La Reole – 31. července
Challenge o finále mistrovství světa na dlouhé dráze ve francouzském La Reole se dnes stalo kořistí Mathieu Tresarrieu. Společně s ním si trojici míst v příštím ročníku pojistili Josef Franc a Dirk Fabriek. Hynek Štichauer byl jedenáctý, Martin Málek, který do závodu naskočil po pádu Alexandra Dubrany, skončil hned za ním. Zdeněk Schneiderwind se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by jeho pražský svěřenec potřeboval vyměnit nápis na kombinéze.
„Závody byly pro diváka úplně super,“ hlásil Zdeněk Schneiderwind rovnou za La Reole. „Výborná dráha, v noci pršelo, ale na závody už ne. K úrovni závodu hodně přispěl Pepe. Absolutně nestartoval, ale pak bojoval ne jako mladý veterán, jak to má na kombinéze, ale jako mladej‘ Franc.“
A jak viděl Zdeněk Schneiderwind účinkování druhých dvou českých reprezentantů? „Veliká škoda byla pro Štichyho porucha motorky, protože jel výborně,“ reagoval pražský trenér. „Zrovna tak Martin Málek, kdyby nejel jen tři jízdy, byl by určitě hodně vpředu. Tak doufám, že to klukům bude šlapat dál.“
Tady se dnes rozhodovalo o třech finalistech dlouhodrážního mistrovství světa 2017
Slaný – 30. července
První polovina letních prázdnin je u konce. Avšak plochodrážní akademie Jiřího Štancla se do své druhé části přehoupne až koncem srpna, kdy budou frekventanti těchto tréninkových kempů stát na prahu nového školního roku. Sobota 30. července byla v českém plochodrážním kalendáři vyhrazena pouze pro Štancl Speedway Academy. A ti, kteří do Slaného dorazili si před zahájením tréninkového procesu, trochu rozhýbali svoji tělesnou stránku.
Adam Fencl testoval své GM na malém ovále
Vydatný páteční déšť z jedné rovinky malého oválu udělal vodní plochu, kterou bylo potřeba odstranit. A tak na chvíli přišlo na řadu jiné náčiní než, na něž je plochodrážní ovál převážně určený.
V předvečer sobotního tréninkového kempu se po dvacáté hodině na displeji mobilního telefonu Antonína Vildeho objevilo jméno Adama Fencla s tím, že volající již dorazil do Slaného a s ním i další posádka dodávkového vozu v chabařovických znacích v podobě Milana Dobiáše. To znamenalo, že noc ve Slaném strávili kromě dvou jmenovaných jezdců i David Gaksch s malým Davídkem, který tak měl v sobotu na akademii premiéru, a rovněž Milan Linek.
Milan Dobiáš je tradičním účastníkem Štancl Speedway Academy
Sobotní sluneční paprsky nezabránily tomu, aby pánové Jiří Štancl a Miroslav Rosůlek opět naplno nerozjeli sedmé pokračování tohoto projektu a přivítali devět zájemců o plochou dráhu. Tři z nich se rekrutovali z SC Chabařovice, a to Milan Dobiáš, Adam Nejezchleba a David Gasksch. ZP Pardubice tradičně zde prezentuje Jan Jeníček, AK Divišov pro změnu Jan Hlačina, barvách domácího
AK Slaný kromě již zmiňovaného Adama Fencla se představili František Klier a Bruno Belan.
Jan Jeníček jede před Bruno Belánem
A aby výčet všech adeptů byl kompletní, mezinárodní charakter akce završil Rakušan Sebastian Kössler. Adam Fencl si před žarnovickým dvojzávodem přeboru a první ligy otestoval své GM a nevadilo mu, že měl ve Slaném k dispozici malý ovál. Milan Dobiáš tentokrát střídal jak motocykl kubatury 125ccm, tak 250ccm a to samé činil Jan Hlačina. Výbornou reakci při startovních manévrech předváděl Jan Jeníček, ten i dvakrát pocítil po lehkých pádech tvrdost slánské dráhy, ale jinak jeho výkonnost od prvního setkání 10. dubna diametrálně narostla. Adam Nejezchleba s Davidem Gakschem jsou sice malí postavami, ale na oválu jim nic nebránilo, aby plně využili svůj potenciál, ten se snaží přetavit do lepších výsledků jak Bruno Belan, tak i jeho slánský oddílový kolega František Klier.
Sebastian Kössler přijel poprvé
Rakouská naděje Sebastian Kössler se ve Slaném prezentovala dynamickým a ostrým stylem jízdy, ale vzhledem k tomu, že je na domácí dráze převážně zvyklý trénovat bez soupeřů, musel svůj jezdecký projev přizpůsobit na dané podmínky. Jeho otec projevil velký zájem o další spolupráci, takže je reálná šance, že se opět objeví ve Slaném na dalším tréninkovém kempu.
Minibiky se na velkém ovále proháněly už dva
Velký ovál v sobotu na svém minibiku opět otestoval Matěj Hlačina a nebyl sám, kdo využil možnosti si takto osvojit jízdu na jednostopém stroji. Z Divišova s ním přicestoval jeho kamarád devítiletý Adam Lissig, jenž sice mátl přítomné, že na svém tričku měl jméno Rosický, ale vzhledem k tomu, že tento fotbalový internacionál je víc zraněný než připravený k zápasům, což naštěstí malý Adam nepotvrdil a celý slánský program s Matějem absolvovali v sedlech malých strojů.
Sebastian Kössler jezdí před Františkem Klierem
Po delší době se ve Slaném objevil Jan Boháč bývalý jezdec čakovické speedway, který je členem slánského klubu a ještě dnes jej můžeme sledovat v sedle plochodrážního speciálu při veteránských mezinárodních závodech. Protože rodina má držet pohromadě, podpořil jej svým příjezdem jeho bratr Daniel, který do svého zranění jak známo oblékal v první polovině devadesátých let vestu slánského klubu.
Jan Hlačina se svým starším synkem Janem
Daniel Boháč jako vzorný děda vzal sebou i svého vnuka. Ten již na podzim kroužil na malém motokrosovém stroji po slánské velké dráze, ale zda jeho chvíle přijde také na plochodrážní Shupě ukáže čas.
Když už se uvedlo jméno výrobce malých plochodrážních speciálů Shupa, tak nutno říci, že ani dnes nechyběl její zástupce. Tentokrát se této úlohy zhostil Jiří Benda a jako vždy byl připraven se dvěma stroji pro potřeby tréninkových jízd.
Další Štancl Speedway Academy přijde na řadu v neděli 28. srpna, neboť teď na malé závodníky v kubaturě do 125ccm čeká řada jiných akcí, mimo jiné ve Slaném bude na programu v sobotu 27. srpna PRO-TEC Speedway Mini Cup následován první ligou.
Manchester – 30. července
Když se Krzyzstof Kasprzak, který ve finálové sestavě červenobílých nahradil Macieje Janowskeho, prohnal cílem rozjížďky s číslem devatenáct jako druhý za Danielem Kingem, stalo se Polsko vítězem světového poháru. Boj o stříbro však pokračoval a vyřešil ji až Tai Woffinden závěrečnou porážkou Fredrika Lindgrena. Posledním vítězem večera byl Piotr Pawlicki, který dozajista na letošní finále SWC do konce života nezapomene.
Poláci se včera v Manchesteru stali mistry světa
Zatímco Krzyzstof Kasprzak vyhrál světový pohár popáté a Patryk Dudek získal svou druhou zlatou medaili, zbytek jezdců týmu se mezi triumfátory světového poháru zapsali vůbec poprvé. Piotr Pawlicki se netajil, že zvednout trofej Ove Fundina proti manchesterské obloze, pro něho bylo něco speciálního.
„Byl to pro mě velký den,“ netajil se na tiskové konferenci. „Jel jsem poprvé v polském seniorském národním týmu a navíc jsem byl jeho kapitánem. Musím poděkovat všem klukům. Všichni závodníci, Patryk Dudek, Bartosz Zmarzlik a Krzyzstof Kasprzak dobře bodovali. Proto jsme vyhráli.“
Po vítězstvích Dánů předloni v Bydhošti a loňském triumfu Švédska ve Vojensu se Poláci vrátili na vrchol po třech letech. „Je to pro Polsko velký večer!“ komentoval Piotr Pawlicki. „Tohle je polská sedmá zlatá medaile a já jsem velmi šťastný. Děkuji koučovi, protože koučuje polský tým tolik let. A po Vojensu mi řekl, že jsem kapitán. Takže díku mu za to!“
Manchester – 29. července
Epické drama o vítězství v race-off a tím i postup do dnešního finále světového poháru vrcholilo před dvacátou jízdou. Vedli Australané s dvoubodovým náskokem před Dány. Rusové již byli ze hry stejně jako Američané, jejichž výkon bez Grega Hancocka byl vskutku tristní a mezi českými fandy mohl vyprovokovat myšlenky, kam by se tým Milana Špinky dostal, kdyby jel s nimi ve Västerviku. Nicméně zpátky do Manchesteru. Jason Doyle se s tlakem vyrovnal výtečně. Dojel do cíle před Emilem Sajfutdinovem, Nielsem Kristianem Iversenem a Luke Beckerem, takže se Austrálie postaví na start večerního finále.
Australané jsou ve finále
Vítěz pražské velké ceny byl celý večer nepolapitelný, dokázal skvěle startovat i předjíždět. Sám se však netajil, že tlak před poslední rozjížďkou, v níž musel porazit Nielse Kristiana Iversena byl skutečnou zkouškou jeho nervů.
„Dosáhnout maximum ve světovém poháru je neskutečný pocit,“ vyprávěl na tiskové konferenci. „Ale jízda s číslem dvacet nebyla taková, kterou bych musel automaticky vyhrát. Proto ten tlak byl intenzivní. Když jsem šel na start, nevěděl jsem, co si myslet. Darcy Ward a kluci byli se mnou a já jsem najednou chtěl pro ně skutečně vyhrát. Na pocit, když se mi to povedlo a my postoupili do finále, nikdy nezapomenu.“
Jason Doyle si v rozjížďce s číslem dvacet počínal se stejnou rutinou jako při svých předchozích čtyřech vítězstvích. „Věděl jsem, že musím ze své jedničky opravdu dobře odstartovat,“ vysvětloval později. „Emil byl na dvojce a Niels na trojce. Už na roštu jsem věděl, že to bude jízda mého života. V Grand Prix si musíte dělat starosti jen sami se sebou. Jestli se vám nepovede jízda, porazíte akorát sami sebe. Ale tady jsem měl pět australských kluků. Opravdu jsem chtěl vyhrát. A když jsem projel cílem a dostal nás do finále, byl to úžasný pocit!“
Přitom mítink nezačal pro Australany dobře. V rozjížďce s číslem čtyři kolidoval Max Fricke s Grigorijem Lagutou. Rus byl diskvalifikován, Australan sice odešel po svých, ale s poraněným loktem. Vůbec poprvé ve světovém poháru proto musel na scénu juniorský náhradník, jenž v duchu letos nových reglementů může na ovál jen v případě zranění některého ze svých kolegů.
„Tlak na tyto mláďata je intenzivní,“ komentoval Jason Doyle. „To je jeden z momentů, kdy my starší je musíme tlačit dál a ne je zahrabat. Musíme jim pomáhat, jsou budoucnost australské ploché dráhy. Max je velká naděje a Brady také. A klobouk dolů i přes Samem Mastersem za jeho dvanáct bodů!“
Dnes večer se však v Manchesteru pojede nový závod a jeho vítěze čeká trofej Ove Fundina a titul mistra světa. „Když jsem se bavil s jedním reportérem, prohlásil, že Velká Británie je slabý tým,“ přemýšlel Jason Doyle. „Ale ve finále není ani jeden slabý tým a ani v britském týmu není žádný slabý jezdec. Máme proti sobě tři týmy, s nimiž musíme závodit, a které musíme porazit. Bude to velmi těžké, navíc v ochozech bude hodně fanoušků podporovat Brity. A každý jede, jak nejlíp umí, když má tolik podpory.“
Pardubice – 29. července
Těsná semifinálová vyřazení provázejí letos český juniorský nároďák. V plzeňském mistrovství světa nás od druhé příčky dělilo pouhopouhých pět bodů. V semifinále evropského šampionátu v Daugavpilsu přišla česká reprezentace o účast ve finále až v dodatkové jízdě. Lubomír Vozár, který české družstvo v Lotyšsku vedl, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se jeho svěřenci rozhodně neztratili.
Češi servírují překvapení
Lubomír Vozár vedl v Lotyšsku český nároďák
Pardubický kouč dostal český národní tým na starost, protože Milan Špinka vedl o den náš nároďák v Mariánských Lázních k bronzovým medailím. Dostat se z malebných západočeských lázní o bezmála patnáct set kilometrů na východ nebylo možné. Žádná letecká společnost nenabízela vhodný let. A nějakých dvacet hodin bylo pro přesun po ose málo, takže ze sestavy vypadnul Michal Škurla.
„Je tam všude omezená rychlost na padesát, sedmdesát,“ souhlasí Lubomír Vozár. „Z Varšavy dělaj‘ dálnici. Je to náročný, člověk nechce platit pokuty. Žádnej‘ problém jsme ale neměli. Jen v Litvě nás zastavili na hranicích. Když jsem řek‘, že jedeme na speedway, tak nám jen poděkovali a nechali nás jet dál.“
V rozjížďce s číslem jedna dostal Eduard Krčmář český nároďák do čela, o něž se naši borci přetahovali s Dány a domácími Lotyši. „Nikdo s námi nepočítal,“ líčí Lubomír Vozár. „Dánové se chovali suverénně. Pak jen koukali. Chvíli jsme vedli my, chvíli oni, chvíli zase Lotyši.“
Rozhoduje každičký bod
Čeští mladíci již mnohokrát přesvědčili, že týmový duch v boxech dokáže víc než jedno eso v sestavě. „Kluci makali,“ nešetří Lubomír Vozár chválou. „Byla to skvělá parta. Jeden druhýmu pomáhal, to bylo úžasný.“
Eduard Krčmář byl správným kapitánem svého týmu
Eduard Krčmář jezdil jako správný kapitán a Zdeněk Holub mu zdatně sekundoval, ale ani zbytek národního týmu nezůstával pozadu. „Ondra Smetana se snažil, ale bylo vidět, že mu motorka nejela,“ popisuje český kouč. „Patrik Mikel bojoval. Pepa jel jen jednou. Dal jsem ho až do třináctý jízdy na slabšího Nora, abych ušetřil Edu do poslední série.“
V rozjížďce s číslem deset se Zdeněk Holub dostal do křížku s páskou. „Škoda,“ lituje Lubomír Vozár, aby celý incident popsal. „Na čtyřce se mu pohnul jezdec. Holůbek odstartoval a byl bohužel v pásce.“
Protože Kasper Andersen byl diskvalifikován, neztratili naši borci vedení. V boji o vítězství rozhodoval každičký bod. V průběhu třetí série jsme začali zaostávat. Předstihli nás Dánové i Lotyši. Nicméně Zdeněk Holub vyhrál šestnáctou jízdu a český tým byl před domácími, přičemž na Dány ztrácel dva body.
„Na Evropě se nasazuje do poslední série čtvrtý, třetí, druhý a prvý podle bodů ze základní části,“ ujímá se Lubomír Vozár opět úlohy vypravěče. „V sedmnáctý jízdě jel Jevgenij Kostigovs, lotyšskej‘ náhradník. Eda ho předtím porazil, ale teď na něj odstartoval.“
Podstatné ovšem bylo, že Kasper Andersen skončil až třetí. I když totiž v osmnácté jízdě byl Patrik Mikel až třetí za Norem Jarle Skjaevelandem a vítězným Jonasem Jeppesenem, dva závěrečné triumfy v podání Eduarda Krčmáře a Zdeňka Holuba dostaly český tým na stejnou bodovou úroveň s dánským.
Finálová šance zhasla v rozjezdu
Ke slovu musel přijít rozjezd a Lubomír Vozár k němu poslal Zdeňka Holuba. Ten během celého závodu neprohrál a jedinou kaňkou na jeho skóre byla zmiňovaná diskvalifikace za najetí do pásky v rozjížďce s číslem deset. Rozhodnout mezi Pražanem a Eduardem Krčmářem, jenž pouze v sedmnácté jízdě prohrál s Jevgenijem Kostigovsem, muselo být hodně těžké. Nicméně nakonec pomohly okolnosti.
Zdeněk Holub odčinil své zaváhání s páskou
„Eda nemoh‘ jet,“ vypráví Lubomír Vozár. „V poslední jízdě mu začalo klepat v motoru. A jet rozjezd s nevyzkoušenou motorkou nemělo cenu. A tak jel Zdeněk Holub. Dánové dali Andrease Lyagera a Zdeněk ho v poslední jízdě porazil.“
Do finále ve Stralsundu vedla cesta jen pro jediný tým, přesně pro ten, jehož zástupce protne rozjezdovou metu dříve. „Dán šel z jedničky, Zdeněk ze čtyřky,“ vrací se Lubomír Vozár naposledy zpátky do Daugavpilsu. „Malinko se mu to přetočilo. Ještě to zkoušel, ale nešlo to.“
Na sklonku srpna se tím pádem ve Stralsundu po boku přímo nasazených domácích Němců a Poláků se Švédy, kteří se sem kvalifikovali rovnou na základě výsledků loňské Plzně, objeví Dánové. Český tým, který si v Daugavpilsu zasloužil happy end, dostane příležitost až v následující sezóně, kdy však už nepojede Ondřej Smetana.
