Budínek – 28. července
Dosavadních deset ročníků světového šampionátu dlouhodrážních družstev je také. Silné osobnosti typu Zdeňka Schneiderwinda, Pavla Ondrašíka či Richarda Wolffa, které sahaly po medaili od roku 2007, pověsily kombinézy na hřebík. Blízko pódiu jsme byli, i když se této disciplíně začal věnovat Aleš Dryml a vrátil se k ní Josef Franc. V posledních třech letech přišel propad. Kupříkladu předloni ve Forsse zachraňoval narychlo český nároďák ledař Jan Klatovský. O to je úžasnější letošní bronz, který v Mariánských Lázních vybojovali Hynek Štichauer, Josef Franc, Martin Málek a Michal Škurla. Kouč Milan Špinka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že vidí českou dlouhou dráhu na dobré cestě.
„Dnešní den se vyved‘,“ netajil se český kouč v Mariánských Lázních, když ještě ve svém hrdle cítil opojné šampaňské. „Pro úspěch musí všechno zapadnout do sebe. Hynek jel perfektně, Pepa perfektně. Martin jim sekundoval. Michal neměl dobrý časy v tréninku a pak nebylo třeba střídat.“
Češi obecně mívají sklony k pesimismu, avšak lázeňská sobota musela nadchnout i toho největšího škarohlída. „Nakopnutí bylo jedenáct bodů s Francouzy,“ řekl Milan Špinka. „Dneska máme dobrý tým. A víš, jak to je. Když máš dobrý závodníky, jseš dobrej‘ manažer.“
Snílek by mohl strčit hlavu do oblak a pomocí různých kdyby se opájet hypotézami, jejichž výsledek by mohl skončit na nejvyšším stupínku s reprízou české hymny ze slavnostního nástupu. A proč by ne?!
Případ upadlého dílu výfuku Michaela Härtela nemusel projít jen tak bez trestu. A konec konců Martin Málek měl Stephana Katta v cíli šesté jízdy tak blízko, že i na tabulce průběžných výsledků se objevil před Němcem. Převodovka Jannicka de Jonga také tarokovala v duelu s Čechy, jehož počátek také nevyzníval pro budoucí mistry světa příznivě. Také Jesse Mustonen vypáli na závěr až v opakovaném startu.
„Mohlo to bejt‘ lepší,“ zůstal Milan Špinka věrný svému realistickému postoji. „A proč nebejt‘ spokojenej‘ s bronzem, kterej‘ tady nikdy nebyl?!“
Josef Franc se po svém dlouhodrážním comebacku vypracoval mezi světovou elitu. Michal Škurla se dlouhými ovály zabýval již ve svých stopětadvacítkářských časech. Nicméně jak Hynek Štichauer, tak Martin Málek se poprvé s motocyklem pro longtrack svezli loni v dubnu v rámci dvou dnů otevřených dveří.
„V posledních letech byla dlouhá dráha bída a utrpení,“ neskrýval Milan Špinka. „U nás jsou jen Mariánky, v Německu je více než dvacet drah. Tady se jede jen jeden mistrák. Jsem rád, že se dlouhý dráze začali věnovat další kluci. Máme bronzovou medaili, ale také jsme postoupili to finále mistrovství Evropy na trávě a do challenge. Není to jen mistrovství světa družstev, noví závodníci jsou pro českou dlouhou dráhu dobrej‘ krok.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Lenka Rejdová
Västervik – 26. července
Pro Švédy nezačal Event 2 světového poháru družstev vůbec optimálně. Zatímco Greg Hancock pádil k vítězství v rozjížďce s číslem jedna, Fredrik Lindgren se musel vyrovnávat s vyloučením za najetí do pásky. Poté se však všechno otočilo. Konzistentní domácí tým ve Västerviku už neznal horší výsledek než druhé místo a všichni jeho členové zaznamenali dvouciferný zisk. S přehledem postoupili do finále. Austrálie pojede race-off společně s USA, kde se fenomenální Greg Hancock svými sedmnácti body z dvaadvaceti celkem, postaral o těsnou porážku Němců.
Štěstí bude nezbytným členem vítězného týmu
Kapitán Andreas Jonsson byl nadmíru spokojený, jak se jeho tým vyrovnal s obrovským tlakem očekávání domácích fanoušků. „Fanoušci byli neuvěřitelní,“ oceňuje podporu z ochozů. „Bylo to opravdu skvělé závodit před takovým publikem. Viděli jsme, že jejich podpora byla úžasná. Je hezké vyhrát, když jedete doma, protože to je víc tlaku. A když dokážete vyhrát, je to takový krásný pocit. Bylo to velmi dobré, jsem opravdu šťastný. Pokud se podíváte na celý tým, každý odvedl skvělou práci. To je ta nejdůležitější věc. Fungovali jsme jako tým a vyhráli jsme jako tým.“
Přitom Švédsko začalo závod nešťastnou páskou Fredrika Lindgrena a trvalo mu osm rozjížděk dotáhnout se na Austrálii. „Samozřejmě není dobré začít, když se někdo dotkne pásky, ale musíte pochopit, jaký tlak byl na nás na naší domácí dráze vyvinut,“ komentuje Andreas Jonsson. „Freddie byl na čtyřce, která tady není dobrá, takže tlak byl o to větší. Myslím, že chtěl poněkud příliš moc.“
Andreas Jonsson má již tři zlaté medaile ze světového poháru, když vyhrál ve Vojensu v letech 2003 a 2015 a v Poole 2004. Ale i když mají jednu z nejzkušenějších sestav, nebudou mít v sobotu v Manchesteru snadnou úlohu.
„Ve finále budou čtyři skvělé týmy,“ uvědomuje si Andreas Jonsson. „Každý bude brát body tomu druhému. Navíc potřebujete mít trošku štěstí. Tým, který vyhraje, ho určitě musí mít. Doufám, že vyhrát můžeme my. Proto přece jezdíme! Ale víme, že to bude těžké. Uděláme všechno, co budeme moci. A jestli to dokážeme, bude to úžasné.“
Barvy povlaků
Ve Västerviku byly vylosovány barvy přileb pro oba závěrečné závody světového poháru v Manchesteru. V race-off bude mít Rusko červené, Dánsko modré, Austrálie bílé a USA žluté. Ve finále budou mít pořádající Britové žlutou barvu, Poláci červenou, Švédové bílou a vítěz race-off modrou.
Sestavy budou ohlášeny později. Zatím bylo oznámeno, že Marek Cieslak vystřídá Macieje Janowskeho Krzysztofem Kasprzakem. Hans Nielsen nakonec nepovolá Nicki Pedersena, protože jej rozčílil film na sociálních sítích, kde se dánský enfant terrible na své dovolené účastní bazénové party ve stejný den, kdy jeho kolegové bojovali ve Vojens o postup.
Praha – 26. července
Dnes odpoledne zažila část českého území bouřky a přívalové deště. Řádění živlů se nevyhnulo ani hlavnímu městu, na jehož východním okraji zaznamenali až 42 milimetrů srážek, což odpovídá 42 litrům na metr čtvereční. Markétě se však voda z nebes vyhnula, takže se Pavel Kuchař mohl těšit z premiérového triumfu v PRO-TEC Speedway Mini Cupu.
Ve finálové jízdě za sebou nechal Milana Dobiáše a Bruno Belána, který se dnes na stupně vítězů probojoval vůbec poprvé ve své kariéře. Velký díl smůly si vybral Petr Chlupáč. V rozjížďce s číslem devět mu zhasnul motor zrovna ve chvíli, kdy šla páska vzhůru. Triumf ve finále B si však nenechal sebrat. A stejně tak vedení v průběžné klasifikaci, i když Pavel Kuchař a Milan Dobiáš jsou za ním jen s velice těsným odstupem.
Zdeněk Schneiderwind bilancuje:
„Bouřka byla všude kolem, ale nám se vyhnula. Kluci si myslím, dobře zazávodili, hlavně vzájemné souboje našich nejmladších Bruna Belán, Jardy Vaníčka a Míši Bašteckého byly hodně vyrovnané. Kluci už přicházejí závodnickému řemeslu na chuť. Dnes hodně bojoval Fanda Klier, bohužel jeho útoky nepřinesly tolik bodů, jak by si přál. Velký pech měl Petr Chlupáč, když mu motorka zhasla spolu se startovací páskou.“
Mariánské Lázně – 16. července
Na kalendáři byla druhá zářijová neděle roku 1979 a v Mariánských Lázních vrcholilo druhé finále mistrovství světa na dlouhé dráze, které v západočeských lázních pořádali. Na startovní rošt finálové jízdy nastupovali v pozici leaderů Alois Wiesböck a Anders Michanek s devatenácti body.
Do cíle přijel posléze jako první Ole Olsen před Jiřím Štanclem a Georgem Hackem, nicméně jejich bodový zisk stačil pouze na umístění od třetího místa dolů. Alois Wiesböck tehdy dokončil finálovou jízdu jako čtvrtý před Andersem Michankem a stal se mistrem světa.
Miloslav Čmejla byl tehdy chabařovickým závodníkem na prahu třicítky a již tehdy mu zachutnala atmosféra dlouhé dráhy v Mariánských Lázních. Triumf Aloise Wiesböcka bezprostředně sledoval. Ale ani ve snu by jej nenapadlo, že mu bezmála o sedmatřicet let později bude před hlavní tribunou předávat pohár.
Alois Wiesböck je totiž další dlouhodrážní osobností, které populární spíkr předal pohár k připomínce památky Zdeňka Kudrny. Mistrovství světa družstev v Mariánských Lázních k tomu vytvořilo hodně symbolickou kulisu.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Pardubice – 25. července
Málo popsané listy diáře uprostřed léta a možnost otestovat v závodním tempu pardubickou dráhu, kterou ještě v letošní sezóně čeká řada významných podniků, daly třetímu kolu mezinárodního šampionátu dvojic nový rozměr. Roli favoritů se zhostili domácí tandem Tomáš Suchánek – Hynek Štichauer, jež včera v Žarnovici podlehli Slovincům, a Jurica Pavlic s Alešem Drymlem spojení logem Unie Donji Kraljevec. Jenže do hry vstoupil Josef Franc, operativně zařazený do sestavy druhého slovinského týmu spolu s Maďarem Rolandem Kovacsem, který měl původně plnit úlohu náhradníka v sestavě Gyuly. Pražan vyhrával jednu rozjížďku za druhou a tím pádem oba favorizované celky v duelech s ním vyšly s remízou. O vítězi se mělo rozhodnout až v závěrečné jízdě. Jenže vpředu jezdil Jurica Pavlic a Pardubičané za sebou nechali Aleše Drymla. Místo bodového patu, který by bylo nutno řešit rozjezdem, se Tomáš Suchánek postaral o rozhodující mat. Ve třetím okruhu objel v první zatáčce vítěze loňské Zlaté přilby, aby vrátil bílého pardubického koníka nejen na nejvyšší stupínek pódia, ale i na vrchol aktuální klasifikace šampionátu.
Včera bylo včera a dnes je dnes
Kdeže loňské sněhy jsou?! Staré české pořekadlo by šlo mistrně uplatnit také při srovnání včerejšího závodu v Žarnovici s jeho dnešním pokračováním v Pardubicích. Stejná soutěž, avšak nové sestavy. I když díru do nich dal již sobotní podnik slovinsko – chorvatského šampionátu v Goričanu, kdy se rozpadla sestava druhého páru Slovinska.
Proto do sestavy týmu Trebče/Lendava už včera zamířil Roland Kovacs, jenž větřil větší šanci na závodění než coby náhradník své Gyuly. Dnes se po jeho boku objevil Josef Franc. Pražské eso chtělo vyplnit volné dny závodem, který by mu také dovolil experimentovat s technikou. Jenže podobné úmysly měl po návratu ze světového poháru ve Vojensu také Zdeněk Holub.
Přitom proti personální změně v sestavě Markéty však zaznělo jednoznačné ne ze strany Ondřeje Smetany a Michala Škurly, kteří hájili pražské barvy na Slovensku a do Pardubic dorazili rovnou po ose. Volné místečko ve slovinském týmu proto dalo Tomáši Topinkovi elegantní možnost vybruslit z hrozící hádky.
Josef Franc rázem zaujal postavení mezi celebritami dnešního závodu. Jako první se o tom měli přesvědčit Nick Škorja a Matič Ivačič, jimž Pražan zkomplikoval cestu za obhajobou včerejšího vítězství svým velkým sólem v rozjížďce s číslem jedna. Nicméně o tři jízdy později jediný slovinský tandem v dnešní startovní listině na hlavu porazil slovenské mladíky Jána Mihálika s Jakubem Valkovičem.
S osmi body bylo družstvo Lublaň/Krško po třetině dnešního závodu na třetím místě jen o bod před dalším slovinským týmem. Josef Franc pro něho inkasoval další triumf v rozjížďce s číslem pět, kde nedal šanci Norbertu Magosimu, aby jej v první zatáčce objel. Proti svým krajanům skóroval také Roland Kovacs. Ovšem až ve chvíli, kdy třetímu Joszefu Tabakovi prasknul primární řetěz. Jak odstupoval, pletl se do cesty Rolandu Kovacsovi, který tak prožil horké chvilky.
Hynek Štichauer se vrací do včerejší Žarnovice:
„Byla horší, rozbitá dráha. Zkoušel jsem Jawu od pana Tomíčka, co mám na dlouhou dráhu. Čert ví, nenastavil jsem to dobře, bojoval jsem s technikou.“
Svítkovské tribuny měly ve startovním poli tři zástupce rozdělené do dvou týmů, které se shodou okolností po sedmi jízdách dělily o vedení. Tomáš Suchánek a Hynek Štichauer napravovali včerejšek. Postupně vyřídili 5:1 Gyulu a Markétu, které nepomohlo ani nasazení náhradníka Zdeňka Holuba. Aleš Dryml nastoupil po boku Jurici Pavlice v sestavě Unie Donji Kraljevec. Nejprve nedali ani náznak šance juniorům z Prahy a poté jejich žarnovickým vrstevníkům.
O vítězi rozhoduje až třetí okruh poslední rozjížďky
Matic Ivačič s Nickem Škorjou se horko těžko smiřovali s myšlenkou, že by se po včerejším triumfu dnes neměli vejít na stupně vítězů. Osmou jízdu opanoval Nick Škorja. Matic Ivačič se ale za jeho zády protlačil jen v úvodním nájezdu. Ve výjezdu jel už za Joszefem Tabakou a byl rád, že za sebou udržel Norberta Magosiho.
Hned vzápětí si Hynek Štichauer a Tomáš Suchánek vykročili za další pěticí bodů. Jenže Josef Franc se hnal vnějškem první zatáčky jako utržený vagón. Dostal se do čela, avšak Hynek Štichauer dokázal zareagovat. Ve výjezdu šel k vnitřní čáře a vrátil se zpátky do vedení.
Josef Franc ale na rovince mířil pod něho. Protáhnul nájezd do druhého oblouku a za cenu kontaktu se dostal dopředu. „Stará pneumatika,“ vysvětloval Tomáš Suchánek. „Šetřím novou hranu na Aleše s Pavlicem!“
Remíza Pardubičanů pustila proud vody na mlýn chorvatského družstva. Aleš Dryml a Jurica Pavlic v rozjížďce s číslem jedenáct odvedli Matice Ivačiče s Nickem Škorjou. Hned na to úřadoval zase Josef Franc. Za soupeře měl své kolegy z Markéty. Michal Škurla a Ondřej Smetana v desáté jízdě skalpovali Žarnovicu, byť se jim Adam Čarada v závěru hodně přibližoval. Nyní však Ondřej Smetana zůstal v depu a na ovál vyrazil Zdeněk Holub.
Nicméně v rozjížďce s číslem jedenáct kraloval Josef Franc stylem start – cíl. Stejně si počínal hned na to Jurica Pavlic. Aleš Dryml však měl před sebou po vylétnutí pásky oba Maďary. Ti si však nerozuměli a vyváželi se navzájem. Zkušený pardubický kapitán je za svá záda poslal během jediného okruhu a Donji Kraljevec zůstával na čele bez ztráty bodu.
Utkání proti slovenským teenagerům vrátilo Pardubičany na vítěznou cestu. Zato jejich včerejší přemožitelé se propadali stále hloub. V rozjížďce s číslem patnáct si Nick Škorja a Matic Ivačič vylámali zuby na Pražanech. Michal Škurla skvěle odstartoval, v prvním výjezdu mu za záda přijel Ondřej Smetana a od té chvíle neměli Slovinci šanci.
Ondřej Smetana popisuje duel se Slovinci v rozjížďce s číslem patnáct:
„Se Škurličem jsme jeli dvojici. Já myslil venek, Škurlič lajnu. A koukám, Slovinci jsou vedle mě, tak jsme museli jet lajnu oba. A naštěstí to bylo o kousek.“
Nakonec se po rozjížďce s číslem dvacet Pražané díky remíze s Maďary vyhoupli na čtvrtou příčku, což po dvou bodech po sedmi úvodních jízdách bylo vskutku nečekané. Ještě předtím začal Josef Franc budovat nástupní plošinu pro cestu na stupně vítězů. V rozjížďce s číslem šestnáct byli sice vpředu oba jezdci Donjeho Kraljevce, jenže se v první zatáčce dostali moc na venek,
Jurica Pavlic přitom nešťastně zkřížil dráhu Aleši Drymlovi a Josef Franc si nemohl uvolněný prostor na vnitřní straně vyložit jinak než jako pozvánku do čela. Využil ji beze zbytku a do cíle odolal tlaku svých pronásledovatelů. V rozjížďce s číslem devatenáct vyhrál Josef Franc již pošesté. V duelu se Slováky měl Rolanda Kovacse za zády a tak se mohli chystat na cestu na nejnižší stupínek pódia.
Stupně vítězů měli jisté i Aleš Dryml s Juricou Pavlicem. A samozřejmě také oba Pardubičané, kteří v osmnácté jízdě zúčtovali se Slovinci 5:1. Oba vedoucí týmy měly shodně po třiadvaceti bodech a o jejich pořadí měla rozhodnout závěrečná rozjížďka s číslem jednadvacet. Jenže zpočátku vše nasvědčovalo, že pro určení vítěze bude zapotřebí ještě rozjezd.
Vedl Jurica Pavlic, který v první zatáčce zpacifikoval dravého Tomáše Suchánka. Klíčové však bylo, že Hynek Štichauer odstartoval na Aleše Drymla. Tomáš Suchánek se totiž nenechal odradit počátečním neúspěchem. „Šel jsem na start s tím, že vyhraju,“ komentoval svůj manévr, po němž se v první zatáčce třetího kola dostal před Juricu Pavlice. Bod navíc, který takto vybojoval, poslal Pardubice na nejvyšší stupínek a navíc je vrátil na hrot průběžné klasifikace.
Hlasy z depa
„Vyhráli jsme,“ odtušil Tomáš Suchánek. „Do poslední jízdy jsem šel s tím, že vyhraju. Hynek byl třetí, takže nemusel bejt‘ rozjezd. To by dneska bylo moc. Dobrý závody až na tu jednu jízdu. Pneumatika byla stará, šetřil jsem si hranu na poslední jízdu.“
„Vyhráli jsme, spokojenost a veselé zpestření letního dne,“ radoval se Hynek Štichauer. „Rozjezd moh‘ bejt‘, nebyl, ušetřili jsme aspoň techniku, motory a síly. Vyhráli jsme, vedeme i celkově, takže masáž!“
„Dráha byla perfektní, šel jsem si zkusit techniku,“ svěřoval se Aleš Dryml. „Druhý jsou ti první, co prohráli. Tak to vždycky je.“
„Pecka, co ti mám k tomu ještě říct?“ komentoval Josef Franc své osmnáctibodové maximum. „Potřebuju jezdit, potřebuju závodit, tak jsem to vzal za všechny možný konce. Hezký závody. Pro mě to byl test, jestli mi to jede a jestli jsem ochotnej‘ závodit. A já myslím, že to jede.“
„Dneska to bylo fajn,“ nechal se slyšet Ondřej Smetana. „Akorát v první jízdě jsem byl pomalej‘. Nesmím se toho bát a hnát všechno do rychla. Pak to bylo fajn, se Škurličem jsme jeli dvojici se Slovákama a se Slovincema. V poslední jízdě s Magosim jsem ze sebe vydal všechno, co šlo. Málem jsem ho předjel. Byl od startu rychlejší, tím jsem ho nepředjel. Škoda.“
Nebýt mezinárodních dvojic v Pardubicích přeložených z března na dnešek, závodů ve slovenské Žarnovici a akcí typu svitavského veterán kempu, neviděli bychom závodit pětistovky na klasické dráze více než měsíc. Příliš by nás neuspokojilo ani čtení o působení českých a slovenských závodníků v zahraničí. Dnešní díl tradiční pondělní kompilace magazínu speedwayA-Z je totiž hodně krátký.
V úterý si Rospiggarna Hallstavik upevnila postavení leadera v průběžné tabulce švédské Elitserien. Na svém domácí dráze zničila Lejonen 62:28 a díky lepšímu skóre z obou společných závodů 102:78 si připsala ke dvěma bodům do tabulky ještě bonus navrch. Martin Vaculík neskrýval velkou motivaci po triumfu v prvním finále evropského šampionátu, na druhé straně zřejmě musel myslet na average pro příští rok. Inkasoval pět bodů (1 1 0 3), z nichž většinu získal díky vítězství v rozjížďce s číslem čtrnáct.
Během čtvrtečního Speedway Mini Cupu se okolo malého pražského oválu letmo mihnul Milan Mihule, který o chvilku později spěchal s naloženou dodávkou Matěje Kůse ke světovému poháru do Vojensu.
Sám pražský závodník byl ještě u večerní remízy 45:45 v odvetě čtvrtfinále KO Cupu Sheffield vs. Newcastle. Nasbíral čtyři body s bonusem (2 1 0 1) a těšil se z postupu Newcastle do semifinále vzhledem k celkovému skóre 107:73. Ve stejný den Ipswich doma porazil Peterborough 57:36. Do sestavy hostů se vrátil Zdeněk Holub, který vybojoval dva body s jedním bonusem (1 1 X 0).
Ve čtvrtek také v Leszně odstartoval letošní středoevropský pohár MACEC Cup. Prim hráli Poláci. Artur Czaja nepoznal hořkost porážky a spolu s ním vystoupili na stupně vítězů Oskar Bober (14) a Oskar Polis, který v rozjezdu porazil Michala Gruchalskeho (oba 12).
Nejlepším Čechem se stal Jaroslav Petrák (2 2 1 1 1 = 7), který skončil devátý. Josefa Nováka zbrzdil defekt v poslední jízdě, kde očesal spojku. Se třemi body (0 0 2 1 E) byl dvanáctý. Martin Mejtský (0 0 0 0 2 = 2) skončil čtrnáctý před slovenskou dvojicí Patrik Búri (E M E 1 1 = 2) a Ján Mihálik (1 X – – -).
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček