Holsted – 4. června
Angličanům se zranil Adam Ellis a Norové přijeli v počtu, jenž by jim stačil na klasifikování v české první lize, nikoliv však na důstojnou reprezentaci. Druhé semifinále světového šampionátu juniorských družstev se tím pádem změnil o souboj Austrálie a Dánska. A protože jim nikdo kromě Roberta Lamberta nebyl schopný pravidelně brát body, oba vedoucí týmy záhy překonaly ruských třicet bodů z Plzně. Po vyřešení postupové otázky do finále, zbýval jen boj o vítězství, který pro sebe nakonec rozhodli domácí.
Plzeň – 4. června
Bylo slunečno a dusno jako v peci. Na horizontu se válely těžké modrošedé mraky. Nicméně bouřka nepřišla a nestrhla se ani v ochozech, když český nároďák bojoval o postup do finále. Semifinále světového juniorského šampionátu evidentně prohrálo s jinými akcemi v okolí stejně jako naši mladíci s výběry Polska, Ruska a Německa. Přitom vše začalo nadějně, když Eduard Krčmář ve druhé zatáčce rozjížďky s číslem jedna podjel druhého Krystiana Pieszczeka. Jenže pak si Michal Škurla botou vykopnul kabel zapalování a Zdeněk Holub se lapil do pásky. Byť naši borci v boji o druhé místo dýchali na záda Němcům a Rusům, k finálovému trháku nenasadili. Úlohu favoritů splnili Poláci, o druhé místo nakonec Rusové připravili Němce, avšak v otázce finálového postupu si museli počkat na večerní výsledky z Holstedu.
Třetí bod byl připsán na české konto až po šesti jízdách
I když napětí před důležitým závodem bylo znát, hodinu před nástupem panoval v českých boxech pověstný klid před bouřkou. Tou hrozily šedomodré mraky, které spolu s pichlavým sluníčkem, dusily všechno pod sebou. Zdeněk Holub měl o tréninku problémy s motorem, avšak jeho otec měl dost času dát všechno do pořádku. A pak už Jiří Štrobl v roli vedoucího depa dal všechny závodníky a vyrazilo se na startovní rovinku k prezentaci.
Zdeněk Holub starší vysvětluje patálie svého syna v tréninku:
„Udělali jsme motor a zase se povolil válec!“
Minutou ticha se uctila památka zesnulého Krystiana Rempaly, který se na Borech před tři čtvrtě rokem radoval z titulu v evropské obdobě šampionátu, jehož semifinále již za chvilku mělo začít. V rozjížďce s číslem jedna najel Viktor Kulakov do pásky, nicméně polský rozhodčí Artur Kusmierz vysvětlil incident chybou startujícího zařízení.
Napodruhé vše klaplo a Rus svým triumfem ve stylu start – cíl poslal svůj tým do čela průběžné klasifikace. Eduard Krčmář odjel třetí, nicméně ve druhém oblouku se spodem dostal na druhou příčku před Krystiana Pieczczeka.
Michal Škurla stál již na hraně depa. Český kapitán vracející se do boxu k němu zamířil a pod přilbou mu křičel nejnovější poznatky o dráze, které právě získal. Do čela vystřelil Bartosz Smektala, jehož v první zatáčce vystřídal Erik Riss. Na protilehlé rovince byl však Polák opět první. Před Michala Škurlu se dostal Gleb Čugunov, nicméně Pražan ve druhém kole zaroloval na trávu.
„Botou jsem si vykop‘ kabel z fajfky,“ sypal si popel na hlavu a nejraději by se sám neviděl. Podobné pocity zažil ve třetí jízdě také Zdeněk Holub. Jeho skok do pásky tentokrát nešel na vrub startovacího zařízení, avšak jen a jedině českého reprezentanta.
Marcin Nowak v sestavě červenobílých na poslední chvíli zaskočil za Maksyma Drabika, který si při úterní švédské Elitserien zlomil nohu. Ve třetí jízdě nepoznal sobě rovného a dostal polské družstvo do vedení, které hned poté konsolidoval neméně suverénní Pawel Przdedpelski.
Rusové byli druzí se ztrátou třech bodů, Němci ztráceli další dva, když Daniel Spiller ve druhém okruhu rozjížďky s číslem čtyři podjel Ondřeje Smetanu. Český tým tedy disponoval pouhými dvěma body, které mu dovezl na úvod Eduard Krčmář. Milan Špinka pálil tabák, nikoliv ambice a jeho pohled při vyprovázení Zdeňka Holuba k páté jízdě zračil naději.
Během dvou kol se do čela probil Gleb Čugunov. Ve druhé zatáčce podjel Krystiana Pieszczeka, aby se hned v následujícím oblouku mihnul zprava okolo Daniela Spillera. Jenže Zdeněk Holub zůstal trčet na chvostu a nenašel cestu dopředu.
V rozjížďce s číslem šest hrál Bartosz Smektala opět velké sólo. Ondřej Smetana jezdil druhé jen do první zatáčky, v níž jej objel Viktor Kulakov. Toho nakonec od vítězného Poláka na cílové metě dělily jen centimetry. Ondřej Smetana dojel třetí před Danielem Moserem a na českém kontě po čtyřech výpadcích konečně přistál bod.
Kapitán drží český tým
Jenže tři české body nebyly ani polovina německých aktiv a přesně třetina ruského zisku, o čtrnáctibodových Polácích ani nemluvě. V půlce druhé série by však byla sakramentsky předčasné lámat hole. Eduard Krčmář se z prvního výjezdu rozjížďky s číslem sedm vyřítil jako modrobílý expres a okamžiky vedení Sergeje Logačeva byly rázem sečteny.
Rusovi sebral druhé místo Erik Riss, což pro manažera Olega Kurguskina bylo škoda tím spíše, že Marcin Nowak totiž jezdil beznadějně poslední, navíc ve snaze urvat alespoň bod v poslední zatáčce upadl. Rafal Dobrucki, který ještě před šesti lety oblékal vestu pražského Olympu v české extralize, jej přišel podpořit k bráně depa. A dozvěděl se pozitivní zprávu, že je jeho svěřenec v pořádku, takže náhradník Rafal Karczmarz se do akce nedostane.
Michal Härtel odčinil svou úvodní nulu v osmé jízdě, když porazil Pawla Przedpelskeho. Michal Škurla tentokrát neuštval ani Romana Lachbauma a Milan Špinka osnoval žolíkový útok. Eduard Krčmář starší pracoval na motocyklu svého syna za vydatné pomoci Bohumila Brhela, protože právě kapitán českého nároďáku jel v rozjížďce s číslem devět pro dvojitou porci bodů.
Milan Špinka komentuje své rozhodnutí o nasazení žolíka:
„Věřím Edovi, že je odvede!“
Jenže Krystian Pieszczek, jenž byl doposud nejslabším kolečkem polského soukolí tentokrát odstartoval jako plochodrážní pánbůh. Eduard Krčmář jej v první zatáčce nestihnul a vedoucí Polák posléze střežil své vedení jako oko v hlavě.
Přesto však čtyři body naráz byly vzpruhou pro náš nároďák. Před půlkou mítinku vedli Poláci s devatenácti body, Rusové měli čtrnáct, Němci třináct a Češi deset. Po desáté jízdě však čeští reprezentanti měli průběžné druhé místo na dohled. Sergej Logačev totiž dorazil na startovní rošt bez spoileru v zadním kole. Než mu mechanik přivezl z depa náhradní motocykl, dvě minuty se rozplynuly jako český zlatý poklad v devadesátých letech.
Červená světla svítila ještě jednou, tentokrát na znamení letmého startu Zdeňka Holuba. „To není letmák, to je reflex, jak se páska pohne,“ odmítal pražský závodník svou vinu. Na důkaz pravdivosti svých slov se stejně jako v mnoha ostatních podobných případech jednoznačně ujal vedení i při restartu.
I když se Bartosz Smektala a Michael Härtel tlačili dopředu, Zdeněk Holub si udržel přehled i vrch také v první zatáček a po dvou nulách konečně proburácel pod šachovnicovou vlajkou v rukách Petra Vaice jako vítěz. Největší nervozitu do českých řad přinesl jeho upadnutý kryt primárního řetězu. Jenže za tohle se už dávno nevylučuje, což musí být k vzteku Matěji Kůsovi, kterého to stálo před pěti lety vyhlídky na český individuální titul.
Rusové a Němci se srovnali na čtrnácti bodech a Češi byli pozadu jen o jediný bod. Michal Škurla vyšel v jedenácté jízdě opět naprázdno, avšak Eduard Krčmář zatáhl v rozjížďce s číslem dvanáct zase naplno. Po vylétnutí pásky byl sice vpředu Gleb Čugunov, avšak český kapitán se prosadil zvenku první zatáčky. A před Rusa se rychle dostal i Pawel Przedpelski. Třetí série skončila za stavu Polsko 24, Rusko 18 a Česká republika s Německem po 16 bodech.
Naděje se rozdmýchává a zase zhasíná
Leč třináctka u čísla jízdy potvrdila svou špatnou pověst, kterou má již od Jidášových časů. „Šel jsem ze čtyřky, nemoh‘ jsem odstartoval a ještě se mi tam připlet‘ Spiller,“ vysvětloval Eduard Krčmář, proč z první zatáčky vyjel jako poslední. Nešetřil však aktivitou, jenže když se ve třetím kole dostal do kontaktu s nafukovací bariérou druhé zatáčky, zklidnil se. Ať tak či onak, třináctá jízda s hladkým triumfem ruského žolíka Viktora Kulakova byla pro nás ztracena, avšak mise českého kapitána ještě nedospěla ke svému konci.
Čtrnáctá jízda nám přinesla alespoň bodík, který Michal Škurla dostal přidělaný po pádu Sergeje Logačeva v druhém oblouku třetího kola. Hned v další rozjížďce upadl Gleb Čugunov. Incident se odehrál ve druhé zatáčce, Rus byl poslední a na čele Ondřej Smetana.
Ondřej Smetana popisuje svůj triumf v rozjížďce s číslem patnáct:
„Nasral jsem se a vyměnil spojkový pružinky. Třeba to bylo jen psychicky, ale pomohlo to!“
Pražan vystřelil dopředu současně s letem pásky k obloze, která postupně černala. Vzduch se ochlazoval předzvěstí bouřky, která ovšem nakonec Plzeň minula a udeřila severněji. Boj o druhé místo a postup tím pádem nebyl řáděním živlů ohrožen. Ondřej Smetana odrazil všechny útoky Marcina Nowaka, když Michael Härtel byl s žolíkem v rukou tentokrát jen tím třetím vzadu.
Němci byli před námi jen o bod, Rusové o čtyři. Avšak na smolaře často padá i toaleta a Zdeněk Holub ze čtyřky na roštu šestnácté jízdy neodstartoval. Dvě kola proháněl soupeře, než ochabl, ale Viktor Kulakov se musel sklánět nejen před vítězným Pawlem Przedpelskim, ale i Erikem Rissem.
Erik Riss po přestávce vyhrál stylem start – cíl, zatímco Ondřej Smetana si vyšlápnul na Krystiana Pieszczekem. Už ve druhé zatáčce byl pod Polákem, avšak své úsilí dotáhl do úspěšného konce na stejném místě a podobným způsobem o kolo později.
Roman Lachbaum se na chvíli dostal před Krystiana Pieszczeka, ale byť bod bral nakonec Polák, Rusko se stejně natáhlo pro postup. Zdeněk Holub totiž v osmnácté jízdě odstartoval nejlépe, jenže jej znovu zastavila červená světla, jelikož jeho manévr byl klasifikován znovu jako letmý. Při repete zůstal vzadu, nicméně dostal ještě jednu šanci, když si Michael Härtel ve druhé zatáčce škrtnul o zadní kolo vedoucího Sergeje Logačeva a upadl.
Ve druhé opakování odstartoval Zdeněk Holub hned za Rusem, avšak na začátku druhého kola se stal obětí Marcina Nowaka. Polsko díky němu vyhrálo a v rozjížďce s číslem devatenáct se měl naplnit český osud. Michal Škurla v prvním oblouku objel Gleba Čugunova, čímž ovšem zkomplikoval život Rusům, ale naše finálové sny zhasly.
Daniel Spiller skončil druhý za Bartoszem Smektalou a Němci srovnali krok s Ruskem, přičemž český tým byl před poslední jízdou o čtyři body za nimi. Herbert Rudolph počítal s Danielem Spillerem ještě jednou, nicméně ten nyní zůstal vzadu. Viktor Kulakov nestihnul v první zatáčce Pawla Przedpelskeho, avšak ustrážil venkem atakujícího Eduarda Krčmáře a dostal Rusko do finále.
Na stupních vítězů tak z českých zástupců pózoval fotografům jen šéf klubu Leopold Klíma s krajským radním. „Velký zklamání,“ neskrýval Milan Špinka. „Pro výsledek se udělalo všechno. Kdyby si Zdeněk odved‘ svoje, museli jsme bejt‘ druhý. Chybělo nám jen pět bodů a jen jeden postup nevyjede!“
Samozřejmě pohřebních řečí bylo slyšet více, v některých případech i se špetkou škodolibosti v hlase. Optimismus však nikdy nezaškodí. V Plzni byl už český nároďák ze světového šampionátu vyřazen již před šesti lety. A tři roky na to cinkal medailemi!
Hlasy z depa
Škoda, jsme poslední,“ smutnil Eduard Krčmář. „Snažil jsem se, co jsem moh‘, ale v těch juniorech jsme slabí. Nula byla proto, že jsem šel ze čtyřky, nemoh‘ jsem odstartovat a ještě se tam připlet‘ Spiller.“
„První dvě jízdy to bylo špatný,“ bilancoval Ondřej Smetana. „Myslím si, že jsem tomu dal všechno, ale chyběl tomu šmrnc. Na čtvrtou jízdu jsem se nasral a vyměnil spojkový pružinky. Třeba to bylo psychicky, ale pomohlo to. Porazil jsem dobrý závodníky.“
„Na hovno,“ měl Zdeněk Holub po závodech daleko k optimismu. „Nesedlo mi to. Trošku jiná dráha než v pondělí, ale tím to nebylo. V tréninku se mi rozpad‘ motor. Letmák, to je reflex, jak se páska pohne, všichni si myslej‘, že je to letmák. Akorát tu první jízdu jsem to nevychytal.“
„Nevím, co k tomu říkat,“ rozhodil Michal Škurla rukama. „Viděl jsi sám, jak to dopadlo, jak jsme jeli a tak. Nebylo to nic moc…“
1. Polsko
43
Pawel Przedpelski
3 2 2 3
3
13
Marcin Nowak
3 F 1 2
2
8
Bartosz Smektala
3 3 2 2
3
13
Krystian Pieszczek
1 1 3 3
1
9
Rafal Karcmarz
DNR
2. Rusko
30
Viktor Kulakov
3 2 3 6* 1
2
17
Gleb Čugunov
1 3 1 F
0
5
Sergej Logačev
2 1 M F
3
6
Roman Lachbaum
1 1 0 –
0
2
Gleb Ševčenko
DNR
3. Německo
28
Erik Riss
2 2 1 2 2
3
12
Michael Härtel
0 3 1 2*
X
6
Dominik Moser
2 0 0 –
–
2
Daniel Spiller
1 2 2 1
2 0
8
Sandro Wasserman
DNR
4. Česká republika
25
Zdeněk Holub
T 0 3 0
1
4
Ondřej Smetana
0 1 – 3
2
6
Michal Škurla
E 0 0 1
1
2
Eduard Krčmář
2 3 4* 3 R
1
13
Patrik Mikel
DNR
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Jan Kobzáň
Slaný – 4. června
Čtvrtý a nikoliv poslední díl Štancl Speedway Academy bychom mohli uvést stylem titulků filmového seriálu. Začátek 9:00 hodin – příprava, start 10:00 hodin. Hlavní role: Jiří Štancl & Miroslav Rosůlek. A pak další účinkující:
číslo 1
Štěpán Kubíček
AK Slaný
číslo 2
Adam Nejezchleba
SC Chabařovice
číslo 3
Vojtěch Zamazal
AK Slaný
číslo 4
Michal Baštecký
AKM
číslo 5
Jan Jeníček
ZP Pardubice
číslo 6
Pavel Kuchař
AKM
číslo 7
Petr Chlupáč
AKM
číslo 8
Jaroslav Vaníček
AKM
číslo 9
Frieda Thomas
D
číslo 10
Bruno Thomas
D
číslo 11
Magnus Rau
D
číslo 12
Manuel Rau
D
číslo 13
Julian Kuny
D
Na první pohled by nezasvěcený a málo zkušený příznivec tuzemské ploché dráhy očekával, že se jedná o startovní listinu závodu v kubatuře do 125 ccm, ale ten kdo má zájem, dnes již dobře ví, že ve Slaném od nové plochodrážní sezony probíhá v pravidelných intervalech, které nenarušují sportovní kalendář jak závodů mistrovství republiky tak rovněž PRO-TEC Speedway Mini Cup ve třídách do 125 ccm nový projekt, který nese jméno našeho historicky nejúspěšnějšího závodníka Jiřího Štancla.
Dnes byl na pořadu čtvrtý díl plochodrážní tréninkové Academy. První, kdo nemohl dospat, byl malý Adam Nejezchleba, ten již hodně brzy před devátou hodinou vykládal malý plochodrážní speciál z dodávky za asistence nejen otce, ale tentokrát zde měl i svoji sestru a nechyběla ani maminka. Za krátký čas postupně dorazili další adepti sportu levých zatáček a po kosmetické úpravě malého oválu a nezbytných pokynů Jiřího Štancla a Miroslava Rosůlka se mladí jezdci pustili do zápolení na dráze.
Tentokrát chyběli nejen domácí naděje Bruno Belán a František Klier, ale i Severočeši z SC Chabařovice Milan Dobiáš, Sindy Weber, Jan Sochůrek a Filip Šifalda, kteří byli doma na dětském dnu, ale od severních hranic přicestovala asi symbolickou Vindobonou na trase Berlín – Praha – Vídeň pětice německých začínajících závodníků. A pokud bude tento import diametrálně narůstat, budou muset pánové Štancl a Rosůlek a s nimi i realizační tým AK Slaný rozdělit tréninkový kemp na dvě fáze, dopolední a odpolední.
Konečně slunečné a teplé počasí, které zavítalo do Slaného, nabídlo mladým jezdcům vydatný a hodnotný tříhodinový tréninkový proces, kdy souboje na oválu v mnoha případech připomínaly boje na ostří nože to u těch starších a zkušenějších. A ti mladší samozřejmě nechtějí zůstat pozadu a tak rychle pronikají za asistence trenérů do tajů plochodrážního sportu.
Výrazný posun zaznamenal pardubický Jan Jeníček, kluci od Markéty Michal Baštecký a Jaroslav Vaníček nezůstávají rovněž pozadu a duo nejmladších, které pravidelně navštěvuje Štancl Speedway Academy, Štěpán Kubíček a Adam Nejezchleba mezi sebou závodí na plný plyn.
Kdo využil sobotní dopoledne k návštěvě slánského plochodrážního stadionu a je nestranný pozorovatel nejen práce trenérské dvojice, musí uznat, že tento model přípravy má smysl a určitě v budoucnu ti, kdo zde pravidelně a poctivě trénují a naslouchají radám koučů, postupně využijí získané návyky a zkušenosti v další své sportovní činnosti.
Sice se blíží pro mladé hochy prázdniny, kdy si odpočinou od školní docházky a učitelé zase naberou sílu, aby zvládli nápor na svoji nervovou soustavu, ale Štancl Speedway Academy slovo prázdniny nezná. Po určitých mistrovských závodech, jak na malé, tak na klasické dráze se bude v červenci ve třech termínech pokračovat.
Určitě jsem více než dvacet let v továrně Jawa Divišov nebyl. Nikdy jsem na tento světový výrobek nedal dopustit. V roce 1976 jsem byl v Mariánských Lázních u toho, když se v boji o titul mistra světa na dlouhé dráze objevilo pět nových čtyřventilových motorů. Čtyři zasáhly do bojů o titul a jeden byl náhradní. Ivan Mauger získal titul mistra světa, Ole Olsen druhý, na dalších dvou jeli ve finále naši Jiří Štancl a Zdeněk Kudrna. Tehdy bronzový Egon Müller jen mlsně pokukoval na nový stroj, který si ke stupni vítězů nechal přivézt právě Ivan Mauger jako způsob poděkování Jawě.
Jawa získala mnoho světových vavřínů. Jezdili na ni zmiňovaní Mauger, Olsen, ale také Rickardsson, Lee, Tatum, Loram, Riss, Wigg, Štancl, Dryml a veliká řada dalších kvalitních světových i našich jezdců. Jawa porážela Goddeny, Weslake, GM, byla jediným světovým výrobcem kompletních motorek na plochou dráhu. Sám jsem na ni celou karieru jezdil a později, když jsem začal moderovat, bylo pro mě ctí o Jawě hovořit a byl jsem nesmírně pyšný, když Jawa v závodech uspěla.
Pak ale přišla doba temna a pro mě nepochopitelně začala tato značka ztrácet ve světě pozice. Bylo mi z toho a je, nesmírně smutno. Nemohu se smířit s tím, že by Jawa navždy zanikla. Před třemi lety začala Jawa znovu dýchat. Do role zachránců se dostali nový majitel Stanislav Diatka, Ota Kmínek a celý další kolektiv lidí, kteří se pokouší dostat před lety slavný výrobek tam, kde je jeho místo, tedy mezi světovou elitu.
Při mistrovství České republiky v Mariánských Lázních jsem měl pana Diatku u mikrofonu. Po rozhovoru jsem ho požádal, zda mohu do Divišova přijet na návštěvu. „Kdy budete chtít,“ tehdy odpověděl. Toto pondělí jsem vzal s sebou ještě dva kamarády, kteří se plochou dráhou zaobírají, rozumí ji a měli veliké přání Jawu navštívit. Jirku Nováka a Jirku Bradnu.
Pánové Diatka a Kmínek nás přijali nádherným způsobem. U kávy jsme probrali mnoho otázek a zajímavostí kolem ploché dráhy i samotné výroby plochodrážních motorek. Pak následovala prohlídka výrobny. Klobouk dolů před lidmi, kteří dokážou ve skromných podmínkách vytvořit tak nádherný stroj, jako je plochodrážní motorka.
Po prohlídce, která v nás zanechala silný dojem, jsme odjeli na společný oběd na Radnici, kam nás pan majitel pozval, kde jsme ve výměně informací pokračovali. V Jawě mají určité plány, jak dál, hovoří i o pronájmu motorů, celých motorek atd. Moc se mi ten nápad líbí.
Pracovníci u strojů i samotné vedení firmy na mě udělali ten nejlepší dojem. Ze všech čiší odhodlání a chuť se poprat s překážkami. Z pana Diatky je cítit nadšení a má v sobě človíčka. Obdivuhodné v jeho věku. Čeká je všechny práce, práce a zase jenom práce. Další závody, třeba světové finále v Mariánských Lázních 16. července ukáže, jakým směrem se Jawa nadále bude ubírat. Přeji Jawě, aby se vrátila tam kam patří. Bude to běh na dlouhou trať.