Václav Milík uchvátil první finále pevně do svých rukou

Praha – 26. dubna
Nesmírně dramatickým závodem dnes odstartovala finálová série mistrovství republiky jednotlivců, v němž pouze Václav Milík působil zjevem závodníka z jiné planety. Již během tréninku se mu podařilo najít optimální nastavení motocyklu, s nímž neměl problémy, ani když dráha ztvrdla jako mlat. Až v rozjížďce s číslem devatenáct se Martinu Málkovi povedlo být před létajícím Pardubičanem, před něhož pronikl vnějškem první zatáčky. Avšak Václav Milík se hned spodem následujícího oblouku vrátil do čela a zítra do Pardubic přijede coby leader šampionátu s patnácti body. Punc neporazitelnosti si zpočátku leštil také Eduard Krčmář, jehož však v deváté jízdě odvedl Hynek Štichauer, který posléze mařil jeden nájezd slánského juniora za druhým až na metu. V rozjížďce s číslem třináct Eduard Krčmář podlehl Václavu Milíkovi, avšak po vítězství o sedm rozjížděk později měl jistotu, že jej pódium nemine. Již ovšem tušil, že pojede na startovní rošt ještě jednou, protože před poslední sérií měli po deseti bodech rovněž Josef Franc, Matěj Kůs a Hynek Štichauer. Ti všichni se utkali v rozjížďce s číslem dvacet, v níž zpočátku tahal pilku Zdeněk Holub, leč na protilehlou rovinku vyjel jako první Josef Franc. Pražan byl tedy v dodatkové jízdě soupeřem Eduarda Krčmáře, jenž se však po vzájemné kolizi ocitl na zemi v první zatáčce. Při repete však nezaváhal a po vítězství stylem start – cíl mohl mířit rovnou na druhý stupínek pódia, odkud celá trojice mířila rovnou k dopingové kontrole.

Stupně vítězů s Eduardem Krčmářem, Václavem Milíkem a Josefem Francem
Stupně vítězů s Eduardem Krčmářem, Václavem Milíkem a Josefem Francem

 

Dva neporažení v boji o titul i divokou kartu pražské SGP

Sluníčko se sice snažilo ze všech svých sil, nicméně studený vítr jeho práci sabotoval s úsilím běloruského partyzána. Pražská Markéta nabídla prvnímu finále českého individuálního šampionátu chladné počasí, nicméně kdo by na pozadí vrcholného mítinku hleděl na rtuť teploměru? Duben zkrátka a dobře může být chladný nejen na Šumavě.

Zdeněk Holub, který pózuje s Josefem France, se po měsíční pauze vrátil k závodní práci
Zdeněk Holub, který pózuje s Josefem France, se po měsíční pauze vrátil k závodní práci

Z osmnácti finalistů dorazilo jen šestnáct. Chyběl Martin Gavenda, který měl v sobotním semifinále ve Slaném pech jako hrom. Už když opouštěl středočeské body, přepadaly jej černé myšlenky. A lékařské vyšetření mu bohužel dalo za pravdu, takže se týden po comebacku následujícím roční pauzu dočkal dalšího závodního půstu.

Martin Gavenda vysvětluje svou absenci na pozici náhradníka:

„Ze Slanýho mám zlomenou kůstku v nártu a zevnitř kotník, je to asi na měsíc.“

Vedle bodů do mistrovství republiky byla ještě místa v mistrovství světa a Evropy jednotlivců. A boje na Markétě daly konec konců i další šanci blýsknout se před vedením pražského klubu uprostřed jeho rozhodování o divoké kartě pro českou velkou cenu.

Tradiční zájem o stavu startovního roštu před nástupem
Tradiční zájem o stavu startovního roštu před nástupem

Václav Milík měl coby úřadující český šampión v reprezentaci své jisté, avšak po explozi svého GM při Prague Open potřeboval argumenty, aby při letošní velké ceně své motocykly opatřoval opět startovními čísly šestnáct. Navíc Eduard Krčmář, jemuž během Prague Open podlehl, hodlal v boji o divokou kartu křičet pořádně nahlas.

V rozjížďce s číslem jedna triumfoval stylem start – cíl, i kdyby se Josef Franc za jeho zády stavěl na hlavu a odrážel se ušima. Pražan se místo podobných skopičin pustil do útoku, nicméně slánský junior pokaždé udolal nebezpečí hned v samotném zárodku. Václav Milík přijel poprvé na startovní rošt ve třetí jízdě.

Filip Hájek marně vzdoruje Martinu Málkovi útočícímu zvenčí
Filip Hájek marně vzdoruje Martinu Málkovi útočícímu zvenčí

U pásky si vykopal kolej hloubky Korintského průplavu, aby po startu změřil své pardubické kolegy Tomáše Suchánka a Hynka Štichauera a slánského Poláka Piotra Dziatkowiaka. Tři body měl v kapse, ale po přestávce mu Eduard Krčmář zvedl laťku o stejnou bodovou dávku. A stejně jako v první sérii neměl jednoduchou roli, protože los mu do páté jízdy přihrál za soupeře Matěje Kůse.

Ten prve v rozjížďce s číslem dvě vyjel z brány depa na dráhu, sotva se před ním otevřela. Jako první si z druhého výjezdu zkusil start. Po něm tak učinili Adam Fencl, Martin Málek a Filip Hájek. A pak už Pražan zamířil rovnou k pásce. Musel si počkat, protože Adam Fencl se otočil, aby roztlačil ztichlý motocykl, aby časový limit stihl o poslední setinu vteřiny.

Eduard Krčmář na cestě za svým druhým vítězstvím jede před Matějem Kůsem, Michalem Dudkem a Piotrem Dziatkowiakem
Eduard Krčmář na cestě za svým druhým vítězstvím jede před Matějem Kůsem, Michalem Dudkem a Piotrem Dziatkowiakem

Pak už páska konečně vystřelila vzhůru. Matěj Kůs se ujal vedení, zatímco Martin Málek se během necelého kruhu dostal před oba juniory. V páté jízdě však Pražan zaknihoval svou první prohru, když se dopředu dostal Eduard Krčmář, aby se s šesti body ujal vedení v průběžné klasifikaci. Rovněž Zdeněk Holub při svém závodním comebacku po bezmála měsíční pauze nedokázal ve druhé sérii obhájit své první vítězství, které v rozjížďce s číslem čtyři vybojoval stylem start – cíl.

V rozjížďce s číslem šest ale dopadl ještě hůře než jeho klubový kolega předtím v souboji s Eduardem Krčmářem. Otec Zdeněk mu ještě v depu provedl poslední úpravu nastavení motocyklu ve stylu last minute. Na startu byl Zdeněk Holub pekelně rychlý, jenže dopředu se tlačil Martin Málek, který se v prvním nájezdu dostal spodem před Tomáše Suchánka.

Drama první zatáčky rozjížďky s číslem šest: Zdeněk Holub (červená) vyváží Martina Málka (žlutá), z čehož bude profitovat Tomáš Suchánek (modrá), jenž je na snímku prozatím před Jaroslavem Petrákem
Drama první zatáčky rozjížďky s číslem šest: Zdeněk Holub (červená) vyváží Martina Málka (žlutá), z čehož bude profitovat Tomáš Suchánek (modrá), jenž je na snímku prozatím před Jaroslavem Petrákem

Březolupský závodník se přesunul na venek. Zdeněk Holub jej ve výjezdu sice vyvážel, ale Martin Málek nepovolil. Před oba se ovšem zleva posunul Tomáš Suchánek, který s pěti body vyrovnal zisk Matěje Kůse. Vzápětí byli na Václava Milíka krátcí Filip Hájek, Ondřej Smetana i Josef Franc, takže Pardubičan inkasoval svou druhou trojku.

 

Verdikt rozjížďky s číslem se špatnou pověstí

Úzký hrot průběžné klasifikace se ještě více zúžil v rozjížďce s číslem devět. Hynek Štichauer po první sérii přeskočil na druhý motocykl. Že šlo o tah správným směrem, ukázala již rozjížďka s číslem sedm, kde se muž v zelenobílé kombinéze držel vedení už od vylétnutí pásky. A přesně to samé učinil v deváté jízdě.

Matěj Kůs si povídá s Bohumilem Brhelem
Matěj Kůs si povídá s Bohumilem Brhelem

Z pozice od mantinelu vypálil jako ruské Kaťuše a ještě před nájezdem do úvodního oblouku za svá záda poslal Martina Málka. Přes něhož poskočil také Eduard Krčmář, který se rovnou pustil do stíhání Hynka Štichauera. Rychle zpacifikoval revanšistické snahy Martina Málka a tlačil na vedoucího závodníka. Útočil mistrovsky, ale Hynek Štichauer se neméně mistrovsky dokázal ubránit.

Jaroslav Petrák medituje po rozjížďce s číslem deset nad nepřízní osudu:

„Jsem ze Slanýho dobitej‘ jako kráva a teď se mi zatáh‘ motor. Odjel jsem, ale přestalo to jet, musím skočit na druhou motorku.“

Prohra Eduarda Krčmáře logicky hrála do karet Václava Milíka, který s přehledem vyhrál desátou jízdu před Matějem Kůsem. Coby jediný neporažený dnešního večera zůstal sám leaderem, zatímco slánský závodník za ním zaostával o jediný bod. A pak následoval kontingent sedmibodových ve složení Matěj Kůs, Tomáš Suchánek, Josef Franc, Hynek Štichauer a Zdeněk Holub.

Václav Milík vede před Josefem Francem (čeervená), Ondřejem Smetanou (žlutá) a Filipem Hájkem (modrá)
Václav Milík vede před Josefem Francem (čeervená), Ondřejem Smetanou (žlutá) a Filipem Hájkem (modrá)

„Ten chtíč měl přijít dřív,“ litoval Josef Franc, že jeho první vítězství přišlo až v rozjížďce s číslem dvanáct. V ní díky rychlému startu ustřihnul křídla Tomáši Suchánkovi jako malý kazisvět hrající si s nůžkami mouše.

Předtím Zdeněk Holub neméně suverénně opanoval rozjížďku s číslem dvanáct. Vrátil se do hry o stupně vítězů, jenže stejně rychle z ní vypadl. Když se podíval do rozpisu závodu, ve třinácté jízdě si musel připadat jako maso stlačené v hamburgeru mezi dvě půlky žemle. Z jedné strany Václav Milík, z druhé Eduard Krčmář.

Hynek Štichauer (11) přijímá gratulace od Eduarda Krčmáře
Hynek Štichauer (11) přijímá gratulace od Eduarda Krčmáře

Třináctka má už od časů Jidáše neblahou pověst, ale dnes se jí u čísla jízdy dostalo šanci výrazným způsobem napovědět o tom, kdo bude mávat z nejvyššího stupínku pódia. Eduard Krčmář totiž mohl své předchozí zaváhání odčinit porážkou Václava Milíka, čímž by si vybudoval slibné předpolí pro další vzájemný duel v rozjezdu. Jenže mu stejně jako v nešťastné deváté jízdě nevyšel start.

Zato Václav Milík exceloval. O vedení se nechtěl s nikým dělit a již v prvních decimetrech s neotřesitelnou jistotou vedl. Eduard Krčmář stačil pouze objet Zdeňka Holuba. Sotva Stanislav Klenovec ukončil jízdu máváním šachovnicovou vlajkou, měl Václav Milík na své nejbližší sousedy v aktuální klasifikaci dvoubodový náskok.

 

Úřadující šampión v roli diváka rozjezdu o druhé místo

Václav Milík letí do čela okolo Matěje Kůse, za nimi Patrik Mikel, jehož už nečeká nic dobrého
Václav Milík letí do čela okolo Matěje Kůse, za nimi Patrik Mikel, jehož už nečeká nic dobrého

Skloňovat slovo formalita ovšem na ploché dráze můžete, když už má závodník odstup, který nelze překonat už ani teoreticky. Během více než osmdesáti let zažil sport levých zatáček spoustu chytrolínů, kteří svými zaručenými tipy ze sebe udělali pitomce. Nicméně za okolností daných rozpisem, vývojem závodu a výkony Václava Milíka se dal očekávat, že nás v posledních sedmi jízdách bude vzrušovat spíše boj o druhou příčku.

Byť Zdeněk Holub ztratil šanci, ve hře zůstávala stále ještě čtveřice adeptů. Hynek Štichauer ve čtrnácté jízdě zaznamenal třetí vítězství v řadě za sebou. Michal Dudek se sice v první zatáčce pokusil vylepšit si večer, ale po chybě ve druhé zatáčce spadl za Jaroslava Petráka a Filipa Hájka.

Zdeněk Holub se v jedenácté jízdě vrátl do hry o stupně vítězů - na snímku vede před Michalem Škurlou, Piotrem Dziatkowiakem a Filipem Hájkem
Zdeněk Holub se v jedenácté jízdě vrátl do hry o stupně vítězů – na snímku vede před Michalem Škurlou, Piotrem Dziatkowiakem a Filipem Hájkem

V rozjížďce s číslem patnáct si Matěj Kůs uvědomil, že po dvou dvojkách je na čase už konečně vyhrát. Se žlutým povlakem přilby zamířil do čela stejně neomylně jako bílý čáp z jihu Afriky na svůj český komín. Tomáš Suchánek, který startoval po jeho levici, však zastával jiný názor.

„Kůsák se pohnul na startu, udělal letmák a ona (rozhodčí Lenka Felixová – pozn. redakce) to nechala bejt‘,“ posteskl si po závodech. Nyní však jel třetí za Ondřejem Smetanou, s čímž se ovšem nehodlal smířit. Ve třetím kole naznačil v zatáčce u depa útok vnějškem, aby hned ve výjezdu udeřil z opačné strany a vskutku se posunul na druhé místo.

Michal Dudek neprožil zrovna oslnivý večer
Michal Dudek neprožil zrovna oslnivý večer

Než se i Josef Franc dostal na deset bodů v rozjížďce s číslem šestnáct, docela se načekal. Nejprve se Patrik Mikel dostal do křížku s páskou. Hovořil o smůle, ale netušil, že to nejhorší mu osud chystá do rozjížďky s číslem sedmnáct. Rána z motoru bude signalizovat, že se jeho karter otevře jako jícen Macochy užaslému turistovi. Ale zpátky k šestnácté jízdě!

Sotva březolupského mladíka nahradil Josef Novák, vypálil dopředu Martin Málek. Avšak Josef Franc se protlačil do vedení spodní stranou první zatáčky. Hned po přestávce Eduard Krčmář skvělým majstrštykem vyhrál rozjížďku s číslem sedmnáct, v níž mu Tomáš Suchánek nedopřál vteřinku klidu. A pak se již mohl jen dívat, kterak všechno dopadne.

Ve třinácté jízdě se Eduard Krčmář dostal před Zdeňka Holuba, avšak Václav Milík byl už v prachu
Ve třinácté jízdě se Eduard Krčmář dostal před Zdeňka Holuba, avšak Václav Milík byl už v prachu

Hladký triumf Ondřeje Smetany a duel Jaroslava Petráka s Piotrem Dziatkowiakem, úspěšnější pro pardubického matadora, však otázku pódia v osmnácté jízdě neřešily. Triumf Václava Milíka hned posléze ovšem ano. K poháru s jedničkou by mu stačilo i druhé místo. Jenže Pardubičan nechtěl nechat Martina Málka, jenž jej objel v první zatáčce, bez trestu. A hned v následujícím oblouku namířil svůj stroj pod něho a pak jej od patnáctibodového maxima dělily jen desítky sekund.

Eduard Krčmář odrazil všechny nájezdy Tomáše Suchánka
Eduard Krčmář odrazil všechny nájezdy Tomáše Suchánka

„Těžko říct takhle z hlavy,“ vylétlo z úst Eduarda Krčmáře bezprostředně, když zaslechl řečnickou otázku spíkra Jiřího Hejtíka, kdo z trojice desetibodových na startovním roštu dvacáté jízdy vyrovná Slaňákův bodový zisk. Ve společnosti Josefa France, Hynka Štichauera a Matěje Kůse, neměl Zdeněk Holub co ztratit. Sotva se otevřela vrata na ovál, vyjel z nich vstříc svému osudu.

Hynek Štichauer komentuje, proč ve dvacáté jízdě nezískal více než jen bod:

 „Dal jsem to na lajnu, ale zvedlo se to. Lepší odjet bez bodíku a celej‘, než se tady rozvěsit!“

Ondřej Smetana se nezadržitelně sune před Piotra Dziatkowiaka
Ondřej Smetana se nezadržitelně sune před Piotra Dziatkowiaka

Zdeněk Holub byl první i po startu, avšak z první zatáčky vyjel nejdřív Josef Franc. Hynek Štichauer se nedostal mezi ně, zatímco Matěj Kůs uzavřel své dnešní účinkování s nulou. „Neměla tam bejt‘,“ glosoval vypasenou číslici u svého skóre. „Ale jeden motor po servisu nechtěl vůbec fungovat, druhá motorka, která odjela po servisu jeden trénink nechtěla vůbec fungovat.“

Rozjezd se musel opakovat, když Eduard Krčmář po kolizi s Josefem Francem upadl. Repete však přineslo hladké sólo slánského borce. Pořadí bylo určeno, body do šampionátu rozdány, ale o podobě reprezentace měly rozhodnout až zítřejší Pardubice. A o divoké kartě na českou velkou cenu se zatím může jen spekulovat.

 

Hlasy z depa

Václav Milík slaví triumf svým charakteristickým způsobem
Václav Milík slaví triumf svým charakteristickým způsobem

„Super,“ usmíval se Václav Milík. „Od začátku jsem měl dobře nastavenou motorku. O tréninku jsme dělali změny. A jelo to suprově. Startovalo to, jelo na všude, na hlubokým i tvrdým, když se to vymydlilo. Jelo to krásně. Jsem mega spokojenej‘ a zejtra bych bral takovej‘ výsledek taky.“

„Pokazil jsem začátek závodu,“ vyprávěl Josef Franc. „Toho byla vážně škoda. Ten chtíč měl přijít dřív. Venca suverénně, zbytek si řekneme až po Plzni. Motorka funguje výborně. V rozjezdu jsem zkusil druhou motorku. Přišlo mi, že je výkonnější, ale je silná od startu. Zejtra to bude hrát roli, Venca říkal, že bude dráha tvrdá.“

Rozjezd Josefa France (červená) a Eduarda Krčmáře začal kolizí a pádem slánského závodníka
Rozjezd Josefa France (červená) a Eduarda Krčmáře začal kolizí a pádem slánského závodníka

„Začátek strašný,“ bilancoval Hynek Štichauer dnešní večer ze svého úhlu pohledu. „O tréninku mi přišlo, že na tý motorce sedím podruhý v životě. Bylo dobrý rozhodnutí, že jsem si nechal poradit od Partyzána a Panáčka. Přesvědčili mě, že mám skočit na druhou motorku. To bylo nebe a dudy, to je motor od Seana Wilsona. Je pět let stejnej‘ a vždycky na jaře jede.“

„Nic moc, potřeboval bych dvě trojky navíc,“ vraštil Tomáš Suchánek čelo nad výsledkovou listinou. Bylo na víc, doháněl jsem Edu i Pepu. Absolutně mrzí, že se Kůsák pohnul na startu, udělal letmák a ona to nechala bejt‘. Zejtra musím bodovat!“

Martin Málek byl dnes jediný, kdo se dostal před Václava Milíka
Martin Málek byl dnes jediný, kdo se dostal před Václava Milíka

„Mělo to vzestupnou tendenci,“ zamýšlel se Martin Málek. „Musím se rozhýbat po Slaném, byl jsem celý bolavý. Chvilku jsem se zkoušel dopasovat s tvrdou dráhou. Ke konci jsem to už vychytal, takže až na drobné jezdecké chyby jsem spokojený. A ještěže jsme nezmrzli.“

„Dělal jsem kraviny,“ sypal si Ondřej Smetana popel na hlavu. „Jen v tý poslední jízdě to vyšlo. Kdybych si držel lajničku, nepodjel mě ani Suchoš, ani Matěj. Škoda, snad se zejtra zadaří víc.“

Josef Franc (červená) musel změřit v rozjezdu o stříbro své síly s Eduardem Krčmářem
Josef Franc (červená) musel změřit v rozjezdu o stříbro své síly s Eduardem Krčmářem
1. Václav Milík, Pardubice 3 3 3 3 3 15
2. Eduard Krčmář, Slaný 3 3 2 2 3 13+3
3. Josef Franc, Praha 2 2 3 3 3 13+2
4. Hynek Štichauer, Pardubice 1 3 3 3 1 11
5. Tomáš Suchánek, Pardubice 2 3 2 2 2 11
6. Matěj Kůs, Praha 3 2 2 3 0 10
7. Zdeněk Holub, Praha 3 1 3 1 2 10
8. Martin Málek, Březolupy 2 2 1 2 2 9
9. Ondřej Smetana, Praha 2 1 0 1 3 7
10. Michal Škurla, Praha 1 2 2 0 1 6
11. Jaroslav Petrák, Pardubice 0 0 E 2 2 4
12. Piotr Dziatkowiak, PL – Slaný (ACCR) 0 0 1 1 1 3
13. Filip Hájek, Praha 1 0 0 1 1 3
14. Patrik Mikel, Březolupy 1 1 1 T E 3
15. Michal Dudek, Slaný 0 1 1 0 0 2
16. Adam Fencl, Slaný 0 0 0 0 0 0
17. Josef Novák, Pardubice (res) 0 0

Poznámka: Martin Gavenda nemohl zaujmout post prvního náhradníka vinou zranění nohy utrpěnému při semifinále ve Slaném

Matěj Kůs (žlutá) vítězstvím v patnácté jízdě před Tomášem Suchánkem (bílá), Michalem Škurlou (modrá) a Ondřejem Smetanou (červená) oživil své naděje na stupně vítězů
Matěj Kůs (žlutá) vítězstvím v patnácté jízdě před Tomášem Suchánkem (bílá), Michalem Škurlou (modrá) a Ondřejem Smetanou (červená) oživil své naděje na stupně vítězů

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Václav Milík (modrá) vede třináctou jízdu, zatímco Eduard Krčmář (žlutá) nasazuje k předjetí Adama Fencla (červená) a Zdeňka Holuba (bílá)
Václav Milík (modrá) vede třináctou jízdu, zatímco Eduard Krčmář (žlutá) nasazuje k předjetí Adama Fencla (červená) a Zdeňka Holuba (bílá)

Do Liberce ráno dorazilo léto

Liberec – 26. dubna
V Liberci začíná léto bíle posypanou trávou. Příprava evropského semifinále se komplikuje, žádné práce se nedají pořádně dělat. Letos se nedalo ani jezdit po ovále a situace začíná být pořádně napnutá. Kladnou zprávou jsou však přihlášky lotyšské federace.

Se startovním číslem devět se pod Ještědem v sobotu 14. května objeví Maksim Bogdanovs, čtrnáctku poveze Jevgenij Kostigov.

Plochodrážní ovál v Pavlovicích dnes ráno
Plochodrážní ovál v Pavlovicích dnes ráno

Foto: Věroslav Kollert

Před 50 lety: když se čtyři Češi perou, vyhraje Rus, byť mistr světa upadne

Pardubice – 12. září 1965
Zlatá přilba je na svítkovském závodišti teprve podruhé. Řada škarohlídů stále nemůže přenést přes srdce, že travnatá dráha dostihového závodiště patří již jen koňům a hanlivou přezdívku žlutá přilba skloňuje ve všech sedmi českých pádech. Nicméně byť do světového finále, které se po roce vrací do Wembley, zbývá necelý týden, na východě Čech nechybí představitelé světové elity. Na finálovém roštu stojí Barry Briggs, tehdy zatím jen trojnásobný mistr světa, Rus Farit Šajnurov a čtveřice elitních československých závodníků. Zhruba patnáct tisícovek diváků doufá, že stejně jako předloni o kousek dál na travnaté dráze zůstane blyštivá trofej doma. Páska letí nahoru a oni ještě netuší, že za necelé dvě minuty budou zklamáni. Z ampliónů se totiž po dekorování trojice nejlepších ozve píseň Sojuz něrušimij. Naděje ochozů splní až o osm let později Milan Špinka, jenž však zatím ve svých čtrnácti letech může pouze šroubovat na motocyklech svého toce, jenž nastupuje k závodu všech závodů coby šestačtyřicetiletý rutinér, ovšem vypadne již v sobotní kvalifikaci.

 

Čtyřicet mužů v boji o blyštivý klenot a plochodrážní ESO

V sezóně 1965 byla Zlatá přilba ještě ve stadiu experimentu a hledání optimální podoby svého závodního rozpisu. Oproti předchozímu ročníku, který zavedl plochodrážníky bojující o nablýskanou trofej a plochodrážní ESO v exportním provedení poprvé do Svítkova, se zásadně změnily propozice.

Ove Fundin - na snímku z nástupu při evropském finále MS jednotlivců ve Slaném v červnu 1965 - byl fenomenální závodník, ale také pořádně tvrdohlavý paličák
Ove Fundin – na snímku z nástupu při evropském finále MS jednotlivců ve Slaném v červnu 1965 s Antonínem Kasperem – byl fenomenální závodník, ale také pořádně tvrdohlavý paličák

Dvoudenní charakter zůstal zachován a kromě favoritů Barryho Briggse, Ove Fundina, Charlie Monka a Antonína Kaspera, jež byli nasazeni rovnou do čtvrtfinále, se zbývajících šestatřicet závodníků zapojilo již v sobotu do kvalifikačních rozjížděk.

Bylo jich šest, přičemž do čtvrtfinále postoupili první dva v cíli každé z nich. Zbývající čekala čtveřice opravných jízd, která do čtvrtfinále pustila rovněž vždy nejlepší dva. A pozor, právě v pětašedesátém začala tradice skupin s trojící rozjížděk ve stejném jezdeckém složení, přičemž nejhorší výsledek se škrtal.

Že nešlo o žádnou selanku, svědčí fakt, že Antonín Šváb hned ve druhé kvalifikační jízdě vylepšil rekord dráhy na hodnotu 76,4. Pakliže bychom jeho čas chtěli srovnávat jeho čas s dnešními, musíme si uvědomit, že tehdy byl ovál dlouhý 410 metrů.

Adolf Kuba v reportáži pro Svět motorů na téma netradičního rozpisu:

„Ti, co se dobře umístili, byli spokojeni, ti, kteří neuspěli, hovořili o sportovně nezajímavém a netechnickém způsobu závodů, o slabém výkonu svých strojů a podobně. Škoda, že mezi našimi plošináři neslyšíme častěji upřímná slova, že někdo byl lepší.“

Nedělní pořad začal velkolepě. Diváci mohli sledovat parašutisty, letecké modeláře, ale také utkání vojenských ragbistů. Nicméně nejvíce je lákal přece jen maratón osmadvaceti plochodrážních rozjížděk. V opravných jízdách nejvíce překvapil třiadvacetiletý Jan Holub.

Rudolf Havelka nejenže vyhrál malé finále, ale ukázal výfuk i Barry Briggsovi
Rudolf Havelka nejenže vyhrál malé finále, ale ukázal výfuk i Barry Briggsovi

V původní verzi startovní listiny figuroval jen jako náhradník a příležitost ke startu dostal až díky absenci přihlášených Rakušanů. Starty si rozhodně dát za rámeček nemohl, avšak ve všech případech se dokázal propracovat do čela. A jako jediný dokázal vyhrát všechny tři jízdy své skupiny. Ve čtvrtfinále nakonec zůstal viset jen velice těsně.

Jihočeský borec, jehož jméno v dalších letech proslavili i synové a vnuk, se rozhodně za své třinácté místo nemusel vůbec stydět. A to tím spíše, že se čtvrtfinále stalo osudovou pastí i pro profesionály z britské ligy Alana Cowlanda a Charlie Monka.

 

Rus dovedl Čechy do cíle na provázku jako matka husa svá housátka

Nicméně sedmnáctá Zlatá přilba Československa měla zlomit také ambice Ove Fundina. Švédský bouřlivák, který dokázal prohýřit celé noci a pašovat slivovici v nádržích plochodrážních strojů ESO, neměl dost bodů na finále. Viník byl nasnadě, divišovský motocykl, jemuž se prý nedostávalo koňů ve výkonové charakteristice.

Jaroslav Volf nakonec protnul finálovou metu jako čtvrtý
Jaroslav Volf nakonec protnul finálovou metu jako čtvrtý

Po padesáti letech těžko soudit, kde byla pravda. Každopádně se Ove Fundin na startovní rošt malého finále, které se stalo kořistí domácího Rudolfa Havelky, nepostavil. Hořkou pilulku musel polykat také následující týden ve Wembley. Zatímco Björn Knutsson si vychutnával pocit nejlepšího plochodrážníka modré planety, Švéda stejně jako o rok dříve v Göteborgu připravil v rozjezdu o stříbro Igor Plechanov.

Ten nepřijel do Pardubic obhajovat své prvenství, jelikož se již plně soustředil na Wembley. V sestavě Sborné jej zastoupil Farit Šajnurov, kteří si z východu Čech nakonec odvážel nejen skalpy dvou světových finalistů, ale také hlavní trofeje.

Prorocká slova Adolfa Kuby v reportáži na stránkách Světa motorů číslo 20:

„Pořadatelé se opět vyznamenali a připravili divákům podívanou, která se stane, právě tak jako dřívější ročníky na travnaté dráze, každoroční očekávanou lahůdkou sportovních diváků.“

Dochované snímky ukazují, že po startu finálové jízdy na šest kol byl vpředu Jaroslav Volf. Ústecký plochodrážník byl v sezóně 1964 prvním československým závodníkem ve světovém finále, avšak o rok později vypadl v kontinentálním finále ve Wroclawi. A nebyla mu souzena ani Zlatá přilba.

Antonín Kasper s trojkou přímo nasazeného čtvrtfinalisty má za sebou Barryho Briggse a Antonína Švába
Antonín Kasper s trojkou přímo nasazeného čtvrtfinalisty má za sebou Barryho Briggse a Antonína Švába

Zůstal těsně pod stupni vítězů, když za sebou nechal Luboše Tomíčka, jenž se v srpnu v Žarnovici dočkal svého pátého titulu mistra republiky a neměl chybět ani ve Wembley. Mnohem hůř než Jaroslav Volf však dopadl Barry Briggs. V první zatáčce spadl, navíc se mu následující týden nepovedla obhajoba titulu mistra světa, když skončil až čtvrtý.

Antonín Kasper se pohybuje okolo ploché dráhy prakticky celý svůj život
Antonín Kasper se pohybuje okolo ploché dráhy prakticky celý svůj život

Do finále se kvalifikoval také Antonín Kasper, který o dva roky dříve rozjásal desítky tisíc diváků, když v posledním ročníku Zlaté přilby na travnatém ovále na poslední chvíli sebral vítězství Angličanovi Martinu Tatumovi. Hodně se přáteli s Františkem Šťastným a stejně jako on dokáže o svých závodech barvitě vyprávět. Sedmnáctému ročníku závodu všech závodů se věnoval také v knize Sekáček se Zlatou přilbou aneb celý život u ploché dráhy, která je v současné době k mání v přímém prodeji na našich závodech.

„Farit Šajnurov dobře odstartoval,“ líčil. „Standa Kubíček byl druhý a já mu celou jízdu nadával. Položil jsem to na venek, Standa to vzal pode mě a já musel zpomalit. Šajnurov nám ujel na určitou vzdálenost a já bojoval se Standou. Byl pomalejší, ale já nebyl schopný ho předjet. Nestačilo velké srdíčko, abych ho předjel.“

 

Svítkov musel čekat devět let

Chlapci, který na snímku nalevo pózuje fotografovi po boku Pavla Mareše, Stanislava Dvořáka, Antonína Kaspera a Luboše Tomíčka, je souzeno být prvním českým vítězem Zlaté přilby - není jim totiž nikdo jiný než Milan Špinka
Chlapci, který na snímku nalevo pózuje fotografovi po boku Pavla Mareše, Stanislava Dvořáka, Antonína Kaspera a Luboše Tomíčka, je souzeno být prvním českým vítězem Zlaté přilby – není jim totiž nikdo jiný než Milan Špinka

A tak se stejně jako před rokem hrála sovětská hymna. Stanislav Kubíček si jako nejlepší československý účastník převzal pohár věnovaný redakcí motoristického časopisu Svět motorů. Antonín Kasper na něho koukal trošku skrze prsty.

„Vynadal jsem mu do ptáků,“ píše na stránkách knihy, která čtenáře provází celým jeho životem u ploché dráhy, a z níž také pocházejí zde zveřejněné snímky. „On se ale jen uculoval ‚co se děje‘. Jsou to závody, jel tak, jak jel. Musel být spokojený s druhým místem. A kdo by také nebyl, Zlatá přilba je Zlatá přilba.“

Kniha Sekáček se Zlatou přilbou aneb celý život u ploché dráhy bude tento týden k mání v Praze, v Pardubicích a ve Mšeně - do Plzně je možné dodat na základě individuální objednávky
Kniha Sekáček se Zlatou přilbou aneb celý život u ploché dráhy bude tento týden k mání v Praze, v Pardubicích a ve Mšeně – do Plzně je možné dodat na základě individuální objednávky

Jenže lepší než stupně vítězů při Zlaté přilbě je vítězství při Zlaté přilbě. Od šestašedesátého si věnce odváželi Antonín Kasper, František Ledecký a Miloslav Verner.

Až přišla neděle 23. září roku 1973 a Milan Špinka projel cílem finálové jízdy v sedle Jawy vypůjčené od svého bratrance Evžena Erbana jako první a v devátém ročníku Zlaté přilby ve Svítkově ukončil dlouhé čekání na československého vítěze.

Stupně vítězů Zlaté přilby před padesáti lety: zleva Stanislav Kubíček, Farit Šajnurov a Antonín Kasper
Stupně vítězů Zlaté přilby před padesáti lety: zleva Stanislav Kubíček, Farit Šajnurov a Antonín Kasper

17. Zlatá přilba Československa – Pardubice:

1. Farit Šajnurov (SU), 2. Stanislav Kubíček (CS), 3. Antonín Kasper (CS), 4. Jaroslav Volf (CS), 5. Luboš Tomíček (CS), 6. Barry Briggs (NZ), 7. Rudolf Havelka (CS), 8. Valentin Krajev (SU), 9. Antonín Šváb (CS), 10. František Ledecký (CS), 11. Konstanty Pociejkowicz (PL), 12. Ove Fundin (S), 13. Jan Holub (CS), 14. Jerzy Trzeszkowski (PL), 15. Jurij Oleněv (SU), 16. Florian Kapala (PL), 17. Sergej Ljatosinskij (SU), 18. Mieczyslaw Polukard (PL), 19. Miloslav Verner (CS), 20. Ryno Westergren (S), 21. Charlie Monk (AUS), 22. Bert Lindarw (S), 23. Alan Cowland (GB), 24. Miroslav Šmíd (CS) – dalších šestnáct závodníků odpadlo v sobotní kvalifikaci

Foto: kniha Sekáček se zlatou přilbou aneb celý život u ploché dráhy a Mirek Horáček