Gdaňsk – 2. října
Před třetím a posledním závodem finálové série světového šampionátu juniorů se o průběžné vedení dělili Max Fricke s Robertem Lambertem, zatímco Krystian Pieszczek za nimi zaostával o pouhopouhý jeden bod. Nicméně Polákovy šance na titul ve svém rodném městě definitivně zhasly semifinálovým pádem. Angličan zase neměl povedený večer a byl nakonec rád za bronz za Krystianem Pieszczekem, který ovšem musel potvrdit v rozjezdu s Jackem Holderem. Titul tím pádem získal konzistentní Max Fricke, jenž dal na hromádku nejvíc bodů, byť jej ve finále porazil Viktor Kulakov. Eduard Krčmář dva rozjížďky vyhrál a nakonec mu těsně unikl postup do semifinále. Obsadil devátou příčku, přičemž celkově skončil jedenáctý.
Eduard Krčmář vezl dnes desítku, skončil devátý a celkově jedenáctý
Toruň – 1. říjen
Nebývá příliš obvyklé, aby se na tiskové konferenci po skončení velké ceny přetřásala záchrana v cyklu pro další sezónu. A to tím spíše, když se před týdnem ve Stockholmu ujal vedení Jason Doyle, přičemž Greg Hancock na něho ztrácel pět bodů. Jenže včera v Toruni si Australan při nezaviněné kolizi v rozjížďce s číslem tři dolámal rameno a Američan je před vyvrcholením u Protinožců na hrotu aktuální klasifikace první o jedenáct bodů. Boj o klíčové osmé místo tak za těchto okolností bude dramatičtější. Niels Kristian Iversen, který přijel do cíle toruňského finále jako první, a jemuž na stupních vítězů dělali společnost Greg Hancock a Bartosz Zmarzlik ztrácí na osmého Fredrika Lindgrena jen tři body. A stejně tak Matej Žagar, jenž se včera podruhé v řadě dostal do finálové jízdy, a Antonio Lindbäck.
Greg Hancock, Niels Kristian Iversen a Bartosz Zmarzlik na stupních vítězů
Večer nezačal zrovna optimálně. Leader průběžné klasifikace Jason Doyle si ve třetí jízdě přivodil zranění ramene, lokte a plic při kolizi s padajícím Chrisem Harrisem. Greg Hancock chytil příležitost za pačesy. Jasně zamířil do semifinále, které vyhrál, aby jej ve finále překonal jen Niels Kristian Iversen. Dal dohromady patnáct bodů a do Melbourne přijede v situaci, kdy mu jen horko těžko bude schopný sebrat čtvrtý individuální titul jeho kariéry.
Na tiskové konferenci však byl Greg Hancock viditelně zdeptaný nad tím, co se stalo Jasonu Doylemu. „Je to smůla,“ nechal se slyšet. „Soucítím s Jasonem, protože vím, jaké to je. Ale on je tvrdý chlapík a já doufám, že jeho zranění nejsou tak vážná, aby nemohl být zpátky na dráze v Melbourne. Zaslouží si férový souboj o titul. Když jsem viděl ten pád, zasáhlo mě to hodně uvnitř, věděl jsem, že to nebude dobré.“
Greg Hancock, který jel letos finále pošesté, hodnotil vysoko svého přemožitele. „Hans si šel za svým cílem,“ nechal se slyšet. „Byl odhodlaný. Já jsem trošku špatný, že jsem přišel o vítězství, ale byl jsem v dalším finále a získal jsem důležité body.“
A tak byl hrdinou večera Niels Kristian Iversen, který může doufat, že jeho včerejší triumf může být vstupenkou do seriálu na příští rok. I když by se v Austrálii neprotlačil mezi osmičku, BSI jej může zohlednit při udělování divokých karet.
„Myslím, že to trochu uvolňuje tlak na mě,“ uvažoval. „Jsem nejlepší dánský závodník v ligách a letos jsem se dostal do nejvíce finálových rozjížděk. Nebylo to skvělé, zejména na začátku a zejména na úrovni Grand Prix. Ale v posledním měsíci a půl jsem ukázal, že jsem skoro zpátky tam, kde chci být. Jestli bude všechno fungovat, můžu získat tyto výsledky, což mi dává opravdu dobré pocity.“
Stadiónem se rozezněla dánská hymna na jeho počest. „Nyní jsem tady a jsem na vrcholu pódia,“ říkal Niels Kristian Iversen. „Je to moje nejlepší Grand Prix v letošním roce i na body. Je to poněkud emotivní. Kousky puzzle zapadly na místo a zachránilo to hodně z mé hrdosti. Je to prostě úžasné.“
1. Niels Kristian Iversen, DK
1 3 2 2 2 2 3
15
2. Greg Hancock, USA
3 3 2 1 2 3 2
16
3. Bartosz Zmarzlik, PL
0 2 3 1 3 3 1
13
4. Matej Žagar, SLO
3 3 1 3 3 2 0
15
5. Chris Holder, AUS
3 2 1 3 1 1
11
6. Michael Jepsen Jensen, DK
1 0 3 3 3 0
10
7. Piotr Pawlicki, PL
1 1 2 2 3 1
10
8. Fredrik Lindgren, S
2 2 0 3 2 0
9
9. Pawel Przedpelski, PL
3 3 2 0 0
8
10. Tai Woffinden, GB
2 0 3 1 2
8
11. Andreas Jonsson, S
2 1 1 2 1
7
12. Maciej Janowski, PL
0 2 3 0 0
5
13. Antonio Lindbäck, S
2 1 1 X 1
5
14. Chris Harris, GB
X 1 0 1 1
3
15. Peter Kildemand, DK
0 0 0 2 0
2
16. Kacper Woryna, PL (res)
1 0 0
1
17. Oskar Bober, PL (res)
0 0
0
18. Jason Doyle, AUS
F/R – – – –
0
Průběžné pořadí seriálu:
1. Greg Hancock 134, 2. Jason Doyle 123, 3. Tai Woffinden 115, 4. Bartosz Zmarzlik 113, 5. Chris Holder 109, 6. Piotr Pawlicki 91, 7. Maciej Janowski 85, 8. Fredrik Lindgren 82, 9. Niels-Kristian Iversen 79, 10. Matej Žagar 79, 11. Antonio Lindbäck 79, 12. Peter Kildemand 64, 13. Nicki Pedersen 62, 14. Andreas Jonsson 46, 15. Chris Harris 36, 16. Michael Jepsen Jensen 21, 17. Patryk Dudek 8, 18. Martin Smolinski 8, 19. Pawel Przedpelski 8, 20. Daniel King 7, 21. Krzysztof Kasprzak 7, 22. Anders Thomsen 5, 23. Kim Nilsson 5, 24. Peter Ljung 4, 25. Václav Milík 3, 26. Tobias Kroner 2, 27. Denis Štojs 1, 28. Jacob Thorssell 1, 29. Nick Škorja 1, 30. Daniel Kaczmarek 1, 31. Kacper Woryna 1.
Slaný – 1. října
Pravděpodobně poslední letní dny, které v současné době panují na našem území, byť kalendářně je již nějaký ten den podzim, přilákaly na slánský plochodrážní stadion na další díl tréninkového kempu
třináct účastníků. Podzimní části Štancl Speedway Academy přeje počasí a tak před devátou hodinou se postupně začali ve slánském depu scházet účastníci dvanáctého dílu tohoto projektu.
Obligární hemžení na rovince velké dráhy při Štancl Speedway Academy
Slánský kemp se opět těšil velké pozornosti závodníků
Po minulé absenci netrpělivě na příjezd trenérů čekal velký chabařovický talent Milan Dobiáš, jeho oddílový kolega Adam Nejezchleba dorazil o chvilku později. Z východu tradičně přicestoval jako vždy dobře připravený Jan Jeníček, možná budoucí hvězda ZP Pardubice. A z opačného pólu našeho území dorazila Terezie Nádraská, byť ještě v odpoledních pátečních hodinách jak jí samotnou, tak její rodiče trápila viróza, ale plochá dráha zvítězila nad přicházející nemocí.
Michal Baštecký patří mezi ty pražské závodníky, co zde postupně prakticky zdomácněli, tentokrát mu zde sekundoval Jaroslav Vaníček. Konečně celý kádr slánského AK byl k dispozici Jiřímu Štanclovi s Miroslavem Rosůlkem, postavou a stylem jízdy nepřehlédnutelný František Klier, bojovně laděný Bruno Belán, v poslední době lepšící se Vojtěch Zamazal a po delší přestávce zaviněné nemocí dorazil Štěpán Kubíček.
Miroslav Rosůlek odsartoval Jana Jeníčka, Michala Bašteckého a Jaroslava Vaníčka
Tito uvedení adepti sportu levých zatáček mají již určité zkušenosti a vědí, jak zdejší akce probíhá a co od nich trenéři budou vyžadovat, ale do Slaného dorazili ještě další tři zájemci o tento náročný sport. Z Liberce rodiče přivezli Tadeáše Růžičku, Josef Černý s tatínkem přijel z Plzně a konečně dlouholetý mechanik Ondřeje Smetany Milan Šťastný přivezl svého pětiletého syna Tonykatru, který sedlal malý motokrosový speciál.
Jiří Štancl s Miroslavem Rosůlkem jako vždy rozdělili jednotlivé účastníky podle výkonnosti, aby jejich tréninkové souboje na dráze měly patřičný efekt a vedly k tomu, aby splnily poslání nejen sobotní akce ale, aby z dlouhodobého hlediska mladým závodníkům daly potřebné zkušenosti.
Terezie Nádraská (uvnitř) versus Vojtěch Zamazal
Nováčkové kempu Josef Černý a Tadeáš Růžička se postupně seznamovali na malé Shupě jak s ovládáním plochodrážního speciálu na malém oválu, ale rovněž pozorně pozorovali o něco starší kolegy, jak si již dokážou poradit v ostrých tréninkových rozjížďkách na dráze.
Tonykatra Šťastný měl tu výhodu, že měl vlastní stroj sice motokrosový, ale nemusel se s nikým střídat a také on měl tu možnost postupně vstřebávat a pronikat do tajů plochodrážního dění.
Milan Dobiáš v akci
Souboje Milana Dobiáše, Františka Kliera, Jaroslava Vaníčka, Michala Bašteckého, Bruna Belána, Jana Jeníčka připomínaly boje jako by šlo o mistrovský titul. Terezie Nádraská měla společnost ve Vojtěchovi Zamazalovi a Adamovi Nejezchlebovi. Štěpán Kubíček sice dlouho chyběl, ale absence na něm nebyla vůbec znát jako by někde potají sedlal jiný stroj a připravoval se samostatně.
Ve Slaném byl rovněž přítomen jezdec extraligového BP TEAMu Michael Hádek, ten sice toho letos moc nenajezdil, ať již vinou zranění nebo pracovními povinnostmi a posléze technickým stavem svého strojového parku. Tentokrát byl využit jako řidič dodávky, kterou na kemp dopravil Terezu Nádraskou, a dále byl k dispozici jako mechanik a jako zábavný společník se staral i o dobrou náladu.
František Klier na čele skupiny
Další známé jméno z plochodrážního prostředí Jan Boháč to do Slaného vzalo přes Velkou Dobrou. V této obci na Kladensku se na místním letišti pořádají tradiční burzy a tento motoristický nadšenec má určitě co nabídnout, popřípadě mu zase něco chybí, aby mohl zkompletovat svůj strojový park.
Nejmladší adepti plochodrážního řemesla
Jan Boháč se chystá na koštěnickou rozlučku a dále již myslí na nadcházející zimu, kdy by rád osedlal ledařský speciál a rozšířil řady ledařů a doufá, že nastávající zima přinese minusové teploty, aby bylo kde závodit.
Akademie ve Slaném bude pokračovat opět 16. října. Pomalu se bude blížit ukončení prvního ročníku tohoto projektu, realizační tým připraví závěrečné vyhodnocení, zda se uskuteční 23. října nebo 29. října budou všichni ti, kterých se to týká včas informováni.
Tady půjde do tuhého – Jaroslav Vaníček, Michal Baštecký a Jan Jeníček vyčkávají startovací pokyn Miroslava Rosůlka
