Mariánské Lázně – 15. července
Jeden z velkých dnů letošního termínového kalendáře je prakticky tady. Hynek Štichauer a Josef Franc se vrátili ze středečního pouťáku ve francouzském Marmande. Zítra se v lázeňských boxech setkají s Martinem Málkem a Michalem Škurlou, aby se pustili do bojů v mistrovství světa družstev na dlouhé dráze. Milan Špinka stojí oběma nohama na pevné zemi, slibuje boj a hlavně zve do ochozů publikum.

 

„Všichni jsou připraveni,“ přibližuje kouč české reprezentace náladu v našem národním týmu. „Budeme bojovat. Týmy jsou vyrovnaný, lehký to nebude. Angličani obhajujou, Francouzi a Holanďani si brousej‘ zuby, o Němcích ani nemluvě.“

Tím spíše se dá očekávat skvělá podívaná na úrovni, kterou jsme v Čechách již dlouho neviděli. „Oko diváka určitě spočine na pěknejch‘ závodech,“ souhlasí Milan Špinka a dodává pozvánku pro všechny plochodrážní příznivce. „Přijďte se podívat a podpořit náš tým!“

---

Časový harmonogram:

Zítřejší program v Mariánských Lázních začíná již nad ránem. Závodníci se budou prezentovat mezi sedmou a půl devátou. Před tréninkem o půl desáté zasedne jury, jejíž druhé zasedání proběhne po obědě.

Na čtrnáctou hodinu je plánován slavnostní nástup. Páska poprvé poletí k lázeňskému nebi o půl hodiny později. Korunovace mistrů světa se očekává o půl šesté.

---

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Lenka Rejdová

Mariánské Lázně – 13. července
Již jen několik dní nás dělí od jednoho z vrcholů letošní plochodrážní sezóny. A to nejen české ale i světové. V soboru 16. července se na kilometrovém oválu v Mariánských Lázních uskuteční Mistrovství světa družstev na dlouhé ploché dráze. V jediném závodě se utká šest reprezentačních celků o titul mistra světa v nejrychlejší plochodrážní disciplíně. V jubilejním desátém ročníku šampionátu si ambice na zisk některého z cenných kovů může právem činit i Česká republika.

 

 

Pohled do historie

S výjimkou roku 2013, kdy svůj reprezentační celek postavila Austrálie a rozšířila počet startujících zemí na sedm, má šampionát stálé složení. Účastní se vždy šest týmů: Česká republika, Finsko, Francie, Německo, Nizozemí a Velká Británie.

Šampionátu kralují již od jeho vzniku reprezentanti Německa.  Jejich vítěznou šňůru šesti světových titulů přerušili až v roce 2013 Nizozemci startující na hluboké trávě v britském Swingfieldu v nejsilnějším možném složení světových medailistů: Jannick de Jong, Theo Pijper a Dirk Fabriek, svedli vyrovnaný souboj s Francouzi a domácími Brity a zvítezili těsným rozdílem dvou bodů. O rok později se titul vrátil zpět do německých rukou, aby o něj tyto vloni opět přišly a to navíc na domácí dráze zásluhou britského celku.

Český tým je prozatím jediným z celé šestice, který nezískal žádnou medaili. Nejblíže k nim měl v roce 2011, kdy startoval asi v nejsilnějším složení. Josef Franc, Aleš Dryml jr., Pavel Ondrašík a Richard Wolff na kilometrové dráze v Scheesselu bojovali téměř polovinu závodu o stříbrné medaile, aby nakonec skončili čtvrtí se stejným bodovým ziskem jako třetí Angličané. Smůla se ten den lepila na paty především Aleši Drymlovi, který byl jednou vyloučen a za najetí do pásky a podruhé jej z boje vyřadil defekt. Nic nebylo platné, že Josef Franc získal byl díky skvělým výkonům nejvíce bodujícím jezdcem závodu.

Stejného umístění dosáhl náš reprezentační kvartet i v úvodním ročníku šampionátu v roce 2007 ve francouzském Morizes. Tehdy dělily Zdeňka Schneiderwinda, Pavla Ondrašíka a Richarda Wolffa od medaile pouhé dva body. Kdoví, jak by vypadaly historické tabulky nebýt úrazu Antonína Švába mladšího v roce 2006.

Základem úspěchu v družstvech je vyrovnanost. Tým aspirující na stupně vítězů musí tvořit nejméně dva silně bodující jezdci. Třeba Zdeněk Schneiderwind a Josef Franc spolu v MS družstev jeli pouze jedenkrát v roce 2010. Dvakrát se Josef Franc potkal v sestavě s Alešem Drymlem, ale pokaždé si jeden z nich vybral slabší chvilku. Richard Wolff v roce 2008 ve Werlte podal životní výkon, ale jeho 18 bodů bez vydatnější podpory ostatních jezdců vyznělo naprázdno.

V posledních třech letech obsadil český tým vždy poslední místo. Nic na tom nezměnilo ani 18 bodů Josefa France vloni v Mühldorfu. Toto nelichotivé umístění nám připadlo i v roce 2010. Letos však spolu s oživením reprezentační sestavy novými akvizicemi v podobě Hynka Štichauera a Martina Málka ožívá myšlenka na medailový úspěch.

V českém reprezentačním týmu se za devět let vystřídalo celkem jedenáct jezdců, z nichž do bojů aktivně zasáhlo devět z nich. Rekordmanem je v tomto pohledu bezesporu Richard Wolff, který absolvoval všech devět ročníků šampionátu. Šestkrát hájil barvy českého družstva Josef Franc, pětkrát Pavel Ondrašík a čtyřikrát Zdeněk Schneiderwind.

Startovní listina:

Francie

Francie patří papírově mezi nejsilnější týmy. V dosavadních devíti ročnících stáli jezdci ze země galského kohouta šestkrát na stupních vítězů. Dokázali uspět na pískovém i travnatém povrchu, ale zlato jim stále uniká. Nejblíže mu byli v roce 2013 na trávě v britském Swingfieldu, kde je o dva body předčil tým Nizozemska. Vloni chyběl Francouzům k zisku medailí jediný bod. Jejich největší zbraní je vyrovnanost celku tří stabilně bodujících jezdců.  Letos navíc využili možnost si v Mariánských Lázních zatrénovat. Složení francouzské reprezentace se na rozdíl od ostatních zemí prakticky nemění. Základ tvoří vždy bratři Stephane a Mathieu Tressarieu.

Stephane, nejstarší z bratrské plochodrážní trojice, na sebe poprvé výrazněji upozornil před neuvěřitelnými dvaadvaceti lety pátým místem v mistrovství Evropy na travnaté dráze. Titul evropského šampióna získal v roce 2008. O rok později dosáhl svého největšího úspěchu v podobě stříbrné medaile z individuálního mistrovství světa na dlouhé dráze. Je osminásobným mistrem Francie. V MS družstev je neodmyslitelným pilířem francouzské reprezentace již od vzniku šampionátu. Díky tomu se jednačtyřicetiletý jezdec může pochlubit již dvěma stříbrnými a čtyřmi bronzovými medailemi, na jejichž zisku měl ve všech případech lví podíl. Že ještě nepatří do starého železa, dokazuje nejen jako stálý účastník seriálu Grand Prix (od roku 1998!!!), ale i úspěšně zvládnutou kvalifikací letošního mistrovství světa i Evropy. V loňském MS družstev na dlouhé dráze v Mühldorfu vybojoval pro svůj tým osmnáct bodů.

Mathieu Tressarieu, naopak nejmladší z trojice bratří, patří mezi nejlepší jezdce současnosti. V úvodním závodě letošního seriálu Grand Prix obsadil čtvrtou příčku. V minulých letech stanul celkem devětkrát na stupních vítězů v jednotlivých závodech šampionátu. Jeho největším úspěchem je bronzová medaile z MS jednotlivců na dlouhé dráze 2007.

Dimitri Berge – teprve dvacetiletý jezdec, kráčící ve stopách svého úspěšného otce, se již může pochlubit nejedním úspěchem. Tím největším je zisk bronzové medaile z mistrovství světa jednotlivců na dlouhé dráze v loňském roce. V roce 2013 dotáhl tým Francie ke stříbru v MS družstev.

Theo di Palma – stabilní účastník seriálu Grand Prix na dlouhé dráze. Coby člen francouzského družstva se podílel na zisku dvou stříbrných a jedné bronzové medaile.

 

Česká republika

Do bojů o cenné kovy nastoupí naše reprezentace na čele s Josefem Francem. Držitel bronzové medaile z MS jednotlivců na dlouhé dráze z roku 2012 a trojnásobný mistr České republiky na dlouhé dráze stál v minulých letech celkem šestkrát na stupni vítězů v jednotlivých závodech Grand Prix na dlouhé dráze, z toho třikrát dokázal zvítězit. Jeho výkon bude pilířem případného úspěchu celého družstva. K sobě potřebuje dva pravidelně bodující jezdce. A ty díky nedávné revitalizaci dlouhé ploché dráhy u nás získal.

Březolupský Martin Málek obsadil vloni při své premiéře v této disciplíně čtvrté místo v mezinárodním mistrovství ČR a ve světovém šampionátu to dotáhl až na post náhradníka v Grand Prix Challenge. Letos mu kvalifikace světového šampionátu nevyšla podle jeho představ, ale smůlu si vynahradil premiérovým postupem do finále Mistrovství Evropy na travnaté dráze.

Stejného úspěchu letos dosáhl i pardubický odchovanec Hynek Štichauer. Ten si však kromě evropského finále na trávě vybojoval místo i v Grand Prix Challenge, které je na programu koncem července ve francouzském La Réole. Je tak stále ve hře o postup do dlouhodrážní Grand Prix 2017.

Čtvrtým do party je jezdec pražského Olympu Michal Škurla. Letos se mu i přes technické trable dařilo v domácím šampionátu, kde těžil především z rychlých startů. Na domácí dráze může sebrat soupeřům pár cenných bodů.

 

Německo

Nejúspěšnější tým šampionátu má z dosavadních devíti ročníků sedm zlatých a jednu stříbrnou medaili. Dlouhodrážní velmoc má dostatek kvalitních jezdců a postupně měnící se sestavy nic nezměnily na dominantním postavení reprezentačního celku našich západních sousedů.

Ambiciózní Němci, kteří vloni na domácí dráze zachraňovali alespoň stříbrné až v dodatkové jízdě, se letos musí obejít bez Erika Risse, momentálně vedoucího jezdce Grand Prix na dlouhé dráze. Mistr světa z roku 2014 se chce letos soustředit především na starty na krátké dráze a zisk individuálního titulu na dlouhé dráze. Z těchto důvodů na MS družstev rezignoval.

Naopak svůj start potvrdil Martin Smolinski, kterého o účast v loňském ročníku na domácí dráze v Mühldorfu připravily reprezentační povinnosti na klasické dráze. Dvaatřicetiletý individuální vicemistr světa z roku 2012 povede letos německý národní tým jako kapitán.  V MS družstev startoval prozatím dvakrát v letech 2010 a 2011. V obou případech si po závodě odvážel zlatou medaili. Na dráze v Mariánských Lázních se mu náramně daří. V roce 2011 zde zvítězil nejen v otevřeném Mistrovství ČR, ale i závodě Grand Prix. Letos se opět více soustředí na klasickou speedway, ale svou třídu na dlouhé potvrdil před pár týdny skvělým výkonem v úvodním podniku Grand Prix, kde na divokou kartu skončil druhý.

Rovněž další člen německého týmu šestatřicetiletý Stephan Katt má na Mariánské Lázně ty nejlepší vzpomínky. V roce 2010 se zde radoval z triumfu v závodě Grand Prix a letos v květnu vyfoukl Josefu Francovi vítězství v Mezinárodním Mistrovství České republiky. Ve své sbírce má kromě tří titulů mistra Evropy na travnaté ploché dráze z let 2006, 2009 a 2012 i bronzovou medaili z individuálního MS na dlouhé dráze 2011. V MS družstev je z německých jezdců rekordmanem. Startoval celkem osmkrát a podílel se na šesti titulech mistra světa.

Titulem mezinárodního mistra České republiky na dlouhé dráze se může pochlubit i Jörg Tebbe. Ten na dráze v Mariánských Lázních vybojoval v roce 2010. Ve stejném roce zvítězil i v otevřeném mistrovství Finska. Vloni se na dráze ve Pfarrkirchenu ozdobil titulem Mistra Německa. Sedmatřicetiletý jezdec se v Mariánských Lázních zapsal do listu vítězů i vloni, když triumfoval v kvalifikačním závodě mistrovství světa.

Michael Härtel – teprve osmnáctiletý jezdec je velkou německou nadějí na krátké i dlouhé dráze. Svěřenec čtyřnásobného mistra světa Roberta Bartha vlétl vloni do světa dlouhé dráhy doslova jako kometa. V úvodním závodě Grand Prix v Herxheimu obdržel divokou kartu, kterou proměnil ve třetí místo, jako nejlepší z německých závodníků. V posledním závodě seriálu ve Vechtě nahradil odstoupivšího Joonase Kylmäkorpiho a svůj druhý start mezi světovou elitou proměnil ve vítězství. V MS družstev před domácím publikem však jeho zaváhání v podobě pádu v jízdě proti Francouzům možná připravilo Němce o zlaté medaile.

 

Velká Británie

Tým úřadujících mistrů světa spoléhá především na výkon Richarda Halla. V současné době nejlepší Brit na dlouhé dráze figuruje po úvodním závodě letošního seriálu Grand Prix na průběžné páté pozici. Jezdec, který před třemi lety doslova na poslední chvíli vyfoukl našemu Josefu Francovi další bronzovou medaili, byl vloni hrdinou svého týmu při MS družstev v Mühldorfu. Pouze jedenkrát jej zradil motocykl, jinak ve všech svých jízdách zvítězil a položil tak základ zlatého úspěchu.

Stabilní oporou týmu je i vicemistr světa jednotlivců na dlouhé dráze z roku 2008 Glen Philips. Od vzniku šampionátu v sestavě nechyběl ani jednou a může se tak kromě zlaté pochlubit i dvěma stříbrnými a třemi bronzovými medailemi.

Mladou tváři v ostřílené sestavě Albionu je úřadující vicemistr Evropy na travnaté dráze James Shanes. Devatenáctiletý jezdec, který byl členem (byť nebodujícím) loňského zlatého týmu, patří momentálně mezi nejlepší jezdce na travnaté ploché dráze. Jak bude úspěšný na kilometrové pískové dráze, ukáže až sobotní závod.

Náhradníkem britské sestavy je mistr Evropy na travnaté dráze z roku 2010 Andrew Appleton. Jezdec, který mimo jiné získal v Mariánských Lázních i titul mezinárodního mistra České republiky, prožívá v posledních letech poněkud ústup ze slávy a marně se snaží o návrat do elitní společnosti Grand Prix, jíž byl po léta stabilní součástí. Nicméně podceňovat toho to zkušeného závodníka rozhodně nelze.

 

Finsko

V roce 2009 startovali jezdci Suomi asi v nejsilnější možné sestavě. Medailemi ověnčený Joonas Kylmäkorpi, hvězda klasické speedway Kai Laukkanen, mladý dravec Appe Mustonen a bronzový medailista z evropského finále na trávě Rene Lehtinen však na trávě v Eenrumu skončili na posledním místě.

V roce 2014 hostila světový šampionát finská Forssa. Domácí se museli obejít nejen bez mistra světa Kylmäkorpiho, ale i bez druhé největší hvězdy Appe Mustonena. Toho však skvěle zastoupil jeho mladší bratr Jesse a na rychlé kilometrové dráze vybojoval 18 bodů. Ještě o dva více přidala další hvězda hostující z klasické speedway Kauko Nieminen. Titul brali Němci, Finové získali o čtyři body méně, stejně jako Nizozemci a Francouzi. Dodatková jízda však odsoudila ambiciózní tým k bramborovým medailím.

Co se však nepodařilo na domácí dráze, o to se postarali bratři Mustonenové vloni. V dramatickém vyrovnaném závodě na dráze v Mühldorfu vybojovali bronz, když o stříbrné medaile je připravil až v rozjezdu mistr světa Erik Riss. K titulu mistrů světa přitom oběma celkům scházel jediný bod.

Do Mariánských Lázní letos přijede osvědčená bratrská dvojice Appe a Jesse Mustonenovi, Aarni Heikkilä a navrátivší se opora Rene Lehtinen. Zejména Appe Mustonen, který v MariánskýchLázních zvítězil v závodě Grand Prix Challenge v roce 2012, bude patřit k velmi rychlým závodníkům.

 

Nizozemí

Loňské reprezentační torzo, kdy one-man show Jannicka de Jonga doplnili pouze veterán Sjoerd Rozenberg a sporadicky bodující Henry Van der Steen, stačilo jen na předposlední místo o bod před týmem České republiky.

V letošním ročníku však tým mistrů světa z roku 2013 nastupuje v nejsilnějším možném složení. Úřadujícího individuálního mistra světa na dlouhé dráze a trojnásobného mistra Evropy na travnaté dráze Jannicka de Jonga, doplní vicemistr světa z roku 2010 a dvojnásobný mistr Evropy Theo Pijper. Jezdec patřící již téměř dvacet let do světové plochodrážní špičky, a který vyniká především na dlouhých pískových drahách, by měl v Mariánských Lázních patřit k nejrychlejším.

Třetím do party je další člen zlatého týmu z roku 2013 Dirk Fabriek. Dvojnásobný bronzový medailista z individuálního mistrovství světa na dlouhé dráze a držitel tří stříbrných a jedné bronzové medaile z mistrovství Evropy na trávě již v minulosti oznámil svůj odchod z ploché dráhy. Momentálně je však zpět a jeho formu potvrzují mimo jiné i triumf v letošním semifinále evropského šampionátu a třetí místo v semifinále světového šampionátu.

Náhradníkem týmu s nejvyššími ambicemi je teprve sedmnáctiletý jezdec a překvapivý vítěz letošního semifinále mistrovství světa v St. Macaire Romano Hummel.

 

Závěrem

V uplynulých devíti ročnících se pouze třikrát jelo na kilometrové dráze (Scheessel, Forssa, Mühldorf). Pro naše jezdce to nebyla úplně nevýhoda, protože na drahách jako jsou Morizes dokázali třeba Franc nebo Schneiderwind vyhrávat závody světového formátu. Přeci jen však domácí prostředí v Mariánských Lázních nabízí jedinečnou šanci na úspěch.

Loňský závod mistrovství světa družstev na dlouhé dráze nabídl napínavé a vyrovnané boje s doslova kriminální zápletkou na závěr. Týmy na prvním a čtvrtém místě od sebe dělily pouhé dva body a vše bylo až do poslední chvíle otevřené. Díky neúčasti Erika Risse získává letošní závod v Mariánských Lázních paradoxně na zajímavosti. Především díky vyrovnanosti jednotlivých celků můžeme očekávat dramatické souboje o každý bod a také větší šance nově koncipovaného českého národního týmu na případný úspěch.

 

Foto: Jiří Bayer