Almaty – 18. února
Další dvě zastávky čekají elitu ledařského světa o víkendu jižně od Almaty, které bylo až do roku 1997 hlavním městem Kazachstánu. V údolí řeky Malá Almatinka leží v nadmořské výšce bezmála 1700 metrů stadión Medeu. Otevřen byl již roku 1951 a kvůli asijským zimním hrám o šedesát let byl výrazně modernizován, takže pojme osm a půl tisícovek diváků. Chladící zařízení, které odebírá čirou vodu z blízké řeky, ovšem pracuje ještě se čpavkem a Jan Klatovský ve středoasijské zemi narazil i na další anachronismy.

Již několik let používá FIM ve spojení s účastníky ledařského mistrovství světa označení Gladiátoři podle antických bojovníků bojujících v arénách pro pobavení publika. Mnohdy se však zapomíná, že navzdory jejich lesku šlo o nesvobodné otroky, což staví obchodní značku mezinárodní motocyklové federace do poněkud kontraproduktivního světla. Nicméně o nejlepší gladiátory bývalo po mnoha stránkách dobře postaráno, což v současném ledařském mistrovství světa vždy neplatí.

„Petr Moravec to řešil už v noci,“ komentuje Jan Klatovský včerejší problémy při příletu na letiště, kdy v rozporu s informacemi FIM nebyl bez víza vpuštěn do země. „To bylo super, ale FIM a organizace v Kazachstánu, to je perla, jak koordinátor, tak celé vedení tady.“

Nicméně českému reprezentantovi nebyl souzen klid ani poté, co vstupní vízum nakonec obdržel. „Po příjezdu na hotel, kterej‘ pamatuje ještě mýho tátu jako jezdce, nás čekalo další překvápko,“ pokračuje. „V pokoji bylo asi deset stupňů, protože kluci Kazaši se neobtěžovali dát sem topení.“

Dovnitř zatékalo a ke všemu tekla jen studená voda. „Po malé rozmluvě v recepci nám dali přímotop, kterej‘ ale moc netopí,“ líčí Jan Klatovský. „První noc jsme spali i v zimní bundě a teplejch‘ kalhotech. Dnes jsme to vytáhli na snesitelných šestnáct, ale pořád to je na tepláky a mikinu do postele.“

Na rozdíl od závodníků, kteří do Almaty letěli přes Moskvu, se motocykly z Togliatti vezli kamiónem. „Motorka nám dorazila dnes,“ vypráví Jan Klatovský. „Naštěstí pohoda, ale po příchodu do depa jsme zjistili, že tam jsou asi tak mínus tři stupně. Zřejmě studenej‘ odchov.“

Nejvíce však Jan Klatovského nadzdvihl příchod organizátorské suity. „Dorazili delegáti z FIMu a kazašské federace a ještě si z nás dělali prdel, jestli máme víza,“ kroutí hlavou. „Protože jsem slušně vychovanej‘, poděkoval jsem jim za nepomoc na letišti a odvětil, že na debilní otázky neodpovídám. Jsou ubohý, když chtěj‘ pořádat svět, mají se o to trochu postarat a ne se na to vykašlat. Zítra dorazí hlavní šéf Mr. Castagna, toho ubytujou minimálně do pětihvězdy. Do toho, jak my říkáme dobytčáku, ho určitě spát nedají.“

Foto: Jan Klatovský

Ufa – 18. února
Peter Svensson býval poměrně neznámým švédským plochodrážníkem, který ve skandinávském království jezdil amatérsky nejnižší ligu. Kromě toho opečovával také motocykly Petera Karlssona, který jej v srpnu devětadevadesátého vzal s sebou do polského Leszna na semifinále mistrovství světa družstev. Protože nakonec nepřijel Tony Rickardsson, jenž se vymluvil na migrénu, chopil se šance. Vypůjčil si motocykl, kombinézu a další vybavení a na dráze na dně kotle naplněného šesti tisícovkami náročných diváků nastoupil za švédský nároďák. Nyní se na správném místě ve správném čase ocitnul také Martin Běhal.

Minulé pondělí se VW Sharan Radka Hutly vydal na dalekou cestu do Ruska s tím, že jeho majitel bude náhradník českého nároďáku v Togliatti a o týden později nastoupí v Ufě do evropského šampionátu. Připojil se k němu i Robert Růžička, který dodatečně získal místo v evropském šampionátu.

Martin Běhal měl být původně ve výpravě jen mechanikem. Přesto doufal, že se v zemi neomezených ledařských možností naskytne nějaká tréninková příležitost. Štěstí však přeje připraveným!

Když se z evropského šampionátu, jenž je na programu v neděli a v pondělí v Ufě, omluvil Němec Johann Weber, objevil se Martin Běhal na jeho startovním čísle čtrnáct. Pro osečenského ledaře, jenž se letos spolu s Robertem Růžičkou dočkal bronzu v českém šampionátu dvojic, rozhodně nepůjde o první zajímavost jeho kariéry.

Premiérovým závodem, který v sedle motocyklu absolvoval, byla kvalifikace ledařského mistrovství světa v Oulu v lednu 2004. Táhlo mu na třiatřicet, do té doby jezdil jen s pionýrem a měl za sebou pár tréninkových koleček s ledařským speciálem. Před publikem se ukázal jen při show ve stísněných prostorách zimního stadiónu v Milevsku necelý rok před svým závodním debutem.

Startovní listina ME – Ufa:

Foto: Mirek Horáček, Radek Hutla a Karel Herman

Almaty – 18. února
Po světovém šampionátu ledařských družstev v Togliatti pokračuje finálová série individuálního mistrovství světa v kazašském Almaty. Jan Klatovský si užil komplikace již s překračováním ruské hranice cestou do Krasnogorsku, avšak ve srovnání se zážitky po příletu do Kazachstánu to nešlo srovnat. Český reprezentant málem skončil s razítkem nežádoucí osoby v pase. Jeho otec Antonín, který magazínu speedwayA-Z vyprávěl podrobnosti, si ještě více vyhranil svůj názor vůči FIM po zkušenostech z kvalifikačních závodů.

„FIM nezajišťoval dopravu do Kazachstánu, přičemž sponzor seriálu má na letištní ploše deset letadel,“ říká Antonín Klatovský starší. „Že jim přidá peníze na cestu. Motorky jedou do Almaty na náklaďáku, závodníci letěli ze Samary do Moskvy. Tam byli devět hodin na letišti a pak pokračovali do Kazachstánu.“

Potíže nastaly po vystoupení z letadla. „Od FIM dostali papír, že nemusí mít víza,“ pokračuje vicemistr světa z roku 1992. „Přitom, když se podíváš na internetový stránky kazašskýho vyslanectví, říkaj‘ tam, že jo. Když přilítli, Honzu, jeho mechanika a tři Rakušáky nepustili. Nechali je tři hodiny v místnosti s nějakýma běžencema, nemohli se ani napít.“

Dvanáctý muž průběžného pořadí mistrovství světa neměl jistotu, zda vůbec bude o víkendu závodit. „Řekli jim, že jsou v zemi nežádoucí,“ kroutí hlavou jeho otec. „A že je pošlou šupem zpátky do Ruska. Táhlo se to dvanáct hodin, koordinátor šampionátu se neozýval. Petr Moravec dělal, co moh‘, volal do Kazachstánu. Nakonec je nevyhostili, udělali si tam víza za šedesát éček. Proč ale musí mít Češi víza a ostatní Evropani ne, když se pořád chlubíme, jak máme dobrý vztahy z Kazachstánem?!“

Antonín Klatovský kroutil hlavou nad FIM už v okamžiku, kdy jeho staršího syna Antonín od zeleného stolu srazila do postavení druhého náhradníka ve prospěch závodníků, kteří v challenge skončili až za ním. Podobnou zkušenost zažil i loni. Po zrušení challenge v rakouském St. Johannu mezinárodní federace nevzali v úvahu jeho pódiovém umístění v kvalifikaci ve Strömsundu a nominovali jej do finále jen coby náhradníka. Mezi elitu se dostal až po rezignaci Reného Stellingwerfa.

„Peníze za výhry srazili dolů, nechci říkat, co nás sezóna stojí, ale je to balík prodělek, když nejede Anton,“ kritizuje Antonín Klatovský starší, který připomíná i další nedostatky letošního mistrovství světa. „Ve Finsku nebyly žádný balíky slámy, ale jen sníh, pomalovanej‘ sníh. FIM má předpisy a nedodržujou se. V Östersundu se ke konci závod jezdilo po hlíně a to bylo přitom mínus třicet. Zničily se hřebíky. Už mě to zmáhá…“

Foto: Radek Hutla