Badia Calavena – 12. června
Poněkud méně tradiční lokality nabízí letošní evropský šampionát dvojic. Dnešní semifinále v italské Badia Calavane vidělo na stupních vítězů Dány, Němce a Italy. Tato trojice postoupila do finále, které je na programu v půlce srpna v lotyšské Rize. Vedle domácích jsou sem nasazeni nejlepší tři týmy z loňska, tedy Poláci, Rusové a Češi.
1. Dánsko 29
Mads Korneliussen 12, Rasmus Jensen 17
2. Německo 22
Martin Smolinski 10, Michael Härtel 12, Sandro Wassermann DNR
3. Itálie 21
Nicolas Covatti 15, Michele Castagna 1, Nicolas Vicentin 5
Maciej Janowski projel vítězně cílem finálové rozjížďky dánské velké ceny v Horsensu, avšak na tiskové konferenci se svěřoval, že svůj triumf bude oslavovat teprve po sezóně. Jsme totiž před polovinou června a on má stále spoustu věcí na práci. Každopádně Chris Holder, který projel pod šachovnicovou vlajkou jako druhý, se již o pozici leadera dělí s Tai Woffindenem, jenž včerejší společnost na stupních vítězů uzavřel. Jenže Greg Hancock za nimi číhá s odstupem jediného bodu a Maciej Janowski ztrácí další dva.
Takový úvod seriál velkých cen nepamatuje už hodně dlouho. Proto Maciej Janowski, který včera vyhrál druhou Grand Prix svého života, zůstává oběma nohama na pevné zemi. A nechce slyšet o žádných oslavách, dokud nebude mít za sebou osm dalších kol světového šampionátu. V žádném případě ovšem není ignorantem, jehož by nevzrušilo mávat z nejvyššího stupínku pódia.
„Bylo to úžasné,“ neskrýval. „Když slyšíte národní hymnu, kterou hrají na vaši počest, je to velice dobrý pocit. Jenže tohle byla teprve třetí velká cena. Je stále, co dělat, a pořád máme spoustu práce. Můj tým pracoval opravdu dobře dnes i včera. Zůstali jsme soustředění celý večer, na motorce jsem dělal jen malé změny. A bylo to. Dělal jsem to nejlepší, co jsem mohl, a ono to stačilo. A teď jsem tak šťastný.“
Přitom dostat se až na vrchol, nebylo snadné ani včera. Nicki Pedersen byl diskvalifikován za kolizi s Taiem Woffindenem ve finále. Při restartu se Maciej Janowski svedl nervy drásající bitvu s Chrisem Holderem.
„Tady jste mohli vidět, až kam jsme se mohli dostat,“ komentoval Maciej Janowski. „Bylo tam hodně stop, proto bylo potřeba zůstat soustředěný nejen sám na sebe, ale i na přátele vzadu. Bylo to opravdu tvrdé.“
1. Maciej Janowski, PL
16
2. Chris Holder, AUS
13
3. Tai Woffinden, GB
15
4. Nicki Pedersen, DK
10
5. Greg Hancock, USA
14
6. Antonio Lindbäck, S
10
7. Matej Žagar, SLO
8
8. Andreas Jonsson, S
8
9. Bartosz Zmarzlik, PL
7
10. Jason Doyle, AUS
7
11. Peter Kildemand, DK
7
12. Niels Kristian Iversen, DK
7
13. Piotr Pawlicki, PL
5
14. Anders Thomsen, DK
5
15. Chris Harris, GB
4
16. Fredrik Lindgren, S
2
17. Mikkel Bech Jensen, DK
DNR
18. Mikkel Michelsen, DK
DNR
Průběžné pořadí seriálu:
1. Tai Woffinden 39, 2. Chris Holder 39, 3. Greg Hancock 38, 4. Maciej Janowski 36, 5. Antonio Lindbäck 30, 6. Peter Kildemand 28, 7. Matej Žagar 26, 8. Jason Doyle 25, 9. Bartosz Zmarzlik 25, 10. Nicki Pedersen 24, 11. Andreas Jonsson 22, 12. Fredrik Lindgren 21, 13. Niels-Kristian Iversen 19, 14. Piotr Pawlicki 17, 15. Chris Harris 10, 16. Patryk Dudek 8, 17. Anders Thomsen 5, 18. Denis Štojs 1, 19. Nick Škorja 1.
Pardubice – 11. června
Sedmdesát let a dva dny po premiéře se ve Svítkově konal další z Memoriálů Františka Hladěny. O zdejší ovál se rovným dílem dělily motocykly pro flat track, jejichž majitelé bojovali o mistrovské body, se speciály pro dlouhou dráhu v rámci druhého kola mezinárodní série ELVS. Dopoledne sice trošku pokapávalo, ale František Kalina stejně nechal kropit. A dobře věděl, co dělá. Jako vždy se vařily párečky, opékaly klobásky a grilovala kuřata. V hledišti se sešla hrstka fanoušků, ale v depu panovala výborná a přátelská atmosféra. Veteráni předvedli bojovné jízdy. Mezi dvouventily dominoval Kevin Teager, čtyřventilový pat po základní části mezi Ulrichem Büschkem a Rodneyem McDonaldem vyřešil Němec už po finálovém startu ve svůj prospěch. Jan Boháč exceloval, bojoval, až na finále B, kde zaspal na startu.
Březolupy – 11. června
Rosničky napovídaly meteorologům, že mají varovat před občasnými dešti. Avšak Březolupům se mraky vyhýbaly, jakoby si sluníčko nechtělo ujít podívanou na třetí díl českého přeboru, který konečně naplnil základní filozofii šampionátu. Báječné publikum vidělo jednadvacet závodníků od čtrnáctiletých pražských juniorů v sedle dvěstěpadesátek až po zkušené matadory. Tabulkové body se tím pádem nedávaly jen za účast. Za vítězstvím zamířil Martin Málek, který se postupně vypořádal s Ondřejem Smetanou a Michalem Škurlou. Domácí borec, jenž v přeboru obléká plzeňskou vestu, osaměl na hrotu průběžné klasifikace už po třech sériích, avšak svůj triumf potřeboval potvrdit v rozjížďce s číslem třiadvacet. Jenže dopředu se dostali Buddy Prijs a Jaroslav Petrák a souboj o čelo skončil již na prvním výjezdu hromadným pádem. Naštěstí se po něm jen rozhazovala rukama a Pavel Váňa mohl vzápětí pozvat dvouminutovým signálem k repete celou čtveřici. V ní už Martin Málek nezaváhal a jal se své patnáctibodové maximum kompletovat již s letem pásky. Ondřej Smetana a Michal Škurla si vítězstvími v dalších dvou jízdách pojistili oba nižší stupínky pódia.
Depo praská ve švech
Zatímco v případě Plzně a Mšena na přelomu dubna a května byla o závodníky do přeboru nouze, třetí dějství dnes v Březolupech atakovalo rekord pětadvaceti účastníků z loňských Pardubic. VV SPD napočítal jednadvacet přihlášek. Václav Kvěch zůstal náhradníkem, takže se ke slovu dostal již vyzkoušený rozpis na pětadvacet rozjížděk.
Oproti klasické formuli s dvaceti jízdami se série prodloužily na pět jízd a také samozřejmě nebylo možné dodržet zásadu, aby se každý závodník setkal s každým ze svých soupeřů. Závod se samozřejmě adekvátně prodloužil, avšak odpadly doprovodné mistrovské stopětadvacítky a navíc červnové dny jsou nejdelší v roce.
Nepříliš optimální vstup do závodu prožil Ján Mihálik. Slovák upadl v tréninku a poté i v rozjížďce s číslem jedna. Jeho smůle však již měla být učiněna přítrž a on se nakonec dočkal šesti body do tabulky. Protože boduje jen nejlepších patnáct majitelů licencí AČR a SMF a vzhledem k návalu v depu se body nebraly jen za účast jako v předchozích dvou závodech. Avšak zpátky do první jízdy.
Zatímco Ján Mihálik odklízel svůj motocykl, Martin Gavenda konsolidoval své vedení, které získal v prvním výjezdu, v němž podjel Jaroslava Petráka. Mezi vítěze se vzápětí zapsal i Patrik Mikel. Svým rychlým startem zaskočil i Filipa Hájka, který stačil v první zatáčce objet jen Martina Mejtského. Martin Málek, který v přeboru obléká plzeňskou vestu, neměl cestu k první trojce snadnou, byť odstartoval nejlépe.
V první zatáčce se prosadil Ondřej Smetana, jehož však Martin Málek poslal za svá záda už na protilehlé rovince. „Měl jsem dobrej‘ start a v první zatáčce jsem předjel Martina,“ vyprávěl Pražan. „Díky tomu, že jsem šudlal lajnu, mě předjel zase zpátky.“
To už však v první zatáčce rozjížďky s číslem čtyři Michal Škurla objel Piotra Dziatkowiaka, na němž si Michael Hádek vylámal zuby. A posledním vítězem úvodní série se stal Adam Fencl, který v prvním výjezdu páté jízdy objel Radka Podhadského. Slánský junior se hned po přestávce stal také prvním poraženým vítězem. Jenže se o tento primát dělil s Martinem Gavendou a dopadl lépe než domácí borec!
Martin Gavenda odhaluje své patálie v rozjížďce s číslem šest:
„Neodstartoval jsem, na venku byl mokrý flek. Málem jsem to položil. A ještě jsem dostal cejchu a nic neviděl.“
Zatímco Ondřej Smetana vypálil jako raketa, Adam Fencl se usadil za ním a Martin Gavenda se dostal do potíží v první zatáčce. Klesl za Buddyho Prijse, jemuž ovšem v posledním oblouku před cílem sebral alespoň poslední bod, co byl v šesté jízdě k mání. „Jedu tady poprvý,“ komentoval nizozemský závodník svou druhou nulu. Posléze dokázal dvakrát vyhrát, ale na myšlenky repete mšenského pódia bylo pozdě.
V rozjížďce s číslem sedm zopakoval Michal Škurla své předchozí sólo. Jaroslav Petrák se sice cpal v první zatáčce pod něho, avšak nakonec se musel soustředit na útočícího Patrika Mikela. Šest bodů pražského juniora hned vzápětí vyrovnal Martin Málek, který ujel svým pronásledovatelům o rovinu. Vedle Ondřeje Smetany dýchal vedoucí dvojici na záda i Piotr Dziatkowiak. Na start rozjížďky s číslem deset přijel se špatným povlakem přilby, avšak už druhé kolo dokončoval s náskokem bezmála dvaceti metrů před Filipem Hájkem.
Až do konce není vůbec nic jisté
Po třetí sérii se však pouze Martin Málek mohl chlubit čistým štítem. S přehledem v rozjížďce s číslem třináct zpacifikoval Piotra Dziatkowiaka, jenž se ho v prvním výjezdu pokoušel podjet. Když se prohnal pod šachovnicovou vlajkou, věděl o jednobodové ztrátě Michala Škurly. Žlutá pozice na startovním roštu nebyla dnes optimální, na což Pražan doplatil v jedenácté jízdě.
Zatímco Martin Gavenda mířil neomylně do čela, Michala Škurlu vyvážel na venek Martin Mejtský. Pražský junior se před něho na druhou příčku posunul až ve výjezdu na protilehlou rovinku. „Nevyšlo mi to z toho venku,“ nedělal ze ztráty bodu žádné tragické drama.
Čím více je závodníků ve startovním poli, tím více se platí za každé zaváhání. O tom by věděl svoje Patrik Mikel, který upadl ve chvíli, kdy suverénně vedl rozjížďku s číslem dvanáct. Anebo Filip Hájek ob jednu jízdu později. Před startem přesedl do sedla druhého motocyklu, který jej však dovezl jen do třetího okruhu. „Na první motorce se mi vytrhl kabel od fajfky a druhá trochu blbla,“ popisoval.
Naproti tomu čtrnáctá jízda zvýšila hodnotu akcií Michaela Hádka. Plzeňan prve dominoval rozjížďce s číslem osm a nyní své konto zatížil další trojkou. Přitom start by si za rámeček rozhodně nedal, avšak už z prvního výjezdu měl za sebou juniorskou trojici Ján Mihálik, Adam Fencl a Filip Hájek.
V té chvíli kalkuloval se sedmi body stejně jako Martin Gavenda a Piotr Dziatkowiak. V patnácté jízdě je překonal Ondřej Smetana, který srovnal krok s osmibodovým Michalem Škurlou. Po vylétnutí pásky vypálil dopředu Michal Tomka, jenže Pražan se prosadil už v prvním výjezdu. Naproti tomu Slovák zůstal ve druhém kole stát. „Roztrhnul se mi zadní řetěz,“ sděloval příčinu.
Další skok na cestě k celkovému vítězství musel Martin Málek učinit v rozjížďce s číslem osmnáct. Po své pravici na startovním roštu měl Michala Škurlu, který také nejrychlejší odstartoval. Jenže leader průběžné klasifikaci se držel spodní stopy v první zatáčce jako klíště a položil tím úhelný kámen ke čtvrtému triumfu.
„Vystrkal mě až k prknům a tam nebylo místo, kudy jet,“ posteskl si Michal Škurla, který s deseti body neměl před závěrečnou pětinou vůbec nic jisté. Těsně před jeho prohrou s Martinem Málkem se totiž Ondřej Smetana stal králem sedmnácté jízdy, což jej posunulo na hranici jedenácti bodů. Bylo by nadsazené, že se s desetibodovými roztrhnul pytel, ovšem protože šlo o Martina Gavendu a Michaela Hádka, měl Michal Škurla hned o dvě starosti víc.
Martin Gavenda v rozjížďce s číslem šestnáct podjel v první zatáčce Filipa Hájka, Michael Hádek zase v devatenácté jízdě uhlídal Jaroslava Petráka. Jenže aby přišli divákům mávat ze stupňů, museli by své vítězství ještě jednou zopakovat. A to byl kámen úrazu, jak se záhy ukázalo. Ovšem nepředbíhejme.
Když prve Piotr Dziatkowiak podlehl Ondřeji Smetanovi, ztratil veškeré šance na pohár. V jednadvacáté jízdě však vyhrál stylem start – cíl, zatímco Martin Gavenda dlouho trčel za Michalem Tomkou. Když jej na začátku třetího kola podjel, bylo na Polákovo stíhání pozdě.
Jaroslav Petrák popisuje rozjížďku s číslem třiadvacet:
„Ten Holanďan mi sebral kolo, chytil se mi za řidítka. Říkal jsem si, kam až chce se mnou jet. A to jsem počítal, že tam bude někde ještě Martina. Naštěstí neodjel od startu, ale já si už říkal ‚ajajaj‘. Dobře to dopadlo, při opakovačce zkoušel Holanďan to samý, ale to už jsem tam s ním nejel. Ve druhý zatáčce jsem si ho vyčíhal, ale to už jsem byl krátkej‘ na Martina. Jako jedinej‘ jsem mu ovšem stačil.“
Ani třiadvacátá jízda nenechala skvělé březolupské publikum vydechnout. Martin Málek startoval až od mantinelu a po vylétnutí pásky dopředu letěli Buddy Prijs a Jaroslav Petrák. Jejich souboj skončil na prvním výjezdu kolizí a pádem. Na zem musel i Martin Málek. „Už jsem si myslel, že dojedu závod čistý,“ povzdechl si.
Pavel Váňa byl velkorysý a nechal opakovat celou čtveřici. Tentokrát byl nejrychlejší Jaroslav Petrák. Zvenku první zatáčky se však prosadil Martin Málek. Na druhou příčku poskočil Buddy Prijs, na něhož však pardubický rutinér záhy vyzrál.
Vítěz byl jasný a pražští junioři vzápětí vyřešili duel o další místa pódia. Ondřej Smetana v rozjížďce s číslem dvacet čtyři nedal ani náznak šance Michaelu Hádkovi a mohl se těšit ze stříbra. Na samotný závěr musel vyhrát i Michal Škurla, aby se vyhnul rozjezdu o třetí příčku s Martinem Gavendou, Piotrem Dziatkowiakem a Michaelem Hádkem. A to se mu také bez větších obtíží podařilo.
Hlasy z depa
„Dobré, nečekal jsem to,“ komentoval Martin Málek své prvenství. „Extempore v poslední jízdě, myslel jsem, že dojedu čistý. Ze čtyřky se blbě startovalo, trošku jsem se zpozdil, byli rychlejší. Jsem spokojený. Byla obrovská honička dát motorku dohromady po těch sračkách ve Slaném. Museli jsme měnit oba řetězy, dát novou rozetu, ve spojce byla hlína. Jsem rád, že se dnes nic nestalo, teď jsem to viděl bledě, že mě vzali s sebou. Dráha byla úplně suprová, startovní číslo tři bylo výborné, pokaždé jsem to měl optimálně nakropené. Všechno vycházelo, kdyby to tak šlo pokaždé, jsem mistr.“
„Nebylo to špatný,“ bilancoval Ondřej Smetana. „Akorát škoda první jízdy. Měl jsem dobrej‘ start a v první zatáčce jsem předjel Martina. Díky tomu, že jsem šudlal lajnu, mě předjel zase zpátky. Kdybych jezdil venek, nepodjel by mě. Nádherná dráha, na venku bylo hodně materiálu, drželo to. Na Hada jsem dobře odstartoval a bylo to. Měl jsem dobrý starty, kdybych neudělal tu chybu v první jízdě, vyhrál bych druhej‘ závod v řadě. Ale myslím si, že to ani tak nebylo špatný.“
„Super, hezká dráha a pěkný závody,“ pochvaloval si Michal Škurla. „Škoda jízdy s Gavendíkem, to mi z toho venku nevyšlo. Martin Málek mě pak vystrkal až k prknům a tam nebylo místo, kudy jet. Ale bylo to dobrý.“
„Dobrej‘ trénink,“ nechal se slyšet Michael Hádek. „Za prvý jsem měsíc neseděl na motorce a za druhý to klukům jelo líp. Já byl v pohodě, síly stačily, ale motorově jsem nestíhal. Motor je starej‘ šuplík, s velkou dráhou to nejde dohromady. A moje kila k tomu, to je vražda.“
„Tož dráha byla celkem slušná v rámci možností,“ uvažoval Martin Gavenda. „Po burze pršelo, věděli jsme, že to nebude žádná hitparáda. Materiálu bylo dost, dráha slušná. Ve druhé jízdě jsem neodstartoval, na venku byl mokrý flek. Málem jsem to položil. A ještě jsem dostal cejchu a nic neviděl. To mě naštvalo, nebyl jsem na bedně, co se dá dělat, byl to trénink.“
„Dobrý, já jezdím do Březolup rád,“ vyznával se Jaroslav Petrák. „Dráha byla zajímavá, hodně závodivá, takovou jsem tam ještě neviděl. Bylo to dobrý, až na tu poslední jízdu. Závody se mi ale líbily, jezdím sem rád, akorát mě štve, že jsem ani jednu jízdu nevyhrál.“
Chabařovice – 11. června
Místo do Březolup, kde se zrušil mistrovský podnik pro stopětadvacítky, se tréninkuchtiví sjeli do Chabařovic, aby mohli natrénovat na sobotní mistrovství republiky, které se zde chystá současně s přeborem. Možnost dostaly i děti ze zahraničí, Německa a celý den se trénovalo. Jenže technika tentokrát nevydržela a Milan Dobiáš si musel vystačit po zbytek dne, už jen s koloběžkou.
Svitavy – 11. června
Dnes jsme v Březolupech měli vidět již čtvrté přeborové kolo, avšak po odvolání závodu ve Svitavách se bude o tabulkové body bojovat teprve potřetí. Soutěž bude pokračovat příští sobotu v Chabařovicích a poté až počátkem srpna ve slovenské Žarnovici. A potom přijdou na řadu Svitavy, protože náhradní termín květnového mítinku byl stanoven na sobotu 13. srpna.