Josef Franc si připomněl stará mladá léta

Praha – 9. dubna
Základní zadání Prague Open znělo určit majitele minimálně startovního čísla sedmnáct pro českou velkou cenu a napovědět, kdo by mohl dostat divokou kartu. V tomto ohledu ovšem musí mít v naší metropoli zamotanou hlavu. Zdeněk Holub se zraněnou rukou se převlékal do kombinézy, jen aby u vchodu pomáhal hosteskám rozdávat dárky pro děti. Matěj Kůs se přesvědčil, že smolný nemusí být jen pátek třináctého, ale i sobota devátého. A top favoritu Václavu Milíkovi explodovalo GM hned na startu rozjížďky s číslem tři. V sedle Jawy se vydal dohánět zpoždění, avšak poté, co v desáté jízdě gratuloval Eduardu Krčmářovi, vrata finálové jízdy se mu zabouchla těsně před nosem. Slánský závodník prohrál jen na úvod s Viktorem Trofimovem, jenž se ve finále ujal vedení. Jenže už v úvodní zatáčce se přetočil, upadl a byl vyloučen. Při repete nejlépe odstartoval Eduard Krčmář. Josef Franc byl za ním a využil skulinky, kterou mu v prvním výjezdu nechal. Protáhnul se do čela a po závodech glosoval svůj triumf, že věří v návrat svých starých mladých časů. Tomáš Suchánek skončil třetí, avšak radost z pódia mu kalil zadřený motor.

Eduard Krčmář, Josef Franc a Tomáš Suchánek na stupních vítězů
Eduard Krčmář, Josef Franc a Tomáš Suchánek na stupních vítězů

 

Osud luxuje svými překvapeními konta favoritů

Zdeněk Holub se převlékal do kombinézy jen kvůli rozdávání dárečků pro děti
Zdeněk Holub se převlékal do kombinézy jen kvůli rozdávání dárečků pro děti

Vedle závodníků poutala pozornost návštěvníků obloha. Po šmolkově modré nebylo ani vidu, ani slechu. Prim hrály ocelově šedé tóny a letadla, dnes startující z Ruzyně rovnou nad oborou Hvězda, jakoby se zimou choulila do peřin nízko visících mraků. Objektivně vzato, kosa jako v ruském filmu nebyla. Avšak z dvacítek minulých dnů zbyla jen půlka a Matěj Kůs se neváhal z depa vrátit pro svou slušivou beranici.

Patrik Mikel toho o tréninku moc nenajezdil vinou technických problémů
Patrik Mikel toho o tréninku moc nenajezdil vinou technických problémů

Teplé občerstvení ze stánku se postarala o těla návštěvníků, duši zase zahřála bitva na ovále. Trénink viděl pád Marka Helmhouta a technické patálie Patrika Mikela. V závodě se zpočátku nezdálo, že by přímo nalinkované ambice favoritů měl zašmodrchat nějaký uzlík. Josef Franc triumfoval v rozjížďce s číslem jedna stylem start – cíl a Tomáš Suchánek v tomto ohledu ve druhé jízdě nezůstal nikterak pozadu. „Start byl raketovej‘,“ nechal se Pardubičan slyšet v depu.

Mark Helmhout o tréninku otestoval vzduchové bariéry
Mark Helmhout o tréninku otestoval vzduchové bariéry

Jenže pak to bouchlo! A v útrobách motoru Václava Milíka nejen obrazně, ale doslova. Pardubičan se na startovním roštu třetí jízdy vůbec neodlepil. „Rozsekal se,“ rozhodil rukama a bratři Vrtáčkovi v roli jeho mechaniků běhali při přípravě jeho rezervní Jawy po depu, až potkávali sami sebe. Špony v oleji vypouštěném z GM nedávaly žádnou naději na jeho dnešní oživení.

Josef Franc rozherál závod triumfem v rozjížďce s číslem jedna
Josef Franc rozherál závod triumfem v rozjížďce s číslem jedna

Velkým pechem Václava Milíka ovšem překvapením nebyl konec. Dopředu zamířil Hynek Štichauer, jenže v první zatáčce jej objel Michell Hofmann. Pardubičan cestu zpátky před mladého Němce nenašel. A pakliže měl po závodech litovat dvou ztracených bod, plnou polovinu z nich ztratil právě na samotném začátku.

Rozjížďka s číslem čtyři viděla nástup Viktora Trofimova. Slibný Ukrajinec se po povedeném startu vypořádal s razantním útokem Matěje Kůse, jemuž nekompromisně v první zatáčce zkřížil dráhu. Ve druhé zatáčce Pražan podjel i Eduard Krčmář, který posléze zkracoval svou vzdálenost od Viktora Trofimova. K útoku se však už nedostal.

Tomáš Suchánek (červená) letí do vedení před Michala Škurlu (modrá), Patrike Mikela (žlutá) a Filipa Hájka (bílá)
Tomáš Suchánek (červená) letí do vedení před Michala Škurlu (modrá), Patrike Mikela (žlutá) a Filipa Hájka (bílá)

Po první přestávce si Osud konečně přestal tropit šprťouchlata z hlavních favorit, nepočítaje v tom ovšem Matěje Kůse. Ten sice v rozjížďce s číslem pět nejlépe odstartoval, jenže v prvním výjezdu jej objel Tomáš Suchánek. A ve druhé se před něho dostal i Michell Hofmann. Tomáš Suchánek nezůstal na hrotu průběžné klasifikace sám dlouho. Josef Franc totiž už v první zatáčce minul Hynka Štichauera a stal se druhým neporaženým dne.

Ondřej Smetana popisuje incident ze sedmé jízdy:

„Nic jsem neudělal a Škurlič mi ukrad‘ přední kolo. Oba jsme o sobě nevěděli, najednou tam přilít‘, opakování mohlo bejt‘ ve čtyřech. Přijde mi, že rozhodčí vylučujou toho, kdo spadne.“

V rozjížďce s číslem čtyři ještě vede Matěj Kůs před Viktorem Trofimovem a Eduardem Krčmářem
V rozjížďce s číslem čtyři ještě vede Matěj Kůs před Viktorem Trofimovem a Eduardem Krčmářem

Vysoký kurz si udržoval také Eduard Krčmář, jenže na svoje komfortní vítězství v sedmé jízdě musel odstartovat dvakrát. V nájezdu do druhé zatáčky totiž Michal Škurla útočil na druhého Ondřeje Smetanu, který upadl. A jak už to chodí, oba pokládali za viníka toho druhého. Když Ondřej Smetana zjistili, že je diskvalifikovaný otočil se k věži rozhodčího Miroslava Topinky s gestem kněžky Libuše, avšak skvělou budoucnost zlaté Prahy přitom rozhodně nevěštil. „Já si říkal, že to nezatáčí,“ byl Michal Škurla o poznání klidnější, už jen proto, že si z repete dovezl druhé dva body.

 

Závodníci bez jména trápí české favority

Tomáše Suchánka v tuto chvíli dělí od druhého vítězství jediné kolo
Tomáše Suchánka v tuto chvíli dělí od druhého vítězství jediné kolo

Po první sérii si Václav Milík rozhodně nebroukal song Exploze snů od Kernu, ale měl jasno, že chce-li do finále a potažmo na pódium a pražské velké ceny, musí už jen vítězit. V rozjížďce s číslem osm mu to vyšlo, ačkoliv se Viktor Trofimov snažil vyrovnat neporaženým Tomáši Suchánkovi a Josefu Francovi. A i když se Václav Milík prezentoval povedeným startem, na protilehlou rovinku vyrazil dříve Ukrajinec.

Josef Franc v šesté jízdě pospíchá srovnat bodový krok s Tomášem Suchánkem a míří do vedení před Hynkem Štichauerem (modrá), Filipem Hájkem (žlutá) a Richardem Geyerem (červená)
Josef Franc v šesté jízdě pospíchá srovnat bodový krok s Tomášem Suchánkem a míří do vedení před Hynkem Štichauerem (modrá), Filipem Hájkem (žlutá) a Richardem Geyerem (červená)

Jenže Václav Milík nehodlal kapitulovat. Ve druhém oblouku namířil motocykl pod Viktora Trofimova. A když to nešlo teď a tady, šel v první zatáčce druhého okruhu venkem a ve výjezdu mu ve výhledu nezacláněl už nikdo. Mnohem důležitější zkouška však na Václava Milíka čekala v rozjížďce s číslem deset. Dle rozpisu v ní stál u vnitřní čáry s červeným povlakem na přilbě a po své pravici měl Tomáše Suchánka, Eduarda Krčmáře a Josefa France.

Eduard Krčmář jede před Ondřejem Smetanou (žlutá), Michalem ŠKurlou (bílá) a Markem Helmhoutem (červená)
Eduard Krčmář jede před Ondřejem Smetanou (žlutá), Michalem ŠKurlou (bílá) a Markem Helmhoutem (červená)

Pořadatelé evidentně předjímali možné složení finálové jízdy a rozhodli se kandidáty divoké karty otestovat ve vzájemném souboji ještě jednou. Kvůli letmému startu blikala červená světla. Když páska letěla nahoru podruhé, byl vpředu Václav Milík. Jenže do klávesnice scénáře se rozhodl ťukat Eduard Krčmář. v prvním nájezdu se mu nepovedlo Václava Milíka podjet, takže se před něho přenesl vnějškem úvodního výjezdu.

„Startmaršál mě vyhnal z lajny,“ vysvětloval Tomáš Suchánek, proč se úroveň jeho startů rapidně snížila. „Musel jsem si najít kolej a vybral si blbou.“ Nezbylo mu než útočit, avšak Václav Milík jeho nájezd spodní stranou druhé zatáčky odvrátil stejně brilantně jako hrozící svůj vlastní náraz do vedoucího Eduarda Krčmáře.

Václav Milík se žene okolo Viktora Trofimova
Václav Milík se žene okolo Viktora Trofimova

Výsledek desáté jízdy nenechal v průběžné klasifikaci kámen na kameni. Nejhůře dopadl Josef Franc. „Nemá cenu se honit v jízdě, kde je člověk poslední,“ komentoval své odstoupení a zůstal na šesti bodech. Tomáš Suchánek poskočil na sedm, zatímco nejvíce z rozjížďky s číslem deset profitoval Eduard Krčmář. Slánský závodník se rázem vyhoupnul do čela průběžné klasifikace, byť se o něj musel dělit s další dvojicí osmibodových.

Pavel Ondrašík reaguje na předzávodní připomínky k úrovni zahraničních borců ve startovní listině:

„Ti čočkaři jedou, co?!“

Viktor Trofimov s přehledem vyhrál devátou jízdu, kde Michal Dudek marně atakoval druhou příčku Marka Helmhouta. Největší šok však přichystal Michell Hofmann, jehož jméno se teprve dostávalo do podvědomí českých fandů. A přitom on vedl závod, když na něho v rozjížďce s číslem jedenáct byl krátký i Ondřej Smetana!

Eduard Krčmář vytěžil ze sedmé jízdy maximum
Eduard Krčmář vytěžil ze sedmé jízdy maximum

Ve dvanácté jízdě se do hry o finále vrátil také Hynek Štichauer. V úvodním výjezdu podjel Matěje Kůse a se sedmi body se dostal hned za vedoucí trojici. Podobnou šanci propásl Michal Škurla, který se vůbec nerozjel. „Motor se rozlít‘, odtušil a připomínal své vyřazení z mezinárodních dvojic minulý týden. „Ta guma byla lepší, ale hlavně levnější!“

 

Josef Franc si počkal, až se vítězství dočkal

Eduard Krčmář vede desátou jízdu před Václavem Milíkem, Tomášem Suchánkem a Josefem Francem
Eduard Krčmář vede desátou jízdu před Václavem Milíkem, Tomášem Suchánkem a Josefem Francem

V závěrečných dvou pětinách se Václav Milík přesvědčil, že by trojka z desáté jízdy byla vskutku vstupenkou do finále. Rozjížďku s číslem třináct proměnil ve své velké sólo, které troubil od vylétnutí pásky až po odmávnutí šachovnicovou vlajkou v rukou Stanislava Klenovce. Ve stejném duchu si počínal i v devatenácté jízdě. Přesto však bylo jedenáct bodů málo.

Ovšem dvanáct bodů dostalo mezi čtveřici nejlepších nejen Tomáše Suchánka, ale i Josefa France, který také jedenkrát vyšel naprázdno. Pražan však měl závěr základní části přece jenom náročnější, začetl-li se do programu se jmény rivalů, kteří s ním stanuli u pásky.

Václav Milík gratuluje Eduardu Krčmářovi, aniž by ještě tušil, že právě tady přišel o finále
Václav Milík gratuluje Eduardu Krčmářovi, aniž by ještě tušil, že právě tady přišel o finále

V rozjížďce s číslem čtrnáct se dostal dopředu Matěj Kůs, jehož Josef Franc překonal až ve třetím okruhu, v jehož prvním výjezdu se mu podařilo proniknout do vedení. V osmnácté jízdě pro změnu zkušený šestatřicetiletý pražský rutinér narazil na Viktora Trofimova.

Ukrajinec se v oné chvíli mohl chlubit skalpem Tomáše Suchánka. Pardubičan však nebyl tak přesvědčivý po vylétnutí pásky. Nejprve musel ve druhé zatáčce podjet Hynka Štichauera. Poté na Viktora Trofimova dorážel až do cíle, nicméně zaknihoval další prohru, zatímco Viktor Trofimov se udržel na čele průběžné klasifikace.

Michell Hofmann, jedno z velkých překvapení závodu, vede před Ondřejem Smetanou, Patrikem Mikelem a Richardem Geyerem
Michell Hofmann, jedno z velkých překvapení závodu, vede před Ondřejem Smetanou, Patrikem Mikelem a Richardem Geyerem

Práh finálové rozjížďky měl mladý ukrajinský závodník překročit právě v osmnácté jízdě. V ní se ujal vedení Josef Franc. Za jeho záda se dostal Michell Hofman, jenž měl po prohře od Eduarda Krčmáře na sklonku čtvrté sérii poslední šanci na postup. Jenže v první zatáčce upadl a Viktor Trofimov se mu už nestačil vyhnout.

Miroslav Topinka vyřešil ošemetnou šlamastyku tím, že na startovní rošt repete pozval celou čtveřici. Josef Franc v ní zopakoval svůj povedený startovní manévr a po čtyřech kolech proburácel cílem jako vítěz. Dvanáct bodů mu dávalo finálovou jistotu, jíž měl i Viktor Trofimov, jenž se dnes skláněl teprve před druhým přemožitelem. Více bodů než on měl pouze Eduard Krčmář, který v závěru kácel jednu naději za druhou.

Michell Hofmann padající za zády Josefa France připravil horké chvilky i Viktoru Trofimovi
Michell Hofmann padající za zády Josefa France připravil horké chvilky i Viktoru Trofimovi

Slaňák měl už v prvním výjezdu bratru desetimetrový náskok na Michella Hofmanna, jemuž nakonec stejně jako Václavu Milíkovi chyběl na finále jeden bod. V sedmnácté jízdě pro změnu Eduard Krčmář odvedl Hynka Štichauera, čímž jej poslal na sedmou příčku závěrečné klasifikace. Jak již bylo řečeno, rozjížďka s číslem osmnáct dostala do finále Josefa France a Viktora Trofimova.

Viktor Trofimov ve finále právě přišel o vedoucí příčku
Viktor Trofimov ve finále právě přišel o vedoucí příčku

A až do konce základní části mohlo situaci zdramatizovat jen zaváhání Tomáše Suchánka. Avšak kdyby se Pardubičan obával soupeřů ze spodní poloviny výsledkové listiny, stěží by aspiroval na divokou kartu podniku ranku velké ceny. Čtyři kola se proto stala jen formalitou, po nichž s dvanácti body seznam finalistů uzavřel.

Josef Franc líčí průběh finálové rozjížďky:

„Neodpálil jsem špatně, chtěl jsem trojku víc než čtyřku. Dostal se tam Trofimov, bez kontroly se přetočil. Červený světlo nebylo, přišlo až pak. Na motorce jsem nic neměnil, snažil jsem se odpálit víc. Teď odjel Eda, ale nechal díru na lajně. Tak jsem toho využil a šel zase za svým snem.“

Diváci vytáhli deštníky a Josef Franc se usadil na čele opakovaného finále před Eduardem Krčmářem a Tomášem Suchánkem
Diváci vytáhli deštníky a Josef Franc se usadil na čele opakovaného finále před Eduardem Krčmářem a Tomášem Suchánkem

Pakliže jsme tady hovořili o překvapeních na úvod, o další se mohl postarat Viktor Trofimov ve finále. Po rychlém startu vedl už v první zatáčce o bezmála pět metrů, když se přetočil a upadl. Miroslav Topinka neměl důvod váhat a Ukrajince vyloučil. U pádu asistovala sanitka, ale Viktor Trofimov z ní nakonec vystoupil jen s rukou na pásce.

Repete vyneslo do čela Eduarda Krčmáře. „Myslel jsem, že mě budou objíždět a pustil jsem to na venek,“ zdůvodňoval, proč si hlídal spíše svou pravici. Jenže Josef Franc využil jeho méně krytou levici a úzkou skulinkou se protáhl do čela. A pak již mohl odpočítávat metry, které jej dělily od triumfu v závodě a jistoty startovního čísla sedmnáct při červnové SGP České republiky.

 

Hlasy z depa

Jako jeden ze stupínků ke svému triumfu musel Josef Franc v rozjížďce s číslem čtrnáct předjet Matěje Kůse
Jako jeden ze stupínků ke svému triumfu musel Josef Franc v rozjížďce s číslem čtrnáct předjet Matěje Kůse

„Je to můj ostrej‘ první závod, snažím se dohnat zimní zranění a honím fyzičku,“ připomínal Josef Franc svou prosincovou operaci krční páteře. „Už to ale nějak vypadá. Dnes to byl dobrej‘ trénink, kromě pár maličkostí je to dobře připravený. Nemá cenu se honit v jízdě, kde je člověk poslední. Jsem rád, že se vracím do svejch‘ starejch‘ mladejch‘ kolejí (smích).“

„Dobrý, jsem spokojenej‘,“ vyprávěl Eduard Krčmář. „Akorát ve finále. Myslel jsem, že mě budou objíždět, pustil jsem to tam a Pepa mě podjel. Jsem spokojenej‘. Škoda finále. Kdyby nebylo, vyhrál jsem.“

Tomáš Suchánek mohl želet jedině zadřeného motoru
Tomáš Suchánek mohl želet jedině zadřeného motoru

„Zezačátku dobře,“ reagoval Tomáš Suchánek na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dneska jelo. „Pak smůla, jak utneš starty, je to špatný. První byl raketovej‘, pak s Edou a Vencou mě startmaršál vyhnal z lajny. Musel jsem najít jinou kolej a vybral si blbou. To jsem promydlil. A finálovka, motor se totál rozletěl, takže doufám, že smůlu budu mít letos vybranou. Moc jsem toho zatím nejel, tohle byl druhej‘ závod.“

„Bylo to v prdeli,“ ulevil si Václav Milík. „První jízdu jsem zadřel motor, rozsekal se. Skočil jsem na Jawu, docela dobrá. Bodík mi scházel, mrzí mě to. S Edou jsem to dělal schválně napínavý, ale nevyšlo to.

Hynek Štichauer (žlutá) přišel o finále i díky prohře s Eduardem Krčmářem
Hynek Štichauer (žlutá) přišel o finále i díky prohře s Eduardem Krčmářem

„Zlatej‘ průměr,“ ohodnotil Hynek Štichauer svoje umístění. „Prostě to tak bylo, tak to vyšlo. Chyběly dva body na finále, ty dva body jsou někdy důležitý. Špatný to nebylo, ale jsem sedmej‘. Co k tomu říct? Kousíček tomu chyběl.“

Nejvíce bodů nasbíral Eduard Krčmář, který na snímku vede před Václavem Milíkem a Josefem Francem
Nejvíce bodů nasbíral Eduard Krčmář, který na snímku vede před Václavem Milíkem a Josefem Francem
FIN
1. Josef Franc, Praha 3 3 R 3 3 12 1.
2. Eduard Krčmář, Slaný 2 3 3 3 3 14 2.
3. Tomáš Suchánek, Pardubice 3 3 1 2 3 12 E
4. Viktor Trofimov, UA 3 2 3 3 2 13 X
5. Václav Milík, Pardubice E 3 2 3 3 11
6. Michell Hofmann, D 3 2 3 2 1 11
7. Hynek Štichauer, Pardubice 2 2 3 1 2 10
8. Matěj Kůs, Praha 1 1 2 2 1 7
9. Michal Škurla, Praha 2 2 E 2 0 6
10. Ondřej Smetana, Praha 2 X 2 0 2 6
11. Mark Helmhout, NL 1 1 2 0 2 6
12. Patrik Mikel, Březolupy 1 1 1 1 1 5
13. Michal Dudek, Slaný 1 0 1 1 0 3
14. Henk Koonstra, NL E 0 1 1 1 3
15. Filip Hájek, Praha 0 1 0 0 0 1
16. Richard Geyer, D 0 0 0 E M 0
Viktor Trofimov vedl ve finále jen do prvního výjezdu
Viktor Trofimov vedl ve finále jen do prvního výjezdu

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček

Josef Franc si z Prahy odvážel vítězství
Josef Franc si z Prahy odvážel vítězství

Petr Chlupáč nesestoupil z nejvyššího stupně pódia

Praha – 9. dubna
Velkou vyrovnaností se vyznačoval úvodní díl šampionátu stopětadvacítek na krátké dráze, jenž dnes krátce po obědě předcházel Prague Open. Celkem pět závodníků se po základní části dostalo do rozpětí jednoho jediného bodu. Petr Chlupáč se v rozjížďce s číslem třináct musel sklánět před Milanem Dobiášem. Nakonec však závod, jejž Tomáš Topinka za pultem rozhodčího dokázal uskutečnit za rekordních padesát minut, vyhrál a potřetí během deseti dnů stanul na nejvyšší stupníku pódia. Ve finále A musel ale startovat dvakrát, protože Daniel Šilhán zachytil o zadní kolo Pavla Kuchaře a upadl. Odřel si prst, ale pohár za třetí místo byl jeho. Při repete měl pád také Pavel Kuchař, který si však doběhl pro body za druhé místo.

Pavel Kuchař, Petr Chlupáč a Daniel Šilhán na stupních vítězů
Pavel Kuchař, Petr Chlupáč a Daniel Šilhán na stupních vítězů

 

Tlačenice na áčko

Milan Dobiáš (modrá) útočí na Daniela Šilhána
Milan Dobiáš (modrá) útočí na Daniela Šilhána

Šampionát na krátké dráze začal s dvanácti závodníky. Kromě zraněného Jana Kvěcha jsme museli oželet i dalšího z okruhu favoritů. „Má důležitej‘ hokejovej‘ zápas,“ vysvětlil Ladislav Šifalda neúčast svého syna Filipa. „A naší prioritou je dlouhá dráha a dvěstěpadesátky.“

Nicméně ani za těchto okolností neservírovali kolibříci nudnou podívanou. Hned na úvod se František Klier vítězstvím před Sindy Weber vypravil za obhajobou svého doposud životního výsledku z poháru minulé úterý. Z něho měl co napravovat Daniel Šilhán, který ve druhé jízdě odvedl Milana Dobiáše, aby posléze Chabařovičanovy výsledky odvracel až na cílovou metu.

Pavel Kuchař má za sebou Michala Bašteckého
Pavel Kuchař má za sebou Michala Bašteckého

Seznam vítězů úvodní série rozšířili ještě Pavel Kuchař a Petr Chlupáč, který v rozjížďce s číslem čtyři připravil o vítězství stále se lepšícího Lukáše Vintera, na něhož se mu podařilo odstartovat. Nicméně honička o finále A teprve startovala. A nabrala tempo, které mohlo směle konkurovat Tomáši Topinkovi ženoucímu mítink stylem japonského rychlovlaku ve snaze nenabourat časový harmonogram Prague Open.

Petr Chlupáč rozehrál závod triumfem před Lukášem Vinterem a Bruno Thomasem
Petr Chlupáč rozehrál závod triumfem před Lukášem Vinterem a Bruno Thomasem

V rozjížďce s číslem pět své aspirace zvýšil Milan Dobiáš. Svými pěti body srovnal krok s Františkem Klierem, aby jejich zisk bodů vzápětí vyrovnala Sindy Weber v šesté jízdě opakované vinou pádu Bruno Belána. Trojku k úvodní dvojce dodal v rozjížďce s číslem sedm také Lukáš Vinter.

Jediným neporaženým po dvou sériích byl Petr Chlupáč. Když po skvělém startu v osmé jízdě porazil Pavla Kuchaře, ten se rovněž posunul na pětibodovou hranici. Petr Chlupáč však zašel ještě dále. V rozjížďce s číslem deset před sebe nepustil bojovného Milana Dobiáše a protáhnul sérii své neporazitelnosti o další zářez.

Sindy Weber má za sebou Jaroslava Vaníčka a Bruno Thomase
Sindy Weber má za sebou Jaroslava Vaníčka a Bruno Thomase

Spolu s ním se do áčka hrnuli i další závodníci. Pavel Kuchař, jenž se v deváté jízdě srdnatě pral s Lukášem Vinterem, dokud je bok po boku nezastavila šachovnicová vlajka. Pavel Kuchař byl přece jen na metě o chvilku dříve, takže srovnal sedmibodový zisk svého klubového kolegy.

Lukáš Vinter vede před Michalem Bašteckým
Lukáš Vinter vede před Michalem Bašteckým

Sedm bodů měl i Milan Dobiáš. A na stejnou hranici se vzápětí posunul také Daniel Šilhán. V rozjížďce s číslem dvanáct na něho sice odstartoval Bruno Thomas. Jenže jablonecký závodník ho ve druhém oblouku ukázkově podjel. A Němec měl až do cíle plnou hlavu starostí s dravým Michalem Bašteckým, jichž se zbavil až průjezdem do cíle.

 

Apoteóza vyrovnanosti

Bruno Thomas, letošní nováčekna českých oválech, v akci
Bruno Thomas, letošní nováčekna českých oválech, v akci

Na rozdíl od pohárových klání minulého týdne v Praze a v Divišově se dnes Petr Chlupáč dočkal své první porážky. Uštědřil mu ji Milan Dobiáš v rozjížďce s číslem třináct, přičemž základem Chabařovičanova úspěchu se stal povedený start.

Ironií osudu se stalo, že se Milan Dobiáš za svou ojedinělou porážku Petra Chlupáče nedostal do finále A, zatímco Petr Chlupáč ano, přestože je v konečné klasifikaci základní části dělil pouhopouhý jeden bod! Mezi nejlepší trojicí nakonec nebyl ani Lukáš Vinter, byť se hladkým vítězstvím v rozjížďce s číslem čtrnáct také posunul na deset bodů.

Jan Jeníček (modrá) míří k vítězství ve finále D před Bruno Thomase
Jan Jeníček (modrá) míří k vítězství ve finále D před Bruno Thomase

Pavel Kuchař totiž stylem mezikontinentální střely ovládl rozjížďku s číslem patnáct, aby zaknihoval jedenáct bodů. A vzápětí si ve stejném duchu počínal také Daniel Šilhán. Toho sice zdobilo v tlustých uvozovkách jen desetibodové skóre. Avšak v konfrontaci s Milanem Dobiášem a Lukášem Vinterem mohl vytáhnout trumf jedné trojky navíc.

Sindy Weber vede finále C před Michalem Bašteckým a Bruno Belánem
Sindy Weber vede finále C před Michalem Bašteckým a Bruno Belánem

Program finálových rozjížděk rozehrál nejlépe Jan Jeníček. Útočícího Bruno Thomase před sebe nepustil ani v první zatáčce, ani v dalším průběhu jízdy. Sindy Weber musela dnes platit účet za vyrovnaný závod, protože osm bodů jí nestačilo na více než finále C. V něm si hravě poradila s Michalem Bašteckým a Bruno Belánem.

Krátce po startu béčka: zleva František Klier, Lukáš Vinter a Milan Dobiáš
Krátce po startu béčka: zleva František Klier, Lukáš Vinter a Milan Dobiáš

Milan Dobiáš profitoval z povedeného startovního manévru rovněž ve finále B. Lukáš Vinter a František Klier jej nedokázali ohrozit. Zato v áčku se děly věci! Petr Chlupáč sice zamířil neomylně dopředu, jenže Pavel Kuchař a Daniel Šilhán se po něm vrhli jako vlci po kořisti.

Daniel Šilhán končí finále A pádem
Daniel Šilhán končí finále A pádem

Jenže ve druhém okruhu zavadil Daniel Šilhán ve druhém oblouku o zadní kolo Pavla Kuchaře a poroučel se k zemi. Naštěstí z oválu odešel po svých a doktor Kuba jej podpíral spíše symbolicky. Nad odřeným prstem jen mávnul rukou stejně jako lékař, protože chirurgické stehy nebyly třeba.

Pavel Kuchař si nakonec doběhl pro body
Pavel Kuchař si nakonec doběhl pro body

Při opakování se Petr Chlupáč znovu dostal do vedení, ale ani tentokrát nebyl jeho povedený start jedinou povedenou událostí. Ve druhém oblouku třetího kola totiž upadl. Nyní se červené vlajky nezvedaly a on si za mohutného potlesku přítomných doběhl pro čtyři body, jelikož na rozdíl od Speedway Mini Cupu se při mistrovství republiky body ve finále A zdvojují i nadále.

 

Daniel Šilhán ve finále A zachytil o zadní kolo Pavla Kuchaře
Daniel Šilhán ve finále A zachytil o zadní kolo Pavla Kuchaře
D C B A TOT
1. Petr Chlupáč, Praha 3 3 3 2 6 17
2. Pavel Kuchař, Praha 3 2 3 3 4 15
3. Daniel Šilhán, Liberec 3 1 3 3 X 10
4. Milan Dobiáš, Chabařovice 2 3 2 3 3 13
5. Lukáš Vinter, Praha 2 3 2 3 2 12
6. František Klier, Mšeno 3 2 1 2 1 9
7. Sindy Weber, D (ACCR) 2 3 1 2 3 11
8. Michal Baštecký, Praha 2 2 1 2 2 9
9. Bruno Belán, Praha 1 1 3 1 1 7
10. Jan Jeníček, Pardubice 1 1 2 1 3 8
11. Bruno Thomas, D 1 X 2 1 2 6
12. Jaroslav Vaníček, Praha 1 2 1 1 1 6

 

Milan Dobiáš sice jako jediný letos porazil Petra Chlupáče, avšak na finále A to přesto bylo málo
Milan Dobiáš sice jako jediný letos porazil Petra Chlupáče, avšak na finále A to přesto bylo málo

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček

7

Radek Hutla: „Ledy jsou nejhezčí svezení na motorce!“

Přelouč – 30. března
Zůstat pouze v Čechách, jeho závodní sezóna by se letos smrskla na pouhopouhý jeden jediný víkend. Klimatické podmínky mírné zimy nutí ledaře polykat kilometry za řidítky svých automobilů a on v tomto ohledu není výjimkou. Přesto si nedokáže představit, že by se věnoval jiné motocyklové disciplíně. Radek Hutla o tom přesvědčí naše čtenáře osobně, jelikož poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

 

speedwayA-Z: „Poslední tři roky provází zimu v Čechách zelené louky se sedmikráskami a rtuť teploměru zahřívaná neustále svítícím sluníčkem se dostává do opačného spektra, než by pravověrný ledař očekával. Jsi přesvědčený, že sis vybral správný motocyklový sport? Přece jenom dragstery nepotřebují zamrzlý rybník.“

Radek Hutla poskytl exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z
Radek Hutla poskytl exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z

Radek Hutla: „Já vím, ale jak jsem už několikrát uved‘, draky mi znechutila paní Kneblová. V nich jsme se už nařádili a navyhrávali dost. A byl nejvyšší čas odejít. Pro mě jsou ledy vyhovující už jen, že přes léto můžu vydělat peníze, ale přes zimu není, co dělat. Zkoušel jsem je už zamlada a nešlo mi to. Dodneška říkám, že je to nejhezčí svezení na motorce. Tak proč u toho nějakej‘ pátek ještě nevydržet?! Příští sezónu uvažujeme o Rusku a ruský lize, která se bude rozšiřovat o evropský týmy. Jel by to mladej‘, ne já, ale kdybych jel s ním na soustředění, přemejšlel bych, jestli si motorku vzít s sebou nebo jet závody jen u nás. Ale vím, že mně to nedá a motorku si vezmu, i když upřednostním Lukáše, kterej‘ je vzhledem k věku perspektivnější než já.“

 

speedwayA-Z: „Odstartoval jsi ledařskou sezónu už v prosinci, kdy jsi nemohl chybět v partě, která zamířila na jezera v okolí švédského Strömsundu. Co vlastně obnáší vzít si motorky a vyrazit směrem na sever?“

Nic nejde brát vážně - ani ledová plochá dráha
Nic nejde brát vážně – ani ledová plochá dráha

Radek Hutla: „Mít peníze a auto, který tam dojede. Moje Iveco je už po smrti, takže jsme jeli s Peckou jeho Mercedesem. Zjistili jsme, že je taky těsně před smrtí. Najížděli jsme na loď a museli zastavit na šikmým nájezdu. Před náma zastavil Růžan, Pytlas (přezdívka Luboše Pytlouna – pozn. redakce) se lek‘ a dupnul na brzdu. Bouchla brzdová trubka a jak se ještě leknul, utrh‘ ruční brzdu. Sjeli jsme z lodi, trubku jsme odpojili a zaslepili, a dál se jelo na tři kola. Soba jsme nepotkali, byl jsem ve Švédsku potřetí a viděl jsem soba akorát plyšovýho. Nejdřív jsme byli ubytovaný u Stefana Svenssona a jezdilo se na stadiónu v Gävle. Dojížděli jsme tam každej‘ den ráno. Super, měli jsme auto s pluhem, kropičku, všechno za rozumný peníze. Trénovali jsme tři, čtyři dny, pak jsme přejeli do Strömsundu na klubovnu k MC Eis speedway. Jezdilo se na jezeře, kde nám pomáhal táta Jimmyho Olsena. Vždycky přijel s autem a traktorem, půjčili čerpadlo, když jsme to rozbili, abychom to zalili vodou. Super, měli jsme dvě dráhy. Nestálo to nic, nejlepší platidlo ve Švédsku je rum, tím jsme to všechno uplatili. Ale od Stefana jsme ještě jeli do Wilhelminy, tam bylo dvoudenní oficiální soustředění švédský a finský reprezentace. To nemělo chybu, jezdců bylo hodně. Bylo mínus dvaadvacet, masakr, foukal víte, ale my s Peckou měli altán s plachtou, takže jsme se schovali. Jediný, co nás překvapilo, že na nás při vyúčtování vybafli 2400 euro. Poslali jsme tam starýho Tondu s Růžanem a nějakým rumem a ukecali to na tisíc, to už bylo přijatelný. A pak jsme se zase vrátili do Strömsundu. Ve Švédsku jsem byl ještě jednou, Pecka měl jet mistrovství světa, ale volal, že z rodinnejch‘ důvodů nemůže. Ta cesta je hrůza, jen čtyři sta euro jsme dali za loď tam a zpátky. A kde máš naftu? Proto jsem volal Andrejovi a nabíd‘ mu to. Já jel jen jako doprovod a vzal si motorku jen, že si zatrénuju. Jezdil jsem jeden den, motorka nejela. Až doma jsem přišel, že byl rozjeblej‘ kabel od svíčky a šlo to do kostry. A motorka se vyzkoušela až tady na Pohraňáku před závodem v Chrastný.“

 

speedwayA-Z: „Zkraje roku nic nenasvědčovalo, že bychom se měli po třech letech dočkat závodů na ledě. Jenže mrazy vykřesaly přece jenom jiskřičku naděje. V Hamru na Jezeře se sice závodit nedalo, avšak řešení nabídla sousední Chrastná. Třemi triumfy jsi zamířil na pódiu, ale nakonec sis domů vezl naraženou ruku a černého Petra…“

Pád v poslední jízdě v Chrastné mu vzal naději na medaile v domácím šampionátu jednotlivců
Pád v poslední jízdě v Chrastné mu vzal naději na medaile v domácím šampionátu jednotlivců

Radek Hutla: „Tam byl průšvih, že mi ve čtvrtý jízdě odešla přední vidlice. Úplně se rozpad’ vnitřek, viděl jsem to, až jsem odstartoval a koukal, jak se motorka zvedá, že jsou ohnutý vidlice. Poslední jízdu jsem jel na rezervní motorce, nebyl jsem na ní zvyklej‘ a nemoh‘ se vejít do zatáčky. Odstartoval jsem, ale nezahnul a propad‘ se na třetí místo. Věděl jsem, že motorka na to má a řek‘ si, že je nebudu plašit. A nechám to na poslední zatáčku. Z výjezdu jsem už trefil kolej, co byla zahrnutá tříští a šel jsem. A bylo po finále! Není ale ještě všem dnům konec.“

 

speedwayA-Z: „Druhý den jsi spojil své síly s Janem Pecinou. V Holicích jste v soutěži dvojic byli bezesporu favority, jenže triumf vám nakonec protekl mezi prsty. To je sakra smůla, když zima trvala všeho všudy týden a tys během dvou dnů přišel o dva domácí tituly, že?“

Radek Hutla v akci
Radek Hutla v akci

Radek Hutla: „Bohužel, kdo nepadá, nezrychlí. Ale bohužel jsme každej‘ upadli jednou a to už bylo moc. To je život, tak to bejvá. Zaplaťpánbůh, že se to odjelo aspoň to. Lidí přišlo dost a myslím, že bylo na co koukat. Hlavně v Chrastný, kde pádů bylo dost a diváci si přišli na svý.“

 

speedwayA-Z: „Na začátku února sis sbalil svoje ledařské saky paky a zmizel jsi v Rusku. Jaké to je nasednout do svého VW Sharan a vydat se několik stovek kilometrů na východ?“

S Janem Pecinou měl titul ve dvojicích na dohled
S Janem Pecinou měl titul ve dvojicích na dohled

Radek Hutla: „Nesehnal jsem dodávku, na poslední chvíli z nouze ctnost, měl jsem zrovna sharana po větší opravě a rozhod‘ se, že pojedu s ním. Mám ho na LPG, modlil jsem se, ať ho v Polsku a Rusku maj‘. Plyn byl nakonec všude, takže cesta přišla jen na pár tisíc. V Rusku je plyn mezi pěti a šesti korunama, tankuješ plnou za 270 korun. Vlek s plachtou jsem si půjčoval v Břehách shodou okolností od vnuka bejvalýho plošináře Jardy Machače. Naložili jsme motorky, vyhodili prostřední sedačky, kde jsem udělal spaní a jelo se. Musím říct, že se to cestování v sharanu dalo, v osobáku by to nešlo, ale tohle je větší auto. A v tom porovnání a ceny za pohonný hmoty to byla nejlepší volba. Po zkušenostech z minulejch‘ let jsme věděli, co mám mít za papíry, takže jsme projeli bez problémů. Na ruskejch‘ hranicích jsme stáli dvě hodiny oproti třinácti před dvěma lety. Tam jsme jeli osmačtyřicet hodin, bylo to tři tisíce kilometrů, jeli jsme s přestávkama na tankování a občas kafe. Jsem línej‘ řídit, řídil mechanik Honza Machač, hodně odřídili i Modus a Růžan. Silnice jsou čím dál lepší, až to Togliatti výrazný zlepšení. Ale výrazný! Kam se my na ně serem‘! Policajti nás stavěli několikrát, ale ani jeden problém. Řekli jsme, že jedeme na závody, tak jen mávli rukou. Jednou Modus měl test na alkohol stylem, ať dejchne na policajta, trubičky se tam moc nevedou. Jinak se dejchá do beranice, ale tenhle policajt neměl ani tu, tak Modus dejchal rovnou na něj.“

 

speedwayA-Z: „V Togliatti jsi v roli náhradníka českého týmu vlastně nahradil svého syna Lukáše. Na ovál jsi nakonec nevyjel, ale jak jsi prožíval boj bratří Klatovských o obhajobu loňských stříbrných medailí?“

Český nároďák na nástupu v Togliatti
Český nároďák na nástupu v Togliatti

Radek Hutla: „Byly to nervy! Měl jsem tušení, že to nebude sranda. Švédi maj‘ za prvý dobrej‘ tým, za druhý jsou čím dál lepší. A loni ukázali, že jsou hodně dobrý, ale tím, že byli mladý, skončili čtvrtý. Letos se zklidnili, takže obhajoba nebyla sranda, i když to ve finále bylo jen o pár bodů. Doufejme, že až se na podzim vrátí Lukáš ze Zélandu, zlepší se to. Chtějí rozpis, aby od příštího roku jeli všichni tři. Pokud bude takhle změna, mohlo by to bejt‘ pro nás k lepšímu. I letos všechny týmy střídaly kromě nás. To ale bylo jasný, že já bych moh‘ porážet jen Švýcary.“

 

speedwayA-Z: „V Rusku jsi zůstal, jen jsi s ledařskou partou popojel na místní poměry kousek do Ufy. Čekal tě šampionát Evropy, v němž jsi skončil čtrnáctý.“

Český čtyřlístek v Ufě
Český čtyřlístek v Ufě

Radek Hutla: „Když jsem viděl rozpis, docela jsem se cejtil. Bylo hodně jezdců, co byli ve Švédsku na soustředění a já jim bez problémů stíhal. Ale oni maj‘ výhodu, že jdou ligu, a maj‘ kde trénovat. Kdežto my měli pauzu, byli jsme tam před Vánocema a v Rusku jsme jeli v půlce února. Fyzička špatná, i s lidma, co jsem si myslel, že je mám bez problémů na lopatě, jsem prohrál. Tím jsem byl zklamanej‘, ale co se dá dělat?! Je vidět, že je nutný jezdit, jezdit a jezdit. Modus jel s náma jako mechanik s tím, že když to dobře dopadne, udělali by z něj náhradníka aspoň kvůli penězům. A tři dyn před závodem jsme se dozvěděli, že má startovní číslo čtrnáct. Řekli jsme mu to, až když jsme přijeli na stadión. Takže mu spadla brada a dostal průjem. Tonda mu půjčil svou motorku, což bylo domluvený předem. Bylo to něco jinýho než jeho veterán, ale Modusovo heslo výpravy bylo, že není důležitý vyhrát, ale porazit Růžičku, což se mu oba dny povedlo. Ale jednou přejel čáru a byl vyloučenej‘. A aby se Robert nenechal zahanbit, druhej‘ den mu to ve finále vrátil. Bylo to perfektní, v paneláku jsme si v šestým patře za super peníze pronajali celej‘ byt. Vezli jsme hromadu jídal, ale víceméně jsme ani nevařili, nebylo proč. Všechno bylo levný, byla to pěkná zimní dovolená. V sobotu byl trénink, odtrénovali jsme, nechal jsem vlak odpřaženej‘ u zdi u depa. Vrátili jsme se a Tonda povídá, že vlek je na odtahovce. Vylez‘ jsem ven a říkám, co to je, ale borec ho už sundával. Šéf tam je Mustafin, všimnul si, že vlek je s českým číslem, došlo mu, že je náš, a zařídil, ať ho daj‘ zase dolů.“

 

speedwayA-Z: „V Čechách zima nabrala podobu předčasného předjaří, sníh byl opravdu jen sporadický, mráz prakticky žádný, takže jsi sezónu uzavřel na pouťáku v Assenu. Jaké to tam bylo?“

V depu s Robertem Růžičkou
V depu s Robertem Růžičkou

Radek Hutla: „Celou dobu jsem tvrdil, že do Assenu pojedu jako mechanik Růžana. Už jsem si řek‘, že na to letos seru. Jelikož lidi ubejvaj‘, hlavně ty mladý, rozpis je pro čtyřiadvacet, najednou zjistili, že nemaj‘ závodníky. A tak šáhli po starších ročnících. Asi tři dny před odjezdem jsem se stavil na Zlatý přilbě a nechal se ukecat, ať jedu. Nelitoval jsem, dráha to je perfektní. Aspoň jsem se svez‘, ale nebylo to dle mejch‘ představ. První dvě jízdy jsem dojel druhej‘ a šel dál. Pak jsem upad‘, přední guma byla unavená. Přišel jsem o možnost dalšího postupu a bylo to.“

 

speedwayA-Z: „Absence umělého oválu byla bolavou patou českých ledů již v éře Milana Špinky, ale za současných klimatických poměrů se stává ještě větším problémem. Jak tuto problematiku vnímáš coby pořadatel závodů v Mělicích, které se již tři roky nemohly konat? A to ani na louce, což byla rovněž jedna z alternativ.“

Radek Hutla v akci
Radek Hutla v akci

Radek Hutla: „Určitě existuje už několik projektů, byly minimálně na papíře. Jeden u Kolína, jeden u Pardubic, ale všechno ztroskotalo na penězích. Závody v Mělicích holt budou, když bude zima a bude led. Takže kdy se dočkáme dalšího ročníku, nikdo neví. Chtěl jsem od města Přelouče, aby mi poskytli do pronájmu pozemek, kterej‘ je jejich a není využívanej‘, ale nebyla ta pravá vůle. Bylo mi řečeno, že pokud by to bylo na hlíně, led by roztál dřív než na rybníku. Což je asi pravda, že na zemi to taje dřív. Pokud bych měl možnost pozemku k pronájmu, nebál bych se tam něco takovýho vybudovat, ale při těch zimách, co jsou, jsem od toho ustoupil. V dnešní době bys musel něco koupit.“

 

speedwayA-Z: „A jak to bude dál? Jak se budeš vyvíjet jako závodník na ledové ploché dráze, a kam podle tvého soudu bude tato disciplína u nás dále směřovat?“

U ploché dráhy by Radek Hutla rád zůstal ještě pár let - nejlépe coby závodník
U ploché dráhy by Radek Hutla rád zůstal ještě pár let – nejlépe coby závodník

Radek Hutla: „Já doufám, že se k nám zimy zase vrátěj‘, aby jezdci přibejvali a ne ubejvali. Když se taky jelo sedm závodů, lidi měli důvod přibejvat, teď je to obráceně. Co se týče mě, rád bych u toho pár let vydržel buď jako jezdec nebo mechanik. I když doufám, že jako jezdec, na což budu muset zhubnout. Lukáš se vrátí koncem října a tak nějak se budeme chystat na odjezd do Ruska, pokud se něco podstatnýho nezmění. Nevíš, může tě třeba přejet auto.“

 


Radek Hutla děkuje:

9„Za finanční podporu Motobikes Bylany, za přípravu motocyklů tátovi.“


 

 

Při útoku zvenčí na Lukáše Volejníka
Při útoku zvenčí na Lukáše Volejníka

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Antonín Škach, Radek Hutla a jeho archív

Radek Hutla v akci
Radek Hutla v akci