Pardubice – 14. dubna
Otázkou, zda pokračovat ve své plochodrážní kariéře trvající již více než čtvrt století, se zabýval již několikrát. Jenže přišlo jaro a důvody pro konec závodění ustoupily do pozadí a on vždy našel motivaci, aby opět usedl za řídítka. Stejné tomu bylo loni, kdy se konečně dočkal reprezentační vesty a prožil sezónu, s níž byl navýsost spokojený. Nicméně letos zjara v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z hovoří Jaroslav Petrák už zcela vážně, že na podzim již doopravdy pověsí svou kombinézu na hřebík.

 

 

speedwayA-Z: „Na konci sezóny pokaždé krčíš rameny nad otázkami, zda budeš závodit i napřesrok. Ani v zimě neznáš odpověď, ale nakonec tě jaro opět zastihne za řidítky plochodrážního motocyklu. Letos to nebylo jiné, co tě motivovalo k pokračování kariéry tentokrát?“

Jaroslav Petrák: „Takhle ti to řeknu. Opravdu, ale opravdu jsem chtěl skončit. Není na to čas kvůli práci, teďkom ještě děti. Letos byl leden, únor, začal jsem přemejšlet, jestli budu ještě závodit a řek‘ jsem si ‚proč ne?‘, že ještě tu poslední sezónu odjedu. Moji kluci jsou už větší, můžou se mnou jezdit po závodech a odkoukat nějaký věci. Nakonec jsem si řek‘, že jo. Nebudou sice nějaký extra výsledky, protože ten čas letí. Bude to ale poslední sezóna, teď jsem opravdu rozhodnutej‘, že se na to potom vyprdnu. Ty peníze jsou potřeba jinde, tak nebude jich tolik na utrácení, protože potečou jinak. Je to můj verdikt, všichni okolo říkaj‘, ať se na závodění vykašlu. Jenomže pak vzniká plonkovej‘ čas. Seknout se s tím dá vždycky. Prostě je to tak, jak říkám, leden a únor jsem přemejšlel a nakonec jsem řek‘, že jo.“

 

speedwayA-Z: „Sezónu jsi loni končil nešťastně díky zranění ruky z pardubického přeboru. Limitovalo tě to nějak v zimní přípravě nebo nyní při trénincích, případně Prague Open, jímž jsi po zrušení přeboru v Pardubicích otevřel sezónu?“

Jaroslav Petrák: „Ve finále to bylo tak, že úraz mi zkomplikoval konec roku. Spíš kvůli práci než kvůli závodění. Z jedný zlomeniny byly tři. Měl jsem štíplý zápěstí a zlomenou pátou a čtvrtou kost prstu. Nejdřív se vědělo jen o jedný, tím se léčení protáhlo. Teďka to pobolívává, není to takový, ale čas všechno spraví. Myslel jsem, že se rozjedu. Prague Open jsem bral jako trénink, aby si člověk zvyknul na ten kontakt. Vůbec, vůbec jsem do toho nešel. Hlavně jsem si vzal druhou motorku, to vím, že v Praze nejede. Mám ji jakoby druhou, když nemám jinou, skočím na ni. Nechci se vymlouvat, ale je začátek sezóny a pro mě je každý svezení dobrý. Začátek závodu byl zajímavej‘, než se dráha otočila. Pak to chytalo grády v závodění u všech. Zezačátku měli všichni respekt, pak to začalo bejt‘ ostrý a byly tam pěkný jízdy. Byla škoda přeboru, ale počasí neporučíš.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi v přeboru vynechal jen Mšeno a Chabařovice. V závěrečné klasifikaci jsi dlouho atakoval stříbro, které ti nakonec sebral v Pardubicích Michal Škurla ve chvíli, kdy jsi odjížděl do nemocnice. Jak své třetí místo hodnotíš?“

Jaroslav Petrák: „Jak to hodnotím? Ale jo, dobrý, v mejch‘ letech to beru, že je to dobrý umístění. Už to beru i z toho pohledu, že já těm mladejm‘ můžu zatopit. I když letos jsem koukal, že s těma mladejma to budu mít těžký, viděl jsem, že jsou hodně rychlí. Ale i loni jsem měl pomalejší začátek a pak se to otočilo. Na loňskou sezónu si nestěžuju, byla pro mě opravdu dobrá. Dostal jsem se i na mistrovství Evropy, vůbec poprvý v kariéře, proto jsem zvědavej‘, jaká bude sezóna letos. V přeboru jsem třetí podruhý, jednou jsem spadnul z prvního místa, to bylo v Plzni (2010 – pozn. redakce), teď jsem moh‘ bejt‘ vlastně druhej‘. Chabařovice mi nevyšly kvůli termínu a to Mšeno jsem vypustil. Všechno se může zlepšit. To se teprve uvidí, jestli se to zlepší nebo zhorší.“

 

speedwayA-Z: „První liga byla soutěž, kde šly Pardubice od vítězství k vítězství a na přebornický trůn zasedly již v předposledním závodě ve Svitavách. Jak se ti její závody líbily?“

Jaroslav Petrák: „Když se jede normální systém první ligy, odjedeš si svoje jízdy. Tohle je lepší než, aby se počítali jednotlivci. Měl jsem podíl na titulu, některý závody byl lepší, jiný horší, ale nějakej‘ bodík jsem vždycky přihodil.“

 

speedwayA-Z: „Podobné vítězné tažení prožil pardubický klub rovněž v extralize. Jenže tady tě Lubomír Vozár povolal do sestavy až pro poslední závod na pražské Markétě, takže jsi loni do vyšší soutěže poprvé nakouknul se Slaným. Ke všemu jsi na ovál vyjel pouze ke dvěma rozjížďkám. Neuvítal bys pravidla, která by neprotěžovala juniory, ale seniory a tým musel mít povinně jednoho borce nad čtyřicet let?“

Jaroslav Petrák: „To je zajímavý! Že by v týmu byl někdo nad čtyřicet let, to je dobrá teorie! (smích) Pardubice by měly výhodu, nevím, jak ty ostatní týmy, jestli by někoho měly. Ale to by ty závodníci nad čtyřicet let museli jezdit spolu. Extraligu jsem sledoval, vyhrávali jsme, vyhnula se nám marodka. Ze Slanýho mě oslovili, proč ne, jinak bych se nesvez‘. Až na finále Luboš chtěl, abychom tam byli všichni domácí, tak jsem jel i já.“

 

speedwayA-Z: „Loni ses vrátil jako plnohodnotný finalista do mistrovství republiky jednotlivců. V součtu všech třech závodů jsi skončil jedenáctý, což nezní nikterak špatně…“

Jaroslav Petrák: „Nezní, určitě ne. Kdybych věděl, že to takhle dopadne, moh‘ jsem skončit i líp. Do Prahy jsem si vzal tu horší motorku, která nejela. Skočil jsem na tu lepší a bylo to hned někde jinde. Pak jsem si nadával, že mně ty body chyběly. V Plzni jsem moh‘, ale tam došlo k pádu, tak jsem zase o body přišel. Ale beru to zase jako dobrý umístění.“

 

speedwayA-Z: „Letos bylo semifinále zrušeno, takže o postupujících do finále šampionátu jednotlivců rozhoduje pořadí přeboru. Jak se ti tato změna zamlouvá, a jak se chystáš na první finále v Praze?“

Jaroslav Petrák: „Tam budou střelci, co budou chtít sbírat body. Určitě se budu snažit, abych neskončil poslední a eventuálně se nějak umístil. Pro mě, když to vezmu, je každej‘ bod dobrej‘. A prostě uvidíme. Semifinále zrušili, když by ti nevyšel přebor a skončil vzadu, bylo by to nefér. I kdybys třeba ze semifinále nepostoupil, můžeš dělat náhradníka. Dá se z toho vycházet, ale taky nemusí. Těch jezdců na doplnění osmičky zase není tolik. Letos to dávali po zrušeným přeboru, vycházej‘ z toho, jak na tom jezdci de facto jsou.“

 

speedwayA-Z: „Zajímavou zkušeností pro tebe musel být květnový Memoriál Antonína Vildeho. Zastoupil jsi potlučeného Michaela Hádka a nastoupil po boku Josefa France. Jaké to bylo a jak jsi byl spokojený s druhým místem?“

Jaroslav Petrák: „S Pepíčkem to bylo dobrý, je jasný, že mu nemůžeš dělat ostudu. Před závodem jsem mu to říkal, ale do víš, že on chce bejt‘ na bedně a ty mu to nesmíš kazit. Štvalo ho, že nebylo první místo. Ve finále jsem tam Pepu málem sestřelil, byli jsme tam prostě všichni čtyři. Teď nevím, jestli Škurlič nebo Ondra mě vyšťouch‘ tam, kde byl Pepíček. Musel jsem klapnout, abych ho nesundal. A pak jsem to už nedohnal. Ale bylo dobrý, že jsem neudělal ostudu. Druhý místo není špatný a s Pepíčkem se mi závodilo dobře, bylo to nečekaný.“

 

speedwayA-Z: „Loni ses poosmnácté postavil na start Zlaté přilby v Pardubicích, čímž se nemůže pochlubit nikdo jiný. Dotáhneš svůj rekord alespoň na dvacítku nebo zase nastane období zimní nejistoty?“

Jaroslav Petrák: „Ne, ne, ne. Určitě by bylo hezký jet jubilejní ročník a mít co oslavovat. Ale myslím, že to stejně nedopadne. Nebo bych se musel domluvit s panem Erbanem, že bych příští rok jel jen jeden závod, abych měl tu svou jubilejní dvacátou Zlatou přilbu. Beru ji jako každej‘ jinej‘ závod, pro mě je to dobrá zkušenost, že jedu v šesti a můžu se svýzt s těma dobrejma jezdcema, abych zjistil, kde ztrácím. A co mně na ně chybí. Hlavně roky mi chyběj‘. Když jedu Zlatou přilbu, samozřejmě se těším. Vím, že je tam plno fanoušků. A za to, že ti fanděj‘, i když jedeš poslední, jim můžeš poděkovat. Takovýho blázna na splašenejch‘ trubkách málokdy viděj‘.“

 

---

Jaroslav Petrák děkuje:

„Všem, co mně fanděj‘, děkuju. To ti taky něco dodá. A pak děkuju jedině tátovi a dětem, ty se pořád těšej‘, kdy kam pojedeme.“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Karel Herman a Antonín Škach