Kolín – 18. února
Ze svého věku si tropí žerty, jako když si loni nejsoukromější část své kombinézy opatřil nápisem o mladém veteránovi. Více než letopočet na jeho licenci je však obdivuhodnější fakt, že stále patří mezi členy nejužší české plochodrážní špičky. Kdyby se Václav Milík svého času rozhodl místo motocyklů zůstat u skákání na trampolíně, stal by se loni absolutistickým králem českých šampionátů. Takto musel zaknihovat další stříbra, avšak nesmíme zapomínat na jeho reprezentační úspěchy a zejména fantastický bronz z mistrovství světa dlouhodrážních družstev. Josef Franc je kromě skvělého závodníka také báječným vypravěčem s neotřelými názory, což ostatně prezentuje sám v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Byl květen, v Mariánských Lázních se jelo mistrovství republiky na dlouhé dráze. Startovní listina byla slušná, závody pěkné. Ale nakonec, světe div se, Pepe neobhájil své předchozí mistrovské tituly. Čím to?“

Josef Franc: „Byl to závod jako každej‘ jinej‘ závod. V průběhu zahajovacích jízd všechno fungovalo výborně. V první z jízd s Kattem jsem ho ve druhým nebo třetím kole předjel. Věřil jsem, že ve finále vybojuju titul, protože motorka jela výborně. Měl jsem nejvíc bodů, vybral jsem si na finále venek. Věřil jsem si, že odpálím od startu. V prvním vinglu jsem byl druhej‘ za Kattem, ale přichomejtl‘ se tam ten zelenej‘ Eibl. Říkal jsem si ‚mám na to čtyři kola, musím udržet nervy na uzdě, nesmím dělat chyby‘. Vymyslel jsem plán, jak se dostat před ně. Eibl nepovolil, to samý Katt, cejtil vítězství. Nepovedlo se mi to a bohužel jsem musel sklonit hlavu. Mrzalo mě to, neměl jsem ani chuť slavit třetí místo, když mě porazili závodníci o nic lepší než já. Mrzelo mě to, je to o souhře náhod a štěstí. Je škoda, že se rozhoduje v jedný finálový jízdě. Celodenní dřina pak vyjde vniveč. Ale to jsou výmluvy, spíš omluvy, že jsem nedokázal vyhrát. Všechno špatný ale je pro něco dobrý. Člověk ví, že nesmí usnout na vavřínech, ale pořád se musí zlepšovat. Motivační nervozita je, že si člověk přemítá v hlavě jednoho závodníka po druhým, jak na něj může vyzrát. Ta nervozita přichází každej‘ závod. S tím se závodník musí porvat a nesmí druhýmu ukazovat ani svoje slabiny, ani přednosti. To je třeba se naučit a já potřebuju ještě tu jednu, dvě sezóny, abych získal více profesionality.“

speedwayA-Z: „Po závodech v Mariánských Lázních jsi své třetí místo glosoval, že je to jakási forma tréninku na prohry. Tvá slova se tak trochu ukázala jako prorocká v Mühldorfu. Dvanácté místo v mistrovství světa na dlouhé dráze nepamatuješ, že?“

Josef Franc: „To bylo špatně. Optimální podmínky nebyly, když den v kuse pršelo. Musím na svoji obhajobu říct, že jsem na ten závod byl maximálně připraven jak materiálně, tak v rámci ostatních možností. S tím jsme tam jeli, ale počasí se podepsalo z velký části na výsledku. Strašně mě to mrzelo, jak jsem v úvodu finále mistrovství světa vyhořel. Mělo to další dohru a je to spíš velká ostuda. Několik dnů před tím závodem jsem si pořídil novej‘ motor na dlouho, ani jsem si netrouf‘ s ním vyjet. Nepřišlo mi, že by to v těch extrémních podmínkách bylo přínosem. Když trenér elektronickou tužkou dělal zpětně rozbor, shodli jsme se a občas i neshodli, v čem byl problém. Samozřejmě hodně v jezdeckejch‘ chybách, ale i v nastavení motorky. Jsem si toho vědom a nesu za to plnou odpovědnost. A připojuju velkou omluvu realizačnímu týmu.“

speedwayA-Z: „Smůla se ti ve finálové části světového šampionátu na dlouhé dráze lepila na kola i nadále, třeba v podobě defektu během semifinále ve Forsse. Mohutný finiš, kde ti ve Vechtě nakonec chyběl krůček na bednu, tě nakonec dostal na sedmé místo závěrečné klasifikace. Jak jej hodnotíš?“

Josef Franc: „Já nad tím nepřemejšlel… Teď se rozmejšlím, jestli je to špatně nebo dobře. Ale v seriálu se úvodní chyba špatně dohání. Když se ti daří, myslíš si, že jsi nadčlověk, a uděláš z dobrýho výsledku maximum. To dokáže jen pár závodníků. Po tý úspěšný neúspěšný předchozí sezóně se na to špatně odpovídá. Člověk se připravuje hodně podobně na pouťák i mistrovství světa a pak neúspěch mrzí. Po těch dvou sezónách, kdy se mi dařilo, jsem věděl, kde můžu jet dobře. A že na těch špatnejch‘ drahách se budu muset víc snažit. Částečně se to dařilo, ale tím prvním závodem v Mühldorfu jsem si to hodně pokazil. Musím říct, že po tom, co jsem předváděl, je sedmý místo dobrej‘ výsledek. Nebo uspokojivý na to, kdybych nevěděl, že jsem postoupil z challenge. To už totiž do zbytku finále vstupuješ s tím, že tam pojedeš i další rok, je tam jistota a to je lepší.  Jsou to výsledky mojí práce, což není k chlubení, když vezmu standard, z něhož jsem chtěl vycházet před třemi lety. Můžu si udělat rozumnou rekapitulaci dozadu, co za tím vězí. Ale největší přínos je trenér, vidí ve mně potenciál a chtěl by víc než já. Vidí ve mně dobrýho závodníka a je mi líto, když to pak prezentuju takhle špatným výsledkem. Už teď čerpám z toho nejlepšího, co mi Zdenda může dát. On tím prošel, v mnoha případech mi proto dokázal pomoct a ví, o čem mluví. Teď už je na mý vyzrálosti, jak s jeho pomocí a radama můžu naložit. Moc bych si přál, kdybych to přeměnil v individuální úspěch. A moh‘ mu to vrátit. Byl by to náš společnej‘ úspěch.“

speedwayA-Z: „Kdo se v sobotu v půlce července nepřišel podívat do Mariánských Lázní, mohl jedině litovat. Sluníčko rychle vyhnalo mraky z oblohy a vy jste v báječném závodě podobně naložili s pesimistickými náladami domácích fanoušků. Jak se na český bronz v mistrovství světa dlouhodrážních družstev díváš s odstupem více než půl roku?“

Josef Franc: „Chtěl bych hlavně poděkovat AMK Mariánské Lázně, že dokázali uspořádat takhle velký závody. Nevím, jestli se to bude moc ještě opakovat, ale doufám, že jo. Děkuju jim taky za kus prostoru, o kterej‘ jsem je poprosil na moje propagační místo. Moc si toho vážím a děkuju, že mi vyhověli, vím, že to není jednoduchý. Sen nejenom nás závodníků o medaili se proměnil ve skutečnost. Hodně lidí si to přálo už moc let předtím, kdy už k tomu bylo i nakročeno. V průběhu závodu byly náznaky, že by byla šance na ještě lepší umístění, než je bronzová medaile. Byl bych rád realista. Važme si bronzu, co jsme získali jako jeden tým. A každej‘ z nás splnil úkol, co si v tom závodě určil. Z mýho úhlu pohledu jsem si odved‘ svou práci dobře průměrným výkonem. A nebudu se nadvyšovat nad výkon Hynka, kterej‘ zainvestoval tak trochu naslepo a hodně se mu to vyplatilo. Určitě ho to nakoplo to dalších závodů a teď už víme, že letos pojede celej‘ seriál finále mistrovství světa. Nakoplo ho to motivačně k dalším úspěchům. Je to víc než jeden závod, je to seriál, to není jednoduchá záležitost. Uvidí se, jak na tom bude, jestli bude mít chuť se tomu věnovat i v dalších sezónách. Vím, jak to funguje v zákulisí, co není moc vidět. Proto jsem se v Mariánkách rozhodoval, jestli mám zasahovat do rozjížděk, protože vám, že se mi podobný strategický čáry můžou negativně vrátit v případě neúspěchu jako na podnosu. Proto jsem do toho nakonec jako kapitán nezasahoval, nechal jsem jet férovej‘ závod, i když byly možnosti, jak získat víc bodů. Není to jednoduchý při velkým závodě, v Mariánkách chodí spousta lidí radit a pomáhat, což může někdy fungovat i negativně. Já už vím, kdyby mi radil kdokoliv, jdu stejně svým směrem. Je tady Zdeněk Schneiderwind, já bych se nenechal ovlivnit nikým jiným. Uvidíme letos, je těžký hovořit o ambicích. V Rodenu jsem byl jednou nebo dvakrát, je to trošku specifická dráha, ale na Holandsko dobře sjízdná, to musím říct. Ale když se nestartuje, je tady absolutně nemožný bojovat zezadu. Obhajoba bude hodně těžká, Holanďané budou hodně dominovat. Když bude všechno fungovat jako v Mariánkách, šance na dobrý umístění je. Když to fungovat nebude, je ale šance i na horší výsledek. Je to i o koulích, jak jsem si přečet‘ (smích).“

speedwayA-Z: „Swingfield coby dějiště finále mistrovství Evropy na travnaté dráze nebyl mezi závodníky přijímán s otevřenou náručí. Tebe zastavil defekt, avšak po vítězství ve finále B jsi v áčku skončil čtvrtý. Kousíček od medaile…“

Josef Franc: „Swingfield, velký zakoulení očima. A jé, jé! Podle zkušeností mých a trenérovejch‘ je tohle nejlepší a jediný místo v Evropě, kde se jede líp, když je po dešti nebo mokro. V základních rozjížďkách jsem po závodnických chybách postoupil do béčka. Jedna z posledních možností, jak postoupit, byla vyhrát. Jel jsem z šestky. Zrovna z ní se v průběhu závodu moc nevyhrávalo a nebylo moc velká procentuální šance vyhrát ani teď. Takže jsem vstupoval do nejistoty a zároveň poslední šance dostat se do áčka. Povedlo se mi odstartovat a projet první zatáčkou. Když se ti to povede, ve Swingfieldu už není šance to pustit. Spad‘ mi kámen ze srdce. Shodou okolností jsem do áčka získal taky šestku. Věřil jsem si, že by se to mohlo povýst ještě jednou, ale konkurence byla už našlápnutější než v béčku. Jedině svou vlastní chybou jsem nakonec přišel o medaili do sbírky. Je to moje chyba, že jsem nedokázal získat lepší umístění než čtvrtý místo. Jízda byla zastavena po pádu. Nebylo už vidět, jelo se naslepo. Na tý šestý pozici bylo prachu hodně, takže se jelo jakoby do území nikoho. Jak říkám, je to moje chyba, že jsem nedokázal odstartovat. Na vítězství byla i rychlost, kdyby se mi podařilo odjet, takový pozice se nepouštěj‘ ani na hranici možností. Po závodech byly smíšený pocity padesát na padesát. Po cestě domů nám navíc odešlo ložisko na předním kole, takže se nám v Belgii prodloužil víkend o dva dny. Tohohle čtvrtýho místa si vážím, skončit dvanáctej‘ by mi nepříslušelo, proto si vážím, že jsem se ve finále B vrátil do áčka.“

speedwayA-Z:  „Loni jsi neměl ani polské, ani britské angažmá a v reprezentaci na krátké jezdil prakticky jen s nároďákem. Na klasických oválech jsi proto býval k vidění hlavně u nás. Tady však pevnou rukou vládnul Václav Milík. Čím si jeho převahu vysvětluješ, když zrovna ty bys mohl do banku duelů s ním položit celé pohoří svých zkušeností?“

Josef Franc: „Číslo dvě, ač s ním nejsem spokojenej‘, přísluší mně. Ať se to užší veřejnosti líbí nebo ne a reaguje, jak chce, poznámky, že by česká dvojka byl někdo jinej‘, jsou nemístný a mně se nelíbí. Od toho máme sezónu 2017 a prostor, aby si umístění, o kterým se mu zdá, obhájil na dráze. A tečka! Milerád se s Matějem utkám na dráze, a pokud se mu podaří dostat se přede mě, upřímně mu pogratuluju. Ale komentáře, že on je právoplatná česká dvojka, se mi nelíbí. Na to jsem alergickej‘, to je přesně jako, když na slyším, že plochá dráha nemá žádný výsledky. Musím uznat i jako dalších devadesát devět procent závodníků, možná kromě tý český trojky, že Venca je daleko nejlepší závodník Český republiky. Stal se z něho profesionál, má velice dobře nakročeno a stal se obávaným konkurentem v Evropě a možná i v mistrovství světa. Bývá to pro mě osobně hodně často velkým zklamáním, když vezmu sebe a jeho jezdecký schopnosti. V mezinárodním měřítku se od sebe vzdalujeme. Loni jsem ho oficiálně porazil dvakrát, i když mi loni rozhodčí při extralize v Pardubicím svým verdiktem o naší kolizi uškodil. Sebral mi to třetí poražení, to byla Vencova kolize. Každej‘ dělá chyby, ale já byl třeba pětkrát, šestkrát po startu na vedoucí pozici a Venca to během jednoho, dvou kol změnil ve své vítězství. Zas tak velká tragédie to není, úplně často se tolik nepotkáme. V Čechách není tolik závodů, utkáme se možná šestnáctkrát za sezónu. Dá se s ním závodit na dvě kola, to není špatný, ale závodit na čtyři kola s ním nejde. On je talent, má to od boha a zdědil ho po otci. Na co sedne, mu hned jde. Dneska už ví, co chce, není to už jen o tom, že jen přijede na závody a vyhraje, ví, že to toho musí dávat hodně i v zimě. Stává se z něho profesionál s velkým P. Pro nás je dobře, že máme konkurenta. Možná je to na posměch, ale na druhou stranu se těm mladším otevřely oči. A už jdou v jeho stopách, i když to není jednoduchý. V Polsku má díky otci spoustu dveří otevřených a já mu to přeju. Má štěstí, že neprošel větším zraněním, což některé závodníky přibrzdí. Co ale předvádí na motorce, je neuvěřitelný. Věří si a je vidět, že je neporazitelnej‘.“

speedwayA-Z: „Jsi asi po milión třetí českým vicemistrem. Na jednu stranu je více závodníků, kteří se v celé historii tak vysoko ani nedostali. Ovšem na druhou stranu by možná bylo na čase dát svému primátu v šampionátu ČSMS konečně bratříčka s lvíčkem v logu AČR. Jak tohle vnímáš?“

Josef Franc: „Abych řek‘ pravdu, snažím se o to už o jednadvaceti, to je sedmnáct let. A jak vidíš, nejsem toho schopen. Nenašel jsem dost dobrej‘ recept, abych porazil jedničku. Nemám spočítaný, kolikrát jsem byl vicemistra, nešťourám se v historii. Přistupuju k tomu jako každej‘ rok. Samozřejmě už to mrzí, závodím, abych byl nejlepší. Ale vlastníma chybama jsem to nedokázal vyřešit. A historik ví, že chybama plus neovlivnitelnejma faktorama jsem to ještě nedokázal. Mám pořád možnost to napravit. Ten jeden největší možnej‘ konkurent je tam tom moc dobře, je to takový volání do tmy. Jsou to závody, výsledky hovoří, každej‘ dělá chyby. Musím tomu dát prostor a uvidíme na podzim. Bylo by hezký si dát dárek na rozloučenou a proměnit mistrák ve svý vítězství.“

speedwayA-Z: „Budeme-li se bavit o mistrovství republiky dvojic v Praze, zase otevřeme causu Milík. Tvoje ambice ve spojení s Matějem Kůsem však nebyly nikterak malé. Ve finále jsi neváhal pardubického závodníka atakovat, proč jsi před ním nepřijel také k šachovnicové vlajce v rukou Stanislava Klenovce?“

Josef Franc: „Jede se to ve dvojicích, když to někdo nepokazí, vyhraje se. Nemám na to názor, nemyslím to špatně, kolikrát jsem to zkazil parťákovi já. Pamatuju si, že i kolega to zkazil mně. Mistrem republiky jsem se stal jen se Simoťákem. Na to musí vyjít všechno. Loni první půlku tahal Matěj, než jsem se chytil já. To k závodění prostě patří. V závěru jsem byl konkurenceschopnej‘ a dokázal to zhodnotit. Ale jiný než druhý místo jsme z toho nedokázali vytěžit.“

speedwayA-Z: „Bavit se o loňské extralize by svým způsobem vyznělo jako opakování toho, co jsme si už řekli, protože potenciál Václava Milíka roztopil vysokou pec, z níž proudilo pardubické zlato. Proto se tě spíše zeptám na změnu strategie, kdy jsi nechal svou pětku Matěji Kůsovi.“

Josef Franc: „Abych to uved‘ svejma očima. Průměrnými výkony v několika sezónách, úspěšnějšíma či neúspěšnýma, se pokusím říct, že Praha se může spolehnout na průměrný nebo dobrý výsledky v jakýmkoliv závodě. Po navržený změně týmu, kdy jsem z pětky šel do základní sestavy, jsem pochopil, že se manažer snaží pomoct Matějovi zorientovat se v průběhu závodu, aby založil nějakej‘ bodovej‘ základ na svým kontě. Já si nemůžu stěžovat. Měl jsem daný jízdy, i když v tom nevidím změnu. Myslím si, že Matěj potřeboval odlehčit ve svých jízdách a dát tomu svůj styl. Určitě se nemůžu chlubit, že jsem získal dvanáct bodů a vítězil nad více či méně slabšíma závodníkama a získal jsem to na pozici číslo pět. Jsem závodník, musím sbírat body, jestli bylo potřeba tuhle změnu udělat, nehodnotím.“

speedwayA-Z: „Zima byla letos pěkná, ledaři si hodně zazávodili. Ty ses byl na jejich závodech také podívat, ale určitě jsi spřádal plány na novou sezónu. Prozradíš nám, jak probíhá zimní příprava v tvém podání?“

Josef Franc: „Tojkoalice Centrum sportu, AK Markéta a AČR nám po vzájemné dohodě nabídla systém spolupráce a já se jako i další reprezentanti rozhod‘ stát se jeho součástí. Je tam asi osm členů. Počínaje prvním pondělím v prosinci doteď mám od našich trenérů a nadřízenejch’, který se skupinově snažíme dodržovat. Spíše se to přeneslo do individuálních přípravnejch‘ programů. Já si celej‘ listopad dal takovej‘ odpočinkovej‘ a stoprocentně neplochodrážní.   Odpočíval jsem, zhubnul šest, sedm kilo, což mě nakoplo do navazující zimní přípravy. Ještě jedno takový měsíční kolo bych chtěl podstoupit, abych se dostal na provozuschopnou váhu odpovídající věku a vejšce. V březnu máme jet na soustředění do Goričanu. Jestli vyjde počasí, je možnost nuceně nenuceně jet trénovat. Koncem března se už plánuje hvězdnej‘ test match. To je novinka za posledních pár dnů. Jsem překvapenej‘, ale těším se, až si zajezdím. Takže jsem úplně připravenej‘. Obnovuju motocyklový park a chci postavit dvě a dvě nový motorky, abych byl maximálně připravenej‘ dle možností i financí, co budu schopnej‘.“

Josef Franc děkuje:

„Trenére děkuju a vydrž to, bejku!! Dále mechanikům Bulharovi (Jiří Georgiev) a Rozruchovi (Jakub Fencl). A sponzorům: OLYMP Centrum sportu Ministerstva vnitra, AK Markéta, K75GRAPHICS, Rezidence Vítkovka, AD MATUNA, IP Polná, cre 8, Desjoyaux bazény, BTS Express s.r.o., Jitka Kern, 3F, HP sporting, LR, stuha, Lepor, Mitas, Nicon, P+P spol. s.r.o., OTEC, POLYMED, PROTEC, Schneiderwind racing, SPEEDWAY A-Z, JAWA, bellis KVĚTINY, FUCHS, Silkolene, MPM, Speedway Anarchy, LZ ENGINEERING.“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Kiril Ianatchkov, Lenka Rejdová a Antonín Škach