrovství Evropy. A já po dvou závodech vedl skupinu.“

Někdejší žarnovičtí junioři Gašpar Forgáč (vlevo) a Ján Mesiarik dnes
Někdejší žarnovičtí junioři Gašpar Forgáč (vlevo) a Ján Mesiarik dnes

Ve skupině B jej nakonec o bod překonal Vladimír Kalina, který se posléze na konci srpna v nervy drásající koncovce ve Svitavách stal mistrem Československa, zatímco Gašpar Forgáč vinou nevydařené Plzně skončil až šestý. To bychom ovšem odbočili od našeho příběhu, k jehož pokračování musíme zamířit do maďarského města s komplikovaným názvem Nyiregyhaza.

V současnosti stotisícové správní centrum své župy mívalo i plochodrážní stadión, na němž se 10. května konalo první kolo juniorského mistrovství Evropy. Na nejvyšším stupínku stanul domácí Sandor Ujhelyi před Robertem Nagym, jehož syn Patrik před pár lety závodil s českou licencí. Společnost jim dělal právě Gašpar Forgáč, který svůj debut v šampionátu proměnil v historicky první pódiové umístění plochodrážníka slovenské národnosti v oficiálních mistrovstvích FIM.

„Vím jen, že jsem byl třetí, jinak si nepamatuju nic,“ vraští dnes své vysoké čelo ve snaze vzpomenout si na bližší detaily. „Snad jen, že depo bylo v zatáčce. Že jsem byl třetí, bylo povzbuzení. Hned první závody v rámci Evropy a bedna.“

Z Maďarska se postupovalo do Žarnovice, avšak Gašpar Forgáč řešil jiné starosti než výhodu domácího prostředí. „Byly peripetie,“ povzdechne si. „Týden předtím byla první liga v Plzni (Gašpar Forgáč navzdory zařazení do SVS jezdil první ligu za Žarnovicu, s níž postoupil do finále, jehož Plzeň byla druhým kolem – pozn. redakce). Z nemocnice mě pustili až ve čtvrtek a v pátek jsme odjížděli na Slovensko.“

 

Z tropické výhně do finále

Plzeňský pád byl vskutku hrozivý a po několika kotrmelcích jej zastavil až mantinel, před třiceti lety pochopitelně bez nafukovacích vaků. Gašpar Forgáč asi hodinu necítil jednu ruku a nohu, avšak zaplaťpánbůh se asi po třech hodinách na nemocničním pokoji svěřil Jánu Danielovi, že už jej v dolní končetině svědí mravenci. V žarnovickém semifinále mu nebylo zrovna hej. Bolesti zmírnily obstřiky, avšak sluníčko rozpálilo stadión jako kovářskou výheň.

„V Plzni jsem šel do prken na záda, byl jsem pobouchaný,“ vzpomíná dnes na klíčový žarnovický podnik. „V Žarnovici bylo čtyřicet stupňů, vedro, nemoh‘ jsem se hejbat. Vyvinulo se to nakonec, že jsem skončil v rozjezdu o postup.“

Ze Žarnovice postoupili jak Gašpar Forgáčm tak Vladimír Kalina
Ze Žarnovice postoupili jak Gašpar Forgáč, tak Vladimír Kalina

Suverénní triumf si odvezl Piotr Swist. Spolu s ním z pódia mávali také Niklas Karlsson a Cesary Owizyc, o jejichž pořadí rozhodl rozjezd. Mítink před zraky bratru pěti tisícovek diváků slynul obrovskou vyrovnaností. Vítězný Polák sice neztratil jedinou jízdu, avšak jeho společníci měli už jen deset bodů. A do rozpětí pouhých dvou dalších bodů se vešlo hned následujících osm borců.

Do finále však postupovala jen nejlepší osmička. Bořivoj Hádek, který časem 72,34 sekund ustavil nový traťový rekord, a Oleg Kurguskin byli s devíti body za vodou. Sedmibodoví Juha Moksunen a Jan Holub už naproti tomu neměli šanci. Na osmi bodech skončili Vladimír Kalina, Gašpar Forgáč, Slawomir Drabik a Sandor Ujhelyi, kteří museli dolů z depa ještě jednou, aby jejich dodatková jízda určila poslední tři finalisty.

Gordický uzel se přitom zauzloval v poslední sérii. „V poslední jízdě jsem jel s Honzou Holubem,“ vrací se Gašpar Forgáč na startovní rošt rozjížďky s číslem sedmnáct. „Jemu by stačil k rozjezdu bod a on udělal nulu. Já dojel druhý za Kurguskinem a tím pádem jsem měl těch osm bodů. Kdyby měl Honza aspoň bod, dostal by se na osm taky. Ale byl před ním Ujhelyi a tak šel do rozjezdu on.“

Kdyby ovšem Jan Holub bodoval, rozjezd by se změnil v bitvu československých reprezentantů vzhledem k pravidlu o postupu maximálně třech závodníků z jedné země. „Drabik odjel, my s Kaldou jeli na druhým a třetím místě, aby se tam nedostal Ujhelyi,“ popisuje Gašpar Forgáč, kterak se kvalifikoval do Zielonej Gory. „V Žarnovici ještě nebyla tribuna u depa a stadión byl plnej‘. Fanouškové byli skvělí, člověk se chtěl dostat do finále, i když to bylo z osmýho fleku.“

 

Druhá jízda ve finále vítězná

Nepříliš kvalitní, ale autentická fotografie Gašpara Forgáče ze Zielonej Gory 1987
Nepříliš kvalitní, ale autentická fotografie Gašpara Forgáče ze Zielonej Gory 1987

A tak se Gašpar necelých šestadvacet měsíců po svém závodním debutu v Březolupech chystal na souboj se šestnácti nejlepšími juniory světa. Sice se bojovalo o titul mistra Evropy, ovšem šampionát již prakticky od svého vzniku stejně překračoval geografické hranice starého kontinentu. Zrovna v sedmaosmdesátém se sedmnácti tisícům divákům v Zielonej Goře přišel představit také Američan Ronnie Correy.

„Jeli jsme z Markéty,“ ujímá se slova opět dnešní oslavenec. „Spali jsme v Harrachově a druhý den přejeli do Zielonej Gory. Trénink byl den před závodem, ale moc si na něj nevzpomínám. Poláci netrénovali, už tenkrát se říkali, že dráha na druhý den bude stejně jiná. O tréninku tvrdá, druhý den byl přičepny tor.“

Domácí publikum by nejraději vidělo na nejvyšším stupínku někoho ze své trojice. A Piotr Swist, tehdy devatenáctiletý junior Gorzowa, dal jejich snům reálným základ. Po dvou sériích se dělil o vedení s dalším neporaženým Niklasem Karlssonem, jehož ale v deváté jízdě vyřadil pád. V jedenácté jízdě však Piotra Swista přibrzdil Oleg Kurguskin.

Na koně se začal dostávat Gary Havelock, který sice prohrál s Niklasem Karlssonem v páté jízdě, ale ve čtrnácté porazil PIotra Swista. Ten ke vší polské smůle v rozjížďce s číslem sedmnáct vinou ucházející pneumatiky dojel až třetí. Gary Havelock si tím pádem mohl dovolit luxus závěrečné prohry se Seanem Wilsonem, a přesto se stal šampiónem. Piotr Swist vzápětí přijel do cíle jako vítěz rozjezdu o stříbro před Seanem Wilsonem, Bo Arrhenem a Tommy Dunkerem.

Z úst Gašpara Forgáče se ovšem bližších podrobností o jeho účinkování nedočkáme. „Jirka Jirout mi udělal motor,“ říká bez přemýšlení. „Láďa Uhlíř tam se mnou byl jako mechanik. Ale vůbec nic si z toho finále nevybavím…“

Ani vítězství v rozjížďce s číslem sedm, v níž za sebou nechal Cezary Owizyce a Olega Kurguskina, zatímco Ronnie Correy spadl? „Vím, že upad‘ z výjezdu u depa, to si pamatuju,“ reaguje. „Body se sbíraly, vyhrál jsem jízdu, bylo dobrý, že jsem nedělal nuly. V součtu do dalo na šesté místo.“

V tabulce závěrečných výsledků hned za Gašparem Forgáčem skončil Vladimír Kalina, jenž vyhrál dvacátou jízdu, a Bořivoj Hádek skončil jedenáctý. „Hned v roce, co jsem přišel do vrcholu takovej‘ výsledek,“ je Gašpar Forgáč na své umístění náležitě hrdý ještě dnes. „Vrátili jsme se z Polska a za odměnu mě poslali do Sovětského svazu na závody. Co to bylo, už nevím. Letěli jsme do Moskvy a pak někam jeli jejich autama a autobusem.“

 

Dlouhé čekání na medaile

Lukáš Dryml se ve Slaném před patnácti lety stal juniorským mistrem světa
Lukáš Dryml se ve Slaném před patnácti lety stal juniorským mistrem světa

Šesté místo Gašpara Forgáče před třiceti lety nebylo z úhlu pohledu československé ploché dráhy rekordním výsledkem, jak již víme z úvodního odstavce. Sám slovenský závodník napřesrok v prvním juniorském mistrovství světa vypadl v semifinále v Rybniku. Ve Slaném startovali z našich pouze Jan Schinágl a Vladimír Kalina, kteří skončili v poslední čtvrtině závěrečné klasifikace.

Vzhledem k věku již Gašpar Forgáč neměl možnost reparátu. Navíc na české juniory přicházela bída. V červenci 1989 byl Jan Holub v Lonigu jen náhradníkem stejně jako Jiří Šťovíček v srpnu 1992 v bavorském Pfaffenhofenu po dvouleté absenci naší trikolóry ve finálovém dějišti.

Změnu ambicí přinesla až generace narozená okolo roku 1975 v první půli devadesátých let. Na medaili jsme si ovšem museli ještě počkat. V devětadevadesátém se Aleš Dryml z Vojensu vrátil coby vicemistr světa. O tři roky později se jeho mladší bratr Lukáš stal ve Slaném světovým šampiónem.

 

finále mistrovství Evropy juniorů 1987 – Zielona Gora:

1.Gary Havelock (PL) 13, 2. Piotr Swist (PL) 11+3, 3. Sean Wilson (GB) 11+2, 4. Bo Arrhen (S) 11+1, 5. Tommy Dunker (D) 11+0, 6. Gašpar Forgáč (CS) 8, 7. Vladimír Kalina (CS) 7, 8. Niklas Karlsson (S) 6, 9. Tor – Einar Hielm (N) 6, 10. Ronnie Correy (USA) 5, 11. Bořivoj Hádek (CS) 5, 12. Cezary Owizyc (PL) 5, 13. Torben Hansen (DK) 4, 14. Oleg Kurguskin (SU) 4, 15. Slawomir Drabik (PL) 2, 16. Allan Johansen (DK) 2, res Peter Nahlin (S) 9, druhý náhradník Sandor Ujhelyi nepřijel.

Foto: Karel Herman, Martin Mesiarik a archív Gašpara Forgáče