Mühldorf – 9. července
Třetí finálový závod světového šampionátu na dlouhé dráze v Mühldorfu se stal kořistí Michaela Härtela. Na stupních vítězů mu dělali společnost Stephann Katt a Mathieu Tresarrieu, jenž se o tři body udržuje na hrotu průběžné klasifikace právě před dnešním vítězem. Josef Franc po výtečném výkonu projel metou finálové jízdy jako čtvrtý.
„Pepe byl čtvrtý, což je na mistrovství světa výborný výsledek,“ bilancoval závod Zdeněk Schneiderwind. „Ale dneska bylo v jeho silách, aby měl ještě o čtyři bodíky víc a tím se přiblížil ke špičce. Ale jsou to prostě závody a Pepe dnes odvedl výborný výkon, který bude určitě chtít zopakovat ve čtvrtek v Marmande.“
Leszno – 8. července
Kvalifikační závody letošního světového poháru vyprodukovaly snad nejvíce překvapení od roku 2001, kdy mistrovství světa družstev nabylo současnou podobu. Ovšem finále v Leszně z tohoto trendu přece jen poněkud vybočilo. Poláci si na domácí půdě nenechali na zlato vůbec sáhnout a Švédové se jim těsně přiblížili jen po naplno proměněném žolíkovi v rukou Antonio Lindbäcka. Bronz si odvážejí Rusové, kteří těsně předčili Angličany.
Přestože Poláci splnili před zraky svého domácího publika roli žhavých favoritů a zvedli nad své hlavy trofej Oveho Fundina již poosmé, jejich kapitán Maciej Janowski připouštěl, že šlo o jeden z nejtěžších mítinků, jehož se vůbec zúčastnil.
„Jsem tak unavený a zároveň tak šťastný a hrdý na svůj tým,“ nechal se slyšet na tiskové konferenci. „Chci také poděkovat všem fanouškům, protože byli úžasní. Doufám, že lidé si závod opravdu užili. Dnes jsme jim ukázali skutečně dobrou plochou dráhu.“
Byť tlak na červenobílý tým byl velký, domácí kvintet nezaváhal ani na chvilku. Před závodem nám každý říkal, že musíme vyhrát,“ komentoval toto téma Maciej Janowski. „Ale v závodě musíte tvrdě makat, abyste ho vyhráli. Bylo tam mnoho polských fanoušků a jim teď musíme poděkovat. Pomohli nám.“
Švédové vděčí za své stříbro zejména Antonio Lindbäckovi, který svými dvaceti body získal takřka polovinu zisku inkasa celého družstva. „Zkoušet porazit Poláky v Polsku je velmi, velmi obtížné,“ povzdechl si. „Ale přesto si myslím, že jsme s nimi dobře bojovali. Ale nakonec přece jen byli lepší než my a já jsem za svůj tým velice šťastný.“
Rovněž v ruské sestavě dominoval jediný závodník. „Jsem šťastný, protože jsme získali bronz,“ říkal Emil Sajfutdinov, který byl také u ruského bronzu v Malille před pěti lety. „Byla to tvrdá práce, ještě dokonce těžší než vyhrát race-off v pátek. Zkoušeli jsme získat důležité body a pro mě osobně byla poslední jízda hodně těžká. Ale předjel jsem oba jezdce (Linuse Sundströma a Roberta Lamberta – pozn. redakce) a dojel druhý. Jsem opravdu šťastný.“
Britský kapitán Craig Cook, který v King’s Lynn před týdnem sliboval útok na zlato, získal jediný bod. Na tiskové konferenci mluvil Chris Harris, který byl se sedmi body nejlepším mužem sestavy. Neskrýval, že Britům chyběla především rychlost.
„Dal jsem do toho všechno, co jsem měl, jak to dělám vždycky,“ svěřoval se. „Nebylo to ale dost, i když cítím, že jsem jel dobře. Soupeři ale byli hodně rychlí. Je to těžká soutěž. Pochopitelně jsme byli dobří doma, ale naši jezdci nejsou zvyklí na Polsko. Tady je to jiné v otázce vybavení, jak dnes večer zjistili. Je to však pro ně také dobrá zkušenost a hodně se z ní do budoucna poučili.“
Plzeň – 8. července
Filozofií českého přeboru již léta je, že závodit může každý, kdo se přihlásí, přičemž dle počtu přihlášek je připraven rozpis. Protože zájem závodníků kolísá, klasická formule šestnácti závodníků na dvacet jízdě je spíše raritou. A tak se mnohdy hlavní favorité ani nepotkají. V případě třetího podniku seriálu na plzeňských Borech to však platilo jen částečně. V rozjížďce s číslem deset totiž Zdeněk Holub odvedl hned od startu Zdeňka Simotu, s nímž vedle křestního jména sdílel do té doby postavení neporaženého závodníka. Jelikož oba až do konce závodu neztratili ani bod, stejné pořadí bylo i na stupních vítězů. Tam spolu s nimi vyrazil Martin Málek, jehož ve čtvrté jízdě porazil Zdeněk Holub. Se Zdeňkem Simotou se v třiadvaceti rozjížďkách nepotkal, avšak o druhý bod jej připravil Jakub Valkovič. Slovenského mladíka zastihl počátek léta v dobré fazóně, a nebýt pádu v poslední sérii, skončil by těsně za čtvrtým Jaroslavem Petrákem. Ostatně junioři dnes v Plzni předváděli skvělé momenty. Je jen třeba litovat odstoupení Davida Pacalaje po kolizi s Jaroslavem Petrákem v dvanácté jízdě. Podle posledních zpráv je však žarnovický junior naštěstí jen potlučený. Doprovodné mistrovské klání stopětadvacítek ovládl Pavel Kuchař, který se také ujal vedení v aktuální klasifikaci.
Zdeněk Holub drží čistý štít
V noci skrápěly Plzeň průtrže mračen, nicméně od časného rána ani nekáplo. Dusné a lepkavé horko nebylo dráze zrovna k užitku. A když se přidal také vítr, nebylo divu, že se v počátečních fázích mítinku hodně prášilo a kropička se mohla servat, aby svlažila žíznivou trať. Těsně před patnáctou hodinou, kdy se začínalo, nikdo by se nemohl divit, kdyby se z dusna vyklubala bouřka. Avšak nakonec naštěstí ani nekáplo.
Sedmnáct přihlášek od závodníků si vynutilo užití rozpisu pro osmnáct borců. Ten se skládá z třiadvaceti jízd a kromě dvou rozjížděk, v nichž na startovní rošt přijedou programově jen tři účastníci, se vyznačuje také nevyvážeností účasti jezdců v jednotlivých sérií. Všichni zúčastnění mají stejný počet pěti výjezdů na ovál až na samém konci závodu. Nicméně taková je filozofie přeboru, že závodit může, kdo chce, a je na VV SPD, aby na jezdeckou poptávku odpověděl rozpisem.
Zdeněk Simota nevybočuje z rutiny posledních dnů:
„Zase jsem tam dal dva jiný motory. Pořád zkoušíme a laborujeme.“
Byť se však do konce druhé série dvakrát na ovál dostalo jen čtrnáct ze sedmnácti přítomných, už bylo jasné, že se na hrotu průběžné klasifikace nebude hřát více než dvojice závodníků. Zdeněk Simota vyhrál rozjížďku s číslem jedna, zatímco David Pacalaj se stačil posunout pouze na druhou pozici před Radka Podhadského. Zdeněk Holub po raketovém startu triumfoval ve čtvrté jízdy stylem start – cíl, byť mu celá čtyři kola dýchal na záda Martin Málek.
Tito dva borci své vítězství jako jediní dokázali obhájit. Zdeněk Simota byl hodně suverénní již v páté jízdě. Jakub Valkovič, který v ní vstoupil poprvé do závodu, v první zatáčce objel Martina Mejtského, který prve v rozjížďce s číslem tři uhájil vedení před dravým Filipem Hájkem. Nyní urputně usiloval o záchranu alespoň třech bodů. Jeho útok závěrečnou zatáčkou byl hodně slibný, avšak Jakub Valkovič jej vyhnal hodně ven.
Zdeněk Holub poté kraloval rozjížďce s číslem osm. Šanci Jana Kvěcha na prodloužení vítězné šňůry sebral defekt už na startovním roštu. „Prasknul mně primár,“ nechal se slyšet, sotva dotlačil svůj motocykl do depa. Přitom sám tři body ve druhé jízdě inkasoval díky smůle svých rivalů.
Dlouho vedl Petr Chlupáč, který měl užuž na dosah vítězství v první jízdě, do níž se vydal v sedle pětistovky. Jenže povolený šroub v ovládání plynu jej nakonec odsunul dozadu. Z nabytého vedení se Josef Novák těšil jen na začátek čtvrtého kola, kdy mu prasknul primární řetěz, takže Jan Kvěch byl oním třetím vzadu, který se smál naposled a nejlépe.
Po skončení desáté jízdy Zdeněk Holub na čele průběžné klasifikace osaměl. Už s letem pásky k plzeňskému nebi získal vrch nad Zdeňkem Simotou. Domácí závodník se snažil ze všech svých sil, nicméně musel zaknihovat svou první dnešní prohru. „Byl jsem rychlejší, ale Holubína jsem nepředjel,“ konstatoval. „Jel dobře a nenechával mi místo.“
O vítězi rozhodla poslední jízda
Za neporaženým Zdeňkem Holubem a jeho jmenovcem Simotou, který ztratil jediný bod, se vytvořila řada dalších pretendentů umístění na pódiu. Jaroslav Petrák hodně překvapivě skončil na úvod až třetí. V rozjížďce s číslem tři zůstal trčet vzadu a mohl jen sledovat, kterak se Filip Hájek pokouší sebrat vedení Martinu Mejtskému.
„Pletli se mi tam a dnes se tady horko těžko předjíždí,“ vysvětlil pardubický matador. Nicméně vzal si ponaučení a rozjížďku s číslem sedm vyhrál stylem start – cíl. Do dvanácté jízdy nejrychleji vypálil David Pacalaj, jemuž ale vnějškem první zatáčky sebral vedení Martin Mejtský. Ve výjezdu se spodní stranou před slovenského juniora protáhnul i Jaroslav Petrák.
Oba dva ovšem ve druhé zatáčce skončili v děsivém pádu. Jaroslav Petrák odjel do depa, pro Davida Pacalaje svištěla sanitka. Nakonec však podpírán otcem z jedné a dědečkem z druhé strany dokázal odejít sám. Propíchnutý vak představoval největší škodu celého incidentu, nicméně účinkování Davida Pacalaje v dnešním závodě bylo u konce.
Repete se posléze neslo výhradně v režii Jaroslava Petráka, jehož skóre se zaokrouhlilo na hranici sedmi bodů. Stejným počtem po třech startech disponovali rovněž Filip Hájek a Martin Málek. Pražský junior po úvodních prohrách s Martinem Mejtským a Zdeňkem Holubem vyhrál jedenáctou jízdu, když se Radek Podhadský za jeho zády musel spíše koncentrovat na dravé mladíky Jana Kvěcha a Petra Chlupáče za svými zády.
Martin Málek v rozjížďce s číslem čtyři nedokázal eliminovat raketový start Zdeňka Holuba, aby o pět rozjížděk později odvedl Jakuba Valkoviče a Františka Kliera. V rozjížďce s číslem třináct se však postaral nechtěně o senzační výsledek Jakuba Valkoviče. „Byl tam drobný kontakt s Honzou Kvěchem,“ líčil incident z první zatáčky.
Z něho profitoval Jakub Valkovič, který se ujal vedení. Martin Málek se dostal na druhou pozici, zatímco Jan Kvěch nakonec vinou pádu ve třetím kole přišel i o poslední bod. Březolupský závodník posléze tlačil na vedoucího Slováka. V poslední zatáčce útočil vnitřkem, sápal se po vedení, jenže Jakub Valkovič byl ve finiši přece jen o chloupek rychlejší.
Jakub Valkovič vypráví o svém vítězství v rozjížďce s číslem třináct:
„Dobrý souboj! Věděl jsem o Martinovi. Je to pěkný skalp, konečně někdo velký, koho jsem porazil!“
Čtrnáctá jízda viděla další sólo v podání Zdeňka Simoty, jenž přistřihnul křidélka ambicí Martina Mejtského a ještě více Filipa Hájka. Zato hodnota akcií Martina Málka stoupala, když ovládnul sedmnáctou jízdu. Hned vzápětí Zdeněk Holub totiž odvedl Jaroslava Petráka. Do šestnácté jízdy nejlépe odstartoval Filip Hájek.
Zdeněk Simota ho však podjel ještě v prvním nájezdu a se čtrnácti body na svém kontě mohl čekat, jak se vyvine situace v závěrečné trojici rozjížděk. Martin Málek vyhrál tu s číslem jednadvacet před Radkem Podhadským, který úspěšně držel na uzdě dravého Jana Kvěcha. Březolupský závodník tím pádem zaknihoval třináct bodů.
Závěrečná jízda mohla obrátit výsledky naruby jen v případě nějakého výpadku Zdeňka Holuba. Avšak žádný podobný krizový scénář se nekonal. Pražan odstartoval na Jaroslava Petráka, aby o něco více než minutu zkompletoval své patnáctibodové maximum.
Pavel Kuchař se nenechal porazit
První slovo v mistrovské bitvě stopětadvacítek řekl Milan Dobiáš, který excelentně odstartoval do rozjížďky s číslem jedna. Jenže za sebou měl Daniela Klímu, který si nedopřál pokoje, dokud mu vítězství v poslední zatáčce nesebral.
Ve druhé jízdě se na vítězné vlně vezl Pavel Kuchař, když nedal šanci Filipu Šifaldovi. Ten kraloval třetí jízdě, v níž se blýsknul Michal Baštecký. Pražan v milíkovských barvách nepravil svůj nevydařený start, když se ve druhé zatáčce spodem protáhnul pod Lukášem Vinterem a Milanem Dobiášem ze čtvrté příčky na druhou.
Hned vzápětí vykročil Pavel Kuchař na nejvyšší stupeň pódia. Nejprve ovládnul čtvrtou a posléze i pátou jízdu. Filip Šifalda byl stále o bod za ním, když vyhrál rozjížďku s číslem šest. Ta se musela opakovat vinou pádu Daniela Klímy.
I když se incident stal v první zatáčce, divišovský závodník byl diskvalifikován a přišel o šanci na stupně vítězů. K nim si to naopak namířil Michal Baštecký. Do sedmé jízdy sice nejlépe odstartoval Lukáš Vinter, ovšem ještě v nájezdu do první zatáčky jej objel Jaroslav Vaníček.
Michal Baštecký následoval jeho příkladu, aby se po cílové rovince úvodního okruhu prohnal zprava okolo svého klubového kolegy do vedení. Osm bodů mu nakonec garantovalo třetí místo. Duel o vítězství došel svého vyvrcholení v závěrečné rozjížďce s číslem osm.
Pavel Kuchař opět excelentně odstartoval a zkompletoval své dvanáctibodové maximum, zatímco Filip Šifalda skončil druhý nejen v jízdě, ale i v celém závodě.
Hlasy z depa
„Pěkný závody, pěkný počasí,“ nešetřil Zdeněk Holub superlativy. „Pěkně se mi jelo. Se Simoťákem to byl pěknej‘ souboj, dobrý. Nepředjel mě, hlídal jsem ho. Bylo dobrý bejt zase na bedně.“
„Zase jsem něco zkoušel,“ odpovídal Zdeněk Simota stejnou písničkou jako už několikátý závod po sobě. „Teďkom ke konci byla rozbitější dráha, zezačátku dobrý. Ty dvěstěpadesátky, co se tady jely minulej‘ měsíc, byly znát.“
„Dobré,“ vystihl své pocity Martin Málek. „Posraly se dvě jízdy, spíš ta první. Neodstartoval jsem, zahrabal se v suché koleji. A tím to vzniklo. Ve třetí jízdě byl drobný kontakt s Honzou Kvěchem. Musel jsem to potom dohánět zezadu, ale aspoň jsem Kubovi udělal radost, to je taky potřeba. Nebýt těch dvou jízd, mohlo to být lepší.“
„Špatnej‘ začátek,“ povzdechl si Jaroslav Petrák. „První jízdu jsem prokoučoval a stálo mě to dva body. Neodstartoval jsem a nepředjel. Pletli se mi tam a horko těžko se tady dneska předjíždělo. Jinak bych měl stejně jako Martin Málek a pak bych musel s tím Holubínem zatáhnout. Rozjelo se to tam pěkně, ale nešlo to dopředu. Hlavně, že jsem celej‘, z toho pádu mě bolí prdel.“
„Bylo to dobrý,“ pochvaloval si Filip Hájek. „Obvykle je to tady divoký, když zaprší. Dneska to bylo trošku na ruce, ale pěkný. První start byl dobrej‘, až jsem to nedopáčkoval. Druhej‘ jsem promydlil, jak už to bylo takový hutný. Pěkný závody, ale dlouhý.“
„Dobrý svezení, deset bodů, spokojenost,“ bilancoval Radek Podhadský. „Pěkný to bylo. Teď jsem si to druhý místo držel zuby nehty. Chtělo by to víc jezdit. Dostal jsem chuť, tak pojedu.“
„Mohlo to bejt‘ lepší, dělám hrozně moc chyb,“ sypal si Martin Mejtský popel na hlavu. „Pomalu jako ve škole. Ten rozpis je takovej‘ zvláštní, ale musíš vyhrávat. Pěkný svezení, příští víkend bude zase.“
„Dobrý to bylo,“ usmíval se Jakub Valkovič. „Ke konci byla rozbitá dráha. Nakonec mě to nakoplo a neudržel jsem to. Jsem jen trošku odřenej‘.“
„Kdyby mě neprasknul primár, měl bych devět bodů,“ vracel se Josef Novák ještě ke svému úvodnímu defektu. „Stává se. Jinak takový normální, je vidět, že se všichni zlepšujou a přebor je už podívaná. Jako třeba Honza s Martinem v první zatáčce!“
„Dneska se mi nedařilo,“ povzdechl si Jan Kvěch. „S Martinem Málkem to nechtělo vůbec startovat, na něj jsme dali kolo úplně dopředu. Odjel jsem, pak mě kopla díra, vyvezlo mě to na venek a začal jsem se přetáčet. Předtím ve druhý jízdě mi ulítaly šrouby na kole, co držej‘ rozetu a spadnul mi řetěz. Jinak to bylo ale celkem pěkný.“
„Dobrý, super,“ konstatoval Petr Chlupáč. „Konečně jsem v nový kombinéze hodil držku, aspoň to mám za sebou. Dráha jako vždycky, hezká, ale nedalo se nic očekávat, jel jsem na půllitru první závod. Hezký závod, byly tam technický chyby, doladíme to.“
1. Zdeněk Holub, Praha
3 3 3 3 3
15
2. Zdeněk Simota, Plzeň
3 3 2 3 3
14
3. Martin Málek, Březolupy
2 3 2 3 3
13
4. Jaroslav Petrák, Pardubice
1 3 3 2 2
11
5. Filip Hájek, Praha
2 2 3 1 2
10
6. Radek Podhadský, Plzeň
1 3 2 2 2
10
7. Martin Mejtský, Pardubice
3 1 2 2 1
9
8. Václav Kvěch, Praha
0 1 3 – 3
7
9. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
2 2 3 0 X
7
10. Josef Novák, Pardubice
E 1 1 3 1
6
11. František Klier, Divišov
0 1 2 1 2
6
12. Daniel Šilhán, Liberec (250 ccm)
1 0 0 1 3
5
13. Jan Kvěch, Praha
3 E 1 F 1
5
14. Pavel Čermák, Praha
0 1 1 2 1
5
15. Petr Chlupáč, Praha
2 2 0 X 0
4
16. David Pacalaj, SK – Žarnovica
2 2 X – –
4
17. Sindy Weber, D – Liberec (ACCR)
1 0 1 2 0
4
Mistrovství republiky 125 ccm:
1. Pavel Kuchař, Praha
3 3 3 3
12
2. Filip Šifalda, Chabařovice
2 3 3 2
10
3. Michal Baštecký, Praha
1 2 2 3
8
4. Daniel Klíma, Divišov
3 2 X 0
5
5. Jaroslav Vaníček, Praha
1 1 1 2
5
6. Milan Dobiáš, Chabařovice
2 1 0 1
4
7. Lukáš Vinter, Praha
E 0 2 1
3
8. Jan Jeníček, Pardubice
0 0 1 0
1
Průběžné pořadí seriálu:
SLA
PCE
PLZ
TOT
3.6.
21.6.
8.7.
1. Pavel Kuchař, Praha
12
9
12
33
2. Filip Šifalda, Chabařovice
9
12
10
31
3. Michal Baštecký, Praha
8
6
8
22
4. Milan Dobiáš, Chabařovice
10
8
4
22
5. Daniel Klíma, Divišov
9
7
5
21
6. Jaroslav Vaníček, Praha
7
4
5
16
7. Lukáš Vinter, Praha
1
2
3
6
8. Bruno Thomas, D
6
NS
NS
6
9. Bruno Belan, Slaný
4
NS
NS
4
10. Jan Jeníček, Pardubice
NS
0
1
1
11. Jakub Exler, Praha
1
NS
NS
1
12. Manuel Rau, D
1
NS
NS
1
Foto: Karel Herman, Jiřina Šifaldová a Václav Jansa
Leszno – 7. července
Šrumec v Leszně začal ještě než race-off světového poháru družstev odstartoval. Vyšel totiž najevo nález dopingové komise, která ve vzorku Grigorije Laguty po extraligovém utkání Rybniku s Czestochowou druhou červnovou neděli našla zakázanou látku meldonium. Jury se zabývala myšlenkou vyloučit celý ruský nároďák a jet buď závod ve třech, anebo jej odložit na dnešek a spěšně povolat Dánsko vyřazené ve Västerviku. Konečné řešení nebylo v duchu kolektivní viny, protože byl diskvalifikován pouze Grigorij Laguta. A jeho kolegové večerní podnik dokonale ovládli a postoupili do sobotního finále. Porazili přitom Australany navzdory comebacku Jasona Doyleho a doslova deklasovali Lotyše a Američany, kteří v úvodních kolech překvapivě vyřadili Dány a Čechy.
Každý ze zbylé ruské čtyřky dosáhl dvouciferného skóre, přičemž kapitán Emil Sajfutdinov neprohrál jedinou rozjížďku. „Myslím, že je to pro nás úžasné,“ svěřoval se na tiskové konferenci. „Dnes to byl velký úspěch a uvidíme, co se stane zítra ve finále. Chtěl bych poděkovat všem, kteří nás podpořili. Nashledanou zítra!“
Ve finále se Rusové střetnou s přímo nasazenými Poláky a vítězi úvodních podniků Brity a Švédy, a pakliže se postaví na pódium, získají první medaili od bronzu v Malille 2012. „Dnešní závod byl dobrý pro naši budoucnost,“ přemítal Emil Sajfutdinov. „Ale teď se jen chceme koncentrovat, abychom zítra více tahali. Uvidíme. Bude to těžký den a složitější, protože to je finále. Ale není žádný tlak, my tam jedeme hlavně, abychom si závod užili.“
Když už došla řeč na týmy jedoucí bez tlaku, není třeba připomínat Lotyše a Američany. Jejich husarské kousky v prvních dvou závodech napodobili Rusové v race-off. A australský kouč Mark Lemon mohl jedině litovat.
„Jsem pěkně zklamaný,“ netajil se. „Ale tak to prostě je, neměli jsme letos mnoho štěstí, které v takové soutěži potřebujete. Začalo to se zraněním nohy Jasona Doyleho a pak jsme přišli o Nicka Morrise kvůli zranění hlavy. Jason se dnes vrátil, ale čelili jsme odvážným týmům Ruska a Lotyšska, jimž to na takových drahách jde.“
Důkazem jeho tvrzení může být také osmnáct bodů Andrzeje Lebeděvse. „Pro mě i pro tým to byl dobrý večer,“ neskrýval. „Mohli jsme být ještě o kousek lepší, ale všichni jsme dělali, co jsme mohli. A pro Australany to nebyl dobrý závod, protože nás porazili jen o tři body.“
Pro Američany bez Grega Hanckocka byl úspěch již jen postup do race-off. Nicméně osmnáctiletý Luke Becker byl na vrcholu blaha. A to tím spíše, dočkal-li se svého prvního triumfu ve světovém poháru, když porazil Jevgenije Kostigovse, Vadima Tarasenka a Troye Batchelora.
„Nemohu to popsat slovy, jak jsem pyšný,“ říkal. „Vyhraná poslední jízda byl jen sen, který se mi splnil. Nejsem pyšný jen za sebe, ale i svůj tým. Každý tomu dal 110 procent. Jsme tady a chceme tady závodit i nadále!“
Houdkovice – 5. července
Vzduch voněl sladkými trdelníky a pečeným vepřovým a ozývaly se zvuky diabolek narážejících na plechovou stěnu pouťové střelnice. Cesta na hřiště v Houdkovicích byla přehrazena páskou. Na jejím okraji stály dva červené stany a za nimi modrý soutěžní Subaru Impreza. Vstup do ráje může mít zkrátka a dobře mnoho podob. Tímto a dvěma dalšími ve středu prošly bezmála čtyři tisícovky nadšených lidí, které čekala stovka závodních speciálů včetně plochodrážních motocyklů. A především hodiny a hodiny skvělé zábavy.
Výstavy v Houdkovicích nejsou žádnou novinkou. V malebné vesničce na Rychnovsku zasazené do kouzelné krajiny orámované Orlickými horami na obzoru lidé mohli obdivovat vojenskou či hasičskou techniku nebo Velorexy. Závodní speciály se sem vrátily po šesti letech.
Organizace se opět ujal Sbor dobrovolných hasičů Houdkovice ve spolupráci s JCH rallye teamem Jiřího Chalupného. Jejich záměrem bylo představit návštěvníkům co nejširší spektrum automobilového a motocyklového sportu u nás.
Nechtěli však exponáty nechat umístěné jen tak v klidu jako v nějakém muzeu. Proto poprosili vystavovatele, aby své automobily a motocykly postavili včetně svého zázemí, jakoby přijeli normálně na závody. Nadto na vedlejším poli vyrostla krátká trať, kde se v akci předváděly terénní stroje.
Houdkovickou novinkou se letos stal malý ovál pro plochou dráhu. „O víkendu jsme ho dvě hodiny válcovali, ale nic moc,“ uvědomoval si Jiří Chalupný jeho mouchy. „Takový ovál by se asi musel připravovat aspoň měsíc. Ale to nejde, když nedávno na tom poli ještě něco rostlo.“
Problém bylo také umístění oválku ve svahu, kdy se z jedné zatáčky vyjíždělo na rovinku z kopce. Regulérní závod by se tady konat nemohl, ale záměr přiblížit divákům plochou dráhu, klapnul dokonale. A tak se neznalí příchozí dozvídali, že se skutečně jezdí stále doleva, že motocykly nemají brzdy, a že na půllitru není čím řadit. Možná se někteří z nich vypraví na skutečný závod, vždyť Pardubice leží jen asi padesát kilometrů daleko.
Sindy Weber byla první z plochodrážní branže, která houdkovickým pořadatelům potvrdila svou účast. Její bratr Ronny dostal do rukou letáček od Jiřího Chalupného během pardubické juniorky. Prohlédl si snímky, nechal si vysvětlit, o co jde. A druhý den již dlouhovlasá princezna českých oválů prostřednictvím facebooku posílala do Houdkovic jasný vzkaz: „ich komme!“
Na plochodrážním oválku se představila jen při dopolední ukázce. Její GM však zůstával k dispozici divákům po celý den. A samotná dívčina si celý den i se svým otcem dokonale užila. Nejenže běhala okolo se svým fotoaparátem, ale dokonce se mohla sama vyfotit s Jiřím Štanclem a blýskavou zlatou přilbou z roku 1976!
Tadeáš Růžička na svůj ostrý závodní debut ještě čeká. V Houdkovicích však svou stopětadvacítku Shupa neukazoval pouze coby stojící exponát. Jako jediný z přítomných plochodrážníků absolvoval nejen dopolední, ale i odpolední exhibici.
Radost by z něho měl i Věroslav Kollert. Na svém stánku totiž propagoval i závod českého přeboru, který se v libereckých Pavlovicích bude konat příští sobotu. Ostatní plochodrážní kluby jinak v zásadě možnost bezplatné reklamy a prezentace své činnosti před davy lidí na houdkovické výstavě nevyužily.
Josef Novák se už naštěstí zbavil protivné střevní chřipky, která mu zabránila startovat v kopřivnickém přeboru a posledních dvou prvoligových závodech v Praze a v Pardubicích. Minulý víkend měl sbaleno na MACEC Cup do Gorzowa, ale kvůli dešťům se nedočkal závodu ani v Polsku, a nakonec ani přeboru ve Slaném, jenž měl být náhradním závodnickým řešením.
V Houdkovicích se prezentoval pouze stánkem s motocykly, závodnickým vybavením a vyhranými trofejemi. Sám se však nepřevlékl ze svého černého trička a exhibici svých plochodrážních kolegů jen přihlížel.
Doprovázel ho jeho otec Josef. Návštěvníkům u jejich expozice vyprávěl nejen o sportu levých zatáček, ale jistě dodal i nejednu ze svých úžasných historek ze své kariéry motokrosového a sajdkárkrosového závodníka.
Na rozdíl od svého staršího klubového kolegy se Jan Jeníček pustil také do akce na oválu. Oproti původnímu plánu však nepředváděl Shupu, ale osedlal stopětadvacítku Honda. Poslední podnik klasického šampionátu kolibříků v Pardubicích pro něho totiž byl pekelně smolný.
Nejenže skončil na zemi a mítink nedokončil, ale ke všemu mu ojnice podala ruku přes blok motoru. S motocyklem Honda proto pojede i zítra v Plzni. Jistě není bez zajímavosti, že se v jeho sedle svého času proháněl Josef Novák. O přestavbu na metyl se postaral technický mág Jan Řehounek, který do Houdkovic rovněž dorazil, byť o prezentaci motocyklových dragsterů se svými exponáty postarali jiní.
Nadšenci z Úhřetické Lhoty sehráli při plochodrážní exhibici podstatnou roli, už jen proto, že mají zkušenosti s obdobnými tratěmi, které vybudovali poblíž železničního nádraží v Kostěnicích. Jiří Chalupný hodně konzultoval stavbu houdkovického oválku s Janem Vaňátkem, který však už před víkendem vyrazil s rodinou na dovolenou na Karlovarsko.
Nicméně Dan Macl a Stanislav Buňka dorazili i se svými motocykly, které neváhali provětrat. Nicméně ovál byl pro ně příliš náročný. Ke všemu Danu Maclovi stále padal řetěz a Stanislav Buňka padal sám. Ve své snaze předvést dychtivému publiku plochou dráhu upadl hned dvakrát.
„Nebudu už tady dělat šaška,“ nechal se slyšet. Stejně jako mnozí další přijel i s rodinou a celou výstavu si vychutnal až do konce. Rozhodně nelitoval. Vždyť kdo se jako on, Dan Macl a František Chvojka může pochlubit, že jim na hlavu nasazoval pardubickou zlatou přilbu samotný Jiří Štancl?!
Jiří Štancl dorazil těsně před polednem. Bohužel nemohl vzít žádný ze svých motocyklů s sebou kvůli problémům s jeho přepravou. Vytáhl však zlatou přilbu, kterou vyhrál v Pardubicích roku 1976. Stal se vlastně nepsaným ambasadorem plochodrážního závodu všech závodů, na jehož letošní ročník zval všechny zájemce.
V Houdkovicích se stal především součástí autogramiády osobností motoristického sportu. Ochotně si povídal s fanoušky, podepisoval kartičky a poslední výtisky bestselleru Fenomén ploché dráhy a pózoval před objektivy fotoaparátů.
Doprovázela jej manželka Alena. Dobře se bavili až do konce a kraj Orlických hor neopustili s přicházejícím večerem. Přespali a druhý den si dozajista užili pěkný výlet v krásné přírodě.
Pořadatelé v Houdkovicích měli vskutku šťastnou ruku v otázce volby osobností, jejichž autogramiádu uprostřed výstavního programu uspořádali. Kvůli problémům se zdravíčkem se jim omluvil legendární silničář Bohumil Staša. Skvěle ho však zastoupil jeho současný následovník Jakub Kornfeil.
Na poslední chvíli se pořadatelům ozval Lukáš Dryml, který dorazil zhruba hodinu po poledni i se svou starší dceruškou Terezkou. Jiří Moskal, jehož úspěšnou závodní kariéru s formulemi Easter nakonec završilo působení v kabině liazky ať už na okruzích či v dálkových maratónech, byl přítomen už od rána. Pátým do party velikánů našeho motoristického sportu se stal Josef Srnský.
Ten v dvaasedmdesátém spolu s Jiřím Syrovátkem dovedl kupátko Škoda 110R na druhé místo v nezapomenutelné Rallye Vltava. Mnozí na něho dodnes vzpomínají v souvislosti se soutěžemi, které absolvoval za volantem úžasné Škody 200 RS či na jeho působení v Barum Teamu. Svůj historický žigulík z této éry dovezl také s sebou do Houdkovic.
Celá pětice podepsala hromady autogramkaret, které se dozajista stanou úžasnou součástí sbírek motoristických fajnšmekrů. Nadto si vyměnila kontakty, takže je naděje, že se stanou ozdobou podobných akcí také někdy v budoucnu.
Charakteristicky modrý monopost MTX 1-03 formule Easter, s nímž se Jiří Moskal proháněl po okruzích na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, údajně existuje ve sbírce Radka Pavlíčka. Ten je spolupracovníkem Veroniky Vošické, která excelentně houdkovickou výstavu moderovala spolu s Jirkou Suchánkem.
Srdce všech pamětníků rozbušil dakarský speciál Liaz 100.55 D 4×4 s legendárním číslem 627, s nímž Jiří Moskal roku 1985 pomáhal rozepisovat první kapitolu české účasti v legendární soutěži, která tehdy skutečně začínala v Paříži a končila v senegalském Dakaru.
„Podívej, tohle je ta liazka, co jsem jí fandil jako kluk!“ bylo možné slýchat v mnoha obměnách z úst tatínků, kteří provázeli své ratolesti houdkovickou výstavou. Slavný vůz se i s Jiřím Moskalem na palubě předloni do Dakaru podíval znovu. A v akci se předvedla i v Houdkovicích.
Hvězdnou společnosti jí dodala Tatra 815, s níž jela roku 1992 posádka Karla Lopraise, a jež se dnes nachází ve sbírce nákladních tatrovek Milana Horky. Na ovál s nimi vtrhly i další soutěžní a trialové náklaďáky. Při jejich burácení a ekvilibristických kouscích musel i ten nejortodoxnější plochodrážní fanoušek rychle nechat stranou, zda letošní extraligu vyhraje Praha nebo Pardubice.
A ještě k Jiřímu Moskalovi. Řekl si jen o symbolický cesťák, a když jej vyfasoval, ještě modrý papírek ztratil. Mnoho vystavovatelů dokonce jakoukoliv finanční odměnu odmítlo se slovy, že rádi podpoří takovou úžasnou akci.
Avšak zpátky k oválům! František Chvojka se sice s aktivním závoděním rozloučil, ale Houdkovice si nenechal ujít. Shodou okolností se stal jediným zástupcem flat tracku.
Svůj historický Pérák dával na odiv zrakům přihlížejících a nakonec jej osedlal a předvedl na plochodrážním oválku v ostré akci. Na závěr ani on neodolal a na vlastní hlavě si vyzkoušel pardubickou zlatou přilbu z šestasedmdesátého.
Václav Hutla si vzal k srdci doporučení pořadatelů a do prostoru houdkovického hřiště dorazil již večer před výstavou. Vyložil dva exponáty. Ani ledařský speciál, ani jeho třílitrový dragster se pochopitelně divákům v pohybu vlastní silou nemohly ukázat.
Nicméně natočení dvouválcového motoru vlastní konstrukce sprinterského stroje se stalo jednou z atrakcí. Kdo zmeškal, mohl litovat. Václav Hutla opozdilce častoval otázkami, zda jeho exhibici aspoň slyšeli. Odpověď byla pochopitelně zbytečná. Pakliže si někdo ve vesnici dal po obědě šlofíka, při řevu přeloučského motoru Drag 3000 už oka ani nezamhouřil.
Za svým otcem přijel i Radek Hutla. Mimoděk rozšířil řady exponátů. Byť jeho cestovní Honda Gold Wing nezapadala do koncepce výstavy závodních speciálů, pozornosti a objektivu návštěvníků rozhodně neunikla.
Přeloučský Drag 3000 Václava Hutly nebyl jediným motocyklovým dragsterem na výstavě. Opodál si hověl zelený Kawašimi 1300, který v osmdesátých letech postavil Jiří Kašpar z Holic, a jenž je dnes chloubou muzea v Šestajovicích.
Spolu s nimi sprinty na čtvrt míle jezdíval i Jaroslav Sulek z Hradce Králové, který rovněž svou konstrukci ukázal na odiv. Používal plochodrážní pětistovky Jawa, což jej sblížilo s prostředím svítkovského stadiónu. Jeho syn Tomáš dokonce na ploché dráze svého času závodil a dodnes je potkáte v pardubickém depu takřka při všech závodech.
Tomáše mladšího vedli také k motocyklům. „Jenže jak se svezl v autě, bylo rozhodnuto,“ komentoval Jaroslav Sulek přítomnost autokrosové buginy se jmenovkou desetiletého Tomáše Sulka juniora.
Vnuk je dnes na české špičce své autokrosové kategorie. A tím pádem musela jít stranou šla i dědova nádherná Škoda 130 RS, která rovněž svou přítomností ozdobila výstavu.
Nicméně tým umí i podobné kousky jako letos, kdy Tomáš Sulek v sobotu jel autokros Poříčí nad Sázavou, odkud přes noc zamířili do Šternberka. A tady na trati legendárního závodu Ecce Homo zase řádil děda se svým er-esem. Vedle dalších aktivit Jaroslav Sulek chystá také renovaci soutěžní Škody Favorit skupiny A.
O středeční výstavě závodních speciálů v Houdkovicích by šlo psát prakticky donekonečna. Každý ze stovek exponátů má svou barvitou historii stejně jako muži a ženy, kteří je přijeli ukázat návštěvníkům.
O ně bylo vskutku skvěle postaráno. Soutěž střídala soutěž, takže si lidé vedle zážitků odváželi s sebou i výhry hmotné podstaty. V plochodrážním prostředí je naprosto unikátní dětský koutek, kde si nejmladší návštěvníci mohli nejen vyhrát, ale třeba si nechat vyzdobit tvářičku krásnou kresbičkou.
Organizace klapalo jako na drátku a z houdkovických organizátorů by si mohli vzít příklad rovněž pořadatelé, u nichž se konají podniky charakteru mistrovství světa či Evropy.
Není se tedy, čemu divit, že Jiřího Chalupného nechali lidé z večerní zábavy odejít až někdy s rozbřeskem čtvrtečního dne. „Už nikdy,“ reagoval hlavní strůjce skvělé podívané na otázku, kdy zase Houdkovice zaplaví závodní stroje.
Never say never, zní anglické pořekadlo, které je stejně pravdivé jako celá škála našich přísloví. Houdkovičtí vrabci cvrlikali cosi o výstavě vojenské techniky za dva roky. Kdo ví… Jedno je ale nad slunce jasné.
Jakmile zaslechnete cosi o nějaké výstavě Sboru dobrovolných hasičů Houdkovice či JCH rallye teamu, směle škrtejte všechny ostatní plány. Tak úžasnou akci jako ve středu totiž jen tak nezažijete, na to vezměte jed!
Plzeň – 6. července
Český přebor neměl letos optimální vstup do sezóny s odvolanými mítinky v Pardubicích a ve Mšeně. Minulý víkend padnul také závod ve Slaném, kde ovál poničily předchozí silné slejváky. Po Chabařovicích a Kopřivnici se tak v sobotu odpoledne v Plzni pojede třetí kolo seriálu, jenž je dle nových regulí kvalifikačním předstupněm každého z finálových podniků šampionáty republiky jednotlivců. Ke slovu se dostanou rovněž mistrovské stopětadvacítky.
Doposud se přihlásilo sedmnáct závodníků, v nichž najdeme obligátní jména. Ke slovu proto přichází rozpis pro osmnáct jezdců, kteří se utkají v třiadvaceti rozjížďkách. Ten nemá prostor pro finálové jízdy, takže o pořadí rozhodnou výhradně body z jízd.
Pořadatelé ovšem budou mít připraveny také tabulky s klasickou formulí individuálního klání. Dostane se ke slovu, pakliže nedorazí jeden či dva přihlášení závodníci.
Stopětadvacítek bude opět osm. Ve třetím dějství jejich klasického šampionátu se tedy pojede vložený závod s osmi rozjížďkami.