Opatovice nad Labem – 21. ledna
Při dnešní ouvertuře českého ledařského šampionátu nechyběl ani mráz, byť v příjemnější podobě, než v níž pomáhal v růstu ledové vrstvy, ani sluníčko. Jeho paprsky hřály početné diváky, kteří obklíčili rybník Opaťák nejen po hrázi, ale i na samotné ledové ploše. A bylo rozhodně, na co se dívat. Závod opanoval Jan Klatovský, který své vyzývatele dokázal vždycky přelstít. Kromě jednadvaceti bodů, jimiž v průběžné klasifikaci vykročil ideálním způsobem za ziskem svého čtvrtého titulu, pozitivně kvitoval také práci svého technického týmu při přípravě rezervního motocyklu. Ve finálové jízdě se mu nejvíce přiblížil Lukáš Hutla, jenže ve druhém okruhu upadl. Byť se na stupínky nedostal, před zítřejším pokračováním v Kopřivnici je v aktuálním pořadí mužem číslo dvě. Pod vítězným Janem Klatovským stál Lukáš Volejník, který mohl jen litovat pádu v souboji s Andrejem Divišem, jenž tentokrát jen krčil rameny nad výkony svého motoru a laboroval s převody. Skvělý výkon podal Jan Klauz, který na prahu své šedesátky skončil třetí.

 

Léta navíc ledařům nevadí

Sluneční paprsky dopoledne prozatím jen marně bušily na vrstvu šedivé inverze. Portálový jeřáb neměl šanci se zrcadlit na hladině Opatovického písníku lidově zvaného Opaťák. Protože vedle mlhy znemožňoval fyzikální experimenty s lomem a odrazem světla také led. Pískání vlaku před odjezdem ze zastávky Pohřebačka jen dodávalo atmosféře pochmurný náhled. Avšak takové kulisy tady nebyly postaveny pro natáčení filmu s pochmurným dějem, ale byly přirozenou součástí ouvertury ledařského šampionátu republiky.

Když se Radek Hutla rozhodl pořádat závod v Opatovicích nad Labem, hovořil o jakési pojistce, kdyby mu okolnosti nedovolily konat závod ve svém tradičním hájemství v Mělicích. Sázka na nudistický kemp mu vyšla dokonale a úderem třinácté hodiny nastoupila dvanáctka ledařů před zraky stovek nadšených diváků.

Václav Hutla včera večer zamykal dílnu se závodními motocykly svého syna a svého vnuka, když hodiny v nedaleké Přelouči odbíjely šestou. Jednomu z jím vymazlených kovových ořů patřil start rozjížďky s číslem jedna. Ačkoliv ovšem Lukáš Hutla měl postřeh pistolníka z divokého západu, do první zatáčky skládal svůj stroj jako první Jan Klatovský.

Lukáš Hutla nechtěl přiznat prohru jenom tak. Intenzita jeho útoků se zvyšovala s ubývajícím počtem okruhů do cíle. V posledním kole vsadil přeloučský ledař vabank. Jenže ani vnitřní stopa v první zatáčce, ani vnější v té druhé nevedla k předjetí Jana Klatovského.

Vzápětí se prosadil Lukáš Volejník, který dnes předvedl první ze svých startů, před nimiž se musel stydět i raketa, jež vynášela raketoplány na oběžnou dráhu Země. Rozjížďka s číslem tři svedla na startovní rošt dříve narozené borce. Pakliže bychom sečetli jejich věk a vrátili se o stejný počet let zpátky, nebyli bychom příliš daleko od bitvy u Slavkova.

Nicméně datum narození v občanském průkazu není vůbec handicapem. Sotva páska letěla vzhůru, celá čtveřice odstartovala jako jeden muž. Navrch měl Jan Klauz, jemuž do oslav jeho zářijových šedesátin nechybí ani tři čtvrtě roku. Jan Pecina se do sedla svého ohřebovaného speciálu dostal teprve při čtvrtečním tréninku v Chrastné, navíc mu v průběhu úvodního kola vypadl druhý převodový stupeň.

Jan Pecina po návratu do depa po rozjížďce s číslem čtyři:

„Předevčírem se mi o tréninku v Chrastný srala motorka, moc jsem se ani nesvez‘. Až včera jsem jel šest koleček s Modusem. Vypadává mi dvojka, ale když to zavrčí, vrazím to zpátky.“

Přesto si od Roberta Růžičky a Martina Běhala nenechal na svou druhou příčku ani sáhnout. Ba, co víc. Od třetího okruhu zkracoval vzdálenost, jež ho dělila od Jana Klauze. V první zatáčce čtvrtého kola na něj udeřil zespodu. Vnitřní čáru si držel i na rovince a také v posledním oblouku, kdy se zleva protlačil okolo Jana Klauze!

Bude to již třicet let, co osečenský fousáč skončil patnáctý ve světovém finále v Západním Berlině. Letos máme ve finálové, seriálu jediného zástupce v osobě Jan Klatovského. Právě on ovládl rozjížďku s číslem čtyři ve stylu start – cíl. Jan Pecina si však nedopřál klidu, dokud ve druhé zatáčce nepodjel Radka Hutlu.

„Jsem vyčichlej‘, od toho soustředění ve Švédsku jsem se nesvez‘ a to je dlouhá doba,“ netajil se Radek Hutla. Jan Pecina se s dvěma body musel spokojit, protože Jan Klatovský byl již v půlce jízdy o rovinku vpředu. Ovšem cílový souboj dvou mužů, kteří okusili atmosféru světového finále, byl vskutku symbolický.

 

Jediný Jan Klatovský neprohrává

Nechybělo mnoho, aby v cíli třetí jízdy Martin Běhal nesebral poslední bod Robertu Růžičkovi. Bojovnost jej neopustila ani v rozjížďce s číslem pět. Zatímco Lukáš Volejník odvedl po startu svého jmenovce Hutlu, on se pustil do křížku s Josefem Divišem Ten v prvním nájezdu vrazil do jeho zadního kola a upadl.

Martin Běhal popisuje svůj souboj s Josefem Divišem v páté jízdě:

„Dvakrát se o mě otřel. Nechtělo se mi moc klapat, myslel jsem, že se tam vejdu…“

Repete si v rozjížďce s číslem pět střihla celá čtveřice. Josef Diviš naštěstí vstal a odtlačil motocykl mimo ledový ovál. Na pomoc mu přiběhl bratr Andrej, společnými silami natočili motor, takže se starší z nepomuckých bratrů mohl postavit na startovní rošt.

Lukáše Volejníka vynesl další raketový start do vedení. Nicméně Lukáš Hutla opět překypoval bojovností. V závěru jízdy byl s osečenským závodníkem ve stálém kontaktu a na metě zaostal jen o pouhý kousíček.

Andrej Diviš dnes hodně laboroval se svým motocyklem. V šesté jízdě na něho odstartoval Jan Klauz. Úřadující šampión se přes něho přenesl v první zatáčce, jenže Jan Klauz byl po rovince ještě rychlejší. „Na tenhle motor jsem dřív spolíhal,“ smutnil Andrej Diviš, který svého přemožitele nemohl dostihnout. A tak se o zábavu publika staral Kamil Janura. Jediný cizinec ve startovním poli nakonec v posledním kole uštval třetího Davida Lizáka.

Po dvou sériích se na čele průběžné klasifikace hřáli neporažení Jan Klatovský a Lukáš Volejník. Oba stanuli bok po boku na startovním roštu již v sedmé jízdě. Vzájemná konfrontace obou suverénů začala lépe pro Lukáše Volejníka, jenž by i za tento svůj start mohl dostat doktorát. Nicméně už v první zatáčce se otěže vlády chopil Jan Klatovský.

Na paty Lukáše Volejníka začínal šlapat Lukáš Hutla. Vnějškem první zatáčky se v osmé jízdě přenesl přes veterány Jana Pecinu a Jana Klauze. Devátou jízdu ovládl Andrej Diviš. Vedení nepustil z rukou ani na chvilku. A když se prohnal cílem, měl šest bodů. Stejným počtem disponoval i Jan Klauz. Jan Pecina a Lukáš Hutla měli po sedmi. Suverénně vedl Jan Klatovský, osmibodový Lukáš Volejník byl hned za ním.

Nicméně hned další série obrátila všechno naruby. V rozjížďce s číslem deset se opět mávalo červenými vlajkami. Ve třetím kole vjel David Lizák do bariéry, upadl a byl vyloučen. Jan Klatovský si před opakovačkou nechal dolít metyl, aby posléze opět odvedl Jana Pecinu. Jeho dva body ovšem sebral Josef Diviš, protože osečenský  ledař přejel vnitřní čáru.

„Smeklo se to,“ vysvětloval Jan Pecina svému mechanikovi Luboši Pytlounovi. „Byl jsem rád, že jsem z toho vyjel a nerozbil si držku.“ Škrtnuté body však Janu Pecinovi měly ještě pořádně chybět. Lukáš Volejník totiž v rozjížďce s číslem jedenáct dnes poprvé pokazil start. Než dal přední kolo dolů na led, byli před ním oba Hutlovi.

Ještě v první zatáčce dokázal Lukáš Hutla poslat za svá záda Radka Hutlu. Útok na jeho syna se stal dílem okamžiku. Ve druhém kole se Lukáš Volejník dostal pod vedoucího závodníka ve druhé zatáčce, aby do předposledního okruhu najel jako první. Nicméně Lukáš Hutla hned v dalším oblouku kontroval navlas stejným způsobem. A šachovnicová vlajka je přivítala, coby desetibodové závodníky.

 

Ledový dědeček tančí čardáš

Rozpis patnácti jízd s dvojicí semifinále a závěrečným finále stále přičítal body, takže každé jediné předjetí soupeře mohlo promluvit do pořadí na stupních vítězů. Své o tom ví Jan Klauz. V rozjížďce s číslem dvanáct trčel za vedoucím Andrejem Divišem jen jediné kolo. Poté udeřil, aby se po vnějšku prvního oblouku druhého kola dostal dopředu.

Vzápětí Lukáš Hutla zprava minul Jana Pecinu už v prvním nájezdu a třetím vítězstvím v řadě posílil své ambice na některý z vavřínových věnců. V tomto ohledu měla být hodně průlomová čtrnáctá jízda s trojicí žhavých adeptů na pódium. Andrej Diviš mohl být konečně spokojen se set upem svého motocyklu, když Lukáše Volejníka změřil současně s letem pásky.

Jenže Lukáš Volejník neměl v úmyslu dát svůj skalp jen tak. Útočil na vedoucího závodníka po vnější straně, dokud nevjeli do třetího kola. Na protilehlé rovince zachytil osečenský ledař svým hákem o sněhovou bariéru a skončil ve spektakulárním saltu.

Lukáš Volejník zpytuje svědomí po diskvalifikaci v rozjížďce s číslem čtrnáct:

„Kdybych přemejšlel, uvědomil bych si, že by mi ten jeden ztracenej‘ bod neublížil. Posral jsem si to sám, škoda tý tlamy.“

Rozhodčí Pavel Váňa jej pochopitelně musel z repete diskvalifikovat. Andrej Diviš se opět usadil v čele, nicméně Jan Klauz mu byl tvrdým soupeřem až do cíle. Hned na to inkasoval Jan Klatovský svou pátou dnešní trojku, když rychle zmizel z dohledu Radka Hutly. Martin Běhal prve přišel o tlumič řízení a nyní v sedle motocyklu vypůjčeného od Jana Peciny ve druhém kole předčil Davida Lizáka.

Oba však stejně museli po základní části z kola ven stejně jako Robert Růžička a Polák Kamil Janura. Jenže vyvstala otázka, zda mítink bude vůbec pokračovat, protože v první zatáčce vytekla voda ven na povrch.

„Jedeme semifinále a pak se rozhodne,“ zavelel nakonec Petr Moravec. V první semifinálové jízdy protáhnul Jan Klatovský sérii své neporazitelnosti. Jan Klauz si proloktoval cestičku ke druhé pozici, nicméně v úvodním výjezdu jej podjel Jan Pecina. Osečenský závodník se z druhé příčky radoval jen chviličku, která se ani náhodou nemohla měřit s věčností.

Již ve druhém oblouku excelentní Jan Klauz vyjel opět jako druhý. S třinácti body měl již jasné finále a neporažený Jan Klatovský pochopitelně také. Druhé semifinále se stalo kořistí Lukáše Hutly. Přeloučský ledař měl ještě rychlejší start než Lukáš Volejník, který navíc zamrznul za Andrejem Divišem.

Ve druhé zatáčce se Lukáš Volejník přenesl před Andreje Diviše, jenž se ale ihned vrátil nazpět. Sotva osečenský borec projel do druhého kola, zamířil na vnitřek a v úvodním oblouku podjel nejen Andreje Diviše, ale také vedoucího Lukáše Hutlu. Ti však na jeho manévr reagovali ani jako rozzuřené vosy na napadení svého hnízda.

Lukáš Volejník neuhlídal Lukáše Hutlu, který protáhnul hned následující nájezd a znovu převzal vedení. Avšak Andrej Diviš zůstal vzadu, takže nevyrovnal skóre Jana Klauze a mohl se na finále jenom dívat. Problém díry v první zatáčce se vyřešil, že se bude pokračovat i s ní. Původní záměr posunout vnitřní čáru více doprava ustoupil argumentu, že závodníci mají stopu již najetou.

„Já sám bych jel rovnou přes ni, abych tam byl rychlejší než ostatní!“ nechal se slyšet Antonín Klatovský starší. Jeho mladší syn Jan se v zásadě držel otcova konceptu. Vybral si červenou pozici na startovním roštu, nejlépe odstartoval, v prvním oblouku se držel vnitřní stopy jako přilepený a na rovinku vyjel na čele.

Za sebou měl Lukáše Hutlu, jenž si dobře uvědomoval, že první ve finále je vítězem závodu bez ohledu na body. Nemohl si pomoci, aby na vedoucího borce něco nevymyslel. Na začátku druhého kola jej zkusil podjet.

„Vzal jsem to v tý tříšti a to s tím nešlo nic dělat,“ rozhodil rukama nad svým pádem, který následoval. Mávání červených vlajek jej definitivně sestřelilo z pódia, na jehož vršek si při repete vyšlápnul Jan Klatovský. Na své straně měl i Jana Klauze. Ten sice původně pomýšlel na vyrovnaný duel s ním, avšak nakonec se musel pasovat s Lukášem Volejníkem.

Závodník z Osečné byl po vnějšku rychlejší, ale v konečném důsledku náskok Jana Klatovského dokázal pouze zmenšit, nikoliv eliminovat. O předjetí ani nemluvě. Jan Klauz si dojel pro třetí místo. Co se nepovedlo Stanislavu Svobodovi, Aloisi Jarolímovi, Vladislavu Kuncovi či dalším dlouhověkým plochodrážníkům, dokázal dnes on. V roce, kdy oslavil šedesátku, totiž žádný jiný závodník v mistrovském podniku ploché dráhy ještě nikdy nestál.

 

Hlasy z depa

„Ve finále mě už bolely záda,“ připouštěl Jan Klatovský. „Těch sedm jízd bylo v krátkým čase. S taťuldou a mechanikem jsem měnil motor. Dali jsme to, rezervka funguje, udělali dobrou práci. Naučil jsem se jet i na rezervě, což jsem dřív odmítal. Tady o nic nejde, ale vím, že v Grand Prix musím skočit i na rezervu. Ostatní kluci jedou dobře, překvapil mě Volejníček.“

„Chytil jsem hákem o sněhovou bariéru,“ vracel se Lukáš Volejník k incidentu z rozjížďky s číslem čtrnáct. „Kdybych přemejšlel, uvědomil bych si, že by mi ten jeden ztracenej‘ bod neublížil. Posral jsem si to sám, škoda tý tlamy. Helma je v hajzlu a motorka pokroucená. Přední rámeček pryč, páčka pryč. Ničemu to nevadí, ale blbě to vypadá.“

„Moh‘ bych ještě víc přidat,“ bilancoval Jan Klauz své historicky první pódium v individuálním ledařském šampionátu. „Ve finále by mě neujal, ale málem jsem šel na tlamu. Myslel jsem, že budu prohánět Bzuka (přezdívka Jana Klatovského – pozn. redakce), ale nevyšlo to. Letos jsem najezdil víc než loni, šest dnů ve Švédsku je znát. Cejtíš se jistej‘ a máš to v ruce.“

„Dobře,“ reagoval Lukáš Hutla na tradiční dotaz magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Zezačátku dobrý, drželo to, ale s tím Mazňou jsem to prokoučoval. Při semifinále v pohodě, jednou mi taky ujel předek, ale dostal jsem se z toho. Ve finále jsem jel lajnu za Honzou. Musel jsem ale něco vymyslet. Vzal jsem to pak v tříšti a už s tím nešlo nic dělat.“

„Nic moc,“ nasadil si Andrej Diviš po závodě kamennou tvář. „Nechodí mi motor, jak by měl. Dřív jsem na něj spolíhal, teď to nějak neodjíždí. Startuje, ale pak nemá rychlost. Laboroval jsem s převodama. Nahoru, dolů, ale nepřišlo mi to dobrý.“

„Hlavně, že jsme přežili,“ připomínal Jan Pecina nedostatek svého tréninku. „Dobrý, zazávodil jsem si. Škoda dvou bodů, říkáš, ale hlavně je škoda dobrýho člověka. Moh‘ jsem zabojovat a byl bych ve finále.  Jenže přes Vánoce jsem deset kilo přibral.“

„Spokojenost?“ opáčil Radek Hutla protiotázkou, jak se mu debut Opaťáku v roli ledařského kolbiště zamlouval. „Jak s čím. Se svým výkonem ne, se závodem jo. Nejsem fyzicky připravenej‘, od Švédska je dlouhá pauza. Tam se člověk rozjede, ale měsíc jsem se nesvez‘ a to je hodně špatný.“

		SF1	SF2	FIN	TOT
1. Jan Klatovský, Klabo Team	3 3 3 3 3	3		3	21
2. Lukáš Volejník, Osečná	3 3 2 2 X		2	2	14
3. Jan Klauz, Praha	2 3 1 3 2	2		1	14
4. Lukáš Hutla, Pardubice	2 2 3 3 3		3	X	16
5. Andrej Diviš, Nepomuk	1 2 3 2 3		1		12
6. Jan Pecina, Osečná	3 2 2 L 2	1			10
7. Radek Hutla, Pardubice	2 1 2 1 2	0			8
8. Josef Diviš, Nepomuk	1 0 0 2 1		E		4
9. Martin Běhal, Osečná	0 1 1 L 1				3
10. Robert Růžička, Praha	1 0 1 0 1				3
11. Kamil Janura, PL	U 1 0 1 0				2
12. David Lizák, Divišov	0 0 0 X 0				0

Průběžný stav mistrovství republiky jednotlivců:

	OPA	TOT
	21.1.
1. Jan Klatovský, Klabo Team	21	21
2. Lukáš Hutla, Pardubice	16	16
3. Lukáš Volejník, Osečná	14	14
4. Jan Klauz, Praha	14	14
5. Andrej Diviš, Nepomuk	12	12
6. Jan Pecina, Osečná	10	10
7. Radek Hutla, Pardubice	8	8
8. Josef Diviš, Nepomuk	4	4
9. Martin Běhal, Osečná	3	3
10. Robert Růžička, Praha	3	3
11. Kamil Janura, PL	2	2
12. David Lizák, Divišov	0	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Karel Herman