Malilla – 14. srpna
Ve světě ploché dráhy není mnoho výzev, které by Greg Hancock během své fenomenální kariéry nedokázal ztéci. U konce je i jeho čekání na vítězství ve velké ceně země, jež se stala jeho druhou vlastí. Dnes po obědě se totiž v Malille prohnal vítězně cílem před svým nejbližším sousedem v průběžné klasifikaci Speedway Grand Prix Jasonem Doylem, Piotrem Pawlickim a Chrisem Holderem.
Ve Švédsku je Greg Hancock doma během evropské sezóny, našel si zde manželku Jennie a společně vychovávají své tři syny Wilbura, Billa a Karla. Právě jejich nejstarší potomek Wilbur byl v depu, aby si se svým otcem užil jeho premiérový švédský triumf. Sympatický Američan na něj čekal jednadvacet let, od doby, kdy seriál velkých cen nahradil éru jednodenních finále.
„Trvalo to dlouho,“ netajil se Greg Hancock na tiskové konferenci. „Každý rok, co jezdím do Švédska, chci vyhrát, ale nikdy se mi tady nepodařilo zajet skvělý závod. Ale dneska se to povedlo, takže celé to čekání se vyplatilo! Když ví, jak velké pouto mám k této zemi. Samozřejmě mít švédskou manželku a děti je jedna věc, ale je tady spoustu sponzorů a mechaniků, kteří pro mě tady pracují. Je tady tolik lidí, co mně pomohli. Díky nim se ve Švédsku cítím jako doma, i když jsme tu prakticky jen na sezónu. A tohle vítězství jsem dlužil především jim.“
Greg Hancock se nyní radoval z vítězství ve velkých cenách pořádaných v jedenácti různých zemích. A nutno dodat, že jeho dnešní triumf byl opravdu zasloužený. „Všechno, na co jsem mohl myslet, bylo, že jsem nechtěl nic uspěchat,“ vracel se Greg Hancock k okamžikům před finále. „Nezkoušel jsem dělat nic rychle, jinak bych mohl ztratit rychlost, kterou mi dával set up mých motocyklů. Doyley tam byl pořád a já neustále čekal, abych mu přehradil cestu. Ale myslím si, že se nakonec cítil pohodlně tam, kde byl. “
Greg Hancock zvýšil své vedení před tandemem Tai Woffinden – Jason Doyle na dvanáct bodů. Do konce zbývá pět velkých cen a on je odhodlán zůstat oběma nohama na pevné zemi a počínaje Gorzowem za čtrnáct dnů hromadit body.
„Jak Woffy, tak Doyley jsou dobří,“ komentoval své postavení. „Může se stát cokoliv. Já nemám rád dívat se okolo sebe, co se děje. Celou dobu jen honím velký sen. Chci být úspěšný, takže musím zůstat soustředěný a pozitivní. A rozhodně mám vůli vyhrát.“
1. Greg Hancock, USA
3 2 1 2 3 3 3
17
2. Jason Doyle, AUS
2 3 3 3 1 3 2
17
3. Piotr Pawlicki, PL
1 3 0 3 3 2 1
13
4. Chris Holder, AUS
2 2 3 2 1 2 0
12
5. Maciej Janowski, PL
3 3 3 2 X 1
12
6. Bartosz Zmarzlik, PL
3 2 2 1 1 1
10
7. Peter Kildemand, DK
3 1 1 2 2 0
9
8. Niels Kristian Iversen, DK
0 1 3 1 3 0
8
9. Fredrik Lindgren, S
2 1 2 0 3
8
10. Tai Woffinden, GB
0 3 2 1 2
8
11. Antonio Lindbäck, S
1 0 1 3 2
7
12. Nicki Pedersen, DK
1 U 2 3 0
6
13. Peter Ljung, S
2 0 1 X 1
4
14. Matej Žagar, SLO
0 1 0 0 2
3
15. Chris Harris, GB
0 2 0 0 0
2
16. Andreas Jonsson, S
1 0 0 1 0
2
17. Jacob Thorssell, S (res)
DNR
18. Kim Nilsson, S (res)
DNR
Průběžné pořadí seriálu:
1. Greg Hancock 83, 2. Tai Woffinden 71, 3. Jason Doyle 71, 4. Maciej Janowski 64, 5. Chris Holder 62, 6. Bartosz Zmarzlik 61, 7. Antonio Lindbäck 60, 8. Piotr Pawlicki 50, 9. Peter Kildemand 47, 10. Nicki Pedersen 43, 11. Matej Žagar 42, 12. Fredrik Lindgren 42, 13. Niels-Kristian Iversen 41, 14. Andreas Jonsson 39, 15. Chris Harris 23, 16. Patryk Dudek 8, 17. Daniel King 7, 18. Anders Thomsen 5, 19. Peter Ljung 4, 20. Václav Milík 3, 21. Denis Štojs 1, 21. Nick Škorja 1.
Svitavy – 13. srpna
Být barokním sochařem, pro alegorii dnešního dne by nešlo vybrat lepší model než Jaroslava Petráka. Před závodem mírně zasmušilý, ale po jednadvaceti úžasných rozjížďkách šestého přeborového kola rozesmátý jako sluníčko na vyčištěné obloze. Každopádně třiačtyřicetiletý pardubický rutinér plným právem žertoval, jak je třeba čas od času zametat kartami. V rozjížďce s číslem deset zatnul vítězný tipec Ondřeji Smetanovi, aby o tři jízdy naložil naprosto stejně s Martinem Málkem. V předposlední jízdě vyhrál Jaroslav Petrák stylem start – cíl a pak již mohl očekávat souboj čtveřice nejlepších mužů průběžné klasifikace. Dvakrát se opakovalo kvůli pádu Adama Fencla v první zatáčce, aby napotřetí vyhrál Ondřej Smetana. Pražský junior si posteskl, že kvůli blikajícím červeným světlům musel dnes startovat dohromady desetkrát! Námaha se mu však bohatě vynahradila, protože pětadvacet bodů v tabulce jej před pražským závodem poslední srpnové úterý dostalo na práh celkového triumfu. Ovšem svitavským dramatům nebylo ještě konec. V rozjezdu o druhou příčku Jaroslav Petrák odvedl Martina Málka, který se ovšem okolo něho prohnal zprava na konci protilehlé rovinky. Stínem povedeného odpoledne byl hromadný pád třech slovenských juniorů v rozjížďce s číslem osmnáct. Adam Čarada si stěžoval na bolesti v noze, proto pro něho přispěchala rychlá ambulance z nemocnice. Poslední zprávy však hovořily, že závodník je zaplaťpánbůh bez fraktur. Mistrovský závod stopětadvacítek se stal kořistí Jana Kvěcha, jenž svůj triumf potvrdil strhujícím duelem s Filipem Šifaldou v poslední jízdě.
Patnáct povolaných, zatím dva vyvolení
Loňské léto vyhánělo rtuť teploměru do závratných výšek. Letos je všechno obráceně a tento týden dokonce lámal rekordy nejstudenějšího srpna. K tomu se přidaly deště, avšak někdy na ránem naštěstí ustaly. Dopoledne se obloha ještě mračila, ovšem po obědě dovolila sluníčku, aby se z ní chechtalo o sto šest.
Pochybnosti, zda se šestý podnik letošního přeboru bude moct uskutečnit, vzaly rychle za své. Díky šesti kolibříků s jejich stopětadvacítkami vypadalo dřevěné depo zaplněnější, ovšem účastníků hlavního závodu se sešlo patnáct. Volné místo, které Petr Moravec ještě v úterý nabízel, zaplnil Ján Mihálik. Ovšem na druhou stranu chyběl Václav Kvěch.
„Je v práci,“ vysvětloval Václav Kvěch starší absenci svého nejstaršího syna. „Dělá o žních, myslel, že kvůli dešti nebude muset do práce, ale nakonec svítilo sluníčko.“ Počet účastníků se naštěstí nesnížil ani po tréninku. Sindy Weber se po lehčím sklouznutí ocitla na zemi, nicméně incident přestála bez zranění.
Po dvou sériích se na čele průběžné klasifikace hřáli Ondřej Smetana a Martin Málek. Obtížnější cestu k šestibodovému maximu měl pražský junior. V rozjížďce s číslem dvě vystřelil dopředu, avšak Patrik Mikel byl od mantinelu stejně rychlý jako on od vnitřní čáry.
Březolupský závodník sice Pražana nestihl v první zatáčce. Ovšem nepolevil ani ve výjezdu a na začátku protilehlé rovince již vedl. Jenže takřka současně začali traťoví maršálové mávat červenými vlajkami. Tomáš Topinka na věži rozhodčích vyhodnotil start jako letmý. Dušoval se, že tlačítko stop světel mačkal okamžitě, nicméně vlajky byly vyvěšeny až po chvilce.
Každopádně k repete pozval celou čtveřici. Ondřej Smetana zopakoval svůj manévr, navíc už věděl, co dokáže Patrik Mikel. Dával si větší pozor a v konečném důsledku triumfoval stylem start – cíl. Dva starty musel Ondřej Smetana absolvovat také v páté jízdě. Tentokrát se totiž páska zvedla jen na pravé straně, takže Pražan pádil do vedení, avšak Josef Novák zůstal za bílým tkalounem. Náprava byla dílem okamžiku a Ondřej Smetana psal další trojku.
Ve srovnání s Ondřejem Smetanou, byla dvě vítězství Martina Málka doslova procházkou růžovým sadem. V rozjížďce s číslem čtyři měl skvělou reakci na let pásky Josef Novák, nicméně do čela šel Martin Málek. Další sólo přidal březolupský borec v plzeňské vestě ob dvě jízdy později, v níž o punc neporazitelnosti přišel Michal Tomka.
Ondřej Smetana se svému mechanikovi Stanislavu Stehlíkovi po dvanácté jízdě svěřuje se svými problémy:
„Nemůžu odstartovat! Buď to jde nahoru nebo nic…“
Slovák v rozjížďce s číslem jedna po vnitřní čáře úvodního oblouku připravil o vedení Adama Fencla, ovšem nyní na stejném místě upadl. Své úvodní prvenství nedokázal zopakovat ani Jaroslav Petrák, hravě opanovavší třetí jízdu. Jenže v rozjížďce s číslem osm zůstal trčet vzadu. Adam Fencl s červeným povlakem na přilbě vyvážel všechny ven. Stačil jej objet pouze Patrik Mikel, zatímco pardubický matador se dostal pouze před Adama Čaradu.
Špatné spočtená kola
Jak se později ukázalo, pakliže by Jaroslav Petrák v rozjížďce s číslem osm lépe odstartoval a vyhrál, inkasoval by patnáct bodů! První překvapení servíroval krátce po startu rozjížďky s číslem deset, v jejímž prvním oblouku podjel Ondřeje Smetanu. Jenže zároveň se srazili oba slovenští junioři a Tomáš Topinka opět blikal červenými světly.
Michal Tomka odešel do depa po svých, Ján Mihálik si chvilku pobyl v sanitce a rozhodl se na repete rezignovat. Nyní měl nejlepší start Michal Tomka, avšak Jaroslav Petrák šel středem první zatáčky nekompromisně do vedení. Ondřej Smetana zůstával vzadu. Až ve třetím kole udeřil vnitřkem prvního oblouku, aby byl vmžiku o bratru patnáct metrů před Slovákem.
Martin Málek hned vzápětí protáhnul sérii své neporazitelnosti. Páska v jedenácté jízdě šla na své levé straně nahoru opět o poznání pomaleji. Tentokrát však vinou Patrika Mikela, který se s ní předčasně zapletl, za což jej stihla diskvalifikace. Po novém startu Jakub Valkovič podjel v první zatáčce Filipa Hájka, avšak to už byl Martin Málek pevně v čele.
Stálo při něm štěstí. Po návratu do boxu jeho otec Pavel odhalil povolenou hlavní matici na klikovém hřídeli. Museli ji otočit a dotáhnout, protože náběh byl špatný. Bezprostředně po přestávce se však Martin Málek přesto měl dočkat své první bodové ztráty. Jaroslav Petrák vystřihl start jako z partesu.
„Říkal jsem si, že to zkusím,“ vysvětloval později svůj průjezd první zatáčkou. „ A vidím, že jsem první paráda. Čekal jsem, že tam bude Martin. Ale musíš ho zlobit.“ Martin Málek se však s prohrou smiřoval jen velice nerad. Útočil neustále a plyn zaklapl až po průjezdu cílovou rovinkou.
Nestačil se divit, proč vedoucí Pardubičan upaluje dál. A pak mu došlo, že si špatně spočítal kola. Sindy Weber už naštěstí pro něho odstoupila a Petr Chlupáč se svou dvěstěpadesátkou byl už mimo dostřel, takže Martin Málek dva body stačil zachránit.
Martin Málek líčí třináctou jízdu:
„Zapomněl jsem kalkulačku. Dával jsem to pod něj, nad něj a přitom jsem zapomněl počítat kola!“
Mítink dostal rázem dramatický náboj. Po svém triumfu ve stylu start – cíl v rozjížďce s číslem patnáct Ondřej Smetana vyrovnal jedenáct bodů Martina Málka. O bod méně měl nejen Jaroslav Petrák, ale i Martin Mejtský. Ten se blýsknul již v sedmé jízdě, v níž svým raketovým startem předčil dokonce i Filipa Hájka!
Verdikt až v rozjezdu
Zatímco Jaroslav Petrák měl po závodech litovat osmé jízdy, Martin Mejtský by si raději zopakoval rozjížďku s číslem devět, kdy mu rychle zmizel z dohledu Adam Čarada. V rozjížďce s číslem čtrnáct odstartoval jako první, aby vzápětí pacifikoval Patrika Mikela, který se středem první zatáčky probil jen před Michala Tomku.
Březolupský junior s přehledem vyhrál rozjížďku s číslem sedmnáct, avšak vzhledem ke své pásce mohl na pódium zapomenout. Jeho bodový zisk nakonec vyrovnal Jakub Valkovič díky svému triumfu v osmnácté jízdě. Potlučený Michal Tomka k ní nechtěl nastoupit, ale nakonec se z prvního výjezdu vynořil jako první. Jenže ve druhé zatáčce se přetočil a do kolize se zapletli i Jakub Valkovič a Adam Čarada, pro kterého přispěchala sanitka. Repete se stalo jasnou záležitostí Jakuba Valkoviče, který si na svůj debut ve Svitavách rozhodně nemohl stěžovat.
Předposlední jízda vynesla do vedení Filipa Hájka. Avšak Jaroslav Petrák útočil tak dlouho, až se ve třetím kole rozhodl pro nekompromisní atak v první zatáčce. Namířil si to pod pražského juniora a vítězství mu vyfoukl. Se třinácti body na svém kontě už mohl jistojistě počítat s rozjezdem. Oba vedoucí muži se totiž měli utkat v rozjížďce s číslem dvacet.
A o společnost se jim starali Martin Mejtský, jenž měl pódium na dohled stejně jako Adam Fencl. Jemu se ve Svitavách příliš nelíbí, ale dnes mohl litovat jen šestnácté jízdy. V ní se Jakub Valkovič dočkal svého prvního prvenství mimo žarnovickou dráhu. Avšak Adama Fencla před sebe nepustil ani Radek Podhadský, který posléze v rozjížďce s číslem devatenáct v nájezdu do druhé zatáčky připravil o poslední bod i Josefa Nováka.
Tlačenice po startu závěrečné jízdy byla vskutku veliká a Adam Fencl ji odnesl pádem v první zatáčce. Opakovačka přinesla stejný scénář, s tím rozdílem, že Chabařovičan ve slánské vestě upadl již v úvodním nájezdu. Pospíchal bleskem do depa, ale nakonec zůstal předčasně stát kvůli bolavému zápěstí a mizivým vyhlídkám vylepšit si poslední příčku.
Adam Fencl líčí rozjížďku s číslem dvacet:
„Jel jsem ze čtyřky a tam prostě nebylo, odkud odstartovat, takže se mi nikdy nepodařilo bejt‘ v prvním nájezdu aspoň o metr před ostatníma. Pokaždé jsem to zkusil po venku, kde nebylo ani jednou místo, když tam chtěli i Martin Mejtský i Martin Málek. Takže jsem poprvý i podruhý skončil v nafukovačce. Když jsme napotřetí všichni dojeli až do druhý zatáčky, začalo mě bolet zápěstí, který jsem si nějak namohl v tom druhém pádu, takže jsem to zabalil.“
Také do třetice se Ondřej Smetana dostal dopředu. To mu dnes letěla páska kolem očí již podesáté. Martin Málek odrážel Martina Mejtského útočícího spodní stranou úvodního oblouku. V nájezdu do druhé zatáčky byl ovšem Pardubičan pomalejší, takže skončil těsně pod pódiem. Zato Martin Málek se mohl chystat na rozjezd s Jaroslavem Petrákem o druhé místo.
Na pohyb pásky zareagoval bleskurychle. Jaroslav Petrák startoval z vnitřku, v první zatáčce se držel čáry a posunul se vpřed. Nicméně Martin Málek byl zprava přece jenom rychlejší. A po březolupském vítězství se ve svém druhém přeborovém startu přišel postavit na druhý stupínek.
Kolibří drama poslední jízdy
Stopětadvacítky se do Svitav vrátily po dlouhých letech pátým podnikem svého republikového šampionátu na klasické dráze. Janu Kvěchovi zhasnul před startem první jízdy motocykl, s nímž se proběhl od roštu až za polovinu zatáčky, než jej uvedl do chodu. Záhy však triumfoval stylem start – cíl před Milanem Dobiášem, který musel odrážet nepříjemné nájezdy Daniela Šilhána.
Ve druhé jízdě položil Jan Kvěch základní kámen svého prvenství, když odvedl Daniela Šilhána. Filip Šifalda nebyl po otřesu mozku z nedělního Speedway Mini Cupu v Divišově zcela ve své kůži a své dnešní účinkování zahájil jediným bodem. Rozjížďku s číslem tři však ovládl před Milanem Dobiášem, který ve čtvrté jízdě porazil Daniela Šilhána.
Bitva o stupně vítězů začala gradovat pátou jízdou. Filip Šifalda se ujal vedení, aby až do cíle mařil všechny útoky Jana Kvěcha. Nakonec tomu bylo obráceně. V rozjížďce s číslem šest se dopředu dostal Jan Kvěch.
Filip Šifalda jej oťukával zprava i zleva. Jenže Pražan měl oči snad i vzadu. Dokázal svého soka uhlídat a přišel si pro pohár s jedničkou. Filip Šifalda nakonec skončil druhý před Milanem Dobiášem a Danielem Šilhánem, jež o svém umístění rozhodli až v poslední jízdě.
Hlasy z depa
„V pohodě, akorát na prd, že jsem jel pětkrát a startoval desetkrát,“ konstatoval Ondřej Smetana. „To je hroznej‘ nápor na motor a spojku, je to jak, kdybych jel dva závody. V pohodě do tý půli závodu, měl jsem celkem dobrý starty. Bylo znát, že Tomáš dlouho držel pásku. Jezdilo se mi dobře, dráha byla nádherná. Je znát, že udělali hodně práce. Takovou dráhu jsem tady ještě neviděl. S klukama jsme si super zazávodili, vyhrál jsem, co víc si přát. Ještěže ten Jarda porazil i Martina!“
„Začátek dobré,“ svěřoval se Martin Málek. „Jak jsem pak jel s Jardou, zapomněl jsem počítat. Myslel jsem, že jsem už projel cílem. To byla jedna blbost, druhá byla, když jsem podcenil Smetáka. Na tu poslední jízdu jsem nechával starý plášť, myslel jsem, že ho dokážu porazit i na něm. Ale už to bylo suché, nemělo se to, o co opřít. A Ondra odstartoval. Z toho vyplývá nepodceňovat soupeře.“
„Hezký,“ odtušil Jaroslav Petrák odpověď na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Počítáš se vším, ale že budu na bedně, jsem netušil. Dobrý, sice nevyšla ta poslední jízdy. Nečekal jsem, že to tam Martin protáhne. Protáh‘, protáh‘, o nic nejde. Jinak jsem spokojenej‘, po dlouhý době jsem zase na bedně. Občas je potřeba s tím zamíchat (smích).“
„Čtvrtej‘,“ zopakoval Martin Mejtský číselnou hodnotu svého umístění. „Mohlo to bejt‘ o bod lepší, škoda toho Čarady. Dneska se to povedlo, kdyby se tak dařilo pořád, bylo by to lepší. Fungovalo všechno. Mohlo bejt‘ o bod víc, abych jel aspoň ten rozjezd. Nevadí, ale i tak to šlo, příště snad zase o něco lepší.“
„Nic moc mi nešly starty,“ nechal se slyšet Patrik Mikel. „Jízdově to nebylo špatné, škoda toho najetí do pásky…“
„Myslím, že to byly dobré závody, i když bylo dost pádů,“ bilancoval Jakub Valkovič. „Hlavně mě mrzí ta poslední jízda, kde jsme spadli všichni tři slovenští jezdci. Nejhůře dopadl Adam. Ale já jsem mohl pokračovat a odjet poslední jízdu, kterou jsem vyhrál. Nasbíral jsem pěkných deset bodů a stačilo to na pěkné šesté místo. Pro mě to byl úspěch na to, že jezdím první sezónu a dokázal sem porazit i jiné jezdce, kteří tu dráhu už znají. Já jsem byl ve Svitavách poprvé, dráha se mi líbila, i když se mi první jízdy nevydařily. Ale každou další jízdou jsem si zvykal na dráhu a začalo se mi i dařit.“
„Dráha byla jako vždycky ve Svitavách,“ říkal Adam Fencl. „Mně se tam úplně dobře nejezdí, nebo spíš jsou dráhy, co mám raději. Motorku jsem měl naladěnou suprově, všechno šlapalo dobře. No, ale se sedmým místem spokojenej‘ nejsem. Měl jsem v plánu bejt‘ víc vepředu. To jsem si podělal hlavně čtvrtou jízdou, kterou jsem měl vyhrát, abych nahnal body, ale podělal jsem start a už jsem s tím nic nenadělal.“
1. Ondřej Smetana, Praha
3 3 2 3 3
14
2. Martin Málek, Plzeň
3 3 3 2 2
13+3
3. Jaroslav Petrák, Pardubice
3 1 3 3 3
13+2
4. Martin Mejtský, Pardubice
2 3 2 3 1
11
5. Patrik Mikel, Březolupy
2 3 T 2 3
10
6. Jakub Valkovič, SK
1 1 2 3 3
10
7. Adam Fencl, Slaný
2 2 3 1 R
8
8. Filip Hájek, Praha
1 2 1 2 2
8
9. Radek Podhadský, Plzeň
1 2 1 2 1
7
10. Josef Novák, Pardubice
2 2 2 0 0
6
11. Adam Čarada, SK
1 0 3 1 F/R
5
12. Michal Tomka, SK
3 F 1 1 X
5
13. Petr Chlupáč, Praha (250 ccm)
0 1 1 1 2
5
14. Ján Mihálik, SK
0 0 F/R 0 2
2
15. Sindy Weber, D – Chaba (ACCR)
0 0 0 E 1
1
Poznámka: z původně přihlášených nepřijel Václav Kvěch vzhledem k brigádě při žních
Riga – 13. srpna
Pověsti o stavu dráhy, které předcházely finále evropského šampionátu dvojice v lotyšské Rize, se bohužel naplnily. Závod byl zrušen po rozjížďce s číslem osmnáct, avšak pro bernou minci vyhlášení výsledků se jury musela vrátit ke stavu po čtrnácté jízdě, kdy měly všechny týmy stejný počet výjezdů na ovál. Při bodové rovnosti první trojice přišla ke slovu pomocná kritéria, která na trůn posadila Italy před Dány a Lotyši. U vědomí důležitosti podniku ranku mistrovství Evropy se okamžitě vynořily hlasy o blamáži, speciálně z Polska. Kacper Gomolski se Szymonem Wozniakem totiž šmahem přišli o deset bodů za vítězství 5:1 nad Němci a Lotyši, což by je za normálního stavu věci korunovalo za šampióny, protože Italové v šestnácté jízdě jen remizovali s Rusy. Český trojlístek se vrací domů s pátým místem.
Malilla – 13. srpna
Po více než měsíční pauze pokračuje seriál velkých cen ve švédské Malille. Niměně závod zkomplikovaly deště. Ve tři čtvrtě na sedm bylo rozhodnuto přesunout začátek o půl hodiny, avšak během této lhůty se opět rozpršelo. Zatímco se na ovále pracovalo, rozpoutalo se pravé dešťové inferno, které donutilo organizátory přesunout mítink až na nedělní dopoledne.
Liberec – 12. srpna
V pořadí čtvrtá sezóna flat tracku pod hlavičkou Autoklubu ČR začala na konci května ve středočeském Divišově, o čtrnáct dní později jsme pokračovali v Pardubicích a hned o dalších čtrnáct dnů později se po letech vrátil flat track do Slaného. Čtvrté pokračování na mariánskolázeňském kilometru bylo bohužel zrušeno, a tak máme za sebou tři odjeté závody ze šesti. Pojďme se poohlédnout za uplynulou polovinou. Ta druhá startuje zítra v Pavlovicích na dohled Ještědu.
Divišov – nejen motory umí bouřit
Konec května znamenal pro české flattrackery začátek závodní sezóny a jako obvykle sem přijely i zahraniční posily v čele s loňským mistrem, Italem Emanuelem Marzottem. V přeboru Veteránů kde slovo veterán neznamená věk jezdce, ale věk motorky, se sešlo osm jezdců. Závody byly hodně vyrovnané a jejich dramatičnost ještě podtrhla bouřka, která doprovázela finále této třídy.
Nejlépe se s rozmary počasí vypořádal Jiří Slezák starší na krásné bílé ČZ. Na stupně vítězů ho doprovodili dva nováčci v tomto sportu a to na druhém místě Václav Kvíz a na třetím Jaroslav Franců.
Do kategorie Classics, kde jedou motocykly vyrobené do roku 1989, se přihlásilo dvanáct jezdců. Takováto startovní listina slibovala napínavé souboje a tohoto slibu i dostála. Finále opanoval už několik sezón neporazitelný Michal Hloušek na Yamaze, za ním dojel druhý Petr Mrázek na Harley Davidssonu a třetí David Havlíček na Yamaze.
Nejrychlejší třída FT1 přivedla na start třináct jezdců z pěti zemí. Závod plný předjíždění opanoval obhájce titulu Emanuele Marzotto. Za nim se rozpoutal souboj o druhé místo až na cílovou pásku patnáctého kola finále, ze kterého lépe vyšel Rakušan Hanson Schruf a třetí místo zbylo na mě.
Pardubice – doprovázíme dlouhodrážní ELVS
Druhé kolo přivedlo flat tracky na ovál Zlaté přilby do Pardubic. Veteráni se sjeli opět v počtu osmi jezdců, jejich závod opět ovládl Jiří Slezák starší zatímco se ale zbytek osazenstva stupňů vítězů proti předchozímu závodu úplně změnil. Druhé místo si vybojoval Stanislav Pavelka na Jawě a na třetí stupínek vystoupil Jakub Štěpánek taky na Jawě.
V kategorii Classics se o slovo přihlásil bývalý FT jedničkář Pavel Balšínek na Rotaxu a celý závod vyhrál. Na druhé místo si polepšil David Havlíček s Yamahou a hned za ním si dojel pro svoje první pódium Jiří Kraus na dvoutaktní ČZ.
FT jedničky nastoupily v patnácti jezdcích a v patnáctikolovém finále sváděly pěkné souboje. O vítězství se utkali Emanuele Marzotto a Hanson Schruf, zatímco já bojoval sám se sebou na třetím místě.
Slaný – začátky české flat tracku pamatuje jen málokdo
Do Slaného se vrátil tento původem americký sport po pěti letech, kdy se tady jela mezinárodní série Mefo cupu. Ze současných jezdců tehdy ve Slaném jeli pouze Jan Vondrášek a já coby tehdy ještě plochodrážní jezdec, tudíž pro většinu jezdců to byla ve Slaném premiéra.
Tak jako v předešlých závodech tak i tentokrát veterány ovládl Jiří Slezák starší. Po několika pádech v základních jízdách dojel ve finále z posledního místa na druhém Václav Kvíz a za ním Jakub Štěpánek. Závod klasiků poznamenala hrozivě vyhlížející hromadná kolize, ze které její hlavní účastníci Jirka Kraus a David Havlíček byli odvezeni sanitkou do nemocnice.
Ve finále se potom utkali o vítězství obhájce pardubického vítězství Pavel Balšínek s rodinnou dvojici Hloušků. První dojel Pavel Balšínek za ním Michal Hloušek a trojici uzavřel Petr Hloušek. Jako poslední přišla na řadu FT1.
Po startu šel do vedení Ital Marco Buzzi v těsném souboji s Emanuelem Marzottem a se mnou. Po osmi kolech se na první místo dostal Emanuele Marzotto a po dalších čtyřech jsem na druhé proniknul i já.
Liberec – boje pokračují
Po šestitýdenní přestávce, ve které se odjel světový pohár v Mariánských lázních přichází na řadu čtvrtý závod mistrovství republiky. Odjede se zítra od čtrnácti hodin a startovní listina zatím slibuje veliké boje!
Průběžná klasifikace:
Mistrovství České republiky FT1:
1. Emanuele Marzotto
60
2. Pavol Pučko
44
3. Hanson Schruf
44
4. Marco Buzzi
37
5. Aleš Exler
31
6. Roman Janošťák
25
7. Jan Vondrášek
23
8. Yasmin Poppenreiter
21
9. Rob Sijbring
17
10. Georg Katzler
13
11. Michal Špaček
12
12. Martin Sulzbacher
8
13. Zekir Avci
7
14. Tomáš Kis
0
Mistrovství České republiky Classics:
1. Pavel Balšínek
44
2. Michal Hloušek
36
3. David Havlíček
36
4. Martin Hakl
35
5. Petr Mrázek
35
6. Jiří Mikšovský
29
7. Jiří Kraus
27
8. Ladislav Suk
26
9. Petr Hloušek
25
10. Aleš Plecháč
12
11. Alois Petrovský
11
12. Petr Kolář
10
13. Jan Volák
8
14. Vladislav Hudák
2
Pohár AČR Veterán:
1. Jiří Slezák st.
60
2. Václav Kvíz
40
3. Jakub Štěpánek
38
4. Stanislav Pavelka
36
5. Jiří Slezák ml.
34
6. František Chvojka
33
7. Jiří Wurm
28
8. Jiří Kozák
17
9. Jaroslav Franců
14
10. Matěj Hakl
7
Foto: Mirek Horáček, Lenka Rejdová, Václav Buřič a archív Pavla Pučka
Svitavy – 12. srpna
Více než čtyři desítky zúčastněných závodníků ze sedmi států činí z českého přeboru vskutku okázalý seriál. Zítra se odložených podnikem ve svitavské Cihelně uzavře jeho druhá třetina. Bodový klíč, který dělí vítěze a patnáctého v pořadí čtyřiadvacetibodovým rozdílem, odmění úspěch obrovským skokem v průběžné klasifikaci. Nicméně vzhledem k započítání sedmdesáti pěti procent nejlepších výsledků, což letos představuje sedm závodů, už je třeba myslet na pořadí v závěrečné klasifikaci.
V tomto ohledu je na tom nejlépe Ondřej Smetana. Nebýt zadřeného motoru v Chabařovicích vyhrál by tři podniky. I takhle však zaknihoval triumfy ve Mšeně a v Žarnovici. Ani jednou nechyběl na pódiu, a protože tabulkové body do průběžné klasifikace berou jen majitelé licencí AČR a SMF, tři dvaadvacetibodové zásahy za druhé místo jsou jeho nejhoršími výsledky.
Při vší úctě k soupeřům je na nejlepší cestě k titulu. A to už jen proto, že i kdyby nakrásně jeho nejvážnější konkurenti absolvovali celý zbývající program přeboru, nedají dohromady více než šest závodů ze sedmi započítávaných. To nejvíce platí o Michalu Škurlovi, který minulý víkend chyběl v Žarnovici kvůli poraněnému rameni, a zítra bude startovat na trávě ve francouzském Miramontu.
A konec konců i o Martinu Málkovi, který do přeboru naskočil jen v Březolupech a v Žarnovici. Ten však zítra ve Svitavách chybět nebude. Startovní listina sice neatakuje rekord ustavený sedmadvaceti borci minulou sobotu v Žarnovici, avšak slyne vyrovnaností.
Šestnáct závodníků pojede dle klasického rozpisu na dvacet jízd a o umístění na pódiu rozhodne prostý součet bodů. Nicméně Petr Moravec si dal záležet, aby diváci nebyli ochuzeni o postupně gradující drama. Rozjížďka s číslem dvacet nabídne duel nejlepší čtyř z aktuální klasifikace přítomných ve Svitavách. A pakliže v ní Ondřej Smetana dokáže vyzrát na Martin Málka, Adama Fencla a Martina Mejtského, budou ho soupeři v Praze, Liberci a Pardubicích stíhat stejně úspěšně jako prvoválečný dvojplošník nadzvukový bitevník.
O doprovodný program se postarají stopětadvacítky pátým podnikem svého šampionátu na klasických oválech. Sejde se jich šest a jejich program bude zahrnovat stejný počet rozjížděk.