Jan Kvěch byl v Toruni nejlepší

Toruň – 22. a 23. října
Česká výprava do polské Toruně skýtala čtyři jména mladých juniorů, kteří jeli hájit naše barvy na závody JAWA CUP na motocyklech o obsahu 250ccm. Jan Kvěch a Petr Chlupáč sílu těchto motorů už poznali při letošních závodech typu přeboru republiky nebo Jawa Cupu v Pardubicích. Ale pro Filipa Šifaldu a Milana Dobiáše to byla ostrá premiéra se čtvrtlitrem, ti jeli teprve získávat zkušenosti.

Od smůly k jediné trojce

Češi v Toruni: Jan Kvěch, Petr Chlupáč, Milan Dobiáš a Filip Šifalda
Češi v Toruni: Jan Kvěch, Petr Chlupáč, Milan Dobiáš a Filip Šifalda

Sraz výpravy byl večer na hotelu, poblíž nádherného stadionu, přivítání všech, bylo po dlouhé cestě příjemné a nedočkavostí jsme nemohli, ani usnout, před následujícím sobotním závodem, který měl status, závod družstev. Čtyři státy se představily při slavnostním nástupu divákům, a ze startovní listiny nám bylo jasné, že to nebude procházka růžovým sadem. Jména jako Marcin Turowski, Tim Wunderer, Celina Liebmann, Kenneth Jorgensen a jiná předpovídala zajímavou podívanou.

Hned první jízda odhalila nervozitu Milana Dobiáše, přední kolo na pásce naznačilo, že z této jízdy bude vyloučen červený povlak, což znamenalo nulu pro Česko. Další nula byla přivezena z třetí rozjížďky  Janem Kvěchem, když po  nebezpečné kolizi se Celinou Liebmann, která skončila v péči lékařů s pochroumanou rukou, ale i s dnešní účastí v závodu, byl za vyloučen.

Sobotní nástup
Sobotní nástup

Za Celinu Liebmann byl postaven náhradník Lukas Bauman a v opakované jízdě k našemu údivu vyhrál. Svůj výkon zopakoval i v další jízdě s číslem pět, zde opět startoval za zraněnou Celinu Liebmann, za ním dojeli  Marcin Turowski, Mathias Rex Hansen a na nováčka Milana Dobiáše opět zbylo čtvrté místo. Sérii zakončil Petr Chlupáč, který přivezl dva body, když Ben Ernst najel také do pásky a Jacob Hojmark měl při jízdě defekt.

MIlan Dobiáš v sanitce
MIlan Dobiáš v sanitce

Šestou a sedmou jízdu opanovali šestnácti a sedmnáctiletí Dánové, kteří stylem start cíl ukazovali své kvality! Zajímavostí byla čtrnáctá jízda, ve které jsme viděli pád Jacoba Hojmarka, Wiktora Lamparta, ale i Milana Dobiáše. Jízda se měla opakovat bez Dána Hojmarka,  ale časový limit byl neúprosný pro Poláka Wiktora Lamparta, který po ošetření v sanitce již nestíhal včas dorazit na startovní rošt. A vrata se před ním těsně zavřela.

Zato statečný Milan Dobiáš i s naraženým stehnem a naraženým palcem na ruce dokázal zabojovat a pro svůj tým. Přivezl na zapůjčeném motocyklu Filipa Šifaldy dva body! Jízdu tedy vyhrál Němec Tim Wunderer. Patnáctá jízda byla ve znamení České republiky, jedinou trojku tohoto závodu do domácího depa přivezl Jan Kvěch, který porazil dva soupeře Karola Župinského  a Mathiase Hansena. Němec Ben Ernst byl z jízdy vyloučen, za najetí do pásky.

Chyběl jediný bod

V sobotu chyběl k pódiu jediný bod
V sobotu chyběl k pódiu jediný bod

Pro některé se stala nepochopitelná jízda s číslem sedmnáct alias finále D, ve které nejlépe odstartoval Němec a Dán. Jako třetí se dlouho držel Petr Chlupáč, když v posledním kole prvnímu Němci Lukasi Baumanovi odešel motor a dojížděl setrvačností k šachovnicovému praporku.

Ale najednou v poslední zatáčce ve výjezdu praskl Petrovi Chlupáčovi řetěz a jakoby sestřelil polského závodníka za sebou, který se potácel k zemi. Takže jako první protnul cílovou čáru původně druhý Dán, jako druhý se dostrkal s přetrženým řetězem Petr Chlupáč a na duchapřítomného  Němce s pokaženým motorem, který využil pádu polského závodníka a s odstrkávacími pohyby  se dostal  za cílovou čáru, zbyl poslední bod.

Nedělní procházka po ovále s Miroslavem Rosůlkem
Nedělní procházka po ovále s Miroslavem Rosůlkem

Za velkého povzbuzování diváků, upadlý Polák Filip Nizgorski zvedl svůj motocykl a dotlačil ho do cíle, i když už bez jakéhokoliv bodu. No byla to zamotaná jízda, kterou jsme pak nejednou sledovali na kamerovém záznamu!

Suma sumárum do finálových jízd šlo Česko se sedmnácti body a Německo mělo osmnáct bodů a vyrovnanost dalších dvou favoritů se projevila i ve finálových jízdách, kde Dánsko a Polsko získalo shodně celkem 37 bodů. Proto následoval rozjezd, do kterého koučové postavili to nejlepší co měli. Za Dánsko to byl Kenneth Jörgensen  a za Polsko Marcin Turowski. Domácí však na Dána nestačil a tak první místo Jawa Cup družstev získalo Dánsko. Naši zůstali za stupni vítězů o jediný bod.

Čech nedovolil Polákovi doma vyhrát

Jan Kvěch na nejvyšším stupínku
Jan Kvěch na nejvyšším stupínku

Ponurá nálada v českém depu vystřídala povinnost a nutnost věnovat se motocyklům. Petr Chlupáč využil možnosti výměny motoru, když jeho původní vykazoval známky nespokojenosti. Takže na hotel přijela česká výprava jako poslední. Následoval pohovor s Petrem Křikavou a povzbuzení na následující závody, tentokrát jednotlivců, které začínaly v neděli ve čtrnáct hodin.

Udivující bylo, když jsme ráno v depu viděli Celinu Liebmann připravenou závodit. Po včerejším pádu se rychle dala do pořádku a hned v první jízdě dokázala, že nebude hrát druhé housle. A vyhrála před Petrem Chlupáčem. Druhá rozjížďka přinesla radost Čechům, Jan Kvěch přivezl tři body, to ho nabudilo a ve všech dalších jízdách vítězil! Našel pouze jediného přemožitele a to Marcinu Turowskem v rozjížďce s číslem dvacet.

A ještě jednou česká výprava
A ještě jednou česká výprava

To však znamenalo rovnost bodů těchto borců a rozjezd o první místo! Neskutečnou jízdu předvedl náš Jan Kvěch, stylem start cíl nedovolil Polákovi zvítězit na svém domácím stadionu!  V cíli ho čekalo vítězné hobla a radost všech Čechů. Na stupních vítězů si převzal krásný pohár a díl na motocykl od firmy Jawa.

Jen škoda, že jsme tento úspěch nemohli oslavit, jelikož každý už spěchal po náročném víkendu domů. Poděkování patří celému týmu, který do Toruně přijel klukům pomáhat i pořadatelům, za skvělé zvládnutí dvoudenního speedway maratonu. Děkujeme!

Český tým bez maminek
Český tým bez maminek

Foto: Jiřina Šifaldová

Greg Hancock to dokázal

Získání titulu mistra světa v jakémkoliv odvětví sportu není nikdy procházkou růžovým sadem.  Vždy tam hraje velikou roli spousta detailů. Talent, zdraví, preciznost, pracovitost, rodinné zázemí a určitě vždy i štěstí. To všechno můžeme vidět  dnes už u čtyřnásobného mistra světa na ploché dráze, Američana žijícího ve Stokholmu ve Švédsku, Grega Hancocka.

 

Greg Hancock slaví v Melbourne titul mistra světa
Greg Hancock slaví v Melbourne titul mistra světa

První titul získal v roce 1997, dále 2011, 2014 a ten čtvrtý letos 22. října. Možná někdo namítne, že měl Greg Hancock v závěru seriálu ulehčenou situaci díky neúčasti Australana Jasona Doyla, který měl vynikající formu a našlápnuto k získání titulu mistra světa. Z důvodu zranění byl v doma v Melbourne ze hry. Tento sport takové situace přináší. Greg Hancock je obrovský profesionál a letošní titul si zaslouží.

Greg Hancock se z titulu mistra světa radoval již čtyřikrát
Greg Hancock se z titulu mistra světa radoval již čtyřikrát

Napadá mě přirovnání Jaromír Jágr – Greg Hancock. Oba světoví sportovci, český hokejista čtyřiačtyřicet, americký plochodrážník šestačtyřicet let. Jak na ledě, tak na motorce se prát a soupeřit s konkurencí o dvacet let i více mladší musí být obrovská dřina. Veliké odříkání, dodržení životosprávy a poctivý trénink nesou svoje ovoce. Klobouk dolů.

Měli jsme a máme to štěstí, že Greg Hancock je k  vidění i v České republice. Jezdil u nás extraligu družstev za Mšeno a byl u všech tří vítězství za sebou. Chodili na něj diváci, které vždy odměnil výborným výkonem a strhnul tím k dobrému výkonu i své kolegy z klubu. Vzpomínám na chvíle, kdy byla pauza z důvodu odjeté sanity. On místo, aby odpočíval, přišel ke mně před tribunu a bavil diváky a podepisoval fotky.

V čase mšenských výher v extralize
V čase mšenských výher v extralize

Tím si nás moc získal. Nejen jako závodník, ale i jako člověk, je obrovský gentleman. Je stále ve formě, nikdo neví, kdy skončí karieru, ale chvíle, kdy jsme ho mohli, vidět si určitě navždy zapamatujeme. Až jednou skončí, zůstane po něm veliká mezera. Řadím ho vedle legendy Ivana Maugera. Oba si cením pro jejich skromnost, umění, přátelské jednání. Jsem šťastný, že jsem oba zažil na dráze. Oba jsem měl několikrát u mikrofonu, a vždy to pro mně byla veliká čest a splněné přání.

Jsem pyšný nato, že jsem Gregu Hancockovi mohl věnovat mnou napsanou knihu, ve které je na několika fotografiích. Chci mu popřát pevné zdraví, stejně tak jeho rodině, pogratulovat k získání titulu. Budu se těšit na další setkání s ním. Věřím, že s přáním souhlasí i čtenáři a jeho fandové.

Foto: Milan Paulů a archív