Soběslav – 12. února
Autokemp Karvánky si jako zimoviště vybral cirkus Carini. Za dvacku jste mohli navštívit jeho zvěřinec a skrz mříže se podívat do očí také páru lvů. Při vší úctě k nádheře afrických zvířat dnes větší pozornost lidí poutal zdejší rybník, který na rozdíl od jiných jihočeských snad ani nemá žádné jméno. Antonín Klatovský tu společně se svými spolupracovníky připravil báječné vyvrcholení letošního mistrovství republiky družstev. Lepší místo na nástupišti vlaku mířícího ke zlatu měli otec a syn Hutlovi. Byť první pár Osečné ztratil body díky remízám s pekelně rychlým Markusem Jellem a tandemem Josef Kreuzberger – Franz Mayerbüchler, Přeloučané odmítali taktizovat. V přímém duelu obou pretendentů titulu zajistili Lukáš Hutla remízu, přesto však dvojice v pardubických vestách brala dál dychtivě body, aby svůj titul zpečetila třetím vítězným závodem v řadě. Osečenských borců se nepustila smůla ani dnes. Jan Klauz do sedmnácté jízdy prakticky ani neodstartoval vinou uraženého ventilku zadního kola. Podnik nakonec vyvrcholil rozjezdem čtyř závodníků, což česká historie v rozpisu klasických dvojic moc často nepamatuje. Dravý Andrej Diviš vyjel z dráhy a posléze upadl a nakonec v repete Markus Jell odvedl Lukáše Volejníka a Franze Mayerbüchlera.
Cizinci jakoby nechali vedení českým uchazečům o titul
Po včerejších Mělicích jeli dnes na jih všichni závodníci. Byť se z hlediska světoběžníků přiblížili rovníku jen o pouhopouhou píď, teplota na jejich cestě stoupala. Nicméně v Soběslavi bylo kolem jednoho minusového stupínku a na obloze nebylo po sluníčku ani památky. Nikdo ze závodníků nevěnoval pozornost cirkusovému zvěřinci, jelikož se jim avizované stometrové rovinky zdály poněkud krátké.
„Večír jsme přehodili převody na dlouhou trať, teď to tady budeme dávat zpátky, tak dlouhý to není,“ nechal se slyšet Václav Hutla. Přisadil si i David Lizák. „Říkali, že to bude jako Assen,“ povzdechl si divišovský závodník. „Dávali jsme to do rychla a teď zase zpátky.“
Nicméně nikdo nemohl upřít, že ovál využívá podmínky rybníku pro závodní dráhu na maximum. „Mám asi kratších sto kroků,“ žertoval Antonín Klatovský mladší, který s plnovousem na tváři připomíná poněkud pohublého Buda Spencera, avšak vzápětí zvážněl.
„Nešlo to,“ jinak vysvětloval rozměry dráhy z pozice jejího stavitele. „Byla tady voda, museli jsme to natáhnout. Člověk ví, když jde na hubu, kam letí, tak se dělaly únikový zóny. Jsou tady vodní lyže a mají tam napevno rampu, proto jsme museli ovál zúžit.“
Antonín Klatovský mladší vysvětluje, jak přišel na nápad dekorovat mistry ledařskými korunami:
„Prostě mě to napadlo. Vzpomněl jsem si, jak jsem tenkrát měl na hlavě stříbrnou helmu od Zdeňka Simoty v Budějicích. A tak jsem udělal tohle. Král je anglicky king, udělal bych v Čechách třeba King Cup.“
Na jihu Čech se ledy objevily po čtyřleté přestávce od posledního mítinku v Růžené. Antonín Klatovský se však inspiroval spíše u závodu, který před jedenácti lety uspořádal Zdeněk Simota starší v Českých Budějovicích. Nechal vyrobit krásné trofeje a pozval plochodrážní veličiny typu Stanislava Kubíčka či Milana Wagnera. Diváci mohli obdivovat nejen motocykly v depu, ale také veterány a leďák z produkce KLABO Factory na břehu.
Cestu do Karvánek si jich našlo bratru tři tisíce. Jak už to bývá, dávali si načas a úderem jedné jich byl u vstupu ještě pořádný zástup. Dvě tréninková kolečka před první jízdou se tak kroužila až zhruba o čtvrt hodiny po plánovaném počátku. Markus Jell odvedl Franze Mayerbüchlera, zatímco Josef Kreuzberger po svém úvodním wheelie už nedohonil ani své zpoždění, ani Lucu Bauera.
Cizinci svým výsledkem 4:2 jakoby symbolicky nechali prostor oběma pretendentům mistrovského trůnu proniknout do čela průběžné klasifikace. Jan Klauz s Lukášem Volejníkem vzápětí vyřídili Jana Pecinu s Martinem Běhalem 5:1. A rozjížďku s číslem tři vyhrál Lukáš Hutla stylem start – cíl. Jeho otec Radek se okamžitě po vylétnutí pásky zařadil za synova záda. A dva body uhájil před Robertem Růžičkou, který jakoby v posledním okruhu projel kaluží živé vody.
Hutla tým přitahuje zlato stále víc a víc
Jenže Markus Jell začal situaci na čele průběžné klasifikace vyrovnávat. Raketový start byl zbraní, na níž v páté jízdě nenašli Lukáš Volejník s Janem Klauzem v rozjížďce s číslem pět adekvátní odpověď. Osečná 1 tak první třetinu končila osmibodovým ziskem, zatímco Němci zatím měli o bod méně. Oproti předchozím závodům, kdy jim patřil až závěr, se dnes Hutlovi dostali do čela už v sedmé jízdě v duelu s bratry Divišovými.
Andrej Diviš hodně kousal už prve v rozjížďce s číslem čtyři. Přestože měl před startem mírné problémy technického rázu vystřelil před Josefa Kreuzbergera. Rakouského nosáče za sebou vodil více než tři kola. Až v první zatáčce posledního okruhu jej Josef Kreuzberger podjel.
O tři jízdy později Andrej Diviš opět vypálil jako z praku. Nicméně zkušenosti předchozích víkendů dávaly tušit, že víceméně svým rychlým startem staví kulisy pro představení přeloučského maestra. A vskutku. Lukáš Hutla vyrazil promptně do útoku, aby nepomuckého závodníka podjel ve druhé zatáčce druhého kola.
David Lizák vysvětluje příčiny svého pádu v rozjížďce s číslem šest:
„Zadní kolo, buď uchází nebo zadní tlumič. Vždycky mi to ustřelí. V první jízdě bylo kolo měkký, mělo jen dvě atmosféry. Včera jsme měnili dráty, jestli to nepropíchly… A ve druhý zatáčce je už díra.“
Přeloučané v pardubických vestách si svým včerejším vítězstvím na domácím ledě v Mělicích řekli o exkluzivní salónek na nástupišti k titulu. Jan Klauz v rozjezdu zachránil zlatou zápletku šampionátu, nicméně spolu s Lukášem Volejníkem by dnes potřebovali vyhrát před někým jiným než Hutlovými.
Ovšem takový scénář dnes osud nechtěl akceptovat. Jan Klauz by byl v antickém světě adorován jako bůh startů na hliníkových lamelách, jenže v rozjížďce s číslem osm se mu po vylétnutí pásky vzepjal motocykl na zadní. Pro jejich ambice to byla třikrát škoda. Lukáš Volejník totiž dokázal vzdorovat dotěrnému Josefu Kreuzbergerovi až do cíle.
Jenže Jan Klauz trčel beznadějně za Franzem Mayerbüchlerem. I proto se Hutlovi udrželi na čele i nadále. Lukáš Hutla triumfoval v rozjížďce s číslem jedenáct stylem start – cíl. Josef Kreuzberger by si tentokrát svůj start za rámeček rozhodně nedal. Až ve druhé zatáčce objel Radka Hutlu, aby se zařadil za záda svého parťáka Franze Mayerbüchlera, jenž se držel druhé příčky.
Další vodítko k určení mužů, kteří si dnes ze Soběslavi měli odvézt ledařské koruny, přinesla rozjížďka s číslem třináct s duelem obou favoritů. Lukáš Hutla pustil opět svého otce Radka na vnitřek, nicméně i ze čtyřky vlítnul do čela jako utržený vagón.
Avšak Lukáš Volejník dobře věděl, která bije. A v žádném případě si nemyslel, že je boj o titul ztracený. Držel si vnitřní čáru a v úvodní zatáčce druhého kola připravil Lukáše Hutlu o vedení. Leč marnost nad marnost, v konečném důsledku jen poskytl přeloučskému borci prostor pro další předjetí. Lukáš Hutla se vrátil do čela o kolo později stejným způsobem a na stejném místě, jako o něj prve přišel.
„Takovou radost jsem v tom druhým kolem měl,“ neskrýval Lukáš Volejník zklamání nad další prohrou s přeloučským terminátorem. „Ale vypadá to, že on o tom přemejšlím. Já se už druhej‘ den na motorce necejtím, proto mě těší, že s ním dokážu držet krok.“
Jan Klauz sice udržel Radka Hutlu na uzdě, ovšem záměr být lepší než Hutlovi nevycházel. Šance na mistrovský titul se adekvátně vzdalovala. V depu přeloučského týmu se stále více zvětšovala louže vody, ale nikdo nechtěl přijímat gratulace ke zlatu. Ani Václav Hutla, v němž po remíze s prvním párem Osečné hrklo jako ve starých pendlovkách. Radek Hutla totiž přicházel pěšky a ztichlý motocykl vedl mechanik!
„Koukal jsem se na díry,“ plašil však veškeré obavy sám opěšalý závodník. „Valí tam voda nahoru. Nechal jsem si tam dvojku a chcíplo mi to. Školácká chyba…“
Scénárista by si zavařil pero
Byť otázka šampiónů spěla k rychlému řešení, nikdo si nemohl stěžovat na nudné závody. Markus Jell naplno úřadoval v rozjížďce s číslem dvanáct už od jejího startu, aby vyhrál s náskokem celé rovinky. Luca Bauer byl poslední, ovšem stačil se probít ve druhém kole před Roberta Růžičku a v posledním také před Davida Lizáka.
Němci v té chvíli disponovali šestnácti body a vedli v průběžné klasifikaci. O bod za nimi byli Hutlové, zatímco Lukáš Volejník s Janem Klauzem ztráceli další bod. Na stejné úrovni s nimi byli bratři Divišovi. Andrej Diviš triumfoval stylem start – cíl v desáté jízdě, v níž se jeho bratr Josef na začátku druhého kola úspěšně pustil do Roberta Růžičky.
Další maximální 5:1 si nepomučtí sourozenci připsali v rozjížďce s číslem dvanáct. Andrej Diviš se už v prvním nájezdu dostal před Jana Pecinu. Když osečenský vousáč inkasoval v posledním oblouku před cílem ránu od díry na ovále, propadl se až na chvost za Martina Běhala. A pro jeho dva body se ochotně natáhl Josef Diviš.
„Propad‘ se se mnou led ve druhým nájezdu,“ popisoval Jan Pecina o chvilku později v depu. „Hupslo mi to tam a byl jsem rád, že jsem dojel. Ustřihlo mi to šroub a hák se ohnul nahoru. Nemoh‘ jsem se opřít.“
Mezi nejlepší tandemy se chtěli řadit i Josef Kreuzberger a Franz Mayerbüchler. Druhou třetinu končili s dvanácti body, ale v patnácté jízdě brali pět dalších za jednoznačné vítězství nad tandemem David Lizák – Robert Růžička. V rozjížďce s číslem osmnáct musel Jan Pecina krotit postartovní wheelie, takže mu Franz Mayerbüchler ujel. Přestože Josef Kreuzberger nevylepšil své třetí místo, spolu se svým německým kolegou skončili dnešní mítink na slibné jednadvacetibodové hranici.
Mezitím se v šestnácté jízdě dočkal Markus Jell své první dnešní porážky. Sice nejlépe odstartoval, avšak Lukáš Hutla po něm vytrapoval hned v úvodních metrech. Dopředu se dostal až zleva při nájezdu do třetího kola. To byl jeho otec Radek poslední, protože jej v prvním výjezdu zvenčí minul Luca Bauer.
Ovšem na začátku závěrečného okruhu se Radek Hutla spodní stranou první zatáčky vrátil před přední kolo syna německé ledařské ikony. Titul tím na svou stranu posunul ještě víc, aniž by tušil, co se stane krátce po začátku rozjížďky s číslem sedmnáct. Jan Klauz se prakticky nehnul ze startovního roštu.
„Zadní kolo,“ pravil nešťastně. „Urazil jsem někde ventilek. To se ti to jen protočí a stojíš. Přijedeš ke startu a nic nepoznáš. I na tom prázdným to jede normálně.“
Lukáš Hutla odmítá předčasné oslavy navzdory tříbodovému náskoku na Osečnou 1 před posledním výjezdem na ovál:
„Cejtím se dobře, ale jako mistr se ještě necejtím.“
V první zatáčce se okolo Lukáše Volejníka prohnal Andrej Diviš. Osečesnký borec mu sice nedopřál klidu až do cíle, nicméně dopředu se nedostal. A záhy se rozpoutalo nevídané drama, jež by se i největšímu fantastovi zdálo jen v nejodvážnějších snech. V devatenácté jízdě se Markus Jell v první zatáčce ubránil Andreji Divišovi. Jeho bratr Josef uhlídal Lucu Bauera, takže obě dvojice vyrovnali jednadvacet bodů Josefa Kreuzbergera a Franze Mayerbüchlera.
Na stejnou hranici se vzápětí posunuli i Lukáš Volejník s Janem Klauzem, když v rozjížďce s číslem dvacet nedali ani náznak šance Robertu Růžičkovi a Davidu Lizákovi. „Vidíš, já ti to říkal,“ vysílal pohled Václava Hutly jasné poselství všem, jejichž gratulaci odmítal.
Ovšem jeho potomky by z trůnu sestřelila jen maximální prohra s Janem Pecinou a Martinem Běhalem v závěrečné rozjížďce. Nic takového se však nestalo a Lukáš a Radek Hutlovi usedli na trůn díky zcela opačnému výsledku.
Zatímco oni si už konečně nechali gratulovat, chystal se rozjezd o dnešní stříbro. Dráha už byla děravá jako cedník a tak Pavel Váňa umožnil jeho účastníkům tréninkové kolečko na osahání oválu v jeho aktuálním stavu. Dopředu se poté dostal Markus Jell, ale na Lukáše Volejníka útočil Andrej Diviš.
Jenže v prvním výjezdu druhého kola se dostal vně oválu. Přestože by byl tak či onak vyloučen, vrátil se zpátky, aby hned v dalším výjezdu upadl. Mávalo se červenými vlajkami. V repete už spanilou jízdu Markuse Jella nerušilo nic. Lukáš Volejník si hlídal Franze Mayerbüchlera, takže si místo korun s žezlem spolu s Janem Klauzem odvezli aspoň medalie a pohár s trojkami. A pochopitelně titul vicemistrů.
Hlasy z depa
„Tonda říkal, že udělali stometrový rovinky,“ vracel se Lukáš Hutla k překvapení, které všichni závodníci dnes zažili, když točily volanty svých dodávek okolo rybníka směrem ke sjezdu do depa. „Zdálky jsme už viděli, že tam sto metrů není. Byla to podobná dráha jako včera v Mělicích, možná výjezdy byly zavřenější. Nechal jsem si o zub víc. Závody dobrý, v Mělicích jsme měli štěstí, dneska jsem si myslel, že bude boj. Startoval jsem dobře, akorát s Markusem jsem zachrápnul. Andrej měl taky dobrej‘ start, Klauzík urval ten ventilek. My kvůli tomu máme chycenej‘ vejfuk páskou o hák. Je to nevzhledný, ale drží to. I to nám mohlo, my jeli bez závady a všechno šlapalo jako hodinky.“
„Spolíhal jsem na mladýho, co si budeme povídat,“ nezastíral Radek Hutla. „Snažil jsem se sbírat body, co na mě zbyly. Skoro v padesáti jsem mistr republiky!“
„Škoda,“ pokrčil Lukáš Volejník rameny. „S Lukášem je těžko bojovat. Nechci se vymlouvat, ale je dobrej‘. Ten se honit nedá. Závodí se těžko, když jdeš z garáže rovnou na závody. Potřebuješ trénovat. Škoda Klauzíka, že jsme spolu neudělali k jeho šedesátinám titul. Aspoň bude jezdit do sedmdesáti.“
„Budu dlouho přemejšlet, jestli pojedu ještě dál,“ protahoval Jan Klauz svůj obličej. „Dneska mi to nešlo, ale stejně nebylo, o co jet. Předpisy jsou takový, nesčítaj‘ se body, záleží na vítězstvích. Z toho jsem takovej‘ nasranej‘.“
„Divočina,“ vystihl Andrej Diviš dnešní závod jedním slovem. „V rozjezdu nevím, co se stalo, asi tam už byla díra. Jsem ale spokojenej‘, brácha tahá, jenom škoda, že už to je poslední závod.“
„Dobrý,“ odtušil Josef Diviš komentář na téma dnešního podniku. „Na víc jsme neměli. Něco se povedlo, u nás vydrželo všechno. Je škoda poslední jízdy, ale jsem zdravej‘…“
„Porazili jsme Růžičky,“ smál se Jan Pecina. „To je důležitý, jak říká Modus.“
„Není důležitý vyhrát,“ přizvukoval Martin Běhal. „Ale porazit Růžička Team.“
„Medaile by byla dobrá, ale my jsme zase vyrovnaný,“ filozofoval Robert Růžička. „Budem‘ zbrojit a na příští rok natrénujeme.“
„První dvě jízdy technický problémy, pak už to šlo,“ svěřoval se David Lizák. „Překvapení se nekonalo, ale spokojenost. Příští rok to bude lepší.“
| 1. | Lukáš Hutla | 3 3 3 3 3 3 | 18 | 24 |
| ZP Pardubice | Radek Hutla | 2 1 0 0 1 2 | 6(2) | |
| 2. | Luca Bauer, D | 1 0 1 2 0 0 | 4(1) | 21 |
| Markus Jell, D | 3 3 3 3 2 3 | 17+3 | ||
| 3. | Lukáš Volejník | 2 2 3 2 2 3 | 14(1)+2 | 21 |
| Osečná 1 | Jan Klauz | 3 1 0 1 E 2 | 7(3) | |
| 4. | Josef Kreuzberger, A | 0 1 1 1 2 1 | 6(3) | 21 |
| Franz Mayerbüchler, D | 2 3 2 2 3 3 | 15+1 | ||
| 5. | Andrej Diviš | 2 2 3 3 3 2 | 15+L | 21 |
| Nepomuk | Josef Diviš | 0 0 2 2 1 1 | 6(3) | |
| 6. | Jan Pecina | 1 3 2 0 2 0 | 8 | 11 |
| Osečná 2 | Martin Běhal | 0 1 0 1 0 1 | 3 | |
| 7. | David Lizák | 0 F 1 1 1 0 | 3 | 7 |
| Robert Růžička | 1 2 0 0 0 1 | 4 |
Závěrečné pořadí šampionátu:
| CHR | RAČ | MĚL | SOB | TOT | |
| 28.1. | 4.2. | 11.2. | 12.2. | ||
| 1. Lukáš Hutla – Radek Hutla | 5 | 6 | 6 | 6 | 23 |
| ZP Pardubice | 23 | 24 | 24 | 24 | 95 |
| 2. Lukáš Volejník – Jan Klauz | 6 | 4 | 5 | 4 | 19 |
| Osečná 1 | 26 | 23 | 22 | 21 | 92 |
| 3. Luca Bauer, D – Markus Jell, D | NS | 5 | 4 | 5 | 14 |
| 24 | 22 | 21 | 67 | ||
| 4. Andrej Diviš – Josef Diviš | NS | 3 | 2 | 2 | 7 |
| Nepomuk | 18 | 17 | 21 | 62 | |
| 5. Josef Kreuzberger, A – Franz Mayerbüchler, D | NS | NS | 3 | 3 | 6 |
| 19 | 21 | 40 | |||
| 6. Jan Pecina – Martin Běhal | 3 | 1 | 1 | 1 | 6 |
| Osečná 2 | 11 | 10 | 14 | 11 | 46 |
| 7. David Lizák – Robert Růžička | 4 | 0 | 0 | 0 | 4 |
| 12 | 10 | 8 | 7 | 37 | |
| 8. Charly S. Ebner, A – Erwin Schuster, A | NS | 2 | NS | NS | 2 |
| 16 | 16 |
Poznámka: při rovnosti tabulkových bodů od čtvrtého místa rozhoduje lepší výsledek v posledním závodě
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Karel Herman
