Kostěnice – 23. července
Déšť přiměl organizátory druhého letošního Srandamače v Kostěnicích, aby závod v kategorii Potěr odstartovali již o půl hodiny dříve oproti časovému harmonogramu. Po dvou triumfech mířil k vítězství Tadeáš Růžička se svou plochodrážní stopětadvacítkou Shupa, ale v závěrečném okruhu upadl. Prvenství připadlo Jiřímu Lehkému. Před třináctou hodinou nakonec déšť ustal a vysvitlo sluníčko, ovšem první zatáčka zůstávala nadále záludnou, protože topoly na kraji železničního tělesa stínily a zabraňovaly vysušování bláta. V kategorii Speedway své prvenství obhájil své červnové vítězství Dan Macl, i když Jan Vaňátka ve finále kousal jako žralok, jehož po měsíci přestaly bolet zuby. V závodě flat tracku byl první Václav Gehart.

Plochodrážní motocykl není zárukou triumfu

Tmavá hradba mraků, kterou od západu hnal silný vítr rovnou nad kostěnické oválky, nehrozila jen tak pro nic za nic. Závod kategorie Potěr, jež se vůbec poprvé představila na větším z obou oválků, proto dostal zelenou již půl hodiny před plánovaným začátkem.

Do Kostěnic vůbec poprvé dorazil Tadeáš Růžička, o jehož plochodrážní stopětadvacítku Shupa se v roli mechanika nestaral nikdo jiný než Věroslav Kollert mladší. V šestičlenném poli však šlo o jediný speciál na plochou dráhu, jelikož se Jan Jeníček se svými rodiči teprve dnes vracel z dovolené.

Tadeáš Růžička hrál prim už v rozjížďce s číslem jedna, kde již od startu za sebou nechal Denisu Maclovou s minikroskou a Karlem Matějíčkem sedlajícím motocykl na pomezí pit bike a flat tracku. Zbytek závodního pole zajistili závodníci s malými stroji pro motokros. A druhou jízdu opanoval Jakub Jirout, který změřil Matěje Hlačinu.

Mezitím se docela slušně rozpršelo, avšak mítink pokračoval dál. Jakub Jirout nejlépe odstartoval i do rozjížďky s číslem tři. V první zatáčce se však do čela prosadil Jiří Lehký, který si vypůjčil motocykl od Denisy Maclové.

Vzápětí kraloval znovu Tadeáš Růžička, který do čtvrté jízdy odstartoval jako z praku. Denisa Maclová nyní sedlala krosku Jakuba Jirouta, jelikož svůj motocykl půjčila opět Jiřímu Lehkému. Po vylétnutí pásky se dostala na druhé místo. Z něho jej ovšem záhy vystrnadil právě Jiří Lehký. V možnostech jeho motocyklu ovšem nebylo dohnat vedoucí plochodrážku.

Slejvák neustával, proto Dan Macl v úloze organizátora hnal závod dopředu. Finále B se stalo dílem okamžiku. Hned od startu jej opanovala Denisa Maclová. Za ní se Matěj Hlačina ještě v úvodním z šesti kol dostal na druhé místo před Jakuba Matějíčka.

Domácí závodnice neslevila nic ze svého tempa a oba své pronásledovatele dokázala překonat o celý okruh. V cíli však přesto ronila slzy zklamání. Přišlo jí líto, že se stejně jako v červnu nepostaví na stupně vítězů. Ty byly pochopitelně vyhrazeny účastníkům finále A.

Mezi nimi hrál opět prim Tadeáš Růžička, jehož plochodrážní Shupa vystřelila do vedení již s vylétnutím pásky k uplakanému kostěnickému nebi. Za sebou měl Jakuba Jirouta, jehož ovšem v úvodním oblouku podjel Jiří Lehký. Zdálo se být rozhodnuto, ovšem každá jízda končí až za šachovnicovou vlajkou.

Startmaršál Jan Poříz odpočítal teprve třetí okruh, když v první zatáčce toho čtvrtého se vedoucí Tadeáš Růžička smekl a upadl. Oba motokrosové motocykly vmžiku převzaly vedení, zatímco Věroslav Kollert se snažil na trati zprovoznit stroj svého závodníka. Nicméně Jakub Jirout do nich málem vrazil, takže se raději oba stáhli. Své červnové vítězství tím pádem nakonec obhájil Jiří Lehký.

 

Vedro si žádá přestávku

Ještě než se nejmladší závodníci dostali na stupně vítězů, bylo po dešti. A ke slovu se dostaly kategorie Speedway a Flat Track, které se měly pravidelně střídat ve svých jízdách. Plochodrážníků se sešlo pět. Oproti běžné společnosti scházel Stanislav Buňka. Zítra odlétal na dovolenou a nechtěl riskovat poškození své tělesné schránky.

Flat trackerů nakonec dorazilo osm. Déšť nechal na ovále znatelné stopy, obzvlášť první zatáčka byla zapeklitá, protože vzrostlé topoly stínily sluneční paprsky, jež by bahnitý povrch vysušily. Na rozdíl od plochodrážníků mohly flattrackové motocykly jezdit až na samotném vnějšku. Avšak v osmi by mohly být rozjížďky nebezpečné a to tím spíše, sešly-li se v depu stroje všech tří kategorií.

Proto pro ně vznikl rozpis v plochodrážním stylu i s plochodrážním bodováním, dle něhož se závodilo ve čtyřech. Rozjížďky čítaly pět kol a v základní části jich bylo pět. Největší favorité Jiří Kraus a Aleš Plecháč, kteří mají zkušenosti i se závoděním na světové úrovni, se v nich ani jednou nepotkali. Pravidelně se střídali ve vítězstvích s výjimkou páté jízdy, do jejíhož cíle dorazil jako první Václav Gehart. Jako jediný v základní části porazil Jiřího Krause.

Přesto byl závod flat tracku rychlejší než podnik kategorie Speedway. Myšlenku na jízdy v pěti záhy zavrhli samotní závodníci s ohledem na bezpečnost na problematické dráze. A tak se pravidelně střídaly rozjížďky dvou a třech závodníků, přičemž Jan Poříz mával šachovnicovou vlajkou již po třech kolech.

Hned na úvod se Jan Hlačina se svou dvěstěpadesátkou dostal do křížku s páskou, což by vzhledem k výmluvnému názvu akce nevadilo. Horší bylo, když s sebou praštil v první zatáčce, ale to se už mávalo červenou vlajkou. „Toho bláta je tam moc,“ vysvětloval starší syn bývalého slánského plochodrážníka svůj pád.

Při repete odstartoval nejlépe Jan Vaňátka. V první zatáčce jej objel Jan Hlačina a místní fousáč si hned vzápětí ustlal. Rychle se posbíral a nakonec místo bodu inkasoval rovnou dva, když Michal Krejčí opustil druhou příčku vinou poruchy. „Zmizel mi metyl z nádrže, nevím proč?!“ kroutil hlavou.

Technických patálií se sešlo víc. Dan Macl po tréninku laboroval se spojkou, před závodem zase nemohl svůj motocykl nastartovat. Martin Lehký zase řešil tarokující elektrický okruh. Kostěnické Srandamače jsou ovšem hodně o improvizaci. A tak se třetí jízda jela před druhou.

Dan Macl upadl ve výjezdu, takže triumfoval Michal Krejčí, který na rozměklou trať vyzrál, že jezdil s úplně vypuštěnou přední pneumatikou. V rozjížďce s číslem dvě celou dobu Dan Macl proháněl Martina Lehkého. Ve druhém kole jej málem podjel v úvodním oblouku, avšak cestu k prvnímu triumfu mu otevřel až vnějšek poslední zatáčky.

Ve čtvrté jízdě wheelie pokazilo start Martina Lehkého. Vedení se ujal Jan Hlačina. Jan Vaňátka po protilehlé rovince překonal Martina Lehkého. Posléze až do cíle proháněl vedoucího Jana Hlačinu,nicméně bezvýsledně.

Sluníčko na obloze vystřídalo černé mraky a nemilosrdně spalovalo všechno pod sebou. Závodníkům bralo síly, takže Martin Lehký před pátou jízdou ohlásil, že nejede, protože třetí výjezd na ovál v řadě by byl náročný i pro muže s takovým pevným stiskem pravice. Další operativní změna se stala dílem okamžiku.

Martin Lehký byl přesunut do rozjížďky s číslem šest. Mezitím v páté jízdě Jan Hlačina odvedl Michala Krejčího. Hned vzápětí Dan Macl vyhlašoval svým ampliónem dvacetiminutovou přestávku, kterou závodníci z obou kategorií kvitovali vesměs s povděkem.

 

Dan Macl obhájil červnové vítězství

Na čele průběžné klasifikace se hřál Jan Hlačina, jenž ani jednou neprohrál. A tři krát tři dávají dohromady devět. Před přestávkou měl za sebou tři jízdy již jen Michal Krejčí, na jehož kontě se skvělo pět bodů. Rozjížďka s číslem šest však v otázce počtu startů srovnala celou plochodrážní pětici.

Dan Macl triumfoval stylem start – cíl před Janem Vaňátkem a Martinem Lehkým. Řečeno slovy čísel, tato trojice mohla prozatím počítat s osmi, šesti a čtyřmi body. Boj o postup do finále A měl tím pádem dojít svého rozuzlení až v závěrečné dvojici rozjížděk.

V sedmé jízdě se roli řešitele postupové rovnice ujal Jan Vaňátka, který perfektně odstartoval. Jenže Martin Lehký nechtěl nechat finále A jen tak proplout před svýma očima. Než by člověk stačil říct švec, svého klubového kolegu objel vnějškem první zatáčky.

Avšak Jan Vaňátka prahnul po odvetě. Ve druhém okruhu měl Martina Lehkého užuž na lopatě. Nicméně dopředu se nedostal ani v předposledním oblouku, kam si načasoval rozhodující útok. V konečném součtu měl ale navzdory porážce o jeden bod více než Martin Lehký, který už tušil, že v otázce áčka drží provaz za kratší konec.

Jeho soupeřem se nakonec stal Michal Krejčí. V osmé jízdě totiž skončil až třetí, takže v kombinaci s úvodním defektem skončil s nejmenším počtem bodů v základní části vůbec. Dan Macl se stal dnes prvním mužem, který dokázal porazit Jana Hlačinu, před něhož se dostal již po startu.

Ještě před vyvrcholením závodu Speedway přišla řada na finále Flat Tracku. Z áčka na vlastní žádost odstoupil Martin Hakl, který se nechtěl pouštět do křížku s trojicí motocyklů kategorie FT1. Větší příležitost k závodění viděl ve finále B. A vskutku proháněl Aleše Dubna, dokud mu ovšem nedošel benzín.

V té chvíli už Aleš Duben mohl bez větších problémů mířit k šachovnicové vlajce. Pozornost všech přítomných se v té chvíli upřela na Františka Chvojku, který ekvilibristickým stylem v sedle své Jawy uhájil druhou příčku před neustále útočícím Janem Tůmou.

Flattrackeři se vzápětí dohodli, že se nešťastný Martin Hakl může postavit také na startovní rošt finále A. Protože Jakub Matějíček opravil svůj motocykl po úvodním pádu, jelo se o stupně vítězů v pěti. Od startu až do cíle jezdil jako první Václav Gehart, který uhlídal Jiřího Krause. Aleš Plecháč si stoupnul na startovním roštu do třetí řady a probil se na třetí příčku.

V plochodrážním finále B Martin Lehký odvedl Michala Krejčího. Áčko mělo o poznání výživnější šťávu. Nejlépe odstartoval Dan Macl, po němž okamžitě vytrapoval Jan Vaňátka. Oba společně při svém duelu rychle zmizeli Jan Hlačinovi.

Dan Macl se na nejvyšší stupínek Srandamače poprvé postavil v červnu. A nyní se mu rozhodně nechtělo dolů. Jeho vousatý klubový kolega se ve druhém kole dostal vnitřkem první zatáčky do čela. Dan Macl však záhy kontroval a v předposledním oblouku nedovolil Janu Vaňátkovi jeho manévr zopakovat. Pak zbývala jen chvilička, aby pod šachovnicovou vlajkou projel zase jako vítěz.

Potěr – větší dráha:

	stroj		TOT	B	A
1. Jiří Lehký	MX	3 2	5		1.
2. Jakub Jirout	MX	3 2	5		2.
3. Tadeáš Růžička	PD	3 3	6		F
4. Denisa Maclová	MX	2 1	3	1.
5. Matěj Hlačina	MX	2 1	3	2.
6. Karel Matějíček	pitbike	1 0	1	3.

Speedway – větší dráha:

		TOT	B	A
1. Dan Macl	3 2 3 3	11		1.
2. Jan Vaňátka	2 2 2 2	8		2.
3. Jan Hlačina (250 ccm)	3 3 3 2	11		3.
4. Martin Lehký	2 1 1 3	7	1.
5. Michal Krejčí	E 3 2 1	6	2.

Flat track – větší dráha:

		TOT	B	A
1. Václav Gehart	2 2 3	7		1.
2. Jiří Kraus	3 3 2	8		2.
3. Aleš Plecháč	3 3 3	9		3.
4. Martin Hakl	2 1 2	5	E	4.
5. Jakub Matějíček	F – E	0	–	5.
6. Aleš Duben	1 – F	1	1.
7. František Chvojka	1 1 0	2	2.
8. Jan Tůma	0 2 1	3	3.

Foto: Karel Herman a Eva Palánová