Pardubice – 26. října
S nepřerušenou tradicí od roku 1961 je Zlatá přilba města Pardubice stálicí termínového kalendáře české ploché dráhy. V posledních letech její datum určuje kalendář velkých cen. Nejinak tomu bude napřesrok, kdy si vítěz odveze zlatou krasavici Lejhancova klenotnictví první říjnový den. Závodit se bude opět již od pátku.
Stejně jako o její starší zlaté sestřičce nelze polemizovat ani o Zlaté stuze, jíž čeká třiačtyřicátý ročník. Avšak na přesnou podobu super víkendu si budeme muset ještě tři týdny počkat.
„Je to jednoduché, protože se v tomto termínu nejede Grand Prix,“ vysvětluje Petr Moravec první říjnový den pro Zlatou přilbu města Pardubice. „Rádi bychom odjeli Jawa Cup. Kompletní program víkendu oznámíme po 12. listopadu, kdy se koná zasedání FIM, které zveřejní kompletní kalendář. Stejně jako v minulých letech by se měl uskutečnit některý z vrcholných závodů FIM.“
Jaký je Váš názor:
Loading ...
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Drážďany – 25. října
Drift-On-Ice, seriál plochodrážních závodů na šroubcích, měl mít svou první zastávku již tuto neděli ve Freitalu. Nicméně po mrazech není prozatím ani památky i na saské straně Krušných hor a mrazící zařízení na tamním kluzišti není samo o sobě schopné vytvořit dostatečnou ledovou vrstvu. Proto se závod odkládá na prozatím neurčený náhradní termín a všechno odstartuje až v pondělí po obědě v Drážďanech.
Konec sezóny je neoddiskutovatelnou věcí. A byť sobotní Srandamač v Kostěnicích nabídl skvělou podívanou, šlo přece jen o neoficiální závod. Ani zahraniční kalendáře již mnoho podniků nenabízejí. Ke všemu bylo sobotní vyvrcholení mezinárodního šampionátu dvojic v maďarské Gyule zrušeno již ve čtvrtek vinou deště promočené silnými dešti. Protože vývoj povětrnostní situace nedával naději na změnu, skončil seriál předčasně triumfem Pardubic. Účinkování Matěje Kůse v prvním finále KO Cupu skončilo bohužel pádem, ovšem Jan Kvěch se z Jawa Cupu v Toruni vrací jako vítěz.
Přitom sobotní závod družstev nevyšel českým závodníkům v sedlech stopětadvacítek zrovna optimálně. Na začátku byli vyloučeni Jan Kvěch a Milan Dobiáš a stíhačka skončila bod za třetími Němci. Jan Kvěch měl sedm bodů, Petr Chlupáč pět, Filip Šifalda s Milanem Dobiášem po čtyřech. Vyhráli Dánové, když Kenneth B. Jörgensen v rozjezdu porazil domácího Marcina Turowskeho.
Marcin Turowski prohrál v rozjezdu o prvenství také při včerejším závodě jednotlivců, tentokrát s Janem Kvěchem (14 bodů), který si přišel stoupnout na nejvyšší stupínek vítězů spolu s poraženým Polákem a jeho krajanem Wiktorem Lampartem. Petr Chlupáč (10) skončil pátý, Filip Šifalda (5) jedenáctý a Milan Dobiáš (2) třináctý.
Finále KO Cupu britské Premier League má před dnešní odvetou v Glasgowě vyrovnané skóre 45:45. Matěj Kůs však ve včerejším prvním závodě v Newcastlu nebodoval. Upadl totiž ve druhé zatáčce rozjížďky s číslem tři. Za ním jedoucí René Bach sice šel k zemi také, ale jeho motocykl udeřil Pražana do zad. Ten odešel opatrně po svých do sanitky, byl diskvalifikován a z mítinku odstoupil.
Slaný – 23. října
Nedělní ráno bylo zahaleno hustou mlhou a mírný mrazík byl neklamným znamením, že cesta do Slaného nebude žádnou příjemnou vyjížďkou, tím spíš když je známo, že mnoho řidičů se v silničním provozu chová jako by neexistovala žádná pravidla. Je paradoxem, že pár kilometrů před královským středočeským městem se na obloze objevilo slunce v plné své kráse a tak těsně po deváté mohli členové realizačního týmu Štancl Speedway Academy za vydatné pomoci rodičů frekventantů tréninkového kempu, ale i samotných mladých jezdců připravit malý ovál tak, aby jízdní podmínky byly adekvátní pokročilému ročnímu období.
Čtrnácté, předposlední dějství Štancl Speedway Academy začalo sice za jasného slunečního počasí, ale postupně hustá mlha dorazila i sem. A tak Jiří Štancl, který se tentokrát musel obejít bez Miroslava Rosůlka, jenž byl se Sportovním centrem mládeže při AK Slaný na JAWA CUPu v polské Toruni, mladým adeptům dal jasné pokyny, jak dnešní program bude probíhat. K dispozici měl ještě Zdeňka Kabeláče a Mgr. Otakara Večerku, kteří byli jeho prodlouženou rukou.
Do Slaného si dnes cestu prokousala sedmička mladých plošinářů. Bruno Belán se svým otcem měli od pátku dost starostí, aby stačili připravit svůj stroj. Nakonec vše zvládli a mohl tak po boku bojovně laděného Jaroslava Vaníčka a stálící ŠSA Michala Bašteckého svádět bezpočet soubojů na dráze, kterou ke spokojenosti všech přítomných v průběhu tréninku dolaďoval Václav Buřič.
Nabitý víkend měl pardubický Jan Janíček, ten zvládl sobotní brigádu na svítkovském stadionu a odpoledne ještě zavítal do nedalekých Koštěnic, aby se v neděli vydal se svým doprovodem do Slaného. Zde ho bohužel zradil jeho motocykl a tak tréninkové jízdy absolvoval na stroji, který je zde k dispozici od společnosti Shupa, jež se tak tímto podílí na tomto projektu.
Adam Nejezchleba opět potvrdil, že přes svůj nízký věk se dokáže stylem jízdy vyrovnat starším závodníkům je jen škoda, že zatím k sobě nemá aspoň dva přibližně mladé soupeře. Adama v příštím
týdnu čeká novinka v jeho sportovní kariéře. Vydá se na saské šroubky, aby absolvoval exhibiční jízdy na ledových kluzištích mladého motocyklového potěru.
Ze západu Čech opět dorazil Josef Černý, ten se zde začal objevovat až v samém závěru letošní sezóny. Ale jak je vidět, tréninkové metody Jiřího Štancla mu jdou k duhu a postupně si zvyká na prostředí tohoto sportu.
Sedmým statečným byl dnes pětiletý Tony Katra, toho do Slaného doprovází jeho strýc Milan Šťastný, jinak mechanik plošináře pražské Markéty Ondřeje Smetany. Malý Tony sedlal motokrosový stroj, kterým se v mlžném oparu statečně po oválu proháněl.
Poslední díl tréninkového kempu se uskuteční vzhledem přeloženého chabařovického mítinku v neděli 30. října. Operativně tak realizační tým ŠSA reagoval na danou skutečnost. Jiří Štancl se popatnácté vydá do Slaného na svoji akademii, kam jsou samozřejmě zváni všichni, kteří se jak sportovně, tak organizačně podíleli na její zdárné premiérové sezoně a dojde zde k vyhodnocení celého letošního ročníku.
Kostěnice – 22. října
Počátkem září roku 1994 stál na pódiu Zlaté stuhy a nad sebou měl pouze Pavla Ondrašíka a vítězného Mirko Woltera a Pardubičané věřili, že jim z šikovného juniora v klubu vyrůstá šikovný závodník. Jenže osud zatočil kormidlem a Petr Pozdník se hned v následující sezóně z oválů vytratil. Vrátil se na ně až dnes, kdy suverénně opanoval plochodrážní kategorii třetího Srandamače v Kostěnicích. Na stupně vítězů jej doprovodili Dan Macl, jenž měl po výletu po polní cestě navazující na první zatáčku v rozjížďce s číslem pět spoustu starostí vůbec se do velkého finále dostat. Třetím místem svou kariéru uzavřel Richard Berger. Program slunečné soboty zahájil potěr. Jiří Jeníček se svou plochodrážní Shupou chyběl, protože ve Svítkově pořádali brigádu na sundávání nafukovacích mantinelů. Na nejvyšší stupínek se postavil Jiří Kraus. Jeho otec Jiří vzápětí sváděl srdnaté souboje v závodě flat tracku, Michala Hlouška za sebou udržel, ovšem Daniel Plecháč prodloužil sérii své neporazitelnosti ze základní části také ve finále.
Revanš čtyřkolkám ve finále A
Sluníčko se opíralo do oken a probouzelo všechny spáče vyhlídkou na pěkný podzimní den. Ovšem letošní říjen je devátým nejdeštivějším desátým kalendářním měsícem od roku 1951. Členové Motoklubu Úhřetická Lhota by o tom mohli vyprávět dlouhé hodiny.
Minulou neděli se třetí letošní Srandamač nemohl konat kvůli dráze poničené dešti a také osud dnešního náhradního termínu visel dlouho ve hvězdách. Byť potvrzení rovnou od kostěnických oválků dorazilo už během čtvrtečního pozdního odpoledne, faktem zůstává, že pořadatelé nad vodním živlem zvítězili až včera pozdě večer.
Pokud se někdo divil, na co byly potřeba tři kubíky pilin, měl jasno už při příchodu. Polní cesta byla plná bahna, a pokud si někdo obul elegantní polobotky jako na běžný plochodrážní mítink, se zlou se potázal. Nicméně lidé znalí poměrů se vybavili spíše jako na motokros. Ostatně terénní stroje hrály v improvizovaném depu uvnitř dráhy prim.
V závodě potěru nebyl plochodrážní motocykl vůbec. O pár kilometrů na západ totiž ve Svítkově sundávali po sezóně nafukovací bariéry. Tím pádem nemohl jet ani Josef Novák závod plochodrážníků, ani Jan Jeníček podnik pro mladé naděje.
Těch se sešlo devět, avšak zelená kroska Denisy Maclové stála bezmocně opřená o přívěsný vozík za dodávkou jejího otce Dana. Jednatel klubu měl s organizací mítinku tolik starostí, že zapomněl opravit píchlou zadní pneumatikou. Prekérní situaci vyřešilo její střídání s Vincentem Vaňátkem či Richardem Soukupem v sedle jejich strojů.
Souboje dětí, které na menším oválku kroužily jízdy po šesti kolech, nepostrádaly nejen nadšení, ale i urputnost velkých plochodrážních hvězd. Kupříkladu Adéla Táborská za řidítky čtyřkolky dávala jasně najevo, že termín full gas jí rozhodně není cizí.
Neméně suverénně si počínal Matěj Lát s druhou čtyřkolkou ve startovním poli a také Jiří Kraus sedlající větší motokrosový motocykl. Ten také vedl rozjížďku s číslem čtyři, kde narazil na obě čtyřkolky. Jenže někdy na začátku třetího okruhu mu zhasnul motor.
Zoufale našlapoval motocykl, avšak neuvedl jej do chodu dříve než Matěj Lát a Adéla Táborská vjížděli do posledního kola. Nicméně v deváté jízdě zamířil ihned od startu k vnitřní čáře a díky třem bodům si otevřel šanci na nápravu ve finále A.
Petr Pozdník v odpovědi na otázku, proč se roku 1995 z plochodrážních kolbišť vytratil:
„Dostal jsem rozum… Ale jen nakrátko… (bouřlivý smích ze všech stran).“
Revanš za předchozí prohru vyšel Jiřímu Krausovi dokonale. Stylem start – cíl se před zraky Matěje Láta a Adély Táborské stal prvním vítězem dnešního dne. Ani finále s nižšími čísly z abecedy nepostrádaly bojovnost. V béčku se Tomáš Kňava musel bránit neustálým nájezdům Tomáše Táborského, jehož motocykl ještě předtím ve finále C osedlala Denisa Maclová.
Za jeho řidítky ukázala záda Richardu Soukupovi. Jako první však dojel do cíle Vincent Vaňátka, potomek dalšího borce, kteří se už nemohli dočkat, až se startovací zařízení přesune na velký ovál kolmo umístěný tomu menšímu.
Dan Macl se k nádraží nedostal
Jezdit na regulérním ovále u nás bez licence může být problém, ostatně i Václav Milík starší si na letošní rok musel pořídit licenci, aby během tréninků ve Svítkově mohl zajíždět motocykl pro svého syna. Možnost prohánět se na plochodrážním stroji na amatérské nebo spíše neoficiální úrovni byla jedním z motivů, proč dráha v Kostěnicích vyrostla.
Ani dnes nestartoval žádný ze závodníků, s nimiž se běžně potkáváme při závodech. I tak se ovšem sešla povedená sestava. Čtyři místní mušketýři Dan Macl, Michal Krejčí, Jan Vaňátka a Stanislav Buňka dostali společnost třech dalších borců.
Richard Berger ze Svitav se tady definitivně loučil se svou aktivní kariérou. Naopak na jejím prahu stojí Jan Hlačina. Přivezl si dvěstěpadesátku, která jej dle slov jeho otce Jana zaujala natolik, že se mu nechce do sedla stopětadvacítky. A konečně po jednadvaceti letech se zrakům širší veřejnosti za řidítky plochodrážního motocyklu představil Petr Pozdník, někdejší nadějný junior ZP Pardubice.
Hned v první jízdě ovšem ukázal, že ze svého umění neztratil vůbec nic. Od startu ulétl jako zdivočelý kanec a rychle zmizel Richardu Bergerovi a Michalu Krejčímu, který nakonec neviděl cíl. „To se skoro stydím říct,“ odpovídal o chvilku později, cože se to přihodilo. „Zapomněl jsem si otevřít metyl…“
Oči pro pláč měl také Stanislav Buňka. Karel Kadlec mu domluvil skvělou kombinézu po Johnu Hartleyovi, jelikož žádný jiný z plochodrážníků nemá tak vysokou postavu. Ve druhé jízdě, v níž Dan Macl odvedl Jana Hlačinu, chyběl. A nechystal se ani do dalších rozjížděk.
Stanislav Buňka vysvětluje svou absenci:
„Nechytá to, nemám to nervy…“
Třetí jízda přinesla triumf Richardu Bergerovi. Jan Vaňátka se v úvodním oblouku dostal spodem pod Michala Krejčího, aby si po průjezdu cílem šel s elegantním startmaršálem vysvětlit, kolik jsou tři, a kolik čtyři. Nešlo však o neznalost elementárních počtů, ale o nedorozumění a informační šum. Každopádně třetí jízda byla poslední, kde účastníci obkroužili čtyři kola. Od té chvíle se každopádně už všechny plochodrážní rozjížďky dnešního Srandamače jezdily výhradně na tři okruhy.
Petr Pozdnik však neřešil matematiku a ve čtvrté jízdě ujel čtvrtlitru Jana Hlačiny. Vzápětí Dan Macl se nejprve odrazil Jana Vaňátku, aby se rovnou pustil do Richarda Bergera. Tomu nebyl platný skvělý start, protože už v prvním výjezdu se díval na záda jednatele pořádajícího klubu.
Jenže ve druhém kole Dan Macl nezahnul v prvním výjezdu, ale ve stylu vladyka Horymíra se nevydal k Neumětelům, nýbrž polní cestou ke kostěnickému nádraží. Na rozdíl od bájného hrdiny nesedlal věrného Šemíka, ale plochodrážní stroj s odpruženým dlouhodrážním rámem. Nicméně počátek jeho anabáze byl jen o poznání méně dramatický než skok do Vltavy z vyšehradské skály.
„Měl jsem zavřenej‘ kohoutek od metylu,“ vyprávěl Dan Macl, který svým kouskem rozesmál všechny přítomné. „Jedeš složenej‘. A motorka najednou úúú…“
Triumfy dvou suverénů
Poté, co Dan Macl emigroval rovnou z rozjeté rozjížďky s číslem pět, tři body zdědil Richard Berger. S osmi body celkem byl prvním jasným účastníkem velkého finále. V šesté jízdě k němu přibyl i Petr Pozdník, o jehož rychlosti se znovu přesvědčili jak Michal Krejčí, tak Jan Hlačina.
Naději na jízdu o pódium živil také Jan Vaňátka. Jenže podobné choutky měl i Dan Macl, který opanoval rozjížďku s číslem sedm právě před neméně ambiciózním vousáčem. Do akce se konečně dostal také Stanislav Buňka.
Jenže se evidentně inspiroval u Dana Macla. V úvodním výjezdu druhého kola totiž zopakoval jeho spanilou jízdu po polní cestě. Aby si vynahradil smolnou sobotu, vrátil se na ovál a dal si ještě jedno kolečko navíc. Skončil však na zemi. Inu, cože se to říká, že spadne na nešťastníka, který nestihne včas doběhnout na toaletu?!
Díky porážce od Dana Macla šel Jan Vaňátka pouze do malého finále. V něm se ujal vedení a zdálo se, že při vyhlášení bude stát těsně vedle pódia. Ovšem Michal Krejčí si nabrousil tužku, aby to byl právě on, komu se podaří sepsat úspěšný scénář pro happy end třetího Srandamače.
Neustále snižoval svou ztrátu od Jana Vaňátky. Ve druhém oblouku druhého kola udeřil, avšak prozatím zůstával druhý. V předposlední zatáčce se mu už manévr povedl dokonale, aby záhy proburácel pod šachovnicovou vlajkou jako vítěz.
Petr Pozdník nenašel sebemenší důvod, proč by neměl opanovat také velké finále. Triumf si připsal stylem start – cíl. Dan Macl pojal průjezd první zatáčkou velkoryse. A vnější stopa jej vynesla před Richarda Bergera, jemuž se už nepovedlo se na druhé místo dostat.
Richard Berger na téma své poslední jízdy v životě:
„Příjemný zakončení kariéry. Jezdit už nemůžu, není čas, je toho moc, něco musí pryč.“
To už se ovšem o slovo hlásili flat trackeři. Stěžovali si, že během dlouhého čekání od dopoledního tréninku vychladli. Nicméně Dan Macl je nechtěl kombinovat jejich mítink s plochodrážníky v obavě, že by drapákové pneumatiky některých z nich fatálně poškodily deštěm zkoušenou dráhu.
K závodu flat tracku nastoupila sedmička závodníků. Souboj o hrot čtveřice jízd sváděla čtveřice známá z mistrovství republiky v kategorii Classic. Prim hrál liberecký Daniel Plecháč, který si ve Svitavách vyzkoušel i prestižní FT1. Pokaždé se ubránil nájezdům, jimiž jej častovali Jiří Kraus, bývalý cyklista z Náchoda, který se v posledních letech zaměřil na motocykly, Michal Hloušek a Martin Hakl, další z liberecké stáje.
Větší problém nastal pouze ve třetí jízdě. Jiří Kraus mladší, jenž prve vyhrál závod potěru, neodjel, a Jakub Matějíček do něho zezadu vrazil. Do finále nakonec putovala čtveřice nejlepších. Stejně jako Petr Pozdník v závodě plochodrážníků, Daniel Plecháč sehrál roli suveréna flat tracku.
Za sebou měl Jiřího Krause, jenž musel vzdorovat Michalu Hlouškovi. Neotřesitelný vládce klasiků na úrovni mistrovství republiky se v poslední zatáčce užuž sahal po druhé příčce, avšak náchodský borec jej nakonec včas vyvezl.
Melbourne – 22. října
Boj o titul mistra světa skončil prakticky již před třemi týdny v polské Toruni. Po odstoupení Jasona Doyleho potřeboval Greg Hancock ke své čtvrté korunovaci jen tři body. Získal je již ve své první rozjížďce a nakonec závod nedokončil. Zato boj o stříbro pokračoval až do finálové jízdy. Chrisu Holderovi nakonec triumf nepomohl ani k bronzové medaili. Získal ji Bartosz Zmarzlik,i když neměl daleko od předjetí Taie Woffindena, jímž by jej sesadil z postu světového vicemistra.
Greg Hancock získal svůj čtvrtý titul mistra světa, čímž vyrovnal výkony Barryho Briggse a Hanse Nielsena. Sám je již legendou v mnoha ohledech, nicméně v žádném případě nehodlá ubírat plyn. „No, je to taková idea,“ svěřoval se na tiskové konferenci. „Nikdy jsem nedával žádný časový rámce na tuto hru. Miluju to, co dělám. Teď je to stejné. Pořád bojuju a zkouším najít to málo navíc, když rok, abych byl rychlejší. Nemohu porážet tyto kluky naprostou agresí, musím být trochu chytřejší a trochu rychlejší.“
Letošní titul získal Greg Hancock hned ve své úvodní jízdě po epickém souboji s Piotrem Pawlickim. „Ta první jízda byla vzrušující, nervy drásající, emotivní, prostě všechno,“ svěřoval se později na tiskové konferenci. „Po prvním kole jsem zjistil, že moje pneumatika byla dost teplá a motorka se zvedala. Dokázal jsem ale Pawlickeho zaskočit. Jsem nadšený, když se dívám nazpět na rok, co jsem měl, jsem udivený. Je skvělé být na seznamu s těmi ostatními čtyřnásobnými mistry světa. To jsou hrdinové, ikony a pilíře sportu. Dostal jsem se mezi ně, jsem poctěný, unešený a šťastný sám za sebe. Je to opravdu, opravdu pocta být v takové společnosti.“
Greg Hancock složil rovněž poklonu Austrálii. „Bylo fantastické vyhrát na jižní polokouli,“ nechal se slyšet. „Australané si zaslouží mnoho uznání. Pochopitelně jim chyběl Jason Doyle, což je škoda, ale Chris vyhrál a udělal skvělý výsledek.“
Samotný závod skončil pro Grega Hancocka ve třetí sérii. Byl diskvalifikován dle článku 070.10.13 reglementů FIM, které stanoví, že závodník, který po startu nepodává přesvědčivé výkony, že závodí podle svých nejlepších schopností, může být potrestán. Na základě verdiktu sudího se Američan rozhodl dále v závodě nepokračovat.
1. Chris Holder, AUS
2 3 3 3 0 3 3
17
2. Tai Woffinden, GB
3 0 2 3 3 2 2
15
3. Bartosz Zmarzlik, PL
3 3 1 3 2 2 1
15
4. Antonio Lindbäck, S
1 2 3 2 3 3 0
14
5. Niels Kristian Iversen, DK
2 3 1 2 3 1
12
6. Matej Žagar, SLO
2 0 2 3 3 1
11
7. Michael Jepsen Jensen, DK
3 1 3 1 2 0
10
8. Piotr Pawlicki, PL
2 2 T 2 2 0
8
9. Andreas Jonsson, S
1 3 1 1 0
6
10. Fredrik Lindgren, S
0 2 2 0 2
6
11. Greg Hancock, USA
3 2 ex – –
5
12. Maciej Janowski, PL
1 1 1 1 1
5
13. Peter Kildemand, DK
0 0 3 0 1
4
14. Chris Harris, GB
0 1 0 2 1
4
15. Jack Holder, AUS (res)
2 F
2
16. Sam Masters, AUS
1 0 0 0 1
2
17. Brady Kurtz, AUS
0 1 M 1 0
2
18. Max Fricke, AUS (res)
0 F
0
Konečné pořadí seriálu:
1. Greg Hancock 139, 2. Tai Woffinden 130, 3. Bartosz Zmarzlik 128, 4. Chris Holder 126, 5. Jason Doyle 123, 6. Piotr Pawlicki 99, 7. Antonio Lindbäck 93, 8. Niels-Kristian Iversen 91, 9. Matej Žagar 90, 10. Maciej Janowski 90, 11. Fredrik Lindgren 88, 12. Peter Kildemand 68, 13. Nicki Pedersen 62, 14. Andreas Jonsson 52, 15. Chris Harris 40, 16. Michael Jepsen Jensen 31, 17. Patryk Dudek 8, 18. Martin Smolinski 8, 19. Pawel Przedpelski 8, 20. Daniel King 7, 21. Krzysztof Kasprzak 7, 22. Anders Thomsen 5, 23. Kim Nilsson 5, 24. Peter Ljung 4, 25. Václav Milík 3, 26. Sam Masters 2, 27. Tobias Kroner 2, 28. Brady Kurtz 2, 29. Jack Holder 2, 30. Denis Štojs 1, 31. Jacob Thorssell 1, 32. Nick Škorja 1, 33. Daniel Kaczmarek 1, 34. Kacper Woryna 1.