Evropské stříbro Václava Milíka ze sobotního Rybniku je hlavní zpráva uplynulého týdne. Nechybělo mnoho a Josef Franc se s letošním světovým šampionátem na dlouhé dráze loučil z pódia ve Vechtě. Českého fanouška zaměstnával pardubický super víkend s dnešním Tomíčkovým memoriálem. Nicméně českou a slovenskou stopu za posledních sedm dnů najdeme rovněž v britské Premier League a pochopitelně v Polsku a ve Švédsku, kde prestižní ligy spějí vstříc svému rozuzlení.
Matěj Kůs měl pilný a úspěšný týden
Zkraje týdne si švédský tým Rospiggarna Hallstavik prodloužil své vítězné tažení finálovou části Elitserien. Dackarna Malilla byla v pondělí na své domácí dráze těžkým rivalem a závod skončil těsně 44:46. Martin Vaculík dovezl hostům deset bodů s jedním bonusem (2 3 2 1 2 X).
Druhý den v Hallstaviku se však Rospiggarna stala jednoznačným pánem situace. Ukazatel skóre se zastavil na hodnotách 56 a 34. Martin Vaculík exceloval a z tábora protivníka jej dokázal porazit jen Maciej Janowski v rozjížďce s číslem devět. Slovák dal dohromady dvanáct bodů se dvěma bonusy (2 3 2 3 2).
Rospiggarna Hallstavik se za dva týdny potká ve finále s Dackarnou Malilla, kterou v tabulce nadstavbové části předčila o plných šest bodů.
Zdeněk Simota si užívá ocenení Rider of the Night
Skvělý začátek týdne zažil Matěj Kůs. V pondělí se na domácím triumfu svého Newcastle nad Workingtonem podílel třinácti body s jedním bonusem (2 2 3 3 E). Nebýt závěrečné poruchy, o jediný bod by přišel v páté jízdě, v jejímž cíli byl před ním Ricky Wells.
Ve čtvrtek Newcastle prohrál v Ipswichi 52:41. Vedle Steve Worralla byl nejstabilnější oporou hostí právě Matěj Kůs se svými devíti body (1 2 1 3 2). Pražan měl vcelku rušný týden, protože odveta s Ipswichem byla na programu v Newcastlu již včera. Tým Diamantů slavil vítězství 55:37, přičemž Matěj Kůs inkasoval osm bodů s jedním bonusem (1 3 1 3).
O víkendu za sebou Václav Milík nechal spoustu soupeřů zvučných jmen
Sobotní večer byl úspěšný také pro Zdeňka Simotu. Jeho Plymouth porazil Scunthorpe 48:42. A jihočeský závodník, jehož jsme po třech letech viděli předminulý týden v akci také u nás, inkasoval třináct bodů s jedním bonusem (1 3 3 1 2 3) a vysloužil si ocenění jezdce večera.
Po prvním kole finále polské extraligy stojí blíže k titulu Toruň. Na své domácí dráze porazila Gorzow v poměru 49:41. Martin Vaculík neměl o den dříve povedený večer v evropském šampionátu v Rybniku, z něhož po dvou pádech odstoupil. Včera dal dohromady osm bodů s jedním bonusem (1 2 3 2 0).
Duel o třetí místo odstartoval vítězstvím hostujícího družstva. Wroclaw v Poznani podlehla Zielonej Goře 42:48. Václav Milík byl s Tai Woffindenem bodově nejproduktivnějším mužem utkání. Na rozdíl od britského exmistra světa si však ke svým čtrnácti bodům připsal také bonus (3 2 3 1 2 3).
Pardubice – 18. září
Včerejší obavy z deště byly dnes ty tam. Počasí Zlaté přilbě města Pardubice opět vyšlo a na obloze svítilo sluníčko. Závod probíhal prakticky bez zádrhelů. Jediný lehký pád měl Zdeněk Holub, který přitom roztrhnul nafukovací bariéru. Jinak všechno probíhalo bez problémů, mezi něž by jeden letmý start snad ani nešel počítat. Až přišla finálová jízda. Nicki Pedersen si na konci pátého kola při pádu zlomil čtyři žebra a vedle otřesu mozku vyšetření v nemocnici potvrdilo také frakturu zápěstí a šestého obratle. Emil Sajfutdinov tak musel finále vyhrát prakticky ještě jednou. Než se vyrovnal svým krajanům Igoru Plechanovovi., Faritu Šajnurovovi a Gennadiji Kurilenkovi, jenž zlatou trofej vyhráli v šedesátých letech, absolvoval jedenáct dlouhých svítkovských okruhů
Pavel Lejhanec dekoruje svým klenotem Emila Sajfutdinova
Pád útočníka a dvě píchlé pneumatiky
Emil Sajfutdinov měl nejlepší start ve finále. Nicki Pedersen byl zpočátku čtvrtý, avšak prokousával se kupředu. V pátém kole v zatáčce u depa udeřil na vedoucího ruského závodníka. Ťuknul si o něj a šel přes řidítka. Nestačil se ani chránit rukou a skončil v nemocnici.
Po sobotě, kdy v Rybniku upletl bič z něčeho ošklivého a navzdory zdánlivě bezvýchodné situaci se stal evropským šampiónem, jej před sobotním velkou cenou ve Stockholmu místo bodů zajímala lékařská zpráva. Jak je zmíněno v úvodu, nebyla rozhodně milosrdná.
Mezitím se ve Svítkově konalo repete finálové jízdy. Emil Sajfutdinov se opět ujal vedení. Zpočátku na něho útočil Rune Holta, ale ten se záhy věnoval udržení druhé příčky před Martinem Smolinskim. Nic se nedělo a startmaršál Jaroslav Kocek pečlivě odpočítával kola.
Až přišel poslední okruh. V ní měl Max Fricke jedoucí na čtvrté příčce defekt pneumatiky, takže jej překonal Peter Ljung. V poslední zatáčce se ozvala rána jako z děla. Pneumatika bouchla také Martinu Smolinskemu, přičemž cáry gumy létaly do dvoumetrové výše. Německý tovární závodník divišovské Jawy uhájil pódium, ovšem cílem projížděl po prázdném ráfku.
Martin Smolinski jediným recidivistou pódia
Finále osmašedesáté Zlaté přilby města Pardubice vejde do historie nejen červenými světly, ale také faktem, že dva závodníci dojeli do cíle bez vzduchu ve svých zadních pneumatikách. Emil Sajfutdinov jinak splnil úlohu favorita.
Potvrdil ji nejen dvěma triumfy ve finále, ale i v obou jeho předstupních.
Létal jako raketa, a i když ztratil body, jak ze čtvrtfinále, tak ze semifinále postupoval s plným počtem. Bez problémů procházel mítinkem také Rune Holta a výborné jízdy předváděl rovněž Max Fricke líbil se i jeho krajan Rohan Tungate.
Jurica Pavlic nakonec s odřenýma ušima postoupil do semifinále, kde však vypadl. Coby obhájce loňského vítězství skončil pátý v malém finále. Klidně by se dalo napsat, že poslední, jelikož Tory Batchelor zůstal stát s mechanickou poruchou.
Australan byl loni stříbrný, takže z nejlepší trojky ročníku 2015 stál na pódiu jen Martin Smolinski. Obhájil třetí místo, i když po explozi pneumatiky v něm musela být opravdu malá dušička.
Prodloužené čekání
Definitivní podoba startovní listiny se rodí prakticky až na nástupu. Kupříkladu Josef Franc jel celou noc více než sedm set kilometrů z německé Vechty, avšak Antonio Lindbäck neurazil o polovinu menší vzdálenost z polského Rybniku. Po finále evropského šampionátu, kam nastupoval jako leader, ale v němž na něj žádná medaile nezbyla, se pardubickým pořadatelům omluvil až kolem páté ráno.
Nepřijel ani Magnus Zetterström, který mohl jet jeden z posledních závodů své kariéry. Ze šesti Švédů nakonec byli dva. Šanci tak dostali také Frederik Jakobsen, Mikkel B. Andersen a Viktor Trofimov. Třicítku, kolem níž se rojily konspirační teorie spojované zejména s uvolněním Václava Milíka z play-off polské extraligy, dostal Rakušan Daniel Gappmaier.
Všichni však vypadli již na vylučovacím levelu. Stejný osud zažil i Zdeněk Holub. Nutno však poznamenat, že loni nejlepší český závodník měl skupinu těžkou jako hrom. Do čtvrtfinále postoupili Eduard Krčmář a Hynek Štichauer, který nakonec zajel z českých závodníků nejlépe.
Aby však postoupil do semifinále, potřeboval v třiadvacáté jízdě dojet alespoň druhý. Čtyři body a postup mu však sebral Peter Ljung. Bojovný výkon podával i Eduard Krčmář. Přímo nasazení Aleš Dryml, Tomáš Suchánek a Josef Franc vypadli po třech čtvrtfinálových jízdách. Ke slovu se dostali i náhradníci. Jaroslav Petrák absolvoval rekordní osmnáctou Zlatou přilbu, zatímco Ondřej Smetana si tu odbyl svůj debut.
Česká republika tím pádem neměla své zastoupení mezi nejlepšími dvanácti. Takový výřad českých borců Zlatá přilba zažil jen jednou, před devatenácti lety. Tomáš Topinka tak díky svému majstrštyku z roku 1996 zůstává nadále posledním českým vítězem.
Rune Holta, Emil Sajfutdinov a Martin Smolinski stojí na stupních vítězů
1. vylučovací skupina:
1. Tobias Musielak, PL
5 5 –
10
2. Tobias Busch, D
4 4 –
8
3. Rohan Tungate, AUS
2 E 5
7
4. Viktor Trofimov, UA
3 3 4
7
5. Andrej Kobrin, UA
1 2 3
5
6. Alesandro Milanese, I
0 1 1
2
res Ondřej Smetana, CZ
– – 2
2
2. vylučovací skupina:
1. Max Fricke, AUS
E 5 5
10
2. Jacob Thorsell, S
5 4 –
9
3. Kevin Wölbert, D
4 2 4
8
4. Frederik Jakobsen, DK
3 3 2
8
5. Mikkel B. Andersen, DK
1 1 3
4
6. Zdeněk Holub, CZ
2 X 1
3
3. vylučovací skupina:
1. Hynek Štichauer, CZ
3 4 5
9
2. Brady Kurtz, AUS
4 5 3
9
3. Adam Ellis, GB
5 0 4
9
4. Daniel Gappmaier, A
0 3 1
4
5. Mathias Schultz, D
2 2 2
4
6. Nick Škorja, SLO
1 1 0
2
4. vylučovací skupina:
1. Grzegorz Zengota, PL
5 4 5
10
2. Lasse Bjerre, DK
4 5 –
9
3. Eduard Krčmář, CZ
3 2 4
7
4. Norbert Magosi, H
2 3 E
5
5. Matic Ivačič, SLO
1 E 2
3
6. Christian Hefenbrock, D
F/R – –
0
res Jaroslav Petrák, CZ
0 1 3
4
res Ondřej Smetana, CZ
– – 1
1
1. čtvrtfinálová skupina:
1. Nicki Pedersen, DK
5 3 4
9
2. Martin Smolinski, D
0 5 3
8
3. Jurica Pavlic, CRO
2 0 5
7
4. Jacob Thorsell, S
3 4 0
7
5. Tobias Musielak, PL
4 1 2
6
6. Adam Ellis, GB
1 2 1
3
2. čtvrtfinálová skupina:
1. Grzegorz Zengota, PL
5 5 –
10
2. Troy Batchelor, AUS
3 E 5
8
3. Kevin Wölbert, D
4 4 0
8
4. Tobias Busch, D
0 1 4
5
5. Aleš Dryml, CZ
2 2 3
5
6. Chris Harris, GB
1 3 2
5
res Ondřej Smetana, CZ
– – 1
1
3. čtvrtfinálová skupina:
1. Rohan Tungate, AUS
5 5 –
10
2. Lasse Bjerre, DK
4 4 2
8
3. Peter Ljung, S
2 3 4
7
4. Kenneth Bjerre, DK
E 1 5
6
5. Hynek Štichauer, CZ
3 2 3
6
6. Tomáš Suchánek, CZ
1 0 1
2
4. čtvrtfinálová skupina:
1. Emil Sajfutdinov, RUS
3 5 5
10
2. Max Fricke, AUS
5 4 –
9
3. Rune Holta, PL
4 2 4
8
4. Brady Kurtz, AUS
1 3 2
5
5. Eduard Krčmář, CZ
2 0 3
5
6. Josef Franc, CZ
0 1 1
2
res Ondřej Smetana, CZ
– – 0
0
1. semifinálová skupina:
1. Emil Sajfutdinov, RUS
2 5 5
10
2. Rune Holta, PL
5 0 4
9
3. Nicki Pedersen, DK
4 2 3
7
4. Lasse Bjerre, DK
1 4 0
5
5. Troy Batchelor, AUS
3 1 2
5
6. Jurica Pavlic, CRO
3 1 2
5
2. semifinálová skupina:
1. Max Fricke, AUS
4 3 5
9
2. Peter Ljung, S
0 5 4
9
3. Martin Smolinski, D
5 2 3
8
4. Rohan Tungate, AUS
2 4 0
6
5. Grzegorz Zengota, PL
3 1 1
4
6. Kevin Wölbert, D
1 0 2
3
malé finále:
1. Grzegorz Zengota, PL
2. Lasse Bjerre, DK
3. Kevin Wölbert, D
4. Rohan Tungate, AUS
5. Jurica Pavlic, CRO
6. Troy Batchelor, AUS
E
finále:
1. Emil Sajfutdinov, RUS
2. Rune Holta, PL
3. Martin Smolinski, D
4. Peter Ljung, S
5. Max Fricke, AUS
6. Nicki Pedersen, DK
X
Hlavní trofej zmizela v Rusku po bezmála padesáti letech
Vechta – 17. září
Erik Riss nemohl lepším způsobem oslavit titul mistra světa na dlouhé dráze než osmadvacetibodovým maximem v závěrečném finále ve Vechtě. Jannick de Jong byl druhý nejen v posledním závodě, ale i celkově. O jediný bod před Theo Pijperem uhájil třetí místo Mathieu Tresarrieu, byť skončil v nemocnici po útoku Michaela Härtela. Protože se mladý Němec dopustil stejného prohřešku i s Richardem Hallem, dočkal se vyloučení do konce závodu. Josef Franc veze čtvrté místo, celkově skončil sedmý.
Zdeněk Schneiderwind popisuje mítink ve Vechtě:
„Ve Vechtě byl hodně tvrdý mítink. O největší rozruch se postaral Michael Härtel, který hodně přehnal svou bojovnost a poslal do prken jak Halla, tak Mathieu Tresarrieu, který skončil se zraněním v nemocnici. Po rázné domluvě od rozhodčího a vyloučení jak z jízdy, tak i celého závodu se situace dost uklidnila. Myslím, že to bylo neobvyklé, ale rozhodně správné rozhodnutí. Oba způsobené pády byly naprosto zbytečné a pro Mathieuho měly dost vážné následky. Jinak byl závod výbornou propagací dlouhé ploché dráhy a devět tisíc diváků slavilo titul Erika a vidělo hodně vyrovnaných a bojovných jízd.“
1. Erik Riss, D
4 4 4 4 4 4 4
28
2. Jannick de Jong, NL
4 4 2 3 4 3 3
23
3. Theo Pijper, NL (FFM)
4 2 3 2 3 4 2
20
4. Josef Franc, CZ
3 3 3 1 3 1 1
15
5. Jesse Mustonen, FIN
2 2 1 4 4 3 0
16
6. Andy Appleton, GB
2 3 2 3 1 2
13
7. Glen Phillips, GB
2 1 0 4 2 2
11
8. Mathieu Tresarrieu, F
3 3 4 F/R – –
10
9. Richard Hall, GB
1 1 F 1 3 0
10
10. Michael Härtel, D
3 4 X U – –
7
11. Aki-Pekka Mustonen, FIN
0 0 2 3 2
7
12. Mattthias Kröger, D
1 1 3 2 0
7
13. Dimitri Berge, F
1 2 0 0 2
5
14. Theo di Palma, F
0 0 1 2 1
4
15. Alessandro Milanese, I
0 0 1 0 0
1
16. David Pfeffer, D (res)
1 F
1
17. Kai Dorenkamp, D (res)
1
1
Závěrečné pořadí seriálu:
1. Riss 122, 2. de Jong 101, 3. Ma. Tresarrieu 84, 4. Pijper 83, 5. Berge 81, 6. Hall 61, 7. Franc 55, 8. Phillips 46, 9. A. P. Mustonen 43, 10. Tebbe 38, 11. J. Mustonen 34, 12. Kröger 29, 13. Appleton 28, 14. Smolinski 25, 15. Katt 16, 16. Fabriek 16, 17. di Palma 15, 18. Härtel 7, 19. Lespinasse 6, 20. Dubernard 3, 21. S. Tresarrieu 2, 22. Pfeffer 1, 23. Dorenkamp 1, 24. Milanese 1.
Rybnik – 17. září
Finálová část letošní evropského individuálního šampionátu se vyznačovala nebývalou vyrovnaností. Před závěrečným kolem v Rybniku se vedoucí trojice Antonio Lindbäck – Grigorij Laguta a Václav Milík vešla do rozpětí pouhopouhých dvou bodů. Přesto se však z titulu radoval Nicki Pedersen, který ztrácel šest bodů. Václav Milík zabojoval v pravý čas v rozjížďce poslední šance. Dostal se do finále, srovnal bodový krok s Krzystofem Kasprzakem a v rozjezdu o celkové stříbro mu dal celou rovinu.
Nejlepší trojice šampionátu Václav Milík, Nicki Pedersen a Krzyszfof Kasprzak
Největším nepřítelem osmnáctky závodníků a deseti tisícovek diváků byl déšť. Závod nakonec začal až úderem dvacáté hodiny, tedy šedesát minut po svém plánovaném počátku. Václav Milík se poprvé postavil na startovní rošt ve čtvrté jízdě. Za jeho zadní kolo se zaháknul Anders Thomsen a pádu obou závodníků již nešlo zabránit.
Dán doplatil na incident zlomeným zápěstím, díky čemuž přišel o nedělní Zlatou přilbu města Pardubice. Po dvou pádech ze závodu odstoupil také Martin Vaculík, jehož dnes čeká zase první finálový závod jeho Toruně s Gorzowem o titul mistra polské extraligy. A konec konců pád stál nejvyšší posty také Grigorije Lagutu a ani Antonio Lindbäck neměl zrovna velký den.
Zato Nicki Pedersen exceloval. Pouze v rozjížďce s číslem osm byl před dánským borcem v cíli Przemyslaw Pawlicki, jinak šel od vítězství k vítězství. Václav Milik prohrál nejprve s Leonem Madsenem, poté s Peterem Ljungem. V rozjížďce s číslem jedenáct mu uletěl nejen Nicki Pedersen, ale také Emil Sajftutdinov.
Ve třinácté jízdě blikala červená světla kvůli letmému startu, avšak repete Pardubičan vyhrál s velkou převahou před Krzysztofem Kasprzakem. Nakonec zůstal třetí za Antonio Lindbäckem, který se porval o vítězství s Grigorijem Lagutou.
V té chvíli byli na čele hned čtyři závodníci s celkovým ziskem sedmatřiceti bodů! O pouhý bod méně než Antonio Lindbäck, Grigroji Laguta, Krzysztof Kasprzak a Nicki Pedersen měli Václav Milík a Leon Madsen, na něž další bod ztrácel Emila Sjfutdinov.
Jenže Antonio Lindbäck se se závodem loučil. Záhy i Leon Madsen a Grigorij Laguta v rozjížďce poslední šance, v níž se již v první zatáčce rozhodlo o postupu vítězného Emila Sajfutdinova a druhého Václava Milíka.
Stylem start – cíl si ve finále zajistil evropský titul Nicki Pedersen. Emil Sajfutdinov byl poslední, zatímco Václav Milík skončil druhý před Krzysztofem Kasprzakem. Díky tomu museli oba na startovní rošt ještě jednou v rozjezdu o bronz. V něm Václav Milík již potřetí během večera Poláka porazil a mohl si přijít pro stříbrnou medaili.
1. Nicki Pedersen, DK
3 2 3 3 3 3
17
2. Václav Milík, CZ
2 2 1 3 1 2
11
3. Krzysztof Kasprzak, PL
3 3 3 2 2 1
14
4. Emil Sajfutdinov, RUS
2 2 2 3 3 0
12
5. Leon Madsen, DK
3 1 2 2 3
11
6. Grigorij Laguta, RUS
3 3 X 2 2
10
7. Antonio Lindbäck, S
2 0 2 1 3
8
8. Przemyslaw Pawlicki, PL
1 3 1 2 0
7
9. Kacper Woryna, PL
1 2 3 0 0
6
10. Peter Ljung, S
2 3 0 0 1
6
11. Jonas Kylmäkorpi, FIN
0 1 0 3 2
6
12. Janusz Kolodziej, PL
1 0 3 0 1
5
13. Andrej Lebeděvs, LAT
1 0 2 1 1
5
14. Nicolas Covatti, I
0 1 1 0 2
4
15. Robert Chmiel, PL (res)
1 1 1 0
3
16. Dominik Kubera, PL (res)
0 1 0
1
17. Martin Vaculík, SK
F F – – –
0
18. Anders Thomsen, DK
X – – – –
0
Atmosféra s deseti tisíci diváky na stadiónu v Rybniku
Konečné pořadí seriálu:
1. Nicki Pedersen 40, 2. Václav Milík 38+3, 3. Krzystof Kasprzak 38+2, 4. Grigorij Laguta 37+3, 5. Leon Madsen 37+2, 6. Antonio Lindbäck 37+1, 7. Emil Sajfutdinov 35, 8. Przemyslaw Pawlicki 33, 9. Andrzej Lebeděvs 26, 10. Joonas Kylmäkorpi 25, 11. Martin Vaculík 24, 12. Hans N. Andersen 24, 13. Janusz Kolodziej 24, 14. Anders Thomsen 20, 15. Peter Ljung 16
Pardubice – 17. září
Po francouzském pásku zažil pardubický Svítkov dnes dánskou sobotu. Ve finále dvaačtyřicáté Zlaté stuhy se vítězně prohnal cílem Frederik Jakobsen. Ještě než si vyskočil na nejvyšší stupeň vítězů, vítězství v Jawa Cupu dvěstěpadesátek si vychutnali jeho krajané Emil Benjamin Boo Nielsen a Kenneth Jürgensen. Český tým ve složení Petr Chlupáč – Jan Kvěch byl pátý, nejlepším českým účastníkem Zlaté stuhy se stal Zdeněk Holub. Smůlu měl Eduard Krčmář, který upadl po kolizi, kterou zavinil Joel Andersson. Oba závodníci skončili v nemocnici, dle posledních zpráv je slánský závodník potlučený, ale bez fraktur.
Marcin Nowak, Frederik Jakobsen a Adam Ellis stojí na stupních vítězů
Tři Češi postupují do semifinále
Pád Josefa Nováka se obešel naštěstí bez následků
Před závodem měli jak pořadatelé, tak diváci obavy, protože předpověď počasí nevěstila vůbec nic pěkného. Kolem jedné spadlo pár kapek, avšak to nestálo vůbec za řeč. Až na finálové jízdy obou kubatur začalo krápat.
Adam Fencl nakonec nastoupil z pozice náhradníka za Stanislava Mělničuka, avšak nakonec se se Zlatou stuhou loučil jako první s českých závodníků společně s Josefem Novákem. Slánský závodník neměl špatný debut v juniorském předzávodě Zlaté přilby, avšak dva body chyběly. Josef Novák ve své druhé jízdě prošel lehkým pádem, ale odtlačil motocykl bez zranění.
Zdeněk Holub se dostal jako jediný Čech do finále
Z druhé vylučovací skupiny postoupil Zdeněk Holub z druhého místa. První dvě jízdy podal pěkný výkon s dobrými starty a sváděl vyrovnaný boj s favority Joelem Anderssonem a Danielem Kaczmarkem.
Ve třetí skupině jali z Čechů Patrik Mikel a Michal Škurla. Březolupský závodník se blýsknul ve své druhé jízdě druhým místem za suverénem celé základní části Marcinem Nowakem. Případný možný postup ztratil ve své třetí rozjížďce, když byl vloučen za pád po souboji s Ukrajincem Viktorem Trofimovem.
Pád vypadal hrůzostrašně. Viktor Trofimova s plnou razancí spadl pod nafukovací bariéru, odkud jeho motocykl vytáhli rozlomený na dvě části. Samotný závodník však vyskočil na nohy a začal cvičit před lékařem závodu, aby jej přesvědčil, že je schopný další jízdy.
Michalu Škurlovi závod vůbec nevyšel. Ve třetí skupině skončil pátý s pěti body. Ve čtvrté vylučovací skupině hráli prim pozdější vítěz Frederik Jakobsen a české duo Eduard Krčmář – Ondřej Smetana. Slaňák postoupil z druhého, Pražan ze třetího místa.
Smůla Eduarda Krčmáře
Frederik Jakobsen vyhrál finále stylem start – cíl
Postupový klíč svedl do první semifinálové skupiny Ondřeje Smetanu a Zdeňka Holuba. Po zaváhání Frederika Jakobsena v rozjížďce s číslem třináct, se postup obou Čechů zdál nadějný. Nakonec se do finále dostal jen Zdeněk Holub. Frederik Jakobsen další dvě jízdy vyhrál a z druhé příčky postupoval Adrian Cyfer. Ondřeje Smetanu mezi nejlepší šestku nepustila závěrečná nula.
Druhá semifinálová skupina přinesla velkou divočinu, všechny její tři jízdy se dojely jen ve třech jezdcích. Kámen úrazu byla již první rozjížďka, kdy po zmiňovaném souboji Joela Anderssona a Eduarda Krčmáře, pro oba závodníky dnešní Zlatá stuha skončila.
Frederik Jakobsen je po Kennethu Bjerrem druhým dánským vítězem Zlaté stuhy
Navíc v první jízdě byl za nejatí do pásky diskvalifikován Viktor Trofimov. Ve druhé jízdě byl vyloučen Adam Ellis pro pád a nakonec suverén Marcin Nowak už nastupovat na startovní rošt nemusel. Rozhodovalo se mezi Viktorem Trofimova a Adamem Ellisem, kteří měli jednu čtyřku a jedno vyloučení. Nakonec postoupil Brit z druhého místa v rozjížďce s číslem osmnáct.
Finále dvaačtyřicáté Zlaté stuhy svedlo na start tři Poláky, Dána, Angličana a Zdeňka Holuba. Favorité po základní části splnili předpoklady. Stylem start – cíl vyhrál Fredrik Jakobsen, za nímž se ostatní závodníci seřadili.
Osudný semifinálový duel Joela Anderssona (červená) a Eduarda Krčmáře
1. kvalifikační skupina:
1. Adrian Cyfer, PL
5 4 5
10
2. Adam Ellis, GB
4 5 –
9
3. Steven Mauer, D
3 3 4
7
4. Adam Fencl, CZ
1 2 3
5
5. Josef Novák, CZ
2 F 1
3
6. Jakub Valkovič, SK
0 1 0
1
res Filip Hájek, CZ
– – 2
2
2. kvalifikační skupina:
1. Joel Andersson, S
5 4 5
10
2. Zdeněk Holub, CZ
3 5 1
8
3. Daniel Kaczmarek, PL
4 3 3
7
4. Rasmus Hojmark, DK
1 1 4
5
5. Nick Škorja, SLO
2 X 2
4
6. Richard Geyer, D
0 2 0
2
3. kvalifikační skupina:
1. Marcin Nowak, PL
5 5 –
10
2. Mark Helmhout, NL
3 3 5
8
3. Viktor Trofimov, UA
4 2 4
8
4. Patrik MIkel, CZ
1 4 X
5
5. Michal Škurla, CZ
2 0 3
5
6. Michal Tomka, SK
0 1 2
3
res Filip Hájek, CZ
– – 1
1
4. kvalifikační skupina:
1. Frederik Jakobsen, DK
5 4 5
10
2. Eduard Krčmář, CZ
2 5 4
9
3. Ondřej Smetana, CZ
4 3 3
7
4. Hannes Gast, D
3 2 1
5
5. Jack Smith, GB
0 1 2
3
6. Alex Schreiner, A
1 0 0
1
1. semifinálová skupina:
1. Frederik Jakobsen, DK
0 5 5
10
2. Adrian Cyfer, PL
5 3 1
8
3. Zdeněk Holub, CZ
4 1 4
8
4. Ondřej Smetana, CZ
3 4 0
7
5. Steven Mauer, D
2 2 3
5
6. Mark Helmhout, NL
1 0 2
3
2. semifinálová skupina:
1. Marcin Nowak, PL
5 5 –
10
2. Daniel Kaczmarek, PL
3 3 5
8
3. Adam Ellis, GB
4 X 4
8
4. Viktor Trofimov, UA
T 4 3
7
5. Eduard Krčmář, CZ
F/R – –
0
6. Joel Andersson, DK
X – –
0
finále:
1. Frederik Jakobsen, DK
2. Marcin Nowak, PL
3. Adam Ellis, GB
4. Adrian Cyfer, PL
5. Zdeněk Holub, CZ
6. Daniel Kaczmarek, PL
Rovněž v doprovodném Jawa Cupu stáli nejvýše Dánové, tentokrát nad Poláky a Němci
3. Jawa Cup 250 ccm:
TOT
FIN
1. Dánsko
26
6
Emil Benjamin Boo Nielsen
E 3 2 2
7
1
Kenneth Jürgensen
5 5 5 4
19
5
2. Polsko
26
5
Marcin Turowski
4 1 5 4
14
2
Karol Zupinski
3 4 3 2
12
3
3. Německo
32
4
Lukas Bauman
5 3 3 3
14
4
Ben Ernst
4 5 4 5
18
E
4. Dánsko/Holandsko
13
Mads Hansen, DK
1 4 E 5
10
Mika Meijer, NL
2 0 1 0
3
5. Česká republika
13
Petr Chlupáč
2 2 1 1
6
Jan Kvěch
1 1 2 3
7
6. Velká Británie
10
Kyle Bickley
3 2 4 1
10
Leon Flint
0 0 0 F
0
Ondřej Smetana absolvoval poslední juniorský závod své kariéry
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Češi na nástupu: zleva Filip Hájek, Michal Škurla, Ondřej Smetana, Josef Novák, Patrik Mikel, Eduard Krčmář, Zdeněk Holub a Adam Fencl
Pardubice – 29. září 1996
První polovinu devadesátých let patřila Zlatá přilba takřka výhradně Armando Castagnovi. Alespoň na titulní straně programu, kde se současný šéf komise CCP vyskytoval nepřetržitě mezi léty 1991 a 1995. S jedinou výjimkou, kdy jej v třiadevadesátém vystrnadila samotná krásná trofej, kterou se Italovi se silnými vazbami na Pardubice ostatně nikdy nepodařilo získat. V šestadevadesátém se však na úvodní straně a na plakátech objevil snímek Tomáše Topinky, kterak ujíždí mistru světa Tony Rickardssonovi. Fotografii před dvaceti lety nikdo nepřikládal hlubší význam. Ovšem poté, co se pražský závodník smál s blyštivou trofejí na své hlavě, pardubičtí pořadatelé se několikrát pokusili kouzlo českého kluka z plakátu nepodobit. Nicméně od té doby přestalo evidentně fungovat, jelikož devatenáct dalších klenotů klenotnického mistra Lejhance zmizelo za hranicemi. Mrzí to i posledního českého vítěze závodu všech závodů, který s magazínem speedwayA-Z na svůj triumf z šestadevadesátého zavzpomínal.
Startovní listina plná hvězd
Vítězství Tomáš Topinky, jenž svou jedinečností za posledních dvacet let dostává téměř legendární rozměr, nevymizelo z paměti ani Petra Moravce. Nicméně důvod, proč pardubický klub tehdy zvolil na titulní stranu programu právě tento snímek, si už přesně nevybaví.
Tomáš Topinka si před dvaceti lety vychutnává pocity vítěze Zlaté přilby
„Byla to hezká fotka,“ komentuje nakonec snímek duelu Tomáše Topinky s Tony Rickardssonem ze Zlaté přilby roku 1995, v jejímž finále byl švédský borec jediným závodníkem, který dojel do cíle dříve než český junior. „Proto tam byla. A hlavně na ní byl super závodník s výborným Čechem.“
Současný šéf české ploché dráhy tehdy při Zlaté přilbě pracoval jako šéf tiskového střediska. Jistě není bez zajímavosti, že tři dny před závodem napočítal pouhopouhých pětašedesát akreditovaných novinářů z České republiky i ze zahraničí. Byly mezi nimi i polská jména, což bylo překvapivé s ohledem na termínovou kolizi s ligou v jejich vlastní zemi.
Díky tomu se do patové situace dostal Tomasz Gollob. Tovární kontrakt s divišovskou Jawou mu ukládal povinnost startovat v Pardubicích, nicméně smlouvu měl také s bydhošťskou Polonií, jíž dal nakonec přednost. Také Antonína Kaspera, který si v Gniezně budoval postavení ikony, odváděla polská liga každoročně.
Armando Castagna byl na titulní straně programu čtyřikrát, Tomáš Topinka jednou, avšak na rozdíl od Itala si odvezl hlavní ceny
Billy Hamill a Greg Hancock zase startovali v šampionátu USA. Účast odřekl i Sam Ermolenko, který si v Polsku vydělal minimálně deset tisíc marek. Evžen Erban, jenž měl tradičně startovní listinu pod palcem, musel škrtat také Henrika Gustafssona. Na tiskové konferenci v restauraci Galanta na Drážce se svěřoval, že si řekl o takový balík, že by pokryl náklady na polovinu divišovského továrního týmu.
Rozpočet osmačtyřicátého ročníku Zlaté přilby přitom činil dva a půl miliónu korun, přičemž průměrná česká mzda tehdy nepřekročila deset tisícovek měsíčně. Čtyřicet procent připadlo na odměny pro závodníky a jistě není bez zajímavosti, že místo na tribuně Západ na nedělní program bylo k mání za dvě stovky.
Evžen Erban na tiskové konferenci vysvětloval pozvánku Tomáše Topinky:
„Má letos skvělou formu. V Anglii je v první padesátce jezdců, což hovoří samo za sebe. K tomu je mistrem republiky.“
Navzdory obtížím, jenž i dnešním organizátorům musí znít povědomě, vyhlížely první nástřely startovní listiny nesmírně atraktivně. Nicméně chleba se lámal až před nedělním nástupem, který byl naplánován na půl jednou. Craig Boyce si do závodu stačil zlomit klíční kost, Bena Howea odvedli za jednotku intenzivní péče, Jan Staechmann zase nestihnul letadlo.
Tomáš Topinka ve finále míří za vítězstvím
Náhrady se sháněly průběžně. Tony Olsson kývnul na cestu do Pardubic až na telefonickou nabídku v sobotu po Zlaté stuze. Přiletěl v neděli, byl přímo nasazen do první čtvrtfinálové skupiny. V její první jízdě skončil poslední, v té druhé jej zezadu sestřelil Karl Lechky. A Švéd skončil v nemocnici se zlomenou nohou a podezřením za frakturu páteře.
Karl Lechky byl jinak zajímavou postavou plochodrážních oválů. Poprvé k nám zavítal v srpnu 1995 na pouťák do Divišova i se svým otcem, který roku 1969 vyhrál kubaturu 350 ccm na silničním okruhu v Karviné ještě jako maďarský státní občan. Později emigroval do Jižní Afriky, za níž jeho syn závodil. V pětadevadesátém na černý kontinent s nimi vycestoval i krajan Attila Stefani, jenž se však měl vrátit do rodného Maďarska a dobýt četní plochodrážní úspěchy.
Mnoho povolaných
Karl Lechky vede vylučovací jízdu před Janem Schináglem a Alessadro Milanesem
Ve čtvrtfinále se Zlatá přilba už netýkala dvanácti závodníků, kteří vypadli ve vylučovacích skupinách. O největší překvapení se postaral Jaroslav Gavenda. Před rokem atakoval nejlepší šestku, necelý měsíc měl doma repliku zlaté přilby SNP, avšak v Pardubicích bodoval až v závěrečné jízdě. Spolu s ním se předčasně do šaten dostala také čtveřice Pardubičanů Vladimír Kalina, Jan Schinágl, Pavel Karnas a Michal Makovský.
Pozdější Mr. Berwick přitom v sobotu vstoupil do závodu nešťastným způsobem, když způsobil kolizi se Zdeňkem Tesařem. Ten v repete dojel za Zdeňkem Schneiderwindem, suverénem skupiny, avšak v neděli jej zradil motocykl. Pomocnou ruku podal Marián Jirout, jeho tehdejší kolega z Peterborough. Zdeněk Tesař v sedle jeho stroje nakonec vyhrál třetí jízdu a zachránil čtvrtfinále.
Před dvaceti lety nenašel cestu do čtvrtfinále ani Vladimír Kalina
Tomáš Topinka vstupoval do závodu až na čtvrtfinálové úrovni. Vedle skutečnosti, že loni dojel druhý za Tony Rickardssonem, jej k poctě přímého nasazení opravňovala také složitá cesta z ostrovní monarchie královny Alžběty II. Protože King’s Lynn tehdy nestartoval, našli spolu s Bohumilem Brhelem angažmá v Oxfordu.
„Přiletěli jsme až v neděli, s Bogasem jsme letěli Norwich – Amsterdam, Amsterdam – Praha,“ vybavuje si Tomáš Topinka po dvaceti letech. „Na Přilbu jsem se vždycky těšil. Češi to berou jinak než cizinci. Byla to prestiž jet Zlatou přilbu. A to tehdy bylo závodníků víc. Dneska jedou všichni, co můžou. Dřív i junioři se tam museli dostat přes Stuhu.“
Bohumil Brhel pro Mladou frontu DNES popisoval, co jej motivovalo hnát se nedělním ránem nad oblaky z Anglie na Zlatou přilbu:
„Na Přilbě bývá nádherné ovzduší, nesrovnatelné s podobnými volnými závody v Evropě, ve kterých také nejde o mistrovské body. Jezdí se až na závěr sezóny a ta jsou závodníci už v pohodě a bez stresů a jedou si opravdu jen zazávodit. Jistěže pozlacená přilba a nový motocykl jsou lákadlem. Ale podle mě je pro světovou elitu největším tahákem právě ta uvolněná atmosféra.“
Sám Tomáš Topinka absolvoval dva ročníky Zlaté stuhy, než za ním Evžen Erban přišel s nabídkou startovat ve Zlaté přilbě. „Když jsem v jednadevadesátým jel poprvý Stuhu, chtěl jsem moc jet Zlatou přilbu,“ vzpomíná Tomáš Topinka. „A nejel, protože jsem byl až druhej‘. Devadesátej‘ druhej‘ to samý. Já byl ve finále vyloučenej‘ a nebyl jsem ani náhradník. Až v letech 1993 a 1994 jsem jel Zlatou přilbu, ale zase jsem už nebyl na Stuze.“
Olli Tyrvainen vede před Jaroslavem Gavendou a Aleksanderem Ljatosinskim
Ve svých devatenácti letech ovšem Tomáš Topinka zaskočil mnohé svým vítězstvím v malém finále. O rok později jej zopakoval. A pak přišel rok 1995, kdy se současný trenér pražské Markéty za zády Tonyho Rickardssona úspěšně popral s Hansem Nielsenem o druhé místo. V šestadevadesátém byl proto plným právem pokládán za favorita s nejvyššími ambicemi.
„Tyhle závody se jezdily s radostí a nadšením,“ reaguje Tomáš Topinka se zřetelným zpožděním, po němž v rychlém sledu odmítá, že by před dvaceti lety cítil ambice ukořistit krásnou trofej a novou Jawu. „Nemyslím si, že bych byl favorit. Tyhle roky bylo dobrý obsazení. Nikdo mě určitě za favorita nepovažoval. A já sám sebe taky ne. Všichni ti světoví finalisti, Loram, Louis, Wigg, Nielsen, Castagna, Rickardsson, pochopitelně od nás Bohouš, Tesař… Tyhle všichni mohli vyhrát!“
Zdeněk Tesař v sedle motocyklu Mariána Jirouta ujíždí Robertu Kesslerovi
Fotografie na titulní straně programu však vypovídá o přání, že by právě jednadvacetiletý Pražan po zisku svého prvního titulu mistra republiky mohl zabránit exportu zlaté přilby lépe než miliónové clo. „Byl jsem i na plakátech,“ uvědomí si. „Ani nevím, proč to bylo. Tehdy jsem to nijak neprožíval, abych ti řek‘ pravdu. Viděl jsem ten plakát až v neděli v Pardubicích. Byl jsem v Anglii, jezdil jsem taky Polsko a Německo. V Čechách jsem ten rok moc nejezdil.“
Proklatě krátkých sto pět sekund
Ve čtvrtfinále začal Tomáš Topinka třetím místem za Simonem Wiggem, který jezdil již třetím rokem s nizozemskou licencí, a vítězným Američanem Chrisem Manchesterem. Ve druhé jízdě se vyhrál, ale jinak se všechno zamotalo. Chris Manchester byl dokonce až poslední! Zachránil se ovšem triumfem v rozjížďce s číslem třiadvacet.
Václav Milík si vnějškem vyšlápnul na Marka Lorama
Mariánovi Jiroutovi nepomohlo ani druhé místo. Dal dohromady jen sedm bodů, ovšem Tomáš Topinka a Simon Wigg, jenž byli pod šachovnicovou vlajkou za ním, již před startem mohli kalkulovat s osmibodovou jistotou. Čtvrtfinále se stala konečnou stanicí mimo jiné i pro Zdeňka Tesaře, zmiňovaného Karola Lechkeho, Jiřího Štancla, Antonína Švába či Olli Tyrvainena.
Aleš Dryml starší pro Noviny Pernštejn těsně před závodem:
„Pozor na Topase! Ten má lauf jako hrom a Jawa mu jde jako hodinky!“
Nasazovací klíč poslal Tomáše Topinku do jednoho semifinále se Zdeňkem Schneiderwindem, Václavem Milíkem, Hansem Nielsenem, Tony RIckardssonem a Armando Castagnou. Hrdina našeho vyprávění měl co napravovat. Po úvodních dvou bodech dojel v sedmadvacáté jízdě třetí.
Za zády Hanse Nielsena se perou Zdeněk Schneiderwind a Tomáš Topinka
Hans Nielsen a Tony Rickardsson už potřetí na ovál nemuseli, avšak Tomáš Topinka jel vabank o finále. Dovedl za sebou do cíle Armando Castagnu i oba své krajany. A protože Bohumil Brhel doplatil ve druhé skupině na poruchu motocyklu, byl jediným českým zástupcem mezi nejlepšími šesti!
„Ze čtvrtfinále jsem postoupil s odřenejma ušima,“ uvědomuje si. „Semifinále jsem měl dva a tři body a musel jsem poslední jízdu vyhrát. Bylo to nabitý, tady moh‘ zvítězit kdokoliv. Detaily si už po těch letech nepamatuju. Možná kdybych to viděl v televizi, vybavil bych si to, ale takhle ne.“
Malé finále se stalo kořistí Armando Castagny, který přijel do cíle před Bohumilem Brhelem. V posledním oblouku zůstal stát Rinat Mardanšim, takže třetí příčka připadla Václavu Milíkovi. Zdeněk Schneiderwind skončil čtvrtý před Chrisem Manchesterem.
Simon Wigg má za sebou v zákrytu Marka Lorama
A pak již stadión jako každý rok ani nedýchal, když se šest nejlepších seřadilo na startovním roštu finále! Tomáš Topinka neměl nejlepší start. Vedl Hans Nielsen, který se však nakonec na pódium ani nevešel. Pražan se posunul na druhé místo, aby ve třetím okruhu využil zaváhání vedoucího Simona Wigga. Během chvilky měl náskok pár metrů a stadión šílel. Vždyť posledním českým závodníkem v čele finálové jízdy byl Antonín Kasper před pěti lety!
„Šel jsem z pětky,“ vrací se Tomáš Topinka ve svých vzpomínkách na startovní rošt finálové jízdy osmačtyřicáté české Zlaté přilby. „Se mnou tam stáli všichni tovární jezdci Jawy a účastníci Grand Prix. Vůbec jsem neodstartoval, ten den mi starty vůbec nešly. Dal jsem to hned na lajnu a protáh‘ se na třetí místo.“
Po startu malého finále jedou vedle sebe Chris Manchester, Rinat Mardanšin, Václav Milík a Bohumil Brhel, za nimi je Zdeněk Schneiderwind
Záhy byl před ním jen Simon Wigg. „Dal jsem ho v nájezdu do třetího kola,“ říká Tomáš Topinka. „Od tý doby jsem neklap‘. Jen jsem si říkal, ať se mi motorka nerozskočí. Přece jen je to šest kol, ale mně to tak dlouhý nepřišlo. Předjížděl jsem Nielsena, pak Wigga, ale motorka mi jela pořád perfektně.“
A poté mu v zorném poli stál Ladislav Živný s šachovnicovou vlajkou v rukou. „Pořád jsem předjížděl a pak byl cíl,“ prožívá Tomáš Topinka 104,78 sekundy trvající finále. „Říkáš si, že to není možný, že se to povedlo, že všechno klaplo.“
Začátek dvacetiletého čekání
Bohumil Brhel (modrá) v malém finále Armando Castagnu nepředčil
V okamžiku euforie si jen málokdo z diváků uvědomil, že uběhlo na den přesně pět let od okamžiku, kdy se z vítězství ve Zlaté přilbě radoval Antonín Kasper. „Pocit bombovej‘, to je jasný,“ přibližuje Tomáš Topinka, co v oné chvíli cítil on sám. „Nečekal to nikdo. Je pravda, že před finále se mě ptali televizáci, jak bych chtěl dopadnout. Vtipem jsem řek‘, že bych chtěl skončit o něco líp než loni. Pochopitelně chceš vyhrát, ale jsou tam další jména, která mají větší šanci.“
Tomáš Topinka na tiskové konferenci po svém triumfu:
„Jsem šťastnej‘. Chci poděkovat svýmu sponzorovi Jirkovi Opočenskýmu. Jako tajný cíl jsme si spolu stanovili vyhrát až jubilejní padesátou Zlatou přilbu. Tak jsem mu udělal radost už teď, myslím, že bude spokojenej‘. Je to můj životní úspěch, dokázal jsem, že můžu porážet světový jezdce.“
Mezi posledním triumfem Jiřího Štancla v září 1982 a vítězstvím Antonína Kaspera uběhlo devět let. Tomáš Topinka zkrátil svítkovské čekání na českého vítěze na pět let. Od té doby se česká hymna hraje jen na slavnostním nástupu. Zítra již podvacáté.
Simon Wigg (žlutá) zatím vede finále před Tomášem Topinkou (zelená), Hansem Nielsenem (červená) a Markem Loramem (ČB)
Napřesrok neměl Tomáš Topinka šanci obhajovat, protože se pořadatelé z Wiener Neustadtu rozhodli jí do termínové kolize svého challenge o Grand Prix se Zlatou přilbou. „Rok na to byl Wiener Neustadt, za dva roky jsem byl ve velkým finále šestej‘ a tím pro mě dobrý léta skončily,“ bilancuje Tomáš Topinka, který ze svého primátu posledního českého vítěze Zlaté přilby není rozhodně nadšený. „Nezdá se mi to, že je to už dvacet let. Je škoda, že mě nikdo nedokázal napodobit. Kdyby to bylo tak jednoduchý, určitě by se to už stalo.“
Jedinečnost Zlaté přilby spočívá v tom, že vyhrát není žádná maličkost. „Řadím to vítězství vysoko,“ netají se Tomáš Topinka. „Cizinci to třeba tak neberou, ale pro mě je to pořád velkej‘ závod. Před dvaceti lety jsem přijel na doraz. Odzávodil jsem, šel na vyhlášení, druhej‘ den byl Tomíčkův memoriál. Chtěl jsem uspět i tam, nevyšlo to, skončil jsem druhej‘. A teprve pak jsme to zapili. A to bylo jaksepatří!“
A jak se daří osmačtyřicáté trofeji dnes? „Teď přilba dostala novej‘ kabinet,“ prozrazuje její šťastný majitel. „Udělal jsem si novou pracovnu a je tam.“
Simon Wigg, Tomáš Topinka a Chris Louis a s nim celý stadión poslouchají českou hymnu na počest českého vítěze
48. ročník Zlaté přilby České republiky – Pardubice:
1. vylučovací skupina:
Václav Milík (CZ) 10, Ryan Sullivan (AU) 9, Olli Tyrvainen (FIN) 8, Sergej Kuzin (RUS) 5, Aleksander Ljatosinskij (UA) 4, Jaroslav Gavenda (CZ) 3, res Miroslav Štens (CZ) 2
2. vylučovací skupina:
Armando Castagna (I) 10, Mirko Wolter (D) 9, Jiří Štancl (CZ) 7, Vladimír Kalina (CZ) 6, Tony Briggs (NZ) 2, Heinrich Schatzer (A) 1, res Lubomír Batelka (CZ) 4
3. vylučovací skupina:
Marián Jirout (CZ) 9, Rinat Mardanšin (RUS) 9, Karl Lechky (SAR) 8, 4. Jan Schinágl (CZ) 6, Alessandro Milanese (I) 6, Pavel Karnas (CZ) 2, res Radek Smolík 1, res Lubomír Batelka 0
4. vylučovací skupina:
Zdeněk Schneiderwind (CZ) 10, Zdeněk Tesař (CZ) 9, Robert Kessler (D) 7, Michal Makovský (CZ) 7, Izak Šantej (SLO) 4, Vitalij Semenec (UA) 1, res Miroslav Štens (CZ) 2
1. čtvrtfinálová skupina:
Hans Nielsen (DK) 10, Mark Loram (GB) 8, Václav Milík (CZ) 7, Mirko Wolter (D) 4, Karl Lechky (SAR) 3, Tony Olsson (S), res Lubomír Batelka 3, res Miroslav Štens 1, res Radek Smolík 0
2. čtvrtfinálová skupina:
Chris Louis (GB) 10, Zdeněk Schneiderwind (CZ) 9, Bohumil Brhel (CZ) 8, Emiliano Sanchez (RA) 6, Jiří Štancl (CZ) 4, Ryan Sullivan (AUS) 1
3. čtvrtfinálová skupina:
Chris Manchester (USA) 10, Tomáš Topinka (CZ) 8, Simon Wigg (GB – KNNV) 8, Marián Jirout (CZ) 7, Zdeněk Tesař (CZ) 3, Olli Tyrvainen (FIN) 1
4. čtvrtfinálová skupina:
Tony Rickardsson (S) 10, Rinat Mardanšin (RUS) 9, Armando Castagna (I) 7, Antonín Šváb (CZ) 5, Steve Johnston (AUS) 5, Robert Kessler (D) 3
1. semifinálová skupina:
Tony Rickardsson (S) 9, Hans Nielsen (DK) 9, Tomáš Topinka (CZ) 8, Václav Milík (CZ) 6, Armando Castagna (I) 5, Zdeněk Schneiderwind (CZ) 2
2. semifinálová skupina:
Simon Wigg (GB – KNNV) 9, Chris Louis (GB) 8, Mark Loram (GB) 7, Rinat Mardanšin (RUS) 7, Bohumil Brhel (CZ) 4, Chris Manchester 1
malé finále:
Armando Castagna (I), Bohumil Brhel (CZ), Václav Milík (CZ), Zdeněk Schneiderwind (CZ), Chris Manchester (USA), RInat Mardanšin (RUS) – E
finále:
Tomáš Topinka (CZ), Simon Wigg (GB – KNNV), Chris Louis (GB), Hans Nielsen (DK), Mark Loram (GB), Tony Rickardsson (S)
Na slavnostním nástupu ještě nikdo netušil, že osmačtyřicátá zlatá přilba zůstane v Čechách
