Pardubice – 10. srpna
Dnešní den byl v Pardubicích vyhrazen okázalé prezentaci ploché dráhy. Byť sport levých zatáček není stejně jako žádné jiné motoristické odvětví na seznamu olympijských disciplín, nemůže chybět v pardubickém olympijském parku. V části parku navazujícím na Tyršovy sady vyrostl improvizovaný ovál, se po obědě představili pardubičtí závodníci. Večerní podnik MACEC Cupu však nemilosrdně spláchnul déšť.
A tak Václav Milík, Aleš Dryml a Josef Novák byli jedinými, kdo se pardubickému publiku představili a akci. O závodech však nemohlo být ani řeči. Ovál v olympijském parku je vskutku spíše symbolický, trať vede mezi stromy. A před nezbednými dětmi museli strážit nejen plastikové pásky, ale i pořadatelé.
Návštěvníci, kteří zblízka poznali hrdiny ploché dráhy, už otáčely své zraky směrem k zatažené obloze. Někdy po třetí odpoledne se z ní začal snášet déšť, jehož intenzita nabírala hrozivé obrátky. Ke všemu původní optimistická zpráva z radaru pardubického letiště doznala pesimistické aktualizace.
Fronta dešťových mraků, která Pardubice již přešla, se vrátila. Někdy okolo půl páté konečně přestalo pršet. V té chvíli už bylo jasné, že je s doprovodným závodem motokrosařů, pro nějž v obou zatáčkách vznikly skoky, amen. Kola terénních strojů by totiž definitivně zatloukla hřebík do rakve sjízdnosti oválu.
Jenže k poslednímu úderu se chystal déšť. Lubomír Vozár krčil čelo nad nejnovější meteorologickou zprávou, že o půl šesté začít pršet minimálně na dvě hodiny. A vskutku pár minut před předpověděným časem se začaly snášet k zemi další kapky.
Jury hrála vabank. Zrušila nástup a Artur Czaja, Jaroslav Petrák. Viktor Trofimov a Ján Mihálik se měli nachystat rovnou na rozjížďku s číslem jedna. Jenže ani záměr odjet alespoň dvanáct jízd se ukázal jako přespříliš smělý.
Než se čtveřice závodníků spustila z depa, otevřela se nebeská stavidla naplno. Všem bylo jasné, že pětačtyřicetiminutové čekání na verdikt není ničím jiným než formalitou. Pršelo jen se lilo a dráha dostávala víc a víc zabrat. Nakonec letěl ručník doopravdy do ringu, a pokud se závod bude opakovat, nestane se tak dříve než na sklonku sezóny.
Startovní listina:
1 Artur Czaja (PL), 2 Jaroslav Petrák (CZ), 3 Viktor Trofimov (UA), 4 Ján Mihálik (SK), 5 Oskar Polis (PL), 6 ANdrei Popa (ROM), 7 Milen Manev (BG), 8 Robert Chmiel (PL), 9 Josef Novák (CZ), 10 Stanislav Mělničuk (UA), 11 Adam Čarada (SK), 12 Norbert Magosi (H), 13 Fanica Popa (ROM), 14 Hristo Hristov (BG), 15 Martin Mejtský (CZ), 16 Dmytro Mostovik (UA), 17 Patrik Mikel (CZ)
V uplynulém týdnu se nad českými ovály v závodním tempu proháněli pouze kolibříci v sedlech svých stopětadvacítek. Šampionáty českých pětistovek se přesunuly do slovenské Žarnovice, takže domácímu fandovi nezbylo, než cestovat za hranice. Tam se podíváme také v dalším díle tradiční kompilace magazínu speedwayA-Z, jenž má vzhledem k vydavatelově dovolené dvoudenní zpoždění oproti běžnému standardu.
Úterý patřilo tradičně švédské Elitserien. Klub Rospiggarna Hallstavik pokračoval ve svém vítězném tažení rovněž v Avestě, kde mu domácí Masarna podlehla 37:53. Hosté si připsali i bonus a zvýšili svůj náskok o tři body. Přesně stejnou sumu inkasoval také Martin Vaculík, když po úvodním vítězství již nebodoval (3 0 0 -).
Zdeněk Simota se evidentně zotavil po svém pádu z Berwicku a po týdnu pauzy v Čechách se v pátek triumfálně vrátil na druhou stranu La Manche. Plymouth doma vyhrál nad Berwickem 47:43 a jihočeský závodník byl nejproduktivnějším mužem večera se svými dvanácti body s bonusem (2 3 2 2 F 1 2).
Ve stejný den se v Somersetu v sestavě Peterborough sešli dva pražští závodníci. Matěj Kůs na hostování inkasoval deset bodů (1 3 2 2 2), Zdeněk Holub jeden bod s bonusem (E 1 0 -). Nicméně suverén Premier League si nenechal další zářez do tabulky vzít a vyhrál 57:33.
Druhý den ve Workingtonu ovšem Matěj Kůs nemohl být spokojený, protože bodoval až v rozjížďce s číslem dvanáct, kdy za zády Lewise Rose dojel pro 5:1. Odjížděl se dvěma body a jedním bonusem (0 0 E 2) a jeho Newcastle s prohrou 52:41.
Do třetice Matěj Kůs objevil v akci Premier League v neděli, kdy Newcastle doma vyhrál nad Rye House 57:36 a on inkasoval sedm bodů se třemi bonusy (2 2 1 2). Ve stejný den jel Peterborough doma s Edinburghem, jemuž podlehl 35:52. Zdeněk Holub měl tři body s bonusem (2 0 1 0 F).
Před cestou do Žarnovice se Tomáš Suchánek vypravil na mezinárodní utkání čtyř družstev do Pockingu, kde nastoupil za Team Europa. „První jízdu poslední, druhou jízdu jsem zadřel a pak to zrušili po dvacetiminutovým dešti,“ vyprávěl své zážitky. „Škoda, že to zrušili, nepršelo dlouho, ale Australani nechtěli jet.“
Po dešti rozjížďkách vyhráli Australané před Teamem Europa, kde neporažený Nicolas Covatti proměnil naplno žolíka, a snížil odstup od Protinožců na dva body. Třetí byli Dánové a poslední Němci.
Nedělní polská extraliga se nesla ve znamení boje o postup do play-off. Jako klíčový triumf v tomto aspektu označil Martin Vaculík domácí vítězství své Toruně nad Gorzowem v poměru 50:40. Leader soutěže si však odvezl z výjezdu alespoň bonusový body, slovenský závodník jedenáct s bonusem (1 3 3 2 2). Dobrým směrem se vydala také Wroclaw., když pokořila Tarnow 59:31 a brala i bonus. Václav Milík jí pomohl pěti body s bonusem (2 1 1 1).
Žarnovica – 7. srpna
Po pražském dešti konce května odstartovala obnovená první liga ve sluncem rozpálené Žarnovici. Na úvod se překvapivě Ondřej Smetana s Filipem Hájkem za zády vypořádali s domácími mladíky 5:1. Hned nato Michal Dudek s Adamem Fenclem navlas stejně naložili s Pardubičany. Ovšem Lubomír Vozár měl eso ještě schované v rukávu. Tomáš Suchánek dorazil rovnou po ose z Pockingu, aby neprohrál jedinou rozjížďku. Žádná senzace se tím pádem nekonala, Pardubice nakonec předčily Slaný o dva a Prahu o tři body.
Počátek plný překvapení
Sluníčko se nedostalo ani do půlky své dopolední pouti po nebeské báni. Žarnovická kavárna naproti městskému stadiónu voněla kávou a zmrzlinou. Štamgasti ji zaplnili zhruba do poloviny. Vzduchem létala jména Patrik Búri, Adam Čarada, Michal Tomka, David Pacalaj a další. Přetřásal se včerejší přebor, v jehož výsledcích hrála pro domácí závodníky přece jen notná dávka smůly. Nicméně po obědě přišel čas na reparát!
Shodou okolností se premiéra obnovené první ligy nekonala na sklonku května v Praze, avšak až dnes na slovenském Tekove. Soutěžící souhlasili, že se konečná uzávěrka sestav uskuteční až po sobotním přeborovém závodě. Šlo především o úlitbičku domácím, kteří deklarovali čtyři místa v ligovém týmu pro čtveřici nejlepších z přeboru.
Kolonky vyhrazené žarnovickým závodníků v tabulce původní sestavy vskutku zůstaly přeškrtány odshora až dolů. Patrik Búri vypadl nejen kvůli svému výsledku, ale i poraněním od pásky, na níž se takřka uškrtil. Místo něho nastoupil Jakub Valkovič a kouč Ján Daniel nadto posílil své strategické ambice přesunutím Michala Tomky na post náhradníka, který v duchu předpisů může na start dokonce šestkrát.
Ostatní týmy využily včerejší startovní listiny s výjimkou Pardubic, jimž rovnou po ose z Pockingu dorazila posila v osobě Tomáše Suchánka. Nutno také dodat, že Lubomír Vozár se stal svým způsobem manažerem všech Čechů. Dvoudenní plochodrážní hody sice přilákaly do Žarnovice spoustu českých závodníků, avšak s funkcionáři tomu bylo naopak. A tak Radek Smetana vedle šroubování na pražských motocyklech byl de iure manažerem Markéty. Stejnou roli v případě Slaného plnil Michal Dudek.
Odpoledne zase sluníčko topilo jako vysoká pec, avšak svěží větříček se ze všech sil snažil ochlazovat vzduch. Na tribunách se sešlo přece jen o poznání méně diváků než včera. Kdo však dorazil, rozhodně nelitoval, jelikož první liga dostála předpovědím o své vyrovnanosti.
„To je překvápko,“ komentoval Lubomír Vozár výsledek rozjížďky s číslem jedna. V ní se nenašla síla, která by odstranila Ondřeje Smetanu z vedoucí pozice. Ovšem Filip Hájek, který včera nemohl najít recept na správný set up motocyklů, projel středem první zatáčky rovnou mezi Adamem Čaradou a Jánem Mihálikem.
Pokud bylo pražské maximum nad Žarnovicou překvapením, co potom hladký triumf slánského tandemu Michal Dudek – Adam Fencl nad Jaroslavem Petrákem a Josefem Novákem?! Jenže to nebylo všechno! Ve třetí jízdě odstartoval Filip Hájek excelentně, jak to umí jen on sám, když nastane příznivá konstelace hvězd.
Nápis o čumění ve stylu jojo za zadní straně své kombinézy zdědil po věčném recesistovi Josefu Francovi, nicméně Jakub Valkovič a Adam Čarada neměli moc šancí na četbu. V půli jízdy vedl pražský junior o délku deseti motocyklů. Ke všemu na konci třetího okruhu zůstal Adam Čarada stát, když mu odlétlo kolečko od primárního řetězu.
Jaroslav Petrák vysvětluje, proč se dnes shlédnul ve vnitřní stopě:
„Když to jinak nejde, musíš na ten vnitřek!“
Bod, který na konto Slovákovy smůly inkasoval Václav Kvěch, dostal Markétu do čela. Michal Dudek vystřelil do čela rozjížďky s číslem čtyři. Ještě v prvním nájezdu jej ovšem vystřídal Martin Mejtský, ovšem Slaňák protáhnul stup do druhé zatáčky a do čela se vrátil. Martin Mejtský měl krizový moment v posledním oblouku. Ustál jej však se ctí, navíc uhájil třetí místo před Radkem Podhadským.
Papíroví outsideři stále na čele průběžné klasifikace
Slaný ztrácel po první sérii na pražskou Markétu jediný bod. A stejný odstup mu zůstal rovněž po další sérii po dvou duelech s místním juniorským kvartetem. V rozjížďce s číslem pět zůstal Ján Mihálik ve svém depu a Michal Tomka se svému kouči odměnil hladkým triumfem ve stylu start – cíl.
Žarnovický náhradník měl za svými zády slánský tandem Adam Fencl – Radek Podhadský. Ovšem Jakub Valkovič vystrkoval růžky, aby dal najevo, že jej do ligové sestavy nedostala žádná protekce, avšak bojovné výkony.
V první zatáčce druhého kola pronikl před Adama Fencla, který mu nastrojil odvetu hned v dalším okruhu. Oba již měli za svými zády Radka Podhadského. Jejich duel hořel až na cílovou metu, kde ale Jakuba Valkoviče nedostal na druhou příčku ani poslední srdnatý útok. Do role útočníka se ob jednu rozjížďku stylizoval také Adam Čarada.
Po vylétnutí pásky vypálil Adam Fencl jako mezikontinentální střela. Po průjezdu prvním obloukem měl před sebou pouze svého kolegu Michala Dudka. Slánský tandem však měl plnou hlavu starostí s bojovným Adamem Čaradou, od něhož si však nenechal svůj pětibodový triumf sebrat. Michal Dudek si ovšem musel dopřát ještě jedno kolo navíc, aby sebral víčko od nádrže, které ztratil kdesi v průběhu strhujícího boje.
Slaný si ze svých střetnutí s Žarnovicou odnesl sedm bodů. A přesně stejně si počínali také Pražané v duelech s Pardubicemi. Do rozjížďky s číslem šest Lubomír Vozár poprvé poslal Tomáše Suchánka. Radek Smetana reagoval podobně. Vystřídal Václava Kvěcha Patrikem Mikelem, který nastoupil po boku jeho syna Ondřeje.
Improvizovaný kouč Markéty dával svým svěřencům dobré rady, jak odstartovat na Tomáše Suchánka. Jenže Pardubičan vzal režii šesté jízdy výhradně do svých rukou. V první zatáčce objel Ondřeje Smetanu, aby dojel do cíle s náskokem celé rovinky.
Patrik Mikel však dokázal za svá záda poslat Martina Mejtského, takže výsledek rozjížďky s číslem šest byl nerozhodný. V rozjížďce s číslem šest ovšem úřadoval Ondřej Smetana. Velkorysým obloukem v první zatáčce osmé jízdy si vyšlápnul na Jaroslava Petráka.
Pardubický matador si stěžoval na bolavé koleno, avšak na ovále se pral jako lev. Před pražským juniorem kapituloval až na konci protilehlé rovinky. Ani pak ovšem nepolevil a především po vnitřní straně usiloval o odvetu. Nepovedla se, navíc ke všemu Filip Hájek připravil Josefa Nováka o třetí místo prakticky již s vylétnutím pásky.
Lubomír Vozár je spokojený s vývojem závodu:
„Prohráváme už o šest bodů, tak můžu nasazovat Tomáše s Jardou, Tomáš je náhradník, takže může jet až šestkrát!“
Po osmi jízdách vedla šestnáctibodová Praha o jeden bod před Slaným, o sedm před Pardubicemi a osm před Žarnovicou. Jenže zbývala poslední série střetů týmových dvojic. A pak trojice individuálních rozjížděk.
Závěrečný úder pardubických rutinérů
Druhá přestávka se v boxu Ondřeje Smetany nesla v duchu zvýšené pracovní aktivity. „V motoru klepe, jdu na druhou motorku,“ vysvětloval pražský junior. Rovněž Adam Čarada laboroval se svými stroji. Svým způsobem změnil plány Jána Daniela, který jej chtěl dát jako taktickou rezervu proti Pardubicím. Místo Jána Mihálika se nakonec na startovním roštu objevil Michal Tomka.
Lubomír Vozár s lišáckým úsměvem na tváři vystřídal tandem Josef Novák – Martin Mejtský náhradníkem Tomášem Suchánkem a Jaroslavem Petrákem se statutem taktické rezervy. Tomáš Suchánek nyní vyhrál stylem start – cíl, zatímco Jaroslav Petrák bral dva body, když ve druhém kole odstoupil druhý Michal Tomka kvůli problémům s karburátorem.
Na druhé střetnutí se Žarnovicou ob jednu jízdu později vyrazila stejná pardubická dvojice. Adama Čaradu střídal Michal Tomka, avšak slovenským hrdinou rozjížďky s číslem jedenáct se měl stát Jakub Valkovič. Tomáš Suchánek opět exceloval již s vylétnutím pásky. Za sebou měl domácí tandem Michal Tomka – Jakub Valkovič.
Jaroslav Petrák neměl zrovna povedený start, avšak ve druhém okruhu pronikl v nájezdu do první zatáčky před Michala Tomku. Okamžitě udeřil na Jakuba Valkoviče. I když stupňoval svůj tlak, mladý slovenský závodník nepodlehl. V závěrečném kole Jaroslav Petrák zaútočil spodní stranou první zatáčky. Neuspěl a stejný manévr zopakoval i v závěrečném oblouku.
Opět se objevil zespodu Jakuba Valkoviče a tlačil jej ven. Nicméně sedmnáctiletý slovenský junior se nenechal zastrašit a ve výjezdu byl vnějškem rychlejší. Ačkoliv Pardubice braly z duelů s Pardubicemi devět bodů, na průnik do čela aktuální klasifikace to stále nestačilo. Souboje Slaného a Markéty totiž dopadly nerozhodně. Smůla Patrika Mikela hostujícího ve vestě klubu z české metropole přitom ještě neměla skončit.
Přitom po startu desáté jízdy se Patrik Mikel s Ondřejem Smetanou pevně usadili před Adamem Fenclem s Radkem Podhadským. Adam Fencl na začátku druhého okruhu upadl, avšak jel dál. Jeho skutek se ukázal jako dobrý nápad. O pár sekund později totiž z motocyklu březolupského juniora začal stoupat šedivý dým.
Na jeho motoru se povolily šrouby, olej vytekl ven, začal hořet a bylo po motoru, jediném, jenž po včerejší pohromě ještě zbyl v boxu Patrika Mikela. Na dvanáctou jízdu si musel vypůjčit stroj od Filipa Hájka. Jenže v barevném programu distribuovaném závodníkům byla chyba, scházela v něm vytištěná barva povlaku. A on si vzal modrý, a byť se jeho otec František expresně vydal na dráhu sjednat nápravu, dvouminutový limit uběhl.
Po vylétnutí pásky exceloval Filip Hájek, který svůj souboj o vedení s Michalem Dudkem korunoval Slaňákovým podjetím v úvodní zatáčce druhého okruhu. Markéta vedla o bod před Slaným a tři před Pardubicemi, zatímco Žarnovica se už na pódiu nemohla objevit.
Michal Dudek popisuje svůj souboj s Jaroslavem Petrákem v rozjížďce s číslem čtrnáct:
„Jaryn mě dojel, on věčnej‘ junior mi málem ustřelil přední kolo!“
Nejdelší oprať ve svých rukou stejně třímal Lubomír Vozár, který nedopustil senzační vítězství celků poskládaných dohromady díky hostování. Ve třinácté jízdě se Tomáš Suchánek prosadil do čela před Adama Fencla již v první zatáčce. Jakub Valkovič získal skalp Filipa Hájka a pražské vedení bylo minulostí.
Navíc vzápětí musel na rošt Václav Kvěch a ani on nebodoval. Hladké vítězství Michala Tomky nemělo na boj o vítězství pražádný vliv. Zato Jaroslav Petrák si nedopřál klidu, dokud ve třetím kole nepodjel v zatáčce u depa druhého Michala Dudka. Nakonec udeřil opět Tomáš Suchánek. Po jeho sólu v rozjížďce s číslem patnáct slavily Pardubice triumf. Ondřej Smetana sice trčel za Michalem Tomkou. Sebral však bod Radku Podhadskému, čímž upasoval pražský tým na konečné druhé pozici.
Hlasy z depa
„Super,“ odtušil Tomáš Suchánek, aby jedním dechem dodal, že také on se musel o body prát. „Předjížděl jsem v první zatáčce, když jsem jel venek, dostali se tam pode mě. Byl to pohodovej‘ závod, závod na spravení chuti po včerejšku. Dráha dobrá, lepší než minule. Sice to už bylo tvrdý, ale nebylo to děravý.“
„Chyběl mi kousek, ať jsem dělal, co jsem dělal a dával jakejkoliv převod,“ posteskl si Jaroslav Petrák. „Je to utahanej‘ motor, jede to jako na ledě. Škoda toho Slováka, moh‘ jsem ho porazit, stejně jako Michala Dudka. Udělal chybu, tak jsem ho porazil.“
„Super, paráda, dobrý závody,“ rozplýval se Michal Dudek v superlativech. „Dráha lepší než včera. Zezačátku to šlo, vyhrával jsem, Adam nás podržel a Radkovy body taky pomohly. Škoda ten závěr. Měnili jsme převody, měl jsem to nechat a hejbat s předstihem. Všichni si mysleli, že budeme outsideři, ale kluci jeli suprově!“
„Pěkný závody,“ nešetřil spokojeností Radek Podhadský. „Beru to jako trénink. Včera to bylo strašný, dneska se mi to líbilo. Výsledek se odvíjí od toho, že jsem začal až loni a pak se ještě rozbil v Pardubicích.“
„Já myslím, že to bylo fajn,“ rozpovídal se Ondřej Smetana. „Dobrý závody, hodně vyrovnaný, vedli jsme, ale měli jsme smůlu. Páťovi se zadřel motor, pak ho vyloučili. Mně jela motorka hrozně rychle, ale musel jsem jít na druhou a tím ztratil ty tři body. Fíla nás podržel, kdyby bylo trošku víc štěstíčka, mohli jsme vyhrát!“
„Včera jsem se trápil, nemoh‘ jsem vychytat motorku,“ svěřoval se Filip Hájek. „Až poslední jízdu to jelo. Dneska to bylo jiný kafíčko a celkově to bylo jinak. Lepší nastavení, startovalo to a dělal jsem body. Škoda poslední jízdy. Nechtělo se mi startovat z červený dráhy, nemám ji rád. Hlavně to bylo hrozně nachcaný.“
„Včera jsme neměli problém s technikou, ale dneska nás trápil karburátor,“ povzdechl si Michal Tomka. „Jsem spokojený, mohlo to být lepší, hodnotil bych to na takový dobrý průměr, zlatý střed.“
„Dneska jsem jel na novém motoru,“ povídal Adam Čarada. „Neměl jsem ho vyzkoušený, hledali jsme nastavení. Bohužel se mi ve druhé jízdě roztrhnul řetěz a zničil spojku. Chci poděkovat svému ocinovi, nejlepšímu strýkovi Andrejovi Trvalcovi a starkému, samozřejmě nejúžasnějšímu starkému Štefanu Trvalcovi. A také mechanikům a fanouškům za podporu. Děkuju!“
Divišov – 7. srpna
Den po Chabařovicích pokračoval Speedway Mini Cup v Divišově. Na nejvyšší stupeň vítězů se vrátil Petr Chlupáč. Ve finále A porazil Jana Kvěcha, který do té doby rovněž sbíral jen samé trojky, a Pavla Kuchaře. Kvůli pádu bohužel závod nedokončil Filip Šifalda. Ani finále B nedospělo ke svému konci, když po kolizi Daniela Šilhána a Milana Dobiáše byly přiděleny technické body.
Zdeněk Schneiderwind komentuje divišovský Speedway Mini Cup:
„V první řadě patří obrovský obdiv divišovské partě, kolik práce na drahách v Divišově odvedli. A se stejnou vervou se pustili do závodění naši mladí talenti. Na dnešní závod nebude dobře vzpomínat Honza Jeníček, třikrát mu na startu zhasla motorka a veškeré snažení zůstalo na pásce. Když ale jel, tak jel hodně hezky. Dnes svůj první závod odjel Tomáš Kohout a myslím, že pro něho byl velice úspěšný. Bylo velice hezké sledovat souboje nejmladších Adama Nejezchleba, Jardy Vaníčka, Honzy Jeníčka a Tomáše Kohouta. Ale i souboje hvězd nenechaly ani na vteřinu nikoho v klidu. Bohužel dnes oba chabařovičtí borci Filip Šifalda a Milan Dobiáš nedozávodili, ale s bolestí dokoukali. Tak snad to bude dobrý a uvidíme je co nejdříve na dráze.“
Žarnovica – 6. srpna
Jako jediný závodník nechyběl ani v jednom případě na stupních vítězů všech doposud uskutečněných přeborových mítinků. A tuto tradici nepřerušil ani v sobotu ve slovenské Žarnovici. Ondřej Smetana sice v základní části našel přemožitele v osobě Michala Tomky a v semifinále byl před ním v cíli Mark Helmhout. Ovšem ve finále odstartoval od mantinelu jako plochodrážní pánbůh a od té doby se nenašla síla, která by jej z vedoucí příčky sestřelila. Spolu s pražským juniorem stanuli na stupních vítězů Martin Málek a Mark Helmhout.
Nešťastné události natahují první sérii
Po nočním dešti se Žarnovica probudila do svěžího rána. Po obědě však sluníčko začalo opět roztápět svůj nebeský kotlík. Depo, které před lety architekt střihnul opravdu velkorysým a nadčasovým metrem, praskalo pod náporem bezmála tří desítek závodníků a jejich motocyklů.
Oproti původní verzi startovní listiny zveřejněné ve středu odpoledne přibyla osmadvacítka. Obsadil ji Maďar Peter Vida, který je držitelem slovenské licence. Naproti tomu scházel další reprezentant SMF, rakouský veterán Anton Wannasek, jehož manželka po srážce s autem skončila v nemocnici. Holanďana Henka Koonstru nahradil krajan Sjoerd Rozenberg, který doprovázel svého zetě Marka Helmhouta. Nedorazil ani Michal Škurla, který si po pádu na trávě ve Willingu dopřál oddech. Do pražské dodávky se místo něho se svými motocykly nalodil Václav Kvěch.
Vlastní závod nezačal šťastně. David Pacalaj najel do pásky a na její zpomalený let k prosluněnému žarnovickému nebi doplatil Patrik Búri stojící přesně na opačné straně. Chytil se do bílého tkalounu jako nebohá moucha do sítě pavouka a přivodil si ošklivé popáleniny na krku.
Vyloučený David Pacalaj zamířil do svého boxu, jehož osazenstvo na čele s dědečkem Zdeno Vaculíkem bylo oblečeno do černých triček s číslovkou 1710 značící letopočet, kdy se jejich závodník před patnácti lety narodil. Patrik Búri se na poslední chvíli vrátil k pásce, aby se bezprostředně po startu ujal vedení.
Nicméně žádný happy end se nekonal. Ve třetím kole se Patrik Búri ocitnul na zemi. „Zvedlo se mi to a neuměl jsem to zastavit,“ popisoval svůj pád. V rozjížďce s číslem šest se postavil na startovní rošt ještě jednou. Ovšem dojel jen do prvního oblouku, aby kvůli bolestem vyklidil své depo předčasně jako při loňském přeboru.
Prvním vítězem dnešního dne se stal nejstarší účastník. Sjoerd Rozenberg se ujal vedení v podruhé opakované rozjížďce s číslem jedna již v úvodním nájezdu. Dokázal se vypořádat s Josefem Novákem, jenž zvyšoval svůj tlak úměrně s ubývajícím počtem kol do cíle. Pardubičan najel poslední zatáčku vnitřkem, avšak Holanďan si dokázal udržet rozhodující rychlost.
Stylem start – cíl se mezi vítěze hned vzápětí zapsal Michal Dudek, který odrazil v první zatáčce. Podobně třetí jízda přinesla čtyři body Andreji Kobrinovi, když po startu od vnitřního okraje vyhnal všechny soupeře na venek a Michal Tomka jej v úvodním oblouku nestihnul.
Emil Peron se o tréninku zdál hodně rychlý, i když sám mladý Polák přiznával, že projel snad každou dírou na žarnovickém ovále. Jenže po startu rozjížďky s číslem čtyři se musel dívat na záda Patrika Mikela, jenž jakoby chtěl ze sebe setřást pověst špatného startéra. Pořadí však vydrželo jen dvě kola, jelikož v tom třetím vletěl Polák rovnou do nafukovacích mantinelů prvního výjezdu.
František Mikel komentuje pech svého syna Patrika:
„Byl to úplně nový sekundár! Říkal jsem ‚vyměníme ho a bude klid‘. Nebyl, kurňa to nemoh‘ prasknout až na rovince?!“
Repete nabídlo opět pohled na Patrika Mikela v čele. Idylka však trvala až do výjezdu z cílové zatáčky. Zavytí od motoru bylo slyšet až do depa. Přetržený sekundární řetěz poslal březolupského borce na zem. A Radek Podhadský se po pádech dvou závodníků stal poměrně bohatým dědicem čtyř bodů.
První série se protáhla na takřka třičtvrtěhodinku. Posledním vítězem úvodní části se stal Ondřej Smetana, který rychle zmizel z dohledu Martina Gavendy. Jaroslava Petráka trápilo bolavé koleno přesto, však uhlídal Jakuba Valkoviče, který na začátku druhého kola podjel Erycha Borczucha.
Nevídaný rozpis natahuje rozdíly mezi závodníky
Vytvořit rozpis pro osmadvacet závodníků byl vskutku excelentní výkon. Garantovat, aby se každý potkal na ovále s každým, pochopitelně nešlo. Alfa a omega velely čtyři starty pro každého a pokaždé s jinou barvou povlaku. Ani v první sérii se na ovále nemohli objevit všichni závodníci a také potom měli v konkrétní okamžik rozdílný počet jízd.
Kupříkladu pakliže by Patrik Búri nemusel balit předčasně, základní část by pro něho končila rozjížďkou s číslem šestnáct. V ten okamžik však Andrej Kobrin, Martin Mejtský, Patrik Mikel, Erych Borczuch, Martin Málek a Sindy Weber byli na dráze jen dvakrát. Ovšem účelem základní části bylo zejména určit dvanáct postupujících do semifinále. Uvážíme-li, že v soutěži bere body do tabulky prvních patnáct majitelů licencí AČR a SMF, vlastní přebor startoval až finálovou jízdou.
Zvláštní okolnosti si zkrátka a dobře žádají netradiční řešení a VV SPD vyšel ze šlamastyky tolika přihlášek se ctí a naplnil filozofii přeboru, že závodit bude každý i za cenu rozpisu. Ať tak či onak normální závod po šestnácti jízdách vrcholí, zatímco dnes pro řadu borců prakticky začínal. Byl mezi nimi i Patrik Mikel.
Jaroslav Petrák s bolavým kolenem sděluje své dojmy z dráhy:
„Nečekáš ty díry. Vždycky tě to nakopne.“
Po prasklém řetězu se nevyhrabal z bažiny smůly ani v rozjížďce s číslem dvanáct. Modré světlo se na rampě rozsvítilo na znamení, že se předčasně dotknul pásky. O něco lépe než Moravan na tom byl Ján Mihálik. Ze třetí jízdy, kde trčel celou dobu beznadějně vzadu, si do boxů přivezl jen velikánskou nulu. Posléze v rozjížďce s číslem deset přišel o třetí místo ve třetím okruhu vinou prasklého primárního řetězu.
„Oleje bylo moc, v tom horku začal na řetězu hořet,“ kroutil jeho otec Jozef svou prostovlasou hlavou. Jenže hned po přestávce jásal jako při výhře v loterii. Do rozjížďky s číslem jedenáct totiž nelépe odstartoval právě jeho potomek. A pokud si Michal Dudek myslel, že má vyhráno, když se před něho dostal vnějškem první zatáčky, poněkud se přepočítal.
Ján Mihálik okamžitě přešel do ofenzívy. Neustále dýchal na Slaňákova záda dýchal až do posledního okruhu, v níž svou partii rozhodl šachmatem zkušeného velmistra. V první zatáčce naznačil útok zvenku, aby okamžitě zlomil motocykl k vnitřní čáře. V závěrečném oblouku podjel Michala Dudka, aby proburácel cílem za hlasitého jásotu tribun jako vítěz.
Michal Dudek se přitom smiřoval s druhou prohrou, jelikož jej prve v osmé jízdě předčil Josef Novák. „Dudci mi nevaděj‘,“ žertoval Pardubičan, který slánskému závodníkovi sebral vedení již vnějškem první zatáčky. „Podařil se mi start, vzal jsem to venkem a byl jsem tam. Dneska je to zatím dobrý. Mohlo by to bejt‘ lepší, ale dobrý.“
Nejen smolaři ovšem prakticky vstupovali do závodu až jeho šestnáctou jízdou. Byl to ostatně případ jejího vítěze Martina Gavendy. V první zatáčce objel Marka Helmhouta. Poté odrazil všechny jeho útoky, takže se Holanďan dostal dopředu až po odmávnutí šachovnicovou vlajkou. Martin Málek zase začal závodit až hodinu po nástupu.
V šesté jízdě utnul slibný nájezd Michala Tomky vnějškem první zatáčky, aby triumfoval stylem start – cíl. Neméně suverénní byl rovněž v rozjížďce s číslem dvanáct. Podobně procházel dnešním závodem Andrej Kobrin. Ukrajinec navázal na úvodní čtyři body dalším vítězstvím ve třinácté jízdě, v jejíž první zatáčce objel Martin Gavendu.
Sláva patří šestce na startovním roštu
Shodou okolností jak Martin Málek, tak Andrej Kobrin byli po šestnácti jízdách jedinými neporaženými dnešního závodu, byť stáli teprve v polovině svých výjezdů na ovál v základní části. Své úvodní prvenství dokázal zopakovat už jen Ondřej Smetana. V rozjížďce s číslem deset se protáhnul mezi v prvním výjezdu mezi Markem Helmhoutem a mantinelem. Pražan ovšem hned vzápětí zaknihoval svou první prohru.
V rozjížďce s číslem patnáct sice předvedl pohotovou reakci na let pásky. Pozice u vnitřní čáry jej vynesla do čela. Jenže záhy přiletěl Michal Tomka se žlutým povlakem na přilbě a vedení bylo jeho. Ondřej Smetana se ale začal zajímat o vzdálenější startovní pole, z čehož měl nakonec profitovat. Avšak pěkně popořadě…
Martin Málek se o třetí vítězný zářez postaral v sedmnácté jízdě. V úvodním oblouku jej podjel Eryk Borczuch, což mu vrátil prakticky na stejném místě v závěrečném okruhu. Dvanáctibodové skóre Martina Málka hned vzápětí srovnal Andrej Kobrin. Po startu vypálil dopředu a udržel na uzdě Jaroslava Petráka útočícího vnějškem prvního obloku.
Že Martin Mejtský na sklonku druhého kola objel Davida Pacalaje, se mohlo zdát jako malicherné. Jenže Pardubičanovi i tyto dva body pomohly do semifinále. Bodík po bodíku přidával na svůj účet také Jakub Valkovič. V rozjížďce s číslem dvanáct se ale rozhodl, že to vezme šmahem. Jenže Martin Málek byl pro domácího začátečníka přece jen velkým soustem. A tak se Jakub Valkovič dočkal premiérového vítězství své kariéry v rozjížďce s číslem devatenáct.
Kvůli pádu Jána Mihálika a Filipa Hájka v první zatáčce svítila červená světla. Po restartu se po žezlu natáhl Krystian Wlodarczyk, jenže mladí Slováci s ním byli rázně hotovi již v úvodní zatáčce. Jakub Valkovič jel první a ten ustrážil i Jána Mihálika. Body se každopádně hodily, protože jestli si v depu u Mikelů mysleli, že se už budou mazlit se štědře obdařenou Štěstěnou, šeredně se spletli.
Přitom zpočátku dvacáté jízdy se jim mohlo oprávněně zdát, že se všechno konečně v dobré obrací. Michal Tomka sice vystřihnul rychlý start, avšak Patrik Mikel jej vnějškem první zatáčky odsunul za svá záda. Ve třetím kole mu však v rámu zachrastilo. A bylo nejen po motoru, ale i po postupových ambicích.
V jednadvacáté jízdě vyhrál Andrej Kobrin počtvrté, avšak hned nato Martin Málek dočkal první prohry. Stál na žluté pozici, odstartoval vcelku rychle, ale Ondřej Smetana stojící po jeho pravici byl ještě rychlejší. „Ztratil jsem hodně na startu a blbě se to dohánělo,“ povzdechl si Martin Málek, zatímco pražský junior se utvrdil ve výhodnosti vnějších drah roštu.
Martin Gavenda vysvětluje důvody svého odstoupení ze závodu:
„Mám problémy s motorem. Celý závod se s tím pereme, popadaly nám misky na hlavě, dvakrát mi praskla vrchní objímka.“
Bez Martina Gavendy přijelo k prvnímu semifinále pouze pět závodníků. Michal Tomka dnes jako první porazil Andreje Kobrina, jehož předčil v první zatáčce. Poslední postupové místečko ukořistil Adam Čarada na úkor Jakuba Valkoviče a Martina Mejtského. Ve druhém semifinále se Mark Helmhout probil do čela před Ondřeje Smetanu již v úvodním nájezdu. Spolu s ním se svezl i Michal Dudek, jehož však Pražan předstihnul ve druhé zatáčce druhého kola. Slaňáka nakonec vyřadil také Martin Málek.
„Ve finále jsem doufal, že na mě zbyde šestka,“ svěřoval se později Ondřej Smetana, proč tak suverénním způsobem ovládl finále. „Naštěstí se nikomu nelíbila, ale byla nejlepší. Odstartoval jsem, zvenku tam byl a pak jsem jel nejrychlejší stopu.“Martin Málek se zpočátku zdržel s Markem Helmhoutem. Když jej ve druhém okruhu konečně objel v první zatáčce, stáhnout odstup od Pražana bylo nemožné.
Hlasy z depa
„Bojoval jsem celej‘ závod,“ vyprávěl Ondřej Smetana o svém triumfu. „Zezačátku na prd, nevěděl jsem, jak jet. Pak jsme vyladili motor a našel jsem si stopu, kudy to jelo. Mý starty zvenku, to byla paráda. Ve finále jsem odstartoval, zvenku tam byl a jel jsem nejrychlejší stopu. Jel jsem tady kolo za kolem, nechtělo to zatočit.“
„Zezačátku dobré,“ bilancoval Martin Málek. „Až v poslední jízdě jsem ztratil hodně na startu a blbě se to dohánělo. Ve finále jsem chtěl být od startu trošku rychlejší. A o tom to bylo. Chtělo to ještě kolo, ale nevyšlo to. Jinak dobré, měsíc jsem na tom neseděl, tak dobré.“
„Dobrý,“ odtušil Mark Helmhout při komentáři na adresu svého třetího místa. „Dráhy pěkná, trošku těžší. Něco jako dlouhodrážní speedway, ale spíš krátká dráha než long track. Třetí místo je dobré, jsem rád. Jel jsem tady poprvé a hned třetí místo. Na příští rok jsem přemýšlel o české lize, v Holandsku není, budu o tom přemýšlet příští rok.“
„Neměli jsme problémy s technikou,“ pochvaloval si Michal Tomka. „Troufal jsem si na bednu. Měl jsem ale slabý start. Martin Málek se Smetanou mě zavřeli. Já už neměl rychlost a nestačil je předjet.“
„Celkem se mi dařilo až na to finále,“ konstatoval Adam Čarada. „Po rozsvícení zeleného světla jsem otočil plynem. Potáhla mě spojka a byl jsem v pásce. Vyloučili, ale jsem celkem spokojený:ů
„Dobrý, ale mohlo to bejt‘ lepší,“ meditoval Michal Dudek. „V semifinále jsem nějak odpad‘. Dráha těžká, ale dalo se to, pro všechny byly stejný podmínky. Nastavení perfektní, mechanik chvalitebný (smích). Je trošku nespravedlivý, že jedeš semifinále, tak se něco stane a nakonec může vyhrát ten poslední s minimálním počtem bodů na postup.“
„Hrozný, vždycky z prvního místa,“ láteřil Patrik Mikel nad svými vyřazeními. „První jízda primár, druhá páska a třetí motor. Čtvrtou jízdu jsem jel na nedopasované motorce a to víš, jak to bývá. Je to na hovno, mohl jsem být na bedně.“
TOT
S1
S2
F
1. Ondřej Smetana, Praha
4 4 3 4
15
2.
1.
2. Martin Málek, Plzeň
4 4 4 3
15
3.
2.
3. Mark Helmhout, NL
3 3 3 4
13
1.
3.
4. Andrej Kobrin, UA
4 4 4 4
16
2.
4.
5. Michal Tomka, SK
3 3 4 4
14
1.
5.
6. Adam Čarada, SK
2 4 4 3
13
3.
T
7. Michal Dudek, Slaný
4 3 3 2
12
4.
8. Martin Gavenda, Březolupy
3 3 4 2
12
–
9. Jakub Valkovič, SK
1 2 3 4
10
4.
10. Jaroslav Petrák, Pardubice
2 2 3 3
10
5.
11. Josef Novák, Pardubice
3 4 2 0
9
6.
12. Martin Mejtský, Pardubice
2 3 2 2
9
5.
13. Adam Fencl, Slaný
1 4 2 1
8
14. Radek Podhadský, Plzeň
4 1 1 2
8
15. Sjoerd Rozenberg, NL
4 2 1 1
8
16. Kamil Brzezinski, PL
1 3 2 2
8
17. Ján Mihálik, SK
0 E 4 3
7
18. Eryk Borczuch, PL
0 1 3 3
7
19. Emil Peron, PL
X 2 1 3
6
20. Filip Hájek, Praha
3 E 1 1
5
21. Krystian Wlodarczyk, PL
0 1 2 2
5
22. Václav Kvěch, Praha
2 2 0 0
4
23. David Pacalaj, SK
T 2 1 1
4
24. Peter Vida, H (SMF)
– 2 0 0
2
25. Sindy Weber, D – Chaba (ACCR)
1 1 0 E
1
26. Patrik Mikel, Březolupy
F T E 1
1
27. Patrik Búri, SK
X R – –
0
Poznámka: z původně přihlášených nepřijel Anton Wannasek (A – SMF); s výjimkou finalistů rozhodlo o pořadí závodu umístění v základní části
Daugavpils – 6. srpna
Neuvěřitelný průběh má letošní finálová část evropského šampionátu jednotlivců. V sobotním druhém závodě v Daugavpilsu bylo oproti prvnímu podniku v Güstrowě všechno naruby. Díky tomu je první desítka aktuální klasifikace seřazena do rozpětí pouhopouhých třech bodů a ani další závodníci nejsou daleko. Na této vlně se svezl Václav Milík. V sobotu se dostal až do jízdy poslední šance, nakonec mu patřilo šesté místo a celkově je prozatím třetí s dvoubodovou ztrátou. Triumfoval Grigorij Laguta, jemuž na stupních vítězů dělali společnost Joonas Kylmäkorpi a Emil Sajfutdinov.
1. Grigorij Laguta, RUS
3 3 0 3 1 3
13
2. Joonas Kylmäkorpi, FIN
1 2 3 3 3 2
14
3. Emil Sajfutdinov, RUS
0 3 3 2 1 1
10
4. Maksym Bogdanovs, LAT
2 3 2 1 3 X
11
5. Przemyslaw Pawlicki, PL
1 3 3 2 0
9
6. Václav Milík, CZ
1 1 1 3 3
9
7. Anders Thomsen, DK
3 2 2 0 2
9
8. Hans N. Andersen, DK
0 0 2 3 3
8
9. Leon Madsen, DK
3 2 1 1 1
8
10. Antonio Lindbäck, S
0 1 3 1 2
7
11. Andrzej Lebeděvs, LAT
2 1 2 2 E
7
12. Nicki Pedersen, DK
1 2 1 2 X
6
13. Krysztof Kasprzak, PL
2 0 1 0 2
5
14. Janusz Kolodziej, PL
3 1 0 0 0
4
15. Martin Vaculík, SK
2 0 0 X 2
4
16. Peter Ljung, S
0 0 0 1 1
2
17. Kjastas Puodžuks, LAT
DNR
18. Jevgenij Kostigovs, LAT
DNR
Průběžné pořadí seriálu:
1. Emil Sajfutdinov 18, 2. Przemyslaw Pawlicki 18, 3. Václav Milík 17, 4. Martin Vaculík 16, 5. Krzyzstof Kasprzak 16, 6. Antonio Linbäck 15, 7. Hans N. Andersen 15, 8. Leon Madsen 15, 9. Anders Thomsen 15, 10. Andrej Lebeděvs 15, 11. Joonas Kylmäkorpi 14, 12. Grigorij Laguta 13, 13. Nicki Pedersen 13, 14. Janusz Kolodziej 13, 15. Peter Ljung 7