v neděli, 10. dubna od 10 hodin začíná na plochodrážním stadionu, respektive na nově vybudované malé dráze v délce 135 metrů, která se nachází uprostřed plochodrážního stadionu ve Slaném nábor mladých příznivců ploché dráhy ve věku 8 – 13 let.
Plochodrážní školka se nazývá Štancl Speedway Academy a budeme se snažit mládež naučit kouzlu ploché dráhy. Každý, kdo tento sport viděl, je to sprinterská motoristická disciplína a dá se přirovnat v atletice běhu na krátkých tratích, kde je potřeba odvahy, výbušnosti, rychlého předjíždění, perfektní znalost jízdy na plochodrážní motorce a navíc bez brzd. Ale všemu se dá naučit, plochodrážní smyk je vlastně brzda. Ale než začneme jezdit smykem, bude potřeba vyzkoušet mládež, zda umí jezdit alespoň na kole, aby uměla držet na motorce rovnováhu, která je velice potřebná pro tento sport. Mladým nadějím ukážeme, jak by měly na motocyklu sedět, jak držet řídítka a vše potřebné pro jízdu.
K prvním jízdám budou mladíci potřebovat přilbu alespoň na kolo, nerozbitné brýle, prstové rukavice, pevné dlouhé kalhoty a silnější bundu, vyšší kotníčkové pevné boty. Je potřeba, aby své ratolesti přivedli rodiče nebo jejich zástupce, který nám podepíše, že souhlasí, aby se zúčastnil školky a jízdy na sportovní motorce v uzavřeném prostoru stadionu.
K vlastní jízdě na malé dráze máme k dispozici dvě speciálně malé plochodrážní motocykly, které jsou přesnou kopií velkých plochodrážních motocyklů, ale jen s motory o obsahu 125 ccm. Tyto motocykly vyrábí česká firma SHUPA z Prahy a my máme tyto dva motocykly s veškerým servisem zajištěny na celou sezonu.
Na zřízení plochodrážní školky mi pomohl plochodrážní klub AK Slaný, firmy SHUPA, TOI TOI a CASTROL.
Od skončení mé sportovní kariéry už uběhlo mnoho vody, přesto oproti našim výsledkům plochodrážní sport upadá. Tak, jak se dnes příznivci sportu koukají na sportovní televizní přenosy v biatlonu, tak byla plochá dráha na televizních obrazovkách v osmdesátých letech minulého století.
Proto jsem se rozhodl založit Štancl Speedway Academy a snažit se vychovat nové talenty na ploché dráze. Byli jsme země, která vyráběla plochodrážní speciály jako jediná na světě. Proto bych chtěl poděkovat firmě SHUPA, která vyrábí tyto malé plochodrážní motocykly, na kterých by nové mladé naděje mohly obnovit naše bývalé úspěchy.
Jiří Štancl
zasloužilý mistr sportu
trenér sportovního centra mládeže zajišťující reprezentaci na ploché dráze o obsahu 125 + 250 ccm
Minulý týden konečně začala ostrá závodní sezóna nejen v Čechách, ale i na Slovensku. A kdo se vypravil do Prahy, Divišova či Žarnovice, určitě neodcházel zklamán. Závodníci obou národů se představili v akci rovněž na zahraničních kolbištích. Za smolaře by mohl být směle označen Martin Vaculík, jehož trápily technické problémy nejen u motocyklů, ale i dodávky. Vrch má ovšem v tomto ohledu Zdeněk Holub, jenž v pátek v Peterborough ujel jen pár metrů a přišel o sobotní Prague Open. Celým minulým týdnem vás provede další díl tradiční kompilace magazínu speedwayA-Z, byť kvůli krátké dovolené vydavatele na slovenském Tekove vychází místo pondělku až ve středu.
Jeden Pražan exceluje, druhý má sakramentský pech
Čtvrtek vypadal na skvělý večer pro Matěje Kůse. Pražan přijel spolu se svým Newcastle k duelu Tyne/Tees Trophy do důvěrně známého prostředí v Redcaru. Rozjížďku s číslem tři vyhrál, ob čtyři jízdy později byl v cíli druhý za svým kolegou Ludvigem Lindgrenem. Jenže po rozjížďce s číslem osm musel být závod vinou dešťových přívalů ukončen za stavu 18:30, který se ovšem nepočítá. Suma sumárum pro Matěje Kůse pět bodů s jedním bonusem (3 2).
Zato Apríl byl hodně smolný pro Zdeňka Holub. „V Peterborough jsem dojel jenom do první zatáčky svý první jízdy,“ povzdechl si. „Dál už jsem bohužel nedojel…“ V ní jej totiž poslal na zem domácí Michael Palm Toft, čímž pro pražského juniora závod skončil. Peterborough nakonec domácí podnik ligového poháru vyhrál 64:26, avšak českého diváka spíše zajímá zdravotní stav Zdeňka Holuba.
Původní podezření na frakturu klíční kosti se zaplaťpánbůh nepotvrdilo, nicméně Pražan je hodně potlučený. Včera večer musel rezignovat na Prague Open, v němž se v sobotu pojede minimálně o sedmnáctku v české velké ceně. „Bohužel jo,“ potvrdil magazínu speedwayA-Z svou absenci. „Ještě nezvednu ruku.“
Že naděje na udržení ploché dráhy v Plymouthu ještě žije, potvrdil páteční pouťák mezi týmy Somerset Select a Plymouth Select. Skončil 58:35, ale Zdeněk Simota dobyl jen dva body (0 1 1 0 0).
Matěj Kůs exceloval i v neděli, kdy Newcastle doma v rámci Tyne/Tees Trophy porazil Redcar mohutným skóre 61:29. V rozjížďce s číslem tři se mezi Pražana a jeho vítězné kolegu Lewise Rose dostal Jonas B. Andersen, ale od té doby Matěj Kůs neprojel cílem jinak než jako první. Inkasoval tedy deset bodů (1 3 3 3).
S vypůjčenou dodávkou z Toruně do Gorzowa
Seriál Speedway Best Pairs pro letošní rok opustil platformu národních družstev a soutěží v něm sponzorské týmy. Ani tentokrát v něm nefiguruje žádný Čech, nicméně Martin Vaculík je v sestavě Boll Teamu spolu s Nielsem Kristianem Iversenem a Patrykem Dudkem.
Přes barážovou rozjížďku se při ouvertuře v Toruni dostali do finále, v němž však Martinu Vaculíkovi shořela spojka, takže dojel poslední. Vítězství si odvážel Monster Energy Team ve složení Greg Hancock – Chris Holder a Pawel Przedpelski.
Technická smůla slovenského závodníka pokračovala, když si jeho dodávka v neděli ráno ani neškytla. Aby se dostal na Memoriál Edwarda Jancarze do Gorzowa, musel si vypůjčit vůz od svého toruňského kolegy Adriana Miedzinskeho.
V závodě se díky deseti bodům v základní části dostal do semifinále, v němž dojel druhý za Bartoszem Zmarzlikem. Finále posléze přineslo výsledek: Patryk Dudek, Bartosz Zmarzlik, Matej Žagar a Martin Vaculík.
Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Žarnovica – 3. dubna
Slováci nevstupovali do test matche proti takřka kompletnímu českému juniorskému nároďáku v úloze favorita. A vskutku Michal Škurla s Ondřejem Smetanou dostali naši trikolóru do čela průběžné klasifikace velkým sólem už v rozjížďce s číslem jedna. Avšak Slováci dali rázně najevo, že během zimní přestávky neseděli doma se založenýma rukama. Když Michal Tomka zvládl strhující duel s Eduardem Krčmářem v páté jízdě ve svůj prospěch, zůstali domácí jen o dva body pozadu. České družstvo vzápětí opět poodskočilo, ale když Ján Daniel osnoval žolíkový útok, Fritz Wallner s Patrikem Búrim inkasovali maximum na úkor Eduarda Krčmáře a Martina Mejtského. Podobné tomu bylo i vzápětí v rozjížďce s číslem jedenáct. Ondřej Smetana se dušoval, že Michala Tomku na metě uštval, nicméně rozhodčí přiřknul vítězství slovenskému juniorovi. Jeho kouč tím pádem nedostal možnost taktizovat a po dvou remízách a závěrečném 4:2 naši borci vyhráli o sedm bodů, čímž svým hostitelům oplatili porážku z loňského května.
Ojedinělý český triumf 5:1 otevírá skóre
Meteorologové slibovali nádherný víkend a skutečně nelhali. Sluníčko sprchovalo svými hřejivými paprsky celé Slovensko a rtuť teploměru se nestyděla olizovat dvacítku. Skvělé počasí lákalo k závodům tím spíše, že od posledního plochodrážního podniku, jímž byla na sklonku srpna Zlatá přilba SNP, proteklo Hronem již notně kubíků vody.
Oba, dalo by se směle říct dnes už tradiční soupeři, museli improvizovat se svými sestavami, avšak změny šly k lepšímu a opticky utkání vyrovnávali. Ján Daniel se nakonec nedočkal Adama Čarady a tak povolal Fritze Wallnera, jehož úterní pád na pražské Markétě neměl naštěstí vážnější následky. A protože Patrik Mikel ulehl s angínou, jeho místo v sestavě Lubomíra Vozára zaujal Martin Mejtský.
Premiérový ostrý start žarnovické sezóny anno domini se stal kořistí domácího Michala Tonky. Michal Škurla s Ondřejem Smetanou však byli těsně za ním a nenechali se zlomit, když se před slovenského juniora nedostali vnějškem první zatáčky. Hned v následujícím oblouku našel Michal Škurla cestu do čela a otevřel přitom prostor i pro svého kolegu.
Triumf 5:1, který poslal Čechy na hrot průběžné klasifikace, byl však na dlouhou dobu posledním, a jak se nakonec ukázalo pro hostující družstvo také předposledním. Nastal totiž čas remíz. Eduard Krčmář sjel před rozjížďkou s číslem dvě z depa na ovál. Po protilehlé rovince si vyzkoušel start. Zastavil u svého otce Eduarda, nechal si doladit nastavení motocyklu a pak odstartoval jako plochodrážní pánbůh.
Fritz Wallner a Patrik Búri byli rázem ti druzí, avšak Martin Mejtský si na nedostatek děje druhé jízdy stěžovat nemohl. Než se dostal do cíle jako čtvrtý, upadl v první zatáčce a poté ještě jednou ve druhém kole. Jeho červenooranžová kombinéza musela být provizorně opravena šedou lepicí páskou.
Ve třetí jízdě zopakoval Michal Tomka svůj povedený start, avšak historie se opakovala, protože ho Michal Škurla objel už v první zatáčce. Bod při své oficiální závodní premiéře inkasoval Jakub Valkovič, na něhož se z Hronských Klačan přijelo podívat hodně jeho sousedů, zatímco Josef Novák vyšel naprázdno. Jeho otec Josef v depu smutně vyprávěl, že sezóna ještě ani nezačala a padesát tisíc proletělo komínem, protože se při jednom tréninku utrhnul píst a napáchal ve válci fatální škody.
Michal Škurla na téma svého třetího startu během čtyř jízd:
„V depu je to všechno narychlo, ale jinak dobrý.“
Rozpis zděděný po jadranské lize poslal Michala Škurlu na start čtvrté jízdy již potřetí. Na jury se dohodlo, že se úprava dráhy bude konat vždy po kvartetu rozjížděk. Pražan dostal na přípravu o dvě minuty navíc. Nestačily ani uplynout a on se po startu ujal vedení. Fritz Wallner byl ovšem vnějškem úvodní zatáčky rychlejší a sebral mu vedení. Michal Škurla s Ondřejem Smetanou ale uhlídali Patrika Búriho, jenž navíc odstoupil s prázdnou zadní pneumatikou.
Domácí publikum má spoustu důvodů k jásotu
Úvodní český triumf a následující tři smírné výsledky zakonzervovali české vedení na čtyřech bodech a před rozjížďkou s číslem pět byl stav 10:14. Nepředpokládalo se, že by rozjížďka s číslem pět na tom měla něco změnit. Sotva páska vystřelila k modré obloze, byl Eduard Krčmář ve vedení. Jenže za sebou měl Michala Tomku.
Slovenský junior zaútočil po vnitřku druhé zatáčky a posunul se před eso českého týmu. Eduard Krčmář se nenechal rozhodit z konceptu. Ve druhém okruhu šel ve druhém oblouku k vnitřní čáře, podjel Michala Tomku a na cílové rovince vyvezl ven.
Michal Tomka okamžitě osnoval odvetu. Hnal se dopředu po vnějšku první zatáčky třetího kola, ale Eduard Krčmář o něm dobře věděl a byl rychlejší. Jenže Slovák v následujícím oblouku naznačil útok vnějškem. A sotva Slaňák zareagoval, zlomil motocykl na vnitřek. Tudy se vrátil zpátky do čela a o pár sekund později si na svůj opasek připínal historicky první skalp Eduarda Krčmáře.
Michal Tomka komentuje své vítězství nad Eduardem Krčmářem:
„Srdce mi bilo! Jsem rád, že jsem ho porazil a můžu si odfajfkovat dalšího soupeře!“
Jásot tribun neznal mezí a byl zvýšen i faktem, že Ján Mihálik za sebou nechal Martina Mejtského a Češi vedli již jen o dva body. Jenže závod pokračoval a před rozjížďkou s číslem šest musel Jakub Valkovič utíkat do boxů pro náhradní motocykl. Ondřej Smetana spolu s Josefem Novákem odstartovali jako jeden muž.
Patrik Búri si to však se zdravou drzostí namířil rovnou mezi ně a v nájezdu do druhé zatáčky jej vedoucí pozice musela oslovovat pane. Další remíza následovala hned v rozjížďce s číslem sedm, v níž Eduard Krčmář vyhrál stylem start – cíl před Michalem Tomkou a Jánem Mihálikem. Nerozhodný výsledek se ostatně rodil i v úvodních fázích osmé jízdy.
Ondřej Smetana totiž brilantně odstartoval a záhy dal Fritzi Wallnerovi s Patrikem Búrim najevo, že hlavním scénáristou rozjížďky bude on. Zatímco Rakušan jej proháněl až do cíle, Patrik Búri se musel soustředit na Michala Škurlu. Druhý z pražských závodníků v sestavě Lubomíra Vozára se rozhodně nechtěl smířit s nulou. A na poslední chvíli se v poslední zatáčce vskutku posunul na třetí příčku.
Jakub Valkovič se na startovním roštu deváté jízdy převrátil v ukázkové svíci a byl vyloučen. Vlády se ujal Eduard Krčmář, za něhož se zavěsil Josef Novák. Na Pardubičana však spodem druhé zatáčky tvrdě udeřil Ján Mihálik. Svým zadním kolem vrazil do jeho předního a dostal se krkolomně dopředu.
Ve třetím kole však musel zarolovat setrvačností na trávník. „Zadřený motor, letos už druhý,“ hlásil později v depu. Kdyby jeho otec Jozef nebyl pokřtěný, navzdory své klidné povaze by musel klít jako pohan, jemuž právě spálil sošku své modly.
Češi brali pět bodů, Slováci jen velkou nulu, což upravilo skóre na 22:31. Jenže události nabraly rychlý spád. Patrik Búri a Fritz Wallner vypálili do čela rozjížďky s číslem deset. Než se Eduard Krčmář dostal k útoku, zůstal ve třetím kole stát. Česká převaha se snížila na pět bodů, a pakliže prve publikum bouřlivě slavilo triumf Michala Tomky, nyní se zdálo, že konstrukcím tribun udeřila poslední hodinka.
Okolnosti nedovolily strategické taktizování
Ján Daniel však vraštil čelo. Když totiž jeho svěřenci v deváté jízdě nezískali ani bod, zosnoval žolíkový útok. Do rozjížďky s číslem jedenáct měl pro dvojnásobný bodový příděl vyrazit Fritz Wallner. „Nemožné,“ odtušil nad připomínkou, ať si pohlídá, aby jeho závodníci nevyhráli desátou jízdu o pět bodů. Když se domácí triumf 5:1 stal realitou, musel nechat složení rozjížďky s číslem jedenáct přesně podle programu.
I když přesně podle jízdního řádu závodníci u startovního roštu nestáli, protože Jánu Mihálikovi už vedle šrotu v motoru zbyly jen oči pro pláč. Nicméně Michal Tomka se srdnatě ujal slovenské věci a nechal tandemu Ondřej Smetana – Michal Škurla čuchat zplodiny ze svého výfuku.
S něčím podobným se však Ondřej Smetana nehodlal smířit. Stále si oťukával vedoucího Slováka a přitom v něm četl jako v otevřené knize. Když si v předposledním okruhu všimnul, že volí vnější stopu, o kolo později se rozhodl hrát vabank vnitřní stopy.
A vskutku se dostal dopředu. Michal Tomka se však odmítl zachovat jako ovce vedená na porážku a přidal plyn. Pod šachovnicovou vlajkou projeli oba takřka současně, nicméně z depa se zdálo, že Ondřej Smetana minul cílovou linii o mžik oka dříve.
Proto Ján Daniel nečekal a vyrazil do boxů, aby Vlado Tomka připravil synův motocykl na žolíkový útok v rozjížďce s číslem dvanáct. Když však slovenský kouč hlásil změnu rozhodčímu, dozvěděl se, že vítězem je Michal Tomka. A tím bylo s jeho strategickými plány veta.
Ondřej Smetana líčí průběh rozjížďky s číslem jedenáct:
„Já si Michala připravoval tři kola. Ve třetím kole se ve druhý zatáčce ohlíd‘ a dal to na venek. Říkal jsem si, že to tak udělá i v posledním kole. A přesně tak to bylo! Mám pocit, že jsem ho předjel, ale aspoň na nás nemůžou dát žolíka.“
A jak viděl dojezd rozjížďky s číslem jedenáct Michal Tomka? „Natahoval jsem se a sledoval to,“ ztotožnil se s rozhodčím Lubomírem Šmondrkem. „Myslím si, že jsem tam byl první já.“ Mezitím Fritz Wallner vyhrál rozjížďku s číslem dvanáct. Josefu Novákovi a Martinu Mejtskému naměřil sice rovinu, avšak oni zase nepustili ke slovu Jakuba Valkoviče.
Remíza sunula Čechy blíže k celkovému vítězství. Nominační jízdy odstartovaly za stavu 33:38. Ondřej Smetana v rozjížďce s číslem třináct reagoval na let pásky stejně bouřlivě jako kyslík na mastnotu v kohoutku svářecí aparatury. Dopředu se dostal i Josef Novák, avšak Patrik Búri s Jakubem Valkovičem se ukázalo jako rychlejší.
Bylo vymalováno. S pěti body převahy nemohli Češi v závěrečné jízdě závod už prohrát. Nicméně naši borci odmítli vyznávat kompromis. Eduard Krčmář zbavil Fritze Wallnera vedení již v prvních metrech, když jej objel v úvodní zatáčce. Jeho příkladu následoval i Michal Škurla, když za svá záda poslal Michala Tomku.
Výsledek 4:2 upravil českou převahu na konečných sedm bodů. Nicméně dnes přece jen vyhráli všichni, kdo se na Městském stadiónu v Žarnovici alespoň mihli, ať už plnili jakoukoliv roli. Protože prosluněnou plochodrážní neděli by si nemohl užít snad jen profesionální škarohlíd.
Hlasy z depa
„Bylo to super,“ pochvaloval si Ondřej Smetana. „Radost závodit, diváků spoustu, atmosféra na stadiónu. To se jezdí jinak než, když není nikdo. Bylo to dobrý, až na pár jízd, kdy jsem dojel jako první druhej‘ (smích). Poprvý jsem tam nebyl, to jasný, ale podruhý si myslím, že jsem tam byl první já. Ale zase na nás nemohli nasadit žolíka.“
„Já to bral jako trénink,“ svěřoval se Eduard Krčmář. „Pořád jsem něco zkoušel. Závody dobrý, atmosféra taky, navíc jsme vyhráli.“
„Super, vyhráli jsme, pohoda, zazávodili jsme si, hezký,“ liboval si Michal Škurla v superlativech. „První půlka lepší, pak se vymydlila dráha. Bylo to hrozně tvrdý a nešlo nám nastavit motorku.“
„Dobrý, vyhráli jsme, ale moh‘ jsem udělat víc bodů,“ podmiňoval Josef Novák svou spokojenost. „Na to, že to byl první závod a takovej‘ kontrolní, tréninkovej‘, jsem spokojenej‘.“
„Po dvou trénincích první závod a hned dvakrát na hubě,“ krčil Martin Mejtský rameny. „Mám prodřenou kombinézu, ale to je maličkost. Technika trochu zlobila, chce na tom zapracovat.“
„Až na tu poslední rozjížďku jsem celkem spokojený,“ říkal Michal Tomka. „Konečně jsem doma udělal jedenáct bodů. Opustila mě smůla, jenže přeskočila na Mihálikovce, zadřeli a nemají, na čem jet. S Edou mě bilo srdce, jsem rád, že jsem ho porazil a můžu si odfajfkovat dalšího soupeře.“
Divišov – 3. dubna
Trojice neporažených se ve druhém díle PRO-TEC Speedway Mini Cupu sešla až na startovním roštu finále A. V něm nezaváhal Petr Chlupáč a dorazil do cíle před Filipem Šifaldou a Danielem Šilhánem. Tentokrát bral za maximum jen patnáct bodů, protože dvojité body za finále A byly před závodem zrušeny a v tomto duchu došlo rovněž k úpravám výsledků pražského klání.
Zdeněk Schneiderwind bilancuje:
„Závody v Divišově byly výborný, hlavně musím poděkovat pořadatelům z Divišova. Starší mazáci Chlupáč, Šifalda,Dobiáš, Šilhán si nedarujou ani metr dráhy zadarmo – Kuchař se jich nebojí , někdy to vyjde, ale v Divišově jeho útok na Milana Dobiáše skončil vyloučením. Úroveň závodů již zvyšují stále se lepšící začínající kluci jako Bruno Belán, Honzík Jeníček a Jaroušek Vaníček. Tak se můžeme těšit už na sobotu do Prahy, kde ve třináct hodin začíná MČR na malé dráze.“
Kostěnice – 3. dubna
Nedělní trénink na oválcích v Kostěnicích provázelo dokonalé počasí. Dan Macl, jednatel pořádajícího Motoklubu Úhřetická Lhota, připravil celodenní trénink za vydatné pomoci Jana Vaňátka a Petra Nováka. Dopolední účast plochodrážního potěru hodnotil jako bezvadnou, ale odpolední trénink plochodrážníků jako slabší. V akci se však poprvé představil veterán klubu Michal Krejčí.
Liberec – 4. dubna
V Liberci se sice ještě nedá závodit, ale nic nenecháváme náhodě. Na stadiónu se maká a nervová soustava je na pochodu. Zima a počasí nám sice zatím moc nedovolilo pracovat na dráze, ale okolo to šustí. Touha po spokojených divácích je velká a chceme, aby se jim na pavlovickém stadionu líbilo nejen při mistrovství Evropy.