Od úterý se Eduard Krčmář a Patrik Mikel mohou těšit tituly mistra republiky ve věkových kategoriích do jednadvaceti, resp. devatenácti let. Stopětadvacítky se o diváckou zábavu staraly jen v Divišově, protože jejich čtvrteční pohár v Praze musel být zrušen. A kdo si nebyl užít úžasné atmosféry na Sranda mači v Kostěnicích, může jedině litovat. I díky těmto akcím neprožíváme tak drsnou okurkovou sezónu jako loni. Nicméně starty českých a slovenských borců v zahraničí nebyly minulý týden tak časté. Z ligové rutiny se vymyká jen pouťák v rakouském St. Johannu, odkud však nepřišly dobré zprávy pro Vladimíra Kosinu.

 

V úterý se Rospiggarna Hallstavik dočkala dalšího triumfu, když se doma vypořádala s týmem Ikaros Smederna v poměru 57:37. Díky dvěma bodům doplněným  bonus za lepší skóre z obou utkání se dostala na čelo tabulky Elitserien po devíti kolech. Martin Vaculík se domů vracel s osmi body s jedním bonusem (3 3 0 1 1).

Ligové Polsko žilo v minulém týdnu ve znamení odložených závodů. Jedenácté extraligové kolo je na programu až poslední červencový den. Ve čtvrtek se v Rybniku utkali domácí s Wroclawí v odloženém klání devátého kola. Domácí měli navrch, vyhráli 52:38 a rozdílem pouhopouhých dvou bodů inkasovali i bonus. Václav Milík vyjel na ovál šestkrát. Ani jednou však nevyhrál a dosáhl devíti bodů (2 1 2 2 2 0).

V předvečer sobotní velké ceny v Cardiffu se v Somersetu konal jeden z vrcholů sezóny. Šampionát dvojic Premier League, jehož rozpisem se Petr Moravec před čtrnácti lety inspiroval pro české mistrovství, měl ve startovní listině také Matěje Kůse. Pražan ve skupině A nasbíral deset bodů (4 3 0 3). Jenže Lewis Rose, jeho kolega z Newcastle, dodal jen čtyři, takže skončili poslední. Ve finálové rozjížďce triumfovali domácí Josh Grajczonek a Rohan Tungate.

Rakouský St. Johann in Pongau viděl v sobotu mezinárodní závod jednotlivců. Stal se kořistí domácího Daniela Gappmaiera (14 bodů) a na stupně vítězů se podívali ještě Jakub Jamrog a Kenni Nissen (oba 12), jejichž pořadí určil rozjezd. Jediný český zástupce ve startovním poli Tomáš Suchánek (2 1 3 3 2 = 11) skončil pátý. V rozjížďce s číslem patnáct upadl Fritz Wallner. Letošní extraligová posila BP Teamu utrpěla frakturu klíční kosti a žebra, které naštěstí nepoškodilo slezinu.

Nižší polskou ligu čeká prázdninová pauza až nyní, takže včera absolvovala kompletní program třináctého kola. V Opole se po delší době v sestavě Gdaňsku objevil Eduard Krčmář. Na těsném vítězství hostů 44:46 se podílel devíti body s jedním bonusem (3 1 3 2 0).

Foto: Nina Kastner, ilustrační Mirek Horáček

Kostěnice – 9. července
Strojvedoucí zajímá z celých Kostěnic maximálně barva vjezdového a odjezdového návěstidla. Buď svítí zeleně a oni pádí do Prahy nebo v opačném směru, dvě žlutá světla nad sebou je pošlou na druhou kolej, aby pustili rychlejšího kolegu. Cestující ve vlaku mají více času se kochat krajinou. A tak by mohli nabýt dojmu, že se na poli kousek od nádraží dnes konal nějaký piknik. Pár stolečků před dodávkami, u nich děti. Jenže závodní motocykly dávaly jasně najevo, že se děje něco jiného. Konkrétně řečeno druhý letošní sranda mač  Motoklubu Úhřetická Lhota. Závod plochodrážníků zde ovládl nestárnoucí Vladimír Višváder, zatímco Jan Jeníček si se svou stopětadvacítkou počínal neméně suverénně při dětském klání na ještě menší malé dráze.

 

Plochodrážní areál na kraji pole

Po světě je spousta plochodrážních stadiónů, jež vám vezmou dech jen svou architekturou. Pohled jejich kotlem na ovál vám zatočí hlavou. Jinde na vás dýchne nostalgie, když si jen vzpomenete, jaká slavná jména se tady v minulosti objevila či na závody, které se jednou provždy zapsaly do historie ploché dráhy.

V místě kostěnických oválků rostlo ještě před pěti lety pole až k železničnímu náspu. Největší hvězdou, co se tady ve veřejných akcích od října 2014 předvedli, byli Hynek Štichauer, Josef Novák, Pavel Fuksa či Vladimír Višváder. O architektonickém řešení nemá cenu mluvit. Není tu nic než větší ovál a v jedné z jeho zatáček kolmo vložený menší.

Dan Macl přibližuje nejbližší budoucnost kostěnických oválků:

„Další, letos konečný třetí Srandamač Motoklubu Úhřetická Lhota se bude konat v měsíci říjen 2016 s ukončením sezóny. Termín bude stanoven po velkém závodě Zlatá přilba města Pardubice  a to přibližně třicet dní před samotným konáním Srandamače.“

Přesto se tohle místo může chlubit silným geniem loci. Zvolíte-li cestu vlakem, zážitky vás čekají, sotva se před vámi otevřou dveře Citylelefantu se zasyčením vyplašené zmije, které se v tropickém parnu před vámi nechce utíkat. Na nádraží budete sami, skoro by se chtělo otáčet se po příslovečném psu, který tady musel chcípnout.

Jenže od západu se nese zvuk závodních motorů. Na chodníku vás od silnice budou dělit svodidla. Avšak když na mostě narazíte na ručně malovanou šipku a nápisem Srandmač, uvědomíte si, že nějaký pitomec udělal v zakázce chybu. Nezbude vám nic, než železný pás přelézt či přeskočit.

Pak už vás asfaltová cestička povede okolo trati rovnou na místo. Polní flóra, která zrovna kvete, by musela nadchnout nejen biologa, ale i malíře impresionistu. Jenže zvuk motorů sílí. Konečně jste tady. Místa tu není nazbyt, parkuje se uvnitř oválu. Stánek s pivem a buřty dnes chybí, avšak atmosféra je jako vždy úžasná. Jste na místě, kde delegovaných činovníků není třeba. Ředitelem závodu je nadšení, rozhodčím smysl pro fair play.

 

Vyhrávají všichni

Závodní program startuje dětským kláním na menším klání. Rozpis se vytváří přímo na místě a jeho jediném limitem je skutečnost, že se sourozenci Táborských nesmí potkat v jediné jízdě, protože se dělí o jeden motocykl.

Záhy je po problému, protože Adéla Táborská pojede celý závod na čtyřkolce. Šestičlenné startovní pole nabírá na pestrosti, protože v něm hrají prim motokrosové stroje. Další výjimkou je Jan Jeníček se svou plochodrážní stopětadvacítkou Shupa.

Ten se také zhostí role favorita. S přehledem vyhrává všechny své tři rozjížďky základního rozpisu. Že někoho předjel o kolo, nehraje roli. Skvěle si rovněž počíná Adéla Táborská se svou čtyřkolkou. Profituje z problémů Jakuba Jirouta ve čtvrté jízdě, jehož připraví o punc neporazitelnosti.

Zato její bratr Tomáš má smůlu. V rozjížďce s číslem jedna opouští předčasně první příčku kvůli mechanické závadě. A ve finále upadne v první zatáčce druhého okruhu. Zpoždění už nestačí dohnat a končí těsně pod stupni vítězů.

Josef Novák vysvětluje svou dnešní roli startmaršála:

„Jeden motor je na revizi, jeden si šetřím, protože čekám, jestli nepojedu do Daugavpilsu, když Filip Hájek v Divišově spadnul. Pan Špinka mě má volat…“

Z jejich nejvyššího stupínku bude mávat Jan Jeníček. Adéla Táborská dovede svou čtyřkolku na druhém místě. Třetím v pořadí je Jakub Jirout. Ale pro ceny, krásnou stylizovanou rozetu a naditou igelitku si přijdou všichni.

Mezitím na větší ovál vyjede fekální vétřieska. Teď je však plná vody, kterou Josef Novák s hadicí v rukou vůbec nešetří. Program Srandamače bude totiž pokračovat závody velkých hochů. Sám pardubický závodník mezi nimi není.

Čeká pozvání do juniorského nároďáku pro evropské semifinále v Daugavpilsu a při svojí mechanické smůle by mohl přijít o další motor. A tak kromě stříkání závodní dráhy funguje jako startmaršál a rovná závodníky u pásky.

 

Stanislav Buňka vopral Jana Vaňátku

Za bolševika koloval fousatý vtip o čtyřech druzích lásky. Muže k ženě, ženy k ženě, muže k muži a pointou byla láska k Sovětskému svazu. Díváte-li se na pětici zralých mužů chystajících své plochodrážních speciálů, okamžitě vás napadne podobenství o fanouškovství ploché dráhy. I ono může mít spoustu podob. Třeba i to, že si pořídíte závodní stroj a zkusíte jej osedlat v rámci akce typu dnešního Srandamače.

Jan Vaňátka komentuje závod na svém facebookovém profilu:

„Křest plochodrážním ohněm úspěšně za mnou. První závod a další splněný dětský sen. Sledovat tenhle sport z tribuny miluju, ale sednout si na motorku, odstartovat a v první zatáčce se prát o každý centimetr trati je prostě božííííííííííí!“

Vladimír Višváder si udělal za bezmála třicet let za řidítky motocyklů jméno. I o Danu Maclovi mají plochodrážní příznivci jakés takés povědomí v souvislosti s jeho comebackem. Jenže kdo slyšel o Michalu Krejčím, Janu Vaňátkovi či Stanislavu Buňkovi? Najednou stojí vedle sebe na startovním roštu rozjížďky s číslem jedna.

Páska letí vzhůru ke šmolkové obleze, na níž bílé mraky skvěle rozptylují světlo pro fotografie. Vede Stanislav Buňka, jehož poznáte podle černočervených montérek. Antonio Lindbäck se o půl druhého tisíce kilometrů daleko ve velšském Cardiffu chystá na britskou Speedway Grand Prix. Jeho bývalé dečky má dnes v Kostěnicích na svém motocyklu Jan Vaňátka.

Muž s úctyhodným plnovousem a břichem jako džbán řečeno slovy z písničky o chlapečkovi, co chodil s holčičkou ze své ulice a dotáhl to až na admirála, se s porážkou chce smířit stejně ochotně jako drobný živnostník s Babišovým EET. V prvním kole Stanislava Buňku dojíždí, aby ho v první zatáčce druhého kola podjel.

Kdo čekal konec úžasného duelu, zmýlil by se. Britští pořadatelé prvních speedway na konci dvacátých let počítali, že se diváci shromáždí uvnitř oválu. Na venek je pustili, až když se početné obecenstvo na zelený trávník prostě nevešlo.

V Kostěnicích zažíváte pocity lidí z High Beach z roku 1928. Uprostřed se otáčíte kolem dokola podle toho, jak závodníci jedou kolem vás. A je to nakonec Stanislav Buňka, kdo tahá za delší konec provazu a Jana Vaňátku v poslední okruhu připraví o vítězství.

 

Vladimír Višváder kraluje

Vladimír Višváder plní roli favorita. Samozřejmě je veterán, ale nad svými konkurenty má evidentně navrch. Kosí je jako nemoci španělských konkvistadorů latinskoamerické indiány. Ve druhé jízdě odvádí Dana Macla. Baví se ovšem všichni. Zejména Stanislav Buňka, který do rozjížďky s číslem tři odstartuje jako pánbůh.

Jenže Jan Vaňátka se drží vnitřní stopy jako čert kříže. Do druhého okruhu míří jako první právě on a do role pronásledovatele se stylizuje Dan Macl. Profituje z chyby Stanislava Buňky v první zatáčce druhého kola a tlačí se dopředu i nadále. Triumf Janu Vaňátkovi sebere až v poslední zatáčce.

Horko bere síly. Je to znát i z hlasu Dana Macla, který ampliónem udílí pokyny pro další průběh závodu.

Čtvrtá jízda vidí podruhé triumfovat Vladimíra Višvádera, který je rychlejší Michala Krejčího. Před rozjížďkou s číslem pět odkládá Dan Macl svůj dlouhodrážní motocykl. Bere si speciál pro speedway ozdobený samolepkami prasátek, které poutají pozornost malých dětí. „To jsou moji sponzoři,“ připomíná svůj chov. A pak se v úvodním nájezdu přenese přes Stanislava Buňku.

Dan Macl bilancuje Sradamač z pohledu pořadatele:

„Závod se uskutečnil na dobré úrovni, počet jezdců ze strany speedway byl neúplný, chyběli Richard Berger a Luboš Velinský, s nimiž se počítalo, ale vzhledem k pracovní činnosti se nemohli zúčastnit. Veliký dík patří členu Motoklubu Úhřetická Lhota Janu Vaňátkovi, který nejen jako konstruktér startovacího zařízení, byl i velikým sponzorem ve věcných cenách závodníkům. Veliké poděkování patří i sponzorům Michalu Krejčímu, Petru Jiroutovi, startmaršálovi Janu Pořízkovi a mnoho dalším, kterým jako motoklub děkujeme. Nesmíme zapomenout i na výpomoc oddílu motokrosařům Motoklubu Úhřetická Lhota, kteří se závodu nejen zúčastnili, ale i zabezpečili kropení tratě jmenovitě Petru Novákovi a Láďovi Hemerkovi, který startoval s číslem 46 na motocyklu Yamaha 250. Všechno bylo pod přísnou kontrolou předsedy Motoklubu  Josefa Nováka. A myslím, že i výpomoc jeho syna měla cenu, i když nejezdil a mnoho fandů ho očekávalo.“

Vítr roznáší oblaka prachu, když si Michal Krejčí v šesté jízdě vyšlápne na Vladimíra Višvádera. Poměrně drze mu spodní stranou úvodní zatáčky sebere vedení. Avšak během kola je poslední. Překoná jej nejen slovensko – český matador, ale i Dan Macl. Ten jej vzápětí odvede ještě jednou, čímž si vydláždí cestu na druhý stupínek pódia.

Závěrečná jízda přinese Vladimíru Višváderovi nejen tři body, ale i především celkový triumf. Stanislav Buňka se na něho v prvním oblouku lepil jako panic na slečnu při prvním rande, nicméně suverén závodu mu záhy ujel. Srdnatý nájezdník uhlídal Jana Vaňátku a po závodech si přišel pro ceny za třetí příčku.

Myšlenky na finále zahání vétřieska, která svůj náklad vody dává na ovál pro náročné klání motokrosařů a flat trackistů. Vybíráte-li si návštěvy závodů podle jmen ve startovní listině, nemá pro vás cenu pídit se po termínu už tradiční kostěnické rozlučky. Ovšem chcete-li si napíchnout buřtík na klacek, opéct si jej na ohni a zapít lahváčem, vychutnat si přátelské klání opravdových sportovců a třeba si ještě vyfotit repliku soutěžní Jawy z padesátých let, termín třetího Srandamače by vám neměl uniknout.

---

Závěrem osobní vzkaz pro pořadatele! Cedulku se šipkou a nápisem Srandamač jsem z křižovatky u nádraží ukradnul já. Plochou dráhu v Kostěnicich musíte mít totiž nejen v srdci, ale i v archívu. A co si počít tam, kde nejsou programy?

---

 

Plochá dráha – větší ovál:

1. Vladimír Višváder	3 3 3 3	12
2. Dan Macl	2 3 3 3	11
3. Stanislav Buňka	3 2 2 2	9
4. Michal Krejčí	1 2 1 2	6
5. Jan Vaňátka	2 1 2 1	6

Junioři a potěr – menší ovál:

	stroj			FIN
1. Jan Jeníček	PD	3 3 3	9	1.
2. Adéla Táborská	čtyřkolka	2 3 2	7	2.
3. Jakub Jirout	MX	3 2 3	8	3.
4. Tomáš Táborský	MX	E 2 2	4	4.
5. Vincenc Vaňátka	MX	2 1 1	4
6. Denisa Maclová	MX	1 1 1	3

Flat track a motokros – větší ovál:

			FIN B	FIN A
1. Aleš Plecháč	5 2 5 5	17		1.
2. Dan Plecháč	5 4 4 3	16		2.
3. Radek Vencl	4 5 5 5	19		3.
4. Vladimír Višváder	3 4 4 3	14		4.
5. Petr Jirout	4 5 2 4	15		5.
6. Jaroslav Franců	2 2 2 2	8	1.
7. Martin Hakl	2 3 3 0	8	2.
8. Jiří Tuček	3 3 3 4	13	3.
9. Ladislav Hemerka	0 1 0 1	2	4.
10. Zeki Avci	1 1 R –	2	5.

Foto: Eva Palánová