Budínek – 18. června
Již necelý měsíc zbývá mariánskolázeňskému podniku mistrovství světa družstev na dlouhé dráze. Milan Špinka postaví národní tým na trojici Josef Franc, Martin Málek a Hynek Štichauer. O čtvrtém závodníkovi rozhodne pondělní trénink. Báječnou novinkou je také skvělé propagační video z dílny Zdeňka Schneiderwinda mladšího.
„V pondělí máme trénink,“ komentuje Milan Špinka situaci před bojem o mistra světa dlouhodrážních družstev. „Ještě máme před sebou semifinále mistrovství Evropy na trávě, ale ta trojice je jasná. Nebral jsem v úvahu jen mistrovství republiky, ale víc výsledků, měřítko je hlavně kdo postoupí.“
Chabařovice – 17. června
V pondělí sedmnáctého června roku 1991 lilo jako z konve, jakoby se samotná nebesa rozplakala nad smutnou zprávou, že se nadějný Jiří Hurych už nikdy nevrátí z pouťáku na travnaté dráze z dalekého francouzského Miramontu. Jenže jeho přátelé z Chabařovic, kde před svým přestupem do Prahy s plochou dráhu začínal, již napřesrok uspořádali jeho memoriál. Letí to, letí a na ústeckém předměstí se zítra bude Memoriál Jiřího Hurycha konat již popětadvacáté.
Vzpomínka na Jiřího Hurycha je stále živá
V České republice se starší historií mohou pyšnit jen čtyři volné podniky. Zlatá stuha v Pardubicích, Tomíčkův memoriál v Praze a samozřejmě závod všech závodů, Zlatá přilba města Pardubic. Memoriál Jiřího Hurycha sdílel s chabařovickým klubem dobré i zlé, musel být odvolán, vypsán jen pro stopětadvacítky a dokonce pořádán ve Mšeně.
Zítra nebude mít statut bodovaného tréninku. Poprvé po osmi letech se pojede jako oficiální závod a poprvé po devíti jako mistrovský. Na sever Čech totiž míří přebor. Po březolupských hodech minulé soboty není startovní listina tolik nafouknutá.
Loni se na chabařovické stupně postavili Filip Šitera, Zdeněk Holub a Jan Holub
Nicméně třináct jmen slibuje vyrovnaný souboj. Nechybí staří dobří známí z Německa a Nizozemí, byť jen držitelé licencí ACCR budou brát tabulkové body do klasifikace šampionátu, protože ze Slováků nepřijede nikdo. Bez zajímavosti není start Sindy Weber, která debutovala s pětistovkou minulý víkend na pódiu vloženého závodu ve Stralsundu.
Symbolický start pro Jiřího Hurycha je léta jedním z nezapomenutelných okamžiků české sezóny
Třináct rozjížděk základního rozpisu a trojice finálových ovšem nebude všechno, co zítra v Chabařovicích spatříme. Dopoledne se osmička kolibříků utká o mistrovské body ve svém mistrovství republiky na malé dráze, přičemž jejich klasický šampionát bude proložen do přeborového klání. Tady je přihlášeno šest závodníků.
Aby toho nebylo málo, hned v neděli v Chabařovicích pokračuje pohárový Speedway Mini Cup.
Praha – 16. června
V Praze na plochodrážním oválu na Markétě se již závodí bezmála šedesát. Za tu dobu si diváci přišli na své nejen na domácích závodech, ale též při závodech mezinárodních včetně mistrovství světa. Když tragicky zahynul v Pardubicích při Zlaté přilbě v roce 1968 Luboš Tomíček, jeden z našich nejlepších jezdců té doby, začal se na Markétě jezdit na jeho počest Tomíčkův memoriál, který postupem doby zastínil Velkou cenu Prahy s tradicí od jednašedesátého.
Velká cena již podvacáté
Protože se Tomíčkův memoriál konal vždy v pondělí po Zlaté přilbě, dařilo se pořadatelům zajistit do startovní listiny světové jezdce zvučných jmen. Ole Olsen, Ivan Mauger, Barry Briggs, naši Jiří Štancl, Aleš Dryml, později Antonín Kasper mladší, Bohumil Brhel a mnoho dalších až do dnešní doby.
Příští sobotu se veká cena v Praze pojede již podvacáté
Mimoto se na Markétě odjelo mnoho podniků mistrovství Evropy a světa. Protože se stadión v Praze postupně vypracoval do pozice nejlepšího stadionu v České republice a k tomu se přidala vynikající práce pořadatelů, bylo jen otázkou času, kdy se v Praze pojede závod o titul mistra světa.
Příležitost přinesl konec éry jednodenních finále světového šampionátu. Klubová diplomacie a v neposlední řadě i krásy české metropole se postaraly, že se v květnu před devatenácti lety konala v Praze poprvé Speedway Grand Prix.
A tak se stalo to, čemu by před dvaceti lety uvěřil asi málokdo. Praha je nejčastějším pořadatelem velkých cen a 25. června se uskuteční již podvacáté. Je to pro naši plochou dráhu, pro město Praha a pro náš stát, obrovská pocta a také veliká reklama.
Vyrovnaná soutěž
Příští sobotu od 18:45 hodin nás tedy čeká velký plochodrážní svátek. Závod v Praze bude letošní čtvrtý v pořadí z celkových jedenácti. Titul mistra světa obhajuje Angličan Tai Woffinden. I letošní ročník je stejně jako ty minulé, velice vyrovnaný, což dokazují získané body ze tří odjetých závodů.
Greg Hancock je miláček českého publika od časů svého mšenského účinkování v extralize
V čele jsou dva jezdci, kteří mají shodně 39 bodů, Tai Woffinden a Chris Holder. O bod za nimi, tedy s 38 body je nestárnoucí a v České republice velmi oblíbený Greg Hancock, který je ve věku Jaromíra Jágra a svým přístupem a pílí, je jedním z nejlepších na světě. Určitě to v Praze znovu divákům dokáže.
Na čtvrtém místě je vítěz SGP z Dánska, Hancockův veliký kamarád, Polák Maciej Janowski s 36 body. Další pořadí podle bodů: Antonio Lindbäck 30, Peter Kildemand 28, Matej Žagar 26, Jason Doyle 25, Bartosz Zmarzlik 25 a Nicki Pedersen 24. Pořadí je tedy nebývale vyrovnané a dá se očekávat tvrdý boj o každý bod.
Češi v české velké ceně
České pořadatelství umožňuje tradičně šanci pro naše závodníky proniknout do velkého světa velkých cen. V minulých dvaceti letech se proto Grand Prix České republiky zúčastnila hezká řádka českých jezdců, někteří jeli i celý seriál. Bratři Lukáš a Aleš Drymlovi, Antonín Kasper, Bohumil Brhel, Tomáš Topinka, Marian Jirout, Josef Franc, Václav Milík, Matěj Kůs a další.
Na stupně vítězů se z českých závodníků dostal zatím pouze Lukáš Dryml, avšak ani jednou v Praze
Významného úspěchu dosáhl Lukáš Dryml, když si z podniků SGP odvezl čtyři umístění na pódiu. Něco takového se nepovedlo nikomu před ním a ani po něm. A je bezesporu škodou, že na žádného Čecha na stupních vítězů nikdy nesvítily reflektory pražské Markéty.
Divokou kartu dostal náš v současnosti nejlepší závodník Václav Milík. Na šanci v roli náhradníků budou čekat ostřílený Josef Franc a mladý nadějný Eduard Krčmář. Bylo by super, kdyby naši jezdci přitáhli na tribunu hodně českých fanoušků. Naše plochá dráha to moc potřebuje.
Co dodat? Snad jen přání Autoklubu Markéta, ať se jim vydaří počasí, plné tribuny a důstojné jubileum dvacáté Grand Prix v Praze.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Pardubice – 11. června
Úvodní díl veteránské série ELVS mu přinesl zklamání. V Mariánských Lázních odstupoval s fatálním defektem motoru už po své první jízdě. Ovšem sobotní Pardubice byly úplně o něčem jiném. Jan Boháč se totiž poprvé v historii svého působení mezi evropskými veterány dostal až do finále B. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že kdyby se řídil dobře míněnými radami, mohl by skončit lépe než na dvanácté příčce.
Souboje jsou kořením i v závodech veteránů
Jan Boháč byl v Pardubicích ve skvělé náladě
„Dráha byla super připravená, trochu sprchnulo, ale to vůbec nevadilo,“ vypráví Jan Boháč o dlouhodrážním závodě ve východočeském Svítkově. „Měl jsem jinej‘ motor nežli v Mariánkách. Dělal mně ho brácha Daniel. A ten motor, to je raketa! Jelo se mi perfektně, celý závody jsem si užíval, spousta dobrejch‘ lidí kolem.“
Vzhledem k rekonvalescenci Karla Kadlece byl Jan Boháč jediným českým zástupcem v poli třiatřiceti veteránů. V kategorii čtyřventilových motocyklů mířil na startovní rošt již v rozjížďce s číslem jedna.
Jan Boháč (18) se právě pustil do souboje se Steenem Larsenem (17) a Arne Andersenem
„Po startu jsem předjel Roela Geersinga,“ vypráví Jan Boháč ze svého úhlu pohledu. „A celý tři kola jsem se honil s Luitem Groenewoudem. Byla to perfektní jízda. Přesně to, co člověk na ovále hledá, i když mě v cíli předjel o půl předního kola.“
Český veterán si souboj s Holanďanem skutečně užil. „Chvilku jsem byl před ním, pak byl zase Luit přede mnou,“ vrací se adrenalin do jeho žil. „V jednu chvíli jsme byli tak blízko, že jsem přes něj neviděl. Ve smyku v zadní zatáčce, byla to bomba. Nakonec jsem udělal drobnou chybu, v poslední zatáčce jsem se přetočil a Luit venkem nabral rychlost. No, a v cíli byl fakt jen o půl předního kola. Měl jsem to dřív srovnat.“
Věrný mechanik Jan Ryba
Nicméně závod se teprve dostával do svého tempa a Jan Boháč se z depa spustil na dráhu opět pro rozjížďku s číslem čtyři. „Měl jsem dost silný soupeře,“ přemítá. „Po startu jsem byl poslední, ale hned v další zatáčce jsem předjel Steena Larsena a jel si pro bod.“
Nicméně každá jízda končí odmávnutím šachovnicovou vlajkou. „Pak upadnul Martin Cazemier,“ vypráví. „Hlavou se mi prohnala vzpomínka na Honzu Klauze, jak jsem ho v Divišově přejel. Podařilo se mi vyhnout, ale jel jsem řidítkama cenťák od mantinelu. Málem mě ještě předjel Larsen, ale uhlídal jsem si ho.“
První béčko života
Jan Boháč se v Pardubicích dočkal svého prvního finále B
Čtyři body z úvodních dvou sérií se měly zúročit v deváté jízdě. „Ve třetí jízdě jsem špatně odstartoval, ale podařilo se mi předjet dva Anglány,“ říká Jan Boháč. „A prvně v životě jsem se ve veteránech dostal do finále B. Mohl jsem si vybrat červenou nebo bílou dráhu. Káča mi radil ‚vem‘ si bílou‘. Ale já vocas jsem si vybral červenou. A to jen proto, že jsem z ní ten den ještě nestartoval a říkal jsem si, že bych moh‘ někam proklouznout.“
Komu není rady, tomu není pomoci. „Na startu jsem nezaspal,“ opravuje Jan Boháč původní informaci. „Ale zahrabal jsem se a pak mně tam nepadla dvojka. Takže jsem musel řadit nadvakrát. Sice jsem je už docela dojel, ale už jsem neměl síla. Byla tam i jedna krizovka, kdy jsem se už viděl v nafukovačkách.“
Dvanácté místo každopádně potěšilo, navíc seriál ELVS teprve prakticky odstartoval. „Byly to super závody,“ souhlasí Jan Boháč. „Doufám, že v Eenrumu nebo Rastede to bude taky takový.“
Rodney McDonald, účastník letošního mistrovství světa, ujíždí Bobu Dolmanovi
Foto: Lenka Rejdová
Kevin Teager míří za vítězstvím v kategorii dvouventilů
Slaný – 14. června
Na pražskou velkou cenu se léta jezdil dívat. Jenže jeho forma rostla a divácká role se mu stávala málo. Letos se vážně zapojil do hry, aby do programu tiskli konečně i jeho portrét. Začal při Prague Open, kde mu nejhlavnější trumf ve finále sebral Josef Franc. Jenže se z českých reprezentantů dostal nejdál v šampionátu Evropy a kvalifikoval se i do světového juniorského finále. Příští neděli bude mít osmnáctku, nicméně Eduard Krčmář se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by se u této mety rozhodně nechtěl zastavit.
Ještě loni byl pasivním divákem, avšak příští týden pojede první velkou cenu svého života
„Jsem rád, ale lepší by byla divoká karta,“ říká Eduard Krčmář na téma své nominace. Není divu, ve dvacetileté historii plochodrážní Speedway Grand Prix České republiky se osm ročníků konalo KO systémem. Ten zahrnoval čtyřiadvacet závodníků, avšak žádného náhradníka. Poté se s osmnáctkou na vestě dostali na ovál jen Matěj Kůs roku 2007, Zdeněk Simota v letech 2006 a 2010 a Josef Franc loni.
Ve všech ostatních případech byl druhý náhradník jen zasvěceným divákem navlečený do závodní kombinézy. „Uvidíme,“ komentuje Eduard Krčmář svou úlohu, kterou si chce ovšem nejen užít, ale především plánuje vytěžit z ní maximum. „Užiju si závod. Okoukám, jak to dělaj‘ ostatní. Něco se naučím a za rok už budu divokou kartou já! Doufám…“
Trojice nominovaná pro SGP České republiky při dubnové Prague Open – Eduard Krčmář vede před Václavem Milíkem a Josefem Francem
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Minulý týden přinesl návrat závodů pětistovek do Čech. Slánská extraliga přinesla nejen kontroverze se stavem dráhy, ale také pěkné boje. V sobotu však termínový kalendář nabídl první letošní kolizi mezi dlouhodrážními veterány v Pardubicích a přeborem v Březolupech. Mistrovské stopětadvacítky na jihu Moravy byly odvolány kvůli nízkému počtu přihlášek. V Chabařovicích však vypsali alespoň trénink, ale Sindy Weber s českou licencí a vestou severočeského klubu debutovala v závodech pětistovek ve Stralsundu na pódiu. V původní startovní listině pouťáku Pott von Stralsund figuroval vedle Hynka Štichauera ještě Jan Holub, ovšem šlo o organizační šum.
Po slánské extralize spěchal Matěj Kůs do Velké Británie
Dnešní procházka za výkony českých a slovenských závodníků na zahraničních oválech začíná ve Švédsku. V úterý pokračovala Elitserien a Rospiggarna Hallstavik si odvážela z Eskilstuny remízu 45:45. Martin Vaculík se na ní podílel šesti body se dvěma bonusy (2 1 2 1 0).
O největší porci informací se opět postarala britská Premier League. Newcastle přijel ve čtvrtek do Sheffieldu. Matěj Kůs s Jackem Holderem prohráli v rozjížďce s číslem tři s Dimitrim Bergem a Kyle Howarthem 5:1. V sedmé jízdě zůstal Pražan stát s poruchou motocyklu, avšak poté následovala smršť třech vítězství v rozjížďkách s čísly osm, deset a dvanáct.
„Sheffield byl dobrej‘, i když začal tragicky,“ popisoval Matěj Kůs. „Podařilo se mně zase vyhrabat z černý díry.“ Dohromady měl deset bodů (1 E 3 3 3), ale domácí měli nakonec vrch. Skóre se totiž zastavilo na hodnotách 49:40.
Zdeněk Holub, který si na snímku povídá s Josefem Francem, se vrátil do Premier League
Po středeční extralize spěchal na Britské ostrovy rovněž Zdeněk Holub, jehož letadlo zatahovalo podvozek nad pražskou Ruzyní ve čtvrtek dopoledne. Pražský junior startoval poprvé za Peterborough v pátek na domácí dráze. Radoval se z vítězství na Glasgowem 50:40, na němž se podílel třemi body s jedním bonusem (1 0 2 0).
„Comeback super, vyhráli jsme nad Glasgow,“ rozpovídal se o svých dojmech z nového angažmá. „Tým suprovej‘ a ještě lepší atmosféra. Sice jsem moc bodíků nevytvořil, ale jsem rád, že jsem dojel dál než do prvního nájezdu (smích).“
V Peterborough totiž závodil poprvé na Apríla ještě za Scunthorpe, avšak Michael Palm Toft jej v jeho první jízdě sestřelil, ještě než se úvodní oblouk stačil lámat do výjezdu na protilehlou rovinku. Paradoxní je nejen skutečnost, že Dán nyní závodí za Scunthorpe a Zdeněk Holub zase za Peterborough, avšak především to, že se ve čtvrtek oba potkali ve stejném týmu, protože Michael Palm Toft hostoval za Peterborough.
Zdeněk Holub zůstává za kanálem La Manche i nadále. „V úterý máme další domácí utkání,“ dává nahlédnout do svého diáře. „Vím, co od toho čekat, takže v úterý budu závodit už stoprocentně.“ Jeho pobyt v Albionu jej vyřadil z účasti v sobotním Pott von Stralsund, byť jej pořadatelé zaměnili s jeho jmenovcem Janem, jenž v dubnu pověsil kombinézu na hřebík.
Sindy Weber stála při svém debutu s pětistovkou na pódiu ve Stralsundu
V baltském přístavu se neobjevil ani Hynek Štichauer. České barvy hájila jen německá dívčina Sindy Weber, kterou diváci dobře znají z našich stopětadvacítek. Vůbec poprvé osedlala pětistovku a skončila druhá v doprovodném závodě.
Vraťme se však do Anglie. Páteční utkání Plymouth vs. Somerset muselo být vinou deště odvolánp. V sobotu však Rye House doma předčil Newcastle 48:42. Matěj Kůs vyhrál tři jízdy kromě té desáté v pořadí, kde skončil poslední. Celkem inkasoval devět bodů (3 3 0 3). Včera měl jet Newcastle doma s Workingtonem, avšak hlavní roli mělo opět bohužel počasí.
Včera se v Polsku konala pouze odložená ligová kola. Rybnik podlehl doma poměrně jednoznačně Toruni poměrem 38:52. Martin Vaculík v sestavě hostí měl jedenáct bodů s jedním bonusem (3 2 2 2 1).
Foto: archív Sindy Weber, ilustrační Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
