Pardubice – 3. dubna
Atmosféra připomínala spíš obyčejný trénink, nikoliv tréninkový test match třech juniorských výběrů. Zavřená restaurace, žádný stánek v depu, prázdné tribuny. Za ně však mohla dílem netradiční hodina začátku, ale především deštivé počasí. A tak, byť svěřenci legendárního Hanse Nielsena dali dohromady nejvíc bodů, kvůli slejváku se už ani neopakovala rozjížďka s číslem dvě.
Dešťová fronta mířila podle předpovědi od Pardubic na Moravu a v depu se chystala první jízda, která se stala dílem okamžiku zhruba o půl páté. Dánové v ní porazili Švédy 4:2, ale to už opět pršelo. Ve druhé jízdě se Ondřej Smetana dostal mezi dánský tandem, avšak Martin Mejtský upadl.
Pršelo však čím dál tím víc, takže tím pádem se dnešní program na svítkovském stadiónu uzavřel. Trojice týmů se tak střetne naplno až zítra, kdy je test match naplánován na pražskou Markétu.
Žarnovica – 2. dubna
Někteří se tu zprávu dozvěděli při dopolední kávičce v kavárně přes ulici od stadiónu, jiní až u pokladny. Václava Milíka, jehož předloňský duel s Martinem Vaculíkem ve finále ZP SNP ještě rozhodně nevymizel ze vzpomínek plochodrážních fanoušků, totiž povinnosti vůči Wroclawi ponechaly v Polsku. Josefa France, který dorazil po ose rovnou z pódia v Goričanu, vesměs všichni podceňovali a favorizovali Martina Vaculíka. Pražan, jenž si vypůjčil jednu sadu deček od Filipa Hájka, jelikož své nové barvy představí až v sobotu při Prague Open, se však jakoby postavil všem pochybovačům. Pravda, v rozjížďce s číslem jedenáct nedohnal Michala Tomku. Avšak svůj podíl na tom měl Milen Manev, když Josefa France po startu zdržel. Ve dvacáté jízdě však pražský závodník odstartoval jako plochodrážní pánbůh a jako jediný dnes změřil Martina Vaculíka. Vyhrál Memoriál Ladislava Eliáše, ale teplé a slunečné odpoledne pro pět nejlepších pokračovalo finálovou jízdou o mistra Slovenska. Josef Franc zvedl na startovním roštu modrý terč ve víře, že se mu opět podaří vystřelit jako z praku. Martin Vaculík si stoupnul nad něho, aby tentokrát on hrál první housle již s vylétnutím pásky a stal se mistrem své země. Post slovenské dvojky si zpočátku nárokoval Patrik Búri, jenže z jeho motoru záhy zmizely potřebné koně, takže jej překonal Michal Tomka, jemuž udělala radost nejen zmiňovaná porážka Josefa France, ale především také nový rám, který si odnesl od stupňů vítězů. Dalším Čechům ve startovním poli se příliš nevedlo. Martin Málek si posteskl, že se ještě příliš nesvezl. Martin Gavenda po středeční explozi svého motoru při březolupském tréninku nakonec nepověsil kombinézu na hřebík, ale s novým strojem se sžíval teprve během vlastního závodu.
Depo plné od okraje k okraji
Jaro vtrhlo do Žarnovice frontálním útokem. Už dopoledne dávalo zapravdu meteorologům, kteří se nebáli na odpoledne předpovídat až pětadvacet stupňů. Stadión byl vyjma organizátorů ještě prázdný, nicméně v protější kavárně se už řešil závod, jenž měl startovat až bratru za šest hodin.
Absence Václava Milíka, jemuž společné fotografování wroclawský klub přesunul z pátku právě na dnešek, byla vesměs vnímána jako ztráta. Matěj Kůs, jenž figuroval v původní verzi startovní listiny, než si zlomil nárt při tréninku v Gniezně, má stále v Žarnovici aureolu muže, který dokázal přerušit cestu Martina Vaculíka k hattricku při Zlaté přilbě SNP.
A to už tomu bude v srpnu sedm let! Předloňský duel Václava Milíka s místním esem ještě z paměti fanoušků nestačil vyblednout. Josef Franc, který nakonec pardubického závodníka nahradil na čtrnáctce, se sice může chlubit triumfem při ZP SNP. Avšak na rozdíl od svých krajanů, místo nichž se dnes v Žarnovici objevil, přitom nezkřížil dráhu Martina Vaculíka, jelikož ten v ročníku 2013 nestartoval.
Pražský závodník byl v Žarnovici mezi prvními. Pochybnostmi o své osobě se ale příliš netrápil. Při včerejším úvodním podniku společného šampionátu Chorvatska, Slovinska a Maďarska stál na pódiu nad ním jen Jurica Pavlic. V klidu si připravoval motocykly. Ještě nebyly oděné do letošních barev, takže se na jednom z nich objevily dečky Filipa Hájka.
Josef Franc žertuje nad dečkami Filip Hájka na svém stroji:
„Přetáh‘ jsem Fildovi sponzory.“
Pražský junior včera v Goričanu překvapil čtvrtým místem. Dnes však mohl být jen mechanikem svého staršího klubového kolegy. Z osmnácti přihlášených mužů totiž nechyběl ani jeden. A to se konec konců stalo osudným Davidu Pacalajovi. Vnuk Zdeno Vaculíka vydržel v předčasném závodnickém důchodu jen pár hodin. Avšak své původní místo ve startovní listině pochopitelně zpátky nemohl získat.
Nechybělo však mnoho a volná byla třináctka. Martin Gavenda ve středu vyjel na březolupský ovál, jenže jeho trénink přerušila exploze motoru. „Ve čtvrtek jsem už končil kariéru,“ netajil se rozčarováním nad nečekanou dírou v rozpočtu. Avšak jeho přítomnost v žarnovickém depu dávala jasně najevo, že se žádný konec nekonal, i když se do Pardubic a do Divišova musel vypravit s pořádným rancem.
A tak nejdéle zůstával prázdný box se čtyřkou nahoře, jehož čistotu uchovával průhledný kříž vytvořený z lepicí pásky. Kdyby se právě on nezaplnil, vlajky devíti zemí by se mohly spouštět na půl žerdi. Nicméně Martin Vaculík se vracel z rozlučky Magnuse Zetterströma v Gdaňsku. Za pomoci mechaniků Jakuba Růžička a Rudolfa Baniariho handicapovaného hlubokou řeznou ránou na ruce, však byl na místě včas, aby se hned v rozjížďce s číslem jedna mohl zhostit úlohy favorita.
Větší aplaus pro Michala Tomku než pro Martina Vaculíka
Úvodní start však vyzněl nejlépe pro Marcela Kajzera, jenž set up svého motocyklu dolaďoval ještě na dráze. Nicméně Martin Vaculík jej objel ještě v úvodní zatáčce. V rozjížďce s číslem osm se miláček místních tribun prohnal pod šachovnicovou vlajkou s náskokem celé dlouhé žarnovické roviny před Andrejem Kobrinem, jenž se za jeho záda dostal v prvním oblouku. Se šesti body se však Martin Vaculík nehřál na hrotu aktuální klasifikace sám.
Jozsef Tabaka stál včera v Goričanu na stupních vítězů spolu s Juricou Pavlicem a Josefem Francem a ve třetí jízdě vystřihl start jako z praku. Z pohotové reakce a raketové rychlosti vytěžil maximum rovněž v rozjížďce s číslem sedm. Stejně upaloval i Josef Franc.
Rozjížďku s číslem čtyři opanoval stylem start – cíl, zatímco Jevgenij Kostigovs si vyvzdoroval druhé místo na Andreji Kobrinovi až za půlkou druhé zatáčky. V šesté jízdě se zbavil Romana Lachbauma stejně rychle jako nekompromisně. Znovu byl po startu první, aby v první zatáčce vyvezl ruského mladíka na venek.
V té době měl už dnešní závod za sebou i dramata odlišeného charakteru. Marcel Kajzer se ujal vlády nad rozjížďkou s číslem pět zároveň s letem pásky k prosluněnému žarnovickému nebi. Patrik Búri si na něho troufnul, ale na konci druhého okruhu ztratil. Přesto však vyhrál, protože v poslední zatáčce vedoucí Polák zadřel motor.
Setrvačností projel cílem pro jediný bod. A pak již běžel okolo tribuny u protilehlé rovinky po boku mechanika, jenž tlačil stroj se zničeným kovovým srdcem. Hned v depu začali chystat druhý motocykl, zatímco třetí putoval do boxu jako náhradní. Když se depem rozlehl ryk ohřívaného motoru Marcela Kajzera, běh s motocyklem měl za sebou i starší bratr Jána Mihálika Jozef.
„Problémy s elektrikou,“ vysvětloval jejich otec Jozef, proč po úvodní nule vyměnili motocykl. Jenže Ján Mihálik v jeho sedle nedojel ani ke startovnímu roštu šesté jízdy, protože vinou špatné svíčky přestal motor pracovat. S nulou na kontě už žarnovický mladík tušil, že boj o reprezentační vestu pro něho skončil.
Tuto skutečnost pochopil rychle také Jakub Valkovič, který se v rozjížďce s číslem dvě postaral o jediný pád dnešního dne. „Chtěl se dnes hodně ukázat,“ povzdechl si Štefan Valkovič, že dnešní výkon jeho syna ovlivnila přemíra snahy. Spojku mu do depa přišli seřídit Adrian Rymel s Josefem Francem, avšak domácí teenager dnes porazil pouze Andreie Popu.
Ani pro Michala Tomku se nevyvíjel závod zprvu optimálně. V pátek mu přišlo vhod zkrácené vyučování, takže už okolo desáté dopolední pádil Bystrickou ulicí, aby mohl doma dokončit přípravu svých motocyklů. Po dvou sériích měl na svém kontě jediný bod ve srovnání s pěti Patrika Búriho. Jenže ten seděl na koni jen zdánlivě.
V páté jízdě sice zdědil tři body po nešťastném Marcelu Kajzerovi, ale ztráta rychlosti nebyla samo sebou. Patrik Búri se o tom přesvědčil hned v rozjížďce s číslem jedenáct, v níž trčel beznadějně vzadu a marně přemítal, kam mu z motoru zdrhly koně. Zato Michal Tomka rozpoutal bouři na tribunách, jakou dnes doposud nezažil ani Martin Vaculík.
Michal Tomka popisuje své vítězství nad Josefem Francem v jedenácté jízdě:
„Podařil se mi start. Podržel jsem, byl tam ten Manev a zbrzdil Pepu. Já si držel stopu a on neměl kudy.“
Nejlépe odstartoval Milen Manev, jemuž zimní turné v Argentině šlo evidentně náramně k duhu. Michal Tomka byl za ním. Vnějškem první zatáčky se před Bulhara nedostal, ale ve druhém výjezdu už ano. Josef Franc mezitím zůstával třetí. A pakliže si od Matěje Kůse nenechal vyprávět o loňském evropském semifinále v Liberci, sám měl poznat, jak obtížné je Milena Maneva předjet.
Povedlo se mu to až na protilehlé rovince třetího okruhu. Pět, možná deset metrů k Michalu Tomkovi však už nedokázal dotáhnout. Slovenský junior neudělal chybu a publikum mu dalo jasně najevo, jaký kousek se mu podařil. Patrik Búri se až do konce závodu nezbavil smůly, zatímco Michal Tomka prohrál už jen s Andrejem Kobrinem a Romanem Lachbaumem.
Post slovenské dvojky mu otevřel dveře do reprezentace. I když ono hovořit o dvojce je v zemi našich východních sousedů přece jen ošidné. Martin Vaculík nasadil laťku tak vysoko, že s ním regulérně může soupeřit prakticky jen světová elita. Vzhledem k jeho současné nedostižitelnosti by se Michal Tomka klidně mohl cítit jako domácí šampión.
Josef Franc vs. Martin Vaculík – 1:1
Prohra Josefa France s Michalem Tomkou v jedenácté jízdě měla na pořadí na hrotu průběžné klasifikace pouze zanedbatelný vliv. Jozsef Tabaka totiž prve v deváté jízdě odstartoval až jako třetí. Andrej Kobrin se už v úvodním nájezdu dostal před Romana Lachbauma. Maďarovi to trvalo o poznání déle.
Ve druhé zatáčce udeřil na Rusa spodem, ale až v prvním oblouku druhého kola se mu podařilo dostat se dopředu po vnějšku. Andrej Kobrin byl však v té chvíli nedostižitelný. Jak maďarský Joszef, tak český Josef se srovnali na osmi bodech. V rozjížďce s číslem dvanáct je předčil Martin Vaculík dalším suverénním triumfem.
Čtvrtá série vrátila všechno do starých kolejí. Josef Franc zatroubil sólo ve třinácté jízdě, Jozsef Tabaka ve druhé zatáčce rozjížďky s číslem čtrnáct podjel Martina Gavendu, jenž si s novým motorem konečně začínal rozumět. A nakonec si Martin Vaculík v šestnácté jízdě připsal čtvrtý triumf. Závěrečná jízdě čtvrté pětiny však přesto hodně napověděla o věcech, které se na žarnovickém ovále měly ještě dnes odehrát.
Předně Roman Lachbaum najel do pásky, čímž mu s konečnou platností zhasnul poslední plamínek naděje na finále. Místo něho ke startovnímu roštu přibyl Peter Vida. Že nakonec neprojel cílem, mnohým uniklo. Velkou pozornost na sebe vázal Jevgenij Kostigovs, který zaměstnával Martina Vaculíka až do cíle.
Přestože se mu nepovedlo vyvést Martina Vaculíka z konceptu, s devíti body byl na prahu finále. Stejně jako Andrej Kobrin, který v patnácté jízdě odvedl Michala Tomku. Vyřadit je z jízdy o slovenského mistra by je mohla pouze nehorázná smůla, protože jejich nejbližší pronásledovatelé ztráceli před poslední sérií minimálně tři body.
Z hlediska obsazení finálové jízdy se však neodehrálo nic zásadního. Navíc Jevgenij Kostigovs v první zatáčce sedmnácté jízdy předjel zvenčí Marcela Kajzera, aby slavil svůj dnešní druhý triumf. Andreje Kobrina sice vzápětí pozlobil Martin Málek, který ožil vítězstvím ve stylu start – cíl. Dva body však Ukrajinci garantovaly více než komfortní postup. Přesto však až do poslední chvíle atakoval Martina Málka, jenž nepovolil, byť přišel o hák.
Martin Málek líčí své vítězství v osmnácté jízdě:
„Přišel jsem na to, jak vychytat starty. Ve třetím kole jsem ztratil hák, ale zkusil jsem to dojet.“
Konečný verdikt v otázce Memoriálu Ladislava Eliáše přinesla až dvacátá jízda. Josef Franc brilantně odstartoval. V první zatáčce vyvezl Martina Vaculíka ven, aby pak vklouznul do ideální stopy. Protože pomocná kritéria určovala i pořadí na stupních vítězů, stal se vítězem celého podniku. Pořadí první trojky s druhým Martinem Vaculíkem a třetím Jozsefem Tabakou tak v podstatě kopírovalo výsledek závěrečné rozjížďky. Jenže zbývalo ještě finále o mistra Slovenska!
Závodníci si volili místa u pásky rovnou na startovním roštu. A slavný Sandor Tihanyi tlačil Joszefu Tabakovi motocykl, jehož řidítka byla ověnčená barevným klubíčkem povlaků. Josef Franc měl však o své dráze jasno.
„Předtím jsem z ní odjel,“ zdůvodnil, proč dlouho neváhal a zvedl modrý terč. Martin Vaculík si stoupnul hned vedle jeho pravice. Zdálo se, že Pražan měl pravdu, protože byl chvilku vpředu. Po pár metrech se však ujal vlády Martin Vaculík. Vyvezl Josefa France v prvním oblouku a vmžiku měl dostatečný náskok.
Svých rivalů se rychle zbavil také Josef Franc. Úvodní půle šestikolového finále vřela soubojem o třetí místo. V nájezdu do druhého kola ho Jozsefu Tabakovi sebral Jevgenij Kostigovs. Maďar nemohl kontrovat, jelikož se mu sesmekla plechová bota. Andreje Kobrina však za sebou ohlídal.
Hlasy z depa
„Fíla mi půjčil dečku, ještě nemám letošní, ta bude až na Prague Open,“ zdůvodňoval Josef Franc netradiční barvy svého motocyklu. „Pěkný závody, potrápil jsem se jednu jízdu. Pokazil jsem to a ztratil zbytečně bodík. Jsem rád, že jsem porazil Vaculdu a zazávodil si s ním. Jel jsem z modrý, tak jsem si ji vzal znova. Trošku mě přivřel po startu, byl tam dřív o dvacet čísel. Snažil jsem se ho držet, ale šest kol už bylo náročnejch‘.“
„Byl to první ostrý závod,“ připomínal Martin Málek dubnové datum na kalendáři. „Začátek takový slabší, ale skončilo to s trojkou. Takže asi dobré, na tadyté motorce jsem ještě nejel. Nešly mi vůbec starty, kromě toho posledního. To jsou moje trable, ale nakonec jsem na to přišel a vychytal to. Akorát v poslední jízdě jsem ve třetím kole ztratil hák, ale nakonec jsem to zkusil dojet. Finále mě mrzí, ale dneska na to nebylo. Je vidět, že kluci mají najeto víc, já na tom seděl letos potřetí.“
„Paráda,“ radoval se Michal Tomka. „Nejprve jsem měl horší starty, ale pak byly čím dál lepší. A tak mám novou rámovinu a místo v reprezentaci s Matěm. Jsem rád, doufám, že aspoň tak to bude i ve středu na přeboru v Pardubicích.“
„Nevím, zničehonic mi odešla motorka,“ vysvětloval Patrik Búri zlom ve svém skóre. „Ve čtvrté jsem nastoupil na motorce, co jela dobře. Na další jízdu jsme jen dolili metyl a olej jako normálně. A defekt gumy. Závod mi nevyšel, je začátek sezóny.“
„Trénoval jsem, zkoušel jsem,“ nemohl Martin Gavenda ještě připomenout svůj středeční pech se zadřeným motorem. „Počítal jsem, že mistra neudělám. Kdybych se dostal do finále, bylo by to fajn. Ale nejel jsem s žádnejma ambicema, nechal jsem to, jak to dopadne. Ale na to, že jsem ve čtvrtek ukončoval kariéru, to šlo.“
„Co se dělo?“ opáčil Ján Mihálik na otázku magazínu speedwayA-Z. „První jízdu jsem odstartoval, ale motorka netahala. Dali jsme druhou motorku. Jedu s ní na start, vrčím, vrčím. A svíčka! Rovnou jsme to odstavili a změnili zapalování na té první motorce. A už jela. První dvě jízdy jsme měli problém, pak už jsem jezdil, jak se má.“
„Nic moc,“ smutnil Jakub Valkovič. „Doufám, že ve středu to bude v Pardubicích lepší…“
Memoriál Ladislava Eliáše:
1. Josef Franc, Praha
3 3 2 3 3
14
2. Martin Vaculík, SK
3 3 3 3 2
14
3. Jozsef Tabaka, H
3 3 2 3 1
12
4. Jevgenij Kostigov, LAT
2 2 3 2 3
12
5. Andrej Kobrin, UA
1 2 3 3 2
11
6. Roman Lachbaum, RUS
3 2 1 T 3
9
7. Martin Málek, Březolupy
2 1 2 0 3
8
8. Michal Tomka, SK
1 0 3 2 2
8
9. Marko Levišin, UA
1 1 2 2 1
7
10. Patrik Búri, SK
2 3 0 1 0
6
11. Marcel Kajzer, PL
2 1 0 1 2
6
12. Martin Gavenda, Březolupy
0 2 1 2 0
5
13. Milen Manev, BG
1 0 1 1 1
4
14. Ján Mihálik, SK
0 – 1 0 1
2
15. Andrei Popa, RUM
0 1 0 0 0
1
16. Jakub Valkovič, SK
F 0 0 1 0
1
17. Peter Vida, H (res)
E
0
18. Anton Wannasek, A (SMF) (res)
DNR
Poznámka: o pořadí na pódiu nerozhodoval při bodové rovnosti rozjezd, avšak pomocná kritéria vyššího počtu lepších umístění, resp. vzájemného souboje; pět nejlepších se kvalifikovalo do finálové jízdy o mistra Slovenska
Kostěnice – 1. dubna
Každý člen Moto Klubu Úhřetická Lhota dostal pro letošní rok úkol přitáhnout jednoho nového člena, který by se pustil do závodění v některé z kategorií, tedy veteránů, juniorů nebo potěru, kde je ovšem nutný souhlas rodičů. V sobotu se v Kostěnicích právě pro takové nové borce pořádal trénink.
„Jedním z nich byl budoucí jezdec ploché dráhy veteránů, čtyřicátník Martin Lehký, který to zkusil na ostro, moc se mu zamlouvala jízda na dlouhánovi Jawa 500, na kterém ukončil trénink lehkým pádem, který mu přinesl pod levým okem buňu,“ líčí Dan Macl. „Natočil to jeho kamarád Jan Tůma, který chce taky vstoupit do motoklubu, ale chce se zabývat flattrackem. Doufám, že oba členové v Motoklubu Úhřetická Lhota zakotví a budeme se chlubit dosaženými výsledky během sezóny, hlavně na Srandamačích.“
Heerenveen – 1. a 2. dubna
Demolice posunula ledandární stadión de Bonte Wever v Assenu po pětačtyřiceti letech do plochodrážních vzpomínek, avšak nizozemští organizátoři našli náhradní řešení v Heerenevenu vzdáleného slabou hodinku jízdy autem. Před třiceti lety se tu rozhodovalo světové finále družstev, o tomto víkendu zase skončilo mistrovství světa jednotlivců. Titul si ovšem nenechal vzít Dmitrij Koltakov, který už v Berlíně rázně utnul nástup Igora Kononova. V Nizozemí vyhrál všechny rozjížďky s výjimkou nedělního finále, v němž vedoucí pozici opustil po pádu v poslední zatáčce finále. Jan Klatovský byl v sobotu desátý, v neděli třináctý, přičemž stejná příčka mu náleží i v celkové klasifikaci.
Liberec – 3. dubna
Asi nebudeme první, ale kluci statečně makají. Dráha je připravená, pružné mantinely, pokud vydrží počasí, se dodělají tento týden. Pokusím se pozvat pár divochů, aby trochu pojezdili dráhu. Docela by bodla parta pilotů z Uhříněvsi. Ty totiž jsou správně staří. Tak jdeme zase pracovat…
Praha – 3. dubna
Po zítřejším bodovaném tréninku juniorských reprezentací České republiky, Dánska a Švédska se brány pražské Markéty opět otevřou tuto sobotu. Na programu bude Prague Open, jenž opět napoví o držiteli startovního čísla sedmnáct české velké ceny. Kdo bude divokou kartou, se stále nebude vědět. Další kamínek do mozaiky přidá poslední dubnové úterý první finále mistrovství republiky jednotlivců. Pavel Ondrašík, sportovní ředitel pražské Markéty, vysvětlil filozofii, která preferuje dubnový termín na úkor případného vyhlášení mistra.
„V Praze se už léta snažíme dělat co nejvíce závodů na začátku sezóny, tak aby čeští jezdci byli co nejvíce rozjetí před závody mistrovství světa a Evropy,“ říká Pavel Ondrašík. „Pro divokou kartu bude již ale důležitý sobotní Prague Open, jako tomu bylo v předchozích letech. Ale mistrovství republiky bude určitě dalším pomocným kritériem.“
Kandidaturu Václava Milíka však bude těžké zpochybnit… „Divokou kartu dostane ten jezdec, který jede nejlépe v Praze,“ komentuje toto téma Pavel Ondrašík. „A ten nejlepší český jezdec to nutně být nemusí.“
V tomto ohledu bude moudřejší až květen. Nicméně na Markétě se mistr republiky jednotlivců vyhlašoval teprve třikrát. Poprvé roku 1980 a pak dvakrát s odstupem deseti, resp. dvaceti let. Pražskému stadiónu by podívaná na korunovaci domácího plochodrážního krále nepochybně slušela, ovšem v dubnu bude finálový seriál teprve začínat. V září tu sice vyvrcholí extraliga, avšak zkraje pracovního týdne, což se řadě fanoušků nehodí do plánu na rozdíl od víkendu osvědčeného v předchozích letech.
„Co se týká sobotních závodů, tak s tím je pořád v Praze trochu problém,“ krčí Pavel Ondrašík rameny. „Proto sobotu více jak dvakrát, třikrát za rok nedáváme. Letos to bude Prague Open, Speedway Grand Prix a tréninkový kemp FIM. Ale třeba příští rok ten mistrák nebo extraligu dáme opět na sobotu. Ale letos to určitě nebude, pokud nám ovšem nějaký závod neodplave…“
Tudy kráčely plochodrážní dějiny:
Rozhodně se nedá konstatovat, že by se bez závodu na pražské Markétě neobešel žádný z ročníků mistrovství republiky jednotlivců. Taková tvrzení by obstála jen v sedmdesátých a jen částečně v osmdesátých letech. Důvody jsou různé.
Především po prvních dvou ročnících ještě pod taktovkou Autoklubu v letech 1949 a 1950 se o mistra republika bojovalo každoročně počínaje sezónou 1954, ovšem na pražské Markétě se závodí od počátku šedesátých let.
V minulosti navíc termínový kalendář ovlivňovala řada faktorů jako například rozhodnutí strany a vlády šetřit pohonnými látkami. V éře jednodenních finále zase Pražané klub nechtěli příliš konkurovat menším klubům.
Každopádně závod ranku finále mistrovství republiky jednotlivců se na pražské Markétě koncem letošního dubna pojede již po dvaatřicáté. A je pochopitelné, že se na zdejším pódiu vystřídali plochodrážníci, kteří ve svých epochách udávali trend našeho sportu levých zatáček.
Přehled vítězů závodů ranku finále mistrovství republiky jednotlivců na Markétě:
datum:
obsazení stupňů vítězů první – druhý – třetí:
1.
29.8.1964
Luboš Tomíček – Jaroslav Volf ml. – Pavel Mareš
2.
23.7.1965
Luboš Tomíček – Pavel Mareš – Antonín Kasper
3.
18.4.1970
Jiří Štancl – Václav Verner – Jan Holub
4.
18.4.1971
Miloslav Verner – Václav Verner – Jiří Štancl
5.
18.6.1972
Petr Ondrašík – Jiří Štancl – Milan Špinka
6.
13.7.1973*
Petr Ondrašík – Milan Špinka – Jiří Štancl
7.
6.4.1974
Milan Špinka – Jiří Štancl – Petr Kučera
8.
4.7.1975
Jiří Štancl – Jan Hádek – Petr Kučera
9.
16.7.1976
Jiří Štancl – Václav Verner – Jan Verner
10.
18.6.1977
Jiří Štancl – Václav Verner – Jan Verner
11.
1.4.1978
Václav Verner – Jan Verner – Jiří Štancl
12.
14.6.1979
Jiří Štancl – Zdeněk Kudrna – Jiří Jirout
13.
28.6.1980
Jiří Štancl – Jan Verner – Petr Ondrašík
14.
25.6.1981**
Aleš Dryml – Jiří Štancl – Zdeněk Kudrna
15.
27.5.1983
Jiří Štancl – Antonín Kasper – Petr Ondrašík
16.
10.5.1984
Antonín Kasper – Zdeno Vaculík – Petr Ondrašík
17.
13.4.1985
Antonín Kasper – Jiří Štancl – Zdeněk Schneiderwind
18.
24.4.1986
Antonín Kasper – Stanislav Urban – Petr Vandírek
19.
7.5.1987
Antonín Kasper – Roman Matoušek – Zdeněk Schneiderwind
20.
26.4.1988
Lubomír Jedek – Zdeněk Schneiderwind – Petr Vandírek
21.
18.4.1989
Roman Matoušek – Petr Vandírek – Lubomír Jedek
22.
9.10.1990***
Antonín Kasper – Zdeněk Tesař – Petr Vandírek
23.
5.7.2000
Bohumil Brhel – Antonín Šváb – Pavel Ondrašík
24.
4.10.2001
Bohumil Brhel – Antonín Šváb – Pavel Ondrašík
25.
13.5.2008
Luboš Tomíček – Lukáš Dryml – Filip Šitera
26.
4.10.2010
Lukáš Dryml – Matěj Kůs – Aleš Dryml
27.
3.10.2011
Matěj Kůs – Tomáš Suchánek – Aleš Dryml
28.
15.10.2012****
Josef Franc – Matěj Kůs – Václav Milík
29.
6.10.2014
Václav Milík – Matěj Kůs – Tomáš Suchánek
30.
2.6.2015
Václav Milík – Matěj Kůs – Josef Franc
31.
26.4.2016
Václav Milík – Eduard Krčmář – Josef Franc
Poznámka: * původní termín 6.6.1973, ** původně plánováno na 1.5.1981 do Mšena, *** původně plánováno na 23.9.1990 do Žarnovice, ****šampionát konal pod gescí ČSMS, nikoliv AČR; kromě stadiónu na Markétě se na území hlavního města konalo mistrovství republiky jednotlivců rovněž na stadiónu ČAFC na Spořilově a v Čakovicích
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)