Pohránovský rybník – 21. ledna
Situace na bojišti se mění každým okamžikem. Snad nikdy neplatil jeden ze Švejkových citátů víc než v letošní zimě v souvislosti se závody na ledové ploché dráze. Poslední informace ze středečního večera zněla ‚zejtra v poledne sraz na Chrastný‘.
Motorky i ostatní materiál naložený, těšíme se na výlet. Před devátou ráno zvoní telefon a na displeji Mazňovo (přezdívka Lukáše Volejníka – pozn. redakce) číslo. Nikam nejezděte, je to v řiti, na Chrastný se musí jet v sobotu závody místo Hamru.
Co teď? Motocykly nevyzkoušený, někteří kluci na tom rok neseděli… Bleskové rozhodnutí, s Radkem skáčeme do auta. Akuvrtačku s sebou a vyrážíme na Pohránovský rybník, kde testoval Vlado Višváder už včera.
Sonda na víc místech ukázala sílu ledu kolem deseti centimetrů. Na závody málo, na trénink stačí. Další kolo telefonování mezi kluky závodníky. Sraz po poledni v dílně v Lohenicích a odjezd na Pohránov.
Lehká vrstva prašanu na ledě nevadí. Několika kužely vytyčíme dráhu poněkud menších rozměrů, podobná čeká kuky v sobotu na Chrastné. Na trénink dorazili všichni čeští aktéři sobotního závodu. Radek Hutla, Robert Růžička, Jan Klauz, Lukáš Volejník, Vlado Višváder a nový kůň David Lízák, který se ovšem vůbec nejeví špatně. Chyběli jen Andrej Diviš a Jan Pecina.
Zjistili, že vejít se do menšího poloměru zatáček nebude až taková sranda. A tak se pilují starty a první kolo. Nastává laborování v nastavení motorů, převodů, spojek… Dráha bude pro všechny stejná.
A tak se zdá, že sobotní závody nemají favorita. Na jezdcích je znát skoro roční pauza a tak se dnes místo závodění opravdu spíše testovalo. Radek Hutla sice absolvoval soustředění ve Švédsku, ale dnešek věnoval nastavení motoru po kompletní repasi, který na posledním tréninku ve Švédsku nejel a nejel.
Při kontrole na dílně se žádná nepravost neobjevila, až při připojování kablíků zapalování nepatrná ďubka na kabelu ke svíčce… Nový kabel a motorka prej‘ letí. Uvidíme.
Pohránovský rybník:
Součást někdejší pernštejnské rybniční soustavy poblíž Srchu severně od Pardubic je celý obklopený podmáčenými loukami a rákosím přitahuje nejen botaniky či ornitology. Pardubičtí závodníci tady trénují od nepaměti ať už v sedlech ledařských speciálů nebo na šroubcích.
Na závodech se tady sešly tři tisíce diváků v neděli 11. ledna 1953. Ve finálové jízdě byl na bezmála půlkilometrovém ovále nejrychlejší Rudolf Havelka před Miloslavem Špinkou.
Foto: Radek Hutla a archív Antonína Škacha
