Mariánské Lázně – 24. června
V tropickém odpoledni mariánskolázeňské kvalifikace se Josef Franc dlouho držel na špici seznamu dvanácti postupujících do challenge. Až v rozjížďce s číslem třiadvacet mu praskla spona řetězu, když stál na startovním roštu. Jiří Georgiev rychle zamířil v sedle náhradního stroje na pomoc svému závodníkovi, nicméně ten byl přece jen diskvalifikován za překročení časového limitu. Pražský závodník posléze stanul na nejnižším stupínku pódia, když jej překonali dva závodníci s pomalejším vstupem do závodu. Bernd Diener vedl pátou jízdu až do posledního okruhu, kde jej zradil motocykl, ale dva body přece jen zachránil. V rozjížďce s číslem osmnáct prohrál s Josefem Francem, takže jsme si poslechli britskou hymnu na počest Andy Appletona. Josef Franc byl nakonec jediným českým postupujícím. Martin Málek doplatil na špatný materiál gumy karburátoru, což mu dvakrát zabránilo bodovat, takže skončil patnáctý. Michal Dudek byl kritický ke své fyzičce a kromě rozbitého bočního okénka své dodávky od kamene z dráhy si ze západočeských lázní odváží jednadvacátou příčku. Karel Kadlec se s bohatou jezdeckou kariérou rozloučil čtyřiadvacátým místem před Romanem Tomanym, jenž po úvodním pádu ze závodu se zraněnou levačkou. Miroslav Musil coby jediný náhradník po nástupu dal přednost práci organizátora.

Josef Franc neprohrává

Už od samotného rána nebylo sebemenších pochyb, že dnes prožijeme další z tropických dnů. V garážích lázeňského depa rozbalilo svá fidlátka šestadvacet účastníků kvalifikace světového šampionátu, zatímco flat trackeři rozbili svá zázemí na ploše před ním. Náročný časový harmonogram probíhal již od rána. Časové limity FIM posunuly začátek závodu z původně plánované třinácté hodiny o šedesát minut.

Přidaly se i další problémy. Kupříkladu trénink zkomplikoval i zajíc, který zmateně pobíhal po ovále. A tak se po nástupu, ostatně stejně okázalém jako vždycky v Mariánských Lázních, se první rozjížďka začala chystat zhruba deset minut před patnáctou hodinou. A to lázeňský kilometr čekala rekordní závodní zátěž.

Protože se z dosavadních dvou kvalifikací stala jedna jediná, mělo pětadvacet závodníků bojovat dle rozpisu známého z našeho přeboru, který stanovil závodní program na dvacet pět rozjížděk. Nebylo tudíž divu, že se Miroslav Musil po nástupu převléknul z kombinézy do normálního oblečení, aby mohl osobně organizovat chod pořadatelského sboru.

Přitom příležitost, aby v roli jediného náhradníka vyjel na ovál, se nakonec našlo ažaž. Hned v rozjížďce s číslem dvě skončil Lars Zandvliet polapený v pásce. Mnohem horší však byl pád Romana Tomanyho, který v páté jízdě upadl v poslední zatáčce před cílem. Stejně jako jeho klubový kolega musel svléknout závodní kombinézu a od té doby byl k vidění s ovázaným levým zápěstím.

Roman Tomany líčí svůj jediný výjezd na lázeňský kilometr:

„Po startu jsem nic neviděl a musel zastavit. A co jsem vyváděl v tý poslední zatáčce, nevím. Snad je ta ruka jen naražená.“

Na sklonku druhé série to s ambicemi na jedno z dvanácti postupových míst bylo všelijaké. Karel Kadlec, který nakonec nahradil zraněného Hynka Štichauera si rozhodně přehnané šance nedával.

Mnohem horší však bylo, že Michal Dudek inkasoval svůj první bod až v rozjížďce s číslem devět. Jörg Tebbe totiž na protilehlé rovince třetího okruhu přišel o vedoucí příčku ve prospěch Andy Appletona. I nadále se koukal po motoru a také ostatní pronásledovatelé jej překonávali jako na běžícím pásu. A nakonec jej za svá záda odsunul také Michal Dudek.

Martin Málek během tréninku stále laboroval s technikou. Ve druhé jízdě po cílové rovince prosvištěl okolo druhého Henry van der Steena, aby na vedoucí pozici Stephana Katta dorážel až do cíle. Ovšem s desátou jízdou přišla pohroma. Martin Málek úspěšně bojoval o čelo s Jamesem Wrightem, jenž mu sebral pozici leadera vnějškem první zatáčky. Ve druhém kole se český reprezentant sunul zase dopředu, avšak zůstal stát.

„Karburátor mi vyskočil z motoru,“ konstatoval nevěřícně v depu. A tak jediný, kdo se z českého trojlístku nemusel obávat vyřazení z challenge, byl Josef Franc. Ba co víc, pražský borec udával závodu tempo. Rozjížďku s číslem tři vyhrál stylem start – cíl, když už na konci úvodního kola vedl o deset metrů. Navlas stejně si počínal také v desáté jízdě.

 

Řetěz sebral jisté vítězství

A protože Bernd Diener byl po problémech s motorem vůbec rád, že v páté jízdě místo pěti stačil uhájit alespoň tři body, byl Josef Franc po druhé čtvrtině mítinku jediným neporaženým závodníkem. Své postavení uhájil také ve třinácté jízdě. Z pozice až u mantinelu sice nestihnul Jörga Tebbe. Nedopřál si však klidu, dokud jej v úvodním nájezdu závěrečného okruhu nepodjel.

Smutný osud Martina Málka se naplnil ve čtrnácté jízdě. Vedení se ujal Bernd Diener, ale březolupský závodník se sunul dopředu vnějškem první zatáčky stejně srdnatě, jako slibně. Jenže na začátku roviny zastavil, protože mu opět vypadnul karburátor. Po provizorní opravě pokračoval dál, nicméně o poslední bod jej připravil Karel Kadlec.

Karel Kadlec komentuje svůj souboj s Martinem Málkem v rozjížďce s číslem čtrnáct:

 „Sere mě ten bod, co jsem mu sebral! Myslel jsem, že už nejede, Míra Musil tam stál a pořád mi ukazoval ‚jeď, jeď!‘. Já si říkal, že je to blbec, protože stejně mám bod. Ale přidal jsem a chudáka Martina Málka jsem ještě zavřel, že jsem o něm nevěděl.“

Se třemi body na kontě byla pro Martina Málka postupová hra již fakticky dohrána. Cestu do challenge mu mohla přinést jedině dvě závěrečná vítězství, ale takový scénář se dnes neměl odehrát. Zlepšení pronikavého charakteru nezaznamenal ani Michal Dudek.

Josef Franc však neslevil nic z nastoupeného tempa. Osmnácté jízdě znovu kraloval od startu až do cíle. A při vší úctě k soupeřům, při jeho závěrečném startu v rozjížďce s číslem třiadvacet s ním na startovním roštu nestál nikdo, kdo by měl reálné šance jej o vítězství připravit. Jenže ouha!

Pražský závodník najednou začal od pásky signalizovat potíže s motocyklem. „Rozpad‘ se mi řetěz,“ vysvětloval později. Jiří Georgiev bleskově vyrazil ke startovní čáře v sedle náhradního stroje a přísahal, že z tříminutového limitu zbývalo ještě patnáct sekund, když uvolňoval prostor svému závodníkovi.

Avšak časový limit stejně vypršel a diskvalifikovaný Josef Franc se musel vrátit do svého depa. Andersi Mellgrenovi pak spadlo do klína nečekané vítězství, jenž jej vystřelilo na čtvrtou příčku závěrečné klasifikace. Postup do challenge měl v kapse, takže si polepšil spíše finančně.

To ostatně také Andy Appleton, protože rozdíl mezi vítězem a třetím v pořadí činil tři stovky v eurech. Hodiny ukazovaly již čtvrt na osm, když vyhrál závěrečnou rozjížďku, v jejímž cíli měl nejvíce bodů ze všech. O druhé místo si již předtím ve dvaadvacáté jízdě řekl Bernd Diener, když v úvodním výjezdu objel Stephana Katta. A na Josefa France, kterého vlastně žádný soupeř neporazil, zbyla třetí příčka.

 

Hlasy z depa

„Nádhernej‘ den, nádherný závody,“ konstatoval Josef Franc. „Byl to můj den, ale rozpad‘ se mi na startu řetěz. Je to pech, ale asi to tak mělo skončit. Musíme to takhle brát. Může za to někdo, nemůže? Kluci v depu si to nezasloužej‘, trošku jsem byl nasranej‘. Kluci si fakt takovouhle tečku nezasloužili.“

„Dneska se to sralo,“ netajil se Martin Málek. „V tréninku jsem zkoušel Jawu od jednoho ladiče. Měl jsem nachystaný svůj motor. Na něm jsem jel, ale druhý trénink nevydržel. Pořád jsme jen montovali a montovali. Ty dva defekty byly vinou nové gumy u karburátoru, co byla špatná a dvakrát mi vyskočil karburátor z motoru. Na tom motoru jsem jel potřebí a dneska to nevyšlo. Štěstí při nás dneska nestálo, jinak to jelo pěkně, s motorem jsem spokojený, jen to nebylo odzkoušené. Prostě se to sralo už od tréninku a nemělo to konce.“

„Závody dobrý,“ odtušil Michal Dudek. „Mohlo to bejt‘ lepší. Je to o fyzičce a ta chybí. Motorka dobrý, ale ta fyzička…“

„Už je to pryč,“ odmítal Karel Kadlec možnost, že by ještě přece jen pokračoval ve své kariéře. „Letos jsem seděl na motorce pětkrát, dvakrát trénink a pětkrát závod. Na tuto už nemám, noha je v prdeli. Mám ji nateklou a nemůžu ani udělat krok.“

1. Andy Appleton, GB	2 4 4 4 4	18
2. Bernd Diener, D	2 4 4 3 4	17
3. Josef Franc, CZ	4 4 4 4 M	16
4. Andres Mellgren, S	3 4 1 3 4	15
5. Dave Meijerink, NL	4 3 2 2 4	15
6. Jerome Lespinasse, F	4 3 2 3 3	15
7. Jörg Tebbe, D	4 0 3 4 2	13
8. Romano Hummel, NL	3 E 2 4 4	13
9. Stephan Katt, D	4 3 3 E 3	13
10. James Wright, GB	1 4 4 2 1	12
11. Sebastian Alden, D	2 2 1 4 3	12
12. Marcel Dachs, D	2 2 4 2 2	12
13. Gaetan Stella, F	2 3 2 3 1	11
14. Christian Hülhorst, D	3 1 E 3 2	9
15. Martin Málek, CZ	3 E 0 2 3	8
16. Henry van der Steen, NL	1 3 3 1 0	8
17. Gabriel Dubernard, F	3 F 0 1 3	7
18. Lars Zandvliet, NL	T 2 3 1 1	7
19. Anthony Chauffour, F	1 2 3 1 E	7
20. Alexandre Dubrana, F	0 1 2 0 2	5
21. Michal Dudek, CZ	0 1 1 2 1	5
22. Edward Kennett, GB	1 E 1 0 2	4
23. Andreas Bergström, S	1 2 E E 1	4
24. Karel Kadlec, CZ	0 1 1 R R	2
25. Roman Tomany, CZ	F – – – –	0
26. Miroslav Musil, CZ (res)		DNR

Ukázkové tréninkové jízdy na malé dráze:

125 ccm:	Michal Baštecký, Bruno Balan a Pavel Kuchař
50 ccm:	Karel Průša

Foto: Karel Herman a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Mariánské Lázně – 23. června
Pár hodin před zahájením kvalifikace světového šampionátu na dlouhé dráze v Mariánských Lázních řešila komise CCP FIM omluvenku finské federace pro bratry Mustonenovy. Po obvolání národních federací místo Jesse Mustonena se startovním číslem šestnáct pojede Jörg Tebbe. Ovšem na čtyřiadvacítku místo Aki Pekky Mustonena nikdo nereflektoval. Nezbývá než posunout do hlavního závodu Romana Tomanyho, který byl zpočátku prvním náhradníkem. Legenda lázeňského kilometru Miroslav Musil tím pádem přijde na zítřejší nástup v úloze jediného rezervního závodníka.

Foto: Lucie Pechmanová