Praha – 19. září
Dunění ohňostroje na pražské obloze, jež si včera při Tomíčkově memoriálu vybrala k pláči zrovna tu nejméně vhodnou dobu, udělalo symbolickou tečku za jeho kromobyčejně povedeným víkendem. V sobotu mu na krk pověsili stříbrnou medaili evropského vicemistra a na druhý den se se svými čtrnácti body s jedním bonusem stal nejlepším mužem duelu o třetí místo polské extraligy. A konečně v pondělí se poprvé v kariéře postavil na pódium legendárního pražského závodu. V sobotu má nakročeno ke svému čtvrtému titulu mistra republiky, ovšem není vyloučeno, že se čumák jeho dodávky stočí směr švédský Stockholm. Václav Milík se svěřil magazínu speedwayA-Z, že prozatím netuší, jestli půjde na nástupu mávat divákům v západních Čechách či metropoli skandinávské monarchie.

 

K evropskému stříbru bylo potřeba osm rozjížděk

„Ani jednou jsem nebyl na bedně,“ připomíná Václav Milík, že se ve finálovém seriálu evropského šampionátu poprvé postavil na stupně vítězů až v neděli v Rybniku. „Ani jednou jsem nebyl ve finále. V Rybniku jsem se zakous‘, byl jsem blízko medaile.“

Šampionát starého kontinentu měl vskutku okázalé vyvrcholení, když se po skončení základní části závodu v Rybniku dělili o průběžnou první příčku Antonio Lindbäck, Grigorij Laguta, Krzystof Kasprzak a Nicki Pedersen. Švéd však bylo po základní části ze hry, Poláka a Dána čekala finálová jízda. Rozjížďka poslední šance mohla do hry o titul dostat jak Václava Milíka, tak Leona Madsena, kteří na vedoucí čtveřici ztráceli pouhopouhý bod.

Vyhrál ji Emil Sajfutdinov a spolu s ním se hladce kvalifikoval i Václav Milík, zatímco Leon Madsen a Grigorij Laguta právě tady přišli o poslední naději na některý z cenných kovů. Ve finále vyrazil za titulem Nicki Pedersen, který triumfoval stylem start – cíl. Václav Milík byl druhý. Srovnal krok s Krzysztofem Kasprzakem, aby jej vzápětí odvedl od startu rozjezdu o stříbrnou medaili.

„Nicki jel fantasticky,“ uznává pardubický závodník. „Ztrácel šest bodů, ale byl nechytatelnej‘. Já jsem za druhý místo rád. Musel jsem ve finále udělat dva body, abych jel rozjezd. Polák to vypustil, já jsem měl parádní start. Porazil jsem ho už potřetí, asi byl ze mě rozhozenej‘ (smích).“

 

Plochodrážník sleduje oráče a oráč zase plochodrážníka

Seriál finále mistrovství Evropy SEC je v mnoha směrech konkurenčním podnikem cyklu Speedway Grand Prix. „Mistrovství Evropy je lepší než Grand Prix,“ uvažuje Václav Milík. „Tam jsou každej‘ rok stejný závodníci, je to uzavřenej‘ podnik. Mistrovství Evropy jsou super závody, napínavý od začátku do konce. Grand Prix je delší seriál, tohle je kratší, ale zajímavější.“

Finálový závod evropského šampionátu v novém seriálovém pojetí jsme v Čechách ještě neviděli, protože Divišov před třemi lety nebyl schopný splnit požadavky promotéra. Velké ceny však za tuzemským divákem přijíždějí každoročně do stověžaté matičky. Šanci vidět elitu světa přináší samozřejmě i Zlatá přilba, kterou ovšem Václav Milík už podruhé za sebou neviděl.

„Nedá se nic dělat,“ krčí Václav Milik rameny. „To víš, že bych rád jel Zlatou přilbu, jsou tam moji diváci. Ale nevychází to, měli jsme finále v Polsku.“

Pardubičan se v neděli v Poznani dostal do podobného postavení jako v roli kapitána národního celku při světovém poháru. S výjimkou Taie Woffindena nikdo z jeho wroclawských kolegů nedosáhl na dvouciferné skóre. Tomasz Jedrzejak, nejlepší ze zbytku týmu, na tom byl o celých osm bodů hůře, takže si Zielona Gora odvezla domů triumf v poměru 42:48.

„Udělal jsem skvělej‘ výsledek, ale prohráli jsme, takže v neděli jedeme smazat šestibodovou ztrátu,“ pochvaluje si Václav Milík a dodává svůj recept na úspěch. „Potkal jsem pár dobrejch‘ lidí, co tomu rozumí, dal jsem do toho všechno a jde to dopředu. Pořád si volám s tátou, pořád vidí, jak jezdím. Já taky koukám na jeho výsledky v orbě. S šestnáctým místem v mistrovství světa nebyl spokojenej‘, ale mistrovství republiky vyhrál. Proto pojede svět v Keni, tam pojedu s ním.“

 

Půl století stará záležitost z Olomouce se může opakovat v sobotu v Plzni

Unikající vzduch ze zadní pneumatiky v semifinále v Goričanu sebral Václavu Milíkovi naději výrazně zasáhnout do challenge ve Vetlandě. Naději jezdit v Speedway Grand Prix představuje divoká karta, o níž pražský klub pro Václava Milíka již v minulosti žádal. Nicméně letos je tady záležitost, kdy Pardubičan v Praze pustil před sebe svého wroclawského kolegu Taie Woffindena…

„V Grand Prix bych rád byl,“ připouští Václav Milík. „Musím postoupit do challenge. Je to dlouhá cesta, moh‘ bych dostat divokou kartu. Ten Woffy by tam prej‘ neměl hrát roli.“

Nicméně Václav Milík má šanci představit se v elitním seriálu již v sobotu. Jaroslaw Hampel už definitivně rezignoval na účast. Místo Poláka jezdí Fredrik Lindgren, zatímco další kvalifikovaný náhradník Michael Jepsen Jensen zastoupil zraněného Andrease Jonssona v Teterowě. Po nešťastném pádu Nickiho Pedersena při Zlaté přilbě by byl na řadě Václav Milík coby třetí rezervní závodník v pořadí.

Původní informace, že se Andreas Jonsson už letos na oválech neobjeví, je však v posledních dnech revidována. Václav Milík tím pádem nemá jistotu, zda místo Plzně nepojede do Švédska. Jisté ovšem je, že se termín plzeňského závodu kvůli jeho případné účasti ve Stockholmu měnit nebude, což magazínu speedwayA-Z při Tomíčkově memoriálu potvrdil Petr Moravec, předseda VV SPD.

„Nevím, jako to bude,“ říká Václav Milík. „BSI se může ozvat klidně až ve čtvrtek. Když pojedu Grand Prix, pojedu Grand Prix. Pak by titul vyhrál konečně Pepa, přeju mu to. Já mám náskok třech bodů, a kdybych jel, chtěl bych vyhrát.“

Jistě není bez zajímavosti, že k podobné situaci došlo už roku 1964. Jaroslav Volf mladší se před jednapadesáti lety jako první Čechoslovák kvalifikoval do finále mistrovství světa ve švédském Malmö. Protože si vedoucí výpravy chtěli pobyt za železnou oponou užít jaksepatří, po pátečním závodě si jej prodloužili o celý víkend. Mistrovství republiky vrcholilo v neděli v Olomouci, kde Jaroslav Volf chyběl, a Luboš Tomíček získal čtvrtý ze svých pěti titulů.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), tiskový servis FIM Europe a archív autora