Praha – 8. dubna
Že je Josef Franc nejen skvělým závodníkem, ale i trefným glosátorem, je všeobecně známé. Letošní jaro jej v obou směrech zastihlo v okázalé formě. Výsledek dnešního Prague Open komentoval, že Václava Milíka porazil jenom chcípák. Nemyslel tím pochopitelně sám sebe, ale vypínač zapalování, který si Václav Milík vytáhl ve druhém výjezdu finálové jízdy. Sám Josef Franc však neměl cestu na nejvyšší stupínek pódia nikterak jednoduchou. V rozjížďce s číslem dvanáct odstartoval na Václava Milíka, který však už na protilehlé rovince dal najevo, kdo je na českých oválech pánem. Pardubičan nakonec neztratil v základní části závodu ani bod. O jeho soupeřích pro finále rozhodovala dvacátá jízda, na jejíž rošt dorazili Josef Franc, Sebastian Ulamek, Tomáš Suchánek a Hynek Štichauer se shodným počtem jedenácti bodů. Černého Petra nakonec třímal v rukou Tomáš Suchánek, jemuž motor brněním dával najevo, že by se měl zastavit u ladiče. Ve finále závodu, kde nejlepší Čech závěrečné klasifikace má mít sedmnáctku při červnové velké ceně, se zprvu prosadil Václav Milík. Josef Franc byl poslední ještě ve chvíli, kdy vinou zmiňovaných trablů zpomalil. Zkraje druhého kola Pražan překonal Hynka Štichauera, aby v posledním výjezdu úderem spodní stranou ochromil Sebastiana Ulamka a obhájil loňské vítězství v Prague Open, které se už pravidelně stává báječnou ouverturou české sezóny.
Sluníčko dodává skvělému závodu ještě lepší atmosféru
Sluneční paprsky již od časného dopoledne rozpouštěly chmury na duších lidí, kteří ještě včera v dešťových záplavách zvažovali šance na konání dnešního závodu. Nicméně meteorologové v horizontu krátkodobých předpovědí opět odvedli precizní práci. A pražští pořadatelé nemohli ani v nejmenším litovat, že se jejich předpověďmi dali strhnout k optimismu.
Sobotní termín byl pro diváky skvělý, alespoň soudě dle počtu lidí, který se dral vstupními turnikety do útrob stadiónu. Hlavní sezóna anno domini 2017 nezačínala rozhodně nikterak špatně. Z české elity scházelo jen nešťastné trio zraněných pražských závodníků. A pak již Eduard Krčmář.
Slánský junior v původní verzi startovní listiny figuroval, nicméně nakonec se soustředil na zítřejší debut v barvách Gniezna ve druhé polské lize. Nadto ucházet se o místa v české velké ceně je pro něho stejně pasé, jelikož její termín koliduje se semifinále evropského šampionátu, kam byl nominován.
Omluva Eduarda Krčmáře svým způsobem dostala pražské pořadatele z patové situace. Oslovili totiž Zdeňka Simotu, který se po krachu klubu v Plymouthu ocitnul ve svých rodných jižních Čechách s prázdnýma rukama. Nyní se pohodlně vešel do startovní listiny a ještě si stačil dopoledne zatrénovat.
Po nástupu začal vlastní závod poměrně kuriózně. Tomasz Dutka, který se českému publiku představil vůbec poprvé, se v rozjížďce s číslem jedna chytil kšiltem své přilby do bílé startovní pásky. Tomáš Topinka, který za pultem rozhodčího zastoupil svého staršího bratra Miroslava, nad situací velkoryse přimhouřil obě oči.
Jenže při repete se polskému borci přihodilo navlas to samé. A nyní již sudí neváhal a zmáčknul ovladač bílého vylučovacího světla. Diskvalifikace Tomasze Dutky dala prostor Václavu Kvěchovi, jenž spolu se svým mladším bratrem Janem vytvořil tandem náhradníků. Směle se dá konstatovat, že sotva se za Polákem zavřela vrata depa, dostal se závod do očekávatelné dimenze.
Josef Franc vypálil z pozice od mantinelu do čela s takovou razancí, že jí nestačil ani Ondřej Smetana, který příjemně překvapil minulý týden při test matchi se Švédy a Dány. Favorité úřadovali i nadále. Václav Milík měl ve druhé jízdě raketový start, díky němuž už v prvním výjezdu vedl bratru o tři metry před Tomášem Suchánkem.
Sebastian Ulamek opanoval rozjížďku s číslem tři hned nadvakrát. Patrik Mikel se za jeho zády posunul ze čtvrté příčky na druhou v první zatáčce, avšak hned v dalším nájezdu upadl Martin Málek. Jeho diskvalifikace přihrála i Ronny Weisovi. Při repete odstartoval až za Patrikem Mikelem a Sebastianem Ulamkem, nicméně už od třetího kola měl oči jen pro svůj motor. Pro poslední bod si ovšem stačil dojet.
Hynek Štichauer po předčasném ukončení středečního přeboru v Pardubicích nastoupil ke svému prvnímu letošnímu závodu. Ještě po nástupu své ambice nepřeháněl, avšak po dvou sériích se hřál na hrotu průběžné klasifikace. Ve čtvrté jízdě odstartoval jako střela. Po druhém Zdeňku Simotovi se sápal Jaroslav Petrák.
Ondřej Smetana nešetří splínem po svém odstoupení z rozjížďky s číslem šest:
„Píchnul jsem kolo. Sere mě to, v úterý jsem tady jel krásný závody a porážel závodníky, co jsem nikdy neporazil. A do toho přijde defekt…“
Plzeňský závodník se však rychle zbavil pardubického matadora a udeřil na vedoucího Hynka Štichauera. Ve třetím kole se mu spodkem druhé zatáčky užuž podařilo převzít vedení. O okruh později si Pardubičan ono místo hlídal. Dobře udělal a také on se zapsal mezi úvodní vítěze. V šesté jízdě svůj zisk zdvojnásobil po triumfu stylem start – cíl.
Ondřej Smetana, který plánoval vedení klubu dát najevo, že by si mohlo vzpomenout při nominaci na náhradnická místa SGP České republiky také na něho, v poslední zatáčce zaklel, až jej slyšeli diváci až na tribuně. Místo dvou bodů odešel s nulou, zatímco mechanici jeho motocykl s píchlou pneumatikou odnesli do boxů.
Pět mužů aspiruje na čtyřčlenné finále
Hynek Štichauer však nebyl na čele aktuální klasifikace závodu po jeho dvou sériích osamělým solitérem. V rozjížďce s číslem sedm šestibodový zisk svého klubového kolegy vyrovnal Václav Milík. Kvůli letmému startu Zdeňka Simoty se startovalo dvakrát. I když nebyl vyloučen, pykal stejně jako, kdyby mu Tomáš Topinka za jeho prohřešek rozblikal modrým světlem.
„Jak jsem udělal letmák, vypad‘ mi šteft, nevěděl jsem to, shořela mi spojka a musel jsem zastavit,“ vysvětloval později v depu, proč ještě na konci prvního okruhu zůstal stát. Mezitím se na protilehlé rovince Václav Milík dostal před Sebastiana Ulamka. Ani Josef Franc neopustil triumvirát neporažených. V osmé jízdě vyhnal po vylétnutí pásky Michala Dudka, až jej ještě v prvním nájezdu překonal Patrik Mikel.
Josef Franc se nakonec prohnal pod šachovnicovou vlajkou v rukách Stanislava Klenovce s náskokem rovinky. Přesto se z trojice neporažených z úvodních dvou pětin stal prvním, který musel jeden bod odepsat. Rozjížďka s číslem dvanáct totiž už dlouho dopředu lákala jeho duelem s Václavem Milíkem.
Josef Franc přilil pořádnou dávku oleje do ohně zápletky, protože se po mistrném startu ujal vedení. Jenže Václav Milík nabral velkou rychlost po vnějšku první zatáčky. Na protilehlé rovince s ní konfrontoval Josefa France, který navzdory vší snaze přišel o post leadera ještě před druhým nájezdem.
Hynek Štichauer předtím v jedenácté jízdě elegantním manévrem v úvodním výjezdu poslal za svá záda Martina Málka. Ovšem jeho chvíle strávené ve společném vedení závodu s Václavem Milíkem ukončila rozjížďka s číslem třináct. S letem pásky vstříc pražskému nebi šel dopředu Patrik Mikel.
Ještě v prvním nájezdu se ovšem prosadil Václav Milík. Březolupského odchovance si však chystal na holení také Hynek Štichauer.
Patrik Mikel lituje výsledku třinácté jízdy:
„Škoda, že jsem neporazil Hynka, ale to je starý mazák. Aspoň, že jsem odstartoval.“
Ve druhé zatáčce šel extrémně na spodní stopu, aby ve výjezdu sebral Patriku Mikelovi druhou příčku. Situace na špici aktuální klasifikace se začala zamotávat. Bod na neporaženého Václava Milíka ztrácel nejen Hynek Štichauer, ale i tři další závodníci.
Po prohře s Václavem Milíkem se Sebastian Ulamek dal na vítěznou dráhu. Po raketovém startu vyhrál devátou jízdu, v níž se po pádu uzavřelo dnešní působení Filipa Hájka. „Na přeboru v Pardubicích jsem spadnul na levý rameno,“ vysvětloval svůj ručník v ringu. „Teď mě to čaplo, na to rameno mně spadlo řidítko a bolí mě to.“
Ale zpátky k Sebastianu Ulamkovi. S nezmenšenou lehkostí triumfoval v rozjížďce s číslem čtrnáct, v níž se Ondřej Smetana během třech kol prokousal na druhou pozici před Jaroslava Petráka a Michala Dudka. Stejným vývojem jako polské eso dnes procházel i Tomáš Suchánek.
Úvodní prohra s Václavem Milíkem byla na dlouho poslední. V páté jízdě Pardubičan rychle zmizel z dohledu Martina Málka. V rozjížďce s číslem deset vyhrál dvakrát, když Zdeněk Simota při útoku na druhého Patrika Mikela upadl v první zatáčce druhého kola vinou stále tarokující spojky.
A hattrick přinesla Tomáši Suchánkovi rozjížďka s číslem patnáct, kde spíše než se soupeři bojoval s vlastním strojem. „Motor už začíná brnět,“ posteskl si. Šestnáctá jízda se startovala vzápětí třikrát. Prvně byl na vině neregulérní start, podruhé Martin Málek, jemuž se rozházený motocykl ve druhé zatáčce zachoval jako jankovitý kůň při texaském rodeu.
Václav Milík smutným, Josef Franc šťastným hrdinou finále
Ve všech případech byl však Josef Franc vpředu. Při prvním restartu dokonce na své cestě do čela vrazil do předního kola Martina Mejtského, jenž dnes nejel vůbec špatný závod. Napotřetí se na první příčku dral Zdeněk Simota, avšak Josef Franc byl rychlejší již v první zatáčce. Tím pádem byl tím čtvrtým závodníkem s jedenácti body.
Pikantní se stal fakt, že celá jedenáctibodová čtveřice měla zamířit na startovní rošt dvacáté jízdy. Dychtivému divákovi proto musela celá poslední série připadat jako učiněná věčnost, byť dění na ovále rozhodně nebylo prosto zajímavých momentů.
Zdeněk Simota kraloval sedmnácté jízdě a mohl jen litovat obou dřívějších bodových výpadků. Vzápětí se čekalo marně na Martina Málka, který se po druhém pádu už ve vratech depa neobjevil. Jeho někdejší kombinézu však provětral Jan Kvěch, který jej z titulu náhradníka zastoupil. A zatímco Václav Milík bez potíží zkompletoval patnáctibodové maximum, on se stejnou rutinou inkasoval poslední bod na úkor Richarda Geyera.
Rozjížďku s číslem devatenáct opanoval Patrik Mikel. I když mu finálová jízda zůstala zapovězena, přesto neskrýval radost. Jednak dal najevo, že handicap jeho nepovedených startů může ležet v tak hluboké historii jako jsou dinosauři.
A nadto splnil nejlépe nominační kritéria pro poslední volné reprezentační místo v kvalifikacích o Grand Prix 2017 a o finále letošního finálového seriálu mistrovství Evropy. Původně mělo verdikt přinést až první finále šampionátu republiky o více než dva týdny později. Nicméně federace by nestihla nahlašovací limity, takže se rozhodovalo již dnes. Patrik Mikel přitom nabídl v podstatě jednoznačné řešení.
A pak už tu konečně byla rozhodující rozjížďka s číslem dvacet, která měla vyprodukovat trojici finálových oponentů pro Václava Milíka. Motor už nedovolil Tomáš Suchánkovi zahrát žádný velký šlágr. Vpředu úřadoval Hynek Štichauer. A pokud ještě před závodem nebyl žádný pesimista, záhy věděl, že skutečně opravdu neměl, co ztratit, ale hodně získal.
„Poslední jízda byla vabank, ale dvojka startovala,“ připomínal později, že druhé místo na startovním roštu hrálo do karet jeho záměrů. Nicméně triumf neměl pardubický závodník jednoduchý. Josef Franc se pokoušel dostat dopředu. V poslední zatáčce nasadil velkorysý spodek, ale nic platné. Mohl jen osnovat plány na finálový revanš stejně jako Sebastian Ulamek, jenž se prakticky soustředil na udržení vidiny jistého postupového místa.
Josef Franc líčí svůj triumf:
„Po startu jsem byl poslední. Ohustil jsem Hynka, ani nevím jak. Prohnal jsem se tam po rovině. Pak jsem zkoušel venek, vnitřek, nemá cenu kopírovat, to ví každej‘ závodník. A nakonec se to povedlo.“
Ve finále se Václav Milík rychle hnal, aby se stal dokonalým hrdinou dnešního závodu. Jenže ještě během prvního okruhu výrazně zpomalil, protože si omylem vytáhnul vypínač zapalování. Klesl na poslední místo. Pokračoval v jízdě, nezapomněl na diváky se svým show, avšak stejně jako loni po explozi motoru mu stupně vítězů Prague Open zůstaly zapovězeny.
Do pozice herce hlavní role finálového dramatu se stylizoval Josef Franc. Nešťastného Václava Milíka míjel jako poslední, ale ve druhém kole za sebou v úvodním oblouku nechal Hynka Štichauera. Systematicky zkracoval svůj odstup od vedoucího Sebastiana Ulamka.
Klíčový úder si Josef Franc načasoval do posledního oblouku. Stejně jako prve ve dvacáté jízdě se nebál vjet na spodek zatáčky. Byl rychlý, pekelně rychlý, ale Sebastiana Ulamka předjel až prakticky na cílové metě. „Takový je prostě speedway, vjel tam a byl rychlejší,“ nechal se po závodech slyšet polský závodník, který nakonec musel Pražanovi gratulovat k vítězství.
Hlasy z depa
„Vencu porazil jenom chcípák,“ komentoval Josef Franc své vítězství parafrází na finálové patálie Václava Milíka. „Dnešní radost je veliká. Musím říct, že to nebylo špatný, ale zlepšovat je vždycky co. Štvou mě dva špatný starty, stálo mě to dost energie. Zkraje byla dráha divoká, pak se to srovnalo a všichni si troufali divočit. Ale moje starší zranění je znát a já si ještě dal motokrosový řidítka, to asi dám zpátky. Obdivuju Simoťáka, ráno si zatrénoval a pak nás začal měřit.“
„Na to, jak jsem se před závodem cejtil, jsem spokojenej‘,“ vyprávěl Hynek Štichauer. „Nebyl jsem ve zdravotní pohodě, ale závody mě uzdravily. Poslední jízda byla vabank, ale dvojka startovala. Měl jsem dobrý rozlosování a v danou chvíli jsem dokázal dělat dobrý rozhodnutí. Byl jsem šestkrát na dráze, která byla náročná a měli jsme jen čtyři, pět minut připravit se na finále. Ručičky ztvrdly, obdivuju Pepka v jeho letech, dneska byl nejlepší. Je dobrý vidět, že motorka s ním dokáže držet krok, ostatní je už na mně. Shodil jsem pět kilo a budu se snažit držet s ním krok.“
„Jsem nasranej‘,“ zamknul si Václav Milík svou pusu na zámek se sedmi západy.
„Docela dobrý až na tu poslední jízdu,“ limitoval Tomáš Suchánek míru své spokojenosti. „První skok jsem od startu měl dobrej‘, ale pak to moc rychle čaplo nahoru. Potom to už v prvním kole nešlo udržet, od půlky závodu brněl motor, ani jsem nemoh‘ dojet. Ale na to, že jsem byl letos podruhý na motorce, dobrý.“
„Super,“ vystihnul Patrik Mikel své skvělé pocity jediným slůvkem. „Po tréninku jsem to nemoh‘ dopasovat a byl jsem z toho na vážkách. První jízdě se mi povedla, byl jsem vysmátý a dařilo se. Jsem nadmíru spokojený, plus je, že pojedu velké mistrovství světa a Evropy. Celý tým fungoval.“
„Viděl’s to sám,“ říkal Zdeněk Simota, aby nakonec sám vysvětloval, kde přišel o body. „Při prvním startu sedmý jízdy jsem udělal trošku letmák. Přitom vypad‘ šteft. Nevěděl jsem to, při opakovačce mi shořela spojka a musel jsem zastavit. Ve třetí jízdě jsem odstartoval, ale strčilo to trošku víc. A bylo to.“
„Prostě blbý den, tak se to dá říct slušně,“ povzdechl si Martin Málek. „Víc ti neřeknu…“
| TOT | FIN | ||
| 1. Josef Franc, Praha | 3 3 2 3 2 | 13 | 1. |
| 2. Sebastian Ulamek, PL | 3 2 3 3 1 | 12 | 2. |
| 3. Hynek Štichauer, Pardubice | 3 3 3 2 3 | 14 | 3. |
| 4. Václav Milík, Pardubice | 3 3 3 3 3 | 15 | 4. |
| 5. Tomáš Suchánek, Pardubice | 2 3 3 3 0 | 11 | |
| 6. Patrik Mikel, Pardubice | 2 2 2 1 3 | 10 | |
| 7. Zdeněk Simota, Plzeň | 2 E X 2 3 | 7 | |
| 8. Ondřej Smetana, Praha | 2 E 1 2 2 | 7 | |
| 9. Ronny Weis, D | 1 2 1 1 2 | 7 | |
| 10. Martin Mejtský, Pardubice | 1 1 2 1 2 | 7 | |
| 11. Martin Málek, Březolupy | X 2 2 X – | 4 | |
| 12. Tomasz Dutka, PL | T 1 1 2 0 | 4 | |
| 13. Michal Dudek, Slaný | 0 1 0 1 1 | 3 | |
| 14. Jaroslav Petrák, Pardubice | 1 1 0 0 1 | 3 | |
| 15. Richard Geyer, D | 0 0 1 0 0 | 1 | |
| 16. Filip Hájek, Praha | 1 0 F – – | 1 | |
| 17. Jan Kvěch, Praha (res) | 0 1 | 1 | |
| 18. Jan Kvěch, Praha (res) | 0 0 | 0 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Karel Herman
