Slaný – 10. května
Sobotní Memoriál Antonína Vildeho ve Slaném bude s největší pravděpodobností poslední možností, jak si v přímém prodeji do své knihovničky pořídit novou publikaci Česká plochodrážní ročenka 2017, která se blíží svému vyprodání. Úchvatné snímky z aparátů Pavla Fišera, Mirka Horáčka, Karla Hermana a Martina Mesiarika přímo vybízejí nabídnout je závodníkům k podpisu. Ve Slaném bývá tradičně po závodech otevřené depo a možná v něm bude i Václav Milík, jehož fotografie zdobí titulní stranu knížečky.
Předevčírem v Plzni soupeři, v sobotu ve Slaném možní kolegové – Ondřej Smetana (modrá) a Zdeněk Simota (bílá)
Radek Fanta jménem fanouškovského uskupení HBC@Vrates oslovil Václava Milíka již v Plzni. Český šampión však měl naspěch, aby se stačil přesunout do Švédska vstříc svému debutu v tamní lize. Padla možnost, že by ve Slaném vytvořil dvojici spolu se Zdeňkem Simotou.
Účast pardubického esa nebyla zatím potvrzena, ovšem Zdeněk Simota by měl dorazit s pravděpodobností hraničící takřka s jistotou, byť jeho parťák není jistý. Další okolnosti ponechávají konečné řešení startovní listiny stále otevřené.
Václav Milík by se bezesporu stal ozdobou sobotního podniku
Bez kolegy je zatím Ondřej Smetana. Pakliže neklapne Václav Milík, byl by řešením právě Václav Milík. Možností je také Piotr Dziatkowiak. Ten měl účinkovat po boku Petra Babičky, který ale nemá zatím vyřízenou licenci. Vyloučeno není ani spojení Ondřeje Smetany s Filipem Hájkem.
Definitivní řešení rébusu startovní listiny by mohl přinést již dnešní večer. A pokud se týká publikace Česká plochodrážní ročenka 2017, je stále možné zaslat na objednávku i poštou.
Žarnovica – 10. května
Přes zimu dřel jako drak a zjara byl dokonale připravený po fyzické i technické stránce. Výsledky se dostavily. Už zkraje dubna si v Žarnovici řekl o reprezentační vestu a získal skalp samotného Josefa France. Český vicemistr s ním prohrál i při pardubické extraligové ouvertuře a Speedway Club podtrhnul svůj debut v naší soutěži umístěním na pódiu. Na juniorku do Plzně přijel jako favorit, jenže bohužel mozaika úspěchu se sesypala jako domeček z karet. Michal Tomka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že po měsíci oddechu začne rehabilitovat následky zranění z plzeňské juniorky.
Tsunami potlesku na žarnovických tribunách
Michal Tomka se poctivě připravil na letošní sezónu
„Přes zimu jsem dřel s bratrem,“ vrací se Michal Tomka k období, kdy plochodrážní ovály ležely pod haldami sněhu. „Byl jsem skvěle připravený i technicky, motorky a všechno, byli sponzoři, nemohlo to být lepší.“
Zbývalo již jen na slovenském juniorovi, aby všechno přetavil v úspěch. Poslední březnový pátek mu zkrácená školní výuka přišla vhod. Už okolo desáté pádil Bystrickou ulicí domů, aby mohl doladit motocykly na nedělní slovenský šampionát.
V interním souboji o post slovenské dvojky za Martinem Vaculíkem a místo v reprezentaci měl zprvu navrch Patrik Búri. Jenže pak přišla rozjížďka s číslem jedenáct. Josef Franc zůstal trčet za Milenem Manevem, zatímco Michal Tomka pádil dopředu jako raketa.
Michal Tomka míří k vítězství před Josefem Francem
Josef Franc se zbavil bulharského závodníka až ve třetím okruhu. Pět, možná deset metrů k vedoucímu Slovákovi už nedokázal dotáhnout. Michal Tomka neudělal žádnou chybu a projel vítězně cílem. Tribuny jej přivítaly vlnou jásotu, které se ten den nedočkal ani Martin Vaculík, jehož vítězství se v Žarnovici berou už jaksi automaticky.
„Během jízdy mi běhalo hlavou ‚dopředu‘,“ vrací se Michal Tomka ke svému vítězství. „Že to nesmím pokazit a stalo se. Když jsem projel cílem, byl to neuvěřitelný pocit vidět všechny lidi stát a křičet moje jméno.“
Tři klíčové body k pódiu
Ve slovenském šampionátu si vyjel nový rám a místo v reprezentaci
V Memoriálu Ladislava Eliáše, hlavním závodu první dubnové neděle, který předcházel finálové jízdě nejlepší pětice o slovenský titul, skončil Michal osmý. Odnesl si kompletní novou rámovinu a místo v reprezentaci, zatímco na Patrika Búriho zbyly u stupňů vítězů pouze hodinky.
„Osmé místo bylo optimální,“ přemítá Michal Tomka nad svým umístěním. „Horší jsem si nemohl dovolit, tato sezóna měla být premiérová…“
Žarnovický výkon Michala Tomky pochopitelně nemohl uniknout pozornosti Jána Daniela. Když sumíroval svou sestavu na extraligu v Pardubicích, počítal s ním jako s povinným juniorem. Na jeho kontě byly zpočátku dvě jedničky. První za porážku Filipa Hájka, druhá šla na vrub vyloučení Josefa France, jenž svůj souboj s Václavem Milíkem v rozjížďce s číslem pět pojal opět hodně prestižně.
Do Plzně přijel Michal Tomka obhajovat loňské stříbro z devatenáctek
Třetí místa vystřídaly dvě nuly, avšak pak Michal Tomka sjížděl dolů z pardubického depa vstříc rozjížďce s číslem sedmnáct. Spolu s ním Josef Franc, Hynek Štichauer a Zdeněk Simota. Soudný člověk by konstatoval, že se odstup v té chvíli čtvrté Žarnovice ještě zvýší. Jenže překvapivé momenty jsou jedním z kouzel ploché dráhy!
„Na začátku závody jsem měl problém odstartovat,“ vypráví Michal Tomka o svém vítězství, které bylo později klíčové pro žarnovický bronz. „Až v sedmnácté jízdě se mi to konečně povedlo a proto jsem ji dokázal vyhrát.“
Prodloužený pobyt v Plzni
Nyní čeká Michala Tomku odpočinek a rehabilitace
Z Pardubic se vrátil do Žarnovice až v noci na pátek. Hned nazítří však už mířil do Plzně. Startovala česká juniorka, v níž obhajoval loňské postavení vicemistra v klasifikaci devatenáctiletých závodníků. Na druhou stranu nešlo o klíčový závod a o borské dráze se mezi slovenskými závodníky hovoří spíše negativně.
„Neřešil jsem pověst plzeňské dráhy,“ objasňuje svůj závodnický postoj. „Byla tam juniorka a na tu jsem měl tuto sezónu zálusk, jinak bychom tam nešli.“
Michal Tomka v akci
Dráha nebyla jednoduchá a závod pro Michala Tomku skončil ještě v rozjížďce s číslem jedna. „Nic si nepamatuju,“ nemůže sloužit líčením pádu ze svého úhlu pohledu. V západočeské metropoli zůstal až do minulého pátku, aby jej už sobota zastihla v roli zasvěceného diváka žarnovické kvalifikaci pro Speedway Grand Prix.
„Vybral jsem si operaci v Plzni, abych měl všechno co nejdřív za sebou,“ svěřuje se. „Teď už musím jen odpočívat a za měsíc by mělo být všechno OK. Potom už jen rehabilitovat a bude to fajn.“
Foto: Mirek Horáček, Karel Herman a Petra Pukanová
