Praha – 25. července
Po skončení čtvrtečního Speedway Mini Cupu přišel Zdeněk Schneiderwind s myšlenkou uspořádat v úterý další závod pohárového seriálu stopětadvacítek na krátké dráze. Jako alternativu, nesejde-li se dostatečný počet startujících, zvažoval na pražském mini oválu alespoň trénink. Nyní má však trenér Markéty tolik přihlášek, že mohl zítřejší závod od 16:00 potvrdit.
Žarnovica – 24. července
Pokud by někdo mezinárodní šampionát dvojic zvaný také dle zažitých zvyklostí a bývalého názvu rovněž jadranská liga považoval za předem danou záležitost, měl navštívit jeho dnešní druhé kolo ve slovenské Žarnovici. O překvapení se starali Slovinci. Jednak Matic Ivačič s Nickem Škorjou, kteří vyhráli o tři body před Pardubicemi, jednak Aleksander Čonda s bratry Kovačičovými. Ti totiž vůbec nepřijeli, takže se poprvé mimo trénink potkal Martin Vaculík se svým synovcem Davidem Pacalajem.
Nicméně slušně zaplněný stadión si naplno vychutnal pouze leadera průběžné klasifikace mistrovství Evropy. David Pacalaj, který po boku Maďara Rolanda Kovacse vytvořil náhradní sestavu místo nepřítomných Slovinců, bohužel upadl již ve své první jízdě. A poté se již na závodním ovále neobjevil.
Skvělým způsobem však pojal mítink Matic Ivačič s Nickem Škorjou. Čtyřikrát se do depa vrátili ověnčení triumfem 5:1. A to včetně jedenácté jízdy, kdy za sebou nechali oba Pardubičany. Právě tady se rozhodlo o celkovém výsledku, protože oba Slovinci již jen v závěru remízovali s Joszefem Tabakou a poté Martinem Vaculíkem.
Martin Vaculík neměl dnes sobě rovného a osmnáct bodů neinkasoval jen, že jej kouč Ján Daniel nechal stát v nejjednodušší jízdě proti Goričanu. Aritmeticky vyjádřeno absolutně největší bodový zisk dosáhl Joszef Tabaka, kterého porazil pouze Tomáš Suchánek a Martin Vaculík.
Pár minut před polednem skropil Žarnovicu vydatný déšť, který připravil pořadatelům pracovní směnu navíc. Poté však svítilo sluníčko. A dráha, zpočátku těžká, posléze zaměstnala i řidič kropičky. Po boku vítězných Slovinců stanuli Pardubičané a domácí Slováci. Pražští junioři se ze slovenského Tekova vracejí do Čech s pátým místem.
Slaný – 23. července
Léto je v plném proudu, horké počasí láká vyjet někam k vodě se osvěžit nebo si udělat rodinný výlet za poznáním historických, ale i současných krás našeho území. To vše ale bylo tabu pro účastníky šestého dílu plochodrážní akademie Jiřího Štancla. Dali si dostaveníčko včera dopoledne na plochodrážním stadionu ve Slaném, aby vstřebávali potřebné plochodrážní návyky.
Od půl deváté Václav Buřič připravoval pro frekventanty malý ovál, aby nedošlo k časovému skluzu a vše bylo náležitě uchystáno. Jiří Štancl měl již k ruce svého parťáka Miroslava Rosůlka a oba
trenéři se tak na plno mohli věnovat svým úkolům. Navíc byli pod drobnohledem bývalého československého reprezentanta a zároveň slánského jezdce Zdeňka Majstra, jemuž pod rukama prošla celá řada místních začínajících plošinářů, z nichž největší talent prokázal velký bojovník Roman Matoušek.
Ve Slaném své stroje na protilehlé rovince, která je vždy při těchto kempech dočasným depem, aby vše bylo u ruky, vyložili Milan Dobiáš a Adam Nejezchleba z SC Chabařovice, Pražané z Markéty
Petr Kuchař, Michal Baštecký a Petr Chlupáč, AK Divišov zastupoval Jan Hlačina a domácí AK Slaný tentokrát František Klier s Vojtěchem Zamazalem.
Nechyběl samozřejmě zástupce Shupy Jaroslav Šůs, který jako vždy měl připravené dva motocykly. A jeden z nich byl speciálně přichystaný pro Tadeáše Doušu, který minulý týden absolvoval premiéru na plochodrážním stroji a nechyběl ani včera a svoji tréninkovou porci předvedl pod dohledem otce a malé skupinky svých příznivců.
V horkém sobotním dopoledni Milan Dobiáš opět výhradně sedlal motocykl kubatury 250 ccm, Petr Chlupáč pro změnu předváděl, že pětistovka není jen na klasickou dráhu, ale s přehledem se dá
ovládat na malé slánské dráze. Bojovně laděný Pavel Kuchař, stále se lepšící Michal Baštecký s domácím Františkem Klierem si to rozdávali při vzájemných soubojích. Smůla potkala slánského Vojtěcha Zamazala, jenž se vinou závady na svém stroji musel předčasně rozloučit s včerejší akademií. A aby byl výčet kompletní, malý Adam Nejezchleba po jedné absenci byl ve svém živlu a plný energie.
Jan Hlačina starší ve své dodávce pro svého syna kromě motocyklu 125 ccm měl připravený speciál kubatury 250 ccm, který si samozřejmě vyzkoušel jeho potomek, ale zdatně si s ním na dráze poradil rovněž Pavel Kuchař a nutno říci, že mu to šlo náramně. U Hlačinů je plochá dráha sportem číslo jedna, neboť zde byla přítomná celá rodina a druhý syn pětiletý Matěj na malém minibiku pod bedlivým dohledem maminky kroužil jedno kolo za druhým po velké dráze.
Jiří Štancl společně s Miroslavem Rosůlkem ukončili včerejší akci podle plánu ve třináct hodin. Mladí jezdci se mohou těšit na další tréninkový kemp, který se uskuteční v sobotu 30. července. Sraz je stanoven jako obvykle na devátou hodinu ranní.
Vojens – 23. července
Event 1 světového poháru družstev nemohl z českého úhlu pohledu začít lépe. Václav Milík triumfoval v rozjížďce s číslem jedna ve stylu start – cíl. Kapitán českého národního týmu však jako jediný ze své sestavy nahromadil dvouciferné skóre. A tak se Češi propadli až na Rusy, kteří po vyřazení Grigorije Laguty využili pravidla o nasazení náhradníka juniorského věku. Duel o vítězství provázený mnoha pády nakonec zvládli lépe Poláci, jež poslali Dány do race-off rozdílem pouhých třech bodů. Mise Marka Cieslaka, který se netajil ambicemi vyhrát, se splnila na sto procent. A Patryk Dudek mohl posléze na tiskové konferenci velebit polského týmového ducha a svěřovat se s nadějemi na zlato z Manchesteru.
Potenciál mladého týmu
Patryk Dudek zakončil večer na jedenácti bodech. A byl to právě on, kdo druhým místem před Michaelem Jepsenen Jensenem v rozjížďce s číslem dvacet definitivně pojistil polský postup do finále. Pak už létal k obloze poháněn pažemi svých šťastných týmových kolegů.
„Máme velmi dobrého týmového ducha,“ svěřoval se Patryk Dudek posléze na tiskové konferenci. „Po každé sérii jsme se bavili a měnili nastavení našich motocyklů. Spolupráce v boxech probíhala skvěle a já jen doufám, že bude i ve finále. A možná bychom ho mohli vyhrát.“
V sestavě Marka Cieslaka se sešel kvartet juniorských mistrů světa, z něhož ani jednomu není ani pětadvacet. „Někdy může mít mladý tým problémy s tlakem v závodech typu světového poháru,“ říkal Patryk Dudek. „A Manchester je nová dráha pro mě, Bartka Zmarzlika a Piotra Pawlickeho. Ale já doufám, že Vojens je začátkem skvělé budoucnosti pro náš tým. Bude to pro nás dobrá příležitost.“
Sám Patryk Dudek ve Vojensu dokázal, že umí udržet nervy na uzdě. „Byl jsem trošku nervózní před dvacátou jízdou,“ netajil se. „Měl jsem malý problém s motorkou a řešil otázku nastavení. Ale jak jsem pustil spojku, cítil jsem, že mám dobrý start. Nabral jsem rychlost. Emil Sajfutdinov vedl, tak jsem zůstal raději na druhém místě. A tím jsme vyhráli.“
Spekulace o Nicki Pedersenovi
Do pomyslného křesla dánského národního týmu se posadil legendární Hans Nielsen, jenž na tiskové konferenci čelil otázce, zda osloví Nicki Pedersena, aby posílil jeho řady v pátečním race-off. „Je šance,“ reagoval. „Ale ještě jsme se nerozhodli. Pár nocí se na to vyspím a rozhodnutí učiním v pondělí.“
Ruská sestava by měla zůstat beze změny. A stejně tak i polská pro sobotní finále. Marek Cieslak už ví jména svých britských protivníků. Manažer Allun Rossiter postaví Taie Woffindena, Roberta Lamberta, Craiga Cooka a Daniela Kinga, juniorským náhradníkem se stane Adam Ellis.
Svitavy – 23. července
Pátý svitavský Veterán kemp měl sice bezpočte přihlášených, nicméně pořadatelé během posledních hodin před začátkem akce dostávali jednu omluvenku za druhou. Dopoledne jim už bylo jasné, že se oddělený závod juniorů nebude konat. V tom se naprosto nečekaně objevila modrá dodávka Vladimíra Višvádera. Ten po kostěnickém triumfu před dvěma týdny mával z nejvyššího stupínku pódia rovněž v Cihelně. V žádném případě to však neměl jednoduché. Do čtyřčlenného finále se kvalifikoval pouze Jürgen Garherr, který v základní části nepoznal ani jednou hořkost porážky. O tři další místa musel být vypsán rozjezd, v němž Heinrich Schatzer odstoupil již v prvním oblouku. Pro finále si Vladimír Višváder zvolil žlutý povlak. S ním na přilbě dokázal přelstít Jürgena Garherra a dojet si pro zlatý věnec. Třetí příčka připadla Petro Fedykovi, zatímco Martin Švestka jenom kroutil svou dohladka vyholenou hlavou nad svými starty.
Závod má šestnáct účastníků
Krátce po obědě otevíralo depo ve svitavské Cihelně svou bránu dokořán. Vedro jako u vysoké pece, vedle závody upoutaných modelů letadel a uvnitř šestnáct závodníků. Richard Berger v předchozích hodinách ani nechtěl otevírat svou e-mailovou schránku, aby v ní nenašel další jobovu zvěst.
Postupně se mu omluvil Novozélanďan Denis Hall. „Doktor mu to zakázal kvůli nedoléčené fraktuře,“ vysvětloval Richard Berger. Kromě závodníka z jižní polokoule musel oželet kompletní maďarskou výpravu. A také Sjoerda Rozenberga, jenž doprovázel svého zetě Marka Helmhouta do Vriesu. Potom i Karla Kadlece, který dopřává své operované noze přestávku. Naděje, že dorazí Angličané, zhasla, nicméně bez sebemenšího ohlášení dorazil Vladimír Višváder.
Nakonec to v otázce počtu závodníků nebylo přece jen špatné. Maciej Bialas a Alexander Schaaf přijeli do Svitav k samostatnému závodu juniorů. Nakonec zapadli se čtrnácti veterány do jednoho jediného závodu, jehož rozpis vzniknul operativně přímo na místě. Barevné plakáty po celém městě přilákaly slušný počet diváků. Porucha rozhlasu způsobila, že si na začátek závodu, kde bezpečnost závodníků vůbec poprvé jistily nafukovací mantinely, museli pár minut počkat.
Startovní listina každého veteránského závodu je sama o sobě přehlídkou příběhů mnoha závodníků na různých úrovních. Bráno měřítky dosažených výsledků, za příklad největší hvězdy mohl posloužit Heinrich Schatzer. Přesně před třiceti lety měl na dohled světové finále v polském Chorzowě, kdyby se ovšem ošklivě nerozbil v kontinentálním finále doma ve Wiener Neustadtu.
Jože Žibert vzpomíná na závody v Československu:
„Třikrát jsem jel vaše zlato čelado v Pardubicích!“
Pro pamětníky svitavských závodů bylo symbolické, že v Cihelně takřka na den přesně před měsícem a třiceti lety startoval při vůbec prvním závodě. V Dunajském poháru byl nejlepším členem rakouské sestavy, navíc se na závěr ozdobil triumfem ve zvláštní rozjížďce o pohár věnovaný předsedou tehdejšího ONV Svitavy.
Spolu s ním se tehdy nadšeným divákům představil rovněž Slovinec Jože Žibert. Na svůj svitavský debut musel chvilku bloudit svou pamětí. „Máš pravdu, druhý den se potom jelo v Pardubicích,“ rozjasnila se nakonec jeho tvář úsměvem. „Tam jsem jel třikrát Zlatou přilbu!“
Heinrich Schatzer řádí
Mítink nezačal vůbec šťastně pro Rakušana Richarda Schrammela, který před rozjížďkou s číslem jedna nezprovoznil svůj motocykl. Zato jeho krajan Heinrich Schatzer triumfoval stylem start – cíl před Josefem Faschingem, jenž v prvním oblouku za svá záda poslal Richarda Bergera. Jeden z nejlepších rakouských plochodrážníků přidal další suverénní triumf v páté jízdě, v níž za sebou nechal Daniela Macla.
Heinrich Schatzer ovšem nebyl se šesti body na hrotu průběžné klasifikace sám jako voják v poli. Ve druhé jízdě se jej jal napodobovat Jürgen Garherr. Na konci úvodního okruhu dával svým pronásledovatelům na čele s Danem Maclem již půlku rovinky. Rakušanovou obětí se v rozjížďce s číslem sedm stal i Petro Fedyk.
Ukrajinec prve ve třetí jízdě držel nekompromisně vnitřní stopu, díky níž v první zatáčce podjel Martina Švestku. Stejnou taktiku vyzkoušel však v rozjížďce s číslem sedm vyzkoušel také Jože Žibert. Byť Jürgen Garherr skvěle odstartoval, Slovinec převzal vedení spodní stranou úvodního oblouku, aby ve výjezdu zavřel Rakušana na mantinel.
Ovšem Jürgen Garherr se nevzdal. Držel se v bojové vzdálenosti a ve druhém kolo podjel Jože Žiberta ve druhé zatáčce. Petro Fedyk však zůstával na třetím místě a stal se vlastně prvním poraženým vítězem první série. Posledním borcem, který se před velkou přestávkou po prvních osmi jízdách, neskláněl před žádným ze svých soupeřů, byl Vladimír Višváder.
Do čtvrté jízdy nelépe odstartoval Paul Ager, jehož se pokoušel podjet Jože Žibert. Manévr se mu podařil, nicméně po vnějšku se hnal Vladimír Višváder. Už na začátku protilehlé rovinky převzal vedení, zatímco Jože Žibert byl rád, že jeho krizovka na počátku druhého kola neskončila pádem.
V osmé jízdě se o nejlepší start postaral Paul Ager. Jenže Vladimír Višváder poznával svitavský ovál již v dvaadevadesátém, kdy vojákoval v Racku. Středem první zatáčky šel elegantně do čela a táhnul přitom za sebou Alexandera Schaafa, jenž prve ve třetí jízdě přišel o bod vinou pádu.
Delší pauza v horkém odpoledni byla vesměs kvitována pozitivně. Hned po ní Heinrich Schatzer protáhnul sérii své neporazitelnosti. Martin Švestka v první zatáčce stačil ještě podjet Jože Žiberta, ovšem na rakouském legendě si lámal zuby celá tři kola, na něž byly dnes všechny rozjížďky vypsány.
Martin Švestka líčí svůj souboj s Heinrichem Schatzerem v deváté jízdě:
„Už to bylo suchý. A on jel ten prostředek, kde to ještě jelo.“
V rozjížďce s číslem deset odrazil Vladimír Višváder nájezd Petro Fedyka. Než však oba vyjeli na protilehlou rovinku, blikala červená světla. Maciej Bialas se totiž při vylétnutí pásky převrátil v ukázkové svíci a sanitka jej musela odvézt do nemocnice. Když se ambulance vrátila, měl nejlepší start Petro Fedyk. Rychle zlomil motocykl k vnitřní čáře, čímž sebral veškerý střelný prach z prachárny Vladimíra Višvádera.
Dravec zůstane dravcem
Jürgen Garherr se vedle své formy mohl dnes opřít také o milostivý los, který mu v základní části závodu na šestnáct jízd nepřihrál do cesty žádného z favoritů. V jedenácté jízdě opět ujel svým pronásledovatelům vedených Danem Maclem o více než půl kola. A s devíti body srovnal krok s Heinrichem Schatzerem. V té chvíli na něj Vladimír Višváder ztrácel bod, Martin Švestka s Petro Fedykem dva.
O účastnících finále měla mnoho napovědět rozjížďka s číslem třináct, která však průběžnou klasifikaci začala zamotávat do příslovečného gordického uzlu. Reakce Heinricha Schatzera na let pásky byl vskutku příkladná. Rakušan vystřelil vstříc svému čtvrtému vítězství jako raketa.
Ovšem Vladimír Višváder byl neméně rychlý. Vzhledem k modrému povlaku své přilby měl Rakušana po své pravici. A v první zatáčce jej mohl vyvážet málem až kamsi na výpadovku na Poličku. Dostal se do čela, avšak přitom vyčistil vnitřek úvodního oblouku pro Martina Švestku.
A ten ve druhém okruhu v první zatáčce podjel Vladimíra Višvádera. Díky svému druhému dnešnímu triumfu mohl po základní části kalkulovat s deseti body. Jenže stejný počet měli i Vladimír Višváder a Heinrich Schatzer, kteří proburáceli cílem hned za ním. Aby toho nebylo málo, hned vzápětí Petro Fedyk triumfoval stylem start – cíl, aby rovněž uzavřel své dnešní působení deseti body.
Vladimír Višváder k otázce své další závodní budoucnosti:
„Chci jet flat track v Liberci v kategorii Classic. Na plochou dráhu mám jednu motorku a ta není konkurenceschopná. Udělal jsem motor s panem Hutlou, aby držel. A já nemám povahu vozit se na ocase.“
Lépe než tato čtveřice na tom byl lépe pouze Jürgen Garherr. V první m oblouku šestnácté jízdy se nikterak nepáral s Josefem Faschingem. Vytlačil jej málem až do nafukovacích vaků, aby projel cílem jako jediný neporažený. A také jako jediný jasný finalista, jelikož o třech jeho protivnících musel rozhodovat rozjezd.
„Už mi to vypadává z ruky,“ nebyl Vladimír Višváder nadšený z představy, že bude muset na startovní rošt ještě jednou. Netajil se myšlenkou na rezignaci, protože pomocná kritéria jej v konfrontaci s ostatními třemi stavěla na poslední příčku. Jenže to byl Heinrich Schatzer, kdo vjel na trávník již v prvním oblouku.
Tím pádem postupovali všichni ostatní. Tím pádem se Vladimír Višváder nikterak nebránil Petro Fedykovi, jenž za sebou nejprve nechal Martina Švestku, aby ve druhém kole převzal vedení. Stejně už šlo jen o barvy povlaků. A nejvýhodnější červený si vzal Jürgen Garherr. Petr Fedyk vůbec neváhal nad modrou.
Když si Vladimír Višváder z nabídky bílé a žluté, vybral absolutní venek, bylo všem jeho známým nad slunce jasné, kolik uhodilo. Frázi v záhoráckém dialektu „iděme sa zabíjať,“ už z jeho úst neuslyšíte, avšak dravec zůstane dravcem, i přesně na půlce mezi čtyřicítkou a padesátkou.
Jürgen Garherr udělal pro vítězství vskutku maximum. Po vylétnutí pásky se dostal do čela a s předním kolem u vnitřní čáry začal kroužit první zatáčku. Nesměl by však mít Vladimíra Višvádera zprava. On se s Rakušanem totiž mohl měřit v otázce startovní reakce. Nabral však větší rychlost a nebál se všechny soupeře předjet a pevně zamknout na vnitřek. O tři kola později jej šachovnicová vlajka pozdravila jako vítěze.
Hlasy z depa
„Nepamatuju si,“ smál se Vladimír Višváder se zlatým věncem okolo krku na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Jel jsem a snažil se nedělat chyby. Vypadávalo mi to už z ruky, ale pak jsem jel, jak bylo potřeba. V rozjezdu jsem to zamotal pěkně jako vždycky. A ve finále taky.“
„Dobrý, akorát mi nešly starty,“ svěřoval se Martin Švestka. „Filip Šitera mi dělal spojku a ta byla moc jedovatá. Pěkný zazávodění, jeli se mi dobře. Paráda, akorát ty starty. Veteráni budou ještě v Liberci, tam pojedu.“
„Dobrý, akorát mně bylo hrozný teplo,“ připomínal Dan Macl, kam až vystoupala rtuť teploměru. „Myslel jsem, že roztaju. Je vidět, že dráha v Kostěnicích má efekt. Vlado vyhrál tam i tady.“
„Byl to můj poslední závod, příští rok budu spíš jen organizátor,“ říkal Richard Berger. „Letos na podzim se ještě přijedu svýzt do Kostěnic. Člověk dělá na směny, stará se o stadión, do toho trénovat a připravovat motoru, to se nedá skloubit. Se závodem spokojenost, až na to, že se odhlásily největší hvězdy. Ale Vlado sem vlítnul jako černej‘ korzár.“
Pardubice – 22. července
Irisbus Citelis 12 M s evidenčním číslem 183 jezdí v pardubické městské dopravě již devátým rokem. Nyní však bude přitahovat pozornost plochodrážních fanoušků atraktivními snímky závodníků Zlaté přilby. Východočeský klub se totiž rozhodl propagovat svůj závod všech závodů reklamními polepy na městském autobusu.
Díky vstřícnosti pardubického dopravního podniku a dalších participujících osob vyjede vůz číslo 183 v novém hávu na své pravidelné linky již v nejbližších dnech.
„Toužili jsme po tom už dávno,“ neskrývá Petr Moravec. „Prakticky od chvíle, kdy začaly jezdit po městě polepené autobusy, ale teprve nyní se to podařilo realizovat. Je to souhrn spolupráce a vstřícnosti mnoha lidí.“