Plzeň – 17. a 18. června
Krásné a vyrovnané boje předvádělo o víkendu jednatřicet mladých závodníků v sedle dvěstěpadesátek při premiérovém mistrovství Evropy na plzeňských Borech. Po sobotní dvojici semifinálových závodů postoupili do finále tři z pěti českých reprezentantů. Nejdále to dotáhl Jan Kvěch, nad nímž na pódiu stál již jen čtrnáctiletý Švéd Philip Hellström – Bängs. Filip Šifalda skončil osmý, Petr Chlupáč hned za ním, když však pomáhal vytvořit rozhodující nástupní prostor pro Jana Kvěcha na útok na pozici evropského vicemistra.
Čtvrtlitrová Evropa má českého vicemistra
semifinále 1: dvě úvodní česká vítězství s rozdílnými konci
Daniel Šilhán (bílá) letí do čela před Milana Dobiáše (žlutá), Mathiase Rexe (modrá) a Markuse Lila (žlutá)
Dodávky závodníků zaplnily prostor borského depa, takže pořadatelé nepouštěli za vjezdovou bránu do svého areálu žádná vozidla. Stálo se na prašné cestě vedoucí ke stadiónu od hlavní silnice a klub si pro parkování také pronajal prostor před univerzitní budovou.
Kvůli problémům s vízy nedorazila dvojice ruských zástupců. Milan Dobiáš, jenž byl nominován coby náhradníka pro oba závody, se tak dostal do startovní listiny prvního semifinále. Úderem jedenácté odstartoval netradičně pojatý nástup. Závodníci jezdili v sedlech svých motocyklů jeden po druhém ke startovnímu roštu, kde byli představení divákům a vzali si obvyklou tašku s upomínkovými předměty.
Philip Hellström Bängs na cestě k prvnímu ze svých deseti víkendových triumfů – před Emilem Breumem (modrá), Toni Hyyryläinenem (žlutá) a Andreasem Hviidem (červená)
Vstup do závodu měli čeští závodníci excelentní. Daniel Šilhán ve druhé jízdě po výborném startu až na cílovou pásku odrážel všechny útok, jimiž ho častoval Mathias Rex. S třemi body se do depa ve čtvrté jízdě vrátil také Petr Chlupáč. Pomohl mu pád Filipa Nizgorskeho, který upadl, když jezdil třetí před pražským závodníkem.
Ten v opakovačce odstartoval za Leonem Flintem, který však špatně spočítal kola. Přestal závodit už na konci třetího a než mu došlo, která bije, směřoval Petr Chlupáč k vítězství. Mezi triumfy obou Čechů vyjel poprvé na ovál Philip Hellström – Bängs. Svým zdrcujícím vítězstvím dal najevo, že právě on bude jedním z hlavních favoritů celého víkendu.
Petr Chlupáč vede před Mathiasem Rexem, Karolem Zupinskim a Toni Hyyryläinenem
Cesty obou vítězných Čechů se protnuly v rozjížďce s číslem šest, aby se vzápětí začaly diametrálně rozcházet. Daniel Šilhán ve druhém kole upadl ze čtvrtého místa. Poté už neměl získat ani bod. Už v deváté jízdě se začaly projevovat problémy s motocyklem, takže jablonecký závodník zůstal vyřazený stejně jako Milan Dobiáš.
Petr Chlupáč se v depu raduje z postupu, zatímco jeho otec má oči jen pro motocykl
Naproti tomu Petr Chlupáč nabral v šesté jízdě triumfem stylem start – cíl kurz na stupně vítězů. V rozjížďce s číslem dvanáct se setkal s dvojicí dalších neporažených. Pak už měl čisté skóre jen Philip Hellström – Bängs, který porazil Jonase Knudsena a Petra Chlupáče.
Nakonec se měli sejít na stupních vítězů, k nimž však ještě zbývaly dvě série. Petr Chlupáč suverénně vyhrál třináctou jízdu. Philip Hellström – Bängs svým pátým triumfem v rozjížďce s číslem devatenáct rozhodl pro sebe celý závod, pro něhož se ukázala být klíčová devatenáctá jízda. Jonas Knudsen před ní měl jedenáct bodů, o jeden víc než Petr Chlupáč.
Dána však naprosto nečekaně porazil Němec Leon Maier, jenž dal prozatím do kupy všeho všudy dva body! Hned nato Petr Chlupáč byl nejlepší už od startu, aby se dotáhnul na skóre Jonase Knudsena. Ten však na něho v rozjezdu odstartoval.
1. Philip Hellström – Bängs, S
3 3 3 3 3
15
2. Jonas Knudsen, DK
3 3 2 3 2
13+3
3. Petr Chlupáč, CZ
3 3 1 3 3
13+2
4. Leon Flint, GB
2 3 3 2 2
12
5. Jason Edwards, GB
1 2 3 3 1
10
6. Mathias Rex, DK
2 2 3 2 0
9
7. Karol Zupinski, PL
2 2 1 1 3
9
8. Emil Breum, DK
2 U 2 2 2
8
9. Andreas Hviid, DK
1 1 2 1 2
7
10. Oscar Holstensson, S
0 2 1 2 1
6
11. Leon Maier, D
1 T 0 1 3
5
12. Daniel Šilhán, CZ
3 0 0 E 0
3
13. Tomi Hyyryläinen, FIN
0 T 2 0 1
3
14. Filip Nizgorski, PL
X 1 1 1 E
3
15. Markus Maximus Lill, EST
1 1 0 0 0
2
16. Milan Dobiáš, CZ
0 1 0 0 1
2
Jonas Knudsen, Jan Kvěch, Philip Hellström – Bängs a Petr Kvěch byli nejlepší v prvním semifinále
semifinále 2: Dánové předčili Jana Kvěcha až v rozjezdu
Ladislav Šifalda vypravuje syna Filipa do akce
Druhého Rusa v odpoledním semifinále již nebylo kým nahradit, takže začalo s patnácti závodníky. Startovní pole však mělo ještě prořídnout. Celina Liebmann, jež svého času po našich oválech proháněla už stopětadvacítku, ve druhé jízdě vedla skoro tři kola. V nájezdu do cílové rovinky třetího však spadla a musela odstoupit se zraněnou rukou.
Po druhé sérii nastala naplánovaná půlhodinová přestávka, protože sanitka pospíchala do nemocnice s Williamem Hedengrenem. Švéd si ve své druhé jízdě poranil nohu, když se dostal příliš blízko k pružným prvkům bariéry. Klepnul si o ně, což jej poslalo do míst, kde měkké mantinely předcházejí v běžné.
Nešťastný vstup do závodu v podání Filipa Šifaldy
Pádem začal také Filip Šifalda. Po jeho kontaktu s Jordanem Palinem se měnily nafukovací vaky, aby při repete chabařovický závodník upadl v první zatáčce znovu. Tentokrát však zvedl motocykl a pustil se do marné stíhačky pro případ, že by někdo odstoupil, zatímco na čele úřadoval Jan Kvěch. Ten svůj triumf zopakoval i v páté jízdě. Začínal sice z třetího místa, avšak ve druhém kole předjel Madse Dalluma a v poslední zatáčce i Sebastiana Blakkita.
Duel Jana Kvěcha (bílá) a Sebastiana Blakkita
Rozjížďka s číslem sedm přinesla trojku i na účet Filipa Šifaldy. Jezdil sice druhý, avšak Henrik Lorentzen si ještě v první kole vytrhnul vypínač zapalování. Chabařovičan byl blízko vítězství i v patnácté jízdě, kde ho ovšem v úvodním výjezdu předjel Sebastian Blakkit. V rozjížďce s číslem devatenáct se dvakrát předjeli s Philipem Olofssonem. Nakonec za delší konec provazu tahal Filip Šifalda, jemuž se tak otevřely brány nedělního finále.
Erik Gundersen sleduje oslavy vítězství Andrease Christensena
Do něho mířil také Jan Kvěch. V desáté jízdě marně útočil na vedoucího Andrease Christensena, nicméně čtrnáctou jízdu vyhrál o pověstný parník. Nakonec na Čecha v osmnácté jízdě odstartoval Ben Ernst. Po základní části měl třináct bodů stejně jako Andreas Christensen a Sebastian Blakkit, avšak Dánové mu v rozjezdu nedali šanci.
1. Andreas Christensen, DK
3 2 3 3 2
13+3
2. Sebastian Blakkit, DK
2 2 3 3 3
13+2
3. Jan Kvěch, CZ
3 3 2 3 2
13+1
4. Henrik Lorentzen, DK
3 0 3 2 3
11
5. Jordan Palin, GB
2 3 2 2 2
11
6. Ben Ernst, D
1 3 3 L 3
10
7. Mads Dalum, DK
3 1 2 1 3
10
8. Filip Šifalda, CZ
0 3 2 2 2
9
9. Mateusz Adamczewski, PL
2 1 X 3 1
7
10. Philip Oloffson, S
2 2 1 0 1
6
11. Tim Wunderer, D
1 2 1 1 1
6
12. Jeffrey Sijbesma, NL
0 1 1 2 0
4
13. Gert Heinvee, EST
F X 1 1 0
2
14. William Hedengren, S
1 1 – – –
2
15. Celina Liebmann, D
X – – – –
0
Sebastian Blakkit, Andreas Christensen a Jan Kvěch byla nejlepší trojice druhého semifinále
finále: strhující závěr
Finalisté všichni pěkně pohromadě
V sobotu bylo v Plzni větrno a pod mraky docela příjemně, v neděli panovalo tropické vedro. Pořadatelé ale skvěle zvládli víkendový čtvrtlitrový maratón po všech stránkách. Startovní listina se řešila do poslední chvíle. Poláci chtěli vidět regulamin, proč je Mateusz Adamczewski až druhým náhradníkem, čemuž by nahrávala i jeho kvalifikace z druhého sobotního semifinále.
Petr Chlupáč padá za zády Bena Ernsta
Nicméně losovalo se znovu a definitivní startovní listina se rozdávala až zhruba tři čtvrtě hodiny před závodem. Ať tak či onak, na osmnáctce byl už Andreas Hviid a Polák byl prvním náhradníkem. Nakonec se ale nedostal ke slovu ani jeden z nich.
Početní převahu v poli měli Dánové se sedmi závodníky. Soupeřili s nimi tři Češi, tři Angličané, Němec, Polák a Švéd. A právě on, Philip Hellström – Bängs opět neprohrál jedinou jízdu a stal se šampiónem. O další místa se však rozpoutala úžasná bitva.
Philip Hellström-Bängs kontroluje pohledem Jana Kvěcha
V rozjížďce s číslem dvě sebral Janu Kvěchovi Leon Flint, když se před Čecha dostal hned s vylétnutím pásky. Petr Chlupáč vzápětí upadl v nájezdu do druhého kola, aby ve čtvrté jízdě Filip Šifalda na konci úvodního kola obral o bod Madse Daluma.
Petr Chlupáč se dočkal bodu v páté jízdě. Předejel Andrease Christensena, jehož po triumfu v semifinále v neděli čekalo jen konečné patnácté místo. Kalich hořkosti si dopil až do dna, protože když v sedmnácté jízdě konečně vedl, zůstal v posledním kole stát s poruchou motocyklu.
Mathias Rex (červená) ve společnosti Filipa Šifaldy (žlutá) a Petra Chlupáče (modrá)
V rozjížďce s číslem šest létající Švéd porazil Jana Kvěcha, když Filip Šifalda projel metou jako třetí. Chabařovičan se mohl chlubit vítězstvím ve třinácté jízdě, kdy své vedení hájil až na cílovou metu. Tato trojka se pak stala rozhodujícím faktorem na misce vah, proč byl při bodové rovnosti s Petrem Chlupáčem lepší.
Nicméně pražský závodník měl přece jen ještě ve finále sehrát důležitou úlohu. Jan Kvěch totiž neprohrál ani v deváté, ani v šestnácté jízdě. V ní na konci prvního kola předčil Henrika Lorentzena, přes něhož se nakonec dostal i Petr Chlupáč. Ten v rozjížďce s číslem osmnáct sice nevyzrál na Philipa Hellström – Bängse, jako ostatně o celém víkendu nikdo, porazil však Emila Breuma.
Kolize Karola Zupinskeho (bílá) s Leonem Flintem (červená)
Ten měl po čtyřech sériích stejně bodů jako právě Jan Kvěch. Tomu Petr Chlupáč otevřel cestu na pódium, zatímco Emila Breuma svým tuhým odporem po celá čtyři kola poslal na čtvrtou příčku. O jeden bod před Janem Kvěch byl Jonas Knudsen, na něhož pražský závodník narazil v devatenácté jízdě.
Zprvu vedl Sebastian Blakkit, jehož ale Jan Kvěch ve druhém kole předjel. Jonas Knudsen však podobný kousek navzdory veškeré snaze nedokázal. Sebastian Blakkit odolával celá čtyři kola náporu svého krajana. Nepustil ho před sebe a Jan Kvěch mohl slavit titul vicemistra! Jonas Knudsen přitom neměl jasný ani bronz.
Kdyby totiž na závěr vyhrál Leon Flint, musel by s ním do rozjezdu. Opakovalo se vinou pádu Karola Zupinskeho. A v opakovačce se před Leonem Flintem usadil Henrik Lorentzen.
1. Philip Hellström – Bängs, S
3 3 3 3 3
15
2. Jan Kvěch, CZ
2 2 3 3 3
13
3. Jonas Knudsen, DK
3 3 3 2 1
12
4. Emil Breum, DK
2 3 2 3 1
11
5. Leon Flint, GB
3 2 2 2 2
11
6. Sebastian Blakkit, DK
2 1 3 1 2
9
7. Henrik Lorentzen, DK
1 2 2 1 3
9
8. Filip Šifalda, CZ
1 1 1 3 1
7
9. Petr Chlupáč, CZ
X 1 2 2 2
7
10. Jason Edwards, GB
1 2 1 2 0
6
11. Mads Dalum, DK
0 3 F 0 2
5
12. Ben Ernst, D
3 0 0 0 1
4
13. Mathias Rex, DK
0 F F 0 3
3
14. Karol Zupinski, PL
2 X E 1 X
3
15. Andreas Christensen, DK
0 0 1 1 E
2
16. Jordan Palin, GB
X 1 1 0 0
2
17. Mateusz Adamczewski, PL (res)
DNR
18. Andreas Hviid, DK (res)
DNR
Jan Kvěch, Philip Hellström – Bängs a Jonas Knudsen stojí na finálovém pódiu
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Philip Hellström – Bängs se raduje ze svého triumfu společně se svým týmem
Žarnovica – 18. června
Že se v pátek vpodvečer strhla nad středním Slovenskem pořádná bouřka doprovázená silným slejvákem, nebylo pro vývoj pátého extraligového závodu tolik určující jako déšť v Gorzowě o nějakých sedm stovek kilometrů severněji. Díky němu se přeložil duel s Grudziadzem na neděli a Ján Daniel musel oželet služby Martina Vaculíka. Nicméně termín nutil k improvizacím také ostatní týmy. Praha byla bez Josefa France, Pardubice bez Hynka Štichauera, jejichž přesun z La Reole byl za hranicí dostupných logistických možností. Milana Macha zase štengroval déšť v sobotu, který hrozil, že Eduard Krčmář bude muset startovat za své Gniezno i s novou posilou Marcinem Nowakem až v neděli. Sotva si slánský manažer, jenž neměl k dispozici Martina Málka, vydechl, že se v Gniezně pojede dle plánu, ozval se mu Zdeněk Simota. Jeho dodávka totiž dojela jen kamsi k Brnu. Naštěstí na vedlejší sedačce seděl Adam Vandírek s bezpočtem zkušeností z oblasti dopravy. Stačil jeden telefonát a už stěhovali vybavení do vypůjčeného vozu, na jehož palubě dosáhli Žarnovice ještě před tréninkem. Vlastní mítink odstartoval triumfem Matěje Kůse, který udivoval publikum velkorysými nájezdy zvnějšku. Ovšem vedení hned vzápětí převzaly Pardubice. Zvyšovaly svůj náskok i proto, že žlutá karta Patrika Mikela za ulitý start třinácté jízdy byla prakticky jejich jediná pohroma. Praha držela druhou příčku, ovšem v rozjížďce s číslem devět udeřili Ján Daniel a Milan Mach se svými žolíky. Domácí Adrian Gala byl v cíli první před Marcinem Nowakem, zatímco Patrik Mikel sebral pražskému debutantu Oskaru Boberovi poslední bod. Leč hned vzápětí přišli domácí vinou pádu o Patrika Búriho, jenž vedle svého polského kolegy jako jediný dokázal bodovat, a žarnovické ambice skončit před svým publikem na pódiu vzaly definitivně zasvé. Slaný se ale na Prahu lepil i nadále a Tomáš Topinky se do pozice, kdy mohl použít žolíka, dostal až v šestnácté jízdě. Nová pravidla neumožňují využít strategickou pomůcku joker v závěrečné pětině, a ke všemu rozjížďka s číslem šestnáct byla programová pro Filipa Hájka, jehož mohl střídat jen junior. Pražský kouč si proto zahrál vabank, který nevyšel, protože Filip Hájek s žolíkem v rukou nedovezl v souboji s trojicí Poláků ani jeden bod. Honička se Slaným trvala až do poslední jízdy, v níž Středočechům scházel ke stříbru jediný bod. Oskar Bober dostal cestou na rošt jediné zadání, a sice skončit před Zdeňkem Simotou, což díky vítězství stylem start – cíl splnil dokonale.
Praha, Pardubice a Slaný na stupních vítězů
Začátek improvizace
Všechny týmy pěkně pohromadě na nástupu
Od samého rána sluníčko na vymetené obloze slibovalo tropický den, který ostře kontrastoval s přece jen pošmournou sobotou. Nicméně Václav Milík a Matěj Kůs spolu se svými doprovody si užily vedra již včera. Během semifinále kvalifikace o postup do challenge o Speedway Grand Prix 2018 v italském Terenzanu se depo rozpálilo pětatřiceti stupni. Naštěstí se závod konal, takže oba čeští reprezentanti mohli sbalit fidlátka a okolo půlnoci se vydat do Žarnovice.
Být světový podnik odložen, dnešní extraliga by ztratila ještě více ze svého smyslu. Nedělní termín se ukázal jako poměrně nešťastné řešení a donutil improvizovat manažery, kteří museli škrtat jména svých osvědčených opor. Hynek Štichauer a Josef Franc závodili ve světovém finále na dlouhé dráze v La Reole, odkud se přesun ukázal jako nemožný. Martin Málek byl zase potlučený z pouťáku na trávě nizozemského Loppersumu.
Jediným nepostiženým družstvem byla Žarnovica. Avšak jen do pátku, než Martin Vaculík oznámil, že nemůže startovat, protože extraligový duel jeho Gorzowa s Grudziadzem padl na vrub deště. A náhradní termín byl stanoven právě na dnešek. Nervy si užil také Milan Mach, protože podobný osud hrozil rovnou dvojici jeho závodníků.
Na startu juniorské jízdy: zleva Jakub Valkovič, Filip Hájek, Patrik Mikel a Eduard Krčmář
Eduard Krčmář s nováčkem ve slánské vestě Marcinem Nowakem totiž včera startovali v Gniezně proti Ostrowu a obloha rovněž hrozila přeložením na dnešek. „Eda mi volal včera ráno, že prší,“ svěřoval se Milan Mach v žarnovickém depu. „Už jsem měl Jamroga, ale naštěstí se to v Gniezně odjelo.“
Snad aby toho nebylo málo, Zdeněk Simota se na telefon svého kouče ozval někdy kolem poledne, že jeho dodávka má poruchu! Záležitost naštěstí vyřešil Adam Vandířek, který cestoval s jihočeským závodníkem jako mechanik. Dvojice si v Brně vypůjčila jiný vůz a ještě stačila dorazit do Žarnovice před tréninkem.
Zdeněk Simota zlehčuje situaci se svým příjezdem:
„Proč jezdit svým autem, když si můžeš půjčit?! Klapalo v tom, nešlo by to dojet.“
Seznam personálních pohrom byl naštěstí u konce a navíc nouze přivedla do každého z celků jednoho cizince, kteří se z naší vyšší soutěže s přechodem na systém čtyřutkání prakticky vytratili. Ovšem hned v rozjížďce s číslem jedna dal Matěj Kůs jasně najevo, že zahraniční posily musí automaticky hrát první housle.
Skvěle odstartoval a pak již nutil Tomasze Jedrzejaka, aby se díval na jeho záda. S něčím podobným se ovšem polský závodník v pardubické vestě nechtěl smířit jen tak. Zejména ve třetím kole byl na spodní straně druhé zatáčky dotěrný jako hladový bezdomovec před hlavním nádražím. Matěj Kůs však nepovolil a jeho tři body dostaly Prahu do čela.
Zdeněk Simota (žlutá) – na snímku s Václavem Milíkem – se do Žarnovice naštěstí dostal včas
Tam však záhy zamířily Pardubice. Tomáš Suchánek triumfoval stylem start – cíl. Ondřej Smetana se ještě od startovního roštu vrátil k výjezdu z depa, aby mu otec Radek ještě provedl poslední úpravy na motocyklu. Odstartoval druhý, aby jej ovšem na protilehlé rovince podjel Marcin Nowak. V juniorské jízdě se hrnul dopředu Eduard Krčmář, jehož stíhal Patrik Mikel. Nicméně jejich sotva rozběhnutý duel zastavila červená světla.
Filip Hájek upadl, a protože nebyl vyloučen, rychle zmizel v depu vyčistit spojku od materiálu z dráhy. V repete byl Eduard Krčmář ještě přesvědčivější. A rychle ujel Patriku Mikelovi, Filipu Hájkovi a Jakubu Valkovičovi. Zatímco domácí měli na svém kontě nulu, ostatní celky se seřadily na šesti bodech.
Pat ve svůj prospěch vyřešil Lubomír Vozár. Nechal sedět v depu Josefa Nováka, místo něhož na ovál směřoval Václav Milík. Pardubický kapitán se o pár minut později vrátil nazpět s třemi body, o jejichž zisku nehodlal vůbec s nikým diskutovat. Žarnovický debutant Adrian Gala se musel soustředit na svého krajana v pražských službách Oskara Bobera. V inkriminovaném okamžiku na protilehlé rovince úvodního okruhu byl však tvrdší, takže se žarnovické konto dočkalo svého prvního přídělu.
Konec domácích snů o vavřínech
Taktizovat začal také Tomáš Topinka. V rozjížďce s číslem pět vystřídal Filipa Hájka náhradníkem Zdeňkem Holubem, který po vylétnutí pásky rychle vystřelil do vedení. vnějškem první zatáčky jej však vystřídal Tomáš Suchánek. Pražský junior však udržel na uzdě Patrika Búriho, který se po první lize chtěl před svým publikem blýsknout také dnes.
Ondřej Smetana vede před Adrianem Galou
Pardubický nápor pokračoval také v dalších rozjížďkách. Tomasz Jedrzejak triumfoval v šesté jízdě stylem start – cíl. východočeský náskok na Prahu svým způsobem zvýšil také Eduard Krčmář, který před sebe nepustil Oskara Bobera. Do sedmé jízdy nejlépe vyrazil Matěj Kůs, jenže v úvodním oblouku jej objel Václav Milík.
Navzdory šestibodovému náskoku neměly Pardubice vítězství v kapse. Trumfem na pražské straně je letos také Ondřej Smetana, jehož jaro zastihlo vskutku ve skvělé fazóně. V rozjížďce s číslem osm o ní přesvědčil i žarnovický Městský stadión. Po rychlém startu rychle zpacifikoval útočícího Oskara Bobera. A protože Patrik Mikel nyní porazil pouze Zdeňka Simotu, Praha byla o čtyři body za Pardubicemi.
Slaný ztrácel na vedoucí celek deset bodů, Žarnovica dokonce čtrnáct, což jejich manažery inspirovalo ke strategickému útoku. Zatímco Ján Mihálik vystřídal Davida Pacalaje polským borcem Adrianem Galou, Milan Mach poslal Marcina Nowaka pro dvojnásobný bodový příděl v jeho programové jízdě.
Tomasz Jedrzejak výtečně zaskočil za Hynka Štichauera
Nejvíce ze své strategické hry vytěžil Ján Daniel. Adrian Gala v první zatáčce vnějškem předčil Oskara Bobera a za necelou minutu již do žarnovických boxů vezl šest bodů, které o více než sto procent navýšily dosavadní pětibodové inkaso domácího celku. Nelitoval ani Milan Mach, protože Marcin Nowak rovněž v úvodním oblouku rovněž předčil Oskara Bobera. Ten byl smutným hrdinou rozjížďky s číslem devět, protože v prvním nájezdu druhého okruhu se okolo něj mihnul také Patrik Mikel.
Roztahaná průběžné klasifikace se nyní poněkud zahustila. Pardubice vedly s dvaceti body před Prahou s patnácti, Slaným s třinácti a Žarnovicou s jedenácti body. Středočeský celek se začal míchat do boje o druhý stupínek pódia, ovšem domácí se bohužel museli ze svých snů o vavřínech rychle probudit. Před desátou jízdou však Ján Daniel byl ještě plný optimismu, když nahradil Martina Gavendu Patrikem Búrim. Taktizovali rovněž ostatní. Josef Novák byl dnes evidentně předurčen sedět na lavičce ve svém boxu, protože Lubomír Vozár hodlal využít Václava Milíka na maximum. A Tomáš Topinka vystřídal Filipa Hájka Zdeňkem Holubem.
Patrik Búri, jehož ještě trápila poraněná ruka z Rovna, odstartoval poslední. Ve snaze vylepšit své postavení se ve druhé zatáčce přetočil a skončil ve vzduchové bariéře. Pochopitelně byl diskvalifikován, ale co bylo důležitější, odkulhal do depa relativně v pořádku. Že by ale ještě zasáhnul do vývoje dnešního mítinku, bylo pochopitelně vyloučeno.
Po pádu Patrika Búriho se ambice domácích rapidně zmenšily
Repete desáté jízdy nabídlo stejný pohled jako prve, jen pokud se týká vedoucího závodníka, jímž byl po celou dobu Václav Milík. Zdeněk Holub využil neplánované pauzy na ošetření nešťastného Slováka k dopasování motocyklu. Avšak nejenže se spodní stranou první zatáčky nedostal dopředu, jelikož mu pardubický kapitán rychle ujel, ale navíc se stal ve třetím okruhu obětí Zdeňka Simoty.
Bezprostřední slánskou hrozbu Praze odrazil Ondřej Smetana, který pro jedenáctou jízdu nastrojil úžasný majstrštyk. Po vylétnutí pásky se sice nejrychleji pohnul Tomasz Jedrzejak, nicméně Pražan se kolem něj mihnul vnějškem jako žlutomodrá raketa. Polák nechtěl prohrát jen tak. Ve druhém okruhu si připravil nájezd do zatáčky u depa. Udeřil spodem, hned se sunul na pravou stranu, aby vskutku na chvíli převzal vedení.
Adrian Gala vede rozjížďku s číslem dvanáct před Eduardem Krčmářem, Tomášem Suchánkem a Matějem Kůsem
Nicméně Ondřej Smetana bleskově zlomil motocykl na vnitřek. Nabral rychlost a už v nájezdu do třetího kola nabízel Tomaszi Jedrzejakovi pohled na svá záda. Jenže v rozjížďce s číslem dvanáct Matěji Kůsovi vůbec nevyšel start. Pražský kapitán mohl jen přísahat na letmý start Adriana Galy a sám se musel spokojit s kulaťoučkou nulou.
Tomáš Suchánek komentuje jednobodový zisk z dvanácté jízdy:
„Měl jsem blbej‘ převod. Po startu jsem tam skočil dobře, ale pak to začalo mydlit.“
Žarnovický Polák projel rychlým venkem úvodního oblouku, kde jej na spodní straně nestihnul ani Eduard Krčmář. Tomáš Suchánek skóroval jedním bodem a posunul vedoucí východočeský tým na šestadvacet bodů. Praha měla devatenáct, Slaný osmnáct a Žarnovica čtrnáct. Drama posledních osmi jízd jen malinko zdržely patálie s nafukovacími mantinely.
Verdikt poslední rozjížďky
Třináctá jízda začala letmým startem Patrika Mikela, za nějž pardubický junior dostal do Luboše Hajdóniho žlutou kartu. Při restartu však Patrik Mikel znovu letěl do čela. Matěj Kůs ale v první zatáčce vykroužil velkorysý vnější oblouk. Díky němu za sebou nechal jak Zdeňka Simotu, jehož Milan Mach vyslal do boje coby taktickou rezervu, tak i Patrika Mikela.
Patrik Mikel našel na závěr správné nastavení
Tomáš Topinka v depu spřádal plány, jimiž by v konečném důsledku nejen setřásl Slaný, ale při správné konstelaci také zaútočil na Pardubice a o další kousek se přiblížil k vysněnému titulu. Nicméně hvězdy se ne a ne postavit do správné formace, aby pražskou část depa bombardovaly kobercovým náletem štěstí.
Po raketovém startu rozjížďky s číslem čtrnáct vypálil dopředu Eduard Krčmář. Václav Milík jej ani příliš nestíhal a udržel za sebou především Ondřeje Smetanu. „Bylo to strašně tvrdý,“ vyprávěl Pražan později v depu. „My si toho nevšimli a nenaladili motorku.“
Na druhé straně depa se Lubomír Vozár mohl usmívat svým nenapodobitelným lišáckým způsobem. Pakliže by jeho kapitán předstihl Eduarda Krčmáře, zvýšil by sice pardubické vedení, ale zároveň vystavil svůj klub frontálnímu útoku pražským žolíkem. Třetí místo Ondřeje Smetany v tomto směru postavilo vzhůru nohama plány Tomáše Topinky.
Matěj Kůs dnes exceloval
Ten počítal, že se Václav Milík vrátí s vítězstvím i ze čtrnácté jízdy a již mobilizoval Matěje Kůse pro rozjížďku s číslem patnáct v roli žolíka. Jenže bod Ondřeje Smetany ruku v ruce s triumfem Eduarda Krčmáře tento záměr skácel jako vichřice. Praha totiž na Pardubice ztrácela jen sedm bodů.
Oskara Bobera, jenž si svá dvě třetí místa nemohl dát zrovna za pozlacený rámeček, tudíž v rozjížďce s číslem patnáct střídal náhradník Zdeněk Holub. Odstartoval skvěle, nicméně lavinu v podobě Tomáše Suchánka řítícího se po vnějšku první zatáčky nemohl zadržet. Zdeněk Simota se však dopředu nedostal, takže Praha zvýšila svůj odstup od Slaného z jednoho na dva body.
Pardubice na čele však Pražanům odskočili na osm bodů. Tomáš Topinka konečně dal pokyn Matěji Kůsovi, aby v rozjížďce s číslem šestnáct sjel na ovál v roli žolíka. Ale ouha! Šlo o programovou jízdu juniora Filipa Hájka, jehož podle současných reglementů mohl nahradit pouze junior. Jenže Zdeněk Holub se právě vrátil do depa a Matěj Kůs se už chystal sjet na ovál.
Eduard Krčmář vede před Václavem Milíkem a Ondřejem Smetanou a Tomáš Topinka bude muset revidovat své taktické plány
Klobouk dolů před Lubomírem Vozárem a Milanem Machem, kteří Tomáše Topinku na jeho chybu upozornili! Pražský manažer díky jejich gestu fair play stačil ještě včas vyslat do akce Filipa Hájka. V závěrečné sérii už nelze od letoška žolíka používat, takže neměl co ztratit a nechal svého juniora jet pro dvojnásobný počet bodů. Konec konců, seznam hvězdných jmen, které Filip Hájek už dovedl za sebou co cíle je rok od roku delší.
Tentokrát se ale zázrak nekonal. Marcin Nowak a Eduard Krčmář v první zatáčce překonali vnějškem Adriana Galu, za nímž pražský joker zůstal trčet. Tomasz Jedrzejak ve druhém oblouku předčil ještě Marcina Nowackeho, čímž dostal Pardubice na samotný práh vítězství. Zato Markéta a Slaný se dělily s pětadvaceti body o druhé místo.
Do sedmnácté jízdy nejlépe odstartoval Ondřej Smetana, avšak ještě v úvodním nájezdu se stal obětí Adriana Galy. Zatímco Polák místního klubu ujel, Pražan čelil náporu Tomasze Jedrzejaka. Ve druhém okruhu mu skočil na lep. Tomasz Jedrzejak zaútočil po venku, a když se jej Ondřej Smetana pokusil vyvézt, polský Pardubičan vmžiku zamířil na vnitřek a proniknul na druhou příčku.
Pardubice mohly slavit vítězství již definitivně, zatímco Praha se od Slaného odpoutala o jeden bod. Osmnáctá jízda viděla opět koncert v podání maestra Matěje Kůse. Zvenčí první zatáčky objel Tomáše Suchánka, který exceloval při vylétnutí pásky. Mezitím se vedení ujal Eduard Krčmář. Pražský kapitán jel vnější stopou celou protilehlou rovinku a za zlomem druhého oblouku vedl již on.
Start rozhodující dvacáté jízdy: zleva Zdeněk Simota, Patrik Mikel, Oskar Bober a Jakub Valkovič
V rozjížďce s číslem devatenáct triumfoval Václav Milík stylem start – cíl. pro boj o druhou příčku byl rozhodující fakt, že Marcin Nowak před sebe na druhou pozici nepustil Zdeňka Holuba. Verdikt měla přinést poslední jízda, k níž Milan Mach i Tomáš Topinka vzhlíželi nejen s očekáváním, ale i obavami.
Tomáš Topinka vyprovází Oskara Bobera do rozjížďky s číslem dvacet:
„Dal jsem mu instrukce, že žlutej‘ povlak musí přijet do cíle za ním. Nic jinýho nás nezajímá!“
Oskar Bober se totiž dnes nikterak nevytáhnul a Zdeněk Simota se v depu spíše skláněl ke svým motocyklům. Jenže polský závodník zaskočil úplně všechny. Rychle odstartoval a rychle zmizel z dohledu Patrika Mikela, který před sebe nepustil Zdeňka Simotu. Pražané slavili druhé místo stejně jako vítězství. Tři závody před koncem soutěže se na čele aktuální tabulky udrželi s tříbodovou převahou, které jim po prázdninách dají pochopitelně lepší výchozí pozici v boji o zlato.
Hlasy z depa
Václav Milík vede před Matějem Kůsem a Marcinem Nowakem
„Byl to super víkend,“ připomínal Václav Milík svůj včerejší postup do challenge o SGP 2018. „Včera parádní, dnes jsem jednu jízdu prohrál, ale nemůžu si na nic stěžovat. Po půlce závodu se to vyházelo a na konci závodu jezdil i venek. Takže fajn. Stahujeme Prahu, chceme jít zpátky do vedení. extraligu vyhrajem‘, to je jasný!“
„Serou mě dvě jízdy,“ neskrýval Tomáš Suchánek. „Zkazil jsem si to sám. Ve dvanáctý jízdě jsem měl blbej‘ převod. Skočil jsem tam dobře, ale pak to začalo mydlit. Nakonec jsem měl dobrej‘ start, byl jsem první, ale měl jsem to pustit o metr dál. O Kůsovi jsem vůbec nevěděl. Ale jo, vyhráli jsme, dobrý, dotahujeme Prahu!“
Patrik Mikel byl spokojený až v závěru závodu
„Dal jsem Edovi na píšťalu kompresor a starej‘ Eda byl vzteklej‘,“ řehtal se Patrik Mikel. „Ale nebylo to špatný, jenže až ve třetí jízdě jsem začal závodit. První start se mi povedl, ale zastavili to. Pak jsem neodjel a dělal chyby. Druhá jízda taky žádná sláva a až od třetí to jelo.“
„První jízdu jsem dostal strašnou cejchovačku,“ vyprávěl Ondřej Smetana. „Nic jsem neviděl, dojel jsem na třetím místě. Druhá a třetí jízda super, porazil jsem Poláky. Ve čtvrtý jízdě to byl strašně tvrdý, my si toho nevšimli a nenaladili motorku. Eda s Mildou mi ujeli. Nakonec jsem si zazávodil pěkně s Jedrzejakem. To mě ale stálo dva body, abych měl dvouciferný skóre, což jsem si vytnul jako cíl. Jsem rád, že jsme druhý, mohlo to bejt‘ i horší.“
Vítězné wheelie Eduarda Krčmáře
„Dobrý,“ odtušil Eduard Krčmář. „Zajezdil jsem si, akorát jsem byl trochu unavenej‘. V poslední jízdě jsem nedostartoval, mohlo to bejt‘ lepší, ale i horší.“
„Na poslední jízdu jsem skočil na druhou motorku,“ říkal Zdeněk Simota. „Tuhle jsem měl na servise. Celý závody jsme něco vyměňovali, zkoušeli, takže na hovno.“
„Měl jsem problém s dráhou,“ nezastíral David Pacalaj. „Ke konci to ale bylo lepší. Teď se ale budu soustředit na juniorku do Pardubic, kde chci zajet co nejlíp. A dostat se na bednu.“
„Asi špatně nastavená motorka…“ přemítal Jakub Valkovič nad svojí nulou. „Nebo dráha… Bylo to těžší než včera na první lize. Škoda, že nejel Maťo, ale pro mě to jsou zase zkušenosti.“
Matěj Kůs letí před Marcina Nowaka
1. AMK ZP Pardubice
44
Tomasz Jedrzejak, PL
2 3 2 3
2
12
Tomáš Suchánek
3 3 1 3
1
11
Josef Novák
– – – –
–
DNR
Patrik Mikel
1 1 1 2
2
7
Václav Milík
3 3 3 2
3
14
2. AK Markéta Praha
33
Filip Hájek
2 – – 0*
2
Oskar Bober, PL
1 1 0 –
3
5
Ondřej Smetana
1 3 3 1
1
9
Matěj Kůs
3 2 0 3
3
11
Zdeněk Holub
2 1 2
1
6
3. AK 3ton Slaný
30
Marcin Nowak, PL
2 1 4* 2
2
11
Zdeněk Simota
1 0 2 1 1
1
6
Eduard Krčmář
3 2 2 3
2
12
Michal Dudek
0 0 1 –
0
1
bez st.č.20
4. SC Žarnovica
18
Adrian Gala, PL
2 2 6* 3 1
3
17
Jakub Valkovič
0 0 0 0
0
0
Martin Gavenda
0 0 – 0
0
0
David Pacalaj
0 – – 0
0
0
Patrik Búri
1 X
1
Poznámka: Patrik Mikel ve třinácté jízdě dostal žlutou kartu
Adrian Gala se postaral o největší bodový příděl pro domácí tým
La Reole – 17. června
V prvních nedělních hodinách nemohlo být v La Reole spokojenějšího muže než Mathieu Tresarrieu. Pouze v semifinále nevyhrál, skončil třetí za Dirkem Fabriekem a vítězným Stephanem Kattem, ale na vítězné vlně se vezl zase ve finále. Nadto do Mühldorfu k třetímu závodu finálové série pojede jako leader průběžné klasifikace. Bohužel závod se nevyvedl českému duu. Josef Franc těsně vypadl ze semifinálové desítky, Hynek Štichauer si ke všemu ještě poranil ruku.
„La Reole bylo pro nás hodně tvrdý oříšek,“ komentoval závod Zdeněk Schneiderwind, který tradičně doprovázel Josefa France. „Během tréninku bylo vše celkem výborný. Závod začal o půl devátý večer a velkým problémem bylo sluníčko a prach. Tady platilo jenom zavřít oči a jet pod plným plynem, jenže to funguje pro ty, co odjedou dobře od startu. A to se Pepovi, ani Hynkovi nedařilo a bojování zezadu, když není vidět, je ne-li nemožné, tak hodně těžké. Na to doplatil Hynek, když měl defekt Mustonen, tak do něj doslova napálil a Hynkovi zůstala ruka v zadním kole. Po ošetření v nemocnici v Langonu jsme ale jeli všichni domů. A to si myslím, že je tentokrát vítězství. Musíme rychle na letošní La Reole zapomenout a bojovat dál!“
Žarnovica – 17. června
Hradba mraků přenášená z meteorologických radarů na elektronické displeje působila vskutku hrozivě. Nicméně si o Žarnovicu o půl čtvrté jenom lehce lízla. Na rozdíl od bouřky pátečního večera však tentokrát z toho mračna ani nekáplo. Při nástupu už svítilo sluníčko a tak po nešťastném svitavském závodě mohla první liga konečně odstartovat. Milan Mach měl však k dispozici pouze Michala Dudka, takže dopoledne účast slánského celku odvolal a ke slovu přišel rozpis z loňska. V něm měli zpočátku vrch Pražané. Z duelů s pardubickým béčkem vytěžili maximum a ani proti Žarnovici si nevedli špatně. Tomáš Suchánek v rozjížďce s číslem tři začal utrženým ventilem, nicméně poté již prohrál pouze ve dvanácté jízdě s Ondřejem Smetanou, který rovněž musel přesednout na druhý motocykl. Pardubice převzaly vedení, když v desáté jízdě porazili Prahu 5:1 a vítězství jim nesebrala už ani diskvalifikace Jaroslava Petráka za nebezpečnou jízdu v poslední jízdě. Praha udržela na uzdě Žarnovicu, kde největší porci práci navzdory bolavé ruce z ukrajinského kola poháru přátelství odvedl Patrik Búri.
Stupně vítězů s Pražany, Pardubičany a domácími
Praha míří do čela
Žarnovický kouč Marián Šebian se svou sestavou na nástupu
Slovenští meteorologové nepředpovídali na dnešek nic dobrého. A vskutku začátek závodu a potažmo i celé první ligy dokonale korespondoval s příchodem pořádně silné bouřky. Jak se však ručičky hodinek blížily k inkriminovanému času, bylo stále více důvodů k optimismu. O půl čtvrté svítilo sluníčko, aby se před nástupem obloha přece jen mírně zachmuřila.
Nicméně šlo o okraj bouřkové fronty, která se Žarnovice sotva dotkla svým východním okrajem a řádila zejména někde v okolí Nitry. Po problémech s lékařem ve Svitavách, nezačínala naše druhá divize optimálně ani dnes. Milan Mach mohl nasadit pouze Michala Dudka. A protože mu tím pádem chyběly plné dvě třetiny povinné sestavy prvoligového družstva, nezbylo mu než hodit ručník do ringu. Ke slovu se tak dostal loňský systém, v němž se čtveřice týmů utkala nejprve dvakrát mezi sebou, aby mítink konečně gradoval trojicí individuálních rozjížděk.
Vstup do závodu měla nejlepší Praha, která v soubojích s pardubickými dvojkami vytěžila maximum. „Prskalo to, první jízda v hajzlu,“ nadával Martin Mejtský, který tentokrát do Žarnovice dorazil za volantem své dodávky úplně sám, když vinou defektu ani nedojel na startovní rošt rozjížďky s číslem dvě. „Kdyby měl člověk aspoň dvě motorky…“
Patrik Búri byl z domácí čtveřice absolutně nejlepší
Jeho kolega Josef Novák se pak musel celá čtyři dívat na záda nepřekonatelného tandemu Filip Hájek – Ondřej Smetana. Co bylo horší, ze zadní pneumatiky mu unikal vzduch a v dojezdovém kole zůstal stát s prázdnou pneumatikou. Do depa se nedostal před startem třetí jízdy, kterou strávil na zeleném trávníku. A pak měl již opravdu minimum času na přípravu druhého motocyklu.
V otázce nastavení tápal i jeho kolega Martin Gavenda. Nebylo divu, že jim Ondřej Smetana se Zdeňkem Holubem jim oběma v rozjížďce s číslem čtyři ukázali záda již s vylétnutím pásky. Žádný jiný tým se v první sérii nedokázal vyrovnat pražským deseti bodům.
Ondřej Smetana vypráví, že jeho triumf ve čtvrté jízdě nebyl zas až tak hladký:
„Poslední kolo jsem jel na půl plynu. Klepalo v tom, ale před smrtí vždycky motor jede nejlíp. Ale na zejtra na extraligu máme už jen jednu motorku…“
Filip Hájek (modrá) a Ondřej Smetana dostali Pražany do vedení
„Už jsem myslel, že půjdu na držku,“ uchýlil se Patrik Mikel ve svém komentáři o duelu s Jakubem Valkovičem k expresivním výrazům. Domácí junior totiž v rozjížďce s číslem jedna perfektně odstartoval. A navíc zmařil nájezd pardubického juniora vnějškem první zatáčky. Patrik Mikel však nepolevil v úsilí.
Ve druhém kole se pokusil Jakuba Valkovič podjet v prvním oblouku. Když neuspěl, zůstal u vnitřní čáry i celou protilehlou rovinu, aby v nájezdu do druhé zatáčky nakonec přece jen převzal vedení. Jaroslav Petrák však nepochodil, ani když se řítil vstříc cílové metě spodem závěrečné zatáčky. Jakub Valkovič nepolevil. A byl to právě on, kdo bral dva body.
Martin Mejtský dorazil do Žarnovice úplně sám
Ve třetí jízdě odstartovali Tomáš Suchánek s Patrikem Mikelem jako jeden muž před Patrika Búriho, jehož bolela ruka po pádě z poháru přátelství v Rovně, a Jakuba Valkoviče. Ani Tomáš Suchánek ještě nebyl fit po svém ukrajinském saltu, nicméně za jeho zvednutou rukou na konci druhého okruhu jeho zdravotní stav nemohl ani v nejmenším.
„Unašeč, co drží vačku, se utrh‘, a urvaly se dva šrouby,“ líčil pardubický borec po závodech. „Vytáh‘ jsem motorku, co mám na zejtra.“ Žarnovica tak brala nečekanou remízu, zatímco Pardubice ztrácely na Prahu tři body. Ovšem závod vlastně teprve začínal. A Pražané se měli hned ve druhé sérii dostat do křížku s domácími mladíky, jejichž motivaci zvyšovala volná místa v zítřejší extraligové sestavě.
Pardubice přebírají iniciativu
Ján Mihálik naštěstí vyvázl ze svého pádu bez zranění
V rozjížďce s číslem pět předvedl nejlepší start Zdeněk Holub. Spodní stranou úvodní zatáčky se za jeho záda protáhnul David Pacalaj, jemuž druhá příčka již záhy byla málo. Již ve druhém oblouku podjel vedoucího Zdeňka Holuba, před něhož v nájezdu do druhého okruhu proniknul také Patrik Búri.
Prohru 1:5 však pražský junior nehodlal akceptovat. Ve druhém kole postupně ukázal výfuk oběma Slovákům, každému v jiné zatáčce. Na cílové rovince se David Pacalaj propadl ještě za Filipa Hájka. Nicméně Patrik Búri zůstával v bojovné náladě a ve třetím kole objel Zdeňka Holuba v první zatáčce.
Pražan se ještě jednou do vedení vrátil, ovšem Patrik Búri jej znovu překonal. Borec s vestou Markéty útočil až do cíle, nicméně Patrika Búriho po vnějšku závěrečného oblouku nestihnul.
Patrik Búri komentuje své vítězství v rozjížďce s číslem pět:
„Tak zašpiněný jsem ještě nikdy nepřijel! Naštěstí se mi ho podařilo předjet. Pro fanoušky to muselo být hezké.“
Jakub Valkovič (bílá) se vklínil mezi Ondřeje Smetanu (červená) a Filipa Hájka (modrá)
Po remíze v páté jízdě přišla Markéta při druhém střetnutí s Žarnovicou o další bod v rozjížďce s číslem sedm. Ondřej Smetana v ní před sebe nepustil Jakuba Valkoviče, ale Filip Hájek musel odrážet Jána Mihálika, jenž ale ve třetím okruhu upadl. Pražské dny na čele aktuální klasifikace byly sečteny, protože Pardubice v duelech se svým druhým týmem zatáhly naplno.
Martin Gavenda se sice v první zatáčce šesté jízdy dokázal vklínit mezi Tomáše Suchánka a Jaroslava Petráka, šlo však o krátkodobou záležitost. Pardubický matador se totiž na druhou příčku vrátil hned v oblouku u depa. V osmé jízdě triumfoval Patrik Mikel stylem start – cíl a Jaroslav Petrák sebral druhou příčku Josefu Novákovi po vnější straně druhé zatáčky.
Patrik Mikel a Jaroslav Petrák vodí Josefa Nováka s Martinem Mejtským
Pardubice se dotáhly na sedmnáct pražských bodů, aby v útoku pokračovaly také nadále. V rozjížďce s číslem deset vedoucí Jaroslav Petrák a Tomášem Suchánkem tvrdě odrazili útočícího Zdeňka Holuba a dojeli si pro 5:1. Ob jízdu později se role otočily. Ondřej Smetana odstartoval první se Zdeňkem Holubem za sebou. V první zatáčce mezi ně vnikl Tomáš Suchánek, ovšem v nájezdech na Ondřeje Smetanu už tolik úspěšný nebyl.
Ondřej Smetana udržoval čistý štít i nadále, nicméně Praze to v boji o vítězství nepomohlo. Zdeněk Holub se totiž propadl až za Patrika Mikela a ke všemu zůstal ve čtvrtém okruhu stát. Otevřelo se mu víko na hlavě motoru a olej začal stříkat ven, takže pražský závodník v domnění, že je motor před zadřením raději zaroloval na trávník. Remíza uchovala pardubický náskok na hranici čtyř bodů.
Jakub Valkovič bodoval ve všech jízdách s výjimkou jediné
O stejný počet bodů zůstávala Žarnovica před finálovou sérií individuálních jízd na třetí příčce. Pardubické dvojky ji nemohly ohrozit už předtím, než se oba celky střetly ve dvojici svých soubojů. Nadto ve druhé zatáčce deváté jízdy Patrik Búri sebral ve druhé zatáčce vedení Martinu Mejtskému, jehož parťák v té chvíli už nepokračoval. „Nejelo mi to,“ vysvětloval Martin Gavenda, proč zastavil ještě v průběhu úvodního okruhu. „ Začínalo to prskat, nechtělo to jet.“
V rozjížďce s číslem jedenáct vyhrál Patrik Búri stylem start – cíl. i když se Martin Gavenda s Josefem Novákem seřadili jako závora před Jakubem Valkovičem, možnost skončit na pódiu pro pardubický druhý tým už nebyla reálná.
Patrik Búri míří za triumfem před Martinem Mejstkým a Davidem Pacalajem
Závěr mítinku potvrdil jeho dosavadní vývoj. Tomáš Suchánek ve třinácté jízdě vrátil předchozí porážku Ondřeji Smetanovi, jenž byl dneska v cíli poprvé za závodníkem jiného klubu. Následující rozjížďka patřila Martinu Gavendovi, který se vnějškem první zatáčky přenesl před Patrika Búriho.
Patrik Mikel byl v cíli až třetí, ovšem Pardubice přesto mohly slavit triumf. Filip Hájek totiž nedokončil vinou prasklého sekundárního řetězu, jenž jej navíc bolestivě praštil do nohy.
Zleva: Zdeněk Holub, Filip Hájek a David Pacalaj
Až v patnácté jízdě se dočkal vítězství Zdeněk Holub, jenž se před vedoucím Davidem Pacalajem mihnul už v prvním nájezdu. Na slovenského mladíka útočil také Jaroslavem Petrák. Ve druhém kole se ve druhé zatáčce dostal spodem před něho, nicméně David Pacalaj do něho vrazil.
Oba závodníci zvládli krizový moment bez pádu. David Pacalaj však v následujícím oblouku vyjel z oválu na travnatý střed. Poslední slovo pronesl sudí Luboš Hajdóni, který pardubickému jezdci sebral dva body za nebezpečnou jízdu a přidělil je právě Davidu Pacalajovi.
Hlasy z depa
Patrik Mikel – na snímku se svým otcem Františkem – už dnes myslel na zítřejší extraligu
„Pecka, celý závody bomba,“ neskrblil Patrik Mikel superlativy. „Na poslední dvě jízdy jsem začal moc laborovat a stálo to za hovno. Chtěl jsem zkusit, co si tady můžu dovolit, ale už to bylo moc.“
„Na hovno,“ začal Jaroslav Petrák láteřit, sotva vytušil tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo, přičemž důvod byl nasnadě. „Ať se rozhodčí naučí přemejšlet. Jak mě může vyloučit za nebezpečnou jízdu?! To nemůžu závodit?! Jel jsem si svojí stopu, on taky. Kdybych ho sundal, neřeknu. Nechápu! Můžu za to, že je dráha na vnitřku děravá?! Byl pomalej‘, v tu chvíli mě tam nepustil, mě to na ten venek koplo.“
Vítězná pardubická sestava na nástupu
„Vyhráli jsme, pohoda,“ vyprávěl Tomáš Suchánek. „Škoda jedný jízdy, jak mě obtáh‘ Smeták. Hlavně jsem si zatrénoval. Pořád mě bolí ten sval z Rovna, jak jsem se zasek‘ hákem za nafukovačku. Saltíčko a napichovačka na řidítka.“
Ondřej Smetana byl spokojený
„Dneska super,“ pochvaloval si Ondřej Smetana. „První jízda pěkná dvojka s Fílou, docela nám to šlo. Dobře mně to startovalo, ale na zejtra na extraligu s tím musím ještě něco udělat. V poslední jízdě na mě Suchoš odstartoval. Ale červená dráha byla celá pod vodou. Ve výjezdu jsem dostal cejchu, že jsem nic neviděl. Jinak ale super závod.“
„Konečně!“ radoval se Patrik Búri ze svých třinácti bodů. „Starty se mi dařily. Dneska to bylo těžké s tím loktem, ale vydržel jsem to a šli jsme na bednu.“
David Pacalaj byl v zásadě spokojený
„Dráha byla dobrá,“ konstatoval David Pacalaj. „Jezdilo se mi dobře až na technické problémy mojí motorky. Proto to zase tak dobré nebylo. Starty celkem šly, ale pak mě přeskakovali. Ve středu jsme měli trénink, ale dráha byla dnes jiná. Neměli jsme to dobře dopasovanou, ale já se hlavně učím v ježdění. A abych zjistil, že mi plyn pomáhá.“
„Začal jsem na jedné motorce,“ vyprávěl Martin Gavenda. „Nefungovala vůbec. Skočil jsem na druhou, ta už byla lepší.“
Jaroslav Petrák (modrá) se chystá k osudovému útoku na Davida Pacalaje (žlutá)
1. AMK ZP Pardubice
29
Patrik Mikel
3 3 3 1
1
11(1)
Jaroslav Petrák
1 2 2 3
ex
8
Tomáš Suchánek
E 3 2 2
3
10(1)
2. AK Markéta Praha
26
Ondřej Smetana
2 3 3 3
2
13(1)
Filip Hájek
3 1 1 1
E
6(1)
Zdeněk Holub
2 2 0 E
3
7(1)
3. Speedway Club Žarnovica
22
Jakub Valkovič
2 1 2 0
1
6(1)
Ján Mihálik
0 – F –
0
Patrik Búri
2 3 3 3
2
13
David Pacalaj
0 1
2
3
4. AMK ZP Pardubice B
13
Josef Novák
1 0 1 1
0
3(1)
Martin Mejtský
– 0 0 2
1
3
Martin Gavenda, Žarnovica
1 1 E 2
3
7
Poznámka: v rozjížďce s číslem patnáct Jaroslav Petrák předjel druhého Davida Pacalaje, který do něho vzápětí narazil a posléze vyjel na trávník – rozhodčí Lubomír Hajdóni po průjezdu cílem Pardubičana diskvalifikoval za nebezpečnou jízdu a domácímu závodníkovi přiznal dva technické body
Ondřej Smetana jede před Jakubem Valkovičem a Filipem Hájkem
Aktuální prvoligová tabulka:
bilance výsledků
malé body
velké body
1. Pardubice
1-0-0-0-0
29
5
2. Praha
0-1-0-0-0
26
4
3. Žarnovica
0-0-1-0-0
22
3
4. Pardubice B
0-0-0-1-0
13
2
5. Slaný
0-0-0-0-0
0
0
Bojovník Patrik Búri jezdí první před Martinem Gavendou, Josefem Novákem a Jakubem Valkovičem
Olching – 15. června a Terenzano – 17. června
Česká republika a Slovensko má své šampióny v challenge o postup do SGP 2018, jež je na programu v srpnu v Togliatti. Oba svůj postup pojali dokonale pragmaticky. Martin Vaculík ve čtvrtek v Olchingu už nenastoupil do rozjezdu o stupně vítězů a spokojil se s pátým místem. Václav Milík zase po třech vítězstvích v rozpáleném Terenzanu se v posledních dvou rozjížďkách uchýlil k testování nastavení svých motocyklů. Přesto však skončil druhý za vítězným Craigem Cookem. Cestu k postupu bohužel nenašel Matěj Kůs, který skončil v sobotu šestnáctý.
Kondrac – 19. června
Letošní zima neskutečně přála ledové ploché dráze. Nebýt nepochopitelných duševních pochodů ubožáků, kteří zničili připravenou trať v Nepomuku, dočkali jsme se i historického rekordu v počtu odjetých závodů u nás. Mezi ledařská pozitiva patří pochopitelně i zájem nových závodníků. David Lizák, který se objevoval s divišovskou vestou, patřil mezi ně. A to se přitom zmiňoval, že ohřebovaný speciál je jeho první motocykl vůbec.
Nákup plochodrážního motocyklu kvůli svezení
David Lizák si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Je to tak,“ potvrzuje borec, jenž v prosinci oslavil své osmatřicáté narozeniny. „Ale myslím, že jsem říkal, že leďák je první motorka, na které závodím. Jinak jsem ale zkušený jezdec. Měl jsem Jawu 350 a na ní jsem asi pět let jezdil v létě, v zimě do práce jako Venca Konopník ze slavného filmu. Dokonce byla i stejná, červená typ 634. Auto jsem tenkrát neměl.“
Loňská Chrastná však nebyla prvním závodem Davida Lizáka. „Drobné závodní zkušenosti mám,“ připouští. „Jezdil jsem asi dva roky bikros a prý docela dobře. Ale to je tak dávno, že to znám spíše z vyprávění táty. Nějaké věnce z toho období jsem doma našel, ale já si nepamatuju skoro nic. Je to jako starý němý film. Už se to zapomnělo a já se věnoval jenom fotbalu, který vlastně hraju dodnes, ale z rychlého útočníka se postupně přes obránce stal brankář.“
Ale jak se tedy přihodilo, že se fotbalista stal plochodrážníkem? „Nějakým řízením osudu se stalo, že jsme s mojí ženou Lucií velcí plochodrážní fanoušci a navštěvujeme všechny závody, když nám to čas dovolí,“ vypráví David Lizák. „A když už na to neustále koukáš, tak tě svrbí ruce, že by ses taky chtěl svést, když teoreticky už to umíš. Ale problém je ten, že aby ses svezl na ploché dráze, musíš znát někoho, kdo plochodrážní motocykl má, protože to není úplně běžná věc. A to já neznal nikoho.“
Každý závod přináší zkušenosti
Úsloví, že kdo chce, hledá způsoby, v jeho případě zafungovalo dokonale. „Byl jsem člověk z venku, bez kontaktu na kohokoli,“ přibližuje, že se divák v plochodrážním areálu může i trápit. „Ale svezení mě lákalo. Třeba by mi to i někdo půjčil, ale za žádným jsem se do depa neodvážil. Pak se objevil inzerát, plochodrážní motocykl levně. Tak jsem se dlouho nerozmýšlel, hned jsem měl vymyšleno, že se svezu a pak ho zase prodám.“
A vskutku se vesnice Kondrac coby kamenem dohodil od Vlašimi naplnila burácením plochodrážního čtyřtaktu. „Měl jsem obrovskou radost, když jsem zkoušel starty u nás za domem a na louce zkoušel smyk,“ líčí David Lizák. „Je to ohromně zábavné svezení, motor řve, celé se to klepe a tahá to za ruce, obrovské zrychlení.“
Jezdec se nebavil tolik jako lidé na divišovském stadiónu
Takové svezení však s sebou neslo celou řadu úskalí. „Začínat na louce není nic jednoduchého, za půl hodiny nemáš na těle nezraněné místo,“ ví o tom David Lizák své. „Vyrazil jsem tedy do blízkého Divišova. Tam mi ochotně dovolili se svést na dráze, ale moc velký zážitek to pro mě nebyl. K mé smůle tam bylo asi padesát lidí, kteří sledovali mé spektakulární pády. Možná bych se to za odpoledne naučil, ale to chce si zkoušet v klidu bez diváků.“
David Lizák v akci
Úsilí Davida Lizáka muselo být pro přítomné zajímavé, nicméně jezdec jejich nadšení nesdílel. „Když jsem ukončil představení, na motocyklu už chybělo skoro vše, co nebylo nezbytně nutné k jízdě,“ vybaví si. „Chystal jsem se motorku naložit, ale někdo z přítomných se zeptal, jestli mu ji neprodám. Nevím, co mě to napadlo, ale kývl jsem. A bylo po škváře.“
Jenže zatne-li se drápek… „Už jsem byl nakažen tím závodním bacilem,“ přibližuje se David Lizák zase o kousek blíž k letošním bojům na zamrzlých hladinách. „Věděl jsem, že se chci účastnit motocyklových závodů. Závodit na klasické ploché dráze? To jsem zavrhl. Už jsem asi starý, abych se to naučil, a už jen hobby úroveň bude jistě nákladná. Motokros jsem taky pustil z hlavy. Z fotbalu mám operované koleno a už jsem se viděl, jak mi po prvním skoku upadnou nohy. A k silničním motocyklům nemám vztah.“
Ať řešil rovnici z kterékoliv strany, plochá dráha mu vycházela jako jediný logický výsledek. „Mám k ní vztah, tak co bych mohl jezdit?“ svěřuje se se způsobem svého tehdejšího uvažování. „Plochou sajdkáry nebo ledy… Ty ledy, čím více jsem o nich přemýšlel, tím více se mi to líbilo. Samá pozitiva, ani moje bolavá levá noha není v té disciplíně potřeba.“
Brankář studuje meteorologii
Opět zasáhl osud nebo co se do příběhu Davida Lizáka vložilo. „Další inzerát, prodám ledáka, jakýsi Radek Hutla,“ začínají kostičky mozaiky zapadat do sebe. „Zavolal jsem mu a motocykl byl ještě k mání. Radek si myslel, že ledák půjde někam do muzea, ale když jsem mu sdělil, že na něm budu závodil, velice se divil. A od té chvíle věci nabývají stále rychlejší spád.“
V plné palbě na holickém ledu
Inu, ono to zase tak rychlé nebylo. Poprvé David Lizák s motocyklem Hutla Teamu vyjel v zimě 2015. Ovšem tehdy se teploty v lednu nebály olizovat dvacítku nad nulou, na zelených loukách jste mohli sbírat sedmikrásky a tu a tam dokonce vylétla nějaká zmatená včelička. Místo se závodů se v Čechách již druhým rokem pouze trénovalo.
„Bylo to zajímavé,“ vybaví si David Lizák okamžik nákupu ledařského stroje. „Jel jsem od Radka s motorkou v autě a venku už bylo tři týdny sedmatřicet stupňů Celsia ve stínu. Přemýšlel jsem, jestli se vůbec svezu. Vypadalo to, že v Čechách nezamrzne nikdy.“
Člověk by však neměl nikdy říkat nikdy. „Stal se ale zázrak,“ rozzáří se hrdina našeho vyprávění. „V únoru se u nás na rybníku vytvořilo asi deset cenťáků ledu. Musel jsem vyzkoušet jízdu. Měl jsem v plánu, že když pojedu rychle, neměl bych se propadnout. Kamarád a budoucí mechanik Václav vytvořil v rákosí depo. Na sobotu jsem sezval sousedy, že uvidí, co ještě nikdy neviděli. A ono to šlo. Jednička, plný plyn, dvojka, nabrat rychlost, složit motorku doleva a kroužit. Byla to čistá radost.“
Předloni v Jistebnici
Záhy se o ní dělil s ostatními ledaři. „Ozval se Radek Hutla, že pan Klatovský pořádá trénink na rybníku, a že mohu přijet,“ pokračuje David Lizák. „Hned jsem této příležitosti využil. A ač se to nezdá, i přes mírnou zimu jsme se svezli dost. Tím, že jsem se zúčastnil pár tréninků, jsem se dostal do party ledařů, závodníků, kteří jsou do jednoho bez výjimky dobří lidé. I z toho mála, co jsem zatím zkusil, jsem byl nadšený. Stal se ze mě amatérský meteorolog, který sháněl všechny dostupné předpovědi počasí na příští zimu.“
Závodník ušetří na vstupenkách
Loni v Chrastné už nemusel platit vstupné
Zprvu se nezdálo se, že by zima na přelomu let 2015 a 2016 měla vybočit z mírného průběhu svých starších sestřiček. Nakonec však v lednu přišel mráz a v Chrastné dali narychlo dohromady mistrovství republiky jednotlivců.
„Pocity byly skvělé,“ vzpomíná David Lizák, kterak se tehdy cítil, když v rekreačním středisku Žabák vykládal motocykl. „Těšil jsem se, že jsem nemohl dospat. Vjížděli jsme s mechanikem Václavem a manželkou do depa a hle, nikdo po nás nechtěl vstup. K Václavovi jsem prohodil, že se investice do motocyklu začíná vyplácet.“
Na boje v sedle bikrosového kola David Lizák zapomněl, ale zážitky z ledového křestu ohněm, pochopitelně ještě ne. „První závod, to je strašný fofr,“ líčí. „O nějakém závodění nemohla být ani řeč. Nevěděli jsme co dříve. Dolévat palivo, udržovat motocykl v provozu, sledovat, jestli už nemám jet na dráhu, jakou pokrývku hlavy… Děs, běs. Tak se například stalo, že jsem do první rozjížďky na dráhu najížděl v domnění, že se jedná o trénink a až startovní páska mě vyvedla z omylu.“
První ledařský závod kariéry
David Lizák neskončil poslední, byť Jan Klauz a Miroslaw Daniszewski podnik nedokončili. „Jinak se ale žádné překvapení, co se týká bodového zisku, nekonalo,“ stojí divišovský ledař oběma nohama na pevné zemi. „Náladu mi zvedlo jen předjetí Poláka v poslední zatáčce po zadním kole a získal jsem první bod. Byl jsem celkem spokojený. Manželka byla ráda, že jsem dokončil ve zdraví. Hlavně poté, když viděla, jak nakládají kolegu Klauze do sanitky se zhmožděnými žebry.“
Druhý den se po padesáti letech vrátily ledy do Holic. David Lizák ale při mistrovství republiky družstev nedokončil ani první jízdu. Potom se už jenom skláněl ke svému motocyklu. Pořadatelé z Nepomuku byli plni optimismu, že za týden pojedou svůj první závod. Jenže oblevu s dešti nevětřili jenom amatérští meteorologové, nýbrž i jejich profesionální protějšky.
Loni v Holicích prožil velký pech
„Do Holic jsem už jel s tím, že už budu závodit a pokusím se o nějaký bodový zisk,“ povzdechne si. „Ale jak mě ta závada vyvedla z omylu! Taková blbost! Jen praskl řetěz. Ale rám na tom ledáku byl řešený tak nešťastně, že se řetěz nahrnul do mezery mezi rámem a spojkovým košem a zničil, co mohl. Měl jsem sice sebou náhradní spojku, ale trochu jiného typu a nepovedlo se to do konce závodu tak nějak poskládat, aby to trochu fungovalo. Byla to docela smůla, ale kdo ví, jak bych jezdil. Už před závodem mě strašně bolely ruce ještě ze soboty. Docela mě to mrzelo, že jsem se nesvezl, ale věděl jsem, že není všem dnům konec.“
Závody nesou spánek vsedě, osmičku z kola, ale i stupně vítězů
Do konce ledna 2016 chyběl jen týden. Potom paní Zima předala vládu Vesně, kterou střídalo léto. Překulilo se a byl tu podzim. A ještě než oficiálně skončil, čeští ledaři pluli na trajektu do Švédska na soustředění.
S Robertem Růžičkou vytvořil tandem pro letošní mistrovství republiky družstev
„Do Švédska jsem s ostatními jezdci vyrazil z toho důvodu, abych měl vůbec nějakou jistotu, že se svezu,“ přiznává David Lizák. „Nic totiž nenasvědčovalo tomu, že bude tady taková, pro nás příznivá, zima. A ve Švédsku to nemělo chybu. Franky Zorn tam měl na jezeře přichystáno asi deset oválů. A jezdili jsme od rána do večera. Prostě paráda. A to zimní počasí se nám podařilo přivést sebou zpět sem do Čech.“
Letos vskutku nastal ledový ráj. Šampionát jednotlivců se střídal s družstvy v rychlém sledu. Během čtyř víkendů byla jen jedna volná sobota. A to ještě jenom díky neznámým nepomuckým pošukům. Zima byla krásná, ale náročná a David Lizák během ní vůbec poprvé vyrazil na stupně vítězů, jež si spolu s Robertem Růžičkou vybojovali při ouvertuře družstev v Chrastné.
„Šlo rychle,“ souhlasí. „Dva závody za víkend každý týden. Člověk se mohl jen modlit, aby takový zápřah motorka vydržela. Celé jsem to bral jako první závodní sezónu, kdy se sbírají zkušenosti. A tak se lepší závody střídaly s horšími. A o těch zkušenostech to je. Například první závod Opatovice, zisk nula bodů. Jedeš, nemůžeš na motocyklu zatočit a nevíš, čím to je. A když se do toho pořádně opřeš, tak upadneš a narazíš si žebra, že spíš týden vsedě. Až doma vidíš, že je na zadním kole osmička a je asi přetržený plášť a že se na tom nedalo jet. Přezul jsem na nové pláště a už to zase šlo.“
S Radkem Hutlou za zády
A jak David Lizák hodnotí sám sebe? „S výsledky jsem celkem spokojený,“ bilancuje. „Zatím jsem od toho nic nečekal. Líbil se mi závod v Mělicích, kde se mi celkem dařilo. Akorát mně vadilo, když mě některý z jezdců předjel na rovince. Tak teď pracuji na lepším a výkonnějším motoru, aby se to už nestávalo. A třetí místo z dvojic v Osečné, to byla paráda. Užili jsme si to a pořádně oslavili. Skvělé bylo také to, že jsem se mohl zúčastnit závodu v hale, v Holandsku. To nemělo chybu. Depo bylo v teple, všechno zázemí pro jezdce dokonalé, občerstvení, sprchy, o tom se nám na rybnících může jen zdát. Tam bych jel hned znovu. Třeba už nebude příležitost, ale bylo to super.“
Nyní je však do zimy ještě dost daleko. „Léto uteče rychle,“ předpovídá David Lizák. „Celé ho asi strávím v zaměstnání, abych mohl do další sezóny nastoupit s motorkou, která bude konkurenceschopná. Zatím nemám velké cíle, jsem nohama na zemi. Chtěl bych být ale taková štika v rybníce. Jezdec, který třeba nebude stát na pódiu, ale za příznivých okolností je schopen na dráze předjet kohokoli.“
David Lizák děkuje:
„Na závěr chci poděkovat několika lidem, bez kterých by se toto dobrodružství realizovalo jen velmi těžko. V první řadě mé ženě Lucii, našim třem dětem a svým rodičům za podporu a za to, že pro toto moje snažení mají pochopení anebo alespoň svůj nesouhlas úspěšně tají. Dále V. Pekárkovi, mému mechanikovi, kamarádovi a psychologovi. A dále těmto lidem: V. Hromas, J. Kladiva, M. Kohout, P. Kuklík, J. Kohout, Autoklub Divišov a všem divákům a podporovatelům.“
První stupně vítězů od bikrosového pravěku
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Karel Herman a Mirek Horáček
