Praha – 19. září
Nevítaný host všech plochodrážních závodů se přišel podívat také na Tomíčkův memoriál. Někdy okolo šesté jízdy se z nebes spustily první kapky. Bylo jich víc a víc, až po třech sériích jízd přinutily jury dát situaci čtvrthodinový voraz. Jenže během něho pršelo, pršelo, jen se lilo. A tak Greg Hancock s Emilem Sajfutdinovem přišli před hlavní tribunu coby poslové špatných, leč očekávaných zpráv. Poprvé po čtvrtstoletí zůstal pražský pouťák nedokončen. Peter Ljung, který ani jednou nepoznal hořkost porážky s úlevou v hlase vyprávěl na tiskové konferenci, že se nedostal do přímé konfrontace s Václavem Milíkem a Matějem Kůsem, kteří jej přišli na stupně vítězů doprovodit.
Dva Češi na čele průběžné klasifikace
Velká podívaná jako každý rok. Pokud v Praze táhne něco do ochozů stadiónu Markéta diváky kromě české Speedway Grand Prix, je to bezesporu Memoriál Luboše Tomíčka. Letos se startovní listina kromobyčejně povedla a nabídla divákům i Grega Hancocka a Václava Milíka, kteří vzhledem k finále play-off polské extraligy včera nemohli jet Zlatou přilbu města Pardubic.
Na druhou stranu závod všech závodů vzal pražským pořadatelům Nickiho Pedersena. Dánský exmistr světa upadl ve velkém finále při útoku na Emila Sajfutdinova a jeho chorobopis z pardubické nemocnice nebyl rozhodně pěkným čtením. Na startovním čísle tři jej nahradil krajan Kenneth Bjerre.
Původně měl mít jedničku. Ta byla sice tradičně vyhrazena vítězi Zlaté přilby, ovšem Emil Sajftutdinov již mezi šestnácti závodníky figuroval na devítce. A tak jako prvního borce na nástupu představovali Rohana Tungateho, jenž byl zprvu jen jakousi zálohou pro pořadatele.
A byl to právě Australan, který se letos jako první zapsal mezi vítěze nejstaršího motoristického klání na území stověžaté matičky! Kennethu Bjerremu nepomohla ani výměna motocyklu těsně před startem rozjížďky s číslem jedna. Rohan Tungate kraloval od startu až do cíle. Dán ovšem za svými zády udržel Josefa France, který po pouťáku v Cloppenburgu, světovém finále na dlouhé dráze ve Vechtě a pardubické Zlaté přilbě jel čtvrtý závod ve čtyřech dnech.
„Konec sezóny,“ pokrčil pražský závodník v předtuše, že jej po náročném maratónu dnes nečeká oslnivý večer. Nicméně pražské publikum dostal záhy možnost otevřít svá ústa při podpoře českých závodníků. Václav Milík ovládl rozjížďku s číslem dvě.
Matěj Kůs po závodech bilancuje dnešní večer:
„Dvě jízdy se mi povedly, byly ty nejtěžší. Čekala mě ještě jízda s Vencou, ale jsem rád, že jsme dojeli zdraví.“
Robert Lambert se vnitřní stranou první zatáčky dokázal probít pouze před Eduarda Krčmáře a Troye Batchelora. Pardubický závodník však držel vedoucí pozici pevně ve svých rukou. Stejně neomylně si dláždil cestu do čela také Matěj Kůs v rozjížďce s číslem čtyři.
V ní skočil Tobias Busch do pásky. Díky tomu se vrata depa otevřela pro Zdeňka Holuba. První náhradník se před startem otočil, aby mu jeho otec provedl ještě poslední úpravy na motocyklu. Nicméně na body nedosáhl. Ty však ve společnosti Matěje Kůse, Grega Hancocka a Jurici Pavlice visely proklatě vysoko.
Vedle obou Čechů a Rohana Tungateho se po první sérii hřál na postu leadera průběžné klasifikace ještě Peter Ljung. Švéd úřadoval v rozjížďce s číslem tři, v níž se prvním poraženým nestal nikdo menší než Emil Sajfutdinov. Vítěz Zlaté přilby se stačil dostat pouze před Troye Batchelora.
Nejkratší Memoriál historie
Pochmurné dešťové mraky našly na obloze ztemnělé zářijovým soumrakem skvělou kamufláž. Nicméně pořadatelé věděli z meteorologických serverů svoje. Proto se stopětadvacítkáři ve své první předváděcí jízdě objevili již čtvrt hodiny před nástupem. Jejich dnešní premiéra se zároveň změnila v derniéru.
Někdy mezi pátou a šestou jízdou dopadly na zem první dešťové kapky. V tu chvíli nebyl na stadión jediný člověk, který by nechápal, že vedle Tomíčkova memoriálu běží další závod. A sice dostat mítink za hranici přijatelné akceptovatelnosti výsledků.
Mezitím Václav Milík prodloužil sérii své neporazitelnosti. V páté jízdě opět nikdo neměl sebemenší šanci jej chytit. Už na konci druhého kola vedl před trojicí Rohan Tungate, Emil Sajfutdinov a Tobias Busch o půl rovinky. Dvojice zbývajících vítězů z úvodní série stanula na startovním roštu rozjížďky s číslem dvě. Jenže zatímco Peter Ljung hrál další sólo, Matěj Kůs zůstal trčet na třetím místě za Robertem Lambertem.
Nicméně v závodě, který vrcholí finálovou jízdou pěti nejlepších nešlo o žádnou tragédií. Matěj Kůs nešetřil odhodláním svůj výpadek napravit. K rozhodující jízdě o vítězství se přiblížil také Kenneth Bjerre. Aby se však dostal na průběžných pět bodů, musel se pořádně nadřít.
V rozjížďce s číslem sedm perfektně odstartoval, avšak z vnějšku první zatáčky jej na čele vystřídal Greg Hancock. Aby toho nebylo málo, ve druhém okruhu se před něho dostal také Tory Batchelor. Ovšem třetí kolo bylo poslední pro Grega Hancocka, který musel odstoupit se závadou na motocyklu.
Do poslední zatáčky vletěl Kenneth Bjerre zevnitř. Ačkoliv se zdálo, že Troy Batchelor bude na venku rychlejší, byl to právě Dán, kdo protnul cílovou metu dříve. Vzápětí v osmé jízdě si o finále řekl Jurica Pavlic, který dosáhl vcelku komfortního vítězství před Martinem Smolinskim. Jenže slejvák pořádně zesílil natolik, že i největší optimisté ztráceli naději na dokončení celého programu.
Závod spěšně pokračoval třetí sérií. V deváté jízdě předjel Troy Batchelor Roberta Lamberta. Publikum však vzhlíželo k rozjížďce s číslem deset, v níž měl Václav Milík změřit své síly s Gregem Hancockem. Leader aktuální klasifikace seriálu velkých cen však měl navrch a Pardubičan inkasoval svou první dnešní ztrátu.
Greg Hancock vysvětluje divákům předčasný konec závodu:
„V depu vidíme, že podmínky jsou obtížné. Spadlo hodně vody, dráha je těžká a nebezpečná.“
Moknoucí publikum rozehřál Matěj Kůs svým hladkým prvenstvím v rozjížďce s číslem jedenáct. Bodové zisky obou Čechů překonal Petr Ljung, který s přehledem vyhrál dvanáctou jízdu. Po ní už byla se závodem veta. Ohlášenou patnáctiminutovou přestávku, během níž se mělo rozhodnout o osudu mítinku, už jen málokdo nebral jinak než pouhou formalitu.
A vskutku, na ovál záhy vykročili Greg Hancock a Emil Sajfutdinov, aby publiku vysvětlili, že se dnes už nepojede. Peter Ljung tak mířil na nejvyšší stupínek za svá tři vítězství a doprovázeli jej Václav Milík a Matěj Kůs. Švéd slavil vítězství v nejkratším Tomíčkově memoriálu celé historie, před pětadvaceti lety se končilo po rozjížďce s číslem šestnáct.
Zatímco ohňostroj doprovázel tiskovkou konferenci, která probíhala o více než hodinu dříve oproti původnímu plánu, ledaskoho napadlo, kdo by vlastně vyhrál, pakliže by Greg Hancock nesebral onen bod Václavu Milikovi. „Kdyby…“ povzdechl si Pavel Ondrašík, sportovní ředitel závodu. „Co ti na to mám říct? Třeba mince? Zeptej se Suchoše, ten ví svoje…“
Hlasy z depa
„Byl jsem v pohodě, než začalo pršet a bylo to kluzké,“ svěřoval se Peter Ljung. „Byla to výzva, ale pořád to šlo. Jsem rád, že to dopadlo, jak do dopadlo. Měl jsem štěstí, v další jízdě bych musel jet s Václavem…“
„Zklamání, že začalo pršet,“ netajil se Václav Milík. „Nebyl jsem se podívat na dráze, ale v depu moc závodníků nechtělo jet dál. Druhý místo je pěkný, ale myslím, že jedna série by šla ještě odjet. Ale samozřejmě mít devět bodů, chtěl bych to taky zrušit (smích).
„Až tak špatná dráha při mým vítězství nebyla,“ vyprávěl Matěj Kůs. „Dalo by se pokračovat ještě jednu sérii. Moc dlouho ale asi ne, ani jsem o tom nepřemejšlel. Nešel jsem se podívat na dráhu, nezabejval jsem se tím, jak by to bylo dál. Dnes byly těžký podmínky, zmokli jsme, to je velká škoda. Dráha byla, jaká jsem očekával, i za suchejch‘ podmínek by nebyla lehká. Do toho začalo pršet, bylo to o srdcích a o plynu. Vyhrál jsem dvě nejtěžší jízdy a s třetím místem jsem samozřejmě spokojenej‘. S Mildou jsme za sebou nechali pár dobrejch‘ jmen a na výsledek můžeme bejt‘ pyšný.““
„Konec sezóny, asi mi chyběla motivace,“ posteskl si Josef Franc. „Musím šetřit síly na sobotu na mistrák do Plzně. Pátek v Cloppenburgu a v sobotu ve Vechtě se mi závodilo dobře, asi jsem byl unavenej‘. Dnes to nebylo ideální, jsem si toho vědom, jako profík bych to měl zvládnout. Ale na konci sezóny docházej‘ síly, musím je šetřit na důležitější závody.“
| 1. Peter Ljung, S | 3 3 3 | 9 |
| 2. Václav Milík, CZ | 3 3 2 | 8 |
| 3. Matěj Kůs, CZ | 3 1 3 | 7 |
| 4. Kenneth Bjerre, DK | 2 3 1 | 6 |
| 5. Troy Batchelor,AUS | 1 2 3 | 6 |
| 6. Jurica Pavlic, CRO | 2 3 1 | 6 |
| 7. Robert Lambert, GB | 2 2 2 | 6 |
| 8. Rohan Tungate, AUS | 3 2 E | 5 |
| 9. Martin Smolinski, D | 1 2 2 | 5 |
| 10. Greg Hancock, USA | 1 E 3 | 4 |
| 11. Eduard Krčmář, CZ | 0 1 3 | 3 |
| 12. Emil Sajfutdinov, RUS | 2 1 E | 3 |
| 13. Josef Franc, CZ | 1 1 1 | 3 |
| 14. Brady Kurtz, AUS | 0 0 1 | 1 |
| 15. Daniel Gappmaier, A | 0 0 0 | 0 |
| 16. Tobias Busch, D | T 0 0 | 0 |
| 17. Zdeněk Holub, CZ (res) | 0 | 0 |
| 18. Ondřej Smetana, CZ (res) | DNR |
Ukázková jízda 125 ccm:
| Lukáš Vinter, Pavel Kuchař, Jan Kvěch, Jaroslav Vaníček, Michal Baštecký |
Poznámka: další program stopětadvacítek padl na vrub deštivému počasí a související snaze neprodlužovat hlavní závod
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
