Inzell – 20. března
Odjela se teprve první jízda posledního finále světového šampionátu ledařů v Inzellu a bylo po bodové rovnosti na hrotu průběžné klasifikace. Dmitrij Koltakov totiž podlehl Danilu Ivanovi, naproti tomu Dmitrij Chomicevič šel od vítězství k vítězství. Svého kolegu z týmu CSKA, s nímž se ještě včera dělil o vedení, porazil v rozjížďce s číslem devatenáct. Dmitrij Koltakov se navíc musel sklánět ještě jednou před Danilem Ivanovem v semifinále. Nicméně jeho touha po titulu stále žila a on jí šel naproti vítězstvím ve finále. Jenže Dmitrij Chomicevič potřeboval ke své první korunovaci za krále světových ledů alespoň jediný bod, jenž se mu vskutku podařilo inkasovat na úkor Danila Ivanova.
Dmitrij Koltakov stojí na nejvyšším stupínku před druhým Igorem Kononovem a třetím Dmitrijem Chomicevičem
1. Dmitrij Koltakov, RUS
2 3 3 3 2 2 3
18
2. Igor Kononov, RUS
1 3 3 2 3 2 2
16
3. Dmitrij Chomicevič, RUS
3 3 3 3 3 3 1
19
4. Danil Ivanov, RUS
3 2 3 3 3 3 0
17
5. Franz Zorn, A
3 2 2 3 1 1
12
6. Jegor Myškovec, RUS
2 1 2 2 2 1
10
7. Niklas Kalin Svensson, S
1 1 1 2 3 0
8
8. Daniel Henderson, S
2 3 1 0 1 0
7
9. Günther Bauer, D
3 2 0 1 1
7
10. Stefan Svensson, S
2 0 2 1 2
7
11. Jan Klatovský, CZ
1 0 2 2 2
7
12. Max Niedermaier, D
0 2 1 1 0
4
13. Antonín Klatovský, CZ
0 1 1 1 0
3
14. Stefan Pletchacher, D
1 0 0 0 1
2
15. Ove Ledström, S
F 1 0 0 0
1
16. Luca Bauer, D
0 0 0 0 0
0
17. Markus Jell, D (res)
DNR
18. Franz Mayerbüchler, D (res)
DNR
Nejlepší trojice šampionátu: zleva Dmitrij Koltakov, Dmitrij Chomicevič a Danil Ivanov
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Inzell – 19. března
Dokonalým triumfem Igora Kononova skončilo v Inzellu předposlední finále světového šampionátu na ledové dráze. Někdejší extraligová posila pražského Olympu neprohrála jedinou jízdu. Po assenském patu na hrotu průběžné klasifikace se vstříc titulu vydal Dmitrij Chomicevič, jenž prohrál pouze v rozjížďce s číslem patnáct s Igorem Kononovem. Ve finále však najel do pásky, takže jeho kolega z týmu CSKA Dmitrij Koltakov nejenže vyskočil na druhý stupínek pódia, ale vrátil se před nedělním vyvrcholením na post spoluleadera šampionátu.
Dmitrij Koltakov, Igor Kononov a Danil Ivanov na stupních vítězů
1. Igor Kononov, RUS
3 3 3 3 3 3 3
21
2. Dmitrij Koltakov, RUS
3 2 3 3 2 2 2
17
3. Danil Ivanov, RUS
2 2 2 3 3 2 1
15
4. Dmitrij Chomicevič, RUS
3 3 3 2 3 3 T
17
5. Jegor Myškovec, RUS
3 1 3 2 2 1
12
6. Franz Zorn, A
2 3 2 1 2 1
11
7. Niklas Kalin Svensson, S
1 3 2 1 1 0
8
8. Günther Bauer, D
1 2 1 1 3 0
8
9. Stefan Svensson, S
2 2 1 0 2
7
10. Max Niedermaier, D
1 1 2 2 0
6
11. Jan Klatovský, CZ
0 1 0 3 1
5
12. Stefan Pletschacher, D
0 0 1 1 1
3
13. Daniel Henderson, S
1 1 1 0 X
3
14. Luca Bauer, D
0 0 0 2 0
2
15. Ove Ledström, S
2 E 0 X 0
2
16. Antonín Klatovský, CZ
0 0 – 0 1
1
17. Simon Reitsma, NL (res)
0
0
18. Franz Mayerbüchler, D (res)
DNR
Igor Kononov míří k jednadvacetibodovému maximu před Dmitrijem Chomicevičem
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Vedoucí dvojka šampionátu – Dmitrij Chomicevič (919) a Dmitrij Koltakov (106)Jihočeští bratři jsou ve finále opět pospolu alespň v Inzellu
Mladá Boleslav – 12. března
Počátkem předloňského června vzal Osud stopky. V roli časoměřiče je zmáčkl a dal mu pokyn, ať jede velkou cenu života. Vyhrál, ale rok se sešle s rokem a on se opět ocitnul v situaci, kdy body z jízd a výsledky závodů stojí na druhé koleji. Nicméně bojoval jako lev, absolvoval sérii operací a rekonvalescencí. A byť jej čeká ještě spousta práce, má v jednom jisto. Pakliže se vrátí k závodění, rozhodně si v šestém kalendářním měsíci roku bude dávat sakramentský pozor. Filip Šitera to ostatně našim čtenářům vysvětlí sám, protože je další z řady českých plochodrážníků, kteří poskytli magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Předloni jsi měl hodně krátkou sezónu. Po těžkém zranění ze Mšena ses chtěl ještě na podzim vrátit k závodění, avšak během zimní přípravy ses rozhodl naprosto vytěsnit plochou dráhu ze své hlavy. Vyplatila se na jaře taková filozofie?“
Filip Šitera poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor
Filip Šitera: „Asi to pomohlo. Zezačátku jsem byl jako na houpačce, pak se začalo dařit. Myslím si, že ten začátek byl dobrej‘. Určitě to pomohlo, že jsem si odpočinul a byl jsem namotivovanej‘. Až na začátku sezóny mi plochá dráha chyběla. A bylo to dobrý, že byla pauza, člověk si musí odpočinout. I když je pravda, že v létě jsem si odpočinul dost (smích). Připravil jsem se dobře, hokej pomoh‘, měli jsme i kruhový tréninky s trenérem, co se tomu věnuje. To myslím, taky hodně pomohlo, takže sportovně jsem měl loni zimu pestrou.“
speedwayA-Z: „Tvoje svezení na podzim 2014 bylo spíše zkušební a pomohlo hlavně tvojí psychice. Doopravdy ses vlastně vracel až loni na jaře. Jaké to bylo?“
Filip Šitera v akci
Filip Šitera: „Ten podzim jsem jel, abych nežil celou zimu v nejistotě, co bude na jaře. Poslední dva nebo tři závody na konci roku se mi povedly. Byl jsem ve větším klidu. Začátek roku byl pomalejší rozjezd. Mel jsem zpočátku sezóny dost závodů, někdy se i zadařilo, takže jsem byl rád. Na konci roku 2014 jsem si vyzkoušel, že to jde a pak už to na začátku loňský sezóny bylo stejný jako každej‘ rok.“
speedwayA-Z: „Opět jsi nepohrdnul žádným závodem, pustil ses klidně do potomka jadranské ligy či přeboru. Motivace byla nasnadě. Získával jsi zpátky závodní rutinu a sebevědomí, že?“
Filip Šitera v zápalu boje při mezinárodním šampionátu dvojic alias jadranské lize
Filip Šitera: „Bylo důležitý odjet co nejvíc závodů a bejt‘ v tom kolotoči. Když se ti nepovede jeden závod, jedeš hned druhej‘. Pořád chceš vyhrávat, i když tam není konkurence, každej‘ závod je dobrej‘. Na jadranskou ligu mě volali dva dny předem, jak říkám, každej‘ závod je dobrej‘. Můžeš si něco vyzkoušet a je dobrý, když je člověk vytíženej‘. Bylo dobře, že byly závody, člověk nemusí shánět, kde si zatrénuje a tohle byl trošičku ostřejší trénink.“
speedwayA-Z: „Na prvního máje jsi samozřejmě nemohl chybět při Memoriálu Emila Sovy, kterým tentokrát vyvrcholil přebor. A ty ses rozhodně nepostaral o žádné překvapení, protože ses opět dvakrát postavil na nejvyšší stupeň.“
Loni měl po startu finále Memoriálu Emila Sovy navrch Michal Škurla, ale Filip Šitera si záhy proklestil cestu k vítězství
Filip Šitera: „Bylo to super. První května je pro mě srdcovej‘ závod, pokaždý když jsem ho jel, jsem se snažil vyhrát. Děda tam míval stánek, on vlastně přived‘ Emila k závodění, proto jsem to vždycky bral jináč. Pořádal ho se strejdama, ještě když jsem nezávodil a už tenkrát jsem ho chtěl jednou vyhrát. A nakonec jsem vytvořil rekord. Letos to šlo. Kdyby to tak šlo při každým závodě, bylo by to super. Všechno fungovalo, akorát byla škoda, že Suchoš nejen Memoriál. Bylo by to zajímavější i pro diváky. Ale i tak v těch pěti je to něco jinýho a první zatáčka je ještě zajímavější. Je dobrý, že to tam v těch pěti lidech jde.“
speedwayA-Z: „Loni se Mšeno vrátilo do extraligy. Logicky jsi odložil pražský dres a vrátil se v podstatě domů. Avšak vypadá to, že jste měli mnohem vyšší ambice než výsledky…“
Filip Šitera se mšenskou vestou v extralize
Filip Šitera: „Jo, určitě jsme šli do toho, že jsme chtěli vyhrát. Nebo zaútočit na titul. Ale ta sestava se nakonec lepila různě. Myslím, že extraliga neměla úroveň nejvyšší soutěže. Moh‘ bejt‘ jen jeden cizinec. Některejm‘ klubům to nevadí, ale pro Mšeno, když nejezdil Honza Jaroš a Simoťák, to bylo znát. Doma nám utekla bedna, pár bodů nám chybělo vždycky. V našem týmu scházel druhej‘ cizince, myslím, že Slanýmu taky. Praha a Pardubice maj‘, kam šáhnout, ale nám to vadilo. Jak jsem se zranil, museli si závodníka půjčovat nebo mít prázdný místo v sestavě. Jeden cizinec vyhovoval Pardubicím a Praze, tam je na výběr, ale ve Mšeně není. Nejsou závodníci, není z čeho vybírat.“
speedwayA-Z: „Letos už Mšeno extraligu, ani první ligu nepojede a má v plánu zorganizovat jen tradiční prvomájový závod. Jak vnímáš osud svého klubu, který se pro tebe stal srdeční záležitostí?“
Při hájení postavení před Eduardem Krčmářem
Filip Šitera: „Abych řek‘ pravdu, nevím. Jsou problémy s fotbalistama, nemohli jsme pořádat ani trénink. Ve finále je to i o penězích, trénink ve Mšeně je potřeba se sanitou, jinde je to ve městě, kde si zavoláš rychlou záchranku. U náš je ale potřeba mít sanitku. Tenhle rok se odjede Memoriál Emila Sovy a pak se zapracuje na dráze. Uvidíme, jestli se něco udělá a plochá dráha bude ve Mšeně pokračovat. Nebo jestli bude tradice jen jednoho závodu. Jak extraligu jede Plzeň s Březolupama, stáhnou si svý závodníky. mšeno má jen mě a Honzu Jaroše. Půjčovat si závodníky a vyhazovat peníze? Nevím, jestli nebude lepší udělat jen jeden, dva závody. Když se to povede a udělá se dráha, bude to východisko, než plácat sestavu, že si půjčím támhle a támhle. To je zbytečný. Máš třeba titul, ale jinak nic, jak říká pan Grepl, je to jen potěšení. Ve Mšeně je těžký sehnat závodníky, když se netrénuje. Víkendy jsou fotbaly, takže se kluci na plochou dráhu nenatáhnout. Nešlo to skloubit, že bychom měli tréninky my i fotbalisti. Pan Grepl měl stopětadvacítky i pětistovky, ale nejsou lid. I když technika ve Mšeně je, nejde použít, protože nejsou lidi.“
speedwayA-Z: „Třetí červnový víkend byl poněkud hektický. V pátek jste jeli doma extraligu, kde jsi měl jedenáct bodů a Mšeno těsně prošvihlo stupně vítězů. V sobotu jsi byl druhý za Zdeňkem Holubem při Memoriálu Jiřího Hurycha v Chabařovicích. V neděli přišel liberecký přebor. V jeho poslední sérii jsi bojoval s Ondřejem Smetanou, ale o vašem duelu mohl po závodech vyprávět jen on…“
Souboj s Josefem Francem
Filip Šitera: „Nevím, ten červen mám krizovej‘. V červnu jsem si udělal i krční obratel, takže jestli budu ještě jezdit, budu si asi v červnu dávat pauzu (smích)! Byla to škoda, všechno fungovalo. Věřil jsem si. Bohužel je to sport, i takový věci se stávaj‘. Nechtělo se mi to děr, abych si nerozbil hubu. Nevěděl jsem, že to dá pode mě. Byla to škoda, těšil jsem se na extraligu do Prahy. Přemejšlel jsem, jestli tyhle závody nevynechat. Ale bylo to v Liberci, jel jsem tam kvůli Sašovi. Bohužel to takhle dopadlo.“
speedwayA-Z: „Kvílení sanitek nikdo soudný neslyší rád, jenže od plochodrážního prostředí jej bohužel nikdo neodpáře. Zprávy o tvém zdravotním stavu byly natolik pesimistické, že se člověk bál ptát na detaily.“
Po finále při Memoriálu Jiřího Hurycha v Chabařovicích
Filip Šitera: „Co s tím naděláš? Je to blbej‘ úraz, ale k tomu sportu to patří. Člověk tam leží a neví, co bude. Bylo dobrý, že doktoři mi řekli na rovinu, že nevědí, jestli budu chodit, chodit o berlích nebo budu na vozejku. Je dobrý, že můžu chodit, na vozejku by to bylo blbý. Prožil jsem si věci, co bych nikomu nepřál. Ale poznal jsem v nemocnici lidi, že jsem si říkal, že jsem ještě dopad‘ dobře. Byl jsem tam v létě, to dávalo zabrat. Pokoj bez klimatizace, Věrouš dones‘ větrák. Viděl jsem tam lidi, co na tom byli hůř, moh‘ jsem dopadnout taky tak. Byl jsem tam jedinej‘, komu se to stalo při sportu. Takový věci patří i k životu. Ve finále jsem rád, že jsem na tom tak, jak jsem dneska. I primář Brož říkal, že jsem z ničeho udělal maximum. Byl jsem dlouho mimo domov, pět tejdnů jsem jen ležel v posteli. Pak na vozejku. Zezačátku to člověk vydržel deset minut. Naštěstí je to už za mnou. Měl jsem teď dvě operace, co snad byly poslední. Teď v dubnu je kontrola, pořád tam je posun. Říkali, že teď dva první roky jsou nejdůležitější. Pak už se nic nezmění.“
speedwayA-Z: „Ty ses ovšem evidentně nevěnoval sebelítosti a stejně jako o rok dříve začal tvrdě makat. Co všechno jsi podstoupil, než ses v říjnu objevil v depu při pardubické extralize s hůlkou v ruce?“
Filip Šitera: „Bylo toho moc. Hlavní bylo, že jsem měl pravý nohy dvakrát zlomenou pánev. Tři měsíce jsem na to nesměl stoupat, proto jsem byl na vozejku. Zezačátku nešlo dělat nic, pravá noha byla slabá, že jsem ji ani nezved‘. Měl jsem štěstí, že jsem byl na spinální jednotce v Liberci, jsou zaměřený na úrazy páteře. Čtyřikrát denně se mnou někdo cvičil. Pak mě naučili soběstačnosti na vozíku. Sám se najíst, oblíknout se a dojít si na záchod. Po sedmi tejdnech mě odvezli do Kladrub. Cvičení bylo ještě intenzivnější, i když jsem zezačátku musel nosit korzet. Pak to sundali a já od tři čtvrtě na osm do čtyř cvičil. Hlavně se posilovala levá noha. Byl tam bazén a věděli, co s tebou dělat. Potom mě pouštěli na víkend domů. Učil jsem se o berlích, jak se to uměl, jel jsem se kouknout za závody. Už mi to chybělo, chtěl jsem se odreagovat a kouknout se na závody. Bylo hezký bejt‘ mezi lidma, co znáš. Pořád musím makat. Třikrát tejdně rehabilitace, pětkrát šlapat kolo. Cviky jsem nemoh‘ dělat kvůli zádům. Byla slabá, nedorost‘ obratel. Praskly mi dva šrouby, museli je měnit, pak mi dávali titanovej‘ čep do obratle. Nemoh‘ jsem cvičit, trochu mě to šouplo zpátky. Nevydržím ještě se zádama, musím doufat, že bude líp. Že budu fungovat a třeba bych se ještě svez‘ na tý motorce.“
speedwayA-Z: „Svezení na motorce nezmiňuješ poprvé. Znamená to, že si pohráváš s myšlenkou svého dalšího plochodrážního comebacku?“
Při souboji s Václavem Milíkem
Filip Šitera: „To je hrozně daleko. Důležitý je uzdravit se, abych moh‘ fungovat v normálním životě. Abych chodil bez berlí. Věci na plochou dráhu si chci nechat, prodat to můžu vždycky. Teď mám motivaci makat. Kdybych se vrátil, nebude to na top, ale nechtěl bych skončit kariéru tím, že jsem upad‘. Třeba odjedu pár závodů nebo jen trénink a řeknu, že už nejedu. Teď je důležitý, abych makal, a pak se uvidí.“
Filip Šitera děkuje:
„Hlavně manželce a celý rodině, že při mně stáli. Zase jsem jim další rok přidělal starosti. Sašovi Kopeckýmu, Rimini, SPS Bakov nad Jizerou, panu Sladkýmu Sýsovi, firmě Motopoint, Gardinia, panu Greplovi, Autokomplex Menčík, Stuha, Hromoservis Liberec, FH logistic, Martinu Švestkovi. Honzovi Janů a Vdolkovi, že za mnou v Liberci chodili do nemocnice skoro každej‘ den. Pánům Šťovíčkovi a Janákovi a KŠD legal, panu primáři Brožovi. A všem, co mi drželi palce.“
Filip Šitera v akci
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Petr Makušev, Eva Palánová a Antonín Škach
Berlín – 5. a 6. března
Historie ledové ploché dráhy v Berlině začíná rokem 1975. Hned dva reprezentanti ČSSR Milan Špinka s Janem Vernerem stáli na stupních vítězů. Podlehli pouze vítězi, Švédovi Hansi Johanssonovi. Od té doby Berlin pořádá každoročně závod této velice atraktivní motoristické discipliny. Závod Grand Prix se naposledy jel v roce 2010 a pak německá metropole zažila jen kvalifikační závody a dvě finále světového šampionátu družstev. Zajímavé je, že oba posledně jmenované závody skončily ve stejném pořadi Rusko, Rakousko a Česká republika. Takže letos, po šestileté odmlce Eis Speedway Union znovu udělal závod finále individuálního mistrovství světa na ledové ploché dráze.
Anglický fotbalový kanonýr Gary Lineker svého času prohlásil: „Football is a simple game. Twenty-two men chase a ball for 90 minutes and at the end, the Germans always win.“ Abych ho parafrázoval, finále světového šampionátu na ledové dráze je takový jednoduchy závod, ve kterém šestnáct jezdců odjede dvacet čtyřkolových jízd, 2 semifinále a finále a nakonec vždy vyhrávají Rusové.
Nebylo tomu jinak ani v prvním březnovém víkendu na berlínském Horst-Dohm-Eisstadionu. Oba dva dny finále úplně ovládli Rusové a v celkovém pořadi jen skvělý Franz Zorn dokázal odsunout první den Jegora Myškovce na šesté místo. Kouzlo ledového speedway ale nespočívá ve výsledcích samotných, ale v cestě jejích dosažení.
Zářným příkladem tohoto tvrzení budiž Jan Klatovský, jediný český účastník berlínského finále. Jel velice dobře, ale jak je u něj zvykem na první pohled lehce promarnil několik bodů. Startoval dobře a soupeřil se sobě rovnýma. Na Rusy k lítosti tentokrát neměl. A zaslouženě se v první den probojoval do semifinále. Vydřel bod po pádu Niklase Svenssona ze třetího místa v poslední zatáčce čtvrté jízdy.
Vyhrál opakovanou šestou rozjížďku, ve které byl předtím za pád vyloučen Daniel Henderson a dovezl dva body z poslední dvacáté jízdy, ve které pro změnu upadl Ove Ledström, když Jan Klatovský byl v čele. Opakovanou jizdu sice vyhrál domaci veterán Günther Bauer a dosáhl stejný počet šesti bodů co Jan Klatovský, ale právě druhé místo posunulo Čecha do semifinále. A to mne velice potěšilo, protože si tento nesporný úspěch zasloužil. Druhy den dle mého skromného názoru jel Jan Klatovský mnohem lépe s větším nasazením a bravurou, ale nestačilo to. Už v druhé serii přepálil souboj o druhé místo se Svensonem a propadl se na poslední místo za Němcem Weberem, kterého pravidelně poráží. A místo dvou, anebo alespoň jednoho bodu, byla z toho nula.
Podobně skončil za Nidermaierem, kterého taky umí porazit, na třetím místě v páté jízdě, kterou vyhrál Rus Myškovec. V jedenácté jízdě měl nejtěžší los toho dne Rusy Kononov a Chomiceviče a Rakušana Zorna. Skončilo to další nulou. Franz Zorn ale jel ještě lépe než v sobotu a opakovaně si zadával s ruskými jezdci. Klatovský pak jel v šestnácté jízdě proti Němcům Pletschacherovi a Bauerovi a Niklasi Svenssonovi. To byli právě ti soupeři, proti kterým Jan Klatovský dokáže zajet a dovézt výsledek. Po startu vypadalo, že si přiveze až tři body do okamžiku, kdy upadl Švéd Niklas Svensson.
Opakovaný start ve třech se zase povedl a Jan Klatovský sváděl vyrovnaný souboj s Pletschacherem. Jenomže Günther Bauer nezvládl motocykl a odstřelil českého závodníka.
O Bauerovi si myslím, že je velice nerozvažným jezdcem, který často přeceňuje své možností a stává se nebezpečným. Naštěstí se obešlo bez zranění a startovalo se do třetice, tentokrát ve dvou. Jenomže Jan Klatovský prohrál na cílové čare. A teď se chci vrátit k myšlence, že někdy bodový výsledek je to méně důležitý, pokud jsme viděli skvělou jizdu. Souboj Pletschacher – Klatovsky patřil k tomu nejlepšímu, co nabídl berlínský víkend.
To klíčové pro vývoj MS se odehrálo, jak bylo zmíněno hlavně mezi pěticí Rusů s příspěvkem Franze Zorna. Prvého dne Rakušan porazil v sedmé jízdě Myškovce a v neděli si to zopakoval v rozjížďce s číslem třináct, ve které jel proti třem Rusům. Vyhrál Koltakov a Danil Ivanov dojel poslední, ale ten měl nejspíš problém s technikou, protože po druhém kole se najednou propadl na samotný chvost a dojížděl v pomalém tempu a daleko vzadu. Hvězdná chvíle Franze Zorna přišla v druhém semifinále, do kterého se probojoval naprosto po zásluze. Franz Zorn, znovu proti třem Rusům, odstartoval nejlépe a dlouho se držel v čele. Už vypadalo, že se senzačně dostane až do finále, aby byl předjet nejdřív Chomicevičem a pak v posledním kole Kononovem. Nadšení publika neznalo hranic a odměnilo účastníky nejlepší jízdy dlouhým aplausem.
Jak sobotní, tak nedělní finále, byly dle očekávání, ruskou záležitostí. Překvapivě oba dva dny se neprosadil úřadující šampión Danil Ivanov. V sobotu upadl a byl vyloučen a v neděli skončil třetí Smolná pro něj nedělní třináctá jízda ho viděla na posledním nebodovaném místě a tak ztratil cenné body do celkové klasifikace.
Ledová plocha dráha se moc neliší od klasické a taky se padá poměrně dost. Jenomže se padá poněkud jinak, protože motocykly nejezdí ve smyku. Pozoruhodný pád měl prvního dne Švéd Niklas Svensson. To když Jan Klatovský získal svůj první bod, který tentokrát doslova mu spadl do klína. Švedova motorka se odrazila a uklouzla dovnitř oválu. V Berlině je tam asfalt, takže motocykl zastavil teprve někde uprostřed plochy. Na štěstí nikoho po cestě nesebral, jinak to mohlo skončit velice špatně.
Ještě hrůzostrašněji vypadal pád v poslední dvacáté jízdě sobotního večera. Upadl Ledström a zůstal ležet na ledě. Na poslední chvíli si mezi ním a motorkou položenou na ledu prokličkoval poslední Niedermaier. Niedermaier měl skvělou reakci, správný odhad a ukázal velké umění v ovládání motocyklu. Nezpanikařil a tím možná přejel velkému neštěstí. V důsledku těchto pádů, pořadatele další den vykázali těch málo fotografu, který původně pustily do vnitřku oválu. Takže si užívejte fotek a těšme se na rozhodující poslední dvě kola v německém Inzellu.
Teď už známe vysledky z nizozemského Assenu a o víkendu budeme svědky nevyrovnanějšího finále posledních let. Dalším bonusem bude účast Antonína Klatovského a budu mu hodně držet palce, protože jeho oslavná jízda po vyhraném závodě je velkou podívanou. Ledová plocha dráha prostě není jen o výsledku.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov
Praha – 16. března
Předloni rozvířil stojaté vody českých pouťáků pražský závod Markéta Open, jehož výsledky byly brány jako jedna z berných mincí pro nominaci na startovní čísla šestnáct až osmnáct pro českou velkou cenu. Předloni byla rozhodující jadranská liga, loni přišlo na scénu Prague Open. Letos však Pražané zkraje sezóny uspořádají jak mezinárodní dvojice, tak pouťák, z čehož by se dalo usuzovat, že se pražský klub vydal naproti tradici volného podniku zkraje sezóny s puncem boje o Grand Prix. Pavel Ondrašík, sportovní ředitel AK Markéta, se magazínu speedwayA-Z svěřil s detaily.
V loňském ročníku byl na koni Václav Milík
„Dalo by se říci, že závod Prague Open by měl zakotvit tento jarní termín i do budoucna,“ reaguje Pavel Ondrašík na otázku vytyčenou v úvodu. „Kalendář se sestavoval již v prosinci a měl to být první závod na našem stadiónu. Bohužel později bylo potřeba někam vložit mezinárodní závod dvojic, a jelikož ho jedeme společně s Pardubicemi, našli jsme pouze termín 29. března v Praze a 30. března v Pardubicích. Tento závod je ovšem především určen pro juniorské jezdce a ti na jaře potřebují, co nejvíc závodů. Věřím, že i v příštím roce závod Prague Open pojedeme, a bude to opět na začátku plochodrážní sezóny v České republice.“
Pavel Ondrašík zve na Prague Open v sobotu 9. dubna:
„Auto klub Markéta připravil pro fanoušky na začátek plochodrážní sezony odpoledne plné adrenalinu. Na sobotu 9. dubna jsme připravili závod Prague Open, jehož začátek bude netradičně v 15:00. Ovšem již od 13:00 se na malé dráze rozburácí stroje těch nejmladších plochodrážníků, kteří se utkají o první body v seriálu MČR ve třídě do 125ccm. Na velké dráze by se měla představit kompletní česká elita a spolu s ní několik zahraničních závodníků. Pro české jezdce to tak opět bude šance říci si o divokou kartu na závod Grand Prix, který se na břevnovském stadionu uskuteční 25. června od 18:45 hodin. AK Markéta se tímto sobotním závodem snaží vyjít vstříc fanouškům, kteří se běžně přes týden nemohou na naše závody podívat. Nejen že děti a mládež do 14 let budou mít vstup ZDARMA, ale navíc obdrží i dárek.“
Matěj Kůs se loni dostal nejen do pozornosti médií, ale i do hry o divokou kartu
Loni bylo zakotveno, že nejlepší český závodník při Prague Open bude mít v české velké ceně minimálně číslo sedmnáct. „Náš klub se vydal touto cestou již před lety a žádné změny pro letošní rok se nekonají,“ komentuje Pavel Ondrašík, nakolik budou výsledky závodu určující pro klubovou nominaci na SGP v letošním roce. „Takže nejlepší český jezdec bude mít minimálně startovní číslo sedmnáct při jubilejním dvacátém ročníku Grand Prix v Praze. V letošním roce však budeme mít možnost vidět kompletní špičku ještě při finále mistrovství republiky 26. dubna a extralize 17. května. Po tomto termínu teprve zašleme návrh na udělení divoké karty pro Grand Prix.“
Duel Eduarda Krčmáře a Zdeňka Holuba loni v dubnu jakoby předznamenal průběh české juniorky
V předchozích letech, kdy pražský klub deklaroval, že se výsledek některého ze závodu stane bernou mincí pro nominaci, se pražská velká cena konala v květnu. Nyní nás čeká až o měsíc později, proto by se dubnový termín Prague Open mohl jevit jako příliš časný.
„Jak jsem již řekl, naši jezdci potřebují co nejvíce závodů na začátku roku, aby se rozjeli,“ reaguje Pavel Ondrašík. „S termínem Grand Prix je to složitější a jednání o termínu s promotérem jsou vždy dlouhá. Letos je to konec června a tak to je. Určitě chceme, aby divokou kartu obdržel český jezdec, který na Markétě jede v tom daném roce nejlépe. Byli bychom rádi, aby právě tento jezdec dosáhl při Grand Prix co nejlepšího výsledku a navázal tak na některé úspěšné ročníky v podání českých barev. Takže, jak bylo již řečeno v předchozí otázce, bernou mincí bude letos více kritérií, hlavně pro startovní číslo šestnáct při pražské Grand Prix.“
Hynek Štichauer vodí Ondřeje Smetanu
Loni se Prague Open těšilo poměrně slušnému zájmu veřejnosti, kterou by dozajista zajímaly detaily o letošních startujících… „Startovní listina včetně připravovaného doprovodného programu, kterým se chceme zaměřit hlavně na rodiny s dětmi, bude představen 29. března na tiskové konferenci AK Markéta,“ reaguje Pavel Ondrašík. „Již nyní ale mohu prozradit, že děti do 14 let budou mít vstup zdarma a dostanou i od AKM malý dárek u vstupu na stadión.“
Nejlepší trio z loňského roku: Josef Franc, Václav Milík a Matěj Kůs
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Slaný – 5. března
Obhajoba bývá vždy obtížnější, to je známá věc. A on toho dokázal předloni skutečně mnoho. Přesto ani se sezónou 2015 nemusí být nespokojen. Etabloval se v polské lize, zjistil, že přes Anglii jeho cesta prozatím nevede a konec konců cinkání medailemi si také užil. Přesto už Eduard Krčmář směřuje k nové plochodrážní kampani, jež odstartuje během několika dnů. Přesvědčit se o tom mohou i čtenáři magazínu v exkluzivním rozhovoru se slánským závodníkem.
speedwayA-Z: „Tvůj loňský přestup z Rawicze do Gdaňsku byl vnímán jako poměrně riskantní krok, nicméně byl veden tvým přáním postoupit s klubem do první ligy. Nakonec se v Polsku druhá liga nepojede vůbec a ty jsi u Baltu zůstal. Jak jsi tam spokojený?“
Eduard Krčmář poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor
Eduard Krčmář: „Já jsem s Gdaňskem spokojenej‘. Líbí se mi dráha, vedení je v pohodě, kluci taky. Povedlo se postoupit, škoda že jsem nejel play-off. Poslední závod jsem nemoh‘ jet, jak nám v Debrecenu šoupli dvojice na neděli. Nepoved‘ se mi závod v Pile, jeden závod jsem stál, měl jsem jet další, ale to mi nevyšlo kvůli tomu Maďarsku. Všechno bylo v pohodě, sezónu předtím měli potíže, ale já tam neměl problém a byl jsem spokojenej‘ se vším. Bylo to super. Mně to pomohlo, že jsem jel s jinejma lidma na jinejch‘ stadiónech. Dost jsem se tam přiučil a doufám, že letos to bude ještě lepší než loni. Nelituju, že jsem šel do Gdaňsku, bylo to dobrý, chtěl jsem zůstat i tento rok. Líbilo se mi tam a neměl jsem důvod jít někam jinam.“
speedwayA-Z: „V létě ses dohodl se Swindonem, že v jeho sestavě naskočíš do britské Elite League, což jsi bral jako zdroj nových zkušeností. Jak své britské dobrodružství hodnotíš a proč už letos nebude pokračovat?“
Eduard Krčmář v akci
Eduard Krčmář: „Vzal jsem Anglii, že jsem měl dobrý podmínky a řek‘ si, že to zkusím, že je to škola života. Moc spokojenej‘ jsem ale nebyl. Nejde tam v půlce sezóny naskočit do Elite League a dělat body. Je to složitý, jsou to o sto procent jiný dráhy. Letos to nechci, nepomohlo mi to psychicky a byl jsem z toho vyřízenej‘. Chci se tomu věnovat tady a v Polsku. Když je člověk junior a má závody, anglická liga je zbytečná. Až budu starší, ano, ale já teď minimálně dva nebo tři roky nechci o Anglii slyšet. Neměl jsem tam motory, tam musej‘ bejt‘ pořádný. Mně klub koupil motor, ale bylo to zdechlý a nevytáčelo se to. Když mi přišel můj motor, skončil jsem. Ne, že by mně nevyhovovaly dráhy za roh, ale určitě se to nenaučíš za osm závodů za sebou. Proto je pro mě Anglie zatím uzavřená kapitola. Třeba se někdy zase otevře, ale teďka určitě ne.“
speedwayA-Z: „Postup českého národního týmu do race-off světového poháru družstev se loni bohužel neopakoval. Jak na závod v Gniezně vzpomínáš?“
S českým nároďákem před cestou na nástup v Gniezně
Eduard Krčmář: „Udělal jsem dva body, moc rád na ten závod nevzpomínám, nebyl jsem vůbec spokojenej‘. Neříkám, že to bylo v technice, pustil jsem si to na internetu. Špatně jsem se vyspal, špatnej‘ den. Nebyl jsem ale sám. Jedinej‘, kdo se neposral a šel do všeho, byl Venca. Já nebyl takovej‘ jako rok předtím. Přemejšlel jsem, že musím vrátit, co bylo předminulou sezónu. Byl jsem zklamanej‘, chtěl jsem zopakovat rok předtím a bohužel to nevyšlo.“
speedwayA-Z: „Ono české národní týmy měly loni méně úspěšnou sezónu než roku 2014. Příkladem může být evropské finále v Plzni, kde každý očekával cinknutí alespoň bronzové medaile. Zažili jsme i smolné vyřazení v mistrovství světa v Opole, kde jste pro postup do Mildury nemohli udělat víc. A tak je tu aspoň třetí místo z evropských dvojic v Debrecenu…“
Bronz při evropských dvojicích v Debrecenu
Eduard Krčmář: „V Debrecenu jsme byli třetí, ale měli jsme na víc. Venca tahal, já tam jel loni dva závody a nesedělo mi to. Škoda, mohlo to bejt‘ lepší, ale taky horší, nejlepší by bylo první místo jako v Divišově. V Opole taky škoda, že jsem nepostoupili. Poláci jeli, jedou všude. Na Němce chybělo pár bodů, škoda, že Ondra se Škurličem se nedopasovali líp s nastavením. Ale tak to je, někdy to nevyjde, uvidíme letos, snad to bude lepší. V Plzni jsem spad‘ v první jízdě, všechno mě bolelo, byl jsem potlučenej‘. Dráha tomu moc nepřidala, takže tak.“
speedwayA-Z: „Domácí juniorskou scénu jste se Zdeňkem Holubem ovládli. Ty jsi obhájil primát v devatenáctkách, on ti po dramatické honičce sebral zlato v jednadvacítkách. Spolu jste si zjednali pořádek i ve družstvech, byť to po tvé úvodní závadě na motoru bylo dramatické. Jak jsi tohle všechno prožíval?“
Eduard Krčmář již v mnoha ohledech myslí na start do nové sezóny
Eduard Krčmář: „Tak ty jednadvacítky jsem měl zezačátku sezóny pech. Škoda, že jsem neudělal mistra, ale abych řek! Pravdu, nevadilo mně to, byl jsem mistrem už dvakrát. Letos bych chtěl zase, juniorskej‘ věk se krátí. Loni to bylo dramatický, závody ve třech, čtyřech lidech, to mně ale moc nebaví, škoda že nás není víc. Sejdeme se všichni ve třetí jízdě. Snažil jsem se do posledního závodu. Holubín odletěl od startu, já se snažil celý čtyři kola. On si hlídal stopu a tak to dopadlo. Pak jsme se domluvili a jeli spolu dvojice. Chtěli jsme vyhrát, ale měl jsem defekt, takže se pak už nesmělo nic stát. Nebylo to jednoduchý, ale dramatický. V poslední jízdě jsme věděli, že musíme, snažili jsme se a vyšlo nám to. A mně vyšly i devatenáctky, takže je to s Holubínem remíza dva dva (smích).“
speedwayA-Z: „ Slánské prostředí mělo ambice stát se rozhodujícím jazýčkem na misce vah při obhajobě titulu ve dvojicích. Místo Martina Vaculíka se po tvém boku objevil Sebastian Ulamek. Nepočítáme-li Josefa France, jehož triumf v opakované semifinálové jízdě bez vyloučeného Matěje Kůse stejně nic neřešil, porazily vás jen Pardubice. A to nejen ve skupině, ale i ve finále.“
Při slánských dvojicích v souboji s Pardubicemi
Eduard Krčmář: „Škoda, chtěli jsme vyhrát. Kór před domácíma fanouškama. Celý závody dobrý, ale Aleš s Vencou byli dost rychlí. Nedalo se s tím nic udělat. Tak to bejvá, že na domácí dráze domácí tým nevyhraje. O tom se předloni přesvědčily Pardubice. Letos se jede venku, vyhrajeme zase my. Se Sebastianem se jely pěkný dvojice. Je světovej‘ jezdec, je parťák, umí jet dvojičku. Diskutovali jsme celý závody jak v depu, tak jsme si pomáhali na dráze. Bylo to dobrý, já byl spokojenej‘.“
speedwayA-Z: „Nebýt zrušené Plzně, stále jsi mohl poskočit v mistrovství republiky jednotlivců výše než na páté místo. Lituješ, že jsi v Praze neměl o pár bodíků víc, nebo už přemítáš o novém finále, jehož první dva závody nabízejí přece jenom naskočit do mistrovství světa a Evropy?“
Chybějící body v pražském finále jednotlivců ho vedou k plánu bojovat letos naplno již od prvního závodu
Eduard Krčmář: „Štve mě, že jsem v Praze neudělal víc bodů. Proto jsem byl víc připravenej‘ na druhej‘ závod. Štvalo mě, že se to zrušilo. Myslím si, že by se nedalo jet. Dráha nebyla způsobilá pro čtyři závodníky, zdraví máme jedno. Škoda, co se dá dělat, letos musím tahat od prvního závodu, kdyby se další zrušily. Nevadí mně, že je to už zjara, musím se co nejvíc rozjet. Uvidím, jaký to bude. Ale pro všechny stejný.“
speedwayA-Z: „Kdybychom se v mistrovství světa a Evropy vrátili k loňské sezóně, ze St. Johannu jsi zachránil postup coby náhradník, ale v Rize jsi naskočil do závodu až ve druhé sérii. Více tě asi mrzí vyřazení na juniorské úrovni, ať už v Pardubicích nebo v Debrecenu, že?“
Déšť v Pardubicích si svůj příchod měl raději rozmyslet
Eduard Krčmář: „Štve mě, že jsem se nekvalifikoval do juniorskýho mistrovství světa a Evropy. Letos bych chtěl postoupit do obou. V Pardubicích začalo pršet, to taky, ale motorka nejela. Nechci to svádět na motorku. Letos jsem si Pardubice nevybral, radši pojedu někam do ciziny. V Debrecenu jsem jel rozjezd s Kacperem Worynou. Šel jsem zvenku, on odjel z jedničky a už se s tím nedalo nic udělat.“
speedwayA-Z: „Extraligu ovládly Pardubice, ale Slaný bojoval do poslední chvíle o stříbro s Markétou, která vám jej nakonec vzala rozdílem jediného tabulkového bodu. Myslíš, že je možné, že letos půjdete po ještě cennějších kovech?“
S extraligovým družstvem Slaného a věčným žertéřem Josefem Francem
Eduard Krčmář: „Myslím si, že jsme loni v extralize překvapili na to, jakou jsme měli sestavu. Škoda, že jsme Prahu neporazili. Uvidíme letos, snad to bude dobrý, já se budu snažit dělat maximum. A zase jsme u toho, zase jsme na domácí dráze mohli udělat víc. Čtyřky jsou určitě lepší a zajímavější než dvojky, takhle se mi to líbí víc.“
speedwayA-Z: „V zimě jsi absolvoval soustředění s Gdaňskem, ale dozajista ses připravoval na nadcházející sezónu i sám individuálně. Jak to probíhalo?“
V extraligovém souboji se Zdeňkem Holubem
Eduard Krčmář: „V Gdaňsku jsme byli na soustředění, byla to makačka. Třikrát denně jsme trénovali plus ráno rozcvička. Každej‘ večer jsme chodili do kryokomory, kde bylo mínus 125 stupňů. První den jsme tam šli zpocený po tréninku a jednomu tam přimrzly rukavice k rukám. Jseš tam tři minuty, ale přijde ti to jako patnáct. Byla to makačka, každej‘ den jsme chodili o hodinu dřív spát, jak jsme byli utahaný. Teď se připravuju tady zase s Bohoušem Brhelem. Ten mě taky dává pořádně za uši, takže je to dobrý. První závod bude asi sparing, termín ještě nevím, všechno záleží na počasí. A pak Prague Open o divokou kartu na Grand Prix, to bych chtěl.“
Eduard Krčmář děkuje:
„Chtěl bych poděkovat Pepovi Kesnerovi, Frantovi Němcovi, Bogasovi, CS MV, Fuchs Oil Silkolene, firmě TOI TOI a Petru Rybovi a Frantovi Moulisovi mladšímu. A samozřejmě tátovi a mámě. A všem fanouškům, co mně fandí.“
Eduard Krčmář v akci
Foto: Pavel Fišer (digitállní aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Zdeněk Holub st., Petr Makušev a Antonín Škach
Pro mistrovské poháry za loňské juniorské šampionáty republiky si při vyhlášení AČR nepřišel nikdo jiný než Eduard Krčmář a Zdeněk Holub
