Mies – 17. ledna
Sobotní challenge ve Strömsundu bylo z velké míry přímým dodavatelem finalistů letošního světového šampionátu. Vedle osmičky přímo postupujících v zásadě rozhodlo rovněž o majitelích šesti divokých karet. Jednu z nich obdržel i Jan Klatovský, ovšem jeho starší bratr Antonín zůstal kupodivu oslyšen. Hlasům o nespravedlnosti rozhodnutí FIM dodává argument i fakt, že byl třetím nepostupujícím v pořadí a do finále byli dosazeni i Günther Bauer, jenž mítink nedokončil, a zraněný Anti Aakko.

Pomineme-li Sergeje Karančiceva, který se nemohl kvalifikovat ze šesté příčky challenge, protože by se překročil limit finalistů z jedné země, oba náhradníky a nebodujícího Maxe Niedermaiera, je Antonín Klatovský jediným závodníkem, který z challenge nepostoupil.

„Nevím,“ krčí nad rozhodnutím FIM rameny Petr Moravec, předseda VV SPD. „Podle všeho rozhodlo to, že Německo a Finsko dělají závody mistrovství světa. Holandsko a Kazachstán zřejmě o kartu nežádali. Je to rozhodnutí vedení CCP. Pravidlově je dáno, že účast má zajištěnou mistr světa a osm jezdců z challenge. Ve finále může mít jedna federace pouze pět jezdců, proto Rusové postupovali jenom čtyři. Postoupil tak i devátý. Dalších šest míst se přiděluje na základě rozhodnutí, které by mělo podpořit zejména pořadatele závodů. Dva Švédové, dva Němci a jeden Fin. Na nás zbylo jedno místo a Honza kartu dostal podle všeho proto, že byl v loňském ročníku mistrovství světa lepší než Anton. Je to však moje dedukce.“

Za těchto okolností se vedle smysluplnosti kvalifikačního procesu lze ptát jedině, zda je v silách AČR drsné vyřazení Antonína Klatovského ještě zvrátit. „Bohužel neexistuje nic, na základě čeho bychom se mohli odvolat,“ povzdechne si Petr Moravec. „Odvolat bych se mohl pouze v případě, že by byl devátý a při nepostupu Rusa by nominovali někoho jiného. Proti udělení divokých karet není v žádném seriálu dovolání, o ty můžu jenom požádat.“

Startovní listina finálové série a způsob kvalifikace:

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)