Praha – 21. září
Stačilo málo a místo jednoho titulu mistra republiky jednotlivců mohl mít ve sbírce svých úspěchů rovnou tři. Za upadlý kryt primárního řetězu pykal diskvalifikací jen on, protože poměrně přihlouplé pravidlo VV SPD posléze zrušil. Předloni v nezapomenutelném březolupském finále už zlatou medaili držel v rukou hned třikrát, nicméně pády jeho bezprostředních konkurentů, na nichž neměl sebemenší podíl, otočili kormidlem dějin úplně jinam. Před sobotním vyvrcholením letošního ročníku nejstaršího motoristického šampionátu naší země ztrácí osm bodů. Matěj Kůs se magazínu speedwayA-Z svěřil, že navzdory oběma nohám na pevné zemi chce v Plzni především závodit.
Matěj Kůs se v Praze mohl jen usmívat
Předevčírem po skončení Tomíčkova memoriálu rozdával bělostné úsměvy na všechny strany. Aby také ne. Po nabitém, ale úspěšném týdnu v britské Premier League přiletěl do stověžaté matičky. A v tradičním mítinku pražského podzimu stál na nejnižším stupínku pódia.
Rozvíjet teorie, proč svému šest let starému vývěsnímu štítu posledního českého vítěze Memoriálu Luboše Tomíčka, neobnovil lesk dalším triumfem, by zavánělo rozvíjením filozofií alternativní historie stejně jako v úvodním odstavci. Zato mluvit o útoku na titul v Plzni se na první pohled jeví jako čiročirá sci-fi.
Matěj Kůs má na snímku z Tomíčkova memoriálu za svými zády Grega Hancocka a Juricu Pavlice
„Nemám šanci chytit Vendu,“ uvědomuje si Matěj Kůs, že odstup osmi bodů od Václava Milíka je po finálových mítincích na Markétě a ve Svítkově hluboká propast, vedle níž je Mariánský příkop pouhé píchnutí od plážového deštníku.
„Venda je jasnej‘,“ pokračuje kapitán exraligové Markéty v rozvíjení svých úvah na téma letošního mistrovství republiky. „Jede svoji ligu. V současnosti s ním u nás nikdo nezávodí. Mám ztrátu z prvního závodu, motor tam přišel o kompresi.“
Matěj Kůs se chce vrátit z Plzně a být pyšný sám na sebe
Po třetím místě z Pardubic je Matěj Kůs na čtvrté příčce aktuální klasifikace. O dvaadvacet bodů se ovšem dělí s pardubickým tandemem Tomáš Suchánek – Hynek Štichauer. Spolu ztrácejí dva body na Eduarda Krčmáře, pět na Josefa France a konečně osm na letos neporaženého Václava Milíka.
„Udělám všechno, abych je přeskočil,“ slibuje Matěj Kůs svým soupeřům. „Nepřemejšlel jsem o tom. Chci tam jet a po závodech domů. A bejt‘ na sebe pyšnej‘.“
Šampionát může dostat jinou dimenzi:
Václav Milík se v současné době pyšní výkony, k nimž jeho krajané mohou jen vzhlížet. Ovšem žádný jiný český závodník nemá tolik příznivců, kteří neváhají za svým idolem cestovat lán světa. Pro ně ztrácí dokonce lesk i blyštivá Zlatá přilba města Pardubic.
Václav Milík má velký počet fanoušků, kteří nelitují cesty za svým idolem
Část Pardubičanových fanoušků se proto vypravila do Polska. V Kolíně nastoupili na palubu eurocity. Lokomotiva řady 151, nad jejíž elegancí můžeme žasnout i po čtyřech desítkách let od první kresby jejího designéra, s nimi pádila až stošedesátikilometrovou rychlostí. Muži ve žlutočervených tričkách absolvovali trasu 337 kilometrů dlouhou v čase jen o pár minut delší než tři a půl hodiny za nějakých osm stovek. Stali se svědky evropského stříbra Václava Milíka, navíc jej druhý den spatřili v akci při play-off polské extraligy.
Pakliže bude Václav Milík povolán na švédskou velkou cenu, dostanou se na čelo šampionátu Josef Franc a Eduard Krčmář
Kdyby se Václav Milík neobjevil v Plzni kvůli pozvánce BSI zastoupit Andreas Jonssona, pokladník klubu by to dozajista poznal i bez pohledu do startovní listiny. Výsledky mistrovství republiky by nebyly objektivní, ovšem na druhou stranu by Speedway Grand Prix ve Stockholmu Pardubičanovi přinesla rybník plný agresivnějších štik než náš šampionát a mohla by být skvělým odrazovým můstkem jeho další kariéry.
Bráno ryze pragmaticky, boj o mistra republiky by také dostal explozivnější náboj. Pětice Josef Franc, Eduard Krčmář, Matěj Kůs, Tomáš Suchánek a Hynek Štichauer by se rázem ocitla na čele s rozpětím pouhopouhých pěti bodů. A že náskok šesti bodů se může rozplynout jako dým z bramborové natě během pouhých dvou sérií, se předloni v Březolupech přesvědčil konec konců i sám Václav Milík.
V sobotu v Plzni bude Matěj Kůs řídit sám svoje o poznání subtilnější, ale hbitější GM
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Plzeň – 21. září
V sobotu se český šampionát jednotlivců vrací do města, kde v květnu roku 1949 začal psát svou historii coby nejstaršího motoristického mistrovství naší republiky vůbec. Pakliže vezmeme v potaz i nešťastný loňské finále, kde pořadatelskou partu potrápily deště jako Rusové u Stalingradu Němce, bude se v Plzni rozhodovat o titulu mistra republiky již pošesté. Startovní listina se mění, protože seznam finalistů je chudší o dvě jména.
Pád při Zlaté přilbě způsobil, že si Patrik Mikel své třinácté místo v mistrovství republiky jednotlivců nevylepší
První ztráty dostalo finále mistrovství republiky jednotlivců již zjara. Jako blesk z čistého nebe přišla zpráva o konci kariéry Jana Holuba. Podobný vývoj se dal očekávat také u Romana Čejky, který se od slánského šampionátu dvojic loni v červenci objevil za řidítky závodního motocyklu pouze dvakrát na šroubcích ve Freitalu a Jonsdorfu.
Historie závěrečných podniků mistrovství republiky jednotlivců v Plzni je plná dramatických momentů – roku 1981 skončil Jiří Štancl po rozjezdu s Alešem Drymlem na zemi, avšak s desátým titulem v řadě a jedenáctým celkově
Nyní se VV SPD ze sobotního závodu omluvili také Piotr Dziatkowiak a Patrik Mikel. Polák, který brázdí ovály s licencí AČR, žádné důvody neuvedl. V případě březolupského juniora je příčina nasnadě. „Mám prasklou lopatku,“ objasňuje Patrik Mikel, jak odskákal svou kolizi s Viktorem Trofimovem při sobotní pardubické Zlaté stuze.
Plzeňská vyvrcholení mistrovství republiky jednotlivců:
datum:
stadión:
zápletka:
15.10.1950
Pod výstavištěm
XIV. Plzeňská škvárová dráha se stala kořistí Phila Bishopa, jenž projel cílem finálové jízdy vítězů jako první v čase 71,9 sekund před svým krajanem Royem Craigheadem. Miloslav Špinka byl třetí. Jako nejlepší československý borec bral deset bodů do tabulky šampionátu republiky. Srovnal tak čtyřiapadesát bodů Rudolfa Havelky, v jehož prospěch ovšem promluvila pomocná kritéria, takže druhým šampiónem republiky se stal právě on.
28.6.1981
Bory
Jiří Štancl se poprvé posadil na trůn mistra republiky roku 1970. V následující sezóně jej sice sesadil Václav Verner, avšak obdobný kousek se už nikomu dalšímu neměl podařit jen tak. Počínaje sezónou 1972 Jiří Štancl vyhrával tituly jako na běžícím pásu, přičemž jeho rutina v průběhu let stoupala. V jednaosmdesátém měl na dohledu již desátý primát v řadě a na obzoru se objevil nový vyzývatel. Den před borským vyvrcholením srovnal s Jiřím Štanclem krok v bodové klasifikaci. Během plzeňského závodu oba nasbírali po třinácti bodech. V rozjezdu se Aleš Dryml dostal do čela. Jeho náskok však Jiří Štancl eliminoval, po průjezdu cílem upadl, ale postavení neohrozitelné jedničky uhájil.
29.5.1983
Bory
V dvaaosmdesátém Aleš Dryml Jiřího Štancla v mistrovství republiky jednotlivců přece jen o jeden bod porazil. V sezóně 1983 šel ovšem fenomenální mistr s velkým M od vítězství k vítězství. Triumfoval v Žarnovici, v Praze, kde přitom v rozjezdu porazil Antonína Kaspera, v Pardubicích a nakonec i v Plzni. Bory tentokrát neviděli nervy drásající zápletku rozhodnutí o majitele zlaté medaile, nicméně drama jim nabídl rozjezd o vítězství v závodě. Jiří Štancl v něm nechal za sebou Aleše Drymla a Václava Vernera.
25.9.2013
Bory
Před třemi lety se na Borech vyhlašoval mistr republiky po třiceti letech. Aleš Dryml triumfoval v prvním klání v Divišově, avšak do Plzně dorazil potlučený z Gdaňsku a Václav Milík s ním nakonec srovnal krok. V rozjezdu si však Aleš Dryml nenechal titul vzít a po perfektním startu svého mladšího klubového kolegu odvedl.
10.10.2015
Bory
Loni přijeli finalisté do Plzně a pohled na těžkou dráhu jim protahoval obličeje. Na rozpravě bylo rozhodnuto, že ovál není sjízdný. Jako náhradní termín byla stanovena následující neděle. Parta pořadatelů dělala maximum, nicméně škody napáchanému protivnými dešti byly nedozírně. Hned další pondělí VV SPD ukončil šampionát po jednom závodě. Následovala nekonečná série krásných a slunečních podzimních dnů bez jediné kapky.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a archív Pavla Fišera
Liberec – 20. září
Tradiční tečku za plochodrážní sezónou v Liberci udělají tuto sobotu veteráni. Předběžná startovní listina čítá borce ze čtyř zemí a zajímavostí je účast Michala Krejčího a Stanislava Buňky z Motoklubu Úhřetická Lhota, jež po Kostěnicích čeká první mítink na ovále s mantinely. O doprovodný program se postarají junioři, samozřejmě bráno věkem ve vztahu ke starším závodníků, a borci z flattracku. A tak se liberecké rozlučce dá vytknout prakticky jen už její tradiční termínovou kolizi s jiným podnikem českého kalendáře.
Liberecký stadión čeká v sobotu poslední závod letošní sezóny
Aktuální verze startovní listiny:
Česká republika:
Karel Kadlec
Martin Švestka
Dan Macl
Michal Krejčí
Stanislav Buňka
Itálie:
Francesco Barbetta
Rakousko:
Norbert Grogler
Christian Targosz
Anton Schreiner
Paul Ager
Josef Fasching
Peter Dürhammer
Anton Wannasek
Nový Zéland:
Dennis Hall
závod juniorů:
Radek Podhadský, Plzeň
Philipp Kirchsteiger, A
Alex Schaaf, A
Alex Schreiner, A
Stanislav Buňka (na snímku) a Michal Krejčí pojedou první závod na ovále s mantinely
Praha – 19. září
Dunění ohňostroje na pražské obloze, jež si včera při Tomíčkově memoriálu vybrala k pláči zrovna tu nejméně vhodnou dobu, udělalo symbolickou tečku za jeho kromobyčejně povedeným víkendem. V sobotu mu na krk pověsili stříbrnou medaili evropského vicemistra a na druhý den se se svými čtrnácti body s jedním bonusem stal nejlepším mužem duelu o třetí místo polské extraligy. A konečně v pondělí se poprvé v kariéře postavil na pódium legendárního pražského závodu. V sobotu má nakročeno ke svému čtvrtému titulu mistra republiky, ovšem není vyloučeno, že se čumák jeho dodávky stočí směr švédský Stockholm. Václav Milík se svěřil magazínu speedwayA-Z, že prozatím netuší, jestli půjde na nástupu mávat divákům v západních Čechách či metropoli skandinávské monarchie.
K evropskému stříbru bylo potřeba osm rozjížděk
„Ani jednou jsem nebyl na bedně,“ připomíná Václav Milík, že se ve finálovém seriálu evropského šampionátu poprvé postavil na stupně vítězů až v neděli v Rybniku. „Ani jednou jsem nebyl ve finále. V Rybniku jsem se zakous‘, byl jsem blízko medaile.“
Při Tomíčkově memoriálu zajel Václav Milík třetí skvělý závod během třech dnů
Šampionát starého kontinentu měl vskutku okázalé vyvrcholení, když se po skončení základní části závodu v Rybniku dělili o průběžnou první příčku Antonio Lindbäck, Grigorij Laguta, Krzystof Kasprzak a Nicki Pedersen. Švéd však bylo po základní části ze hry, Poláka a Dána čekala finálová jízda. Rozjížďka poslední šance mohla do hry o titul dostat jak Václava Milíka, tak Leona Madsena, kteří na vedoucí čtveřici ztráceli pouhopouhý bod.
Vyhrál ji Emil Sajfutdinov a spolu s ním se hladce kvalifikoval i Václav Milík, zatímco Leon Madsen a Grigorij Laguta právě tady přišli o poslední naději na některý z cenných kovů. Ve finále vyrazil za titulem Nicki Pedersen, který triumfoval stylem start – cíl. Václav Milík byl druhý. Srovnal krok s Krzysztofem Kasprzakem, aby jej vzápětí odvedl od startu rozjezdu o stříbrnou medaili.
Nejlepší trojice šampionátu Václav Milík, Nicki Pedersen a Krzyszfof Kasprzak
„Nicki jel fantasticky,“ uznává pardubický závodník. „Ztrácel šest bodů, ale byl nechytatelnej‘. Já jsem za druhý místo rád. Musel jsem ve finále udělat dva body, abych jel rozjezd. Polák to vypustil, já jsem měl parádní start. Porazil jsem ho už potřetí, asi byl ze mě rozhozenej‘ (smích).“
Plochodrážník sleduje oráče a oráč zase plochodrážníka
Seriál finále mistrovství Evropy SEC je v mnoha směrech konkurenčním podnikem cyklu Speedway Grand Prix. „Mistrovství Evropy je lepší než Grand Prix,“ uvažuje Václav Milík. „Tam jsou každej‘ rok stejný závodníci, je to uzavřenej‘ podnik. Mistrovství Evropy jsou super závody, napínavý od začátku do konce. Grand Prix je delší seriál, tohle je kratší, ale zajímavější.“
Václav Milík letí do čela třetí jízdy Tomíčkova memoriálu před Martina Smolinskeho (žlutá), Roberta Lamberta (bílá) a Eduarda Krčmáře (modrá)
Finálový závod evropského šampionátu v novém seriálovém pojetí jsme v Čechách ještě neviděli, protože Divišov před třemi lety nebyl schopný splnit požadavky promotéra. Velké ceny však za tuzemským divákem přijíždějí každoročně do stověžaté matičky. Šanci vidět elitu světa přináší samozřejmě i Zlatá přilba, kterou ovšem Václav Milík už podruhé za sebou neviděl.
„Nedá se nic dělat,“ krčí Václav Milik rameny. „To víš, že bych rád jel Zlatou přilbu, jsou tam moji diváci. Ale nevychází to, měli jsme finále v Polsku.“
Nejlpší trojice Tomíčkova memoriálu Václav Milík, Peter Ljung a Matěj Kůs
Pardubičan se v neděli v Poznani dostal do podobného postavení jako v roli kapitána národního celku při světovém poháru. S výjimkou Taie Woffindena nikdo z jeho wroclawských kolegů nedosáhl na dvouciferné skóre. Tomasz Jedrzejak, nejlepší ze zbytku týmu, na tom byl o celých osm bodů hůře, takže si Zielona Gora odvezla domů triumf v poměru 42:48.
„Udělal jsem skvělej‘ výsledek, ale prohráli jsme, takže v neděli jedeme smazat šestibodovou ztrátu,“ pochvaluje si Václav Milík a dodává svůj recept na úspěch. „Potkal jsem pár dobrejch‘ lidí, co tomu rozumí, dal jsem do toho všechno a jde to dopředu. Pořád si volám s tátou, pořád vidí, jak jezdím. Já taky koukám na jeho výsledky v orbě. S šestnáctým místem v mistrovství světa nebyl spokojenej‘, ale mistrovství republiky vyhrál. Proto pojede svět v Keni, tam pojedu s ním.“
Půl století stará záležitost z Olomouce se může opakovat v sobotu v Plzni
Unikající vzduch ze zadní pneumatiky v semifinále v Goričanu sebral Václavu Milíkovi naději výrazně zasáhnout do challenge ve Vetlandě. Naději jezdit v Speedway Grand Prix představuje divoká karta, o níž pražský klub pro Václava Milíka již v minulosti žádal. Nicméně letos je tady záležitost, kdy Pardubičan v Praze pustil před sebe svého wroclawského kolegu Taie Woffindena…
Z nejvyššího stupínku šampionátu republiky by Václav Milík sestupoval jen nerad
„V Grand Prix bych rád byl,“ připouští Václav Milík. „Musím postoupit do challenge. Je to dlouhá cesta, moh‘ bych dostat divokou kartu. Ten Woffy by tam prej‘ neměl hrát roli.“
Nicméně Václav Milík má šanci představit se v elitním seriálu již v sobotu. Jaroslaw Hampel už definitivně rezignoval na účast. Místo Poláka jezdí Fredrik Lindgren, zatímco další kvalifikovaný náhradník Michael Jepsen Jensen zastoupil zraněného Andrease Jonssona v Teterowě. Po nešťastném pádu Nickiho Pedersena při Zlaté přilbě by byl na řadě Václav Milík coby třetí rezervní závodník v pořadí.
Původní informace, že se Andreas Jonsson už letos na oválech neobjeví, je však v posledních dnech revidována. Václav Milík tím pádem nemá jistotu, zda místo Plzně nepojede do Švédska. Jisté ovšem je, že se termín plzeňského závodu kvůli jeho případné účasti ve Stockholmu měnit nebude, což magazínu speedwayA-Z při Tomíčkově memoriálu potvrdil Petr Moravec, předseda VV SPD.
Pokud by Václav Milík v sobotu startoval ve Stockholmu, nebylo by to poprvé, kdy by elitní závod ve Švédsku připravil Čecha o domácí titul – Jaroslav Volf mladší zažil to samé roku 1964
„Nevím, jako to bude,“ říká Václav Milík. „BSI se může ozvat klidně až ve čtvrtek. Když pojedu Grand Prix, pojedu Grand Prix. Pak by titul vyhrál konečně Pepa, přeju mu to. Já mám náskok třech bodů, a kdybych jel, chtěl bych vyhrát.“
Jistě není bez zajímavosti, že k podobné situaci došlo už roku 1964. Jaroslav Volf mladší se před jednapadesáti lety jako první Čechoslovák kvalifikoval do finále mistrovství světa ve švédském Malmö. Protože si vedoucí výpravy chtěli pobyt za železnou oponou užít jaksepatří, po pátečním závodě si jej prodloužili o celý víkend. Mistrovství republiky vrcholilo v neděli v Olomouci, kde Jaroslav Volf chyběl, a Luboš Tomíček získal čtvrtý ze svých pěti titulů.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), tiskový servis FIM Europe a archív autora
Praha – 19. září
Nevítaný host všech plochodrážních závodů se přišel podívat také na Tomíčkův memoriál. Někdy okolo šesté jízdy se z nebes spustily první kapky. Bylo jich víc a víc, až po třech sériích jízd přinutily jury dát situaci čtvrthodinový voraz. Jenže během něho pršelo, pršelo, jen se lilo. A tak Greg Hancock s Emilem Sajfutdinovem přišli před hlavní tribunu coby poslové špatných, leč očekávaných zpráv. Poprvé po čtvrtstoletí zůstal pražský pouťák nedokončen. Peter Ljung, který ani jednou nepoznal hořkost porážky s úlevou v hlase vyprávěl na tiskové konferenci, že se nedostal do přímé konfrontace s Václavem Milíkem a Matějem Kůsem, kteří jej přišli na stupně vítězů doprovodit.
Peter Ljung stojí nad českou dvojicí Václav Milík – Matěj Kůs
Dva Češi na čele průběžné klasifikace
Emil Sajfutdinov možná vypráví Václavu Milíkovi o Zlaté přilbě, kterou Pardubičan již podruhé za sebou neviděl
Velká podívaná jako každý rok. Pokud v Praze táhne něco do ochozů stadiónu Markéta diváky kromě české Speedway Grand Prix, je to bezesporu Memoriál Luboše Tomíčka. Letos se startovní listina kromobyčejně povedla a nabídla divákům i Grega Hancocka a Václava Milíka, kteří vzhledem k finále play-off polské extraligy včera nemohli jet Zlatou přilbu města Pardubic.
Na druhou stranu závod všech závodů vzal pražským pořadatelům Nickiho Pedersena. Dánský exmistr světa upadl ve velkém finále při útoku na Emila Sajfutdinova a jeho chorobopis z pardubické nemocnice nebyl rozhodně pěkným čtením. Na startovním čísle tři jej nahradil krajan Kenneth Bjerre.
Václav Milík (čerená) letí do čela druhé jízdy před Roberta Lamberta (bílá), Martina Smolinskeho (žlutá) a Eduarda Krčmáře (modrá)
Původně měl mít jedničku. Ta byla sice tradičně vyhrazena vítězi Zlaté přilby, ovšem Emil Sajftutdinov již mezi šestnácti závodníky figuroval na devítce. A tak jako prvního borce na nástupu představovali Rohana Tungateho, jenž byl zprvu jen jakousi zálohou pro pořadatele.
A byl to právě Australan, který se letos jako první zapsal mezi vítěze nejstaršího motoristického klání na území stověžaté matičky! Kennethu Bjerremu nepomohla ani výměna motocyklu těsně před startem rozjížďky s číslem jedna. Rohan Tungate kraloval od startu až do cíle. Dán ovšem za svými zády udržel Josefa France, který po pouťáku v Cloppenburgu, světovém finále na dlouhé dráze ve Vechtě a pardubické Zlaté přilbě jel čtvrtý závod ve čtyřech dnech.
Peter Ljung (červená) se dostává před Emila Sajfutdinova
„Konec sezóny,“ pokrčil pražský závodník v předtuše, že jej po náročném maratónu dnes nečeká oslnivý večer. Nicméně pražské publikum dostal záhy možnost otevřít svá ústa při podpoře českých závodníků. Václav Milík ovládl rozjížďku s číslem dvě.
Matěj Kůs po závodech bilancuje dnešní večer:
„Dvě jízdy se mi povedly, byly ty nejtěžší. Čekala mě ještě jízda s Vencou, ale jsem rád, že jsme dojeli zdraví.“
Matěj Kůs (modrá) se v opakované rozjžďce s číslem čtyři ujímá vedení před Juricou Pavlicem (bílá), Zdeňkem Holubem (žlutá) a Gregem Hancockem (červená)
Robert Lambert se vnitřní stranou první zatáčky dokázal probít pouze před Eduarda Krčmáře a Troye Batchelora. Pardubický závodník však držel vedoucí pozici pevně ve svých rukou. Stejně neomylně si dláždil cestu do čela také Matěj Kůs v rozjížďce s číslem čtyři.
V ní skočil Tobias Busch do pásky. Díky tomu se vrata depa otevřela pro Zdeňka Holuba. První náhradník se před startem otočil, aby mu jeho otec provedl ještě poslední úpravy na motocyklu. Nicméně na body nedosáhl. Ty však ve společnosti Matěje Kůse, Grega Hancocka a Jurici Pavlice visely proklatě vysoko.
Peter Ljung míří ke svému druhému triumfu před zraky Roberta Lamberta
Vedle obou Čechů a Rohana Tungateho se po první sérii hřál na postu leadera průběžné klasifikace ještě Peter Ljung. Švéd úřadoval v rozjížďce s číslem tři, v níž se prvním poraženým nestal nikdo menší než Emil Sajfutdinov. Vítěz Zlaté přilby se stačil dostat pouze před Troye Batchelora.
Nejkratší Memoriál historie
Václav Milík suverénem páté jízdy
Pochmurné dešťové mraky našly na obloze ztemnělé zářijovým soumrakem skvělou kamufláž. Nicméně pořadatelé věděli z meteorologických serverů svoje. Proto se stopětadvacítkáři ve své první předváděcí jízdě objevili již čtvrt hodiny před nástupem. Jejich dnešní premiéra se zároveň změnila v derniéru.
Někdy mezi pátou a šestou jízdou dopadly na zem první dešťové kapky. V tu chvíli nebyl na stadión jediný člověk, který by nechápal, že vedle Tomíčkova memoriálu běží další závod. A sice dostat mítink za hranici přijatelné akceptovatelnosti výsledků.
Porucha motocyklu stála Grega Hancocka vítězství v sedmé jízdě
Mezitím Václav Milík prodloužil sérii své neporazitelnosti. V páté jízdě opět nikdo neměl sebemenší šanci jej chytit. Už na konci druhého kola vedl před trojicí Rohan Tungate, Emil Sajfutdinov a Tobias Busch o půl rovinky. Dvojice zbývajících vítězů z úvodní série stanula na startovním roštu rozjížďky s číslem dvě. Jenže zatímco Peter Ljung hrál další sólo, Matěj Kůs zůstal trčet na třetím místě za Robertem Lambertem.
Nicméně v závodě, který vrcholí finálovou jízdou pěti nejlepších nešlo o žádnou tragédií. Matěj Kůs nešetřil odhodláním svůj výpadek napravit. K rozhodující jízdě o vítězství se přiblížil také Kenneth Bjerre. Aby se však dostal na průběžných pět bodů, musel se pořádně nadřít.
Josef Franc má za sebou Daniela Gappmaiera (bílá) a Martina Smolinskeho (modrá)
V rozjížďce s číslem sedm perfektně odstartoval, avšak z vnějšku první zatáčky jej na čele vystřídal Greg Hancock. Aby toho nebylo málo, ve druhém okruhu se před něho dostal také Tory Batchelor. Ovšem třetí kolo bylo poslední pro Grega Hancocka, který musel odstoupit se závadou na motocyklu.
Do poslední zatáčky vletěl Kenneth Bjerre zevnitř. Ačkoliv se zdálo, že Troy Batchelor bude na venku rychlejší, byl to právě Dán, kdo protnul cílovou metu dříve. Vzápětí v osmé jízdě si o finále řekl Jurica Pavlic, který dosáhl vcelku komfortního vítězství před Martinem Smolinskim. Jenže slejvák pořádně zesílil natolik, že i největší optimisté ztráceli naději na dokončení celého programu.
Greg Hancock (bílá) pospíchá sebrat jeden bod Václavu Milíkovi (modrá), za nimi Brady Kurtz (žlutá) a Daniel Gappmaier (červená)
Závod spěšně pokračoval třetí sérií. V deváté jízdě předjel Troy Batchelor Roberta Lamberta. Publikum však vzhlíželo k rozjížďce s číslem deset, v níž měl Václav Milík změřit své síly s Gregem Hancockem. Leader aktuální klasifikace seriálu velkých cen však měl navrch a Pardubičan inkasoval svou první dnešní ztrátu.
Greg Hancock vysvětluje divákům předčasný konec závodu:
„V depu vidíme, že podmínky jsou obtížné. Spadlo hodně vody, dráha je těžká a nebezpečná.“
Poslední jízda závodu – Peter Ljung míří ke třetímu vítězství před Josefem Francem (modrá), Eduardem Krčmářem (žlutá) a Tobiasem Buschem (červená)
Moknoucí publikum rozehřál Matěj Kůs svým hladkým prvenstvím v rozjížďce s číslem jedenáct. Bodové zisky obou Čechů překonal Petr Ljung, který s přehledem vyhrál dvanáctou jízdu. Po ní už byla se závodem veta. Ohlášenou patnáctiminutovou přestávku, během níž se mělo rozhodnout o osudu mítinku, už jen málokdo nebral jinak než pouhou formalitu.
A vskutku, na ovál záhy vykročili Greg Hancock a Emil Sajfutdinov, aby publiku vysvětlili, že se dnes už nepojede. Peter Ljung tak mířil na nejvyšší stupínek za svá tři vítězství a doprovázeli jej Václav Milík a Matěj Kůs. Švéd slavil vítězství v nejkratším Tomíčkově memoriálu celé historie, před pětadvaceti lety se končilo po rozjížďce s číslem šestnáct.
Pavel Ondrašík přivádí Grega Hancocka a Emila Sajfutdinova před hlavní tribunu, aby divákům vysvětlili, proč se dále nepojede
Zatímco ohňostroj doprovázel tiskovkou konferenci, která probíhala o více než hodinu dříve oproti původnímu plánu, ledaskoho napadlo, kdo by vlastně vyhrál, pakliže by Greg Hancock nesebral onen bod Václavu Milikovi. „Kdyby…“ povzdechl si Pavel Ondrašík, sportovní ředitel závodu. „Co ti na to mám říct? Třeba mince? Zeptej se Suchoše, ten ví svoje…“
Hlasy z depa
Nejlepší trio na tiskové konferenci
„Byl jsem v pohodě, než začalo pršet a bylo to kluzké,“ svěřoval se Peter Ljung. „Byla to výzva, ale pořád to šlo. Jsem rád, že to dopadlo, jak do dopadlo. Měl jsem štěstí, v další jízdě bych musel jet s Václavem…“
„Zklamání, že začalo pršet,“ netajil se Václav Milík. „Nebyl jsem se podívat na dráze, ale v depu moc závodníků nechtělo jet dál. Druhý místo je pěkný, ale myslím, že jedna série by šla ještě odjet. Ale samozřejmě mít devět bodů, chtěl bych to taky zrušit (smích).
Matěj Kůs vede před Gregem Hancockem a Juricou Pavlicem
„Až tak špatná dráha při mým vítězství nebyla,“ vyprávěl Matěj Kůs. „Dalo by se pokračovat ještě jednu sérii. Moc dlouho ale asi ne, ani jsem o tom nepřemejšlel. Nešel jsem se podívat na dráhu, nezabejval jsem se tím, jak by to bylo dál. Dnes byly těžký podmínky, zmokli jsme, to je velká škoda. Dráha byla, jaká jsem očekával, i za suchejch‘ podmínek by nebyla lehká. Do toho začalo pršet, bylo to o srdcích a o plynu. Vyhrál jsem dvě nejtěžší jízdy a s třetím místem jsem samozřejmě spokojenej‘. S Mildou jsme za sebou nechali pár dobrejch‘ jmen a na výsledek můžeme bejt‘ pyšný.““
Josef Franc dnes nebyl spokojený
„Konec sezóny, asi mi chyběla motivace,“ posteskl si Josef Franc. „Musím šetřit síly na sobotu na mistrák do Plzně. Pátek v Cloppenburgu a v sobotu ve Vechtě se mi závodilo dobře, asi jsem byl unavenej‘. Dnes to nebylo ideální, jsem si toho vědom, jako profík bych to měl zvládnout. Ale na konci sezóny docházej‘ síly, musím je šetřit na důležitější závody.“
Václav Milík na cestě za úvodním triumfem
1. Peter Ljung, S
3 3 3
9
2. Václav Milík, CZ
3 3 2
8
3. Matěj Kůs, CZ
3 1 3
7
4. Kenneth Bjerre, DK
2 3 1
6
5. Troy Batchelor,AUS
1 2 3
6
6. Jurica Pavlic, CRO
2 3 1
6
7. Robert Lambert, GB
2 2 2
6
8. Rohan Tungate, AUS
3 2 E
5
9. Martin Smolinski, D
1 2 2
5
10. Greg Hancock, USA
1 E 3
4
11. Eduard Krčmář, CZ
0 1 3
3
12. Emil Sajfutdinov, RUS
2 1 E
3
13. Josef Franc, CZ
1 1 1
3
14. Brady Kurtz, AUS
0 0 1
1
15. Daniel Gappmaier, A
0 0 0
0
16. Tobias Busch, D
T 0 0
0
17. Zdeněk Holub, CZ (res)
0
0
18. Ondřej Smetana, CZ (res)
DNR
Peter Ljung na začátku své cesty za vítězstvím
Ukázková jízda 125 ccm:
Lukáš Vinter, Pavel Kuchař, Jan Kvěch, Jaroslav Vaníček, Michal Baštecký
Poznámka: další program stopětadvacítek padl na vrub deštivému počasí a související snaze neprodlužovat hlavní závod
Před závodem bylo depo otevřené pro diváky
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Praha – 19. září
Startovní číslo jedna měl mít dnes večer při osmačtyřicátém Memoriálu Luboše Tomíčka vítěz včerejší Zlaté přilby. Avšak Emil Sajfutdinov měl již přidělenou devítku. Během včerejška se Pavel Ondrašík domluvil na startu Kennetha Bjerreho, který však nakonec bude mít trojku místo zraněného Nickiho Pedersena. Startovní číslo jedna nakonec poveze Rohan Tungate, jenž v Pardubicích neviděl cíl vinou mechanických potíží se svým motocyklem.
Aktuální verze startovní listiny:
1 Rohan Tungate, AUS
2 Brady Kurtz, AUS
3 Kenneth Bjerre, DK
4 Josef Franc, CZ
5 Václav Milík, CZ
6 Robert Lambert, GB
7 Eduard Krčmář, CZ
8 Martin Smolinski, D
9 Emil Sajfutdinov, RUS
10 Peter Ljung, S
11 Troy Batchelor, AUS
12 Daniel Gappmaier, A
13 Tobias Busch, D
14 Matěj Kůs, CZ
15 Greg Hancock, USA
16 Jurica Pavlic, CRO
17 Zdeněk Holub, CZ
18 Ondřej Smetana, CZ
Repete včerejšího duelu Emila Sajfutdinova s Nicki Pedersenem se dnes večer bohužel nedočkáme
