Opatovice nad Labem – 21. ledna
Král naší ledové dráhy vyráží hájit čest českého lva na světová kolbiště, takže se nedělního vyvrcholení šampionátu v Holicích v Čechách nezúčastní. Absence Jana Klatovského sice ochudí startovní pole o hvězdu nejjasnější velikosti, avšak na druhou stranu ponechá pretendenty titulu vicemistra rvát se o stříbro mezi sebou. Kiril Ianatchkov byl v sobotu na Opaťáku ve střehu za čočkou svého Canonu a jeho snímky čtenářům magazínu speedwayA-Z napoví, proč má Lukáš Volejník náskok jediného bodu před Lukášem Hutlou, dvou před Andrejem Divišem a třech před Janem Klauzem.
Samozřejmě plochodrážní závody jsou komplexní záležitostí a při vyrovnaném startovním poli bývá velice těžké jednoznačně určit příčinu čehokoliv. Faktem však zůstává, že Lukáš Volejník v rozjížďce s číslem čtrnáct sobotního závodu v Opatovicích nad Labem o dva body přišel.
Celý den startoval jako plochodrážní pánbůh, ovšem ve čtrnácté jízdě na let pásky reagoval lépe Andrej Diviš. Stále ještě úřadující český šampión celý den laboroval s nastavením svého motocykly a měnil převody jako podle sinusovky. Nyní se však usadil pevně v čele.
Lukáš Volejník však v sobě nezapřel srdce bojovníka. Jenže ve třetím okruhu na protilehlé rovince chytil hákem o sněhovou bariéru. A v mžiku si už musel připadat jako plyšák v bubnu automatické pračky.
Z incidentu naštěstí vyvázl bez zranění. Ani škody na motocyklu nebyly fatální. „Helma je v hajzlu a motorka pokroucená,“ bilancoval později. „Přední rámeček pryč, páčka pryč. Ničemu to nevadí, ale blbě to vypadá.“
Každopádně, když si ve finále ustlal Lukáš Hutla, jeho osečenský jmenovec se ochotně natáhl po druhém místě. Druhý den byl v Kopřivnici třetí, avšak se stejným skóre jako druhý Andrej Diviš. O nedělní zápletku v Holicích je tím pádem postaráno.
Foto: Kiril Ianatchkov a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Sotva Jan Klatovský projel vítězně cílem finále druhého mistrovského závodu na ledové dráze, uzavřelo se jeho letošní působení na domácích zamrzlých kolbištích, ať už bude zima trvat ještě jakkoliv dlouho. Dnes již čtyřnásobný šampión republiky totiž v sobotu slíbil svůj start v pouťáku v rakouském St. Johannu, aby se v neděli připravil na odjezd do Ruska. Tady tradičně startuje finálová část mistrovství světa a on po letošní rezignaci svého staršího bratra Antonína bude ve startovní listině jako jediný Čech.
Pro letošní rok FIM změnila kvalifikační proces. Místo ve finále měl jisté pouze Dmitrij Chomicevič jako úřadující mistr světa. Zbytek startovního pole obstarala dvě kvalifikační kola ve finském Ylitorniu a švédském Strömsundu, z nichž postupovala první šestice.
Mezinárodní motocyklová federace si ovšem ponechala právo udělit dvě stálé divoké karty a nominovat čtveřici náhradníků. Při svém verdiktu se plochodrážní komise CCP v zásadě držela výsledků kvalifikačních závodů.
Jedinou výjimku v tomto ohledu představuje Harald Simon. Přestože z Ylitornia nepostoupil jen díky prohranému rozjezdu se Stefanem Svenssonem a Stefanem Pletschacherem, je ve finálové sérii jen jako náhradník. Divokou kartu však dostal Niclas Svensson, který skončil až za rakouským veteránem.
Jan Klatovský postoupil z Ylitornia díky konzistentnímu výkonu. Na stupně vítězů si nevyskočil jen proto, že v dodatkové jízdě podlehl ruskému nováčkovi Dinaru Valejevovi. Veterán Jan Klauz skončil ve Finsku třináctý. Ze Strömsundu nepostoupila dvojice Lukáš Hutla – Andrej Diviš.
Přitom přeloučský ledař prožil neuvěřitelný pech. Po úvodním triumfu, kdy v rozjížďce s číslem tři za sebou nechal Simona Reitsmu, Erwina Schustera a Claude Gadeyna, mířil výš než na konečné třinácté místo. Ovšem zamilovala se do něho paní Smůla.
Již po tréninku musel se svým dědečkem Václavem telefonem řešit nastavení motoru, který ztratil výkon. Ve druhé sérii jej v posledním oblouku zaskočil Timo Kankunen a sebral mu bod za třetí místo za dvojicí Rusů. A pak to přišlo. Pád v souboji s Güntherem Bauerem, vzápětí zutá přední pneumatika a nakonec utržený ventilek v zadní pneumatice.
A tak Timo Kankunen, který skončil osmý s pěti body, je náhradník finálové série. Přitom Lukáš Hutla stejně jako Andrej Diviš měli jen o pouhé dva body méně…
Seznam finalistů ledařského mistrovství světa a způsob jejich kvalifikace:
ranking:
číslo:
závodník:
způsob kvalifikace:
1
919
Dmitrij Chomicevič
dosazen coby mistr světa
2
333
Danil Ivanov, RUS
1. v Ylitornio
3
100
Franz Zorn, A
1. ve Strömsundu
4
88
Max Niedermaier, D
2. v Ylitornio
5
106
Dmitrij Koltakov, RUS
2. ve Strömsundu
6
114
Dinar Valejev, RUS
3. v Ylitornio
7
22
Günther Bauer, D
3. ve Strömsundu
8
69
Jan Klatovský, CZ
4. v Ylitornio
9
911
Igor Kononov, RUS
4. ve Strömsundu
10
58
Stefan Svensson, S
5. v Ylitornio
11
11
Ove Ledström, S
5. ve Strömsundu
12
99
Stefan Pletschacher, D
6. v Ylitornio
13
81
Jimmy Olsen, S
6. ve Strömsundu
14
33
Hans Weber, D
stálá divoká karta (7. ve Strömsundu)
15
192
Niclas Svensson, S
stálá divoká karta (8. v Ylitornio)
16
divoká karta pořadatele
podléhá schválení CCP
17
traťová rezerva pořadatele
18
traťová rezerva pořadatele
nominovaní stálí náhradníci:
Harald Simon, A
(7. v Ylitornio)
Charly Ebner ml., A
(9. v Ylitornio)
Timo Kankkunen, FIN
(8. ve Strömsundu)
Luca Bauer, D
(9. ve Strömsundu)
Trio ostatních českých reprezentantů v kvalifikačních závodech:
Současnost patří ledařům. O tom se bezesporu přesvědčil každý jeden z tisíců diváků, který by se jen mihnul na hrázi Opaťáku či Větřkovické přehrady. Vzhledem k termínové kolizi s domácím mistrovstvím se žádný z ledařů neobjevil na pouťácích ve švýcarském Vallisu či německém Steingadenu, byť Jan Klatovský ve startovní listině německého závodu původně figuroval. Příznivá zima láká i na šroubky. Václav Milík se v sobotu objevil v Opatovicích ve společnosti pardubických mechaniků, v neděli se trénovalo také na Ohrádce a led si vyzkoušeli třeba i Eduard Krčmář, Ondřej Smetana, Petr Chlupáč či Milan Dobiáš. Při nedělním podniku Drift-On-Ice v Oberau však vedle Adama Nejezchleby s jeho padesátkou startoval pouze Josef Novák.
Příznivých mrazů dokázal využít také Ronny Weis. Po letech dostal svou šroubkařskou sérii ven z hal, protože čtvrtý díl viděl nádrž v Oberau,kde loni závod zničilo noční řádění vandala.
Závod se změnil v triumf Wojciecha Lisieckeho, jenž už v Drážďanech a Malchowě potvrdil stoupající formu. Duo pořadatelů stálo na stupních spolu s ním v pořadí Ronny Weis – Richard Geyer. Josef Novák skončil pátý.
Výsledky:
1. Wojciech Lisiecki (PL), 2. Ronny Weis (D), 3. Richard Geyer (D), 4. Dennis Helfer (D), 5. Josef Novák (CZ).
Kopřivnice – 22. ledna
Nejvíce závodů na ledové ploché dráze u nás se konalo roku 1977. V první půli ledna proběhlo pětidílné mistrovství republiky se zastávkami v Táboře, Svratouchu, Červeném Kostelci, Poříčí nad Sázavou a Vysokém Chlumci. Protože se pořadatelé z Poličky a Svitav přihlásili pozdě, nenašel se pro ně vhodný termín i z důvodu startu československých závodníků v mistrovství světa. Jak se záhy ukázalo, k jejich vlastnímu štěstí.
Jejich mítinky na rybnících Na hrázi a Rosnička se konaly jako volné pod názvem Dvoudenní seriál na ledové dráze a před koncem ledna stihly mrazivé období. Zato poslední mistrovský mítink plánovaný do Vysoké v Pošumaví na hrázi Lipna zkraje února již musel být zrušen.
Ovšem sedm závodů v jediném roce byl rekord, jenž vydržel až do období současné ledařské renesance. V sezóně 2011 jsem na Hamru na Jezeře, Růžené a Mělicích viděli tři mistrovské podniky jednotlivců, tři družstev a jeden polooficiální pouťák.
Letos je pro ledaře průběh zimy opět kromobyčejně příznivý. Máme za sebou skvělé závody v Opatovicích nad Labem a Kopřivnici, které počtvrté v kariéře posadily na individuální trůn Jana Klatovského. Plochodrážní fandové by si ovšem měli ponechat volné i následující víkendu, jak vyplynulo z jednání Petra Moravce s ledařskými pořadateli během minulých dvou dnů.
Příští sobotu je na programu ouvertur letošních družstev v Chrastné, o čtyřiadvacet hodin později vyvrcholí šampionát jednotlivců v Holicích. Následující víkend by mohla pokračovat družstva v Račicích a Nepomuku, zatímco Radek Hutla má v kalendáři ještě jeden závod v Mělicích.
Pakliže počítáte závody, právě jste se dostali na číslo sedm. Kdyby pravá zima ještě vydržela a povedlo se uskutečnit ještě jeden mítink, sezóna 2017 by vstoupila do historie novým rekordem. Ojedinělá by byla rovněž skutečnost, že bychom se po Opatovicích dočkali dvou dalších nových drah s lokalitami v Račicích a Nepomuku.
Nejbližší program českých ledů:
sobota
28.1.
Chrastná
družstva
neděle
29.1.
Holice v Čechách
poslední jednotlivci
sobota
4.2.
Račice
družstva
neděle
5.2.
Nepomuk
družstva
sobota
11.2.
Mělice
družstva
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Kiril Ianatchkov a Miloslav Čmejla
Kopřivnice – 22. ledna
Sluneční paprsky brousily led Větřkovické přehrady do krystalků, které lámaly dopadající světlo a oslepovaly oči všech, kteří dnes byli svědky druhého dílu českého individuálního šampionátu na ledové dráze. Neoficiální údaje pořadatelů hovořili až o osmi tisícovkách lidí. Každopádně pět tisíc vytištěných vstupenek zmizelo během třech úvodních sérií a do prodeje se dostávaly další a další, kde už místo stovky byla vytištěna pouze padesátka. Řada z diváků podepisovala také petici proti postoji města vůči ploché dráze na Letním stadiónu a vedení kopřivnického klubu pevně doufá, že takové kvantum bude dostatečnou jazýčkem na misce vah při rozhodování radnice a slušnou hrozbou, jež by dokázala změnit politický osud místních zastupitelů v příštích volbách. Jediný, kdo zprvu nešetřil nadšením z pátých ledů kopřivnické historie, byl Jan Klatovský. Po svém příjezdu kroutil hlavou nejen nad Franzem Zornem na plakátech, ale především nad krátkým závodním kolečkem. Nakonec však odjížděl nadšený. Šířka závodního oválu mu dovolila testovat kvantum nastavení motocyklu, v jehož sedle opět čněl nad ostatními závodníky. Vedle vítězství získal také mistrovský titul. Velký progres oproti včerejším Opatovicích zaznamenal Andrej Diviš, když ve finále protnul metu jako druhý před Lukášem Volejnikem a Lukášem Hutlou. Smolařem se stal Jan Klauz, když neuvěřitelným způsobem zvítězil v semifinále, aby ovšem vypadl z boje o pódium na pomocná kritéria.
Slunce v ledovém království
Větřkovická přehrada slouží jako zásobárna užitkové vody pro kopřivnickou Tatru, na jejímž pozemku se nachází. Užívají ji rovněž. A aby těch povolení nemuseli pořadatelé sehnat málo, přidala se jednání s Lesy České republiky. Co ve srovnání s byrokratickou zátěží znamenala prasklina, jež se v průběhu budování oválu vytvořila v první zatáčce?!
Podařilo se ji umně svařit za použití propanbutanové letlampy. Ani úřední šiml nebyl v cíli dlouhého běhu před kopřivnickými plochodrážníky. A tak si dnes dopoledne mohly sluneční paprsky zatancovat na drobných krystalcích ledu. V místech, kde jeho třiceticentimetrová vrstva zaklenula pětimetrovou hlubinu, začalo vyrůstat improvizované depo.
Většina závodníků po včerejších Opatovicích přespala někde po trase. Slunce, které neutralizovalo mráz svým teplem, pro ně bylo vítaným a příjemným překvapením, protože je po většinu trasy provázela mlha.
Jan Klatovský však nebyl po příjezdu na přehradu ve výtečné náladě. Jednak se mu nelíbil snímek Franze Zorna na plakátech a titulní straně programu. A také dával najevo nespokojenost s malou dráhou, kde délka rovinek jen zlehka přesáhla šedesát metrů. Jury zase pátrala, kde zůstal Kamil Janura. Spekulovalo se o pokutě, nicméně po návratu domů našel Petr Moravec e-mailu od PZM. Polské federace svého závodníka omlouvala, že má z Opatovic spálený bok od výfuku.
Jan Klauz před tréninkem přemítá nad svými ambicemi:
„Včera jsem s Klabem prohrál jen proto, že to nejelo. Ladil jsem karbec na mínus deset a byla jenom nula. To je znát, dotáhli jsme to vzdušníkem. Dnes uvidím, kdybych zase udělal bednu, byl bych rád…“
Lukáš Volejník spolu s otcem srovnali motocykl pokroucený pádem za pomoci stahováku vypůjčeného od Jana Klatovského ještě včera. Václav Hutla však šrouboval na motocyklech svého syna a vnuka i po nástupu. Sotva dotáhl spojku, Lukáš Hutla se vydal vstříc rozjížďce s číslem jedna.
Zcela ji opanoval Jan Klatovský. Lukáš Volejník jakoby přes noc zapomněl své excelentní starty. V první zatáčce však objel Lukáše Hutlu, aby posléze marně atakoval první příčku. Také další dvě jízdy úvodní série viděly triumfy stylem start – cíl.
V té druhé se prosadil Andrej Diviš, zatímco Radek Hutla na počátku závěrečného okruhu podjel Jana Pecinu a symbolicky zahájil jeho den blbec. V rozjížďce s číslem tři Jan Klauz nadělil rovinku Robertu Růžičkovi, když Martin Běhal ukončil honičku za dvěma body pádem ve druhém oblouku druhého kola.
„Chtěl jsem to pod něj strčit,“ líčil Martin Běhal svůj duel s Robertem Růžičkou. „Ale strčil mi to tam on. Zavřel mě, mně se zkřížily řidítka a už jsem letěl. Že jsem si nepočkal!“
Stejně početné jako zvědavé publikum
Jan Klatovský hrál roli suveréna i nadále. V páté jízdě jej sice odvedl Jan Klauz, ovšem včerejší vítěz nasadil velkorysý oblouk v první zatáčce a převzal vedení. Pak již profitoval ze své rychlosti a neustále zvyšoval svůj náskok. Stejným způsobem zmizel v rozjížďce s číslem osm i Josefu Divišovi a Robertu Růžičkovi.
Za zády Jana Klatovského se v průběžné klasifikaci usadil Andrej Diviš, byť se v rozjížďce s číslem čtyři musel sklonit před Lukášem Hutlou. Ten si posypal hlavu popelem za špatný převod z úvodní jízdy a jezdil první od startu až do cíle. Sotva Andrej Diviš cosi ukrojil z jeho náskoku, hned zase dohnal.
Lukáš Hutla si uvědomuje svou chybu z úvodní jízdy:
„Nechal jsem vzadu tu šedesát trojku. Oni už klapli a já to měl celou rovinku přetočený. Tady můžeš jet zatáčky pod plynem, tady jsou zatáčky jako kráva. Jsem blbec, že jsem tam tu rozetu nechal.“
Nicméně úvodní manko bylo na kontě Lukáše Hutly znát, byť přeloučský ledař opanoval sedmou jízdu už v první zatáčce, kdy podjel svého otce Radka. Andreji Divišovi rozbitý větřkovický led náramně chutnal. A v rozjížďce s číslem devět to potvrdil vítězným duelem s Lukášem Volejníkem. Ten musel odrážet Jana Klauze, ale přesto útočil na vedení.
Nicméně Andrej Diviš o nebezpečí za svými zády dobře věděl a zmařil i rozhodující nájezd Lukáše Volejníka v závěrečném oblouku. Osečenský ledař však byl se sedmi body po třech sériích na úrovni Lukáše Hutly. Vydřít si však musel i své prozatím jediné vítězství v šesté jízdě. V ní jej vnějškem první zatáčky objel Jan Pecina jakoby se nechumelilo.
Lukáš Volejník to však svému někdejšímu učiteli vrátil hned o kolo později i s úroky. Mnohem horší pro Jana Pecinu ovšem bylo, že na konci třetího okruhu zůstal stát. Vypadla mu dvojka, a když se ji pokusil znovu zařadit, ukopnul celou řadicí páku. „Říkal jsem si, že je to snad poslední kolo, ale nebylo,“ posteskl si v depu. „A zrovna Mazňa zůstal stát na startu…“
Zatímco na ovále na Větřkovické nádrži zuřil boj o mistrovské body, sousední obec Lubina zažívala dopravní kolaps ve směru od Kopřivnice i od Přibora. Automobily opozdilců už neměly sebemenší šanci se vecpat na parkoviště a davy diváků braly útokem obě pokladny. Zásoba vstupenek rychle zmizela a pořadatelé museli improvizovat s dotiskem lístků v poloviční hodnotě.
Řada lidí výběrčí prostě obešla. Spekulovalo se až o osmi tisícovkách diváků, údaje z dronu byly o dva tisíce pesimističtější. Oficiálně byly prodány asi čtyři tisíce lístků a fanouškům udělaly radost také podpisy na petici, jíž se snaží přesvědčit vedení města, že zlikvidovat ovál na Letním stadiónu není zrovna košer.
Publikum bylo nejen dychtivé, ale především zvědavé. Zvládnout takový dav si vyžádalo dokonce povolání policie, která varování pořadatelů před závodem brala na lehkou váhu. Na její pokyn dokonce Jaromír Lach musel vrátit účastníky třinácté jízdy zpátky do depa, dokud nebudou lidé respektovat bezpečnostní zóny, kam je tlačily i čtyřkolky jinak upravující dráhu.
Ještě před zásahem ramene spravedlnosti, čtvrtá série potvrdila převahu Jana Klatovského, který jednoznačně zvítězil v jedenácté jízdě. Stalo se tak na úkor Andreje Diviše, stále ještě úřadujícího mistra republiky, jehož však horempádem pospíchal na ledařském trůnu vystřídat. Přitom však srovnal konta svých pronásledovatelů na hodnotě deseti bodů.
Lukáš Hutla měl totiž v rozjížďce s číslem deset patnáctimetrový náskok před Josefem Divišem a Davidem Lizákem již na konci protilehlé rovinky. A ve dvanácté jízdě se Lukáš Volejník dostal před Jana Pecinu ještě před nájezdem do druhé zatáčky. Janu Klauzovi se přitom povedlo prosadit se na úkor osečenského fousáče až ve třetím kole. „V prvním nájezdu to hrozně skáče, je to rozbitý,“ komentoval svůj triumf Lukáš Volejník.
Semifinálový triumf je na postup málo
Na začátku páté a poslední série základní části byl Jan Klauz o dva body za trojicí nejbližších pronásledovatelů Jana Klatovského. Ten potvrdil svou dominantní roli hladkým triumfem ve třinácté jízdě. Hned na to se prosadil i Lukáš Volejník. Když před sebe v první zatáčce nepustil Radka Hutlu. Avšak ani nejstarší muž startovní listiny, jenž včera zářil na pódiu v Opatovicích, nechtěl být tím po semifinále tím pátým vzadu.
„Už je to rozbitý po celý dráze,“ přemítal Jan Klauz přec rozjížďkou s číslem patnáct, v níž mu rozpis poslal do cesty Andreje Diviše a Lukáše Hutlu. „Čtyřkolky vyhrnou tříšť a tím zahrnou ty díry. Máš to jako rovinu, jenže tam přiletíš a roztancuje ti to motorku.“
Josef Diviš se postaral o změnu postavení na startovním roštu, protože se předčasně dotknul startovní pásky a musel dozadu na trestnou čáru. Jeho bratr Andrej vypálil do čela jako raketa. V první zatáčce objel Lukáše Hutlu, aby si záhy vypracoval mírný náskok, který se ukázal jako nesmírně klíčový.
„Vylezla mi duše z ráfku!“ ukazoval Andrej Diviš o chvilku později na své přední kolo. Ke svému štěstí Lukáše Hutlu zaměstnával Jan Klauz. Pražský matador se nehodlal smířit s jediný bodem. A vskutku se v nájezdu do třetího kola posunul před přeloučského ledaře. Semifinále měl jasné již předem, nicméně on si vytknul mnohem vyšší metu.
Po základní části se loučil se závodem David Lizák. Jeden bod, jenž inkasoval ve čtrnácté jízdě, byl na postup málo. Nutno ovšem dodat, že závodník s divišovskou vestou závodil navzdory bolestem žeber, které jej trápily po včerejším pádu. Do pomyslných šaten jej dnes doprovodil Martin Běhal a jeho osečenský souputník Jan Pecina. Ten ztratil dva další body v rozjížďce s číslem třináct, kdy zůstal stát s prázdnou nádrží.
Místo komentáře jen mávnul rukou, ale dobrou náladu neztratil. „Dneska jsme testovali na Chrastnou a jeli jsme na Moduse,“ ujal se slova jeho mechanik Luboš Pytloun, který se ani příliš nezdráhal přiznat, kdože zapomněl dolít metyl.
První semifinále rozhodlo o mistrovském titulu Jan Klatovského, který potřeboval k potvrzení svého zlata jen dva body. Nesmířil se však s kompromisem a po rychlém startu přivedl do cíle Lukáše Hutlu. Jeho otec Radek nakonec podlehl ve třetím kole Josefu Divišovi. A to ještě nemohl tušit, že mu při návratu domů v jednom motorestu nepodají ke smažáku jeho oblíbené brusinky, protože je nemají samostatně v elektronické evidenci.
Ve druhém semifinále se ujal vlády Andrej Diviš. Zprvu měl za sebou Lukáše Volejníka, ovšem ten vyjel ve druhém oblouku daleko na venek. Jan Klauz si to vyložil jako pozvánku na druhé místo. A pak štval před sebou Andreje Diviše, dokud se v nájezdu do třetího kola neprohnal po levé straně do čela. Andreje Diviše nakonec za svá záda poslal i Lukáš Volejník.
Jan Klauz, zklamaný po zjištění, že navzdory vítězství nepostupuje do finále:
„Teď jsem začal jet! A teď už nesmím? Holt mi není přáno…“
Triumf Jana Klauze, jenž se z třetí příčky dokázal probít do čela, byl úžasný, nezapomenutelný a obdivuhodný. Jenže v záplavě superlativů učinil přítrž reglement o stálém přičítání bodů. A tak do finále postoupil nejen neporažený Jan Klatovský, ale i Lukáš Volejník s Andrejem Divišem. V semifinále sice dojeli za Janem Klauzem, ale měli více bodů než on.
Lukáš Hutla na tom byl navlas stejně jako Jan Klauz v otázce absolutní hodnoty skóre, ale mohl se chlubit jednou trojkou navíc. A ta nakonec poslala do přímého boje o stupně vítězů právě jeho. Nicméně on boj o vavřínové věnce de facto neproběhl.
Přeloučský ledař nemohl zkrotit svůj speciál díky vadným předním tlumičům. Andrej Diviš si vypůjčil přední kolo od Jana Klatovského a Lukáši Volejníkovi nakonec nezbylo než přiznat, že jej odstupující český ledařský král poněkud zaskočil. A vpředu si jel Jan Klatovský svoji vlastní ligu.
Navzdory počátečním výhradám si větřkovické kolečko náramně užil. Na vyhlášení rozdával úsměvy na všechny strany a stal se miláčkem publika. Protože mítink navštívilo hodně fotografů, je možné, že napřesrok bude na programu právě jeho snímek. Dá-li ovšem dědeček mrazíček…
Hlasy z depa
„Zezačátku jsem byl rozčarovanej‘, jak krátká dráha je,“ rozhovořil se Jan Klatovský. „Pak dobrý, dal jsem i rychlej‘ převod. Zatáčky byly široký, dal se jezdit střed i lajna. Ve finále jsem to obkroužil. A hlavně ta divácká kulisa. Dneska všechno fungovalo, včera jeden motor nejel, tady jsem to tam dal a je to nádhera. Kope dopředu, jede to dole i nahoře. Mám čtvrtej‘ titul, spokojenost.“
„Už jsem se rozehřál,“ vysvětloval Andrej Diviš svůj progres oproti včerejším Opatovicím. „Super dráha, rozbitá. Asi ještě koupim Blixe, s del Orto jsem laboroval. Odešlo mi kolo, půjčil jsem si jiný od Honzy Klatovskýho. Přední kolo je důležitý. Vylezla mi duše z ráfku. Byla to poslední jízda v v základě. Semifinále jsem jel na náhradním a na finále si půjčil Honzovo. To byla bomba!“
„Výborný,“ liboval si Lukáš Volejník. „Finále jsem doufal, ale nečekal jsem. Trochu mě překvapil Andrej, jak se kousnul. Dobrý, jsem celej‘, žádná tlama. Zase to byla jiná dráha, byla rozbitá, zase dobrý zkušenosti. Na to, že jsem nebyl na soustředění ve Švédsku, držím krok. Starty dneska nebyly dobrý. Nevím proč, ostatní byli asi víc namakaný, možná víc docházely síly.“
„Zezačátku blbej‘ převod,“ vysvětloval Lukáš Hutla, kde ztratil pár bodů. „Pak jakžtakž dobrý. Mám ale blbý vidle. Foukal jsem tam čtyři atmosféry, to je moc. Musíme udělat nový…“
„Naštvalo mě to,“ připouštěl Jan Klauz, že se dlouho nemohl smířit s vyřazením z finálové jízdy po svém senzačním semifinálovém triumfu. „Ale řády jsou řády. Mladý kluci jsou prostě výbušnější, já se rozjíždím až v půlce závodu.“
SF1
SF2
FIN
TOT
1. Jan Klatovský, KLABO Team
3 3 3 3 3
3
3
21
2. Andrej Diviš, Nepomuk
3 2 3 2 3
1
2
16
3. Lukáš Volejník, Osečná
2 3 2 3 3
2
1
16
4. Lukáš Hutla, Pardubice
1 3 3 3 1
2
0
13
5. Jan Klauz, Praha
3 2 1 2 2
3
13
6. Radek Hutla, Pardubice
2 1 2 1 2
0
8
7. Josef Diviš, Nepomuk
0 1 2 2 0
1
6
8. Robert Růžička, Praha
2 2 1 0 0
0
5
9. Martin Běhal, Osečná
F 1 0 0 2
3
10. Jan Pecina, Osečná
1 E 1 1 E
3
11. David Lizák, Divišov
0 0 0 1 1
2
Průběžný stav mistrovství republiky jednotlivců:
OPA
KOP
TOT
21.1.
22.1.
1. Jan Klatovský, Klabo Team
21
21
42
2. Lukáš Volejník, Osečná
14
16
30
3. Lukáš Hutla, Pardubice
16
13
29
4. Andrej Diviš, Nepomuk
12
16
28
5. Jan Klauz, Praha
14
13
27
6. Radek Hutla, Pardubice
8
8
16
7. Jan Pecina, Osečná
10
3
13
8. Josef Diviš, Nepomuk
4
6
10
9. Robert Růžička, Praha
3
5
8
10. Martin Běhal, Osečná
3
3
6
11. David Lizák, Divišov
0
2
2
12. Kamil Janura, PL
2
NS
2
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Karel Herman
Opatovice nad Labem – 21. ledna
Při dnešní ouvertuře českého ledařského šampionátu nechyběl ani mráz, byť v příjemnější podobě, než v níž pomáhal v růstu ledové vrstvy, ani sluníčko. Jeho paprsky hřály početné diváky, kteří obklíčili rybník Opaťák nejen po hrázi, ale i na samotné ledové ploše. A bylo rozhodně, na co se dívat. Závod opanoval Jan Klatovský, který své vyzývatele dokázal vždycky přelstít. Kromě jednadvaceti bodů, jimiž v průběžné klasifikaci vykročil ideálním způsobem za ziskem svého čtvrtého titulu, pozitivně kvitoval také práci svého technického týmu při přípravě rezervního motocyklu. Ve finálové jízdě se mu nejvíce přiblížil Lukáš Hutla, jenže ve druhém okruhu upadl. Byť se na stupínky nedostal, před zítřejším pokračováním v Kopřivnici je v aktuálním pořadí mužem číslo dvě. Pod vítězným Janem Klatovským stál Lukáš Volejník, který mohl jen litovat pádu v souboji s Andrejem Divišem, jenž tentokrát jen krčil rameny nad výkony svého motoru a laboroval s převody. Skvělý výkon podal Jan Klauz, který na prahu své šedesátky skončil třetí.
Léta navíc ledařům nevadí
Sluneční paprsky dopoledne prozatím jen marně bušily na vrstvu šedivé inverze. Portálový jeřáb neměl šanci se zrcadlit na hladině Opatovického písníku lidově zvaného Opaťák. Protože vedle mlhy znemožňoval fyzikální experimenty s lomem a odrazem světla také led. Pískání vlaku před odjezdem ze zastávky Pohřebačka jen dodávalo atmosféře pochmurný náhled. Avšak takové kulisy tady nebyly postaveny pro natáčení filmu s pochmurným dějem, ale byly přirozenou součástí ouvertury ledařského šampionátu republiky.
Když se Radek Hutla rozhodl pořádat závod v Opatovicích nad Labem, hovořil o jakési pojistce, kdyby mu okolnosti nedovolily konat závod ve svém tradičním hájemství v Mělicích. Sázka na nudistický kemp mu vyšla dokonale a úderem třinácté hodiny nastoupila dvanáctka ledařů před zraky stovek nadšených diváků.
Václav Hutla včera večer zamykal dílnu se závodními motocykly svého syna a svého vnuka, když hodiny v nedaleké Přelouči odbíjely šestou. Jednomu z jím vymazlených kovových ořů patřil start rozjížďky s číslem jedna. Ačkoliv ovšem Lukáš Hutla měl postřeh pistolníka z divokého západu, do první zatáčky skládal svůj stroj jako první Jan Klatovský.
Lukáš Hutla nechtěl přiznat prohru jenom tak. Intenzita jeho útoků se zvyšovala s ubývajícím počtem okruhů do cíle. V posledním kole vsadil přeloučský ledař vabank. Jenže ani vnitřní stopa v první zatáčce, ani vnější v té druhé nevedla k předjetí Jana Klatovského.
Vzápětí se prosadil Lukáš Volejník, který dnes předvedl první ze svých startů, před nimiž se musel stydět i raketa, jež vynášela raketoplány na oběžnou dráhu Země. Rozjížďka s číslem tři svedla na startovní rošt dříve narozené borce. Pakliže bychom sečetli jejich věk a vrátili se o stejný počet let zpátky, nebyli bychom příliš daleko od bitvy u Slavkova.
Nicméně datum narození v občanském průkazu není vůbec handicapem. Sotva páska letěla vzhůru, celá čtveřice odstartovala jako jeden muž. Navrch měl Jan Klauz, jemuž do oslav jeho zářijových šedesátin nechybí ani tři čtvrtě roku. Jan Pecina se do sedla svého ohřebovaného speciálu dostal teprve při čtvrtečním tréninku v Chrastné, navíc mu v průběhu úvodního kola vypadl druhý převodový stupeň.
Jan Pecina po návratu do depa po rozjížďce s číslem čtyři:
„Předevčírem se mi o tréninku v Chrastný srala motorka, moc jsem se ani nesvez‘. Až včera jsem jel šest koleček s Modusem. Vypadává mi dvojka, ale když to zavrčí, vrazím to zpátky.“
Přesto si od Roberta Růžičky a Martina Běhala nenechal na svou druhou příčku ani sáhnout. Ba, co víc. Od třetího okruhu zkracoval vzdálenost, jež ho dělila od Jana Klauze. V první zatáčce čtvrtého kola na něj udeřil zespodu. Vnitřní čáru si držel i na rovince a také v posledním oblouku, kdy se zleva protlačil okolo Jana Klauze!
Bude to již třicet let, co osečenský fousáč skončil patnáctý ve světovém finále v Západním Berlině. Letos máme ve finálové, seriálu jediného zástupce v osobě Jan Klatovského. Právě on ovládl rozjížďku s číslem čtyři ve stylu start – cíl. Jan Pecina si však nedopřál klidu, dokud ve druhé zatáčce nepodjel Radka Hutlu.
„Jsem vyčichlej‘, od toho soustředění ve Švédsku jsem se nesvez‘ a to je dlouhá doba,“ netajil se Radek Hutla. Jan Pecina se s dvěma body musel spokojit, protože Jan Klatovský byl již v půlce jízdy o rovinku vpředu. Ovšem cílový souboj dvou mužů, kteří okusili atmosféru světového finále, byl vskutku symbolický.
Jediný Jan Klatovský neprohrává
Nechybělo mnoho, aby v cíli třetí jízdy Martin Běhal nesebral poslední bod Robertu Růžičkovi. Bojovnost jej neopustila ani v rozjížďce s číslem pět. Zatímco Lukáš Volejník odvedl po startu svého jmenovce Hutlu, on se pustil do křížku s Josefem Divišem Ten v prvním nájezdu vrazil do jeho zadního kola a upadl.
Martin Běhal popisuje svůj souboj s Josefem Divišem v páté jízdě:
„Dvakrát se o mě otřel. Nechtělo se mi moc klapat, myslel jsem, že se tam vejdu…“
Repete si v rozjížďce s číslem pět střihla celá čtveřice. Josef Diviš naštěstí vstal a odtlačil motocykl mimo ledový ovál. Na pomoc mu přiběhl bratr Andrej, společnými silami natočili motor, takže se starší z nepomuckých bratrů mohl postavit na startovní rošt.
Lukáše Volejníka vynesl další raketový start do vedení. Nicméně Lukáš Hutla opět překypoval bojovností. V závěru jízdy byl s osečenským závodníkem ve stálém kontaktu a na metě zaostal jen o pouhý kousíček.
Andrej Diviš dnes hodně laboroval se svým motocyklem. V šesté jízdě na něho odstartoval Jan Klauz. Úřadující šampión se přes něho přenesl v první zatáčce, jenže Jan Klauz byl po rovince ještě rychlejší. „Na tenhle motor jsem dřív spolíhal,“ smutnil Andrej Diviš, který svého přemožitele nemohl dostihnout. A tak se o zábavu publika staral Kamil Janura. Jediný cizinec ve startovním poli nakonec v posledním kole uštval třetího Davida Lizáka.
Po dvou sériích se na čele průběžné klasifikace hřáli neporažení Jan Klatovský a Lukáš Volejník. Oba stanuli bok po boku na startovním roštu již v sedmé jízdě. Vzájemná konfrontace obou suverénů začala lépe pro Lukáše Volejníka, jenž by i za tento svůj start mohl dostat doktorát. Nicméně už v první zatáčce se otěže vlády chopil Jan Klatovský.
Na paty Lukáše Volejníka začínal šlapat Lukáš Hutla. Vnějškem první zatáčky se v osmé jízdě přenesl přes veterány Jana Pecinu a Jana Klauze. Devátou jízdu ovládl Andrej Diviš. Vedení nepustil z rukou ani na chvilku. A když se prohnal cílem, měl šest bodů. Stejným počtem disponoval i Jan Klauz. Jan Pecina a Lukáš Hutla měli po sedmi. Suverénně vedl Jan Klatovský, osmibodový Lukáš Volejník byl hned za ním.
Nicméně hned další série obrátila všechno naruby. V rozjížďce s číslem deset se opět mávalo červenými vlajkami. Ve třetím kole vjel David Lizák do bariéry, upadl a byl vyloučen. Jan Klatovský si před opakovačkou nechal dolít metyl, aby posléze opět odvedl Jana Pecinu. Jeho dva body ovšem sebral Josef Diviš, protože osečenský ledař přejel vnitřní čáru.
„Smeklo se to,“ vysvětloval Jan Pecina svému mechanikovi Luboši Pytlounovi. „Byl jsem rád, že jsem z toho vyjel a nerozbil si držku.“ Škrtnuté body však Janu Pecinovi měly ještě pořádně chybět. Lukáš Volejník totiž v rozjížďce s číslem jedenáct dnes poprvé pokazil start. Než dal přední kolo dolů na led, byli před ním oba Hutlovi.
Ještě v první zatáčce dokázal Lukáš Hutla poslat za svá záda Radka Hutlu. Útok na jeho syna se stal dílem okamžiku. Ve druhém kole se Lukáš Volejník dostal pod vedoucího závodníka ve druhé zatáčce, aby do předposledního okruhu najel jako první. Nicméně Lukáš Hutla hned v dalším oblouku kontroval navlas stejným způsobem. A šachovnicová vlajka je přivítala, coby desetibodové závodníky.
Ledový dědeček tančí čardáš
Rozpis patnácti jízd s dvojicí semifinále a závěrečným finále stále přičítal body, takže každé jediné předjetí soupeře mohlo promluvit do pořadí na stupních vítězů. Své o tom ví Jan Klauz. V rozjížďce s číslem dvanáct trčel za vedoucím Andrejem Divišem jen jediné kolo. Poté udeřil, aby se po vnějšku prvního oblouku druhého kola dostal dopředu.
Vzápětí Lukáš Hutla zprava minul Jana Pecinu už v prvním nájezdu a třetím vítězstvím v řadě posílil své ambice na některý z vavřínových věnců. V tomto ohledu měla být hodně průlomová čtrnáctá jízda s trojicí žhavých adeptů na pódium. Andrej Diviš mohl být konečně spokojen se set upem svého motocyklu, když Lukáše Volejníka změřil současně s letem pásky.
Jenže Lukáš Volejník neměl v úmyslu dát svůj skalp jen tak. Útočil na vedoucího závodníka po vnější straně, dokud nevjeli do třetího kola. Na protilehlé rovince zachytil osečenský ledař svým hákem o sněhovou bariéru a skončil ve spektakulárním saltu.
Lukáš Volejník zpytuje svědomí po diskvalifikaci v rozjížďce s číslem čtrnáct:
„Kdybych přemejšlel, uvědomil bych si, že by mi ten jeden ztracenej‘ bod neublížil. Posral jsem si to sám, škoda tý tlamy.“
Rozhodčí Pavel Váňa jej pochopitelně musel z repete diskvalifikovat. Andrej Diviš se opět usadil v čele, nicméně Jan Klauz mu byl tvrdým soupeřem až do cíle. Hned na to inkasoval Jan Klatovský svou pátou dnešní trojku, když rychle zmizel z dohledu Radka Hutly. Martin Běhal prve přišel o tlumič řízení a nyní v sedle motocyklu vypůjčeného od Jana Peciny ve druhém kole předčil Davida Lizáka.
Oba však stejně museli po základní části z kola ven stejně jako Robert Růžička a Polák Kamil Janura. Jenže vyvstala otázka, zda mítink bude vůbec pokračovat, protože v první zatáčce vytekla voda ven na povrch.
„Jedeme semifinále a pak se rozhodne,“ zavelel nakonec Petr Moravec. V první semifinálové jízdy protáhnul Jan Klatovský sérii své neporazitelnosti. Jan Klauz si proloktoval cestičku ke druhé pozici, nicméně v úvodním výjezdu jej podjel Jan Pecina. Osečenský závodník se z druhé příčky radoval jen chviličku, která se ani náhodou nemohla měřit s věčností.
Již ve druhém oblouku excelentní Jan Klauz vyjel opět jako druhý. S třinácti body měl již jasné finále a neporažený Jan Klatovský pochopitelně také. Druhé semifinále se stalo kořistí Lukáše Hutly. Přeloučský ledař měl ještě rychlejší start než Lukáš Volejník, který navíc zamrznul za Andrejem Divišem.
Ve druhé zatáčce se Lukáš Volejník přenesl před Andreje Diviše, jenž se ale ihned vrátil nazpět. Sotva osečenský borec projel do druhého kola, zamířil na vnitřek a v úvodním oblouku podjel nejen Andreje Diviše, ale také vedoucího Lukáše Hutlu. Ti však na jeho manévr reagovali ani jako rozzuřené vosy na napadení svého hnízda.
Lukáš Volejník neuhlídal Lukáše Hutlu, který protáhnul hned následující nájezd a znovu převzal vedení. Avšak Andrej Diviš zůstal vzadu, takže nevyrovnal skóre Jana Klauze a mohl se na finále jenom dívat. Problém díry v první zatáčce se vyřešil, že se bude pokračovat i s ní. Původní záměr posunout vnitřní čáru více doprava ustoupil argumentu, že závodníci mají stopu již najetou.
„Já sám bych jel rovnou přes ni, abych tam byl rychlejší než ostatní!“ nechal se slyšet Antonín Klatovský starší. Jeho mladší syn Jan se v zásadě držel otcova konceptu. Vybral si červenou pozici na startovním roštu, nejlépe odstartoval, v prvním oblouku se držel vnitřní stopy jako přilepený a na rovinku vyjel na čele.
Za sebou měl Lukáše Hutlu, jenž si dobře uvědomoval, že první ve finále je vítězem závodu bez ohledu na body. Nemohl si pomoci, aby na vedoucího borce něco nevymyslel. Na začátku druhého kola jej zkusil podjet.
„Vzal jsem to v tý tříšti a to s tím nešlo nic dělat,“ rozhodil rukama nad svým pádem, který následoval. Mávání červených vlajek jej definitivně sestřelilo z pódia, na jehož vršek si při repete vyšlápnul Jan Klatovský. Na své straně měl i Jana Klauze. Ten sice původně pomýšlel na vyrovnaný duel s ním, avšak nakonec se musel pasovat s Lukášem Volejníkem.
Závodník z Osečné byl po vnějšku rychlejší, ale v konečném důsledku náskok Jana Klatovského dokázal pouze zmenšit, nikoliv eliminovat. O předjetí ani nemluvě. Jan Klauz si dojel pro třetí místo. Co se nepovedlo Stanislavu Svobodovi, Aloisi Jarolímovi, Vladislavu Kuncovi či dalším dlouhověkým plochodrážníkům, dokázal dnes on. V roce, kdy oslavil šedesátku, totiž žádný jiný závodník v mistrovském podniku ploché dráhy ještě nikdy nestál.
Hlasy z depa
„Ve finále mě už bolely záda,“ připouštěl Jan Klatovský. „Těch sedm jízd bylo v krátkým čase. S taťuldou a mechanikem jsem měnil motor. Dali jsme to, rezervka funguje, udělali dobrou práci. Naučil jsem se jet i na rezervě, což jsem dřív odmítal. Tady o nic nejde, ale vím, že v Grand Prix musím skočit i na rezervu. Ostatní kluci jedou dobře, překvapil mě Volejníček.“
„Chytil jsem hákem o sněhovou bariéru,“ vracel se Lukáš Volejník k incidentu z rozjížďky s číslem čtrnáct. „Kdybych přemejšlel, uvědomil bych si, že by mi ten jeden ztracenej‘ bod neublížil. Posral jsem si to sám, škoda tý tlamy. Helma je v hajzlu a motorka pokroucená. Přední rámeček pryč, páčka pryč. Ničemu to nevadí, ale blbě to vypadá.“
„Moh‘ bych ještě víc přidat,“ bilancoval Jan Klauz své historicky první pódium v individuálním ledařském šampionátu. „Ve finále by mě neujal, ale málem jsem šel na tlamu. Myslel jsem, že budu prohánět Bzuka (přezdívka Jana Klatovského – pozn. redakce), ale nevyšlo to. Letos jsem najezdil víc než loni, šest dnů ve Švédsku je znát. Cejtíš se jistej‘ a máš to v ruce.“
„Dobře,“ reagoval Lukáš Hutla na tradiční dotaz magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Zezačátku dobrý, drželo to, ale s tím Mazňou jsem to prokoučoval. Při semifinále v pohodě, jednou mi taky ujel předek, ale dostal jsem se z toho. Ve finále jsem jel lajnu za Honzou. Musel jsem ale něco vymyslet. Vzal jsem to pak v tříšti a už s tím nešlo nic dělat.“
„Nic moc,“ nasadil si Andrej Diviš po závodě kamennou tvář. „Nechodí mi motor, jak by měl. Dřív jsem na něj spolíhal, teď to nějak neodjíždí. Startuje, ale pak nemá rychlost. Laboroval jsem s převodama. Nahoru, dolů, ale nepřišlo mi to dobrý.“
„Hlavně, že jsme přežili,“ připomínal Jan Pecina nedostatek svého tréninku. „Dobrý, zazávodil jsem si. Škoda dvou bodů, říkáš, ale hlavně je škoda dobrýho člověka. Moh‘ jsem zabojovat a byl bych ve finále. Jenže přes Vánoce jsem deset kilo přibral.“
„Spokojenost?“ opáčil Radek Hutla protiotázkou, jak se mu debut Opaťáku v roli ledařského kolbiště zamlouval. „Jak s čím. Se svým výkonem ne, se závodem jo. Nejsem fyzicky připravenej‘, od Švédska je dlouhá pauza. Tam se člověk rozjede, ale měsíc jsem se nesvez‘ a to je hodně špatný.“
SF1
SF2
FIN
TOT
1. Jan Klatovský, Klabo Team
3 3 3 3 3
3
3
21
2. Lukáš Volejník, Osečná
3 3 2 2 X
2
2
14
3. Jan Klauz, Praha
2 3 1 3 2
2
1
14
4. Lukáš Hutla, Pardubice
2 2 3 3 3
3
X
16
5. Andrej Diviš, Nepomuk
1 2 3 2 3
1
12
6. Jan Pecina, Osečná
3 2 2 L 2
1
10
7. Radek Hutla, Pardubice
2 1 2 1 2
0
8
8. Josef Diviš, Nepomuk
1 0 0 2 1
E
4
9. Martin Běhal, Osečná
0 1 1 L 1
3
10. Robert Růžička, Praha
1 0 1 0 1
3
11. Kamil Janura, PL
U 1 0 1 0
2
12. David Lizák, Divišov
0 0 0 X 0
0
Průběžný stav mistrovství republiky jednotlivců:
OPA
TOT
21.1.
1. Jan Klatovský, Klabo Team
21
21
2. Lukáš Hutla, Pardubice
16
16
3. Lukáš Volejník, Osečná
14
14
4. Jan Klauz, Praha
14
14
5. Andrej Diviš, Nepomuk
12
12
6. Jan Pecina, Osečná
10
10
7. Radek Hutla, Pardubice
8
8
8. Josef Diviš, Nepomuk
4
4
9. Martin Běhal, Osečná
3
3
10. Robert Růžička, Praha
3
3
11. Kamil Janura, PL
2
2
12. David Lizák, Divišov
0
0
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Karel Herman