Přelouč – 4. listopadu
Osm let uběhlo jako voda. Kluk, který už se stopětadvacítkou uměl jezdit po zadním, dospěl. Křivka jeho výkonnosti se přitom nápadně začala podobat kolmici. Chuť provádět eskapády s motocyklem mu zůstala, avšak portfolio jeho úspěchů bytní rok co rok. A to až natolik, že se jeho letošní tituly v jednotlivcích, dvojicích a extralize berou jaksi automaticky nejen mezi diváky, ale i závodníky. Letos přidal evropské stříbro a kdoví, kudy by historie kráčela nebýt nešťastné kolize s Piotrem Protasiewiczem v polské extralize. Václav Milík je letos první také v řadě exkluzivních rozhovorů, jimž magazín speedwayA-Z bude zpestřovat již třináctou zimní přestávku.

 

 

speedwayA-Z: „Šťastným krokem ve tvé kariéře se stal podpis smlouvy s Wroclawí v polské extralize. Jak odvážné bylo opustit první ligu a začít závodit mezi elitou?“

Václav Milík: „Stoprocentně to první rok bylo složitý. Ale říkal jsem si, jak bude vypadat další rok, a jestli vůbec budou takový nabídky. Byl to riskantní skok, ale když se mi nabídla extraliga, šel jsem tam hned. Táta ve Wroclawi jezdil, i proto jsem tam chtěl. Líbilo se mi to, jezdil tam Macek Janowski, znal jsem se s ním. První rok byl hrozně těžkej‘. Dráhy byly jiný, neznal jsem je a byl jsem z toho vyjukanej‘. Začalo se mi dařit doma, ale jinak jsem byl všude poprvý. Nevěděl jsem, jak nastavit motorky, a kudy mám jezdit. Byl to těžkej‘ rok, ale co mi nejvíc pomohlo, bylo, že jsem se spojil s Rafalem Hajem. Stavěl mi motorky a já udělal krok, že všechno, co jsem vydělal, jsem poslal do motorek. S Mariem Cieslinskim jsem se připravoval fyzicky a na sezónu jsem byl super připravenej‘. Věděl jsem, že motorky jsou díky mechaniku Robertovi Ruskiewiczovi perfektně připravený. Jen jednou za celou tuhle sezónu jsem měl píchlý kolo, jinak jsem kvůli defektu nepřišel o jedinou jízdu. Za to mám radost. Riziko se vyplatilo, bylo velký, ale na druhou stranu se to obrátilo v můj prospěch. Kdyby to neklaplo, bylo by to úplně na hovno.“

 

speedwayA-Z: „Každopádně ses v polské extralize již druhým rokem neztratil. Letos možná chyběla jenom ta medaile, nicméně co pro tebe působení v nejlepší lize světa znamená?“

Václav Milík: „Podle mě je polská extraliga krokem k celý světový  plochý dráze. Každej‘ závod je tam jako malá Grand Prix, jsou to těžký jízdy. Chci jezdit se špičkou, sbíraj‘ se zkušenosti. Člověk si musí srovnat hlavu, brát to bez trémy. Je to o psychice. Není to jako, co se jezdí v Anglii. Dostal jsem se do klubu, kde to není takový, že by tam pořád za tebou běhali, že musíš, musíš, musíš vyhrát. To mě právě na tý Wroclawi baví. Myslím, že do celý letošní sezóny byl výbornej‘ krok, že jsem neměl jistý místo v týmu. Podepsali Wozniaka, byl tam Jedrzejak. Měl jsem se ukázat ve sparingách. Třikrát jsem v nich měl nad deset bodů. To bylo super, rozuměl jsem si s Robertem, motory začly fungovat. Šli jsme do sparingů, že já jsem připravenej‘ na sto procent, že mám dobrý motorky a motory, co maj‘ mistři světa. O sparingách jsem si to vyzkoušel, líp se mi závodilo, polský mechanici jsou přece jen krapet jinčí. Dělaj‘ to s láskou, rozuměj‘ tomu, jsou si vědomí, co dělaj‘. Robert za mnou kolikrát přijde s věcí, co jsem zrovna sám chtěl změnit, když jsem přijel z dráhy. Když všechno hraje, člověk do toho jde s čistou hlavou. Tým je v pohodě a líp se závodí. Medaile nám proklouzla, jak se nám do konce sezóny nedařilo. Ale nakonec jsme byli v play-off, to je super úspěch. Příští rok se vracíme z Lodže domů do Wroclawi. Já hlavně polskou extraligu podepsal, že bych měl dva roky na rozjezd. A až se vrátíme do Wroclawi, uděláme mistra. Je to těžší, dráha má jinou geometrii, budeme se to muset naučit, ať máme výhodu domácího prostředí.“

 

speedwayA-Z: „Tvoji čeští soupeři se už začali uchylovat k tvrzením, které se před nějakými čtyřiceti lety vžilo pro Jiřího Štancla. A sice, že je možné tě s obtížemi tu a tam porazit, avšak pravidelně vítězit nad tebou je zhola nemožné. Čím to je?“

Václav Milík: „Talent tam je taky, asi bude od rodičů. Ale tenhle rok jsem trošičku odskočil. Polsko mi hrozně osobně pomohlo, že všechno mám stoprocentní. Nemusím se starat o to, že mám ojetej‘ motor, a jak ho dostanu k ladičovi. U Rafala vím, že mám motor po dvou dnech zpátky. Pak už člověk přemejšlí jen o závodění. Jen závodím, nepřemejšlím o ničem jiným. A každou zimu se musí pracovat. V Polsku jsem čtyři dny v tejdnu, děláme tréninky na stabilitu a pružnost. Jsou zaměřený, aby člověk zhubnul a byl pružnej‘. To mi přijde jako dobrá volba. A hlavně jsem si říkal, když jsem začal porážet lepší závodníky, proč bych je neporazil taky podruhý? Kluci tady jsou mega dobře. Ale když přijedu sem a vím, že jsem porážel hvězdy, proč bych neporazil Čechy tady? Když je silná hlava, je silný i tělo. To jsem si vyzkoušel. Když je člověk připravenej‘ a chce, tak to dokáže.“

 

speedwayA-Z: „Nicméně mistrovství republiky jednotlivců se už druhým rokem muselo obejít bez nervy drásajícího boje o titul. Ty jsi totiž od Březolup 2014, kdy sis cestu za svým druhým zlatem zkomplikoval, neprohrál ve finále jedinou jízdu. Čím si svou převahu vysvětluješ?“

Václav Milík: „Určitě do sebe zapadá všechno, co jsem říkal o tom, když je člověk připravenej‘. Nejsou to ale jednoznačný jízdy. Ke konci sezóny se mi přestaly dařit starty. V Polsku se nepředjíždí, jak odstartujeme, tak dojedeme. Proto mi tady v Čechách přišlo super si zazávodit. Trošku mě štve, že je tady málo závodníků. To mě fakt štve! Plochá dráha tady byla hodně vysoko, v Polsku si dobře pamatujou Kaspera, ptaj‘ se mě, kdo je tady nejlepší. Fajn by bylo, kdyby bylo víc závodníků, je jich tady málo. Plochá dráha je hezká, hrozně by mě štvalo, kdyby zmizela. Je tady hodně talentovanejch‘ závodníků s malým nasazením. Zatím mám jen čtyři tituly, ale určitě jich budu chtít víc. Chtěl jsem udělat mistr republiky bez ztráty květinky, což se povedlo.“

 

speedwayA-Z: „Systém extraligy se zdá jakoby ušitý přímo na míru pardubické Zlaté přilby. Ať tak či onak, z posledních šestnácti závodů jste prohráli jen tři, přičemž v případě letošního červnového Slaného bylo spíše na vině předčasné ukončení vinou deště a přicházející tmy. Zdá se ti tedy model čtyřutkání lepší než osmičky?

Václav Milík: „Vzhledem kolik je tady stadiónů a týmů, je to stoprocentně lepší. Kdyby jich bylo víc, dvojky by byly lepší. Ale tady jsou čtyři závodníci v jedný jízdě, takže to je zajímavý. Je to zajímavější jak pro diváky, tak pro nás závodníky. Člověk nemusí brát ohled na kolegu, je to závodivější. Nám se extra dařilo v tomhle roce. Celej‘ tým jel výborně, já jsem spokojenej‘, každej‘ jel parádně. Hlavně Luboš nás krásně ved‘.“

 

speedwayA-Z: „V sestavě Lubomíra Vozára máš vyhrazenou pětku. Vyhovuje ti pozice náhradníka, kdy musíš být neustále připraven osedlat motocykl, abys vyjel na ovál hasit nějaký průšvih? Anebo je to úloha, kterou jako nový kapitán musíš plnit?“

Václav Milík: „Mám ohromnou radost, že jsem se dostal do pozice držáka týmu. Jestli mám bejt‘ kapitán po Alešovi, něco musím umět. Kolikrát jedu poslední dvě jízdy, na to připravenej‘ jsem. Když se pak povede otočit závod mojí zásluhou, je to krásnej‘ pocit. Ale to byly snad jen dva případy, jinak kluci jeli dobře a vyhráli by to i beze mě. Ale to bych tam ani nemusel bejt‘. Pětka to má krapet složitější. Kluci už jeli a já teprve nastupuju, ale s tím si musím poradit.“

 

speedwayA-Z: „Vedle pardubické kapitánské pásky tě s osobou Aleše Drymla spojuje také loňský titul mistra republiky dvojic. Dostáváš od klubu volnou ruku pro výběr svého kolegy, proč tvá volba padla právě na něho, a proč jej letos nakonec nahradil Szymon Wozniak?“

Václav Milík: „S Alešem jsem to chtěl jet, je to kapitán týmu a má za sebou řadu ohromnejch‘ úspěchů. Jak se řekne plochá dráha, mám hned na jazyku kluky Drymlovy. Byli ikonou, než jsem ještě začal jezdit. Lukáš už nezávodil, tak jsem chtěl Aleše, měl jsem ho jako nejlepšího českýho závodníka. Ale on už letos rezignoval. Chtěl jsem nejdřív Makse Drabika, ale byl po úraze, ještě nechtěl jet. Se Szymonem jsme kamarádi, řek‘, že pojede. Jeli jsme hezkej‘ závod, vyhráli jsme a on byl spokojenej‘. V Čechách ještě nejel a říkal, jak je to super, že se tady dobře závodí. Těší mě, že všechny tři pardubický tituly ve dvojicích jsem vyhrál já. Před sezónou jsem to chtěl, teď to dopadlo a je to nádhera. Prostě dobrej‘ tým.“

 

speedwayA-Z: „Letos jsi vystoupal na post vicemistra Evropy, koncovka jehož šampionátu v Rybniku nemohla být dramatičtější. Vyslovil ses, že se ti nová podoba šampionátu Evropy zamlouvá více než Grand Prix, do něhož jsi prozatím nakoukl jen coby divoká karty. Letos jsi přišel o šanci v semifinále kvůli díře v pneumatice. Česká plochodrážní veřejnost však doufá, že je jen otázka času, kdy v elitním světovém seriálu bude fandit také někomu jinému než Martinu Vaculíkovi…“

Václav Milík: „Já si myslím, že Vaculdovi budu stoprocentně fandit taky, mám ho taky rád. Mistrovství Evropy bylo famózní, to byl nejlepší zážitek, co jsem v kariéře zažil. Nebylo to jednoznačný, od třetího závodu to bylo hodně zajímavý. Nikdo neodskočil, byla tam rovnost, že před koncem závodu v Rybniku jsem moh‘ bejt‘ klidně první, ale taky osmej‘. To je věc úplně neuvěřitelná. Můžu říct, že v Rybniku byl závod, co jsem tam dal úplně všechno. O všechno šlo. Jsou tam dvě jízdy, co mě štvou a kde jsem udělal velký chyby. Přišel jsem o mistra, po dvacátý jízdě jsem zjistil, že pojedu poslední šanci. Ta se podařila dobře, Kasprzak měl na mě smůlu ten den. Dodneška tvrdím, že to bylo nevídaný. Mně osobně přijde SEC lepší z pohledu závodníka i diváka. Štve mě, že jsou jen čtyři závody, deset by bylo zajímavějších. Vedení SEC má podle mě nejlepší nápady, aby to bylo zajímavější. Hlavně tam zůstane jen pět závodníků a dávaj‘ jen tři divoký karty. A kdo se tam chce dostat, může se tam dostat. V Grand Prix se udrží osm lidí a challenge postoupí jen tři, což není nic. Postup je pak otázka obrovskýho štěstí než umění. A ty stálý divoký karty, to bych radši nedal žádnou a nechal těch sedm lidí postoupit rovnou. Já jel letos v Goričanu (semifinále kvalifikace o SGP 2017 – pozn. redakce) první závod po semifinále a nebyl rozjetej‘. Fakt jsem chtěl, ale závod se nevyvíjel dobře. V poslední jízdě jsem chtěl předjet Lebeděvse. Jezdil venek, až jsem najel blízko k prknům. Cejtil jsem náraz. Do třech čtvrtin byla dráha tvrdá, pak byl metr a půl hroznýho materiálu. Jezdíme nula šest v kole, jak jsem to tam poslal, kolo se ohnulo a už jsem věděl, že bude píchlo. A bylo… Když jsem pak viděl při challenge ve Vetlandě, jak závodivá je dráha, to mě fakt štvalo. To bylo strašně špatný, ale nenechá se svítit, musím se do Grand Prix dostat. Cesta je složitá, jak říkám, není to umění, ale spíš štěstí. Tři místa jsou málo. Kecal bych, že bych neuvítal divokou kartu, letos jsem tam malou naději hledal, ale nepřišla.“

 

speedwayA-Z: „Když už jsme si zabrnkali na strunu českého patriotismu, domácím uším dobře zní, že používáš spojky LZ. Jak se ti zamlouvá spolupráce s Alanem Zubrem, při přeboru v Pardubicích jste našli slibné vychytávky na příští sezónu?“

Václav Milík: „Úplně výborně! Já nikdy na tý spojce nejezdil. Měl jsem Jawy a na ně si koupil NEB. Asi tři roky zpátky jsem dostal motorku z Prahy, za což děkuju Centru sportu ministerstva vnitra. Na ní byla spojka Alana Zubra. Já na ni šel trénovat a zjistil, že se mi na ni suprově startuje. Líp než na těch svejch‘. S Alanem jsem se domluvil na nějaký spolupráci a vydrželo to až dodneška. V Polsku jsem si půjčil motorku s NEB a nemoh‘ na ní ani odstartovat. S LZ se mi dobře startuje, navíc s Alanem komunikujeme a není problém. A hlavně to je česká výroba, takže je to krásný. Pár věcí jsme v Pardubicích poznávali, spoustu věcí prozkoušeli a změnili k lepšímu. A přišli jsme na to, co bude lepší než doteď.“

 

speedwayA-Z: „Sezóna anno domini 2016 ještě nestačila doznít ve vzpomínkách. Ty jsi ji oficiálně uzavřel posezením s přáteli, sponzory a fanoušky v Přelouči. Ale jak to bude všechno napřesrok?“

Václav Milík: „Za měsíc začnu cvičit v Polsku a připravovat se na sezónu 2017. Dostal jsem možnost přípravy na sezónu i v Praze pod CS MV. Chtěl bych to kombinovat, tejden cvičit v Praze a tejden jezdit do Polska. Jiný cviky tady, jiný tam. Tady tyhle motorky chci prodat a koupit nový, abych byl svěží a měl to v hlavě jako doteď a věděl, že je všechno stoprocentní. Chtěl bych ještě jednoho mechanika, bude Švédsko. V Pardubicích jsem stoprocentně, ve Wroclawi stoprocentně a ve Švédsku stoprocentně. Jinou ligu už hledat nemůžu, protože to máme ohraničený. Já jsem spokojenej‘, uvidím příští sezónu. Jsem rád, že mám tři ligy, to budu muset nakombinovat. I když tréninky v Polsku jsou jako závody. U nás je závodů málo, ale pomohly mi, čím víc sedíš na motorce, tím je to lepší. Tahle sezóna byla fajn, ale když jeden závod tejdně přibude ve Švédsku, nic se nestane. Myslím, že příští sezónu to bude jedině k lepšímu.“

---

Václav Milík děkuje:

„Nejpřednější je rodina, který děkuju za obrovskou podporu. A mojemu týmu, Robertu Ruszkiewiczovi a Rafalu Hajovi. Chtěl bych taky poděkovat všem partnerům a sponzorům v sezóně 2016.“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Antonín Škach