Plzeň – 22. června
Z pódia veteránského závodu v rámci Memoriálu Antonína Vildeho seskočil vlastně jen obrazně, jelikož praktické provádění podobných kousků mu stále přece jen brání operovaná noha. Prohlásil, že právě odjel svůj poslední závod, čemuž při jeho závodní dlouhověkosti nikdo z přítomných nevěřil. V sobotu plánoval, že v Mariánských Lázních jen z pozice náhradníka zamává na nástupu divákům. Jenže zranění Hynka Štichauera jej vystřelilo na startovní číslo jedenáct. Karel Kadlec se magazínu speedwayA-Z svěřil, že kvalifikace světového šampionátu bude doopravdy tím posledním závodem jeho kariéry.
„Je to rozlučkovej‘ závod,“ říká Karel Kadlec, aby pochopitelně čelil poznámce, že něco takového tvrdil již v půli minulého měsíce ve Slaném. „Jo, řek‘ jsem, že ve Slaným jedu naposledy. Teď jsem v Mariánkách, který mám rád, jen chtěl dělat náhradníka. Ale budu muset jet místo Hynka, takže dneska jedu s Martinem Málkem do Mühldorfu.“
Nicméně z Mariánských Lázní vede přece jen cestička do challenge… „Nikam postupovat nebudu,“ nestrká Karel Kadlec hlavu kamsi do nadoblačných výšin. „Od Slanýho jsem neseděl na motorce. Buď musíš jezdit pořádně a pořád nebo se na to vykašlat. A končí i mladší.“
Od svého comebacku zkraje tisíciletí se Karel Kadlec stal synonymem závodnické dlouhověkosti. „Chtěl jsem to dotáhnout až do pětapadesáti,“ připouští, že zprvu počítal ještě se sezónou 2018. „Mám tady hromadu starostí, jak jsem teď dvanáct let jezdil po závodech a strkal do toho peníze. Tak už přišel čas, abych skončil.“
V Mariánských Lázních se tak nadobro uzavře kariéra plzeňského nezmara, který spolu se svým otcem drží neuvěřitelný primát. Karel Kadlec starší se poprvé postavil na start motocyklového závodu roku 1934 a jeho syn se o poslední zápis do svého závodnického curriculum vitae postará o třiaosmdesát let později. Ovšem to už je inspirace pro historickou rubriku magazínu speedwayA-Z.
Pardubice – 21. června
Dnešní vyvrcholení spojených českých šampionátů do jednadvaceti a devatenácti let bylo posledním závodem domácí juniorky pro Eduarda Krčmáře. A slánský závodník si ho dokonale užil. S velkým náskokem vyhrál nejen pět jízd základního rozpisu, jimiž zpečetil svůj rekordní čtvrtý titul, ale i nadstavbový Memoriál Jiřího Marxe. Za jeho zády se však odehrávala tak napínavá a vyrovnaná podívaná, až se staronový šampión devatenáctek Patrik Mikel ani jednou nepodíval na pódium. Naopak navýsost spokojený byl Filip Hájek. V jedenácté jízdě sice upadl, ale dojel si pro bod, který jej dostal do finálové jízdy. V ní za sebou nechal Jána Mihálika, jehož vzápětí odvedl i v rozjezdu o celkový bronz. Doprovodné mistrovské klání stopětadvacítek se stalo kořistí Filipa Šifaldy.
Eduard Krčmář si přivezl tužku na přepisování rekordů
První den letošního léta byl vskutku jako ze žurnálu. Vyvrcholení letošní české juniorky se týkalo patnácti závodníků. Pro osm z nich byla čeština mateřským jazykem a oproti dosavadním zvyklostem nebyla ve startovním poli jediná dvěstěpadesátka. Největší pozornost se soustředila na Eduarda Krčmáře.
Slánský junior stál těsně před potvrzením svého čtvrtého titulu, jímž by se zapsal na čelo historických statistik. Přitom měl na dosah i další rekord. Pakliže by vyhrál dnes všech pět jízd základního rozpisu a přidal ještě další vítězství ve finálové jízdě, již podruhé by vyhrál juniorku bez ztráty jediného bodu.
Mítink měl pro něho zvláštní přídech, protože věděl, že se s šampionátem po sedmiletém působení loučí nadobro. To samé platilo i pro Zdeňka Holuba, který předloni zapříčinil, že Eduard Krčmář dnes nestál na prahu pátého primátu. Pražan vzhledem ke svému březnovému úrazu do letošní juniorky vstupoval, aby se s ní zároveň navždy rozloučil.
A co mohlo být pro Zdeňka Holuba větší motivací než maličko přistřihnout křidélka Eduardu Krčmářovi? Jenže hned na úvod se stal skalpem na opasku Josefa Nováka. Přitom start rozjížďky s číslem dvě zvládl Zdeněk Holub lépe. Jenže ve druhém oblouku nechal po své levici více místa, než by bylo záhodno. Josef Novák to pochopil jako pozvánku do čela, kam se ve výjezdu vnitřní stranou protáhnul.
Josef Novák líčí vítězství nad Zdeňkem Holubem v rozjížďce s číslem pět:
„Viděl jsem, že jsem z toho výjezdu rychlej‘. Nechal mi místo, tak jsem mu to tam dal. Nebylo co řešit!“
Dým od výfuku pardubického závodníka však malinko znepokojoval jeho otce Josefa s mechanikem Martinem Kratochvílem, kteří už pár zadřených motorů z rámu pardubického juniora demontovali. „Prosakoval olej z víčka,“ uklidňoval Josef Novák. „Kapal na vejfuk a malinko se to propalovalo.“
Navzdory slibnému úvodu však Josefa Nováka nečekal pozitivní večer. Měl řešit problémy se spojkou a stupně vítězů, na něž se prvně podíval zkraje minulého měsíce v Praze, mu zůstaly na hony vzdáleny. Ani Zdeněk Holub však neměl na růžích ustláno. V osmé jízdě kraloval od startu až do cíle před sedmnáctiletým Rumunem Andreiem Popou, který v úvodním oblouku objel Václava Kvěcha. Do depa se ale vrátil se zadřeným motorem, nicméně hned se pustil do práce.
Po dvou sériích na hrotu aktuální klasifikace osaměl Eduard Krčmář. Leader aktuální klasifikace v rozjížďce s číslem čtyři odvedl Filipa Hájka a Davida Pacalaje. Hned po přestávce vévodil jízdě vítězů první série. Vedení se ujal již po letu pásky vstříc prosluněnému nebi, zatímco Patrik Mikel musel pacifikovat jak Josefa Nováka, tak Jána Mihálika.
Smůla Mario Niedermaiera má přinést štěstí Filipu Hájkovi
Eduard Krčmář svým počínáním dal jasně najevo, že žádné kompromisy nehodlá dělat ani dnes. Ovšem jeho pronásledovatelé jen sršeli ambicemi zajet dramatický závod. Kromě zmiňovaného Zdeňka Holuba se pěti body mohli chlubit také Patrik Mikel a Filip Hájek. Pardubický Moravan předtím, než podlehl Eduardu Krčmářovi, dokonale opanoval úvodní jízdu večera. Pražan se vydal na vítěznou cestu suverénním triumfem v rozjížďce s číslem šest.
V ní na jeho raketový start nenašel recept ani Richard Geyer. Německý závodník přitom začal dnešní mítink hodně smolně. Do rozjížďky s číslem tři sice odstartoval nejlépe, avšak zavřený palivový přívod jej nepustil dál než do první zatáčky. Sice svou chybu bleskově napravil, ale bod inkasoval teprve, když druhému Pavlu Čermákovi v poslední zatáčce prasknul primární řetěz.
Václav Hromas v roli mechanika Pavla Čermáka láteří na smůlu v rozjížďce s číslem tři:
„Předtím jsem měl primár venku, namazal jsem ho. Aspoň tu poslední rovinku, kdyby vydržel! Blbec jsem měl koupit novou Reginu!“
Pavel Čermák se ocitnul s přetrženým primárním řetězem ještě jednou. Stalo se tak v rozjížďce s číslem sedm, v jejímž druhém kole si na Niedermaierovi vybojoval druhou příčku za vedoucím Davidem Pacalajem. Když musel v posledním okruhu odstoupit v první zatáčce, Němec se mu vyhýbal, ale skončil v nafukovacích vacích.
Dostal sice dva technické body, avšak jeho dnešní účinkování dospělo ke svému konci. S oteklou levou paží a pohmožděnou pravou nohou mu lékař Tomáš Brož nedovolil pokračovat. Smůlu si však měl vybrat také Filip Hájek, nicméně shodou okolností pro něho absence Mario Niedermaiera byla štěstím.
V rozjížďce s číslem jedenáct se totiž pádem v předposlední zatáčce ocitnul na zemi. „Bez komentáře,“ odmítnul jakékoliv diskuse na téma ztráty svého již jistého druhého místa. Sebral mu jej Ján Mihálik, jehož osud se měl dnes ještě jednou protnout s Filipem Hájkem. Nicméně nepředbíhejme a zatím se spokojme s konstatováním, že pražský závodník při neúčasti Mario Niedermaiera zachránil alespoň bod.
Aktuální čelo závodu se v třetí sérii formovalo do nové podoby. Zdeněk Holub se triumfem právě v probírané rozjížďce s číslem jedenáct posunul na hranici osmi bodů. Stejné hodnoty prve v deváté jízdě dosáhl i Patrik Mikel, když se v nájezdu do druhé zatáčky nekompromisně nacpal před Jakuba Valkoviče, jehož fazóna začíná být opět závod od závodu výraznější. Nad všemi však čněl Eduard Krčmář se svým třetím triumfem v rozjížďce s číslem dvanáct.
Nejen obsazení finále se stalo překvapením
Letošní juniorka nabídla konečně živé závodění jako v minulých letech, což lze napsat také o dnešním podniku. Dokladem by mohla být také rozjížďka s číslem deset. David Pacalaj ve Svítkově zatím jen trénoval, protože přerušený dubnový přebor mu posunul jeho debut až na tuto středu. Nicméně nyní zamířil vstříc druhému triumfu. Jan Kvěch byl proti všema deseti a v úvodním oblouku druhého okruhu Slováka elegantně podjel.
„Vrátil jsem mu tu první zatáčku,“ konstatoval druhý muž evropských dvěstěpadesátek, sotva se vrátil do depa. Nicméně oba mladíci mají potenciál dostat se do hlavních titulů po pár letech a tak se raději soustřeďme na ty, kteří hlavní historickou stať šampionátu psali už nyní. Klíčovou úlohu v tomto ohledu sehrála rozjížďka s číslem třináct.
Filip Hájek v ní vystřihnul start jako z partesu. O tom, jak umí pardubický ovál, když jede první se tentokrát přesvědčil Patrik Mikel, který nenašel cestu dopředu. Ve čtrnácté jízdě se Eduard Krčmář dalším sólem vzdálil ostatní konkurenci, když odvedl Zdeňka Holuba. S ním se o deset bodů dělil Patrik Mikel a na krk jim s odstupem bodu dýchal nejen Filip Hájek, nýbrž i Ján Mihálik.
Slovenský borec zvýšil hodnotu svých akcií v šestnácté jízdě, kterou vyhrál ve stylu start – cíl. Potlesk si ale zasloužil také David Pacalaje, který se v první zatáčce bleskově přenesl před Václava Kvěcha a Jakuba Valkoviče na druhou příčku.
Uzel tajenky obsazení finálové jízdy se zamotával i nadále. Patrik Mikel nemohl nikterak naříkat na svůj start v rozjížďce s číslem sedmnáct. Jenže Zdeněk Holub už dopasoval svůj náhradní motor a v první zatáčce se okolo pardubického borce přehnal jako střela. Patrik Mikel mohl jen kalkulovat, zda mu dvanáct bodů bude stačit na postup či zda se bude opakovat historie loňského Divišova. Tehdy také slavil titul v devatenáctkách sledováním finálové jízdy, z níž vypadl na pomocná kritéria.
O nápovědu se mu postaral Ján Mihálik hned v osmnácté jízdě. Dlouho v ní vedl Jan Kvěch, ovšem slovenský závodník se ve třetím kole dostal do čela v nájezdu do první zatáčky. Srovnal krok s Patrikem Mikelem, avšak při vzájemné konfrontaci mohl nabídnout o jednu trojku navíc. A pak že do stejné řeky nevstoupíš dvakrát!
O triumfu Eduarda Krčmáře v devatenácté jízdě nemohlo být sebemenších pochyb. V rozjížďce s číslem dvacet si Filip Hájek vychutnal šanci vrátit Josefu Novákovi druhý mítink v Praze i s úroky. Pardubičan mu v květnu na Markétě sebral nejen první pódium, ale i reprezentační vestu. Nyní se role obrátily a Filip Hájek ukázal Josefu Novákovi výfuk před jeho publikem. Navíc se dostal na dvanáct bodů. A stejně jako Ján Mihálik měl více vítězství než Patrik Mikel!
Ve finále Eduard Krčmář přepsal rekordy, na něž útočil, když k šachovnicové vlajce v rukou Jaroslava Kocka dojel s náskokem půl roviny. Zdeněk Holub se při svém letošním pechu rozloučil s juniorkou alespoň druhým místem v dnešním závodě. A protože Filip Hájek za sebou nechal Jána Mihálika, dosáhl svého premiérového umístění na pódiu v juniorském šampionátu.
Než se na něj vypravil, musel ovšem ještě dvakrát na startovní rošt. Nejprve se v rozjezdu o celkové třetí místo v jednadvacítkách postavil Jánu Mihálikovi. „Zase to perfektně odpíchlo,“ vyprávěl Pražan o svém vítězství. „Viděl jsem ho tam, ale nepustil ho.“
Ján Mihálik byl hodně důrazným soupeřem zejména ve druhé zatáčce, v níž se vehementně cpal spodní stranou dopředu. Oba se utkali ještě jednou v Ceně Jiřího Marxe, pro niž letos pořadatelé vyhradili formát jedné jediné jízdy se šesti závodníky na startu. Eduard Krčmář si v ní znovu počínal jako muž z jiné dimenze a již po dvou kolech vedle o nějakých třicet metrů.
Patrik Mikel vypráví Cenu Jiřího Marxe:
„Bojovali jsme se Zdendou, vsunul se tam Fíla…“
O druhé místo si to rozdával Zdeněk Holub s Patrikem Mikelem. Pražan ztratil vrch v úvodní zatáčce třetího kola, kdy se před něj Pardubičan posunul. Nicméně jeho odveta přišla již v dalším nájezdu. Poslední slovo však patřilo Filipu Hákovi. Nájezd spodní strany stranou poslední zatáčky jej vynesl před Patrika Mikela. A ve světle předchozích událostí zapříčinil, že při pěti dnešních vyhlašováních vítězů chyběl jen ve stopětadvacítkách a devatenáctkách, které se ho již netýkaly.
Maximum Filipa Šifaldy
Zatímco šampionáty kolibříků na malých oválech jen květnou hojností mítinků, na klasické dráze se stopětadvacítky sešly teprve podruhé. Nebo vlastně potřetí, protože se dnešní závod dostal do termínového kalendáře až dodatečně. Doprovázel totiž dubnový přebor, pro nějž se však bohužel už náhradní termín nenašel.
Hned úvodní jízda svedla na startovní rošt oba suverény slánské ouvertury. Filip Šifalda zkraje měsíce přišel o vítězství jen díky spadlému řetězu, ale nyní ukázal Pavlu Kuchařovi výfuk hned s letem pásky. Pražan se dle svého nejlepšího zvyku snažil bojovat a opravdu na metě zůstal za chabařovickým borcem jen o onen pověstný kousíček.
O nominaci na evropský pohár do Toruně si v rozjížďce s číslem dvě řekl Daniel Klíma. Objev letošního roku nejprve odrážel Jaroslava Vaníčka, aby posléze v předposlední zatáčce podjel vedoucího Milana Dobiáše. Ten se nedočkal triumfu ani ve třetí jízdě, i když odstartoval jako první.
Mít za zády Pavla Kuchaře a být v klidu je stejné asi jako otevřít si pytel plný blech a doufat, že ani jedna nevyskočí ven. Pražan jej vskutku začal zasypávat útoky. Hnal se vnitřkem, ale Milan Dobiáš první příčku ještě uhlídal.
Pavel Kuchař však i nadále vyznával levou stopu. V první zatáčce druhého kola udeřil opět. Protilehlou rovinkou projeli oba bok po boku, aby však v následujícím nájezdu Pražan převzal vedení. V předposlední zatáčce se Milan Dobiáš ještě ke všemu přetočil.
Čtvrtá jízda viděla triumf Filipa Šifaldy ve stylu start – cíl. O vzruch se však postaral Daniel Klíma, když v první zatáčce šmahem přeskočil Jaroslava Vaníčka a Michala Bašteckého. V páté jízdě vyfasoval Lukáš Vinter žlutou kartu jako vlastně první stopětadvacítkář vůbec. Po restartu kraloval Pavel Kuchař, zatímco Daniel Klíma před sebe nepustil Michala Bašteckého, který v první zatáčce přeskočil Lukáše Vintera.
V rozjížďce s číslem šest se do křížku s Filipem Šifaldou pustil Milan Dobiáš. Ve druhém kole se ve druhé zatáčce posunul do vedení, avšak Filip Šifalda byl vmžiku nazpět. V závěrečném výjezdu odrazil i poslední nájezd svého klubového kolegy. V poslední zatáčce upadl Jan Jeníček, k němuž se dnes Štěstěna chovala ještě hůř než macecha k Nastěnce v dobře profláklé ruské filmové pohádce.
Michal Baštecký si posléze hladkým triumfem v sedmé jízdě vylepšil bodový zápis do průběžné tabulky, ale stupně vítězů mu byly daleko. O ně si to rozdala hned vzápětí čtveřice velkých favoritů. Filip Šifalda mohl kalkulovat s devíti body, Pavel Kuchař jich měl osm, Daniel Klíma šest a Milan Dobiáš.
Filip Šifalda nezaváhal a předvedl další sólo. Pavel Kuchař odstartoval poslední. Přeskočil Daniela Klímu a v poslední zatáčce útočil i na druhého Milana Dobiáše. Ten si na své dva body nenechal sáhnout, avšak na stupních vítězů stál s Pavlem Kuchařem v obráceném pořadí.
Hlasy z depa
„Jsem rád,“ komentoval Eduard Krčmář svůj rekord v počtu juniorských titulů, aby se rovnou zamyslel, který z těch čtyř byl vlastně nejtěžší. „Ten s Vencou tady v Pardubicích (2014 – pozn. redakce). Uteklo to hrozně. Dneska mi to frčelo, užíval jsem si to, byla to moje poslední juniorka v životě. A cejtím se jako rekordman.“
„Až na tu první jízdu, co mi nevyšla, dobrý,“ nestěžoval si Zdeněk Holub. „Dal jsem jinej‘ motor, nebyl jsem spokojenej‘. Během druhý jízdy jsem zadřel a musel skočit zpátky a doladit to.“
„Dneska byl začátek dobrej‘,“ rozhovořil se Filip Hájek. „Jel jsem s Edou, to šlo. Pak jsem vyhrál, dobře jsem odpíchnul. Třetí jízda no comment. Měl jsem dobrý nastavení, jelo to, startovalo to. Skončilo to v rozjezdu, zase to suprově odpíchlo, viděl jsem ho tam, ale nepustil ho. A v Marxovi, jsi to viděl, když se dva perou, třetí se směje.“
„Nejdřív to vypadalo celkem fajn, pak to ale bylo takové…“ nedořekl Ján Mihálik. „Snažil jsem se v rozjezdu, ale byl rychlejší než já. Aspoň že mám druhé místo do devatenácti let. Mohlo být i třetí do jednadvaceti… Za rok to bude lepší.“
„Hrozný,“ protáhnul Patrik Mikel při svém komentáři obličej. „První dvě jízdy jsem bojoval s motorkou. Skočil jsem na druhou, bylo to lepší, ale pořád to nebylo ono. S dneškem nejsem spokojený. S titulem ano, to se mi líbí, výsledek se mi líbí, ale dnešní závody vůbec.“
„Dneska jsme zezačátku měli moc lehký převody,“ vyprávěl Jan Kvěch. „Strašně to mydlilo. Laborovali jsme s tím a s předstihem. David Pacalaj mě podjel v prvním nájezdu, byl jsem moc pomalej‘, ale pak jsem mu to vrátil.“
„Mohlo být ještě líp, ale celkem dobrý,“ bilancoval David Pacalaj. „V poslední jízdě jsem nebodoval, soupeři byli silní. Příště… Jsem tady na prvních závodech, byl jsem tu jenom trénovat a to byl handicap.“
„Nechci se o tom bavit,“ odmítal Josef Novák všechny zvídavé otázky. „První jízda dobrý, ale pak už na hovno. Odešla spojka, pak jsem odešel já a stálo to za hovno. Uvidíme příště…“
1. Eduard Krčmář, Slaný
3 3 3 3 3
3
18
2. Zdeněk Holub, Praha
2 3 3 2 3
2
15
3. Filip Hájek, Praha
2 3 1 3 3
1
13
4. Ján Mihálik, SK – Žarnovica
3 1 2 3 3
0
12
5. Patrik Mikel, Pardubice
3 2 3 2 2
12
6. Jan Kvěch, Praha
2 1 3 1 2
9
7. Richard Geyer, D
1 2 2 3 1
9
8. David Pacalaj, SK – Žarnovica
1 3 2 2 0
8
9. Josef Novák, Pardubice
3 0 1 2 2
8
10. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
1 0 2 1 2
6
11. Andrei Popa, RUM
2 2 0 E 1
5
12. Václav Kvěch, Praha
1 1 1 0 1
4
13. Sindy Weber, D – Liberec (ACCR)
0 1 0 1 1
3
14. Mario Niedermaier, D
0 2 – – –
2
15. Pavel Čermák, Praha
E E 1 0 0
1
14. Cena Jiřího Marxe:
1. Eduard Krčmář, 2. Zdeněk Holub, 3. Filip Hájek, 4. Patrik Mikel, 5. Ján Mihálik, 6. Josef Novák
Cena Jiřího Marxe: zleva Patrik Mikel, Zdeněk Holub, Eduard Krčmář, Filip Hájek a Ján Mihálik
Žarnovica – 17. června
Uslyšet v žarnovici zvuk plochodrážního motoru není vůbec neobvyklým jevem. Nicméně když v sobotu okolo desáté vyjel Ján Daniel v sedle závodního stroje na autobusovou zastávku před opuštěným motorestem, přece jen bylo nutné zbystřit pozornost.
Bývalá slovenská jednička Jozef Tóth totiž každoročně pořádá silniční cyklistický závod napříč Slovenskem, jehož trasa protíná rovněž Žarnovicu. A protože se letošní termín akce kryl s českou první ligou, Ján Daniel připravil svému někdejšímu soupeři příjemné překvapení.
Josef Tóth měl vskutku radost. Na chvilku sesedl z kola, které dal do ruky Jánu Danielovi. Přesedl do sedla závodního motocyklu a znovu vyzkoušel otočit plynem.
Pokud je vám jméno Jozef Tóth neznámé, nezoufejte. V historické rubrice magazínu speedwayA-Z si již brzy přečtete příběh muže, jenž si záhy po svém debutu podmanil slovenské ovály a nakukoval i mezi československou špičku, a jehož dokonce pro svou poslední sezónu v extralize před jednačtyřiceti lety koupila Kopřivnice.
Už to bude deset let, co vzal svého syna Ondřeje na Memoriál Luboše Tomíčka na pražskou Markétu. Rázem bylo rozhodnuto, že se potomek, který jezdí na různých motocyklech od svých šesti let, bude věnovat sportu levých zatáček. Spolu vytvořili nerozlučnou dvojici, která ze stopětadvacítek přešla logicky do půllitrů. Z jeho šikovných rukou těžil nejen syn, ale i klub, jemuž se hodily jeho zkušenosti profesionálního řidiče sanitky. Idylka skončila v zimě 2013, kdy jeho velké srdce začalo haprovat a rodinný závodní tým musel skončit. Nyní však dorazily ještě smutnější zprávy. Hynek Veverka v sobotu 3. června vydechl ve střešovické nemocnici ve svých pětašedesáti letech naposledy. Minulý čtvrtek se s oblíbeným, milým a vstřícným fandou motocyklů naposledy rozloučila rodina a známí, jimž bude strašlivě chybět. Čest jeho památce!
Pardubice – 20. června
Třicet rozjížděk čeká pardubický Svítkov zítra večer. A podobný maratón čeká pořadatele při vyhlašování. Vedle vítěze druhého dílu mistrovského seriálu stopětadvacítek na klasických oválech, čtrnáctého ročníku Ceny Jiřího Marxe a závěrečného podniku české juniorky se do historických tabulek zapíšou jména šampiónů do jednadvaceti a devatenácti let.
Na nejlepší cestě ke korunovaci jsou Eduard Krčmář, jenž by svým čtvrtým titulem juniorského šampióna republiky ustavil nový rekord, a Patrik Mikel, který vede samostatnou klasifikaci pro devatenáctileté závodníky.
Nicméně konkurence je vyrovnaná a to nejen díky comebacku Zdeňka Holuba. Důkazem mohou být Ján Mihálik a Josef Novák, kteří se v Plzni, resp. v Praze vůbec poprvé postavili na pódium domácí juniorky.
Zítřejší startovní listina prozatím čítá patnáct jmen. Debutantem je Rumun Andrei Popa, zatímco se zbytkem jsme se již v šampionátu alespoň jednou setkali. Klasickým doprovodem pardubických juniorských klání je Cena Jiřího Marxe. Tentokrát půjde o jedinou jízdu se šesti účastníky na startovním roštu.
Účast mají garantovanou první tři z mistrovského podniku a první tři ze závěrečné klasifikace jednadvacítek. Pakliže by se někdo kvalifikoval dvakrát, což pochopitelně není vyloučeno, dostanou šanci další borci dle výsledkové listiny závodu. V takovém případě si však pořadatel vyhrazuje právo přidělení divoké karty závodníkovi dle vlastní volby.
O doprovod juniorce se postarají stopětadvacítky. Jejich závod původně doprovázel dubnový přebor, pro něhož se náhradní termín už nenašel. Kolibříků se představí osm, přičemž je čeká stejný počet rozjížděk.
Mariánské Lázně – 20. června
Původní startovní listině pětadvacetičlenné startovní listina sobotní kvalifikace světového šampionátu na dlouhé dráze v Mariánských Lázních doznala prozatím několika změn. Její aktualizovaná verze počítá s Jamesem Wrightem místo Paula Hurryho, zatímco Lars Zandvliet nahradí Dirka Fabrieka. Z českého úhlu pohledu je ovšem smutná absence Hynka Štichauera. Místo něho vestu s jedenáctkou oblékne Karel Kadlec a náhradníky budou nejen Roman Tomany, ale i nikdo menší než ikona lázeňského kilometru Miroslav Musil.
Pro pardubického závodníka se stala osudná rozjížďka s číslem sedm sobotního druhého mítinku finálového cyklu v La Reole. Jesse Mustonen totiž odstupoval s poruchou motocyklu tak nešťastně, že zkřížil cestu rozjetému Hynku Štichauerovi. Ostré sluneční paprsky ruku v ruce s všudypřítomným prachem ztěžovaly orientaci a kolize byla nevyhnutelná.
Dle očitých svědků trvalo dlouho, než Hynka Štichauerovi vyprostili ruku z motocyklu. Měl ji celou spálenou od pneumatiky, ale po ošetření v místní nemocnici mohl domů. Původní diagnóza zněla na skřípnutý prst.
„Má nalomený malíček a je šíleně potlučený, což je po pádu, který absolvoval dost ještě dobrý stav,“ upřesňuje Petr Moravec. Protože Michal Škurla je stále na marodce s operovaným ramenem, dalším v seznamu reprezentantů je Karel Kadlec. Přitom plzeňský nezmar se definitivně se svou kariérou rozloučil minulý měsíc z veteránského pódia při slánském Memoriálu Antonína Vildeho.
V Mariánských Lázních plánoval z pozice náhradníka zamávat divákům. Protože pořadatel dostal možnost obsadit dvě pozice náhradníků, dostali se do startovní listiny Roman Tomany a také Miroslav Musil.
„Stateční to chlapci!“ kvitoval Petr Moravec s uznáním přístup západočeských závodníků, kteří si dnes vyřídili závodní licence.
Aktuální verze startovní listiny:
aktuální stav:
původně:
1 Gaetan Stella, F
2 Stephan Katt, D
3 Josef Franc, CZ
4 Anhony Chauffor, F
5 James Wright, GB
Paul Hurry, GB
6 Anders Mellgren, S
7 Lars Zandvliet, NL
Dirk Fabriek, NL
8 Andy Appleton, GB
9 Jerome Lespinasse, F
10 Bernd Diener, D
11 Karel Kadlec, CZ
Hynek Štichauer, CZ
12 Henry van der Steen, NL
13 Andreas Bergström, S
14 Christian Hülhorst, D
15 Gabriel Dubernard, F
16 Jesse Mustonen, FIN
17 Martin Málek, CZ
18 Romano Hummel, NL
19 Marcel Dachs, D
20 Dave Meijerink, NL
21 Edward Kennett, GB
22 Sebastian Alden, S
23 Alexandre Dubrana, F
24 Ake Pekka Mustonen, FIN
25 Michal Dudek, CZ
26 Roman Tomany, CZ – res
Karel Kadlec, CZ
27 Miroslav Musil, CZ – res
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Karel Herman